Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Ahoj Werndy ty pocity sebekontroly mám také a to neustále, že ani nevím kdy mi už je nebo není dobře, každé ráno se sama sebe ptám, jak mi bude, ale díky AD a terapii se tyto pocity zbrzdí a nepropadám panice, že teď umírám, nebo že omdlím atd.Doufám, že se těchto pocitů zbavím, jak mi říkala má cvokařka, že budu vyléčená až se ráno vzbudím a nebudu mít tyto pocity, ale to je cesta na dlouho. Musím říct, že je mi lépe, ale to stažení u žaludku a neustálé bolesti mezi lopatkami a na trapézech jsou, což je také zaviněno psychikou přetrvávají.Zatím ahoj a bojuj.Jana

Ahoj Jani, Tebe také trápí pořád tlak kolem žaludku? S tím mám problém já a je to strašně nepříjemné. Měla jsem teď ale strašný víkend, opět psychický teror od nevlastního otce a jsem z toho rozhozená ještě teď, ale už se dávám vcelku dohromady. jsem připravená na sobě makat. Tak doufám, že mě to brzy neopustí. Myslím si, že příčina nemoci je v mém dětství, teď to ještě všechno nějak zpracovat, aby to bylo co nejvíce ok. Nezkoušel jste někdo kineziologii?Mějte se krásně a hodne sil. Já jsem happy, že je konečně víkend.

Símo, nedej se rozhodit od svého nevl. otce. Jsi už dospělá osoba, nedovol, aby ti zasahoval do života a ohrožoval tvojí duševní rovnováhu. Musíš se TY SAMA vzepřít , uvažuj o mých slovech. Jo a před lety moje kamarádka - taky s úzkostma na kineziologii chodila. Moc jí terapie pomohla, už je vdaná a má pěknýho klučinu. A líp si dokáže řídit život. Tak do toho jdi. Všem ostatním posílám pozdraveníčko a aspoň úsměv. Mějte se !

Ahoj Icíku, tvoje slova mě hluboce zasáhla.....tohle si říkám celou dobu, ale vzhledem k tomu, že problémy se táhnou už od mého dětsví, tak mám z toho určité trauma a moje podvědomí se brání konečně si vše srovnat v hlavě...pokud bys měla zájem, tak napiš na mail [email protected], to platí pro všechny....

Ahoj tak došla na slova Vavy už týden se mi vstává bez stženého žaludku a nevolností, i když jsem chytla od dětí chřipku po psychické stránce je mi dobře, takže 3,5 měsíce trvalo, abych se cítila dobře a to i po ránu. Musím říct, že tu a tam chmurné myšlenyk přijdou i ta sebenkontrola tam je, ale už žádné průjmy, nevolnosti zvracení atd. Tak snad to nezakřiknu a bude jen a jen lépe. Ahoj Jana

Jano gratuluji ti a prosimte a bys ale neodchazela z teto diskuze a jeste davala vedet protoze tvuj pribeh me velice motivuje.ja stale beru me homeopatika ktere mi zabrali skoro ve vsem ale stale na me sedaji cerne myslenky a obcas neco jako chvilkova deprese,nekdy se mi tak stahne u srdce ze nevim co by.takze nemuzu rict ze sem z toho na storpo venku a tak je tu pro me stale jeste ta moznost prejit na ad.takze budu rada kdyz tu budes dal davat informace. diky ti wendy

Ahoj WQendy, neboj budu v kontaktu, i já mám občas černé myšlenky, ale už to není takové, ataku už jsem neměla ani nepamatuji. Mě hodně sil dodávala Vava, protože měla úplně stejnou diagnozu, a průběh hodně podobný, takže úplně chápu, že chceš být v kontaktu. Jsem ráda, že Ti homeopatika zabrala, mě sice také ale jen na chvíli, pak to bylo ještě horší.Ale neboj když by to nevyšlo, tak jsou tu AD, které sice za dlouho, ale zaberou. Zatím ahoj, pokud by jsi něco potřebovala, tak se klidně ozvi na můj mail: [email protected]. Ahoj

Ahoj Jani, jsem moc ráda, že se ti daří pořád lépe a lépe ;-) Jinak pomalu se nám blíží jaro, sluníčko, dny se prodlužují-bude líp :)

Ahoj holky, tak musím říci také, že to beru asi 3 měsíce a týden a je mi teď také lépe, mám strach, abych to nezakřikla. Již od neděle jsem nyní bez neurolu, z čehož mám největší radost. Ataku jsem měla tak před třemi týdny. Jinak wendy zkousela jsem homeopatika také konkrétně Saframyl, o kterém jsem se dočetla, že je velmi účiný. Nebylo to ale nic moc a nyní si říkám, že jsem měla přejít na AD hned. Postupem času si říkám, že když jsou už rozběhlé úzkosti nebo deprese, tak to bohužel bez chemie již nejde. Jinak ale je to samozřejmě jen můj názor. Má příčina úzkostí je zřejmě ukotvena v dětství, takže docházím každý týden na terapii, což mi také celkem pomáhá, i když je to pro člověka také těžké uvědomit si různé věci......Holky tak ať se nám všem daří. Tento týden je super počasí, tak si musíme užívat co to jde:)

Ahoj, chci Vás všechny pozdravit a pogratulovat jak jste šikovné a držím palce ať už to vydrží a je Vám dobře:). Já musím také říct, že posledních 5 dní se cítím podstatně lépe a pomalu vysazuji rivotril po 3,5 měsících tak to snad vydrží také to nechci zakřiknout. Zajímavé je že teď jsem měla trochu těžké období malej nemocnej skončili jsme v nemocnici, ale zvládli jsme to a docela mě překvapilo že jsem nějak nezmatkovala a byla celkem klidná. Vím, že sem tam ataka příjde, ale kdyby to bylo alespoň jako posledních 5 dní tak bych byla spokojená:). A to počasí je super dodává mi dobrou náladu tak užívejte slunce a pomalu se prodlužujících dnů.:).

