Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Mám z vás radost, holky, protože jak čtu postupně vaše přibývající příspěvky, je na nich znát, jakou už jste ušly cestu. Jak krůček za krůčkem prohlédnete vaše ataky úzkostí a snažíte se jich vyvarovat, případně je lépe zvládat. Dýcháním hlubokým, nebo mělkým, pohybem na sněhu, nebo cvičením i dopřáváním si masáží. Pokračujte v braní AD a i v pozorování svého těla. Dál budete nad úzkostma vítězit, fakticky, ale nedělejte si moc iluzí, že zmizí samy a navždy. Já byla jedna z prvních na tomhle vlákně, co tu psali a před vánocema mě to zase postihlo. Ani hlava si neuměla uvědomit , že jak to přišlo, že to odejde. Hrůza a žádná legrácka, ale je to pryč a možná na dlouho. Fifinko, tobě přeju nejvíc odvahy a pohody v té tvé hlavince . Zatím do práce nechoď. Někdy to jde, jindy se cítíme už dopoledne tak šíleně vyšťavené, že si říkáme, jak vydržet dalších několik hodin. Buď s prckem a dělejte maličké výlety za poznáním do přírody. Kamarádky máš na pokec? Abys neměla ve slovníku jen čičí, hačí, paci a baci.

Máš sevším recht.......... a pro ostatní já si myslela 3-6 měsíců že cital. asi ani není pro mě...... sem tam na mě jdou mraky a podívám se na život kolem sebe a vzpamatuji se...PRÁCE ŠLECHTÍÍ-STARÉ,ALE PRAVDIVÉ A DOBRÉ!! JSEM NA 10MG + Magnolie-která mimochodem řeší i zánět v těle beru antiko -to doporučuji všem ženám poptejte se na gyn!! Držím pěsti a přejí štěstí a hlavně zdraví!!

Taky sem patřím.. Jsem na citalecu 3 týden a první 2 týdny byly asi jako u každého docela krušné (úplně stejné příznaky jako u většiny) a jediné, co mě drželo nad vodou, byly tyhle stránky a povzbuzující věty na nich, za což chci strašně mooc poděkovat. Doufám, že to pomůže dalším lidičkům, kteří zápasí se sebou nebo jsou v prvních krušných týdnech. Teď můžu jen potvrdit to, co už tady dávno těch několik milých lidí psalo, zlepšilo se to mnohonásobně, knedlík v krčku už je málokdy, dýchání je v pořádku a hlavně ty děsný stavy, kdy se člověku často nechtělo vůbec nic ani žít, už jsou pryč. Už začínám znovu žít a ne přežívat a i když vím, že se to bude nečekaně opakovat a že zdaleka nemám vyhráno, mám i z těch malých krůčků vpřed obrovskou radost. Ještě jednou moc díky všem.

Ahoj holky, jsem nesmírně vděčná za Vaše odpovědi a povzbuzování. Jsem v téhle nemoci poměrně ještě nováček cca. 3 měsíce teprve si na ni zvykám a učím se sní žít a vyrovnávat balanc. Snad jak píše Icík bude líp. Kamarádky mám, povídáme si občas si ze mě dělaj legraci že skončim v bohnicích:)) ale beru to s rezervou jsem celkem optimista ono by to asi ani jinak nešlo. Icíku máš pravdu s tou prací dneska jsem se ptala doktorky na práci a řekla mi, že nemám nic uspěchat mám spíše odpočívat a žít si svůj běžnej život a zatím se tím nezatěžovat. Mezi lidi chodím malej začal chodit do školky tak mám trochu víc času pro sebe a manžel s rodinou mi pomáhají se vším když mám své dny:). Tady jde spíš i o to že mám strach aby se rakovina nevrátila a já tím nemusela projít znovu to jsou takový ty moje osobní strachy. Ale onkolog říká že jsem ok tak mě to uklidňuje a se zbytkem musím bojovat. Holky ještě jednou děkuji a zatím ahoj držte se:)).

Ahoj všichni, tak dnes odjíždím do Alp, na tom by nic nebylo, ale jedeme do toho samého penzionu,kde mi minulý rok začalo být opravdu mizerně, ale když jsme se vrátili tak to přešlo a začalo to zase až v létě, ale o tom jsem psala, moje cvokařka mi říkala že jsem masochista, ale na druhou stranu dobrá terapie, tak uvidíme jedu vyzbrojená Lexaurinem, meduňkovým čajem a optimismem, ale musím říct, že je mi už od rána divně, ale zatím peču řízky balím, a při tom dýchám do břicha, tak snad to bude OK. zatím ahoj, až se vrátím ozvu se . Jinak mi bylo teď v poslední době nějak hůř, a to beru Citalec už 2,5 měsíce, ale cvokařka říkala že je normální, že vrchol účinku nastupuje po 3-6 měsících u úzkostí, Lenčo Tobě už je na 100% dobře, Vava psala, že jí bylo po 4 měsících. Pa Jana

