Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)

Milá July, ozařky jsme absolvovali v Bulovce. Operace 2.5., po plánování (zhotovuje se maska podle tvaru obličeje) to pak už šlo rychle. Tenkrát měli jen 1 funkční ozařovač, prováděly se práce pro instalaci druhého, tak to už snad bude lepší, někdy se tam dlouho čekalo, ozařování trvalo 6 týdnů a skončilo na konci července. Myslím, že nějaký den nehraje zas až takovou roli. Pokuste se informovat, zda by Vás tam vzali. Já vím, je to hrozné, někdy se musíte po informacích pídit sami.

Děkují všem za odpovědi a podporu!Milá Pájo,držim Vam a hlavně Vašemu manželovi palce!!!!moc mně mrzi_že teď je v takovém stavu a Vy nevite co bude dal,ale musite věřit!!!!je to hrozna nemoc,a mate pravdu,že informaci je malo,většinou si lidi sami raději navzajem po internetu a lékaři pro ně mají jen strohou statistiku!!!na Bulovku už jsem volala=zatim nam misto neslibili,mají plno skoro do konce zaři-ale budou nas mit na paměti když se něco uvolni...jínak jsme objednání v Motole na plánování na 8 zaři=bude to už 6 ty po operaci,což je hrozně dlouha doba ( dle doporučeni se ma začit max do 4 tydnu po operaci=jínak to potom má menší učinek to zaření...)...jak jsem psala,nas "zapomněli" objednat...a nikdo si na sebe vinu neveme-prostě to deď musime obstarat sami...tak že zatim se "léčime" sami=podpurnými léky=homeopatii,aloe a Inocellem-a doufame,že to alespoň trochu pomuže tělu bojovat s touto zakeřnou chorobou!!!!přejí Vam ještě jednou hodně sil a odváhy!!!!

stav mojí maminky se minulý týden velice zhoršil, s nádorem už bojujeme 15 měsíců a teď se opět vrátil, musela jsem maminku odvést do nemocnice,začala koktat,přestávala cítit pravé končetiny, jsem u ní každý den a pozoruji,že se den ode dne horší,dneska už nám skoro neřekla ani slovo, nemůže se vyjadřovat,napadá na pravou stranu, bez dvou osob nemůže chodit.Nejhorší je, že ona si to vše uvěduje, že jí to nejde, tak pláče a já ji nijak nemůžu pomoci. Už jsem taky vyčerpaná,ještě navíc mě začali bolet záda s toho,jak jí pomáhám.Doktoři už jí nedávají žádnou šanci.Strašně se toho bojím...

Přeji Vám hodně sil v tomto těžkém období. Vím co prožíváte a držím Vám palce ať vše zvládnete....

Pro PP Cítím s Vámi, držte se. Nepíšete že by měa maminka nějako bolesti, to je dobře. Můžu se zeptat na jakém oddělení maminka teď leží? Dávají ji nějaké přášky na uklidnění? Musíte být silná! My také bojujeme, ale nemoc stále útočí znovu a znovu.

Pro Páju, maminka leží na neurologickém odděleni, bolesti nemá,antidepresiva bere už docela dlouho, ale zdá se mi, že už ani tak nepůsobí jak by měli. Ted jí nasadili ještě něco jiného na zklidnění, ale je stále plačtivá. Ona si to vše uvědomuje,vnímá nás i okolí. V úterý jedeme na velkou kontrolu tak se uvidí co dál...

Doby den Vsem!mam takovy dotaz-jak se Vasi blizke dopravovali k radioterapii po operaci glioblastomu?nas tatka je zcela samostatny,ale mam pochybnosti ze zvladne denne dojizdet autem...ma narok na sanitku?za jakych okolnosti a kdo nam ji muze napsat?pokud s tim nekdo mate zkusenosti-napiste,prosim!Deku ji!