Ahoj holky,Jani,Lenčo,Simčo,Wendy a další,jsem ráda,že to zvládáte,je dobře,že si takto předáváme zkušenosti s těmito problémy.Já jsem měla poslední úzkosti a černé myšlenky někdy okolo čtvrtého měsíce o od té doby se to neustále zlepšuje a nyní po sedmi měsících se cítím jako dřív,rána úplná pohoda.Jen jediné,co je jinak než dřív je,že jsem někdy hodně ospalá, zívám celý den. Holky,ale je to nádhera být v pohodě a užívat si života naplno,taky už jsem sem tam zapoměla zobnout prášek,ale nic se nestalo,to proto,že se cítím fajn. Píšu to proto,aby jste věfěli,že fakt bude líp!!! Držím Vám všem pěstičky,ať se z toho co nejdříve dostanete :o))) Fakt je škoda,že to bez těch léků nejde.Já jsem bojovala rok bez léků a chvílemi to vypadalo,že jsem z toho vnku,ale vracelo se to čímdál častěji,až mě to zkosilo úplně.Byla jsem na tom hodně špatně,hodně jsem se AD bránila,ale nakonec nelituju,že je beru,nedovedu si představit,jak bych na tom byla bez nich. Tak se držte, mě AD mooooc pomohla.Tak zase někdy napisanou ....vydržte,chce to čas...

Ahoj Vavo, musím říct, že mi dodáváš optimismu, mě už je také dobře, ale zdaleka ne úplně výborně,v pondělí jsem psala jak mi je super a uběhlo pár dnů a je to zas nic moc, ale je to tím, že čekám menzes a ta změna počasí, ta se mnou pěkně mává. Ale musím říct, že rána už jsou celkem v poho. Když si pročítám své příspěvky, které jsem zde psala před 3 měsíci, tak si říkám, jak jsem to mohla přežít. Chci se Tě zeptat, také i když jsi úplně v poho je ti hůře před menzes?Musím říct, že klasickou ataku už jsem neměla ani nepamatuji, ale pocity a černé myšlenky mě dostihnou občas ještě teď.Také jsem ráda, že jsem se přemohla a začala AD brát, ale vůbec jsem si nemyslela, že to bude vše trvat tak dlouho a myslím, že mám ještě kus cesty před sebou. Ahoj Vavo řekl Ti někdo, že by jsme se mohli té generalizované úzkostné poruchy zbavit?Cvokařka mi řekla, že poctivou terapií to půjde, ale bude to trvat, je to záhada, člověk na ty hnusné nemoci nechce myslet a stejně se mu tam vloudí. Zatím ahoj Jana

Ahoj Jani,jak jsem psala,po 4 měsících mi bylo dobře, ale nebylo to úplně 100%,opravdu to chce čas,ty výkyvy se sem tam objevily ,jak říkáš,před menzes,nebo počasím,nebo psychicky náročné situsce a události atd, Ale teď po těch 7 měsících teprve mohu říct,že se cítím úplně v pohodě a to i přes úmrtí v rodině (dědeček), hádky rodinných příslušníků skrz dědictví ,nemoci, starání o nemocné - druhý dědeček má Alzheimera (nevim,jak se to píše) a podobné nepříjemné starosti. Konečně se cítím zdravá. Ale vysazovat nebudu,protože jsem již jednou toto onemocnění měla,4 roky dobrý a nyní zase recidiva,tak je chci brá tdelší dobu než poprvé,tehdy jsem brala AD půl roku.A ohledně té naší diagnozy generalizovaná úzkostná porucha,víš je to hodně daný geneticky,je to prostě taková povaha a je hodně těžký se naučit být flegmatikem, musela by ses hodně změnit a naučit se věci řešit jinak,otázky si pokládat jinak a taky záleží co tě a tvé příbuzné v životě potká,když by vše bylo v poho,tak ty budeš taky a i bez léků,ale pokud budeš dlouho žít ve stresu z čehokoli a strachu z čehokoli,podepíše se to na tobě právě recidivou.Ta se však většinou objeví až když budeš v klidu,protože tělo reaguje,až po stresu,né při něm. Taky si můžeš zkusit přečíst knihy Jána Praška,jaks tuto poruchu zvládat,myslím,že právě v tom je zakopaný pes,al opravdu to není jednoduché změnit se. Já jsem se smířila s tím,že se to se mnou poveze celý život,hlavně se snažím myslet pozitivně a když se to zas někdy vrátí,budu to řešit jako teď.Ale chci na sobě neustále pracovat, tak snad najdu způsob,jak se s tím poprat i bez AD. Tak neboj,bude to dobrý,nesleduj se,nemysli na to,že ti něco je,žij naplno a nenech místo v hlavě pro nějaké černé myšlenky,vyplň to čímkoli jiným....hezkým,veselým....:-)))

Vavo děkuji, vše co píšeš vím, ale poručit si člověk moc neumí, ale snažím se, jsem tvrdá, čím hůř mi je tím víc se snažím zaměstnat a dokázat si, že mě nějaká úzkost nebude omezovat. Musím říct, že jsem si minulý měsíc vydyndala MR mozku, kterou mi už kdysi dělali, ale proslýchalo se že magnet tenkrát nebyl tak silný, tak jsem chtěla novou, jsou to klasické příznaky mé choroby. Musím říct, že po sdělení negativních výsledků té nové je mi lépe, protože si říkám, že je to pravdu jen úzkost a ne nádor mozku. Vavo zatím ahoj a určitě nás neopouštěj na této diskuzi. jana

Ahoj, čtu tady ty příspěvky a moc mi pomáhají, že na to nejsem sama:). Před pár dny jsem psala jak mi je dobře a dnes z ničeho nic zas ataka no hrůza jako by mi někdo bodl nůž do srdce a už to jelo. Vím, že to mám spojené s páteří, ale ten pocit.. měla jsem pocit že omdlim a klepala jsem se jako osika. Musela jsem si vzít znovu rivotril 1,5mg jinak bych asi zkolabovala a do toho jsem telefonovala s manželem aby mě udržel komunikovat abych neodpadla, protože jsem byla s malým sama je to hnus. Nakonec dorazil a já usnula spala jsem 3h. Hodně mi to pomohlo nevím opakuje se mi to cca 3-4 týdny zřejmě mám dostat menstruaci jinak si to už fakt neumím vysvětlit a přesně jak tady holky píšete počasí. Já se toho rivotrilu snad nezbavím:((. Chtěla jsem se zeptat jak dlouho jste brali berličku k citalecu?? Citalec beru přesně 4 měsíce a zabírá, ale ataky se objevují už ne tak jako dřív, ale jednou za měsíc a to je pořádná pecka, která mě vždycky srazí na kolena. Četla jsem co psala Vava jak bojovala - upřímný obdiv i všem ostatním snad to také zvládnu. Dnes to byl záhul snad bude zítra líp. Ještě že tu jste a mám se komu vypovídat:) moc všem děkuju

