Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)

Zdravím vás milá Pájo. Těžko se vyrovnávám s tím, že můj drahý už tu se mnou není. Utěšuji se jen tím, že mu je teď líp a už ho nic netrápí. Opustil mě v neděli 15.3. v 8.30hod ráno a doma. Do poslední chviličky jsem ho i se svojí dcerou držela za ruku. A jsem moc ráda, že jsme takto mohli být až do úplného konce spolu, i když to budu mít do konce svého života před očima. Drahá Pájo, děláte pro svého muže jen to nejlepší a věřte, že to má smysl a že vydržíte až do konce. Radím vám, aby jste si zařídila náplasti proti bolesti a to ty nejsilnější, které může váš lékař předepsat. Fungují něco jako morfin.Pokud máte možnost zřídit paliativní péči domů, udělejte to. Pro vás i pro vašeho muže to bude to nejlepší. Pleny jsem používala zn. MoliCare premium super od Hartmann velikost L se čtyřmi kapičkami (fialové balení po 30ks) a byly perfektní. Od stejné firmy jsem měla i podložky MoliNea plus premium (zelené balení po 25ks). Pití jsem dávala poslední dny injekční stříkačkou, jen po kapkách, ale skoro pořád. Prostě jsem ho nutila, aby měl dostatek tekutin, to je důležité, jídlo bylo až na druhém místě. Poslední dva dny nemohl už ani jíst. Léky jsem mu drtila v hmoždíři, smíchala s trochou vody a dávala injekční stříkačkou. Doufám, že vám tyto informace aspoň trochu pomůžou. Já už jsem svého drahého pochovala a pořád mi bude chybět a pořád to bude bolet, ale pokud budu moci nějakou radou pomoci druhým, moc ráda to udělám. Pokud budete mít jakékoliv dotazy, ptejte se. Čeká vás to nejtěžší a věřte, že se na to nedá nikdy připravit. Až to přijde, je to to nejhorší, co můžete zažít, ale zároveň jste ráda, že s ním můžete být do úplného konce. Přeji moc a moc síly, protože tu budete potřebovat a taky odvahu se s tím vším vyrovnat. Šárka

Milá Šárko,máte můj obdiv jak jste to zvládla až do úplného konce.Poznala jste nějak že se blíží konec krom odmítání jídla a tekutin?Měla jste možná oproti mně malou výhodu že s Vámi byla dcera a nebyla jste tak úplně sama.Snášela bych to lépe s něčí přítomností.Já se toho hrozně bojím, nevím jak to zvládnu.Ty plenky zkusím,já měla už dvě značky a spokojená s nimi nejsem.Je to možná tím že močí po dlouhé době (rekord 12 hodin) a to je potom potopa.Minulý týden jedl málo,teď se to zlepšilo.Hrozně dlouho každé sousto žvýká,každé krmení nám trvá 3/4hodiny,pije málo již delší dobu a to stylem že si lokne z pitítka pro miminka a drží tekutinu dlouho v puse (mozek to asi nevyhodnotí?,všechny funkce má značně zpomalené).Vypije tak 1/2 l za den,ale nevím jak to do něj dostat.Injekční střííkačku jsem používala u pejsků,vyzkouším to. Mám strach jak poznám jak velké má bolesti když nemluví?Zatím se s ním horkotěžko domlouvám zda ho bolí hlava.Mám jen přášky a má jen 1 denně,snad to stačí,většinu času prospí,je klidný.Má hezkou barvu,na to že má nízký počet krevních destiček,předpokládala bych že bude bledý.Jak jste poznala kdy nasadit ty náplastě?Také mi hrozně heká když ho přetáčím a hýbám s ním.Myslíte že je to bolestí? Já se domnívám že mu vadí změna polohy hlavy(hlavu má otočenou trvale vpravo,nádor je vlevo),myslím že má závratě.Protože když s ním více manipuluji je mu až na zvracení nebo i zvrací.Domluva je stále horší,když se ho ptám zda chce čůrat nic se nedozvím a za pár minut je mokrý.Dochází k nám paní z domácí péče 2x týdně a pomáhá mi s kompletním převlečením postele (nemám polohovací,spíme spolu na letišti)s mytím vlasů,manžel jich má hodně a poměrně už dlouhé,od srpna kdy byl dohola kvůli operaci mu hodně narostly.Milá Šárko někdy si myslím že už to nevydržím fyzicky (nikdy bych nevěřila jak je bezvládné tělo těžké,když ho posouvám v posteli,zvedám do sedu aby si odříhnul po jídle,záda dostávají zabrat) a někdy jsem na dně psychicky.Děkuji moc moc,ani nevíte jak jste mi pomohla nabrat sílu.Pája

Ahoj všichni, jak čtu tyto stránky tak se mi svírá srdce úzkostí.Vím co prožíváte nebot i naše rodina prožívá to samé. Mé mamince je 57 let a loni v květnu jí diagnistikovali nádor stupen 3 anaplastický oglioblastom.Již prodělala 2 operace a asi před 3 týdny nám oznámili, že ji zbývájí týdny, měsíce života. Svou maminku miluji nadevše a rozhodli jsme se nevzdát.Souhlasím s tím,aby o tom ten člověk nevěděl, jelikož by to vzdal. Nasadili jsme mamince štávy z červené řepy,ředkev,celer,mrkev a brambor.To ji denně odstavnuji.Jelikož bere léky, tak musí něco jíst tak dopoledne ovoce a odpoledne syrovou zeleninu. Také začala na sobě pracovat i duchovně a začala mnohem pozitivněji myslet.Také jsem se dostala k postupu léčby pomocí javorového sirupu a jedlé sody. Jak už zde někdo zminoval, rakovina miluje cukry.No javorový sirup ji pěkně nátáhne a zásadítá soda ji zničí.Mluví se o tom jako o přírodní chemoterapii.Přikládám vám odkaz na stránky,kde se dočtete více.Sama tomu hodně věřím,mamince to začneme podávat příští týden a já věřím a vím,že to překonáme.Přeji vám všem moc síly a odvahy a nevzdávejte to. http:/ /www.stesticko.cz/ca sopis/leceni/leceni-rakoviny-j avorovym-sirupem-a-jedlou-sodo u/230/

mno tak tedy tatkova diagnoza zni nezhoubny novotvar mozku supratentorialni,prosím nevite nekdo co to vlastne je a jaka je u tohoto onemocneni prognoza? po propusteni do domaciho osetreni sme z mamkou mysleli ze vse jiz bude dobre ,ale opak je pravdou,otec zhubnul jiz 10 kg ,bez po,moci jiz nevyleze z vany ,temer cely den prospí ,jidlo mu nechutna, trpí bolestmi kloubu aj kosti,boli ho zaludek. nevite prosim zdali to muze byt nasledek po lecbe kortikoidy ? zdravim a preji vsem hodne štestí!!!!!!!!!

dobry den, Marku.To je mi lito, ze vasemu tatinkovi neni dobre...Diagnoza jak jste ji uvedl je dost obecna-jestli nedelali biopsii ( nebrali vzorek) tak je to vlastne jen anatomicky popis (ze je nador nad oblasti mozecku-supratentorialne) a ze neni maligni. To ale neznamena ze by nemohl ohrozit zdrav-bohuzel... je to dano tim ze mozek se nahazi v uzavrenem prostoru a i nezhoubny nador muze neco duleziteho utlacovat-ve Vasem pripade urcite by meli lekari vedet nebo zjistit-cim to je ze se stav Vaseho taty zhorsuje-jestli tam treba neni zase otok?A jestli kortikoidy bere porad-dostava take nejake leky na ochranu zaludku?Helicid nebo neco?ze samotnych kortikoidu by ho zaludek bolet mohl!URCITE JE NA MISTE PORADA S LEKAREM!Preji hodne stesti!

