Maminka také užívala chemoterapii 42 dní v kuse. Pak mělo následovat 6 cyklů po 5 dnech s přestávkou 3 týdny. Po skončení ozařek udělali kontrolní MR a onkolog nám sdělil, že zatím ty další cykly odkládá, protože není důvod. Aby prý se nevyčerpaly veškeré možnosti léčby hned v začátcích. Maminka vše snášela velmi dobře, byla sice silně unavená a postupně chodila pouze s dopomocí, ale vše vypadalo velmi nádějně. Ještě začátkem prosince jsme byli na další MR, to už jsme museli maminku na delší vzdálenosti vozit na vozíčku, ale výsledky byly velice nádějné, žádný nový nádor, lůžko po odoperovaném bylo poloviční, pouze poradiační změny na mozku. Jenže pak přišel zápal plic a pásový opar zasahující čelo a oči a maminčin stav se rychle zhoršil. Ochrnuly dolní končetiny, horní zeslábly natolik, že se nedokázala sama ani napít. Po přeléčení zápalu jsme si ji vzali domů, i když nám lékařka tvrdila, že umírá, prý to ochrnutí způsobuje nádor v blízkosti pohybového centra. Podařilo se nám zařídit další MR, ale ta opět neukázala žádné změny. Stále byla naděje, že s námi maminka ještě bude moci nějaký čas zůstat. 22. prosince nám maminka začala silně kašlat, měli jsme strach z opakovaného zápalu plic, tak jsme ji odvezli do nemocnice. Bohužel nám nedali ani možnost výběru, jednou byla hospitalizovaná tam, tak jinam prý nemůže. Přijímala jí ta lékařka, podle které umírala již před třemi týdny a první její věta byla, že už se s tím nedá nic dělat, že umírá. Už nechtěli dělat ani žádná vyšetření, neustále jsme argumentovali výsledky MR. Dali mamince nějakou kapačku a vzali krev. Nakonec se rozhodli, že ji hospitalizují, protože měla strašné výsledky glykemie (cukr 38). Ještě 25. si s námi maminka povídala a byla čilá, další den jsme přišli na návštěvu a už byla napojená na injekční pumpu s morfinem. Lékaři se s námi už ani nechtěli bavit, prý přechází na paliativní léčbu, že už se s tím nedá nic dělat. Prý během posledních pár dní se asi objevil nový nádor, ale byla to pouze jejich domněnka, protože neudělali ani CT, prý tak soudí pouze podle jejího stavu. 28 maminka umřela. Přesně na den 8 měsíců od operace. Až do poslední chvíle jsme věřili, že bude žít dál. Ze všech pravidel přece existuje nějaká vyjímka, tak proč by maminka nemohla být ta vyjímka, která zrovna tuto ošklivou nemoc porazí. Osud s ní měl ale jiné plány. Odešla, nedožila se ani 51 narozenin.
Přidat nový komentář