Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

Ahojík Moon, ...nevím jestli si ještě na mě pamatuješ, ale psala jsem tady v průběhu prosince jak jsem začala bojovat s depkou a moje první zkušenosti s AD. V téhle chvíli beru AD 6 týdnů a mám pocit, že se to snad už zlomilo. Ale první 3 týdny to bylo moc a moc FUJ. Sice beru ještě berličku v podobě Neurolu ale už jen ráno v poledne a večer před spaním půlku 0,25. Žaludeční potíže se velice zlepšily už nemám ty pocity na zvracení a nejím už jen jogurty a banány. Dnes dokonce čočku, tak to je podle mě velký posun vpřed. Taky spánek...celé noci jsem se motala v posteli jak hovno pod splavem, brala Neurol i v noci. Teď chodím pravidelně mezi devátou a desátou spinkat, sice se probudím tak kolem třetí, ale skočím na záchůdek a zpátky lehnu a spím tak do pěti nebo šesti do rána. I když ty rána ještě nejsou nic moc, ale taky je to lepší. Tak jen doufám, že to bude lepší a lepší. A chlape Tobě moc děkuju za Tvoje písmenka, který mě taky dodaly tu víru, že bude líp. Tak se mějte i všichni tady fajn a ať je ten boj s D pro všechny úspěšný. Dík za tuhle diskuzi...mě kolikrát stačilo jen u ní sedět a číst a číst a číst...Mějte se pá a dobrou noc...Renata

Přiznám se, že jména z téhle diskuze už mě trochu splývají, ale to nevadí. Jsem rád, že se cítíš líp. Jinak to co popisuješ je jako přes kopírák můj případ. Teď už ro bude jen a jen lepší. Ale může se to vrátit :-(. Na to pozor!

Ahojte všichni. Renato, vidíš, vydržet a doufat se vyplatilo. Že spíš v noci a odpočineš si je moc dobré. Jak píše Moon, bude líp, jen se to někdy na pár dní vrátí a zase je zle. Ale dlouhodobě je to cesta k uzdravení, přeji jen samé lepší dny. I vám všem ostatním ať je jen dobře. Já jsem vytáhla své staré brusle a jezdím si na rybník za Prahou zabruslit. Nejdřív jsem byla všem v rodině pro smích, nevěřili mi, že se k tomu dokopu, ale je to super. A co děláte vy? Icik

Ahojte všichni:-),Iciku,Moone a dalšíííí...Ještě,než zapomenu-Icičku-mooc děkuji za mejlíky:-)Já se přiznávám,že sem chodím číst,nějak mě to bavíale jsem děsně líná psát,to ty dlouhé svátky,volno v práci,díťátko na lyžáku-už jí máme zpět a celou:-)Moc si to užila,měli super počasí a krásnou lyžovačku.Byla v Jánských lázních-Černá hora.Iciku,pošlu ti fotečky,teď ale vážně,ať vidíš,jak se měli:-)Jinak to tvé bruslení je super,jen tak dál,letos jsem doufala,že se taky dostanu na lyže,když loni jsem kvůli té páteři nemohla,ale dělal se byteček,tak jsme tak nějak vyždímaní-no krize,jak všude kolem říkají:-)Ba ne,nestěžuji si,to byl vtip:-)Jinak jsem stále OK,za což jsem šťastnáááá.Všem vám držím palečky a pište,pište.Jdu poslat ty fotečky.ahojky

Ahojík všem, ICIKu, děkuju Ti za Tvoje písmenka, je mi to jasné, že ze začátku je to takový střídavě oblačno. A já se včera právě přestěhovala do nového menšího bytu jen s mladším synem, protože "EX" už se mnou není. Tak jsem dnes poprvé v novém bytě a sama než se mladý vrátí ze školy. Tak doufám, že to tady zvládnu. MOONe, Tobě taky dík za písmenka, vždycky když jsem Tě tady oslovila, našel sis čásek mi odepsat a hlavně to Tvoje VYDRŽ a že bude líp....víš to drží nad vodou, protože fakt ty začátky jsou nekonečné a hnusné. Ještě jednou dík....měj se fajn... RENATA

Je to neuvěřitelné, ale tohle je 800-stý příspěvek. Je vidět, že lidi s "naším" problémem byli, jsou a budou a dokud bude tahla diskuze někomu pomáhat bude se snažit pořád přispívat. Renatě držím palce. Mě byla a je vždycky oporou manželka a neumím si představit, žy bych zůstal sám. Rodina je pro mě to nejdůležitější co mám. Všichni se držte a těšme se na jaro. To je vždycky hned lépe.Moon.