Milá Pájo...Můj manžel byl operován jednou.V červnu 2007. Jeho nemoc se projevila bolesti za krkem, zmateností, slabostí.Po operaci vypadal skvěle, v polovině ozařování a chemoterapie začal slábnout a to neustalo ani po jejich ukončení.Bolesti neměl žádné,ale míval výpadky paměti, deprese, strach a vyžadoval moji stálou přítomnost protože měl strach ze samoty a v noci spal při světle.V lednu začal zvracet, přestal chodit, byli jsme týden v nemocnici na kapačkách, které ho postavily na krátko na nohy.Po konzultaci s lékaři byl propuštěn domů , ale operaci jsme odmítli.,protože nádor byl moc velký a lékař jí ani nedoporučil.Jeho život dolova vyhasínal.Někdy řekl něco co nemělo smysl, ale jen málo, jinak byl zcela při vědomí a při smyslech. Poslední dny už jen spal a spal až odešel na vždy. Zemřel 17.3.08,a celé období od prvních příznaků trvalo necelý rok. Nikdy jsme mu neřekli, jaká je diagnoza krutá. Pořád měl malou naději, že to přejde. Jsem ráda, že byl celou dobu doma mezi svými,jak si to sám přál. Přeji Vám hodně sil a myslím na Vás.

Milá Anno, prožívám jedno z nejkrutějších období svého života. Manžel leží na JIP po třetí operaci a jeho stav je vážný. Nejvíce si budu po celý život vyčítat, že do té nemocnice už neměl chodit. Byl plný síly, nikdo by nevěřil že je tak těžce nemocen, jen magnetická ukázala nové nádory na dvou místech. Lékaři i my (rodina i on) se rozhodli pro operaci, ale teď je z něj troska.Prý je stále naděje, že se jeho stav zlepší, ale já už tomu nevěřím. Nejhorší pro mě je, že tento stav si nepřál. Říkal mi, pokud nebudu schopen postarat se o sebe sám, nechci žít. On si svůj stav uvědomuje, to vím, ale jak mu mohu pomoci? On nás vnímá, ale nemůže mluvit, jí jako malé dítě - hodinu mu trvá oběd a půlku toho má mimo pusu, nesedí bez opěry, jeho pohyby jsou pomaličké, nestojí bez opory v chodítku a sester, někdy celou moji návštěvu prospí a nepodaří se mi ho probudit. Jsem zoufalá .... mohl ještě třeba pár týdnů, měsíců vést normální život nebýt té operace.

Dnes sú to dva týždne ako sme pochovali nášho syna. Boli sme týždeň na "dovolenke" (silné slovo po takej strašnej skúsenosti). Nedalo mi a nazrela som k vám, vlastne k nám... do tej veľkej smutnej "rodiny"... Som veľmi rada, že sa to tak "rozpísalo". Moje vnútro je zvierané strašnou bolesťou, ale aj napriek tomu by som ešte chcela niečím prispieť. 1. Keď ochorel náš syn, môj ujo sa ma spýtal, či sa na túto diagnózu MG už niekto vyliečil. Ak sa to podarilo len jednému človeku, tak potom nemôže mať prívlastok "nevyliečiteľná". A ja viem, že taký ľudia sú. Takže sa nevzdávajte a bojujte. Ale tiež vám prajem múdrosť, aby ste nehnali veci do krajnosti a tak udržiavali svojich blízkych pri živote v utrpení. Ja som tiež odmietla ožarovanie celého mozgu synovi. Vedela som, že to nie je cesta. Bolo by to sebecké. 2. Ak už viete, že váš blízky má pred sebou už len krátku cestu, tak vám chcem poradiť, aby ste boli s ním čo najviac. Záleží samozrejme na vzťahu, aký máte. Vysvetlite si svoje nedorozumenia. Vyriešte si problémy a nezhody. Rozprávajte sa čo najviac a otvorene, čo na ňom milujete, čo si vážite. Odpustite si, ak ste si ublížili. Opakujte mu ako ho máte radi. Snažte sa spomenúť si na všetko, čo by sa malo nejako vysvetliť a poriešiť. Samozrejme ako to situácia, choroba a povaha človeka dovolí. Lebo odrazu sa dvere zatvoria. A už ich neotvoríte. Nemôžete prosiť o odpustenie, nemôžete vyznať lásku, priateľstvo, žiadny cit. Nemôžete pohladiť, pritúliť sa .... už neexistustuje cesta späť ... Zažila som to 2x. Viem, o čom hovorím. Otvorte svoje srdce, náruč .... Lebo potom sa už nič nedá vrátiť ... A vy žijete s bolesťou nad stratou milovanej osoby a navyše zistíte, že ste na to, alebo ono pozabudli ... to sa síce stane, ale skúste pre to urobiť čo najviac. Ďakujem úprimne za vyjadrenia sústrasti... Nikdy sme sa nevideli, ale máme k sebe blízko ... vaša Medúza

