Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Ahoj Maky, dávám Ti za pravdu, vyrazit mezi lidi, nenechat hlavu vymýšlet "hloupé" myšlenky, vstřebávat nové i sebemenší zážitky. Já mám lidí v práci spoustu, snažím se (i proti své náladě a vůli) zavést hovor, někomu pozvednout náladu, a hned mám tak nějak lepší pocit (ikdyž popravdě jsem spíš introvert a lidi nějak dvakrát nemusím). Citalec beru 1,5 měsíce a fakt se cítím už lépe, no a až tu bude jaro v plném rozkvětu, to bude nááádhera:-)

Dobrý den, neznáte někdo nějaký fígl při vysazování antidepresiv..budu vysazovat argofan a bojím se,mám napětí už při pomyšlení,že si nevezmu prášek a bude mi zle...prý je vysazování hodně nepříjemné..

Ahoj, Alice. Nepíšeš, jak dlouho jsi brala, ani proč máš potřebu skončit s braním AD. Neboj , ty si vezmeš prášek dál každý den, jen si trošku z něho odškrábneš. No a za týden si budeš odškrabávat víc a za 3 týdny uvidíš, jestli máš touhu ještě něco zobnout.

Nedoporučuji již ani přemýšlet už nyní!!...beru přes 3 měsíce a teď se to teprve dává do kupy...(můj problém je epizodní)

Díky za reakce..Beru ho 11měsíců a už mi bylo celkem dobře..Argofan beru 75 mg s prodlouženým uvolňováním a může se maximálně rozpůlit,tak mi to řekl můj lékař..na příbalovém letáku píší,že se nemá ani půlit..tak nevím?Ještě jeden dotaz..Je možné,že jsou i při užívání AD výkyvy??

..jaké výkyvy??..jako na houpačce myslíš?..že se stavy vracejí ?-NO JASNĚ!!..

Výkyvy jsou, samozřejmě. Alice, musíš si být úplně, ale úplně jistá, že jsi v pohodě a pak se rozhodneš, že už přestaneš brát AD a ono to půjde. Snadno a bez absťáků. Nejde o to, že ti je chvilku CELKEM dobře, musí ti být víc a pořád dobře, kam spěcháš? Já vím, máš pocit, že se cpeš chemií, žejo. Neboj, jaro ti pomůže.

Zdravím, vím, že to zde nepatří, ale zbyly mi dvě platíčka (kromě dvou tablet) citalopramu pliva 10mg do exp:10/2010.Přijde mi škoda je vyhodit..Kdyby měl někdo zájem ozvětě se na [email protected]

Zdravím všechny, jsem tady poprvé...během tohohle víkendu jsem si pročetla docela dost příspěkvů v této diskuzi ( uplně od začátku ). Tak jsem se do toho začetla, že se nedalo přestat. Asi před 3 roky mně začaly asi pravděpodobně panické ataky...prostě něco , co jsem v životě nezažila. Začala jsem se strašně bát o s vé zdraví a vůbec jsem nevěděla co se se mnou děje. Klasika - vyšetření u doktorů, nikde nic. Pak jsem si na internetu našla o co se asi jedná....a postupem času vyhledala psychiatra i psychologa. Začala jsem brát citalec ( v záloze jsem měla neurol ) , ale nikcy jsem se k němu nechtěla uchýlit.Brala jsem citalec asi rok a půl 20 mg a půlrok jen 10 mg. ob den ( tak nějak jsem to postupně snížila ). Všechno bylo OK, řekla bych že tak dva roky s prášky to bylo uplně v pohodě...až na nějaké občasné myšlenky. A už jsem myslela, že vše vysadím a nikdy se to nevrátí. Ovšem stala se mi taková příhoda, že jsem byla s přítelem ve vířivce, jak jsem vylezla - omdlela jsem a přítel mě několik minut budil. Od té doby se mi postupně opět má úzkost rozjela, myslím pořád na omdlévání, na to , že sebou někde švihnu a tak. Jsem z toho prostě strašně nešťastná. Opět jsem šla k psychoušovi a tem mi zase nasadil 20 mg citalecu. Jen jsem se spíš chtěla zeptat, jestli jste o tom všichni řekli svým blízkým - přítelovi, rodičům,... Já k tomu totiž nemám odvahu .Celé 3 roky jsem to nikomu neřekla a ani teď nevím jak. Mám pocit, že by se na mě dívali uplně jinak, že to nikdo nedokáže pochopit...a hlavně nechci, aby mě někdo litoval nebo se ke mně choval jako že jsem nějaká jiná. Musím to prostě nějak zmáknout. No a v práci dělám s dětmi...takže to musím zvládnout taky...protože nevím, jak by se ve školství vyjímalo, že učitelka chodí k psychiatrovi a jak by se tam beze mě obešli. Za jakoukoliv podpůrnou reakci děkuji:-) Mějte se fajn a díky za tuhle diskuzi.papa