Zdravím všechny, chci jen udělat lépe další trápící se duši, která pátrá a neví co se s ní děje :). Taky si tím teď znova procházím (po roce bez citalecu se mi to vrátilo), momentálně mám pocit, že mi shoří hruď :). Pokusím se malinko poradit... Já patřím mezi ty, kteří to májí z nervů z práce, školy a života jako takového. Myslím, že pokud je člověk citlivý a má problémy s tím, aby po nějaké stresové situaci vypnul, tak se dříve nebo později dostane do tohoto stavu. Neurol a podobné oblbováky nemá cenu rozebírat, ty neřeší otázku, co do budoucna. Citalec je v tomto případě dobrý a pomůže... Otázka tedy v tomto stavu je, co dělat aby se to nevracelo a mohl jsem fungovat, jako "normální člověk". Chce to v podstatě klasickou prevenci a naučit se relaxovat. Knih o psychohygieně je dost a když člověk chce, tak to půjde. Doporučuji autogení trénink - pomáhá uvolnit napnuté svalstvo a tím i uleví nervovému systému. Mě se po něm daří v těchto stavech spát a ráno jít normálně do práce a nějak rozumně fungovat. Chce to ale velké soustředění a nenechat se rozptylovat nepříjemnými myšlenkami. Dále se snažit o pravidelnou a kvalitní stravu. Dále mi pomohá posilovna nebo jiná podobná fyz. aktivita, která pomůže vyplavit endorfiny a ulevit tělu. Pohybovat se mezi fajn lidma, atd... je toho dost, ale každá drobnost přispěje k lepšímu stavu. Omlouvám se nakonec za hrubky a držím všem palce.

Ahoj lidi. Je mi 35, mam rodinu a narocnou praci. Nasel jsem toto forum protoze jsem hledal odpovedi na sve pocity. Chtel bych vam popsat svuj pribeh. Stalo se mi to pred vanoci v Tesco, sel jsem pop raci sam nakoupit nejake darky a asi po 15min se mi zniceho nic zatocila hlava. Rikal jsem si, ze mam asi nizky tlak nebo ze jsem malo pil, predtim jsem nikdy za svuj zivot nemel zadne takove pocity. Nebyvam nemocny. Takze jsem s vypetim sil ukoncil nakup a odjel domu. Behem vanoc se situace uplne srovnala, zimni aktivity atd. V lednu jsem zasel k doktorce jestli by mi promerila tlak, ptotoze me ten stav celkem vydesil. I vsechny odbery jsem mel v poradku. Namerila mi lehce vysoky tlak dostal jsem na to ramil 1x/denne. Tyden to v praci bylo ok, tak jsem si rekl, ze to asi bylo tlakem. Az do minuleho patku, kdy jsem v case obeda sel s lidma na jidlo. V restauraci se mi dostavil opet ten samy pocit jako z obchodu a tak jsem musel odejit. V kancelari jsem se to snazil rozdychat, ale nedarilo se to a tak jsem predcasne ukoncil praci jel jsem domu autem. To byla jizda!!!! Porad jsem netusil co to muze byt? Na o v sobotu mi uz bylo zase dobre a vecer jsme sli na ples a BAC HO. Sotva jsme vesli do vestibulu, tak zase jakoby zachvat paniky, ze se mi tam udela spatne predevsema. Nastesti jsem to rozdychal a i za pomoci sklenicky vina srovnal do stavu, kdy jsem to ustal. No a dnes jsem byl u lekare a jsem na Citalecu (+ Neurol jen v pripade nejakeho zachvatu). V nedeli jsem nastoupil na internet a dostal jsem se az sem. Precetl jsem nejake clanky atd. Nasel jsem pekny komentar k zamysleni "deprese - neshoda vlastního já se žitým já a pohlavky matky Jetliže se odchýlí potřeby skutečného já od já v realitě, reaguje psycha - dokonce i tělo - často psychosomaticky. Jistě trochu pomohou čaje, tráva, léky, třesalka nebo terapie---ale co to přinese? Ve většině případů jen zmírnění akutního stavu. (lepší už je meditace) Deprese je zdravá ale bolestivá reakce, že nežijete svůj život. Má však hluboké kořeny - často v dětství (viz dnešní diskuse na ONA o hysterii) Depresivní lidé mohli mít v dětsví nepříznivé podmínky - destruktivní rodina, hysterická egocentrická matka či otec, dominantní sourozenci, nedostak pozornosti, lásky, citů, hřejivého tepla...dítě vyvíjí obranné mechanizmy které mu zabraňují zdravý vývoj vlasního skutečného já...a později neschopnosti žít vlastní život. Deprese je jen reakce - třesalka ji mírní ale neřeší. Deficity z mládí neřeší ani několik maldých letušek, ani velký bourák, ani výměna tlusté staré za mladou hubenou, ani Mount Everest, ani fackování na podiu, ani zlato, bohatsví ani zastřelení nějaké kočky.."