Milá "naša" Medúza, dnes som sa vrátil z liečenia v kúpeľoch a dozvedel som sa o tej tragédii:(Dovoľte teda aj mne, aby som Vám zaželal úprimnú sústrasť. Viem, že žiadnymi slovami sa nedá vyjadriť to, čo práve prežívate. Z Vašich príspevkov však vyplýva, že ste silná osobnosť, a preto verím, že sa z toho rýchlo dostanete, aj keď prázdno v srdci ostane večne. Hľadajte útechu vo svojej rodine, ktorá Vás aj naďalej potrebuje. Prajem veľa síl, držte sa.

Smekám před Vámi.Už velmi dlouho jsem nečetla tak krásná slova.Tečou mi tady slzy,jako hrachy. Přeji Vám upřímnou soustrast.Ze srdce.

No, nechcela som nikoho rozplakať, ale žiaľ, tie slová sú také aké sú. Niekedy sa ešte pozriem na tieto stránky v nádeji .... ktorá síce pre nás už nemá žiadny význam, ale by som ju z úprimného srdca priala Vám všetkým ... hľadám cestu životom, no je to neskutočne ťažké. Už nebude nikdy nič také, aké bolo predtým ... ani my, ani naše sny, ani naše domovy, ani naše rodiny ... kiežby nás tá bolesť neotupila, nezničila túžbu ísť ďalej ... pre tých, ktorí tu zostali ... deti, rodičov, partnerov, priateľov, rodinu .... na svete je príliš veľa bolesti, utrpenia a žiaľu ... skúsme tú svoju liečiť tak, že budeme pomáhať tým, ktorí sú tu stále s nami ... nielen naši blízky ale aj cudzí ... pomôže to aj nám, aj im ... skúsme to spolu, a to utrpenie bude pre všetkých o niečo znesiteľnejšie ... matka Ľubomíra

moje maminka je už třetí týden v nemocnici, poslední tři dny má velké bolesti a zvrací, skoro s námi nemluví, nejí, nepije...vždy když za ní přijdeme, abychom byli s ní tak nás vyhání a nechce nikoho vidět. Strašně mě to bolí u srdce a trpím, že jí nijak nemůžu pomoci. Chceme s ní trávit co nejvíce času a ona nás odmítá. Dnes nám řekla, že umře a at jí necháme. Začali jí dávat docela silné opiáty proti bolesti, nevím co je lepší, ale proč musí tak trpět??? Tuhle otázku si kladu každý den, každé ráno se budím se strachem jestli jí ještě uvidím... Všichni kdo bojujete s touhle nemoci buďte silní . Tohle fórum mi hodně pomohlo, pomáhá a všem kdo přispívají moc děkuji.

Draha PP,take vam prejem hodne sil!!!nikdo nevi "proc trpet" a jak v teto situaci pomoct...budte silna!!!myslim na Vas a vasi maminku!!!

Přeji Vám mnoho sil.Je to těžký boj pro Vaši drahou maminku, ale i pro Vás.Vím, že je to těžké, ale je dobře, že dávají Vaši mamince silné opiáty proti bolesti.Můj manžel byl také na silných opiátech...morfium, které ale posléze museli vysadit, protože by zřejmě už ani nezabíralo.Jeho štěstí v neštěstí možná bylo, že se dostal do jiného světa...do svého vlastního, kterému jsme nikdo nerozuměli.Vaše maminka zřejmě vnímá a ví co se s ní děje.Je to hrozné, nevím co říct.Zkuste požádat lékaře, co by pro ní ještě mohli udělat, aby sakra tolik netrpěla.Manžel byl natolik utlumený, že snad ani nevnímal co se s ním děje.I když někdy přemýšlím o tom, jestli to tak skutečně bylo. Poraďte se s lékaři co pro maminku můžou udělat. Přece ji nemůžou nechat takhle trpět a Vás s ní!!! Myslím na Vás.Držte se!!!