ahoj vsichni.uz sem tu na diskuzi byla pres vanoce.bylo mi strasne.a pozor musim rict ze je mi zas super!!!!!nechci to zakriknout,ale uz se zas citim fajn.obcas mi jeste tikaji oci nebo tlak v hlave ale nic jako pred tim.muj recept je ze sem nakonec zkusila homeopatika.chapu ze je to alternativni medicina a nefunguje na vsechny ale jelikoz ja se nikdy moc nedopovala prasky tak si myslim ze to je taky ten duvod.je to super cumlam 4 tabletky denne a do toho jeste jedny kdyz se citim sklesle ale ne kazdy den a vazne sem si to ani poradne neuvedomila ale po 2 tydnech uzivani se zas citim skvele.v noci spim,nezdaji se mi zadne hnusne sny,zase jim a smeju se.nicmene taky musim podotknout ze sem zmenila trochu nahled na svet,to je taky dulezity,zacla sem v neco verit,ctu knizky o zivote a snazim se vse nebrat tak vazne jako pred tim a hlavne verit ze uz vse bude ok.nicmene pro vsechny musim rict ze to bylo jedno z mych nejhorsich obdobi v zivote,nikdy sem nic podobneho nezazila a ty vanoce byli desne!!nicmene absolutne na to uz nechci myslet,aspon se o to snazim.dekuji vsem na tehle diskuzi hlavne jane a preji hodne stesti.zustanu tu dal pro pripad kdyby neco a budu sledovat vase uzdraveni.je super citit se zas dobre.vsem stesti

Ahojky všichni, především gratuluju Wendy a držím palečky. Malej je ve školce, manžel v práci a já teď douklízela. U mě se to nějak furt houpe, včera dobře že bych mohla skály lámat a dneska je mi divně taková nijaká nevím možná je to i tím počasím. Jana odjela na dovču a to teda fakt obdivuju. Včera jsem na netu našla inzerát na práci je to jen na doma administrativa jedné firmě tak 2 hoďky denně tak jsem tam volala a uvidíme co se z toho vyklube prej by mě vzali tak čekám na email. Snad mi doktorka nevynadá když jsou to jen 2h doma. Icík má fakt pravdu s tou prací půjdu až se budu cítit fit nevím jak bych to zvládla nová práce, lidi, prostředí i když někdy bych šla hned. Ale začnu pomalu a nebudu se nikam hrnout. Jen jsem se chtěla ještě zeptat Wendy kde sehnala homeopatika já bych chtěla něco zkusit na přechod, HST nemůžu tak zkouším nějaké přípravky z lékárny, ale přechod není u mě přirozenej takže bez většího efektu. Tak zatím ahojky

ahoj,me o tech homeopatikach rekla kamaradka moji mamy,protoze mama uz nevedela co se mnou,porad sem ji jen brecela do telefonu a psala ji takovy divny emaily ze uz me ani nebavi zit jaka je toho pointa no proste sila.ta znama se mi vyptala na ruzny otazky,ono zalezi jaky je clovek typ osobnosti atd,mel by se predem udelat test.no a asi me dobre odhadla tak mi rekla jmeno co si mam koupit.sehnala sem to v lekarne,beru argentum nitricum 2 krat denne a kdyz se citim tak nejak divne nebo me prepadne uzkost tak jeste 3 kulicky gelsemium.dnes na me sel v praci zas takovy pocit ze nemuzu dychat a zacla sem se i potit,tak sem si rychle vzala tyto 3 pilulky a ono to odeznelo.asi je i dulezite ze tomu musi clovek verit.ale verit se tomu muze az kdyz je clovek vporadku aspon trochu psychicky,protoze kdyz ja se citila uplne na dne s tema uzkostma tak sem nebyla schopna ani verit ze se doziju noveho roku nebo vstanu druhy den z postele.je to opravdu boj.

ahoj ,argenti nitras dusičňan stříbrný ,argentum nitricum ,používá se proti chlamydiím

Ahoj všichni, tak píšu jak se mám, jsme ubytováni v penzionu s WIFI připojením, tak mám spojení s českým světem. S obavami jsem odjížděla a musím říct, že mi je tu dobře, stejně jako doma, rána horší, ale jinak v pohodě, nejlépe mi je na sjezdovce, kdy nemám čas myslet na to jak mi je, jsem ráda, že jsem to překonala a jela. Ale ta sebekontrola je tu pořád, té se jen tak nezbavím, když si však vzpomenu jak mi bylo před 2 měsíci, tak jsem jak v nebi. Wendy psala o homeopatikách, také jsem je zkoušela, brala jsem je zhruba 6 týdnů, bránila jsem se AD, zpočátku mi bylo také lépe, ale asi po těch 6 týdnech jsem do toho spadla úplně, já brala Ignatia Amara 30, každou neděli 10 kuliček, a pak jsem měla pohotovostní kuličky v menší koncentraci. Vytitrovala mi je homeopatka na základě asi hodinového rozhovoru, kde se mě ptala snad na vše.Mějte se všichni moc hezky, a hlavně ať je nám všem jenom lépe, taky doufám, že mi bude někdy ÚPLNĚ DOBŘE, bez těch pocitů sebekontroly a kdy je nám divné, že je nám vlastně dobře, ale máme bezdůvodně stažený žaludek.Wendy moc bych Ti přála, aby jsi to zvládla s homeopatiky, dej nám všem vědět. Ahoj Jana