Ahoj Fifi, já jsem Lexaurin pravidelně brala tak 3 týdny, pak jsem ho vysadila ze strachu, že si na něj navyknu.Musím říct, že si ho občas vezmu i teď ale to je tak 1x max.2x do měsíce a to před menstruací, to je mi hůř. Beru 1,5 g, cvokařka říkala, že je to to nejslabší oproti Neurolu nebo Rivotrilu.Když mi je hůř piju meduňkový čaj nebo kozlíkový čaj, trochu to pomáhá.Ale nejvíc pomáhá na to nemyslet a začít něco dělat, je to ale těžké oprostit se od toho.Já má zase velké bolesti zad a hlavy a také je to vše od psychiky, jakmile se uvolním přestane to, chodím na jógu, je úžasná, tam se cítím opravdu dobře.Zatím ahoj buď silná

Ahoj holky, čtu si Vaše příspěvky a věřím, že bude lépe. Fifi s těmi berličkami si nedělej starosti. Já jsem brala neurol skoro tři měsíce. Doktorka mi napsala 0,25 mg, což je ten nejslabší, 1. měsíc jsem brala 3 denně, protože jsem měla po AD strašné úzkosti, další dv měsíce jsem si vystačila s 1-2 tabletami denně. Ve třetím měsíci jsem začala brát jen obden, snažila jsem se vše vydržet. Mě nejvíc trápil celodenní tlak kolem žaludku. No a v pondělí bum a za celý tento týden od nedělě do neděle jsem ho měla jen v pátek, prostě nebyl potřeba. Ale nechci to nějak zakřiknout. Jinak já si myslím, že nemusíš mít žádné výčitky. Konzultovala jsem to s psychiatričkou a říkala mi, pokud je mi blbě, ať si ho klidně vezmu, že to je minimální dávka. Tak dlouho jsem to brát také nechtěla, ale bez něj to prostě nešlo.a než trpět v práci a všude, tak jsem si radši ulevila. Jinak ještě bych ráda poděkovala všem za vaše zkušenosti, velmi dlouho jsem hledala nějakou diskuzi, která mi dodá trochu naděje a tady jsem ji skutečně našla. Na jiných diskuzích se píšou jen samé negativní věci, ale to člověku vůbec nepomůže. Jinak Jani nestrachuj se o své zdraví, sama jsem poznala, že úzkost má opravdu mnoho podob, ale vždy je to jen úzkost, se kterou se musíme vypořádat a nenechat se zlomit. :))))Držím všem prsty(i na nohou)a užijte si zbytek víkendu....:))

Zdravím Přečetl jsem tuto diskuzi od samého začátku až do konce, byla to fuška. Proč jsem se rozhodl napsat, léčil jsem se z úzkostí před 4 roky. Doktor mi napsal tenkrát Arketis- SSRI na bázi paroxetinu. Nasazení jsem těžce neustál a musel se nechat odvézt na psy ambulanci. Už před nasazením jsem měl úzkosti na zbláznění a potom ještě několikrát větší, Po 2 letech braní jsem byl zase OK a žil plnohodnotný život, Až donedávna, je tomu 14 dní co mi ze dne na den začaly úzkosti jak hrom a já nevím za boha proč a z čeho, dají se vydržet a není to co tenkrát, snad kvůli tomu, že už jsem si tím jednou prošel. Jenomže to na mě doléhá o to více, že mi doktor napsal Citalec, po minulém očistci. A za měsíc má moje žena rodit naši malou princeznu. V práci jsem teď momentálně dá se říct nepostradatelný. Mám strach si vůbec ten Citalec vzít jelikož zatím se sice trápím, ale na neschopence nejsem, jelklož mě to sice stojí mnoho sil a přemáhání, ale zatím jakž takž funguju. Co nechci - aby žena nenašla doma trosku kdybych ho začal brát. Rád bych byl u porodu a nápomocen po narození malé. Prostě se vše tak strašně pokazilo v nejnevhodnější čas a mě je z toho fakt špatně protože nevím zda to nechat jak je a nebo začít ten Citalec brát, dostal jsem jen 10mg a mám začít brát polovinu a postupně víc. Mám začít brát nebo ne? Opravdu si nevím rady, ale ty rána kdy už skřípu zubama, potím se a hlavou se mě honěj hovadiny se fakt už moc vydržet nedají. Přes den se neumím uvolnit, jen chodím z jednoho místa na druhé jelikož to napnutí a nervozita a neklid jsou devastující. Paradox je, že večer je to už lepší, ale představy rána mě ubíjeji, asi teď půjdu a vezmu si první pulku a bude, ale ten strach co když nebudu spát a ráno nenastoupím do práce je velký. Budu rád za radu a vlídné slovo. Nějak jsem to pak ustál a bylo už jen lépe.

Ahoj Alwine,co píšeš je fakt prekérní situace,neboť právě na tom začátku braní citalecu se to ještě trochu zhorší,ale pokud budeš brát jen půlku ,myslím,že by to nemělo být tak zlé.Já bych asi na tvém místě AD začala brát a uklidňovala se tím,že když bude ouvej,budu vědět,že už prášky začali zabírat. Stejně se dřív nebo později budeš muset začít léčit a čím dřív,tím pro Vás všechny líp. Musíš být taťka v pohodě... Budeš potřebovat moc pevnou vůli a myslím ,že porod Vaší princezničky je hodně silná motivace k tomu,aby ses nesoustředil na sebe a svou úzkost,ale na svoje princezny. Bude to moc těžké pro Vás všechny,ale určitě vydrž a uvidíš ,že bude zas dobře. Alwine bojuj,vydrželi jsme to všichni,ty to zvládneš taky!!! Moc Ti držím pěsti,uvidíš,co ti napíšou ostatní, jestli začít brát hned,nebo až potom. Já jsu pro čím dřív tím líp,bez těch AD to asi nepůjde,máš to teď fakt moc těžký,drže se!!!

Aj koukám, ten poslední řádek není tam kde mél být, omlouvám se neb píšu z mobilu.

O to více je to pro mě skličující když si uvědomím v jakém období si mě to vybralo za oběť, ale pravdou je, že brát musím začít jinak se z toho asi zblázním :-) Manželka to chápe, je úžasná na případné zhoršení jsem upozorňoval. Říká mě abych začal brát a netrápil se, přecejenom i u mě tenkrát ty nejhorší vedlejší účinky trvaly týden a druhý to bylo již o něco lepší, ale teď mám jiné léky tak se strašně bojím. Práce mě pomáhá se od toho oprostit a když jsem celý den doma je to o to horší. Ale pravdou je, že takhle trápit se taky nemůžu, akorát mi to ubližuje.