Milá PP, vím, jak Vám asi je. Když jsem chodila do nemocnice za svým partnerem, většinou první, co mi řekl, bylo - já už chci jenom umřít. Mně to rvalo srdce a nemohla jsem nic dělat, jen ho objímat a snažit se ho povzbudit. Nevím, ale mám pocit, že k těmhle stavům přispívají i ty tišící léky, které lékaři dávají. Bohužel je těžké zvolit ze dvou zel to menší... Ke konci už byl tak utlumený, že snad - doufám - nevnímal tu hrůzu tak intenzívně, myslím psychicky (ale kdoví, jak píše Petra... to nikdy nemůžeme vědět). Přeju Vám, aby se Vaší mamince ulevilo a Vy abyste našla sílu to všechno vydržet. A na otázku proč, proč se to děje, proč právě nám a proč právě náš nejbližší tak trpí, na tu nám asi nikdo nikdy neodpoví...

Milá PP. Je mi smutno z toho co musíte prožívat. My jsme tuhle hruzu taky zažili. Nejhorší je ta bezmoc,to že strašně chcete něco udělat, ale nejde to.Držím Vám palce ať to zvládnete a hlavně neztrácejte naději,chvíli je to takhle a pak zas jinak, možná vás maminka zavolá sama. pak zůstaňte s ní a užívejte si ji jak jen to půjde.Přeju Vám hodně síly.

Zkusili jste někdo zapojit se do experimentální léčby nádoru na mozku "NovoCure" kterou nabízí nemocnice Na Homolce? Píše se o tom na webu

Tome, manžel tuto exper.léčbu podstoupil.Nádor se objevil znovu až po 20-ti měsících. Nevím, zda pomohla tato léčba elektrodami, (které nosil 1 rok a 4 měsíce) či ozařování, chemoterapie, podpůrné léčby OVOSAN atd., to bohužel nikdo neví. Oproti původní prognóze (po první operaci mu dávali max. 8-10 měsíců života) žije bez 14-ti dnů 2,5 roku od zjištění diagnózy.Je po 3 operacích a 1 reoperaci. Právě leží po třetí operaci na JIP a jeho stav na mě působí velice beznadějně. Nekomunikuje, sám se skoro nenají, nesedí, jen snad nás vnímá a usměje se, když mu něco veselého povídáme.Naděje na zlepšení prý ještě je, ale čím déle je po operaci, tím větší propadám beznaději.A to šel do nemocnice v úplné síle, plný pohody a optimismu, že po vyndání stehů bude zase doma ....

Čítala som si váš príspevok ... manžel si teraz, po smrti nášho syna vyčíta, že sme neskúsili liečbu elektródami, ktorá sa ale žiaľ u nás nerobí ... veľmi ma mrzí, že u vás aj napriek jej aplikácii došlo k zhoršeniu ... čokoľvek napíšem, je slabé na bolesť a tieseň, ktorú prežívate. O nových spôsoboch liečby som sa zatiaľ nedozvedela ... neviem, či ste už skúšali pozrieť nový web "Nevzdávame sa"... možno vás tam niečo zaujme ... veľa, veľa síl prajem.

Prosím o věrohodné příspěvky, který pacient v naší republice (má)měl nejdelší dobu přežití s multif.glioblastomem IV.stupně. Běžná léčba je operace (pokud je možná), ozařování a chemoterapie Tamodalem.Jaké jsou ale podpůrné prostředky?Třeba by to pomohlo ostatním. Nám nikdo neporadil co dělat dál. Info jsme hledalli sami. Tyto stránky jsou prospěšné, ale bohužel ne všichni, kteří by je potřebovali o nich vědí. Informovanost o této nemoci je špatná. Dá se vůbec tento typ nádoru přežít??? Znáte nějaký případ? Slyšela jsem názor lékaře, že pokud někdo tento nádor přežil, že se jednalo o jiný typ nádoru, který byl při histologii špatně vyhodnocen.Co si o tom myslíte vy?Vadí mi,že snad existuje úspěšná léčba (genetická), ale u nás nic, zachránilo by to spoustu životů. Lidé s glioblastomem nemají co ztratit. My bychom do takové léčby, i když by to byl experiment, určitě šli. Co si o tom myslíte vy? Dělá naše zdravotnictví vše pro záchranu našich nejbližších?Není to spíš jen o penězích a ne o nemožnostech léčby tohoto onemocnění?Co bychom mohli pro to udělat my?