Ahoj Paja -je dobré vedieť v čom tkvie podstata depresie! Podľa teba za ňu môžu rodičia -surodenci ,učitelia..atd .Vieš o tom ,že depresiu môže mať človek aj bez príčiny ?Tak jako iné orgány ,aj mozog môže ochorieť ! Mylný je názor toho ,kto si myslí ,že je to o sile charakteru.Preto sa za toto ochorenie netreba hambiť!

Ahoj. To je cizi citat ne moje shrnuti :), lec si myslim, ze tam je podstata. Je tam uvedeno toto "Má však hluboké kořeny - často v dětství " tzn ze muze mit i v jinych vecech, kazdopadne jadro pudla je v tomto "deprese - neshoda vlastního já se žitým já"! Mato vice rozmeru, ne jen ten pozemsky ale i karmicky/duchovni(batoh na zadech se kterym se narodime-nase brime). "že depresiu môže mať človek aj bez príčiny ?" to je nesmysl, vse na tomto svete a i zanim ma nejakou pricinu, nic se nedeje jen tak nahodile, vsude jsou nejake vazby. To ze mame takove stavy MA nejakou pricnu - treba i karmickou/duchovni. Jen o ni nevime ale muzeme se ji pokusit najit. Je to tezke, ale i s pomoci duchovna si muzeme pomoct najit ony zle uzly v nasi dusi.

nasel jsem vynikajici knizku www.deprese.com/pdf/brozury/Pa nicka_porucha.pdf - popis - jake osoby - k vychove deti aby to nemeli - cviceni

Deprese, úzkosti, panické poruchy byly v Africe před pár lety mnohem méně často diagnostikovány. S vzestupem jejich životní úrovně a s těžším získáváním obživy se tam psychické poruchy objevují mnohem častěji a dohánějí rozvinutější Evropu. To jsem zase četla já snad před pár lety ve 100+1 ZZ. Jak se lidi začnou zaměřovat na materiální požitky, chtějí mít víc než potřebují k životu, jejich tělo se někdy zasekne. Vždyť si přiznejme, že každého z nás tahle nemoc donutila k zamyšlení nad sebou samým. Zvolníme, určíme si priority a víc si vážíme každého pěkného dne. Jistě, něco máme z rodiny, z dětství, něco ale i z téhle rychlé a bezohledné doby. Tak hlavně úsměv a pohodu přeju vám všem. Martince děkuju za fotečky z hor, hned bych tam vyrazila. Čauky Icik