Marku,já se umím vyjádřit jen k té bolesti žaludku.To by opravdu mohlo být po kortikoidech.Je dobré něco podávat nejlepší je Helicid (vždy na lačno,on vytvoří v žadludku jakýsi film)a kortikoidy zase naopak se mají brát po jídle.Na toto mi upozornili jen v jedné lékárně.Když byl ještě manžel v nemocnici dokonce až zvracel,nasadili mu Ranisan,ale ten mu nepomáhal,Helicid se nám osvědčil. My bereme Fortecortin 3x denně 1 tabletku a Helicid 1x denně 1 na noc.Je moc smutné,že i když není nádor zhoubný stav se horší, nádor asi utlačuje důležitá centra.Při mozkových nádorech se hybnost pacientů horší skoro vždy.Také jsme začínali tím,že se manžel nemohl dostat do v z vany.Bojujte a nevzdávejte to! Pája

Marku, bohužel nevím.. Ty příznaky mi dost připomínají ty tátovy, uvidíte, co Vám řeknou doktoři... Jak se vyjadřovali i ostatní, kortikoidy můžou dráždit žaludek, můj táta taky bere Helicid. Klouby ho též bolely a spí od rána do večera. Ale jak se říká- spánek léčí. Dejte vědět zase, co a jak dál!

moc dekuji za povzbuzeni konzultovat zdravotni stav ,otce s lekaři !!! Takze ode dneska je otec znovu hospitalizovan ve Střešovicich.Zitra probehne kontrolni MRI. Urcite se zase ozvu ,co a jak. Přeji vam všem mnoho a mnoho štěstí !!!

Zdravím Vás tu všechny. Včera jsem byl na MR a mám ho tam. V UT za tyden jdu na operaci, chtěl jsem se zeptat, jestli mi někdo z Vás může přiblížit tyto várazy - hamartom, spongioblastom, meningeom. Je to v lékařské zprávě, samozřejmě vím, že až po biopsii se bude přesně vědět, co je to zas odrůdu. Ale kdyby někdo z Vám měl zkušenost s těmi 3 výše zmíněnými názvy a třeba něco napíše. Dík Zdar a sílu

Ondro, držím Vám moc palce,ať je výsledek biopsie co nejpovzbudivější!

Ondro,u Vás se asi ještě neví jaký typ nádoru to je, to ukáže biopsie nebo až histologie po operaci. Buďte rád, že je nádor operovatelný. Vím jen, že meningeon je nezhoubný nádor, ostatní pojmy neznám.Nebojte,operaci zvládnete. Držím palce,ať to dopadne dobře! Pája

Ja by som len doplnil Páju... spongioblastom je méně častá, zvláštní forma astrocytomu. dobře ohraničené nádory tužší konzistence. Hamarton směs svazků vřetenitých buněk, tuku a světlých myxoidních ploch tvořících organoidní struktury. A nakoniec ten meningeom, tak tie mám aj ja. V prvom rade meningeom môže byť aj zhubný je ich veľa typou, ale väčšinou sú nezhubné. Mne osobne po operácii povedali, že z hystologie sa nedá jednoznačne určiť či je zhubný alebo nie. Mám typ transitional varianty, ktorý je typický početnými ložiskami. 5 rokov po jeho len čiastočnom vyoperovaní mi zistili ďalšie 2 neskôr ďalší, potom 3 dalšie to už na mieche a na najnovšom MRI spinálneho kanála ďalší, ale to už nejaký nový hemangióm v tele stavca. Takže aj tie meningeomy vedia byť poriadne otravné. Všetko záleží od lokalizácie a od toho či sa dá úplne odstrániť. V porovnaní s inými vážnejšími typmi mozkových nádorov, nie sú tak agresívne preto sa k operácii pristupuje až keď sú symptomy vážnejšie.Keď pozerám tieto online diskusie ešte som nenašiel človeka, ktorému by meningeomy narobili toľko škody ako mne, ale ja musím byť vždy niečo extra:) Ako písala Pája viac budete vedieť až po operácii, ale určite to nie je také vážne ako pri ostatných príspevkoch.

Moc vás zdravím, milá Pájo. I když bych nemusela, pořád chodím na tyto stránky - prostě mi to nedá. A když vidím, s čím každý musí nebo bude zanedlouho muset bojovat, je mi z toho úzko. Pokusím se vám odpovědět na vaše otázky. Tak především, jídlo, kterým jsem krmila, nám trvalo taky tak dlouho, někdy i déle. Pití jsem mu opravdu nutila skoro každých čtvrt nebo půl hodiny a vždycky něco málo do sebe dostal. Reakce byly u nás taky zpomalené, pomaličku žvýkal, skoro nepatrně pohyboval levou nohou, rukou to samé a většinou se mě chtěl držet za ruku. My měli výhodu v tom, že jsem si pro něj z charity půjčila polohovací postel, ale i tak to byl opravdu záhul na záda, někdy mě chytaly úplné křeče, partner vážil asi 95 kilo. Převlíkání a přebalování nebyla žádná malina. Když jsem ho přetáčela, tak přesně jak píšete vy, hodně hekal a hůř se mu dýchalo, někdy jsem se bála, že už přestal dýchat napořád. A právě někdy po manipulaci s ním mi i zvracel. Léky proti bolesti jsem začala prakticky dávat asi tak tři týdny před koncem a to jen ráno a večer a to z toho důvodu, že jsme se my dva už nedokázali vůbec domluvit, takže spíše pro jistotu a právě díky té manipulaci s ním, že jsem si nebyla jistá, zda ho opravdu něco potom nebolí. Náplasti jsem si pořídila dopředu z toho důvodu, kdyby došlo k většímu otoku mozku, byla bych připravená, neboť pak nastávají opravdu velké bolesti hlavy. A to poznáte opravdu spolehlivě, i když váš muž nemůže mluvit. Náplasti jsem dávala jen dva dny před jeho skonem. Je pravda, že jsem už tak nějak v pátek (zemřel v neděli ráno) tušila, že se blíží konec, nedá se to popsat, ale i vy to budete cítit - snad ta spojitost našich duší nebo co já vím. No a v noci jsem se už jenom modlila, aby pro něj to trápení skončilo. Ještě ráno v 7hod jsem mu zavolala záchranku, ale to jen proto, aby mu píchli morfin a mohl v klidu odejít z tohoto světa. V půl deváté taky odešel a s ním i kus mého já. Je to nesmírná bolest v srdci, ale vím, že pro něj už to trápení skončilo. Moc bych vám dvěma přála zázrak uzdravení, ale obě dobře víme, že tomu tak není a i když si myslíte, že jste na jeho odchod připravená, není tomu tak. Je to hrozný šok, bolest a trápení. Přeji trpělivost a hlavně spostu sil, neboť tu budete potřebovat, aby jste to jakžtakž vydržela. A vy to zvládnete, musíte !!! Šárka

