Vazeni, predcitam vase prispevky a prozite s mozkovym nadorem -Glioblastom. Muj manzel na nej zemrel 22.10.11 jen po necelych 4 mesicich. Predtim to byl ten nejzdravejsi clovek na svete, (alespon jsem si to myslela), ktery nebyl predtim nikdy nemocen, nedostal nikdy ani chripku . Vse probihalo tak rychle a dramaticky, ze tomu ani dodnes nemohu uverit, ze je to pravda. Od pocatku jsem byla i s mymi syny v soku, nedovedla jsem si predstavit, ze tak zdravy clovek by se mel najednou stat kandidatem smrti. Manzel oslavil pocatkem cervna 2011 65 let, nesel jeste ani do duchodu, tak dobre se citil a byl spokojeny. Ale asi 10 dni po jeho narozeninach se zacaly objevovat prvni priznaky jeho nemoci. Asi po 14 dnech se zhorsila jemna motorika v prave ruce a nemohl udrzet hrnek s cajem. Kolegove z prace ho donutili jit k lekari,nebot predpokladali slabsi mozkovou prihodu. Ten ho ale odeslal do tamni nemocnice, kde po 2 dnech mu udelali MTR hlavy a zjistili, "ze ma neco v hlave, co tam nepatri". Po celkovem vysetreni zbyleho tela ho odeslali do specialni neurologicke kliniky, kde mu meli delat biopsii, nador se nedal jiz odstranit. Mezitim se vsak uz zacali projevovat epilepticke zachvaty, na ktere musel brat tabletky. Vysledkem biopsie byl hrozny sok- glioblastom IV, multiforme a jeho zdravotni stav se zacal rychle horsit. Asi za 1o dni pote ochrnul na celou pravou stranu tela, a za kratko mel i velke vypady v reci , behem asi dalsiho 1,5 mesice ztratil rec uplne.
My jsme ho chteli na kazdy pad zachranit, nebo alespon mu zivot prodlouzit, podstoupil chemoterapii v tablet. forme i ozareni po dobu 6 tydnu, ale jeho stav se stale zhorsoval. Nic nepomahalo, a tak jak nam lekari rikali, ze stejne zemre, at tu lecebnou therapiii prerusime, ze neni pomoci, tak se i stalo. Kdyz jsem cetla ty prispevky o vire v Boha a jeho pomoci, tak jsem si hned vzpomnela na nas, ja jsem verici, modlili jsme se se syny a vsemi znamymi a pribuznymi denno denno, ale nic nepomohlo. Jelikoz jsem jiz duchodkyne, byla jsem s nim cele dny v nemocnici (zijeme v zapadnim Nemecku), dokonce nam pridelili jeden pokoj, kde jsem s manzelem 14 dni mohla i spat. Videla jsem denno denne jeho zdrav. upadek a nakonec jsem se rozhodla ho vzit na zemreni domu, coz se po 3 nedelich stalo. Bylo to hrozne, videt milovaneho, predtim tak zdraveho cloveka, plneho zivot. elanu a planu do budoucna tak trpet a nemoci mu nijak pomoci.
Dodnes se trapim myslenkou, proc to postihlo prave jeho, cetla jsem prispevek , kde se pisatelka zminuje o tom, ze onemocnely tatinek byl televizni mechanik. Muj manzel tuto praci zastaval 40 let a tez me napadla prave tato myslenka, zda-li nejake zareni z tech aparatu tuto nemoc nemuze vyvolat. Ale kdo nam na to muze pravdive odpovedet, kdyz tuto nemoc dostanou i zeny, ktere s timto povalnim nemaji nic spolecneho.
Citim se vsemi, kdo by ci jel s touto nemoci konfrontovan, jsou zajiste i mene agresivni formy teto diagnosy a drzim vsem palce, i kdyz memu drahemu manzelovi jiz nemohu pomoci.
Přidat nový komentář