Fifi, nevím jaká je tvá diagnoza,ale ony se ty psychické poruchy hodně prolínají,jen bych tě chtěla uklidnit,to jak píšeš o tom bodnutí u srdce,já jsem měla něco podobného,mě poskočilo srdce,bylo to jako projetí el.proudem a nahnalo mi to příšernou úzkost,ale má doktorka říkala,že to jsou t.zv.extrasystoly a že je to velmi nepříjemné,ale není to životu nebezpečné,dělají to ty nervy,pomůže prý magnezium.Taky většinou,když je na tom člověk fakt mizerně,tak opravdovou úlevu pocítí až po půl roce braní AD,je tomu tak taky u panické poruchy,ale vše je u každého trochu jinak,každý jsme jiný.Určitě vydrž,já jsem se naučila na to reagovat v duchu slovem hups!! a Nevšímala sem si toho,jako by to přijmi,ale nevím,jestli máš to samé co jsem měla já,ale každopádně to budou nervy a mě to po asi 4 měsících postupně přestalo.Tak vydrž,však jsi to už určitě četla víckrát,je to na dlouho....ale zas bude dobře!!!

Zdravím Vás, moc mi pomáhají Vaše názory a rady. Ještě jsem z toho včerejška trochu roztřesená, ale pomalu se dávám do kupy. Dala jsem si ten meduňkový čaj a na jógu jsem začala chodit přede dvěma týdny baví mě to a uvolním se, ale zatím je to jen krátkodobé tak uvidíme. Ale určitě to bude dobré. Vava je optimistka a to mi dodává sílu když vidím jak to zvládla. Moje diagnoza je úskostně depresivní symptomatologie organického původu. Nevěděla jsem co to přesně znamená a bylo mi vysvětleno, že je to něco jako postraumatický syndrom. Před rokem a třemi měsíci jsem prodělala rakovinu čípku kdy museli udělat abdominální hysterektomii takže mi nechali jen střeva a močový měchýř jinak všechno šlo ven i s uzlinami a že jich bylo:) teď se usmívám protože jsem utekla hrobníkovi z lopaty jak se říká, ale tenkrát jsem se opravdu nesmála protože po pravidelných cca 1/2 ročních kontrolách na to nikdo nepřišel a to je ta jejich prevence. Následovala onkologická léčba dost drsná, ale neměla jsem čas přemýšlet což bylo dobře a když to bylo všechno za mnou tak se mi ulevilo, pak ale nastalo to velké ALE CO TEĎ. Hormony nemůžu brát zjistili že jsem trombofilik takže jsem rok bojovala bez nich a pak jsem se zhroutila a požádala sama o psychiatra, protože jsem věděla, že jinou šanci nemám nebo se z toho zbláznim. Ty extrasystoly, něco jsem o tom četla a je to dost možné, ale někdy to cítím jakoby od levé lopatky do srdce a pak to jede. A takové to brnění prstů a rukou. Ale abych pravdu řekla nebojím se že v tu chvíli umřu je to spíš strach že omdlím. Takže děkuju mooooooooc za rady velmi si toho vážím. A když ucítím to bodnutí u srdce zkusím to jako ty hups a nevšímat si toho. Manžel mi říkal že to dělá hodně podvědomí, protože při atace reaguji celkem v klidu toho si prý všiml. Zítra jdu k psychiatričce tak se jí zeptám na ten rivotril a domluvím se sní jak říkala Simča. Zatím ahoj

fifi, tak to máme ještě něco společného,ale já jsem z toho vyvázla konizací po šestinedělí,ve 26 týdnu těhotenství jsem měla CIS,neinvazivní,strašili mě předčasným porodem,ale já chtěla za každou cenu donosit,naštěstí to dobře dopadlo,trochu pomohl porod spont.37 týden,zbytek vyřešila ta konizace,ale musím pravidelně chodit na coop co půl roku,prý se to může vrátit.U mě taky zanedbání péče,změnila jsem gynekologa,prý bral špatně stěry. No to je u mě taky jeden z důvodů,proč jsem skončila na hromadě. Teď se z manželem těšíme z naší malé (2,5 roku),jsem šťasná,ale strach z nemocí,tedy z těch vážných mám pořád.Ale nejlepší je si nic nepřipouštět a radovat se z maličkostí. :o)))

Ahoj, nejsem v léčbě nějak daleko. Beru citalec cca 4 měsíce, ale bez něj bych byla asi úplně v pytli. Je pravda že první týden až dva nejsou žádnej med, ale pak u většiny lidí nastane úleva já jsem na ten nejhorší začátek dostala ještě rivotril. Někdo bere neurol to je jen do začátku abys překonal ty hnusný stavy. Je to opravdu špatná situace vždy to příjde když to nejmíň čekáš. Souhlasím s Vavou začni brát co nejdříve a do porodu Vaší holčičky na tom budeš určitě líp!!! Moc držím palce a hodně síly a štěstíčka.

Tak jsem dnes ráno začal brát, půlku 10mg tablety aby mě to moc neodsadilo. Zatím se tak nekoná, jen pociťuji zvýšenou úzkost oproti předtím, tlak v hlavě a sucho v puse. Jsem v práci a tak jak dopuručil dr jsem si vzal Lexaurin který mě do začátku braní napsal. Vzal jsem si jen ctvrtinku, abych se uklidnil, práce mě totiž od toho pomáhá se krapet oprostit, když jsem doma tak je to horší. Tar raději budu chodit do práce pokud to půjde. Děkuju Vám moc za podporu, budu průběžně psát jak se daří.

Alwine udělal jsi nejlépe co jsi udělat mohl, že jsi se rozhodl pro braní AD, ten začátek je nic moc, ale pak bude jen a jen lépe. Já byla na PN 5 týdnů, ale opravdu doma jsem byla jen 14 dnů to mi bylo fakt blbě, ale pak už jsem chodila do práce nejdřív jen na dopo a pak na celý den, moc mi to pomáhalo nemyslet na to jak mi je. VYDRŽ bude lépe.Ty tlaky v hlavě nevolnost sucho v ústech je úplně normální, měla jsem to také, je to znamení, že reaguješ na léčbu. Ahoj Jana