Milá Šárko,moc Vám děkuji že mi poradíte, i když vím že to jen víc rozdírá rány,které zůstanou po odchodu milované osoby.Před pár dny jsem si myslela,že už to jde k úplnému konci,ale manžel se zase vzchopil.Začal dobře jíst,i reakce jsou aktivnější,ale nemyslete že se nějak domluvíme,člověk už je vděčný za každou maličkost,vždyť jste to sama zažila.Na bolest hlavy má Coxtral (co jste brali vy?),ten mu napsal onkolog.Když si sahá na hlavu,dám mu prášek(na slovní dotaz zda ho hlava bolí se většinou ničeho nedočkám),jak moc ho bolí nevím. Myslím si že moc ne,spí hodně a klidně,to by snad nespal a byl by neklidný.Je to hrozné,lékaři Vám nic neřeknou,žádné rady,nikdo nic.Jsem lalik,žádná zdravotní sestra a tak mám přirozeně obavy z každé maličkosti.Když ho po jídle zvedám do sedu,abych ho nechala odříhnout (dělali jste to také?),mně se to osvědčilo,vždy 2-3x si pořádne říhne,to nadzvedání je pěkná fuška,někdy si říkám že už ho nenadzvednu.Stalo se mi teď 2x při tom zvedání,že má tak nepřirozeně vytřeštěné oči a pak když ho položím má trochu nakřivo pusu,děsím se že je to mrtvice,ale pak se to zase srová.Pozorovala jste takové stavy také u svého partnera?Přesně jak to bylo u vás,zvrací nebo se mu zvedá žaludek při manipulaci při mytí,převlékání postele.Ale jak to dělat nevím,snažím se to co nejrychleji a s co nejmenším pohybem,ale nejde to.Jeho dech kontroluji nepřetřžitě,také mám pocit že dýchá někdy nepravidelně a těžce.Ty náplastě Vám napsal obvodní lékař bez problémů?Mám obavy ze zápalu plic,z obyčejné infekce,ta by mohla být smrtelná,z proleženin,ty zatím nemáme.Máme 2 mini pejsky a pokaždé když se vracím z venčení mám strach zda ještě dýchá.Říkali mi,že může nádor prasknout a nastane krvácení do mozku a okamžitý konec.On by si to přál,nechtěl takto žít,vím,že tento svůj stav vnímá i když nemluví.Musí to být pro něj hrozné.Šárko,děkuji ještě jednou že se se mnou a s ostatními podělíte o své smutné skušenosti,moc mi to pomáhá.Člověk se tak necítí být s tím trápením, s tou bolestí sám.Pája

Drahá Pájo, jsem ráda, že jsem vám aspoň trochu nápomocná. Odpovím vám i na ostatní otázky. Náplasti mi napsal obvodní lékař, proti bolesti jsem jinak dávala Tramal v kapkách nebo Tralgit v tabletách. Naučila jsem se i píchat injekce (každý den od srpna jsem 2krát denně aplikovala injekce proti trombóze do břicha), takže jsem měla výhodu i v tom, že když došlo k epileptickému záchvatu, mohla jsem hned píchnout Diazepam na sklidnění. Ke konci jsem mu ho taky párkrát píchla na noc, aby klidněji spal. Já měla taky hrozný strach ze zápalu plic, obvzláště když v posledních dnech začal kašlat, ale lékař mi naštěstí řekl, že je jen zahleněný z toho, jak leží. Na proleženiny jsem koupila vzduchovou antidekubitní matraci, dá se myslím půjčit i z charity. Infekce to byl můj největší strašák, to jsem věděla, že by rozhodně nepřežil. Hlavně močových cest, proto to nucení do pití (urologický, jaterní, průduškový čaj, čaj lapacho a maté, mátový). Je pravda, že lékaři nic neporadí, od nás daly ruce pryč, dokonce mi řekli, že teď už to je jen na mě, že musím být silná a nějak vydržet do konce. Na cokoliv jsem se zeptala, co nás asi čeká, jen pokrčily rameny. Žádná rada ani pomoc, jen mi napsali léky - Fortecortin, který jsem dle potřeby mohla zvednout až na 2-2-2, Helicid, Keppru na epi záchvaty a Rivotril na noc. Toť vše, už nás nechtěli ani vidět, jen kdyžtak přes telefon. Ale co po nich žádat, když vám nejsou schopni ani poradit, co bude dál. Všechno jsem musela vyčíst na netu. Taky jsme měli problémy s dýcháním, někdy strašně dlouho trvalo než se nadechnul nebo se někdy jakoby zalikal. Ale při manipulaci s ním to bylo ještě horší, také jsem se snažila, co nejrychleji, ale ono to opravdu nejde. Koutek u úst mu taky občas padl (na levé straně u nádoru), ale vždycky se to spravilo. Oči mu někdy dost slzely, vypadalo to, jakoby tiše plakal. S tím odříhnutím po jídle jsem to neměla až tak těžké, protože jsem měla polohovací postel a krmila jsem ho v sedě a pak ho tak nechávala ještě aspoň půl hodiny, aby si mohl odříhnout. Horší bylo, že mi sjížděl a musela jsem ho vždy posunout do čela postele, a vůbec nijak nepomáhalo, že jsem ho zapřela pod stehnama polštářem. Měla jsem i různé polštáře (normální nebo z líné pěny), abych ho mohla různě natáčet (ale jen MÍRNĚ,aby ho to nebolelo), kvůli strnulosti těla i proleženinám. Podkládala jsem mu nohy, otáčela mírně do boku, podkládala ruce i dlaně, vždy jen po jedné končetině a tak zhruba na hodinu, aby si tělo odpočlo od strnulosti z ležení na zádech. A taky když uvolňujete bedra, je menší riziko zápalu plic. Na proleženiny jsem ještě používala krém proti proleženinám Menalind. Chce to hlavně uvolňovat mu paty, protože ty nejvíce trpí a bolí, když člověk leží a opírá se o ně. Snad vám budou moje informace k užitku, ptát se můžete na cokoliv, aspoň si přijdu být trochu užitečná. Zdravím vás a jako vždy přeju hodně síly a trpělivosti. Šárka

Zdravím Vás Šárko,moc mi Vaše rady pomáhají.Ani nevím odkud jste.My z Prahy.Dala jsem na Vás o objednám také tu polohovací postel vč.matrace proti proleženinám.Zatím žádné nemáme,ale od ledna leží,tím nemohu nic pokazit.Nevím od koho jste měla tu postel půjčenou.Já si našla na netu půjčovnu.Chtějí 1.500,-Kč za měsíc a 1.000,-Kč za dovoz a montáž a 500,- za odvoz až ji budu vracet.Prodlužovat dobu zápůjčení mohu telefonicky.Za tu matraci chtějí 500,-Kč za měsíc.Takže mi to bude stát celkem 2.000,-Kč měsícně. Možná je to někde výhodnější? Ve čtvrtek se na manžela přijde podívat praktická lékařka,ještě ho nezná,musel změnit doktora.Chodil roky k závodnímu který odešel a převzala to za něj doktorka,která se snažila nám vyjít vstříc,ale odchází do důchodu a středisko tam končí .Ujala se ho moje praktická lékařka,ale náplastně mi napsat nechce,prý specialista.Takže se budu muset obrátit na onkologa kam jsme chodili,ale ten se s námi již rozloučil se slovy že pro nás již nic nemůžeme udělat.Takže jak říkáte nikde nás nechtějí a nikdo nám neřekne co a jak máme dál dělat.Ještě že Vás Šárko mám.Vždyť Vy mi pomáháte mnohem víc než všichni doktoři.Asi nejsou zvyklý že takové pacienty máme doma.Partner měl záchvaty epilepsie i z počátku nebo až ke konci?Manžel měl jen jediný dva dny po třetí poslední operaci.Proto má Epilan Gerot a Tegretol 2x denně.Fortecortin máme 1-1-1,jsem ráda že jste mi napsala že se to zdá zvýšit.Šárko, na co jste brali ten Rivotril? Ten neznám.Partner měl k trombóze sklony nebo ty inkekce byla prevence?Proleženiny měl?Já vím že je to moc otázek najednou,ale máme nádor na té samé straně v té samé oblasti a projevuje se u obou shodně.Šárko díky,díky za cenné rady jsou nad zlato!Pája

tak tatku po kontrolní MRI propustili domu, s tím ze na snimcich se nic nemeni a tudíz obtize nemaji s nadorem nic spolecneho,mame se prí obratit na praktickeho lekaře .avsak v propoustecí zprave se najednou objevil termin Limfom,sem z přistupu lekařu velmi velmi zklaman nejednou sme se setkali s velikou mírou arogance, či se lží.U tatky doslo po propusteni k castecnemu zlepseni .Neustale je vsak velmi zahlenen a kvuli tomuto nemuze temeř mluvit,muze to pramenit z neustaleho leženi??Vaha vsak jde stale dolu. Znate prosim prognozu Limfomu??? Praji vsem mnoho stesti!!! =Pajo držte se !!!