Ahoj, dlouho jsem pročítala vaše diskuze a stejně nemám jasno.Píšete o různých stavech,depresích ap.Moje problémy jako by sem ani nepatřily, přesto mám doma neurol,citalec,rivotril.Dva roky mám různé bolesti jako břicho,žebra,záda,oblast štítné žlázy, v boslední době bolesti svalů a kloubů aj.Prošla jsem různá vyšetření a pořád nic....závěr od doktora, že můj stav je vyvolán depresemi.Já ale žádné depresivní stavy nepociťuji,při užívání citalecu jsem se naopak totálně zhroutila, nejedla jsem,měla jsem obrovské křeče,pocit naběhnutých žil, klepala se mi čelist.Ráda bych ale už chtěla normálně fungovat a nebýt jako hypochondr,avšak po zkušenostech s citelecem mám strach vyzkoušet něco jiného.Tak jak z toho.Mějte se hezky Lucka

ahoj Luci,podle toho co zde čtu mě připadá,že máš stejné příznaky jako já,nakonec mi zjistili,že mám fybromyalgii,pozeptej se tvého lékaře at tě pošle na vyšetření k odborníkovi.

Luci,zkus vyšetření na fybromyalgii,mám to samé a konečně vím na čem jsem,píši ti to podruhé nějak se to po prvé neuložilo,tak hodně štěstí

Jak dlouho jsi Citalec měla? Nejsem doktor, ale myslím, že by ten tvůj mohl mít pravdu. Taky jsem měl zdravotní problémy a nevěděl jsem co to je. A byla to deprese. Těžko se to vysvětluje. Citalec zabere až po relativně dlouhé době (řádově týdny až měsíce) zlepšení je pomalé a na začátku léčby způsobuje dočasně zhoršení stavu. A ještě opakuji slovo "dočasné" . A to zhoršení může být dost výrazné, což by u tebe sedělo. Drž se. Moon.

Právě že jsem reakci na Citalec měla prakticky okamžitě,tj. po 2 tabletách,takže jsem ho ihned vysadila.Od té doby mám samozřejmě strach cokoliv brát.A Dr. mi teď napsala Rivotril, že ho mám zkusit. Uf.

Ahoj zdravím chci se zeptat poprvé se mi to stalo před dvěma lety ráno jsem vstala a bylo mi zle nemohla jsem nic mám 3leteho chlapečka uzasnyho a ted semi po půl roce objevil stav který se nazývá panicka porucha bojím se jíst nějaké depresiva beru jen neurol poraďte jak z toho ven prosím

Ahojík MOON, ...už jsem tady psala několikát a i s Tebou, 5.2. to byly dva měsíce co beru na deprese AD a můžu Ti teda říct, že se to výrazně zlepšilo. Spánek úplně perfektní...spím 6-8 hodin vkuse a začala jsem jíst sice to není žádné vepřo zelo knedlo, ale je to mnohem lepší než tak před měsícem. Ale, ale, ale...zatím pořád ranní probuzení není to pravé ořechové. Je to pořád takový ten pocit úzkosti a žaludek jak na vodě, ale během dopoledne se to pak zlepší. Pořád beru ještě Neurol, ale z 3 celých tablet 0,25 jsou to už jen 3 půlky a někdy si ho ani večer nemusím vzít. Každý den chodím ven a to u dokonce sama, zvládnu už i nakoupit. Cítím, že začínám pomaloučku fungovat. 14.1. jsem se přestěhovala s mladším synem do 1+1. Měla jsem z toho stěhování a taky následně z nového prostředí velký strach. A taky, že budu sama v novém bytě. Naopak vůbec jsem neměla takové pocity, cítím se tady docela spokojeně.Takže když to shrnu celkově pociťuju zlepšení. 2.2. jsem byla i na kontrole u psy...všechno jsem mu to pověděla jak se cítím, byl docela spokojený. Ale protože není jen psychiatr, ale i psychoterpeut tak už jsme spolu mluvili o tom, že bych se měla zamyslet nad tím co vyvolalo tu moji depresi a jak se s tím vyrovnat. A to se právě chci zeptat Tebe. Taky si tady psal, že fyzicky ses pak cítil dobře. A co psychika jak se s tím vyrovnat...já ani nevím jak se s tím vyrovnat, já jen cítím, že je mi líp a jsem tomu moc ráda a prostě špatné myšlenky si moc nepřipouštím a jen se raduju z každého dalšího zlepšení. Ale zatím si teda vůbec nedovedu představit, že bych měla začít třeba chodit do práce!!! Budu moc ráda, když mi napíšeš jaké byly Tvé pocity...zatím se měj fajn chlape.....páááá Renata