Ahoj, čtu si tady tvé příspěvky a zjistila jsem, že jsme v úplně stejné situaci. Ad jsem začala brát také před 2,5 měsíci na úzkosti a úzkostné myšlenky, byla jsem celkem v háji a AD pro mě už bylo v podstatě vysvobození a očekávala jsem od nich mnoho. Jsem momentálně také jako na houpačce, třeba minulý týden o víkendu mi bylo perfektně. Dnes a celkově tento týden je mi mizerně. Přičítám to také k PMS. Jinak je mi samozřejmě také lépe než před AD, ale pořád doufám, že bude ještě lépe. Ve středu jsem byla u psychiatričky na kontrole a na otázku jestli se bude stav postupně zlepšovat mi nedala jednoznačnou odpoveď, což mě dost překvapilo. Říkala, že hladina léku bude teď už spíše stejná. Při tom všude na netu čtu, že se to zlepšuje každým měsícem. Jsem tedy opravdu zmatená....nevím, co si mam myslet......ty jsi na tom teda stejně jako já? Výkyvy, velmi pozvolné zlepšení?

Ahoj Simčo, já byla u cvokařky než jsem odjížděla na dovču na tu samou otázku co jsi se ptala Ty jsem se ptala také, cvokařka mi řekla, že stav se bude zlepšovat a že vrchol účinku nastupuje u někoho po 2,3, ale také 6 měsících, u úzkostí u depresí je to prý dříve. Jinak popis Tvého stavu je přesný výkyvy, a velmi pozvolné zlepšení, to je přesné.Jinak před menstruací je mi také hůře nebo když nastane změna počasí. Jinak mě stále dost často bolí hlava, za krkem a mezi lopatkami, ale cvokařka to přičítá také mému stavu. Jinak chodím i na psychoterapii 2x měsíčně, musím říct, že jsem se toho docela dost dozvěděla a hodně věcem porozuměla.Ale jak říkám, stále to není ono. Ahoj

Ahoj Jani, tak to jsem ráda, že je na tom někdo podobně...snad se to tedy bude zlepšovat. S čím se léčíš ty, také s úzkostí?Hlava mě bolela tak v prvních třech týdnech, to už je ok....ale jak říkám, čekám stále, že se to dostane tak daleko, že moje první myšlenka po ránu konečně nebude...jak mi tak asi dneska bude......kdyby mi bylo alespoň celý týden dobře, tak bych si pískala......ale věřím, že to zvládneme...tyhle diskuze jsou docela fajn věc......a jak ty to zvládáš na horách?

Ahoj Simčo, na horách jsem zvládala celkem v pohodě, včera v noci jsme se vrátili a dnes dopo.než jsem si jela pro děti k rodičům, se mi udělalo na nic, tak jsem šla běhat, bylo to lepší, ale odpoledne jsem byla s dětmi venku a opět,začalo mě až píchat v hlavě a motala se mi, ale rozdýchala jsem to a AD to asi i tlumí, je to asi tím, že mám 3 dny do menstruace. Jinak já trpím úzkostnými stavy, a nevím proč, vše je v pohodě manžel, děti práce rodiče vše v nejlepším pořádku. Pouze mám strach z nemocí a tím to asi vše začalo, ale to asi už před 17 lety, pak to vždy nějak přišlo a odešlo, až letos to začalo být nesnesitelné, myslela jsem, že jsem nějak nemocná mám vyšetřené snad vše, až potom jsem to probírala s fyzioterapeutkou a kamarádkou neuroložkou a ta mi doporučila ať si zajdu k cvokaři, no a cvokařka mi řekla´, že jsem jak vystřižená z učebnice mám generalizovanou úzkostnou poruchu.Tím že jsem to tak dlouhio nechala jít, tak mi řekla, že je to práce tak na 2 roky, musíme se dostat k podstatě těch mých stavů, které už jsou mnohem lepší. No pokud jsi četla tuto diskuzy, tak jsem zde hodněkrát psala, musím říct, že mě to hodně uklidňovalo, že v tom prostě nejsem sama, hlavně ze začátku když jsem začala brát AD, moc mi pomohly Lenča a Vava, které mi pravidelně odpovídaly. Je to hlavně na nás samých přesně to vystihla ICIK v příspěvku na téhle straně, ale mám mnohokrát a to hlavně ráno pocit, že se mi už nic nechce, pokud to tak má být napořád, ale pak vstanu, jdu něco dělat a přejde to. je to prostě v hlavě. A můžu se zeptat Tobě je kolik let a ty máš úzkosti podložené nějakým problémem, Zatímm ahoj Jana