Nino, ahoj. Já jsem to po čase řekla , reakce byly nechápavé, jak taky jinak. Kdo tohle nezažije, nepochopí. Ale musela jsem jim vysvětlit, proč někdy nevyjdu ven, jindy budou muset počítat s tím, že nebudu nejveselejší společnice při oslavách u nás doma. Víš, nejvíc mě asi nepochopila moje máti. Je to takovej tvrďák - ženská zvládne všechno, to jsou její názory. Postupem času si lidi co to budou vědět sem tam něco přečtou o našich atakách strachu a malilinko začnout brát na vědomí, že nejsi blázen. Neboj se reakcí a dej se do toho. Hodně sil a žádné obavy, pa Icik

Ahoj Nino, loni v létě jsem měla depresivní příhodu..již se u mě opakovala..o mých stavech věděl manžel,což je asi logické,když viděl,jak mi je..ale jinak jsem se také snažila,aby to nikdo nevěděl..teprve loni v létě jsem to vysvětlila mojí mamce,které je 55let a nikdy tento stav nezažila,ale když mě viděla neustále na dně-chovala se naprosto skvěle,nakoupila knížky a četla..to samé moje švagrová/mám štěstí,že je mojí kamarádkou/jsem to řekla,měla strach,proč tolik hubnu,+ještě to ví můj dobrý kamarád-hrozně se mi ulevilo,že to vědí a snží se pomoci..mamka se mnou o tom hodně mluvila,švagrová se spíš snažila přivést na jiné myšlenky..moc si všech čtyř vážím..to se nezapomíná a vím,že kdyby zase něco,mám za kým jít..Paradxně jsem se nesvěřila svojí nejlepší kamarádce,protože znám její názory na tyto věci-panickou poruchou trpí její sestra a ona tyto stavy dost bagatelizuje a vím,že by těžko pochopila..Asi nejhorší je to pro děti..nevěděly,co se mnou je a bály se:-( Přeji ti,abys měla človíčka,kterému se můžeš svěřit a kdykoli za ním přijít....

Holky, děkuju, moc mě to těší, když o tom můžu s někým mluvit. Já ale prostě vůbec nevím,jak to někumu říct...nemůžu najít ty správné věty, protže mi přijde,že to nemůže nikdo vůbec pochopit...a taky mě děsí, že mě budou najednou považovat za uplně jinou. Hodně mě taky štve, že se mi ty úzkostný stavy vrátili...když jsem to měla před 3 lety, byla jsem z toho uplně na prášky - docela dlouho, ale nikdo to na mě nepoznal, asi takovej jsem byla tvrďák. Teď mě to rozhodilo ještě víc, protože jsem si myslela, že když už je 2 roky jakž takž klid, tak že už to prostě navždy zmáknu. Ach jo, ale to přijde na člověka vždycky jakýsi úplně jiný myšlení!:-( Chodím sice do práce...ale pořád je mi divně, motá se mi hlava a pořád nad tím přemýšlím, úplně si to vsugerovává. Tak uvidíme, jak to dopadne. Citalec beru už skoro 3 týden, tak snad to nějak zabere. Jo a ještě takový 2 dotazy: 1) Myslíte si, že je dobrý a důležitý chodit aji k psychoterapeutovi??? 2) Myslíte, že budu moct mít někdy dítě - nebo už jsem odkázaná být bez něj. Díky moc všichni, vážím si Vašich odpovědí! Přeji hezké sluníčkové dny:-)

Nino, oni to možná nepochopí v první minutce, ale za pár dnů si to dají v hlavince dohromady a budou ti blíž. Já jsem šla s kámoškou vloni na koncert Madonny , já , která se bála lidí a ona říkala, fakt si troufáš? Já že jo a vzaly jsme si namazaný rohlíky se salámem, limču v petce a vyrazily. Jak mi bylo ve frontě lidí, z obou stran ploty, mačkanice na hodinu, brrrrrrr. Popadla mě za loket, přitiskla k sobě, mluvila blbovinky a tak jsme postupovaly kupředu. Jako lesbičky. Protože věděla, jaké mívám stavy, hned jak uviděla, že se mi asi mění úsměv v ksichtíku na škleb hrůzy, přiskočila a pomohla. Najdi si vhodnou chvíli a seznam svoje okolí s tvými stavy. Vždyť tak to na světě chodí, někdy dáváme, jindy bereme. Na terapii je dobré chodit, když si potřebuješ něco ujasnit, nebo vypovídat, to uznej sama.