Dobrý den,Pájo!souhlasim s Vámi,že informovanost o teto nemoci je velice špatná,lékaři většinou o tom ani nechtěji mluvit=pro ně je to nevylečitelná nemoc a nedavají lidem nadějí!tež si myslím,že nedělají všechno!nezajímaji se a ani nenabízi lidem léčbu podpůrnymí prostředky,jako by ani neexistovali-to vše si člověk musi sam najít,sam zhodnotit jestli to má cenu použit...a s experimentální léčbou je to vůbec skoro nevyužité!Vaš manžel je spiše výjimka že se dostal do teto studie...Co takhle čtu na internetu-ve světě se už začala použivat nová kombinace chemoterapie u léčby glioblastomu,zvlaště v připadech recidiv i po léčbě Temodalem-jedna se o kombinaci avastinu a irinotecanu-použiva se to v USA,japonsku a ve švicarsku-v ČR se o tom jen zběžně napsalo v nějakém lék.časopise (na netu)...Většinou lékaři řikají o exp. léčbě že ještě neni dostatečně vyhodnocená (např. genetická) a rizika jsou vysoká,ale když už člověk stejně nemá co ztratit,tak proč to nezkusit?!..asi mate pravdu a je to o penězích! Prominte že vam neodpovim na dotáz o přeživších pacientech...z doslechu vim o jedné ženě,co žila 5 let=každý rok prodělala operaci...a určitě se nejednalo o chybnou histologii!...přeji Vam a Vašemu manželovi hodně sil!!!bojujte!!!

Dobrý večer, souhlasím s vámi, informovanost je velice špatná, my jsme všechno zjišťovali z internetu a jsem moc ráda, že jsem narazila i na tuto stránku...maminka měla temodal, 4 dávky, po té se její stav začal zhoršovat, byla velmi slabá, na poslední kontrole už nám doktor naznačil, že je zbytečné nasazovat další a třeba zkusit i něco jiného. Prostě jí podle mě odepsali...ted leží už třetí týden v nemocnici, skoro nejí, nepije, nehýbe se a nekomunikuje,měla velké bolesti, lékaři nám nedávají moc dlouho,každých šest hodin dostává morphium. Dneska skoro vůbec nevmímala. Řítíme se rychle z kopce a hodně to bolí... Přeji všem hodně sil

I mě sdělila lékařka mé maminky, při dotazu na ostatní pacienty, které má v evidenci, že je to tak neuvěřitelně zhoubný nádor, že většině pacientů se objeví znovu do roka, některým do dvou let. Také mi řekla, že mají jednu paní, která je již 4 roky od operace v pořádku, ale že tam muselo dojít k chybě v hystologii. Ale já musím říct, že my stále věříme, že to může být dobré, ovšem zatím máme za sebou jen krátký kousek z té dlouhé cesty. Při dotazu na magnety mi řekla, že výsledky jsou sporné, a že pokud mamince nechci otrávit život, ať ji do toho nepřihlašuji, že je to dost nepraktické nosit.Nevím, neviděla jsem.Také u mé babičky v domě bydlí jedna paní, která byla na operaci s mozkovým nádorem již před sedmi lety a je v pořádku. Bohužel nevím o jaký typ nádoru se jednalo, jen to,že absolvovala chemo i ozářky, takže maligní byl.Všem držím palce a přeji mnoho sil. A hlavně my, jejichž blízcí stále ještě bojují, neztrácejme naději, snad to může být dobré.

Náš syn žil od diagnostiky nádoru MG IV. st. 2 roky aj 7 mesiacov s tým, že prvé problémy sa objavili 2 roky aj 2 mesiace po operácii. Medzitým nemal žiadne problémy. Ako som písala pred časom, viem o mladej žene, ktorá ochorela na tento typ nádoru 1 rok pred našim synom. Viem, že aj ona je zapojená do programu nosenia "magnetickej čiapky". Neviem však o aký stupeň ochorenia ide u nej. Je mi veľmi smutno, keď čítam všetky vaše príbehy o boji ... Cítim s vami všetkými, ktorým do života vstúpila táto strašná choroba ... viem, čo prežívate, akú úzkosť, bezmocnosť, prázdnotu cítite ... na to sa nedá nič múdre napísať. Jednoducho musíte ísť ďalej ... Vlastne musíme ...