Je to opravdu hodně povzbuzující, když člověk slyší zkušenosti někoho jiného, kdo si tím vším také prošel. Tvoje pocity opravdu naprosto chápu. Já když je mi zase hůř a mám propad, tak si vždycky říkám, proč zrovna já se musím potýkat s takovými problémy a přijde mi to pak strašný. Ale pokud je mi lépe a vidím zlepšení, tak jsem ráda a říkám si, že vše zlé je k něčemu dobré. Mně začaly mé stavy před půl rokem s tím, že jsem to měla již jednou před cca pěti lety, ale to pak nějak přešlo. Mám táhlé problémy ve vztahu s nevlastním otcem. V dětství jsem musela překonávat jeho nezájem, tak zřejmě to na mně zanechalo následky. Náš vztah je komplikovaný až do dneška. Mně je 26 let a minulý rok jsem se postavila na vlastní nohy. Pronájem s přítelem, dokončení studia atd a začala jsem řešit budoucnost, se kterou je spojeno mnoho mých obav. Já chodím také na psychoterapii, chodím každý týden. Myslím a doufám, že nám bude již brzy lépe a budeme si zase naplno užívat života.Doufejme......

Moc všechny zdravím, tak už mám přes týden zase podobný pocity jako před tím, než jsem začala brát Citalec. (beru ho měsíc). Je to hrůza, ale přeci jen o něco lepší než před léčbou. Čekala jsem, že to nebude procházka růžovým sadem, ale tohle mě docela zaskočilo. Už aby zas bylo lépe. Uf. Po třech týdnech braní Citalecu mi bylo skvěle, říkala jsem si, jakej jsem pašák a že nejhorší mám za sebou a najednou buch a je to tady v bledě modrým zase zpátky... Nejhorší pro mě je, že jsem děsnej introvert, co si všechno, ale fakt všechno bere proti sobě a je pro mě docela velkej problém se takhle na ven projevit. Ale snad se mi aspoň uleví..

Jani, nic z toho nedělej mě je teď už dva dny na umření a to Citalec beru už 2,5 měsíce, prý je to počasím a tlakama. Jak neberu nic k Citalecu, dnes jsem si asi po 2 měsících musela vzít Lexaurin. Pa a vydrž. Jana

Ahoj Jani, takže tobě je bídně? Mně bylo včera strašně špatně také. Dneska jsem to dostala a ráno jsem byla cvičit a přijde mi, že je to lepší. Ty máš velké stavy úzkosti? Já se utišujícím lékům také snažím vyhýbat, ale pokud je mi špatně, klidně si neurol vezmu.

Ahoj Simono, my jsme nějak napogramované stejně, já to také dnes dostala, tak doufám, že zítra bude lépe. Já jsem taky hrozná v tom,že když si ten Lexaurin vemu hrozně si to vyčítám, že jsem slaboch, ale dnes jsem fakt musela, udělalo se mi lépe, ale hlava se mi stejně motá a bolí a v tomhle stavu jsem šla s malou k zápisu do školy, čekali jsme tam asi hodinu a půl, hrozně lidí, zářivky fakt super kombinace. Zatím pa jana

Jani pokud si vezmeš ten Lexaurin, tak si to rozhodně nevyčítej. Určitě máš nějaký slabý a člověku to nic neudělá. Vyloženě psychiatrička mi řekla, ať si ho klidně zpočátku vezmu. Na začátku jsem si brala i tři denně. Teď se spokojím s jedním nebo žádným, takže asi k nějakému zlepšení došlo. Jinak u mě také nic moc. Padla na mě nějaká blbá nádlada ještě s úzkostí. V pon dělí jsem se v tom začala pěkně babrat a litovat se proč zrovna já. Dnes jsem byla u psycholožky a docela mi to pomohlo. Říkala až mi zase půjdou do hlavy úzkostné a katastrofické myšlenky, tak si je musíš okamžitě přerámovat a úzkost prodýchat břichem. Já když to neudělam, tak začnu přemýšlet o kravinách a je mi ještě blbějš. Takže třeba když Tě napadne, že nikdy nebudeš v pohodě, tak si řekneš, že to nikdo teď nemůže vědět, že je to katastrofická myšlenka a že se na sobě makáš, tak se z toho dostaneš. A současně to prodýcháš do břicha. ...Snad Ti to trochu pomůže.

ahoj vsichni.hlavne jano,preji ti aby se ti zasudelalo dobre.co se tyce me,stale na mych homeopatikach,chodim taky obcas do kostela,ctu knizky o zivote a pozitivnim myslenim a stale cekam na psychologa.tady se desne dlouho ceka.nicmene je mi super.je mi vazne dobre,jen jak se tu psalo prvne stale se musim kontrolovat.kdyz na me prijdou ty depresivni obtezujici myslenky stale se musim presvedcovat a uklidnovat ze je to ok atd.to mi prijde ze uz asi nikdy neprejde ale zase si rikam ze takhle s tim snad dovedu zit takl uvidim.nicmene ty moje myslenky jsou uplne hrozne.pripadam si jak psychopat.i kdyz asi jsem...treba mi prijde ze nemuzu dychat,ze co kdyz se ted nenadechnu co kdyz se mi zastavi srdce,ze nejsem schopna mit deti...atd ty deti me suzuji dost hodne,prala bych si je mit ale prijde mi ze s mymi stavy to nezvladnu...nicmene kdyz zacnu myslet na neco jineho coz se mi ted vazne dari skoro cely den tak to prejde.je to vazne asi vsechno v hlave a v pristupu k zivotu.protoze jsem to konzultovala s jednou kamaradkou a ta na takove veci nikdy nemysli,je ji jedno kdy umre a nic tak strasne neresi.tak si rikam proc nemuzu i ja byt jina.snad se mi aspon trochu podari nejak zmenit.nicmene jeste jednou chci pochvalit ty homeopatika a vazne doufam,ze uz se to nevrati tak jak to bylo.stalo me to vanoce,novy rok,10kg,neschopenka v praci...tak snad i s lepsim pocasim pak bude lip.