A ještě o mimču. Holky tady co psaly, mají dětičky, tak se neboj a bojuj. A písni, jak se ti vede, ano. Přeju konečně jaro a teplo, pa Icik

Díky moc za podporu, opravdu mi to pomáhá, když vidím, že v tomnejsem sama. Jinak bych fakt měla pocit, že jsem "divná":-)...už tak ho stejně mám. Je mně pořád jaksi tak jak na houpačce. Jeden den je to lepší...jeden den zase horší...někdy hrozný, vůbec se myšlenek nemůžu zbavit. Pořád si říkám, že jsem silná, že se mi nic neděje, že už vše zvládnu...ale když na mě příjdou nějaké chmury, tak se tomu prostě neubráním. Nejhorší je ten hroznej koloběh myšlenek , který moc nejdou zastavit...spíš mám strach z toho.. z toho se mi třeba začne motat hlava a začnu nad tím přemýšlet. Fakt bludnej kruh. AD beru už 3 týdny, tak nevím jestli zabíraj..nebo zaberou ještě víc...nebo fakt nevím. Nic neplánuju a žiju tak nějak ze dne na den. No a na to svěřování se musím asi nějak postupně připravit a pak vyložit karty na stůl. Snad to bude čím dál lepší:-) Fakt díky moc za vše a pište sem. Budu se určitě účastnit:-) Mějte se fajn.

Ahoj Nino, určitě se svěř nejbližším, pokud Tě mají rádi, budou se to snažit pochopit, ikdyž ten strašný pocit, který zažíváme při panice, ten je myslím nesdělitelný. Já jsem se svěřila (ono to ani jinak při okolnostech nešlo), a dostalo se mi pochopení, dokonce jsem tím otevřela rodinnou diskuzi a mamka se nakonec svěřila, že trpí léta depresemi,ale bojí se vyhledat pomoc, aby jsme si nemysleli, že je blázen. Já jsem jí přemluvila, objednala k psychiatrovi, a leč jsme teprve na začátku, ví, že se mně může v klidu svěřit a už se nestydí za to, že chodí k psychiatrovi (jsme plní předsudků). Za psychické problémy vědomě nemůžeme. Hlavně se snaž "přetrhnout" nit opakujících se myšlenek v začarovaném kruhu (mně pomáhalo čtení, luštění křížovek třeba i ve 3 ráno). Mžitky před očima a pocit na omdlení jsem zvládla tím, že jsem si racionálně řekla....á už to na mně zase leze, je to jen dílo paniky, která mně nemá ovládat, nic mně ve skutečnosti není..". Vše samozřejmě s berličkou antidepresiv. Držím palce, ať se Ti daří lépe, antidepresivům dej čas, ono to bude už jen lepší.Papa

Ahoj holky, no doufám, že to nějak zvládnu. Chodim do práce a vše dělám normálně, řekla bych,že to na mě ani nikdo nepoznal. Spíš mě štve a bolí takový ten vnitřní strach a to vnitřní napětí. Mám pocit, že když mám takovou tu náladu uplně naprda, tak veškerý mý pozitivní myšlení a veškerý snahy o zlepšení stavu jsou pryč. Začne mě to zase štvát a začnu přemýšlet proč mě to potkalo a takový ty krajiny...prostě je mi z toho smutno a nedokážu ty myšlenky zastavit ( v ten okamžik ) . A docela mě to fakt štve, protože někdy mi je opravdu dobře...jindy naopak fakt děS. Ale říkám si, že to přece takhle nemůže pořád jít do nekonečna, ne? Jím AD už 4 týden...myslíte, že postupně ještě zabírají víc a víc??? Nebo je to jen na tový to základní odbourání těch tělesných příznaků ataky? Tak bych si přála už pořád myslet pozitivně...vím ,co mi je, že na to nemám myslet, alepořád mi to nějak nejde. Ach jo. Každopádně jsem ráda, že se s Vámi o to můžu podělit. A co vy, holky, jak Vás to potkalo? A už je to u Vás v pohodě? Díky za odpovědi a přeji co nejkrásnější dny!:-)

Nino, já beru AD cca 2 měsíce, kvůli jiným lékům mám jen 10mg a zvyšovat se prý nebudou.Z počátku hrůza, spousta vedlejších příznaků, ale postupně se to začalo zlepšovat, ba dokonce jsem se cítila jako nikdy, nerozházelo mně, co jsem dříve těžce nesla. No a posledních 14 dní jsem zase víc pod psychickým tlakem (mám rozhodnout o ukončení života svého pejska, který ochrnul) a tak to se mnou víc "cvičí", přesto cítím, že ataky nevítězí, něco (AD) je uměle brzdí.Vždycky když je mně trochu hůř, vzpomenu si na hrozné chvíle panik,nervozity, příšerných myšlenek, zkrátka stavů, které už nikdy nechci naplno zažít, a jsem rázem ráda, že na tom jsem tak jak jsem.

