Jani,měla jsem úplně ta samé problémy jako ty,za vším jsem viděla rakovinu,rána katastrofa,nekončící úzkost,nechuť k jídlu ,knedlík v krku,třes,bušení srdce,nespavost,zkrátka nervové zhroucení a k tomu dvouletou dceru,snažila jsem s ,aby na mě nic nepoznala.Chtěla jsem ještě jedno dítě,ale musela jsem to odložit a začít brát citalec 20. Jani mám pro tebe moc dobrou zprávu,nevěřila jsem,že ten lék zabere,ale zabírá opravdu tak,jak zde všichni popisují,t.j. U každýho trošku jinak,podle stavu v jakém se nachází.U mě se první úleva začala objevovat až po šesti týdnech,ale počítej s tím že je to jak na houpačce,nejprve ti bude jeden den,možná dva lépe,pak se zase vrátí ta úzkost a strach a budeš si myslet,že to nezabírá,pak zase chvíli úleva a časem zjistíš že těch lepších dnů bude přibývat a přibývat a u mě asi po 4 měsících teprve lék zabral,tak jak jsem si představovala,směju se,funguju,sem tam ještě nějaký nepříjemný pocit,ale nevěnuji tomu pozornost.Lék opravdu funguje,ale trvá to moc a moc dlouho,nečekej tak brzy změnu,musíš zkrátka opravdu vydržet,moc ti držím pěsti,ať ta úleva přijde co nejrychleji.A moje rada na ty krutý dopoledne a rána,zaměstnej se co nejvíc a hlavně nepřemýšlej nad tou nemocí,žádným příznakům a bolestem se nevěnuj,nepozoruj se ani kdy by ti měl zfialovět jazyk a.Ty nervy máš všude po těle a přidávájí se pocity pálení,brnění,znecitlivění a všechno možný,nevěnuj tomu pozornost,nijak tě to neohrožuje,jsou to opravdu jen nervy.Drž se a vydrž,o vánocích ti bude mnohem líp !!! A Lenča,co sem píše,tehdy napsala i mě a moc mi to pomohlo,tímto jí ještě jednou děkuji.
Přidat nový komentář