Ahoj, tak já se k Vám musím také přidat pár dní dobrý, ale včera mě trochu vyvedlo z míry jedno vyšetření vyřešila jsem to rivotrilem pak dobrý. A dnes dopoledne celkem ok, ale za to odpoledne hroznej stav do toho pro malýho do školky a pak na kroužek, ale když už jsem pro něj šla znovu jsem si musela vzít rivitril dokonce 1mg, normálně beru tak 0,25 jinak bych tam snad ani nedošla taky hafo lidí - katastrofa. Nevím beru citalec už 3,5 měsíce pomáhá, ale někdy ty stavy jsou hrozný a bez berličky to nejde nevím jak se toho riváče zbavit. Někdy ho nepotřebuju vůbec a někdy je to na houby tak nevím. Je fakt že počasí na to má taky vliv dneska u nás lítala jedna sanitka za druhou a nevím jestli jsem před menstruací nebo co to mi je také hůře. Rozdejchávání mi nějak nezabírá spíš asi naopak začnu zmatkovat. Ale dneska taky motanice, stavy na omdlení takže asi i tlak. Uvidíme zítra tak zatím ahoj

Ahoj, jsem na tom nějak hodně podobně, asi to opravdu bude tím počasím nebo co..Já se zas cpu sladkým o sto šest, zatím jsem docela hubená, ale tímhle stylem ze mě bude za chvíli koule..dneska jdu psychoušce na psychoterapii a dřív jsem se na ní i docela těšila, že zas postoupím o kousek dál, ale dneska jsem z toho nervní ako prásja...držím palce, ať ti je aspoň tobě Fifi dneska líp než včera.. Když o tom tak přemýšlím, tak u mě to bude možná než tím počasím spíš situací doma, máme v rodině ještě jednou nervový položení a další operaci na krku, takže se snažím držet další 3 lidi aspoň psychicky v udržitelným stavu, ale moc mi to nejde a o sobě tím pádem nechci moc mluvit, kromě manžela to neví nikdo, mají dost starostí sami se sebou...Ale nelituju se, jen se snažím si touhle cestou trochu ulevit...Oni jsou na tom chudáci mnohem hůř..Ještě že mám úžasnýho manžela a možnost číst a psát na tuhle stránku.

leč si chlamydie, pak to bude horší ,doktoři na vás kašlou ,těm jde o prachy. Čau PS .napiš mi email

omlouvám se to patřilo Fifině

Pro Dědka, zdravím, četla jsem si o těch chlamydiích a to co jsem četla si myslím nesouvisí s mou nemocí můžu se na to zeptat obvoďáka, ale vím že pp na kterou se léčím má jiný původ a to,nemoc, kterou jsem si prošla a málem umřela. Naštěstí jsem měla tolik sil a odhodlání bojovat a díky podpoře mé rodiny a lékařů jsem to zvládla a jsem za to šťastná i když tomu ještě naní konec. Je to prostě běh na dlouhou trať. Dělali mi tolik vyšetření a krevních testů že to nedokážu spočítat přišli i na to že jsem si prošla boreliozou tak si myslím že na chlamydie by přišli taky. Ale zeptat se na to můžu i když myslím že to bude bezpředmětné. Můžu ti říct že různých vyšetření mám stále dost a dost a nevím co mě ještě dál čeká. Ale pp je mrcha s kterou bojuji teď a musím to brát že někdy je dobře a někdy špatně štve mě to ale jen tak to nevzdám pořád doufám že příjde ten den kdy budu ok.

Ahoj, tak vidíš, borelioza a chlamydie jsou skoro stejné příznaky, nedoléčená borelioza ta nechává pěkně zhuntovaný tělo, podívej se na to ,a chlamydie doktoři neumějí zjistit to vim na 100 % my je máme celá rodina a příznaky na blázinec Čau D.