Ahoj, jsem tady poprvé a nestačím se divit, kolik lidí prožívá to samé co já. Poprvé u mě deprese proběhla před dvěma lety-to si ale všichmi mysleli, že vyvádím kvůli škole. Brala jsem Citalec a Neurol. Po roce jsem léky vysadila, ale loni v prosinci se to vrátilo. Mám uplně ty samé pocity co ty. Nejhorší jsou ty záchaty úzkosti a ten nepředstavitelný vnitřní pocit.A ta bezmoc-těm myšlenkám prostě neporučíš, přicházejí si kdy chtějí a je uplně jedno co děláš... Často se mi stávalo, že jsem třeba na půl dne "zamrzla" Prostě kdo nezažije, nepochopí.... Pokud bereš ad 4. týden tak se tvůj stav určitě ještě zlepší :) Nejhorší, že ty léky nezabírají tak rychle, jak bychom chtěli, ale opravdu se to zlepší. Pokud bys ale i po delší době měla pocit, že se nic nelepší-tak se porad s lékařem. AD je celá řada, a je možné že ti ty léky prostě nesedí. Já sama ted beru 4. měsíc Argofan ale asi to není uplně ideální (Citalec mi na ty moje stavy zabíral lépe), tak zkusím navrhnout doktorce změnu. Ale ty první měsíce je ta "houpačka" opravdu normální. Zkus ještě vydržet. ;-) U depresí se taky doporučuje psychoterapie-ale s tím nemám žádnou zkušenost.. Ty ano? U mě to doktorka zatím nenavrhla-já to mám geneticky dané, tato nemoc se u nás v rodině vyskytuje.. Jinak je super, že chodíš do práce a děláš jako že nic. To je nejlepší způsob jak s tím bojovat. :) Já ještě studuju, jsem v pátem ročníku a letos končím,. Kvůli nemoci sice půjdu ke státnicím až v září (nebo až v ziměm nebo za rok...)a ne v květnu, ale to přece nevadí. ;-) Nejdůležitější je opravdu nějak ten mozek zaměstnat, aby ty "černé myšlenky" chodily co nejméně. Já se ted celé dny učím-dodělávám si zkoušky, které jsem musela posunout a opravdu to pomáhá :) Doporučuju taky svěřit se s tím nejbližším lidem. Když to propuklo poprvé-tak o tom věděla jenom nejbližší rodina. To ale ještě nidko nevěděl, že se jedná skutečně o deprese.Tentokrát, když už vím o co jde, jsem se ale rozhodla s tím bojovat s pomocí ostatních. Je pár nejblžších přátel kteří to vědí, všichni to naštěstí vzali hodně dobře a podporují mě. Ted už se o mě tolik nebojí, když mám třeba 3 dny vyplý mobil protože je mi mizerně. Sami mi říkali, že ta nejistota, kdy nechápali co se se mnou děje byla hrozná. A ani už jím nemusím vysvětlovat proč občas nechodím ven, nebo proč se někdy chovám "trochu divně", nebo proč na ně zrovna tento týden opravdu nemám náladu. Taky se jim nemusím omlouvat za to, že někdy zruším schůzku 5 minut předem. Vysvětlila jsem jim prostě o co jde, dobré je taky je odkázat na nějakou internetovou stránku, kde se můžou dočíst o této nemoci základní info. No a poslední rada je ta nejhorší---nesledovat se. Přeju hodně sil!!!!!!!!!!!!! ;-)

Holky, fakt moc díky za Vaše příspěvky. Moc mi to pomáhá to číst. I když někdy nevím co sama se sebou, tak tohle si čtu. Je dobrý vědět, že v tom člověk není sám. Já už jsem to taky měla před třemi roky, ale teď jako bych do toho padla uplně znovu. Teď nemám moc času, musím ještě do města, ale zítra budu celé odpoledne i večer sama doma ( to zas bude něco:-) , tak se určitě zase rozepíšu. Pokud budete mít náladu číst a odpovídat, budu moc ráda. Přeju všem hezký den. papa

Ahoj Álo, dnes jsem ráno vstala a připadám si opět, jako kdybych v sobě měla 2l vína!!! Jsem jako na houpačce. V obchodě pláču, když třeba nějaká maminka nechce své ratoleti něco koupit. Byly doby, kdy jsem čekala u kasy a těm dětičkám jsem něco koupila.Vysazuji ARGOFAN a je to STRAŠNÉ!!!!!! Opravdu se nemůže půlit!!!! Řekne Ti to každý magistr v lékárně. Argofan beru ob den, ale je mi divné, že někdy to nemohu vydržet do ruhého dne a někdy je to docela dobré. Nevím, co mám dělat.