dobry den! Je to hrone co tu pisete o aroganci a prapodivnem pristupu lekaru-nas tata take byl operovan ve stresovicich a take se mi nelibilo, ze hodne veci nam nechteli rict uprimne, dokud se jich clovek primo nezeptal, take potom pokazili vsechen postup-predcasne nas propustili, a pak take neobjednali na zareni-to uz jsem tady psala, no hrozne neprofesionalni chovani, i kdyz jsou tam vesmes spickovy odbornici, ale bez srdce... K tomu zahleneni-urcite to muze souviset s lezenim-musite tatu co nejvic posazovat a nutit odkaslavat-delat takove poklepavani dlanemi na zada a on pri tom musi odkaslavat. Zkuste to resit pres praktika, jestli take nedoporuci neco na odkaslani, a co nejvic tekutin! A k dg Limfom by samozrejmne mel vyjadrit osetrujici lekar-take kde ten limfom je?je v mozku?nebo v krvi?...Preji vasemu tatovi hodne stesti!

Bohužel s přístupem lékařů jsme měli také velmi špatné zkušenosti. Člověk prý má právo na volbu lékaře, ale pokud potřebuje rychlou pomoc, tak je nějaká volba nezajímá. Maminka se léčila na onkologii na Žlutém kopci, ale při problémech ji vždy odvezli do Bohunic, protože tam ji operovali. Na paní doktorku na 1. hematoonkologické klinice v Bohunicích snad nikdy nezapomenu. Co je to za přístup k pacientům, doslova řvát nad pacientem na jeho nejbližší "co chcete, když stejně umírá" jen kvůli tomu, že člověk navrhne, zda by nebylo možné udělat vyšetření. Také jsme měli problém se zahleněním, maminka byla zrovna hospitalizovaná, tak jsem si dovolila "paní doktorce" navrhnout, jestli by nebylo možné hleny odsát, aby se mamince lépe dýchalo. Mluvili o hospitalizaci do neděle a najednou nám dali maminku ve středu domů. Sestřička z domácí péče nám doporučila podávat mucosolvan a hodně posazovat. Když už se potom maminka neudržela v sedě, tak jsem ji "ťupala" prsty po hrudníku, aby se hleny lépe uvolňovaly. Také pomáhalo přetáčet na bok a masírovat krouživým pohybem horní část zad. Používala jsem hřejivou koňskou mast, zároveň to pomáhalo k lepšímu prokrvení pokožky a bránilo proleženinám. Praktická lékařka nám zajistila domácí péči z hospice. Pokud by jste měli takovou možnost, rozhodně si to zařiďte, i když máte třeba pocit, že to nepotřebujete. Sestřičky, co k nám chodili, měli úplně jiný přístup, věděli, co nás čeká. Neříkám, že na onkologii nejsou odborníci, ale tam prostě o pacienta, co prošel veškerou možnou léčbou a nic nezabralo, nemají nějak dál zájem. Jediná možnost prý je paliativní léčba, kterou poskytuje pouze hospic. Nějak se nepočítá s tím, že se člověk o své milované je ochoten starat doma, všichni pak dají "ruce pryč" a víc je nezajímá. Bohužel. Vždyť pořád je přece šance na uzdravení.

Zdravím a souhlasím s tvrzením,že pokud lékaři vyčerpají naučené léčebné postupy a nic nezabere,rozloučí se s Vámi.Žádné rady,co dál nedostanete.Jo jednu jsem dostala - hospic.Já ale vím a řekli mi,že když tam manžela dám,půjde to rychleji.V lednu byla prognóza cca 3,max.4 měsíce ne víc. Je 1/2 dubna,kolik času nám zbývá nevím ....Ale jsme spolu a starám se o něj s nejlepším vědomím a svědomím.Vím,že on takto nemohoucí žít nechtěl,že si přál aby to šlo rychle.Nemohu mu v tomto nijak pomoci,kdyby byla eutanazie u nás povolená,vím že by si ji přál.On byl vždycky moc aktivní člověk a toto je pro něj nedůstojný odchod ze života.Zatím,netrpí nikterak velkými bolestmi,ale ty se mohou každou hodinou dostavit.Nemluví,nehýbá se,ale vnímá, o to je to horší pro něho.Mám nezapomenutelný zážitek z onko,když jsem chtěla mluvit s doktorem ne před manželem sestra mi řekla,klidně před ním můžete mluvit,že on už nic nevnímá a mávla nad ním rukou.Jak si toto může odborný personál dovolit,ona ho vidí 5 minut,já jsem s ním 24 hod.denně.Kde je úcta k pacientům,lidský přístup k nim a k jejich rodiným přístušníkům?Nechali nás tam 2 hodiny čekat,manžel se hroutil na vozíku,sunul se nám na zem,neudržel se v sedě a přepadával nám dopředu,bylo mu na zvracení,šla kolem nějaká setra asi z jiného oddělení a když nás tam tak viděla říkala,proč si neřeknete aby ho položili na lehátko a vzali Vás dřív.Já jí říkala že o nás vědí,že tam mají jen jedno lůžko a to bylo obsazené slečnou které se hůř dýchalo a čekala na převoz sanitkou.Za tu dobu ji nikdo nešel zkontrolovat jak jí je a saniťák říkal že už ji shání hodinu a nemůže zjistit kde je a po otevření dveří slečna chodila po místnosti a vůbec neležela...Tak jsme konečně měli lůžko,ale zase nebyl nikdo,kdo by tam manžela položil.Nevydržel to jeden pacient,přiskočil a manžela tam uložil.Byla jsem tam s manželovou maminkou,které je 81 let,ta plakala když viděla ten nezájem personálu a tu ochotu ze strany pacientů.Ošetřující lékař byl moc fajn,toho jsme měli moc rádi a důvěřovali jsme mu.Ale na glioblastom je veškerá lékařská věda zatím bohužel krátká.Zdraví Pája

stále chodím na tieto stránky a veľmi ťažko sa mi čítajú niektoré príspevky, pretože mi to pripomína ten náš smutný príbeh. Aj keď to bude už osem mesiacov, čo od nás odišiel náš syn Janík, tá bolesť vôbec nestratila na intenzite ... to, čo mnohí píšete o neľudskom prístupe lekárov, sme zažili aj my ... len jeden z mnohých, čo sme zažili ... keď syna pred rokom hospitalizovali po prvom epileptickom záchvate (dva dni nerozprával, nevedel ísť na toaletu, nehýbal sa) tak sa nás primár na neurológii spýtal, aké informácie máme o tejto diagnóze MG ... tak som mu povedala, čo som si našla na internete a ten nám pokojne povedal, niečo v tom zmysle, že veď čo chceme, že náš syn už aj tak žije dlhšie ako sú prognózy, tak čo sme taký prekvapený a vystrašený .... tých strašne nepríjemných zážitkov bolo naozaj veľa ... viem si mnohých tých doktorov predstaviť ako veľmi dobrých kolegov "doktora Mengeleho z koncentračného tábora"... možno sa to niekomu zdá tvrdé, ale toľko chladu a arogancie, s ktorou sa človek stretáva v zdravotníctve je naozaj neskutočné. Tie nepríjemné skúsenosti sa mi stále premietajú v hlave a veľmi to bolí ... milá Pájo, prajem veľa síl ... viem, že je to ťažké .... ale robíte to najlepšie, čo môžete ...