Ahoj Vavo, Simčo a Fifi, i když jsem v léčbě 4 měsíce chodím na tuto diskuzy skoro denně a musím říct, že je to pro mě druhá terapie, s tím píchnutím to mám také, ale já to má do hlavy z ničeho nic mi píchne v hlavě , zalehne mi ucho a začně mi mravenčit ruka a noha, a pak to jede, ale dnes už to rozdýchám a do 5 minut je po všem, začnu dýchat do břicha, to mě naučili na józe vše se uvolní, ale stejně se potom stále hlídám, dřív jsem měla strach z nádoru v hlavě, teď když mám MR mozku negativní, tak mám hrůzu z embolie nebo když mě píchne v té hlavě tak jsem myslela, že mám aneuryzma nebo mrtvici.Ale musím si říct NENENE je to jen úzkost, Vavo moc si přeji aby mi už bylo úplně dobře a tyhle blbé myšlenky mě nenapadaly.Prostě a jasně musí se nám to v těch hlavách poskládat a pak bude dobře.Jak říká má cvokařka někdo to řeší alkoholem, někdo fetuje a my jsme se vydali tou nejsprávější cestou pracujeme na sobě a chceme se uzdravit, hlavně si pamatujme úzkostná porucha NIKDY NIKOHO NEZABILA je to JEN A JEN POCIT!!!Ale zbavit se ho. Ahoj Jana

Ahoj, pro Janu, Já když to na mě přišlo před lety poprvé tak jsem měl stavy, že se zblázním a navíc jsem s tím chodil normálně do práce atd, byl jsem troska, každej večer ležel v bezednejch nocích v posteli a klepal se, všechno na mě padalo a myslel jsem, že je to moje poslední. Hledal jsem stejně jako ty všechny nemoci světa a koumal co by ne mě tak sedělo. Zrovna jsm se tou dobou přestěhoval na vesnici do takové celkem ruiny kterou jsem chtěl předělávat a to víš v těch stavech to byl masakr doslova, ze všeho jsem byl hned rozhozenej, viděl jsem černě každou prasklinu ve zdi, že na mě padá barák atd. Nakonec jsem po dlouhém hledání na netu narazil na server helpu a tam se dozvěděl co mi vlastně asi je. Dlouho jsem otálel i po tom s návštěvou psychiatra, ale nakonec tam stejně skončil. Bral jsem paroxetinové AD a začátek byl zdrcující jelikož bývalý dr mi nenapsal nic na začátek na uklidnění a navíc mi řekl začněte to brát a bude to OK. Vůbec neřekl o vedlejších účincích na začátku léčby a tak jsem skončil na psychiatrické ambulanci jelikož jsem asi týden nespal. Nakonec se to urovnalo a dokonce zpravilo na tolik, že jsem žil jako nikdy, před půl rokem jsem vysadil jelikož jsem zobal 2 roky a bylo vše ok a najednou před 14ti dny relaps jako hrom a mě se to vrátilo, proto píšu sem :-) Rozhodně to chce nepodléhat těm "bláznivým" myšlenkám, mě se třeba poslední dny i v hlavě motala myšlenka by se ze mě nestal psychopat a malé neublížil atd, ale je to jenom chorý výplod úzkostí sužované mysli a tohle je potřeba si uvědomovat a snažit se nějak normálně fungovat, já si vybral cestu postupného nasazení na dejme tomu 20mg, ale tak, že začnu po 5mg jelikož jsem dost citlivý na léky a nechci skončit na neschopence, můj plán je každý týden o 5mg nahoru, ono jak se udělá již nějaká hladina a to třeba i jenom 5mg tak to zvyšování je otázka zhoršení se jenom třeba na 2-3 dny nebo vůbec. Pro mě lepší než hupsnout na 10mg a vědět, že mě to sestřelí nadobro, ale o to déle zase se budu dostávat na funkční dávku, ale pořád dle mého fungovat s obtížemi než vůbec a chodit doma z jednoho rohu do druhého. Držte se !!

Ahoj Arwine, buď úplně v klidu, ty Tvé myšlenky, že budeš psychopat a něco malé provedeš jsem měla také, má dvě děti 4,5 let, nechtěla jsem s nimi být sama ze strachu, že mi přeskočí a něco jim udělám, cvokařka mě uklidnila, že se to nestane, tyto myšlenky napadají i zdravé lidi, ale úplně chápu tvé myšlení měla jsem hop také. Jinak já se v tom pachtila ztaké pěkně dlouho, první příznaky jsem mělauž někdy před 17 lety, ale vždy to nějak odeznělo, ale teď poslední 2 roky a poslední půlrok už to bylo na noic, ráno jsem se dávila zvracela, měla průjem atd.No hnus, večer ulehala s myšlenkou, že ráno nevstanu a umřu, motala se mi hlava atd. Mám snad vyšetřené vše´a až má neuroložka mě navedla, že to bude přes hlavu. Šla jsem k cvokařce, musím podotknout, že dojíždím 50km, kde mě nikdo nezná, jelikož zastávám docela vysokou funkci a to vědomí, že by se někdo domákl, že blbnu by mi na stavu nepřidal. No a cvokařka mi řekla, že jsemm jak z učebnice má dg. zní Generalizovaná úzkostná porucha, po přečtení skript o této chorobě jsem se našla. Takže žiju s tím, že žádná rakovina, nádor apod. ale jEN úzkost. Takže se drž. Já brala první týden 10mg a poté 20mg Citalecu. Ahoj jana

Mám tam hrozné překlepy, ale píšu to v práci, takže moc času není, ale vím podle sebe, že jsem také nedočkavě čekala, až mi někdo odpoví, tak píšu hned. Ahoj

Taky píšu z práce, takže si z toho nic nedělej. Někdy kolem dopoledne jsem si vzal tu čtvrtinku toho Lexaurinu a mám takovej pocit, že si budu muset vzít další protože přecejenom rozpůlit si ho a vzít si ještě půlku půlky je docela málo, doktor mi říkal klidně brát ráno půl, odpoledne půl a kdybych nemohl spát tak na noc klidně celej než mi začnou působit ty AD - respektive až si vytvořím hladinu, že mi to tu úzkost nebude ještě zvyšovat, ale zase z toho bych měl poměrně výčitky jelikož nechci být pořád "zfetovanej" po lexaurinu. vím, že je o dost slabší než neurol a rivotrill a podobné a asi budu muset na doktora dát a prostě si ho začít ráno a odpoledne vzít abych fungoval, protože ten Citalec mě úzkost nastartoval ještě o něco víc. Jak dlouho a kolik jste braly benzo než Vám nestoupil účinek AD? Já předtím (před pár lety) jak jsem psal žádná a dopadl jsem hodně zle a je fakt, že to člověka uklidní a opravdu to nasazování AD není tak bolestné.