Ahoj. No s tím Argofanem... Taky mě nejspíš čeká vysazování.... Nějak mi tento lék nesedí. Beru ho už 4. měsíc a depresivní stavy se mi pořád hodně vracejí. Před dvěma lety jsem brala Citalec a ten mi zabíral lépe-ani neměl ze začátku tolik vedlejších účinků jako Argofan, tak zvažuju, že navrhnu doktorce změnu léků... Chci se zeptat na důvod vysazování Argofanu, taky máš pocit, že ti nesedí nebo končíš s lečbou ad? Trochu se toho vysazování a náhrady za jiný lék trochu obávám.... Díky za odpověď ;-)

Ahoj Lenčo, beru ARGOFAN už 1 1/2 roku, byl nahrazen EFEKTINEM, protože na EFEKTIN byl doplatek 500 kč. No, a teď si myslím, že bych mohla zkusit pomalu vysazovat, takže ho beru ob jeden den a je to STRAŠNÉ!!! Mám strašný absťák nebo nevím co to je??? Strašně se mi motá hlava, chvilkami nemůžu dýchat, pořád brečím...Ráno jsem myslela, že se zblázním. Jsem už 10 le v ČID. Praskla mi v mozku céva, takže jsem měla krvácení do mozku ve všech komorách!!! Prostě mozkové aneurisma. Beru hodně léků, přibrala jsem po operaci 35 kg, tak jsem chtěla nějaké léky odbourat, ale nějak mi to zatím nejde. Hubnout se mi nedaří, mám asi špatnou vůli. Ráda totiž vařím a peču. Dokonce mi vyšla v říjnu kuchařka. No, ale, abych se vrátila k věci. Myslím si, že ARGOFAN jsou silná nebo hodně návyková antidepresiva. Díky za odpověď :-)

Ahoj všichni, dnes mi bylo strašně špatně, takže jsem Vás nestačila všechny pozdravit a poděkovat Vám všem za Vaše příspěvky. Ráda jsem si je přečetla. Mohl byste někdo popsat absťák po ARGOFANU (jestli máte zkušenost)? Opravdu nevím co mám dělat. Tablety mi píše neurolog. Na psychiatrii nechodím.

Jaruško, zkoušela jsi to zadat do vyhledávače? Myslím, že se vždy vyloupne spousta odkazů. Drž se, někdo jistě ještě napíše, pa Icik

Iciku, děkuji Ti móóóc, potřebuji slyšet něco hezkého, Můj manžel bohužel tohle moc nechápe. Je tak trochu egoista. Pa :-)

Ahoj Jaruško, no já jsem někde na netu četla, že to točení hlavy u vysazování Argofanu je běžné. Mi bylo hodně špatně když jsem ho nasazovala-točení hlavy, záchvaty paniky, pocity jako bych se dusila.... tak myslím že obdobné to je při jeho vysazování.... :( Pokud máš ale takové velké absťáky tak by možná bylo dobré se zajít poradit s psychiatrem, jestli je pro tebe vhodné ad vysadit. Ad se mají vysazovat až po dlouhodobé stabilizaci zdravodního stavu, při návratu epizod vůbec. Ad návyková nejsou (narozdíl třeba od Neurolu nebo Xanaxu). Být tebou raději se zajdu poradit. Můžeš už klidně i dnes, na psych. berou i bez objednání ;-). Za odbornou radu nic nedáš a nemá cenu se zbytečně trápit... :)

Dobrý den Jaruško, jsem před vysazováním Argofanu- můžesš mi sdělit, jaké množství Argofanu bereš a jak rychle ho vysazuješ??

Dobrý den Jaruško, jsem před vysazováním Argofanu- můžesš mi sdělit, jaké množství Argofanu bereš a jak rychle ho vysazuješ??

Ahoj Álo, beru ho jen ráno 75g a minulý týden jsem si vzala v pondělí ještě celý a v úterý jsem si ho nevzala. Večer v úterý se mi začíná motat hlava tak, že už nic nemůžu dělat. Připadá mi, že jaká-koli fyzická práce mi vadí. A jsem nervózní a vznětlivá.No, a ve středu ráno, je to STRAŠNÝ!!!!!!! Vemu si prášek hned ráno, ale než mi zabere tak snad celou tu dobu brečím. Pa:-)

Ahoj Leni, nevšimla jsem si ráno, že si mi napala, teď strašně pospíchám, ale až přijedu domů, tak Ti napíšu, jestli Ti to nevadí??? Aby si věděla proč ho beru a proč chodím jen na neurologii. Pa. Díky:-)

Jak se tak dívám začalo zde být opět docela živo. Nevěřil bych, že tahle diskuze vydrží tolik let. Na jednu stranu je dobře, že jsem ji založil, na druhou stranu by bylo lepší kdyby ji nikdo nepotřeboval.Ale to je kdyby....... Venku vylezlo slunce a myslím, že to všem přítomným určitě prospěje.A pro ty co nevěří, že bude líp mám vzkaz. Jsem dlouhodobě na AD a nic si z toho nedělám. Nevěřil jsem, že bude lépe a že budu dělat některé věci. No a utekl jsem ze zaměstnání, živím sám sebe, postavil jsem dům (brzy se stěhujeme)..... a mám bezva rodinu.Nechce se mě věřit, že jsem byl ve stavu totální apatie bez zájmu o cokoliv. V té době bych na sbe nevsadil ani korunu. Takže se držte - ono opravdu bude líp.Moon.