Průběh tvojí nemoci je přesná kopie jako u mě. S návratem do práce se nedá spěchat. Tak jak se postupně cítíš lépe, tak úplně stejně se ti vrátí pocit, že už je čas. Nemá smysl to uspěchávat. Já jsem najednou měl pocit, že už to zvládnu a tak jsem znovu nastoupil. První týden to nebylo nic moc, ale poddalo se to. Jak potom chytneš normální rytmus bude to v pohodě. Taky jsem přemýšlel co bylo vlastně příčinou mých depresí. Porvé jsem si myslel, že to je obrovská změna v mém životě. Místo bezstarostného žití jsem se oženil, měl dítě a odpovědnost. A bác ho. Najednou jsem to nezvládl. Pak jsem se z toho dostal a myslel si, že jsem zjistil příčinu, naučil se žít jinak a hotovo. No a pak se to vrátilo po čtyřechl etech. Opět po narození dítěte. Jenže mezitím jsme měli ještě jedno a bylo to v pohodě. Asi proto, že to bylo v létě. Takže jsem si to spojil se zimou a rozením dětí - nějakou změnou. Takže jsem to zase zvládl a myslel si, že už bude klid, protože další dítě jsme už neplánovali a nechtěli. A po roce to přišlo v zimě znova. Jakoby bez příčiny. Takže od té domy zobkám pořád. Přes léto 10mg, teď jsem ale třeba na 30mg Citalecu a občas padne Neurol. A vím, že s příchodem jara zas bude klid. S jídlem to taky znám. Byly chvíle kdy jsem si neuměl vůbec představit, že jestě někdy sním guláš, klobás, řízek .... jedl jsem jen ovoce, zeleninu, cereální pečivo..... A přece jen to bylo k něčem,u dobré. Upravil jsem si jídelníček a jím v podstatě všechno. Ono když se člověk cítí dobře fyzicky je to dobré i na psychiku. Jinak například vím, že bych neměl blbnout, pracovat přiměřeně, odpočívat.... A místo toho mám zaměstnání, vlastní živnost, stavím dům .......... člověk je nepoučitelný. Na drzhou stranu je třeba ten dům pro mě ohromná motivace. Takový cíl, možná splněný sen.... Drž se.MOON.

Obdivuji lidi, kteří vydří brát v poč. léčbě Citalec, xeroxat,apocital atd. Myslím si tyto AD by měli být užívány v poč. léčbě pouze pod dohledem v ústavním zařízením, protože vyvolávaj stavy šílenosti a můžou hrozit sebevraždou. Moone velice si vážím tvých příspěvků, Povzbuzovat lidi, aby to vydržrli( poč. léč. Citalec) je chválihodné, ale je třeba si uvědomit, že každej jsme od přírody natavenej jinak a tvoje pomoc může mýt negativní efekt.

Myslíš, že když někomu napíšu pravdu, t.j. že stav se dočasně ještě zhorší a pak se to bude postupně zlepšovat, může mít negativní efekt? Možná jo. Když je někomu hooodně zle a najednou se dozví, že se to ještě zhorší .... no fakt je že každý jsme jiný. Když to ovšem zatajíš tak všichni budou čekat okamžité zlepšení a ono nic. Mě to doktor řekl na rovinu. Doslova. Řekl, že dostanu léky, které ošem bohužel ještě zhorší některé příznaky - zvýší se nechutenství, zhorší se zažívání, nervozita ještě stoupne, spánek se zhorší. Tenhle postup jsem zažil 3x. Při opakování jsem věděl do čeho jdu a stejně mě bylo tak zle, že jsem nevěřil ve zlepšení. A přišlo. Ale máš pravdu, že stavy to nebyly vůbec pěkné a myšlenky na sebevraždu se taky objevili. Byly to jen myšlenky, žádné vážné úvahy. Ale od myšlenek k činům je někdy jen kousek. Je to hodně složité. Osobně si myslím, že je lepší znát pravdu, ale opravdu je to asi individuální. Já to beru právě z pohledu těch lidí co se ptají jestli má smysl Citalec brát, když po dvou týdnech není žádné zlepšení, ba právě naopak. Dneska si dost lidí myslí, že když mají zdravotní problém tak dostanou prášek a za dva dny je po problému. Taky jsem si to myslel. Když jsem šel k psychiatrovi, mymslel jsem, že mu řeknu co mě tíží, on něco napíše, zamává kouzelným proutkem a bude klid. Bohužel tak jednoduché to není.