Marku,děkuji za podporu,pomáhá mi to vydržet.Někdy si myslím že už nemůžu,že už to nezvládnu,ale vidíme funguji už od 1/2 října a stále je hůř a hůř...Bojujte,buďte marodovi oporou,víc nemůžeme udělat,doktoři léčí tělo,my duši.Pája

Zdravím vás Pájo, doufám, že je u vás vše zatím dobré, moc na vás myslím. Tu postel, co objednáváte z netu, nešlo by to přes charitu? Nebo u vás žádná není? Mám zkušenosti, že oni jsou daleko levnější a vyjdou člověku maximálně vstříc. My jsme z Blanenska, to je od Prahy dost daleko. Nevím, jak to chodí u vás s praktickým lékařem, ale ty náplasti mi napsala moje doktorka, protože ta jeho, bohužel místo aby pomáhala mému příteli v nemoci, tak pomáhala jeho bývalé rodině zbavit ho svéprávnosti, aby mohli sebrat jeho majetek a peníze. Takže cokoliv jsem potřebovala (psala mi i pleny, takže jsem je měla zdarma), obracela jsem se se vším na svoji praktickou lékařku, která mi vždy vyšla vstříc a byla mi hodně nápomocná. Přítel dostal trombózu až po ozařování a chemo a jelikož je léčba dlouhodobá, dávala jsem injekce až do samého konce. Chodili jsme s tím na hematologii, kde mu asi každé dva měsíce dělali ultrazvuk nohou, ale vždy tam ještě nějaký tromb byl. Svůj první epileptický záchvat dostal třetí den ozařování a ten trval asi hodinu. Byla jsem u toho a tak jsem měla první zkušenost. Druhý záchvat dostal asi po dvou měsících a trval zhruba půl hodiny. Píchla jsem mu Diazepam a zavolala pro jistotu záchranku, ale než přijeli, přítel už měl po záchvatu. Pak už byl klid, ale když se z něj stal ležící pacient, tak někdy při manipulaci s ním, když jsem ho převlíkala nebo převlíkala postel (bylo to asi pro něj dost namáhavé), dostal drobný epi záchvat. Ten se projevil obrácením očí na horu, těžkým trhaným dýcháním až sípáním a slabými záškuby třeba jen v jedné ruce nebo noze, někdy mu cukal jen prst (záškuby míval na pravé straně těla). Rivotril jsme dostali na spaní, přítel ho bral jen večer jednu tabletku. Používá se k léčbě epilepsie a zabraňuje vzniku záchvatů křečí kosterního svalstva a zmírňuje již vzniklé křeče. K těm proleženinám - přítel žádné naštěstí neměl. Natírala jsem ho 2 - 3 krát denně Menalindou (to je krém proti proleženinám, asi 180Kč), hlavně záda, zadek a paty. Také jsem mu střídala různě polohování. Nejvíce jsem podládala právě nohy, aby nebyl zapřený patami, protože to je pro ležící hodně bolestivé. Nikdy jsem ale nepodkládala obě nohy naráz, vždy jsem je střídala, to aby se mu leželo pohodlněji. Polohy jsem střídala asi zhruba po hodině. Někdy i dřív. Měla jsem výhodu v tom, že jsme měli na charitě dobrou kamarádku a ta nám zapůjčila různé polštáře na polohování. Já jsem pak koupila bederní polštář z líné pěny a ten byl fajn úplně na všechno - podkládala jsem s ním nohy, boky, ruce i záda. Důležité je hodně posazovat, to kvůli hlenům a zápalu plic. Uvidíte, jak vám polohovací postel usnadní manipulaci s vaším mužem. A to se stejně i tak nadřete. Ale určitě na posazování to bude velká pomoc. Zkuste obvolat u vás charity, určitě by se vám hodila i vzduchová antidekubitní matrace - ta má výhodu v tom, že je napojená na kompresor, který za vás jakoby pracoval. Různě napouští a odpouští vzduchem malé polštářky a ty vlastně víceméně pohybují se svalstvem a nedochází k proleženinám. Milá Pájo, musíte být statečná, váš muž vás moc potřebuje a je na vás prakticky úplně závislý. Přeji hodně sil a krásně strávené svátky jara. Šárka

Milá Šárko,hezké Velikonoce Vám ani přát nebudu,ještě je to moc čerstvé,ale užívejte si alespoň nádherné počasí.Polohovací postel už mám od pátku doma.Je to super,jsem dost vysoká,teď se nemusím ohýbat.Sice jsem musela přestavět nábytek v pokoji i ložnici abych ji umístila do prostoru a mohla kolem dokola.Jediná nevýhoda se mi zdá měkkost té matrace a hlučnost kompresoru,který na noc vypínám.Letiště bylo tvrdé,při přebalování jsem to měla jednodušší,teď mi moc zapadne zadečkem a těžko ho očišťuji.Jako na potvoru dostal nějaké střevní problémy,asi po novém léku.Má málo bílých krvinek,červené destičky se upravily.Po jídle to nebude,jíme vše spolu.Měl vždy problém s vyprazdňováním,musela jsem dávat projímadla,teď je projmutý ažaž.Také mi vadí,že je tato postel proti letišti úzká a já si ho nemohu tak přetočit,překáží mi jeho ruce v těch postranicích,když bych je sesunula,mám pocit že by mi spadnul na zem.Šárko,děkuji,pravdu jsem se od nikoho nedočkala tak cenných informací jako od Vás.Doktoři nás odepsali,nikam už na vyšetření nepůjdeme,žádná další léčba.Nikdo Vám nepoví co Vás asi tak čeká,co máte,můžete nebo musíte dělat když jste se rozhodla mít doma tak těžce němocného pacienta.Bohužel většina jich je někde umístěná.Kdo to nezažil tak neví jak je to náročné na fyzickou i psychickou stránku.Jediná moje radost je, když vidím jak je doma klidný,jak hezky spí a dobře baští,tak si myslím že žádné velké bolesti mít nemůže,zatím....Šárko,děkuji ještě jednou a určitě Vám ještě napíšu co a jak u nás doma nového.Zdraví Vás Pája

Jste moc statečná.Držím vám palce ať to zvládnete.A nejen vy, je vás tu spousta co umíte dokazovat lásku svým bližním nejen slovy ale i skutky.Jste velcí hrdinové.Držte se...

Dobry vecer vsichni, kdo mate zkusenost s hnusnym odpornym glioblastomem. Chtela jsem poprosit o radu: u nas ma tento nador manzeluv bratr, ktereho opustila v teto nemoci manzelka, a proto se o nej stara jeho 76leta maminka a 80lety otec. Vsichni zijeme pohromade v rodinnem domku. Oni nahore, ja s rodinou dole.S nadorem svagr bojuje jiz od rijna 2008 a ja celou dobu procitam tuto diskuzi. Zapojila jsem se az ted, kdy zacina jit do tuheho.Manzelovy rodice nechteji dat za zadnou cenu jejich syna (meho svagra)do nemocnice. Maji ho nahore. Posledni dva dny svagr silne narika (uz nemluvi, nehybe polovinou tela, jenom heka, ma epilepticke zachvaty) Dnes jsem to zaslechla na chodbe a bylo to neco siiiiiileneeeeeho. Ma od doktoru sice nejake leky, ale ty ocividne nezabiraji. Chtela jsem po tchyni, aby zavolali zachranku a pichli mu morfium, ale oni se strasne boji, ze jim ho vezmou do nemocnice, tak to nechteji udelat. Pry jeste pockaji. Prosim vas, co jim mam rict? Odvezou ho do nemocnice, nebo jim ho nechaji doma? Zabira morfium? Jak casto se musi pichat a kdo to ma delat? Jinak doktori mu vysadili chemoterapii- pry nezabira (mel dve davky, predtim operace i ozarovani) a chteji ho videt az za dva mesice (takze uz vubec?).Dekuji, ze jsem to mohla napsat, alespon uz treba usnu a diky za pripadne odpovedi.Wendy