Moone, tebe jsem vždy obdivovala jak o tom všem dovedeš psát a ostatní povzbudit. Četla jsem vše skoro od začátku a určitě mi to pomáhalo vědět, že v tom nejsem sama. AD u mě určitě už trochu zabírají, ale pořád mě štve taková ta myšlenka, že se mi vůbec něco takového stalo a vždy když se mi zlepší nálada, tak mi třeba během dne zase klesne, když si vzpomenu jen na tu myšlenku "co se mi vlastně stalo". A taky mě dost bolí hlava a mám trošku motáka. No uvidíme, snad to bude někdy zase tak jako dřív.Všichni, co sem píšete jste skvělí, moc to pomáhá. Jen tak dál. Mějte se a hodně sluníčka:-)

moone prosim tě ja sem trpěla pp a začla sem užívat citalopram ktery mě pomohl uplně mě zbavil p atak a pak sem ho vysadila a za 1 rok se mi to vratilo ale trochu jinak měla sem stresove obdoby muj otec dostal infarkt a mě napadali strašne myšlenky že zemře atd pořad sem plakala a asi tyden po jeho operaci ktera dopadla dobře mě začla bolet hlava na neurologiji mi řekli že je to tenzní typ bolesti hlavy ze stresu ale ja si vsugerovala že mam nador na mozku a strašny představy že umřu pač moje babyčka to měla a asi za 2 tydny deprese nespavost a třes tak sem honem valila k psichoušovi ten mi napsal opět citalopram a xanax ale ja netrpím jako by strach o sebe nemam bušení srdce jen takoví pocity zešílení měl to někdo z vas nebo to bylo s toho stresu??zatim první tyden na citalopramu byl šílenej ale po 14 dnech se to zlepšílo jen mě opčas pali na hrudi a mam takoví pocity zešílení tak nevim jestli je to normalní po prve sem to tak neměla tobylo jiny takoví to bušení a strach že mam infarkt tet je to jiny muže to tak byt tet jinačí díky

Jo a ještě pořád nevím, zda mám k těm práškům chodit aji k nějakýmu psychoterapeutovi...myslíte si , že to fakt pomůže? Díky

Nino, já chodím na psychoterapii i k psychoušovi (ten mně pomohl jen předepsáním léků a neuvěřitelně uklidňujícím hlasem, ale víc bohužel nic). Na psychoterapii jsem se dozvěděla o všem, jak co dělat, jak sama zvládnout akutní paniku, jak utnout kolotoč pitomých myšlenek, co se semnou vlastně a proč děje. Jak přijmout to, proč jsem tím vším začala trpět, a nastartovat "samoozdravovací" proces. Fakt mně má psychoterapeutka moc pomáhá. Doporučila mně ji má neuroložka. Můj psychiatr neví, že chodím na psychoterapie, nikdy mně nic takového nenavrhl. Já jsem tedy materialista a dost věcí mně zajímá dopodrobna, takže mně zrovna má psychoterapie vyhovuje, protože když tomu rozumím, lépe se mně s tím vším bojuje. Každý doktor ovšem nemusí vyhovovat, mluvím jen za sebe.

Chcem sa Vám všetkým poďakovať za Vaše príspevky. Skutočne mi veľmi pomohli a hlavne ma uistili, že nie som blázon. Trpím touto chorobou už minimálne 15 rokov , keď sa o nej ešte veľmi nehovorilo a ja som bola pre každého zrejme hypochonder. Bola som na vyšetrení hadám na všetkých oddeleniach nemocnice. Stále mi niečo bolo. Nevladála som dýchať, kašľala som bolelo ma brucho, hlava,proste vštko možné. Začala som sa liečiť Citalecom až teraz pred mesiacom, beriem 2O, trochu sa to zlepšilo, ale ešte to nie je ono. Už dlhé roky to boli sinusoidy, raz zlé, raz ešte horšie a raz pod psa. Som rada, že to môžem teraz aspoň napísať. Nikdy nikto o tom nevedel, jednoducho bola som naladová. Môj manžel a jeho rodina neuznávavajú chorých ľudí, ľudí s nadváhou, slabých. Keďže tu nikoho nemám, prispôsobila som sa. Chodím do práce a tam prrežívam hrôzy z toho, že na porade alebo na chodbe sa jednoducho zadusím, odpadnem a strapním sa, Potom ma ešte čaká cesta autobusom, čo je ďalší horor. Prídem domov ako zo sauny, celá spotená, ruky roztrasené. Každý deň čakám, že to bude lepšie a lepšie. Všetkým Vám držím palce a ešte raz srdečná vďaka. Hela