Prosím vyhledejte si info o vysokých dávkách vitmínu C ve vstahu ke glioblastomu. Bylo prokázáno že C je na tento kmen v likvidaci nád.buněk úspěšný.Ideálně použitý zároveň s radiocheoterapií!!! Za zmínku rozhodně stojí léčba pomocí výtažků ze jmelí a vitaminem B17.

dnes nás ráno navždy opustila naše drahá maminka ve věku 50.let po dlouhém boji s ukrutnou nemocí MG

Uprimnou soustrast,draha PP!!!!!je mo to moc lito...

PP Přijměte moji upřímnou soustrast z celého srdce.

.... úprimnú sústrasť ... viem, čo prežívate, aj mojej maminke ukončila život rakovina ...

Milá PP, upřímnou soustrast. Vaší mamince už je lépe, ale Vám ne... Přeju Vám moc a moc síly v dalších dnech.

Milá PP, to je moc smutná zpráva, upřímnou soustrast, mamince je teď lépe a Vy buďte silná. Manžel bude po dlouhých týdnech po operaci MGB propuštěn. Budu s ním doma. Nevím zda péči o něj zvládnu fyzicky a psychicky, ale cítím, že se to pro něho musím udělat. Po operaci má špatnou koordinaci pohybu, chodí špatně a jen s oporou, má zavedenou cévku na moč, stolici občas nestihne nahlásit, špatně mluví - lékař napsal "slovní salát", není orientovaný v čase. Ale vnímá nás a hrozně chce domů. Bohužel vím, že to co postihlo Vás máme před sebou, je to otázka pár měsíců ....týdnů, nikdo neví.Je to hrozná bezmoc trácet milovaného člověka. ...

Milá PP, přijměte ode mne upřímnou soustrast. Vím, že slova útěchy nezmírní Vaši hlubokou bolest nad ztrátou Vaší milované maminky.Buďte statečná ve Vašem životě a naplňte ho láskou pokud možno co nejvíce.Držte se.

Milá Pájo! Je to těžké...tyhle zlé věci co se dějí...vím o čem mluvím. Byla jsem na tom stejně jako vy.Budete to určitě s Vaším mužíčkem zvládat s vypětím všech fyzických a psychických sil. Ale budete.Váš manžel Vás potřebuje. Dáte mu lásku, péči, úsměv, pohlazení. Bude doma mezi svými.Co pro něj můžete ještě víc udělat.Bude to hrozně těžké, vysilující, nebudete mít žádnou energii a když to třeba nezvládnete, tak jen pro tu dobu co mu můžete být oporou to bude dobré.Dáte sobě i Vašemu manželovi šanci na to být spolu a ulehčit mu jeho trpkou a bolestnou cestu daleko od nás všech ostatních.Buďte silná a statečná.

Dobrý den všem, čtu vaše řádky a přes slzy už snad ani nečtu, je mi strašně ,mám taky manžela s touto strašnou diagnozou. (Nevěděla jsem o těchto stránkách). Tato nemoc u něho propukla loni na Silvestra, ale to jsme mysleli, že mu jenom není dobře. Ale pro velké bolesti hlavy jsme 1.1.2008 ( to má narozeniny)vyhledali lékaře a tam nešetrně na neurologii v nemocnici mu bylo sděleno že má nádor na mozku a to takovým nešetrným způsobem že tdo to v podstatě může zabalit, že je to nevyléčitelné. Manžel se tam pomallu zhroutil a já to snad ani nechápala, tak to bylo krutě podáno. Pak se dostal na neurochirurgii na operaci a náslledně na onkologii, v současné době nemůže brát ani chemoterapii, protože má málo destiček. Bojim se a mám hrůzu jak to bude dál, protože nemůže chodit je tak slabý. Já bohužel nejsem silná a nakonec mě ukllidňuje on. I když už také začíná být u něho změna osobnosti.

Pro meruna321.Přeju Vám hovně síly.

Přeji Vám hodně síly a odvahy. Je to hrozné kolik lidí postihuje tahle odporná zlá nemoc.Sakra!!!Je mi to líto.Držte se.