Zdravím vás Wendy. Nejhorší, co může být, je nechat na sklonku života člověka trpět. U vašeho švagra dochází pravděpodobně k otoku mozku a to je spojeno bohužel s VELKÝMI bolestmi. Už jsem zde psala o náplastích proti bolesti, fungují podobně jako morfin. Já jsem svému drahému též volala záchranku, aby mu píchli morfin a pan doktor to udělal okamžitě a nikam ho do nemocnice odvézt nechtěli. Respektovali přání jeho i moje, že chce být doma. Ale určitě bych zařídila silné léky proti bolestem. Nutné je podávat taky v pravidelných intervalech. Pokud vám napíše lékař léky v injekcích, je to ještě lepší, protože zabírají rychleji. Držte se a určitě jeho rodičům domluvte, ať vašeho švagra nenechávají v takových bolestech a seženou mu alespoň silné léky proti bolestem. Nikdo si nezaslouží takto odcházet ze svého života. Vydržte!!! Šárka

Milá Šárko, moc vám děkuji za odpověď. Rodičům dám váš příspěvek přečíst, snad přistoupí alespoň na ty náplasti.V noci jsme spali tři hodiny,jinak naříkal.Moje tchýně je velice obětavý a hodný člověk, ale má tendenci všechno zlehčovat.Myslí si, že její syn jen tak "nadává", aby si ulevil a dokonce mu zakázala naříkat nahlas, aby se tady ostatní vyspali. Podle mě vůbec netuší o jak závažnou situaci jde.Mám taky vztek na doktory, neboť jim (starým lidem 76 a 80let) vůbec neřekli pravdu.Nejprve, že to není zhoubný, ale "jenom" agresivní. Potom, že se operace podařila, že bude hýbat nohou,ale rukou ne.Potom, že to teda je zhoubný, ale milosrdný, že to člověka uvede do apatie a necítí bolest atd....když jim já, jako laik, řeknu, že má bolesti, tak mi nevěří,protože jim doktoři namluvili takovéhle bludy. Koukala jsem na prášky, které má od obvoďačky, která ho vůbec ani neviděla. Nevím teď přesně název, ale je to pro mírnění střední bolesti-třeba i na zuby a můžou to děti. Tak teda nevím, kde to jsme.Díky této diskuzi a vašim článkům jsem z naší rodiny asi nejvíc v obraze, ale bohužel mi nikdo moc nevěří. Šárko, vám přeji hodně síly, ať všechno zvládnete. A mockrát vám děkuji za všchny informace, které zde poskytujete. Mylím, že váš a Páji případ je velmi podobný i tomu našemu. Jak dlouho to bude ještě trvat nevím, už je to sedm měsíců, statistiky uvádějí 6-10 měsíců.Tak se to pokusíme také nějak zvládnout. Ještě jednou děkuji Wendy

Milá Wendy, tiež som chcela nášho syna (19 rokov) mať doma a za žiadnych okolností som nechcela, aby dokonal v nemocnici. Lieky proti bolesti doma ale vôbec nezaberali. Začali mu dávať náplaste (poloopiáty) ale žiaľ, ani tie niekedy nestačili a tak mu museli niekedy dať špeciálnu infúziu na zmiernenie opuchu mozgu a až potom sa mu uľavilo. Doma by som to nezvládla, tie bolesti prichádzali kedykoľvek a pokiaľ príde záchranka, je to utrpenie a nemusí to situáciu aj tak riešiť. Je to ich syn a ak mu chcú pomôcť a iná možnosť nebude, nech ho dajú do nemocnice alebo ak je možnosť hospic ... predsa nechcú aby ich dieťa trpelo!!! Aj keď to je dosplelý človek! Sú to výnimočné situácie a pokiaľ im to ich vek dovolí, môžu tam s ním predsa byť. Náš syn žil po stanovení diagnózy 31 mesiacov ... no a ten posledný boj trval s tými prvými príznakmi 5 mesiacov, z toho sme boli v nemocnici posledné štyri týždne jeho života. Povedzte im, že ich SYN TRPÍ a musia mu pomôcť! Mamina

Mila Meduzo, moc dekuji za ucast. Babicka posechla a zasla za obvodni doktrkou- tam dostala silnejsi leky a o morfium pujde zadat az v pondeli. Doufam, ze leky zaberou a nasledujici noci nebudou tak zle, jako ta dnesni. Muj druhy svagr(manzeluv druhy bratr) mi kladl na srdce, ze je dobre, ze si babicka situaci zlehcuje, ze si to tak nepripousti-kvuli ni. Mam z toho rozpacite pocity. Vam Meduzo, preji tez hodne sil, at vsechno dobre zvladate, cetla jsem vas pribeh a je mi to vsechno moc lito.Jeste jednou dekuji Wendy

Wendy,úplně mi běhá mráz po zádech když čtu jak jim syn trpí bolestí.Pokud ho mají rodiče tak rádi přece mu musí od bolesti pomoci.Nemusí se bát,když nebudou chtít nebudou ho muset dát do nemocnice,ale musí mu dokázat poskytnout nebo zajistit odpovídající péči, dá se zařídit domácí péče, bude jim tam chodit vypomáhat odborná sestra píchat injekce nebo i na pomoc s hygienou, dá se půjčit polohovací postel,ale s tím by jim měla pomoci praktická lékařka.Musí si o to ale říci,vím z vlastní skušenosti že se doktroři moc neangažují.Chápu že jsou rodiče již staří,tak jim nabídněte pomoc s organizací, asi si nevědí rady co a jak.Vždyť doktora můžete zavolat i Vy.Musí chudák hrozně trpět.Snad už je to po těch prášcích lepší.Bere Fortecortin na otok mozku? Hlavně mu prosím pomozte ať netrpí ukrutnými bolestmi, to opravdu není nutné.Byla jsem svědkem jak jeden muž prosil v nemocnici ať už to ukončí,že ta bolest je nesnesitelná a to mu bylo tak 40 let.Zvracel na posteli, spadl z postele, skučel bolestí, měl tu smůlu že byl pátek odpol a sestřičky mu daly jen nějaký prášek a ten nezabral.Byl to pro mě děsný zážitek a to jsme byli na začátku boje s touto hroznou nemocí,manžel měl tenkrát před první operací.Tento muž je jí myslím ani nedožil.

KDY VÁM LIDI DOJDE, ŽE "LÉČBA" RAKOVINY JE JEDEN Z NĚJVĚTŠÍCH BYZNYSŮ NA TOMTO SVĚTĚ???!!! JE STATISTICKY DOKÁZÁNO (NE TO SE V LÉKAŘSKÝCH ČASOPISECH ANI ZPRÁVÁCH NEDOČTETE, PROTOŽE LIDI KTEŘÍ ODMÍTNOU "LÉČBU" NEJSOU EVIDOVÁNI), ŽE ÚSPĚŠNOST "LÉČBY" RAKOVINY KLASICKOU CESTOU A TÍM, ŽE SE NELÉČÍ VŮBEC JE ASI 50:50. NEVĚŘÍTE? NEMUSÍTE? PŘIJDETE NA TO POZDĚJI? RADĚJI NEŽ PODSTUPOVAT MARTÝRIUM "LÉČBY" RAKOVINY ZKUSTE (NEBOJTE, NEBUDU VÁS POSÍLAT ZA LÉČITELI TRADIČNÍ MEDICÍNY, PŘESTOŽE MÁM S NIMI TY NEJLEPŠÍ ZKUŠENOSTI) JAVOROVÝ SIRUP SE SODOU. JE TO JIŽ TAK ZNÁMÉ A ÚČINNÉ, ŽE SE JEŠTĚ DIVÍM ŽE TAKOVÉ DISKUZE JAKO JE TATO EXISTUJÍ...NA INTERNETU JE TOHO SPOUSTA, ORIGINÁLNÍ ZDROJ V ANGLIČTINĚ ZDE: ht tp://www.nutrimedical.com/an nouncements.jhtml?method=view& announcements.id=21 PROBERTE SE!!!