Ahojte všichni, už několik dnů pročítám tyto řádky a je moc fajn, že něco takového je a jestli jsem to dobře pochopila, velkou zásluhu na tom má Moon. Zřejmě prožívám něco jako vy, ale zatím to nemám diagnostikované. Čekám ještě nějaká vyšetření - srdce a hormony. Měla jsem kolapsové stavy, ale přičítala jsem to střevním problémům, které trvaly 3 týdny. Večer mě probudilo bušení srdce a divný pocit. Pak se mi jen týden motala hlava a nakonec jsem skončila na pohotovosti. Nešlo to už ani dýchat, bolest na hrudníku až do zad. Příšerný pocit, kdo nezažije nepochopí. Z odběrů mi zjistili, že mám sníženou funkci štítné žlázy a úbytek draslíku a jelikož mám již několik let chronic ký zánět tlustého střeva, byl to zřejmě pro tělo záhul. Dostala jsem kapačky a poslali mě domů. Pak jsem tam skončila ještě 3x. Stále mě ubývá draslík, tak ho musím ve větším množství užívat a čekám na výsledky hormonů, aby to nebyly nadledvinky. No a ještě mi k tomu zjistili zablokovanou krční páteř. Když mě odvezla rychlá, tak jsem byla hospitalizována a 3 dny sledována na monitoru - EKG dobrý. Závěr - úbytek minerálů a draslíku v moči a problémy se zády. Neurolog mi předepsal v případě záchvatu Lexaurin1,5. Zatím jsem ho vzala asi 3x. Jenže po těchto kolapsech a s neurčitým závěrem, protože ultrazvuk srdce bude až za měsíc, jsem začala pociťovat nervozitu, úzkost a zvláštní pocit u srdce. Občas nemohu dýchat a mám hořko v puse. Zvedá se žaludek a nohy moc dobře nenesou. Někdy mám divný pocit, když jsem doma sama nebo když jedu ven autem nebo jen tak na procházku. Zatím to vždy rozdýchám, ale hodně to unavuje. Občas mě to probudí i v noci. Myslím, že nad tím moc přemýšlím, ale ono se nejde ubránit těm myšlenkám.Tak jsem začala hledat na internetu a objevila jsem tuto diskusi. Je to tak podobné. I když já mám život moc ráda, ráda se směju a sportuji, ale teď je to takové divné. Manžel jen kroutí hlavou a říká, že to je nesmysl. Možná to proberu se svým lékařem, abych něco nezanedbala. Ale z každého léku mám obavy a když slyším ty účinky. Doufám, že se tomu vyhnu. Se střevama mi pomohl homeopat, tak pokud by se potvrdilo, že ty kolapsy u mě vyvolaly paniku, tak bych se zkusila obrátit na homeopata nebo kineziologa. Nemáte s tím nekdo zkušenost? Mějte se hezky a držte se v tom boji. Hope

Ahoj! Raději to opravdu prodiskutuj s lékařem. Homeopatika...no nevím, já to nezkoušela. Jako podpůrná "léčba" to možná funguje, ale raději bych se obrátila na lékaře-obvodního nebo rovnou psychiatra... Jinak deprese a úzkostné stavy mohou být způsobené i tou štítnou žlázou i tím nedostatkem minerálů, Co se týče těch vedlejších účinků léků-ze začátku se mohou dostavit. U mě třeba trvalo 14 dní než si na to tělo zvyklo. Ale časem to odezní a budeš se cítít mnohem lépe. ;-) I když to ze začátku tak nevypadá, stojí to za to. Přeju hodně sil. Kdyžtak pak napiš, jak dopadly výsledky srdíčka. Doufám, že budeš ok ;-)