... je mi veľmi ľúto, že pribúdajú ďalší ľudia s toutou strašnou diagnózou a nevidím tu príspevky, ktoré by vám všetkým mohli dať lepšie vyhliadky do budúcnosti. Nebojte sa, budete dosť silná ... aj ja som si myslela, že to nezvládnem, keď to postihlo nášho vtedy 17 ročného syna. Vydržíte to, uvidíte, v niečom vás to zmení a aj posilní. Prajem vám veľa, veľa síl a múdrosti z úprimného srdca.

Děkuji Katko za účast. Včera když jsem četla všechny tyto strašné zdrcujíci příběhy tak jsem najdenou cítila určitou sílu, že nejsem nešťastná jenom já, ale je nás hodně bohužel.

Myslím na vás oba a aspoň takhle vás chci podpořit a dodat trochu síly. Je to těžké, já vím...

Pájo, moc na vás myslím... Bude to strašně těžké, držím Vám všechny palce. Nevím, jestli znáte stránky domácího hospice Cesta domů, třeba by Vám aspoň trochu pomohly. Hodně a hodně síly!

Milá Pájo a Meruno, přeji vám oběma hodně sil. I me tyto stránky pomáhají, ale v poslední době to tu je hodně, hodně smutné a plné bezmoci a beznaděje. Musí přeci existovat nějaká pomoc!!!

Je mi těžko přetěžko můj manžel včera brzy ráno zemřel. Strašně to bolí moc, moc. I když jsem věděla jako to dopadne tak najednou tomu nemůžu uvěřit. Je to bez nadsázky jako zlý sen z kterého se musím probudit. Přijde mi že se z toho nemůžu ani snad nikdy vzpamatovat. Kdy už tato mizerná a odporná nemoc bude pokořená.

pro meruna321.Je mi to strašně moc líto. Svět zčerná a nejde z toho ven.Z celého srdce s vámi soucítím a přeju vám ať to nějak překonáte.Nikdy to nepřebolí, ale když se s tím smíříte a budete věřit že je mu někde dobře tak vám to aspoň malinko uleví. Přeji vám hodně síly a lásky.

Upřimnou soustrast!!!je to hrozná nemoc....ani si to nedokažu představit,že každého nemocného to čeka...Přejí Vám hodně-hodně sil!!!!

Přijměte nejhlubší úpřimnou soustrast. Přeji vám hodně sil. Manželovi už je lépe, nemusí trpět.

... och, až ma prešla úzkosť, keď som si prečítala, že odišiel aj Váš manžel ... je mi to tak ľúto... prijmite moju úprimnú sústrasť ... ja som momentálne v období, keď na mňa všetko padlo až teraz a mám pocit, že to snáď ani nevydržím ... viem, čo cítite ... keby som vedela Vám všetkým pomôcť ... ale momentálne nedokážem ani sebe ... smrť môjho syna neskutočne otriasla mojou vierou ... plazím sa po samom dne bolesti, úzkosti a žiaľu ... veľa, veľa síl prajem. Naši drahí už netrpia, necítia bolesť, aspoň to nás môže trošku utešiť...

Je mi moc llíto Vašeho mladého syna, je to až k zbláznění. Vím , že Vás to bolí až fyzicky. Držím Vám palce, aby se ta bolest trochu otupila i když se to úplně nepodaří, protože v tomto případě bohužel jsme lidé a některé věci nikdy nepřebolí. - Držím palce i sobě, aby ten žal trochu povolil a všechno na mě nepadalo. Dnes jsme měli pohřeb, bylo to tak úděsné a sklličující, ale na druhou stranu když jsem viděla to množství lidí, kteří se přišli rozloučit a plakali tak to bylo sladkobolné. Všichni jsme tady na jedné vlně. Budu v myšlenkách s Vámi se všemi a aby co nejdříve vymysleli zbraň na tuto zákeřnou odpornou nemoc. Budu si dál pročítat tyto stránky a doufat, že nakonec zaniknou , protože nebudou potřeba, když tato nemoc bude pokořena a vyléčitelná. Držím Vám všem palce a děkuji za účast.

July,co tatínek? Chodí na ozařování a pokračujete v léčbě? Maminku čeká za 14 dní další kontrolní MR, tak už nám začínají pracovat nervy.Stále věřím, že to může být dobré. Ale jak jsem zde již psala, tyto stránky začínají být čím dál tím smutnější.