Ahoj Jani, chci ti poděkovat za podporu a všem na týhle dikusi je to takový to vypovídání se když nemáš nikoho po ruce. Je mi moc líto, že máš takový rodinný problémy, ale uvidíš zlepší se to nevím teda přesně o jakou nemoc nebo operaci jde, ale bude dobře. Když já jsem se připravovala taky na velkou operaci která mi zachránila život tak mí blízcí taky hodně trpěli a já na to koukala a nevěděla jak jim to ulehčit ale věděla jsem, že to všichni zvládnem. Proto moc držím palečky a obdivuju že máš tolik síli držet rodinu a odsunout své problémy na druhou kolej. Já tak furt balancuju jsem furt nějaká rozhozená, v úterý jdu taky na psychoterapii tak uvidím. Příjde mi že jsem se zatím nijak zvlášť nikam neposunula ona mě nechá mluvit, ale já pořádně nevím na co se jí ptát vždy když tam jdu jsem nervozní. Ona říká, že jsem se zlepšila tak se cítím dobře jeden dva dny a pak zas pochybuju. Jak to probíhá u tvé psychoterapie? Mluvíte o všem i to co bylo třeba před 3ma rokama? Byla jsem tam zatím 6 krát zpočátku 2 krát do měsíce, teď 1 za 3 týdny. Zatím ahoj a hodně síly.

Ahojky, moc Fifi díky za podporu a za ta úžasná slova, moc mi to pomohlo, děkuju, jsi vážně úžasná. Jé to se mi ulevilo a je mi díky tobě i ostatním krásně. Omlouvám se, že se ozývám později, ale nějak nebyl čas a myšlenky. S psychoterapií jsem na tom přesně jako ty, taky bych se chtěla ptát, ale spíš jenom mluvím a mluvím a paní doktorka chválí a pak je mi několik dní lépe. Když jsem jí teď vyprávěla, říkala, že jsem to přehnala a jsem energeticky úplně vyšťavená a že se musím víc šteřit. No já bych ráda, ale nějak mi to nejde. Dneska je tchán po operaci, volala jsem do nemocnice a říkali, že zatím spíš po narkóze, tak to se mi moc neulevilo a mám zavolat ve 3 hodiny zase, tak jsme všichni zas nervózní.. Ale musím myslet pozitně, určitě to dobře dopadne. Doufám, že už snad bude vzhůru, slíbili jsme mu s manželem, že za ním aspoň na chvilku dneska skočíme, aby nebyl v nejhorším chvílích sám. Měj se Fifi i vlastně všichni ostatní co nejlépe to tento týden půjde.

Ahoj, asi to bude opravdu tím počasím. Od pondělka se necítím ve své kůži-ale musím zaklepat, zatím žádná hrůza... Držte se ;-) lenča

Jejky tady Vás zase přibylo.Takže zdravím všechny spolutrpitelky a přeju hodně sil v boji sama ze sebou.Je vidět,že jsme opravdu citlivá stvoření,musíme se naučit být tvrdší,flegmatičtější a hlavně nevidět vše tak černě.Je mi 36 let,mám2,5 letou dcerku,skvělýho manžela.Moje diagnoza je generalizovaná úzkostná porucha,zaměřená hypochondricky,takže strach z nemocí,vyštření,abnormální sledování se, měření si tepu,sledování stolice,strach z infarktu,z mrtvice,za každým píchnutím vidím rakovinu atd. Léčím se pouze citalecem 20 mg denně nyní 7 měsíc,bez psychoterapie.Pracuji sama na sobě,nemoci si nepřipouštím,věnuji se rodině,nesleduju se,tančím Zumbu,pracuji na zařizování domečku a jsem v pohodě.Znatelné zlepšení jsem měla cca.po 4 měsících,potom už úzkosti zmizely úplně,jen mám tak jednou do měsíce ES,t.zn exstrasystolu,velmi nepříjemný pocit,srdeční výboj,nebo tak něco,je to jako projetí el.proudem,člověk s lekne,následuje chvilka úzkosti a strachu ,ale z toho se umím už rychle dostat,neboť vím,že mě to neohrožuje na životě.Ale jinak s títím moc fain,užívám si života a těším se z maličkostí. Ale nemohu říct,že jsem na 100% zdravá,pořád to tam někde v hloubce dříme,ale to je právě o tom,že je to fakt na dlouho,jestli se budu někdy cítit úplně zdravá,zkusím citalec vysadit,ale zatím ještě ne.Ještě dodatek,má to i moje mamka a sestra,takže rodinná záležitost pravděpodobně dědičná,jen doufám že moje malá to nezdědila.Tak snad to někomu pomůže a Jaňulko,drž se !!! Ber ty nemoci s nadhledem,a neboj pořád jsi na úplnym začátku,bude líp,uvidíš,od soboty jedem do Harrachova na hory,tak už jdu psát seznam.Tak zatím ahoj všichni a přeju všem vydržet,bojovat,nevzdávat se a hlavně myslete pozitivně,fakt bude líp !!!

Ahoj Vavo, tvůj příspěvek mě docela uklidnil. Já beru AD 2,5 měsíce, už mi bylo několikrát perfektně, ale te´d je mi už přes týden mizerně, úzkosti, špatná nálada až deprese. U Tebe to zabralo znatelně skutečně až po čtyřech měsících? To by bylo super, kdyby tahle změna u mě také nastala. Já se snažím taky si užívat života. Žádným aktivitám se nevyhýbám, ale uvnitř to není jaksi ono. Takže pokud by to zabralo ještě víc, byla bych neskutečně šťastná.