Nervové potíže mohou být také způsobeny nedostatkem některých živin, které na ně mohou mít spolu s určitými bylinami vliv. http://www.facebook.com/group.php?gid=287592467392

ahoj všetkým, som rada, že som natrafila na toto forum. Aspoň viem, že v tom nie som sama:-) Úzkostnymi stavmi trpím už asi 6 rokov, doteraz netuším aká je moja diagnoza. Neurologička a ani psychiatrička sa nevyjdrili... Keď to na mňa prišlo po prvýkrát, myslela som, že sa zbláznim, chodila som po roznych doktoroch až som sa nakoniec ocitla u neurologičky, ktorá mi predpisala SERLIFT. Začiatky boli hrozné, tie nežiadúce účinky a tak... Brala som ho vyše roka a pol a potom som postupne vysadila. Skoro rok bolo všetko OK, kým sa to zase nevrátilo, takže zase som nasadila SERLIFT, brala som ho vyše roka,potom vysadila, a zase bol rok pokoj. Pred par tyzdnami sa to zase vsetko vratilo a kedže momentálne žijem v Prahe, bola som nútená nájsť si tu neurologa, ktorý mi však moje lieky nepredpísal, ale doporučil psychiatra. Tak som sa konečne objednala a navštivila ju. Predpisala mi CITALEC, vraj je slabší než SERLIFT. Beriem citalec 20, prvych 5 dni polovicu tablety, potom celú. Problém je však v tom, že sa objavili nežiadúce účinky, hlavne průjmy a nechuť k jídlu:-( Tie průjmy ma docela desia, pretože mi to k váhe nepomáha, keďže ani skoro nič nejem, schudla som už 2 kilá. Citalec beriem zatiaľ iba 6 deň. Viete mi niekto poradiť čo mi pomože na tie průjmy??? Dakujem :-)

Ahoj, na ten průjem a nechutenství pomůže jen čas. Až si zvykneš na Citalec odezní nežádoucí účinky.Taky jsem zhubnul. Při výšce 181 jsem měl pod 60kg. Vždycky jsem byl hubený, ale tohle byl mazec. Teď mám přes 70kg, Citalec a nemoc mě asi budou už provázet pořád, ale jsem v pohodě. Takže vydrž! :-) Moon

dakujem Moon. A neviete nahodou po akej dobe vymiznu tie vedlajsie ucinky? Pretoze mesiac alebo viac, to by som fakt nevydrzala. Niekde som citala, ze to trva iba par dni, a potom sa to zlepsi...

Ahoj, já jsem taky pociťovala drsné vedlejší účinky, když jsem léky začala brát. Ale postupňě to odeznělo. Samo od sebe. Už ani nevím, jak dlouho to trvalo... Zkus zabojovat a chvíli to ještě vydržet, stojí to za to ;-) Pro jistotu můžeš říct o těch účincích i dokotrce, ale ze začátku to tak opravdu bývá... Drž se!

Holky, na tu úzkost, co vás přepadne z ničeho nic , zkoušely jste relaxační dýchání? Zakoupit si knihu o úzkostech a depresích, kde je dobře popsán nácvik a každý den zkoušet a zkoušet. Není to všelék, ale určitě stavy zmírní a neuškodí. Mějte se fajn a občas se pochvalte samy, troška dodaného sebevědomí pomáhá taky. Pa , pa Icik

Ahoj, jj musím souhlasit. S relaxací a dechovými cviřeními jsem začala v pátek a už dneska se cítím lépe. Knížky o depresích bývají v knihkupectvích vykoupené, ale dají se objednat preš internet-nebo půjčit v knihovně ;-)

Ahoj všem Chci se zeptat. Chodíte i k psychologovi? Máte nějaké výsledky?

Vie mi niekto poradiť ? Beriem Citalec 20 už 6 týždeň, citím sa už celkom dobré poobede, ale ráno to nie je slávne. Je mi dosť blbo, zlepší sa to časom alebo tabletky brať v inú dobu,/beriem ich ráno o 8/. Práve ráno mám v robote dosť behačiek. Želám pekný večer a ďakujem. Helča

Ahoj, pokud je máš brát ráno-tak je ber ráno. Mi osobně taky někdy bývá ráno hůře. Ale časem se mi to zlepšuje. Kdyžtak se ještě poptej dokorky. Jinak zkus si dát ráno ještě magnesium (případně ještě zinek a vitamin B) a vyzkoušej nějaké relaxační cvičení-mi to třeba pomáhá. ;-) Drž se. Lenča

Tak jsem po ultrazvuku srdíčka a moc mi to nepomohlo. Zjistili mi nízkou plicní hypertenzi. Udělali mi hned odběry krve a ty byly negativní. Ale měla jsem docela obavu, jestli se mi nerozjíždí embolka. Ještě mě čeká další vyšetření plic - scintigrafie, pro vyloučení vzniku embolie. No a zítra jdu do poradny kvůli nadledvinkám, tak snad už přijdou na to, kde se ztrácí draslík. Zatím mi panickou poruchu nediagnostikovali, vše se přičítá tomu, že opravdu se mi toho sešlo moc najednou a fakt to stojí za to. Ale ještě chvilku tento stav bude pokračovat a dojednám si schůzku s psychologem. Protože věčně se to ustát nemůže dařit. Myslím na všechny, kteří mají také trápení a na všechny, co trápení nemají, aby je nic takového nepotkalo. Mějte se!!!!!!