Holky, vy se držíte dobře, líbí se mi, jak se tu vzájemně podporujete. Jste skvělé ! Alwine, když jsi přečetl notný kus naší diskuze, nemusím se ti představovat. Hele, budoucnost máš před sebou a dobrou, takže ber AD, těš se na mimčo a Lexaurin na utlumení úzkostí ti jen schvaluju. Mě tenkrát psychouška sama řekla, že na začátku je dobré přidat k AD Neurol, nebo ten Lexaurin na zklidnění. Pa Icik

Ahojda, vím o koho se jedná. Četl jsem tuto diskuzi bezmála týden po kouskách doma až manželka trochu prskala co to v tom telefonu pořád luštím :-) jelikož těch příspěvků zde je opravdu mnoho a tuším, že snad jsem četl ještě od Moona když psal 800stý příspěvěk. Jsem moc rád, že se ozval někdo ze zakladatelů nebo "starších" obyvatelů této diskuze. O té budoucnosti snad máš pravdu neb je mi 28 let, k AD zobnu aby mi nebylo tak ouzko a budu čekat až se to zlepší. Hlavně co neudělám tak to, že jen tak nevysadím. předtím jsem sice bral 2 roky a bylo to všechno moc super, v podstatě v normálu a vysadil jsem jen již pro lepší komfort života jako byl občasný alkohol a lepší sex. Když jsem nad tím před pár dny přemýšlel kde se to zase vzalo tak je to jednoznačně z práce a denních mechanismů. Jsem poměrně puntičkář a trochu perfekcionista a jak je známo tato sorta lidí se v depresích utápí poměrně často nebo k tomu má přinejmenším sklony. Dále jsem měl poslední půlrok...v podstatě celou dobu co jsem vysadil AD v práci vedle sebe lempla a těžkýho průseráře za kterého jsem se musel jako nadřízený neustále někomu omlouvat a řešit dosti složité technické problémy které neustále páchal. Tudíž jsem byl pořád rozzlobený/naštvaný a už po příchodu do práce ráno jsem měl špatnou náladu. Jednoduše jsem za půl roku rozbil vše co jsem za ty 2 roky spravoval a spravil. lempl je týden již vyhozen a mám novou kolegyni který se jeví dobře a je kliďas, on byl strašnej stressor a přenášel to hrozně na mě. Chse se to uklidnit a vyvarovávat se pokud to jen jde stresům, jelikož pak se to v člověku hromadí jako ve mě jednoho krásného dne se z toho sesype nebo se mu vrátí staré problémy. Co se týká naší princezny která se má za měsíc narodit tak se strašně těším, jen v tomto poněkud pošmourném období se docela hodně topím v tom abych to vše zvládal až se bude muset v noci vztávat atd, aby manželka neměla doma místo manžela trosku a novorozeně na krku. Snad bude líp a proběne to u mě jako u ostatních tady v té diskuzi. V podstatě už jsem si tím jednou prošel, ale zasáhlo mě to stejně mocnou silou. Mám plný soucit se všemi tady, jelikož to prožívám po druhé a vím o co se jedná. Ale mamka a malá jsou obě zdravé a zatím nejsou žádné komplikace a to je můj hnací motor, moje rodina a v neposlední řadě práce která se pro mě zase díky nové kolegyni se to zsnad změní na poklidnější atmosféru. Držte se_nejlépe někoho!

ahoj vsichni.ted sem tu tyden nebyla a duvod byl ze mi bylo desne.mate tu vsichni vazne pravdu,ty homeopatika mi pomohli jen na chvili a z casti ale minuly tyden sem mela osobni problem a ten me uplne dostal a to natolik ze to zas prislo.pri kazde myslence me pichlo na hrudi,presne jak pise alwin.neni to od srdce ale na hrudi a vse se mi sevre.nicmene sem se snazila uklidnovat a zahanet to ale ty myslenky byli cim dal silnejsi a nakonec sem do toho zas spadla a prosedela v praci cely den jen koukala do pocitace a myslela na to jak se zblaznim,jak skoncim v nemoznici na psychiatrii,jak me privazou k posteli jak me budou pozorovat ze se nakonec treba zasebevrazdim a co mi napisou na hrob ach jo bylo to tak strasny ze sem pak vecer uz nedokazala na nic jineho myslet,zapominala sem slova nacez sem se zase zacala bat ze mam treba demenci nebo nejakou poruchu mozku to me nakonec tak rozhodilo ze sem jen sedela a strasne brecela.vubec sem se nemohla uklidnit,pak sem si vzala lexaurin,jenze stejne sem mela spatne spani,rano jsem jela do prace volant sem musela drzet v kreci jak se mi klepali ruce,zhubla dalsi kilo....no a pak sem sla v patek na psychoterapii konecne a musim rict ze se mi zas ulevilo.zrovna kdyz sem byla presvedcena ze si vemu ten citalec,doktorka totiz rikala ze si ho mam vzit v sobotu zacit o vikendu protoze to nejsem v praci,no a me se v patek udelalo tak dobre ze sem se zase uchlacholila ze to preslo a ted je mi fajn.jak mavnutim proutku se mi udelalo dobre,zadne myslenky me ted nenapadaji,krome tech ze se to treba zas vrati,trochu se mi stahuje krk ale to se da vydrzet a obcas mota hlava ale to si zas rikam ze to je jen subjektivni ze se to da.nicmene sem vysadila ty homeopatika a ted uz vazne jen cekam jak bude do soboty jestli to vemu nebo ne.takze dam zase vedet.diky vsem

Omlouvám se za občasné, nelogicky napojené věty a překlepy :-) Nejsem tak mimo, ale píši mezi řádky v práci a tak jelikož musím utéct uprostřed věty, těžko již pak napojuji rozbitou pointu :-)

Wendy, nesjem psychiatr a nechci ti podsouvat absolutně, nějaké moje myšlenky, ale začít by jsi měla. Třeba by ti stačila jen udržovací a terapeutická dávka. nějakých 10mg. Ty pocity které popisuješ jsou přes kopírák jako "moje". Já třeba díky tomu, že špatně spím a mám úzkostné myšlenky se dá se říct vyloženě bojím jít spát (jsem to blázen co? :-) ) protože je mi tam nedobře. jen můj osobní názor, ale měla by jsi začít brát, jelikož riskuješ, že se ti to zhorší. já kdybych měl vrátit čas tak bych začal brát už tak před 6 lety, ale né já vůl se v tom 2 roky utápěl a pak to bylo o to horší. To jen takový můj opravdu osobně prožitý postřeh, neber si to nijak zle. Tak a já mažu za maminou z práce dom, zatím paa