Ahoj Vavo a Simčo, Vavo Ty jsi celá já, mám tu samou diagnozu i pocity, dnes jsou to 3 měsíce co beru Citalec a žádná sláva to teda není, ale o tom jsem tu psala, Ty jsi mě podporovala v těch začátcích, které byly fakt hrozný, tak doufám, že po 4 měsících bucu vstávat radostněji a ne se žaludkem na vodě a pocitem, že nedojdu do práce. Pa Lenka

Myslím si, že ty stavy, které většina nás v současné době prožívá, je vlivem, počasí. . .

Ahojky Vavi, přeju co nejlepší hory a ať je zvládneš v pohodě. Jak se říká, že problémy vždycky nechodí po jednom ale po více, tak se to projevilo i u mě a kromě tchána (musíme se o něj starat s jeho synem, mým manželem jako o dítě, ale on je moc fajn, akorát špatně tedy skoro vůbec nechodí) ochořela i mamča. Nečekaně jsem jí volala a ona byla úplně nervově na dně, myslím, probrečela několim dní a úzkosti a deprese se u ní projevily úplně naplno. Naštěstí mám před ní měsíc náskok a tak jsem jí dovedla na psychiatrii, kde jí také nasadili antidepresiva a moc jí to pomohlo. Akorát jsem jí pak pořád volala a ptala se, jak jí je, ale nepřiznala jsem, že jsem na tom hodně podobně, jen že jsem o tom hodně četla, abych jí nepřidala ještě více starostí. Když jsem jí pak vedla na kontrolu, měla jsem z ní úžasnej pocit, úplně rozkvetla a zas to byla ta úžasná a veselá máma,, díkybohu. Zajímavý je, že ona nepociťuje vůbec žádný vedlejší účinky. Tedy po prvních lécích měla velkej průjem, hned jak si je vzala, ale po druhých vůbec nic, jen jí to pomohlo od toho našeho úzkostnýho strachu. Švanda docela byla, když jsem jí říkala, že vůbec není ostuda, že je na psychiatrii, a použila jsem úžasný slova, který tady zazněly na těhle stránkách, že když má člověk chřipku, taky jde k doktorovi a nestydí se za to. Mně to moc pomohlo v prvních dnech, kdy jsem se děsně za to styděla taky...

Ahoj holky, všechny Vás zdravím. Minulý týden nic moc pořád propady zmatky a paniky, ke konci týdne dobrý. Včera super, ale za to dnes ráno divnej pocit, že to není ono a asi před hodinkou znova pád musela jsem si vzít rivotril a to hned 3×0,5mg jinak bych asi zkolabovala, ještě to není úplně ono ale snad to zabere. Citalec beru 3,5 měsíce situace zvládám celkem lépe ale na tohle si asi nikdy nezvyknu, vždycky mě to rozhodí. Je to v pytli. Jak psala Vava počkám ještě jestli se to zlepší, asi jsem taky čekala zázraky že do 3 měsíců se to srovná ale futt se to vrací jako bumerank. Zas to začlo od páteře jako když mi zabodne někdo nůž pod lopadku a už to bylo pocit úzkkosti a strach že omdlim. Začla jsem s jogou tou relaxxační tak ta mi dělá dobře jsem klidná a uvolněná tak uvidím jak to bude pokračovat. Teď jsem momentálně zmatená. Pořád ještě nevím kde je ten spouštěč co mi to vyvolává přitom jsem byla celý víkend v pohodě. Tak se někdo ozvěte papa

Ahojky, já jsem byla minulý týden úplně v pytli a te´d je docela lépe, beru to 2,5 měsíce. Jinak také jsem z toho zmatená. Te´ˇd léky nechci měnit, protože za měsíc mě čeká cesta do zahraničí, ale pokud by nějaká větší úzkost přetrvávala, tak si to možná nechám změnit, ale ještě uvidím. Opět jsem se někde dočetla, asi v jiné diskuzi, te´d přesně nevím. Možná i tady, že někomu to pořádně zabralo dokonce až po 4 měsících. Chce to asi na to příliš nemyslet a vydžet:) Ale sama vím, že to nejde. Hodně sil přeji.

Te´d vidim, že to tady psala dokonce Vava:)ha ha, už jsem z těch diskuzí zmatená...

Ahoj Simčo, tak jsem se dočetla že jsi studovala SZŠ, já jsem také zdr. sestra o to je to horší, čím víc víš tím je to horší. Mě je teď tak nějak divně, ale jde to, stále doufám, že přijde ráno bez úzkosti. Léky měnit také nechci, když si vzpomenu na začátek léčby tak ten už zažít fakt nechci. Měj se fajn a budeme doufat, že ten 4 měsíc bude zlomový. Jana

Ahoj Fifino, já ti možná poradím, napiš mi email

Dědku myslim, že chlamydie to nebudou. To je největší blbost, co jsem tady četla.

Simono, je vidět ,že jsi toho četla hodně málo, a já to nikomu nevnucuju.

O chlamydiích toho vím opravdu dost, jak ze studia vyšší zdravotní školy, tak z odborné literatury. Vidím trochu opak. Píšeš to tady každému, kdo se zmíní o jasných projevech úzkosti a paniky. Je to pěkná blbost.