omluva ten link se mi spojil tady je znovu a správně: ht tp://www.nutrimedical.com/an nouncements.jhtml?method=view& announcements.id=21

ht tp://www.nutrimedical.com/an nouncements.jhtml?method=view& announcements.id=21

Rakovina není nic víc než poslední projev extrémního překyselení organismu a toxicity tělesných tekutin a tkání. Za těchto podmínek a při dysfunkci imunitního systému by tělo předčasně zemřelo. Proto na svou ochranu moudře začne shromažďovat vnitřní toxiny, obalovat je oslabenou super-kyselou tkání a zapouzdří je pod nepropustnou ochrannou vrstvou, aby zabránilo jejich dalšímu šíření. S tímto důvtipným řešením obdrží majitel smlouvu na delší život. My ovšem tomuto procesu říkáme choroba. Tělo vytvoří tumor proto, aby potlačilo a uklidilo jedy, které nemůže jinak vyloučit a prodloužilo si život na tak dlouho, jak jen je možné, poskytujíc svému majiteli dostatek času na k eliminaci interní toxicity. Metastázy jsou poslední pokus těla ke své záchraně. Jestliže je tato interní toxicita úspěšně potlačena, tělo postupně bezpečně odstraní všechny nádory a navrátí se mu zdraví. Pokud tento proces není úspěšný, osud majitele těla je definitivně určen a umírá ne na rakovinu, ale na extrémně jedovaté léčebné postupy, intenzivní emoční zhroucení, zoufalství a stres. Zkuste své tělo z celého srdce co nejvíce milovat a co nejdříve začněte s detoxikací. ID.

Myslím, že je veľmi odvážne, čo tu píšete ... určite ten váš liek nie je zlý, ale to neznamená, že je dobrý na všetky druhy rakoviny ... poznala som veľmi prísnych vegerariánov, takmer až vegánov, ktorý mali pravidelne očistné kúry a robili pre svoje zdravie oveľa viac ako ostatní a zomreli na rakovinu. Myslím si, že je veľmi trúfalé napísať ... "divím sa, že takáto diskusia ako je táto existuje" ... neviem koľko skúseností máte osobne s liečbou rakoviny, ale asi by ste mali byť veľmi opatrní ... cítiť z vášho príspevku akúsi nadradenosť, že niekto vôbec ide s rakovinou k lekárovi!! Viem si aj ja predstaviť niektoré druhy rakoviny, s ktorými by som možno k lekárovi nešla ... ale mozgový nádor to určite nie je ... dotýkate sa bolesti a utrpenia ľudí. Každý z nás je iný, pozerá sa na veci z iného pohľadu ... ale bolesť, utrpenie, strata milovanej osoby sú príliš silné a postavia vás do situácií, ktoré si človek ani nevie predstaviť. Tento svet je tak veľmi znečistený, že neviem, či vôbec existuje niečo také, čo by telo dokonale vyčistilo a došlo by k detoxikácii ... ale to je na dlhé debaty .... a táto stránka svedčí o tom, že ľudia hľadajú aj iné riešenia a cesty ako lekárov ....

V žádném případě jsem se tady nechtěl někoho dotknout, lidského života si vážím nade vše. Právě proto mi stojí za to říct, jak se dá takový život žít důstojně. Bavíme-li se tady o důstojné "léčbě" popř. dožití člověka mám k tomu také co říct. Mého otce pustili domů s tím, že mu již nemůžou pomoci. Dali mu čtyři týdny. Moc dobře pane vím co to je přicházet o milovanou osobu. Považuji za požehnání to, že jsem se dostal k něčemu tak jednoduchému, jako je soda a javorový sirup. Dnes je zdráv. Těší se dobrému zdraví, opět chodí do práce, prostě žije...velmi kvalitně. Když si tady čtu ty bolestivé příběhy, říkám si, proč? A řeknu si k tomu své. Dostal jsem informaci, pomohla mému blízkému a tuto informaci posouvám dál. Nic víc, nic míň. Mějte se hezky. P.S. Vegetariánství se nerovná detoxikované prostředí. Např. cukr je velmi kyselinotvorný a vegetariáni jej jedí. Ty dva mé příspěvky nejsou o jednom a totéž, ale to jste si určitě všimnul.

Četla jsem Váš příspěvek a zdál se mi trochu jako pohádka.Kdyby to bylo tak jednoduché léčit veškeré druhy rakoviny javorovým sirupem a sodou, to by byla paráda.Mohu se zeptat kde měl Váš tatínek nádor?Věřím, že někdy se lékaři spletou a buďte rádi že to bylo u Vás, tatínek žije.Ale myslím že kdybych dávala před třemi lety manželovi na glioblastom javor.sirup že bych už byla dávno vdova. To je můj názor.Chyba je údajně v genetice a tu sirup asi nenapraví....Vím že je spousta případů, tzv.beznadějných kdy se nakonec pacienti uzdraví,ale proč tomu tak je, to se asi nikdy nikdo přesně nedozví.Všichni se pokoušíme pro naše blízké udělat maximum a co potom život prodlouží nebo někdy zachrání těžko říct. Tělo si asi pomůže samo.Ale glioblastom se porazit nedá,alespoň nevím v ČR o nikom kdo by se vyléčil.Nějaké cca 2-3 ženy "kolegyně z elektrod "žijí také,poslední info mám někdy z února a byly čisté.Naše 3 roky považuji také za rekord,i když letošní rok je už těžký.

tak tatka ma znovu otok mozku ,dva dny ho velice bolela hlava ,pak nasledoval strasnej epileptickej zachvat ,naprosta ztrata prostorove orientace,hospitalizace a opet kortikoIdy a v utery kontrolni MRI ,Pred temi bolestmi to vypadalo ze se vse zlepsuje,zacal jist ,prochazky ze psem ,jizda na rotopedu,mnel i dobrou naladu ,a pak najednou no hruza . preji vsem mnoho stestí !!!!!!!!!!!

Dobrý den, Marku, jak to vypadá s tatínkem teď? Zlepšilo se to?? Je pořád v nemocnici?? July, doufám, že u Vás dopadlo všechno dobře, nenapsala jste.. já si to tady taky pročítám, ale nějak nemám, co bych dodala.. MM: Držím moc palce! Vlasy jsou zanedbatelnej problém.. to máte pravdu. Optimismus vám nalije už jen to, že mamce je dobře.. DOufám, že vám tenhle stav dloooouho vydrzi!! Držte se všichni, myslím na vás.

tatka je doma ,pred cca tydnem Sme byli v ambulanci stresovice ,kontrolni MRI ,novotvar se o malicko zvetsil,doktor řikal ze vlastne nevedi o co jde a ze by navrhoval udelat biopsii , predem nas upozornil na to ze ostatni na to muzou mit odlisny nazor . vysledek se dozvime do cca 14 dnu. jinak otec je na tom o poznani huře ,leva strana kde je nador umísten je mnohem slabsi,prostorova orientace temeř žadna , nalez na EEG ,nasazeny leky proti epilepsii. cukrovka temer odeznela kortikoidy jiz nebere. preji vsem mnoho štesti !!!! Pajo držte se !!!

Dobrý den July, jak se daří tatínkovi? už jste byli na tom Pet vyšetření?