Ahoj všichni, přišla jsem sem po několika dnech a ejhle...nestačím se divit, kolik je tady příspěvků. Kdybyste viděli, jak se v každém z Vás vidím. Wendy ani nevíš, jak Ti rozumím, tohle samé jsem měla já, přesně to, co prožíváš ty. Vím, že Ti nikdo nemůže radit, ale po tom, co jsem prožila mohu opravdu říct, že by ses měla přestat takhle trávit. Pokud máš úzkost už takhle rozjetou, myslím si, že se to bude pořád vracet a budeš akorát vyčerpaná. Vzpomínám na sebe, jak se v srpnu u mě vše zlomilo. Ze dne na den jsem v tom byla až po uši. Také jsem v sobě rozjížděla řetězce úzkostných myšlenek. Pokud máš tyhle katastrofický řetězce, pouze se v tobě ta úzkost vystupnuje a je ti strasně. Je potřeba to v sobě nerozvíjet, ale stopnout to, říct si: Je to jen úzkostná myšlenka a myšlenku přeformulovat a prodýchat....když Tě napadne, že se zblázníš, tak si prostě řekni:Je to jen úzkost, už jsem to prožila mnohokrát a vždycky to přešlo, za chvíli budu v pořádku, nezblázním se, pokud připojíš dýchání do břicha, bude určitě lépe. Jinak s AD jsem na tom byla jako ty, bránila jsem se jim zuby nehty, ale věř mi, jsem teď šťastná, že jsem do toho šla...i když není dobře každý den, je vše rozhodně stabilnější..... Alwine....neboj se, že z Tebe bude psychopat, tyto strachy jsou taky úzkostné myšlenky a pokud bys to chtěl ve skutečnosti udělat, neměl bys z toho strach, takže se neboj...jinak pokud Ti bude zle, klidně si Lexaurin 3x denně vezmi, já beru antidepresiva 3 měsíce a 1. měsíc jsem brala Neurol 2-3 denně. TTeď ho beru tak 1 týdně, pokud není zbytí, ale rozhodně se člověk nestane závislým hned a nač se zbytečně trýznit, obzvlášť pokud chodíme do práce....

to je uzasny jak se mi dnes dobre ctou vsechny ty prispevky.ja si totiz stale myslela ze uzkost je jen ta fyzicka,ze se mi sevre na hrudniku a zaludek jak na vode a to ze mam tyto myslenky ze to je neco neidentifikovatelneho co nikdo nema proto jsem se tak bala,nechapala sem jak se spatne myslenky muzou nazyvat nemoci a mela jsem vzdy pocit ze me teda nedokaze nikdo vylecit,ze je prece nemozne odstranit myslenky praskama ale kdyz to tady tak ctu tak musim rict ze jsem dnes moc stastna ze sem se konecne identifikovala a ze nekdo ma ty myslenky taky co ja.samozrejme mam do toho i fyzicke priznaky jako je piskani v usich,sevreni v krku nebo tres v rukou ale nejhorsi vzdy byli ty myslenky.taky me hodne pomohlo cist prispevek od alwina protoze s tvymi priznaky se vazne identifikuji,na zacatku sem vazne nemohla pochopit co toto vlastne je.je mi jasny ze musim zacit co nejdriv,i ta psycholozka mi to rikala ze kazdy to ma jinak ale v tehle fazi uz je tezke se z toho dostat sama.alwine zhorsili se ti ty myslenky ted kdyz jsi zacal brat ty prasky?jinak jani dekuji ti za email,chtela jsem se ti ozvat ale vubec mi nebylo dobre ten minuly tyden.ted uz jsem od vikendu ok tak uvidime.diky vsem.wendy

Ahoj, tak beru teprve druhý den, pouze 5mg Citalecu a zatím to není tak hrozné - možná o trošku jsem se zhoršil, ale není to tak hrozné aby se to nedalo přežít. Dneska jsem byl u doktora ráno tak jsme se domluvili, že lexaurin po půlkách dle potřeby a z těch 5mg Citalecu třeba za týden na těch 10mg a kontrola až za 5 týdnů, jak mi to zabere. Nejprve mi je chtěl vysadit s čímž mě dost překvapil, protože beru teprve 2 dny, ale říkal, že by mě nemělo být nijak výrazně hůř, sdělil jsem mu, že názory lidí na této a podobných diskuzích se různí, ale u většiny, že probíhalo dočasné zhoršení a i moje minulá zkušenost před lety právě byla podobná a tak za 3 týdny co si pamatuju už se to dosti zlomilo a začalo mi být lépe, bral jsem tedy jiné léke, ale se stejným mechanismem působení a to SSRI, takže si myslím to bude obdobné a než si člověk udělá hladinu v krvi tak to trvá a proto ty vedlejší účinky - ty by měly si myslím max do měsíce vymizet. Dávám tomu cca tak 3 týdny a měl bych už pozorovat nějaký efekt si myslím, ale tak ty 3 týdny na 10mg. Přestože dr mi dnes říkal, že u Citalecu i těch 10mg by mělo už taky spolehlivě fungovat. Jinak pro informaci jsem v práci a není to takový horor a alespoň na to jak mi je tolik nemyslím a vím, že doma bych být nemohl jelikož by mě zo obíjelo to nicnedělání atd. Minulý dr který už odešel do důchodu mi doporučoval také se co nejdříve zapojit do kolektivu, společnosti a práce a s tím mohu jen souhlasit. i přestože se třeba v práci necítím až tak dobře, tak přecejenom po dobu pracovní doby směřuju myšlenky stranou. Zatím jako vedlejší účinky Citalecu pozoruju tlak v hlavě, sucho v puse a možná krapet zvýšenou úzkost, ale jak říkám - jde to zvládat. Další věc na které jsem se s dr schodl bylo to, že jsem neměl vysazovat před tím 3/4 rokem, ale to už je dneska pasé no a tak si to kolečko dám znova a u léků vydržím déle, vždyť je to jen úzkost a spousta lidí ve dnešní společnosti bere i třeba celoživotně různé léky, z toho bych si nic nedělal. Tak se klidně ptej, nejsi sama kdo se takhle cítí a myslím si, že na 100% se z toho zmátoříš, ostatně když si přečteš diskuzi více zpětně, zjistíš, že spousta lidí se tu hledala až se v svém problému zorientovala a po nasazení antidepresiv se dali dříve nebo později dokupy a všichni si prošli stejným kolečkem. zatím ahojda.....