Stím se nechlub ,je to vidět jací jsou doktoři hlupáci, když mají léčt chlamydie

Tak jsem zas volala do nemocnice, jak jsem dneska psala Fifi a Vavě a pořád se ještě neprobral z narkózy... Zatím jsem byla pořád v pohodě a po těch Vašich úasných zprávách mi bylo jako na obláčku (moc za ně holky díky), ale teď to na mě zas pomalu padá, fuj... Ještě že jdu za 2 hodinky cvičit, snad tam přijdu na jiný myšlenky, ale stejně tam do tý doby aspoň jednou zavolám... Je to k vzteku, včera jsem mus líbila, že nás hned po probrání ten den uvidí a teď mu ten slib nesplním a to mě žere..Ach jo.

Jani, neboj se bude to dobrý. Já jsem se po 5 hodinový operaci počádně probrala až po 2 dnech, manžel neustále volal oni mi to řekli ale já byla stejně v limbu:)), manžel a rodina za mnou mohli přijet až 3 den po operaci a já byla ráda že mě neviděli jak jsem byla sjetá po kapačkách na bolesti protože to musel být příšernej pohled mylím tím neupravený vlasy nenalíčená, oteklá - no typická ženská:)) Bylo mi tak nijak, bolesti jsem necítila o to se doktoři postarají. Moc držím palce a myslím na tebe určitě to zvládnete celá rodina. Já vím lehko se to říká ale hůře prožívá když jsi defakto bezmocná a musíš spoléhat na lékaře. Hlavně se z ničeho neobviňuj, on bude rád že Vás uvidí ať hned nebo druhý den. Drž se, a chvilku se odreaguj aspoň tím cvičením. Zatím ahoj a hodně síly bude dobře

Moc Fifi díky za podporu, moc mi to pomohlo. Večer už jsme oba s manželem byli jak na trní, tak manžel coby zmocněná osoba volal přímo ošetřujícímu lékaři a ten mu taky po telefonu nechtěl nic říct, že až prý zítra přijdeme, tak už jsem to nevydržela a volala jsem přímo tchánovi a nechala to zvonit dost dlouho a jemu to zvoní dost nahlas, tak jsem asi vzburcovala celé oddělení, no a on se ozval asi po půl hodině, že je na jipce a že mu tam sestra před chvílí přinesla mobil, že má otok na plicích a tak ho tam nechali, ale dýchá se mu dobře. Každopádně je díkybohu při vědomí a i když ještě na jipce bude asi dneska celý den, tak ho můžeme vidět a dost se nám oboum ulevilo a přestali jsme na sebe vrčet ;-). Večer jsem to volala taky mojí mamce, že je v pořádku akorát ten otok a ta mě definitvně uklidnila, že se to po operaci stává, ale postupně se to upraví. Tak Vám všem držím palce, ať máte co nejlepší den a ať jste alespoň po fyzické stránce v pořádku.

Cau vsichni,jen jsem chtela rict ze ma homeopatika zabrala na tu samou uroven jak tu ctu,je mi fajn,znovu jim,spim a snazim se vsude chodit a vse delat ale vevnitr citim,ze se stale pozoruji,ze se do toho tak trochu nutim a nekdy me uplne pichne u srdce jaky mam strach ze se neco stane,ze takhle budu naporad.no a pak zas par dni pohoda a vubec na to nemyslim.obcas ale nevim zda si to vsugerovavam nebo zda je to normalni,obcas se do toho zamotam ze uz ani sama nevim jak mi je a jak by mi melo byt.jo mimochodem ja sem taky zdravotni sestra jen to nedelam uz nekolik let protoze to bych uz se vazne zblaznila to videt nemocne kazdy den.

Ahoj Wendy, já jsem také zdr.sestra jak už jsem psala, ale také to nedělám, mám své povolání, jen chodím vypomáhat do ordinace dětské doktorky, abych si udržela akreditaci, ale jinak dělám jinou práci, v nemocnici jsem dělala 3 roky a špatně jsem to snášela, i když mě to hrozně bavilo, nedělalo mi to dobře. Ahoj Jana

no tak na tom neco bude.ja uz to nedelam nekolik let vubec.a ted nechapu jak jsem vubec tu zdravku mohla vystudovat,ale predtim mi vubec nedelalo problem videt nemocne a umirajici.jinak sem jeste chtela rict ze jak tady z te uzkosti clovek zacne panikarit a stale se pozorovat tak je to nejhorsi.to je to ceho se asi nejde zbavit vubec zadnyma praskama ale asi casem nebo vuli.vcera sem tu totiz psala ze se zas pozoruji,dokonce mi pripadalo ze sem zas trochu depresivni,rozbrecela sem se u pisnicky,vynervovala se zas ze na me neco jde no a dnes sem dostala menstruaci necekane takze to budou taky hormony.jenze za normalnich okolnosti bych se tomu vubec nevenovala ale za tehle okolnosti sem zpanikarila.ale uz je zas fajn.tak uvidime.