Dobry den MM! Ano tata na vysetreni byl-a uz s napetim cekame vysledki-skoro 14 dnu!...nevim proc jim to tak trva!Ale hlavne aby to bylo v poradku. Jinak pristi ty. zacne 5. cyklus chemo, zacali mu rust vlasy-pekne cerne, a to pred tim byl uz sedivy. Tak se urcite ozvu, az budem neco vedet. Ja to tady procitam, ale nejak nic nepisu-mam malo casu - vsechen mi zabira mala dcerka. Mejte se zatim moc pekne! A doufam ze u vas je to dobre!July

Děkuji za starost, zatím ano.Ale bojím se nechat se unést přehnaným optimismem, přeci jen je to zatím jen 13 měsíců od operace. Ale díky Bohu i za ten rok. Mamince tedy vlasy vypadaly jen na třetině hlavy, kterou měla ozařovanou, chvíli ji vlasy nerostly, ale pak se zbrchaly a narostly, sice prošedivělé, ale za to kučeravé, jako kdyby je měla nakulmované. No ty vlasy to je ta nejmenší starost-i když to ve světle všech problémů s touto nemocí spojených ani nelze nazvat starostí.

Tak asi rozšířím tyto stránky o dalšího nemocného. Manželovi byl glioblastom IV diagnostikován 20.12.08. 26.1.09 ho operovali v LB. V úterý 21.4. jsem ho dovezla domů po ozařování a chemoterapii temodalem. Zatím to jakž takž jde, ale když čtu vaše příběhy, tak mě jímá hrůza. Mám strašný strach, jak to vše zvládnu. Starám se ještě o 90-ti letou babičku, ale ta ještě docela ťapká a sama se nají a dojde na toaletu. Manželovi je 56 roků. Nikdy nemarodil a tenhle "sajrajt" glioblastom se projevil během 5 dnů. Máte pravdu, že lékaři skutečně neporadí a ani nenastíní, jak bude dál vše probíhat. Vždy to tady čtu a bulím. Chodím se vybrečet, aby mě manžel neviděl. Pro něj se snažím být usměvavá a vše zlehčovat. On totiž ani netuší, jak je to vážné. Stále si myslí, že se vrátí do práce.

Dobry vecer?Jarko!To je mi moc lito ze i Vas manzel ma tuto chorobu, u nas je to tatinek, ve stejnem veku...Je to hrozna nemoc...Preji vam hodne sil a odvahy do dalsich boju!Nemyslete hned na vsechno spatne, i kdyz lehce se to rika, vsichni jsme tu tim asi prosli...Odhanejte od sbe myslenky na to strasne, co muze nastat a zijte pritomnosti!Hodne stesti preji Vam a hlavne Vasemu manzelovi!aby lecbu zvladl na vybornou!

Milá Jarko,děláte to dobře,nedávejte manželovi najevo o jakou hroznou nemoc jde.Ten můj to také neví a myslel si že se uzdraví.Po roce dostal plný inval.důchod,ale nakonec 2x týdně chodil na 3 hod.do práce,cítil se tam dobře,dostal se mezi lidi.Nevím co dělá Váš muž,vždy to nejde,ale určitě ho nějak zapojte do nějaké činnosti.Nám se to moc osvědčilo.Nemá cenu Vám dávat "Těšínská jablíčka",blioblastom je ten největší prevít se kterým se za svůj život setkala.A jak píšete Vy,můj manžel také nikdy nikterak nestonal a když přišla nemoc,tak takto krutá.Jarko,naučíte se s tím žít,musíte,musíte tu teď být pro něj.Využívejte každé chvilky co můžete být spolu,radujte se z krásného počasí.Jak jste se tu dočetla moc se toho dělat nedá.Buďte silná,budete to moc a moc potřebovat.Já si také myslela že to nezvládnu,ale jedu jako stroj,plakat už nemůžu,tři roky to nejde,když bych se sesypala kdo by se o něj staral.Určitě to zvládnete,sílu chodím čerpat sem na tyto stránky.Zjistíte že v tom nejste sama.Držete se.Pája

Milá Šárko,myslím na Vás.Váš a náš příběh je tak podobný.Manželovi minulou neděli do rána otekla a zfialověla levá noha.Volala jsem pohotovost, sdělila diagnózu,popsala problém a oni mi řekli ať volám 155.Sanitáci byli moc fajn a říkali to je silná trombóza.Odvezli ho do nemocnice na internu s tím že si mám tak za hodinu zavolat.Bylo mi řečeno že trombóza se nepotvrdila a že ho poslali na chirurgii zda nemá ucpané tepny,také nic.Ale spádově patřil do jiné nemocnice tak ho tam rychle přetransportovali.A světe div se,tam mu udělali ultrazvuk a vyšetření ukázalo trombózu v obou dolních končetinách.Šíleně mi to naštvalo,jak ho proboha vyšetřovali v té první nemocnici?Nebo je to tam běžné u nevyléčitelně nemocného pacienta?Stejně brzy umře tak co se s ním budeme zaobírat.Chtěla jsem mluvit s MUDr.co ho vyšetřovala,ale odjela v pondělí do USA,asi za odměnu....Každý jsme omylný,ale očekávala bych alespoň omluvu.Zase jedna trpká skušenost.Ale potěšilo mě a dohnalo až k slzám,když mi přijímající lékař v druhé nemocnici říkal že přede mnou hluhoce smeká že se o manžela v takovém stavu starám sama doma a pochválil mě v tak dobrém je stavu.Vzpomněla jsem si na Vás jak jste píchala injekce.Už to dělám 2x denně také.Chtěli si ho nechat v nemocnici,ale nakonec tam byl jen přes jednu noc,vyžádala jsem si ho domů.Jiná léčba není prý vzhledem k jeho krevnímu obrazu po chemo možná.Poprvné jsem váhala píchnout ho do břicha,ale vzhledem k tomu že se někdy ani neprobudí,věřím že ho to nebolí.Paradoxně mi lékař říkal že to může být tou polohovací postelí.Objevilo se to přesně po týdnu co jsem ji pro něj pořídila.Myslela jsem že mu dělám dobře že měním polohu nohou a zatím toto.Manžel se mi během posledních 3 dnů "rozpovídal".Na otázku řekne "ani ne","jo" a snaží se něco povídat,čemuž není rozumět,to už jsem od něj neslyšela ani nepamatuji.Dobře jí.Včera spořádal vepřo,špenáto a 6 brambor.knedlíků.Pokud jí jsem šťastná.Dokonce když mu dám do ruky banán sní ho sám,což už také nebývalo možné.Je to o fous lepší,jsem vděčná i za to málo.Před pár týdny čůral za 12,14 hod.,rekord máme 16 hod.Teď je zase naopak počůraný i za 1,5hod.,je pravda že více pije.Předtím jsem do něj nemohla dostat více jak 0,5l tekutiny za den,což bylo hrozně málo.Před pár týdny jsem myslela že už ho ztrácím,ale já se raduji i z maličkostí.To je zatím vše z naší marodky od ošetřovatelky Páji

Mila Pajo! To opravdu jako by toho bylo malo, jeste se ktomu prida takove zachazeni v nemocnici! No... nemam slov! Chci Vam vyjadrit svuj obdiv!jak to vsechno zvladate!Jste moc statecna zena! Preji Vam hodne sil!!!!!Drzte se!!!

Dobry den vsem, kdo to cte! U nas tata zacal brat 5 serii chemoterapie. Byl na PET, ale presne vysledky nam nikdo nechce sdelit!Jen rekli ze ted to vypada priznive...Za 1,5 mes. nas ceka dalsi MR, tam pry se vsechno vyjasni. No proste komunikace na urovni nevim koho... Jinkak se tata citi dobre, az se bojim to zakriknout! Take by mel dostat invalidni duchod, do prace sam se jeste neciti, chtel by ale zacit rybarit. Vsem praji hodne sil a nadeji!!!