Dneska teda musím říct, že od poledních hodin je mi docela blivno a úzkosti mě celkem dávají zabrat ..... Doufám, že to už nebude gradovat, jelikož u přes půlku Lexaurinu je to na hranici únosnosti, uvidím zítra po další půlce Citalecu, ale zatím stále v práci :-) tak uvidíme :-)

Alwine buď silnej, ten začátek je opravdu těžký , ale věř bude lépe, ale to Ty víš, mě dnes také na nic, hrozně mě bolí hlava a záda, a to mám volno.Wendy na Tebe jsem zvědavá, ale být Tebou už bych se netrápila, já jsem to také přemáhala až jsem se propadla skoro na dno a pak je těžké se z toho dna odlepit.Čím dřív začneš tím dřív Ti bude lépe.Já se také bránila AD a neubránila prostě to nešlo, a to jsem bojovník, sportovec jsem na sebe fakt tvrdá a vzalo mě to tak, že ze mě byla dávicí se a zvracecí troska, já která milovala jídlo, společnost, cestování se zavírala doma nejedla atd.Zatím ahoj a bojujte oba.Jana

Tedy ví někdo, proč jsme tak šíleně vystrašení, když máme začít brát AD ? Jiní lidé polykají hordy prášků a jistě i horší kvality a my se bojíme spolknout piluli, která vlastně jen pomáhá vychytávat serotonin v mozku, my si nic neničíme. Takže klídek, zhluboka dýchat a čekat až úzkosti přejdou. A myslet na to, že už to znáte, že to není SMRTELNÝ. Já taky píšu z práce, odcházím od toho, zase pokračuju a kdoví jestli se to pak dá pochopit. Ale nebuďme příliš puntičkářští, že. Kolik Lexaurinu a kdy přidat - to si musí každý vyzkoušet sám. Bílý je slabý, tři za den se dají sníst, ale růžový je na motání hlavy , sice utlumí, ale bacha s ním jezdit autem. Já jednou škrábla blatník po 3 mg. A reakce celkově jsou zpožděné a ztlumené. Vy píšete kolik sníte, ale ne jaké mili gramáže. Příjemný večer, kdo sem ještě nakouknete, Icik

Já mám bílé tablety, Lexaurin 1,5mg a beru si max dvě půlky za den, zpravidla dopoledne čtvrtinku a odpoledne čtvrtinku, což máme jednu půlku a půlku na spaní, nebo přes den víc a večer už nic. Prostě jak je potřeba a s těma práškama máš pravdu, já si nechal po 2 letech braní paroxetinového AD udělat krevní obraz a měl jsem ho dle doktorky naprosto v pořádku. Škoda, že sem již nepíše Moon, ale určo nepíše proto, že je OK a jednoduše co by sem iž psal. Jen to jídlo ty dva dny šidím co už beru AD, ale pořád to jde, ale dámy víte co bych si až to zase půjde jak má dal? Buďto plněné knedlíky uzeninou se zelím nebo takovou sváteční libůstku a to husu s červeným zelím a knedlem, škit no nic dokoušu svůj rohlík se šunkou :-) Opatrujte se a pište, a nemusíte přece jen o problémech.

Alwine, to bereš opravdu minimální dávku, já brala 1,5g Lexaurinu.Icik má pravdu, co se týče braní AD, ale to je spojené asi s tou naší nemocí, máme o sebe strach, moc všechno probíráme a spíš než na to, že nám AD pomůžou se soustředíme na vedlejší účinky a sledujeme se, zda je nám hůř a ne lépe.Zatím se mějte, nevím jak u vás ,ale u nás na západě je krásně a svítí slunce, a přesto mi píchá v hlavě, jdu se proběhnout z kanceláře po chodbě ať mi je lépe.Ahoj Jana

Ahoj, beru citalec asi 3 týdny, žádne zlepšení nepozuruju... asi to fakt chce čas. chtěla bych jen vědět jak jste na tom s váhou, slyšela jsem že se potom hodně přibírá, díky za odpoved

Ahojky, já to beru 3. měsíce a přibrala jsem 2 kila, ale přes Vánoce. Chutě nějak zvlášť nemam, ale myslim si, že to trochu zpomaluje metabolismus, protože jsem upravila jídelníček, sportuju a ty 2 kila ne a ne shodit.....Jinak ale nic strašnýho, i když někteří na různých diskuzích píší, že přibrali, asi je to individuální. Jinak pořádné zloepšení přišlo až cca po 2-3 měsících. Uplně ono to ale také ještě není....Přeji hodně síly:)Vše bude určitě zase ok

Ahoj já jsem na začátku léčby zhubla 11kg, zatím i když mi je lépe jsem to nenabrala zpět a to už jím normálně, někdy se i přejím a to večer, kdy mi je nejlépe, takže je to individuální.Jinak lépe mi bylo po 3 měsících, teď už mám za sebou skoro 4 je lépe, ale ono to ještě není.Chce to čas, ale když si vzpomenu na to, jak mi bylo před těmi měsíci, je to zázrak, že funguju.Ahoj Jana

Ahoj Dámy, Taky to jídlo jak jsem psal krapet šidím, ale jelikož jsem byl předtím poměrně jedlík, tak se snažím se najíst co nejvíce, jelikož slabé tělo a úzkosti jsou ta nejhorší kombinace. Protože od minula vím, že úzkosti to tělo úplně spalují a hubne se strašným způsobem. Já dal dolu zatím asi 2 kila, ale u mě to není na škodu. Kolik bereš Jano toho Citalecu? Já před pár lety bral 20mg paroxetinu a to už fungovalo OK. Teď abych mohl chodit do práce beru jen 5mg a v neděli si to zvednu na 10mg a pochybuju, že u toho zůstanu a klidně se podvolím 20mg. Jelikož až tolik na mě mělo minule požadovaný efekt. Snad mi Citalec zabere, pokud ne, tak si nechám napsat to co jsem bral minule, ale je to také SSRI a podobné jako Citalopram, ale přecijenom Paroxetin a Citalopram není naprosto to samé. Dneska jsem měl poměrně dobrý den, úzkost trošku menší a na dnešek se suprově vyspal (myšleno spát alespoň do 6:00) a polovička říkala, že jsem po dlouhé době chrápal :-). Tak se držte a pište.

Ahoj Alwine, já beru už skoro 4 měsíce 20mg Citalecu, zabralo to ale není to ono, nejedla jsem a teď už jím normálně, předtím jsem nemohla pozřít sousto tak do 12h. mě je nejhůř po ránu a dopoledne, teď je to samozřejmě mnohem mnohem lepší, ale těch tenzních bolestí hlavy spojené s s bolestí ramen a šíje ne a ne se zbavit a to mám po RHB, cvičím atd. No uvidíme.Cvokařka mi řekla že vrchol účinku Citalecu je po 2,34-6 měsících je to individuální , je to velice pozvolné a jak já říkám taky člověk na sobě musí makat, ale to už tady zaznělo mnohokrát. Zatím se měj jdu pracovat.Jana