Tome, já si myslím, že nemáš pravdu. Tady si každý může počíst, jak se u nás vyvíjela deprese a její léčba. Všichni z nás se schodují, že zpočátku je hůř i s braním AD, pak se stav pomaloučku lepší. Zatím si nikdo nestěžoval, že by ho naše debaty odradily a přihoršily jeho zdravotní stav. A každého zavřít na 2 - 3 měsíce do cvokárny? Tak to je hodně ujetej názor, to mi teda promiň. Icik

MOON, ...děkuju moooc za Tvoj písmenka, je to fakt pro mě podpora, hlavně vím, že se v tom neplácám sama. Myslím, že to chce hlavně trpělivost a já už teď po těch dvou měsících vím, že to k něčemu bylo VYDRŽET. Díky moc za Tvoji podporu...

ICIK, ...musím Ti dát jen za pravdu, že zavřít každého do cvokárny je ujetej názor. I když ze začátku té léčby je to hrozný, ale dá se to vydržet a myslím, že doma je doma. Ale zase znám i lidi, kteří jdou do "cvokárny dobrovolně, protože nemají sílu to zvládnou a je to na ně příliš velké sousto. Ale je to jak tady MOON píše, každý jsme jiný a jinak to zvládáme. Ale já můžu říct, že nejen domácí prostředí, ale i tahle diskuze hodně pomohla. I když jsem tady často nepsala, ale ze začátku jsem tady chodila denně a jen četla a četla a den ode dne jsem se ujišťovala, že to zvládnu a určitě nejsem první ani poslední kdo takovéto stavy zažívá...přeju hezký zbytek neděle...čau

Tak lidičky,že by jsme si všichni depkaři vzali brčka a začali nafukovat naše zdr.zařízení?Nedovedu si dost dobře představit,jak to Tom myslel,ale je to tedy úlet-to jo:-)Kam by jsi chtěl všechny ty "nemocné" dušičky chudinky zavírat a proč???Můj názor je,že AD jsou dobrá věc a je v rukou lékaře a pacienta,jak společně špatné stavy zvládnou.Pokud jde o ukázněného pacienta,nevidím důvod ho hospitalizovat.Iciku,došel ti mejlík s obrázkama????Moone,jak ti roste domeček??Já jsem v práci,tak budu končit.Parádně nám svítí sluníčko-supééér.Tak si to užívejte,víkend byl ošklivý.Pa,pa Martina

Marti, díky, došel mi mailík, ale ještě jsem nestihla odpovědět. Dny jeden jako druhý, chodím do práce, lítám venku, vařím, uklízím, čtu večer jednu knihu za druhou. Tady u nás je taky krásně, mějte se. Icik

Ahoj! Rád byc se svěřil se svými zkušenostmi. Dnes je to 13. den co užívám Citalec 10 mg. První dny jsem měl pořád fakt nepřijemnou úzkost. Tak po týdnu tenhle vedlejší účinek v podstatě vymizel. Další vedlejší účinky jsou noční pocení a sexuální. Obě věci ale neřeším, protože se pořád cítím dost mizerně. Zatím tedy necítím žádné zlepšení. Doufám, že se k těm vedlejším účinkům dostaví i ty hlavní. Příští středu to budou tři týdny, tak uvidím. Kdy Citalec začal účinkovat vám? Bude mi stačit 10 mg? Nerad bych zvyšoval dávku a zažíval zase nějaké vedlejší účinky.

"R"... ...tak 13 dnů je podle mě moc málo, když to porovnám se mnou, mě bylo první 3 týdny ještě hůř...nespavost, nemohla jsem ani jíst, to bylo pro mě snad nejhorší a samozřejmě pocity strachu, úzkosti, bušení srdce, ale na to jsem dostala pomocnou berličku Neurol. Nebavila mě ani televiz ani knižka, problém byl i vykonat normální hygienu jako okoupat se...a jít ven to bych strachy asi umřela! První náznak zlepšení jsem cítila teprve po měsíci braní AD. Teď už beru AD něco přes dva měsíce. Normálně spím, začala jsem mít chuť do jídla, takže se mi vrátila energie. Doma už normálně funguju, vařím peru, uklízím.Po šesti týdnech jsem pocítila touhu jít ven a teď už normílně chodím ven, začala jsem chodit pouze v doprovodu, protože jeden z příznaků bylo taky točení hlavy. Dneska chodím ven úplně v pohodě a sama i nakupovat. Vydrž, dá se to zvládnout!!! Taky jsem si myslela ze začátku, že to nedám, ale pomohlo mi hodně tohle diskuzní fórum. Ze začátku jsem tady jen chodila nic nepsala a jen četla a četla. Přišla jsem na to, že tady bylo spousta jedinců co na tom byli s vedlejšíma účinkama hůř než já. Takže určitě VYDRŽ, jde to pomalu, ale JDE TO!!!

Renata: Děkuju za povzbuzení. Podle toho, co píšeš, můžu zlepšení čekat nejdřív za tři týdny užívání, spíš ale za měsíc. Takže trpělivost a zase trpělivost. No hlavně, aby to pomohlo.

Beru citalec 14 dnu

Citalec a podobný AD jsem zkoušel a ty stavy byli šílený nespavost , deprese, úzkost, průjem atd. Kybych poslouchal doktory a léky zkoušel určitě bych zkončil v blázinci. Zaplatil jsem za to Neurolem 7 mg na den. Potom jsem prošel Detoxem, bylo to nepříjemný , ale ne horší než zkouška léčby AD. Brát AD pouze v úst. zař. byla pouze moje myšlenka na reakci co jsem s adéčkama zažil a ne, že musí bejt každej v blázinci. Nechci nikomu, brát myšlenku,že Citalec je dobrý a dá se zvládnout, ale kdo nezvládne jako já, můžu doporuči Triticco. PŮsobí rychle, vedlejší účinnky mynimální.

Ještě bych se chtěl zeptat, jaká dávka Citalecu vám pomohla. Já beru 14.den 10 mg.

"R"...no spíš až za ten měsíc, a nevím jakou dávku Citalecu budeš potřebovat, já beru Citalon je to asi ta samá látka jen to má jiný název, ale začínala jsem dva dny 1/4 tablety, pak celý měsíc 1/2 tablety a až teprve teď jsem na 1 celé tabletě 10mg Citalonu. Ale i to dávkování je podle mě individuální záležitost. Vždycky jsem to konzultovala s psychiatrem jak na mě ta dávka působí a zvyšovali jsme velmi pomalu bo já su taková citlivka. Neboj se toho zvýšení. Jak už máš nějakou hladinu AD v sobě tak sice cítíš to zvýšení, ale je to tak 3 dny pak. Já bych řekla, že jak jsem pak zvýšila na 3/4 tablety tak jsem si toho už ani moc nevšímala. Ale cítila jsem pokaždé tak 3 dny takový útlum. A to už byl proti tomu co jsem si prožila na začátku úplný máček...tak se DRŽ!!!

RENATA: Děkuji ti za tvou reakci. Já jsem užíval od začátku těch 10 mg. První dny jsem myslel, že to nevydržím. Úzkost, bušení srdce. To pak vcelku odeznělo. I když včera (14. den) mi bylo taky pěkně mizerně. Když to má na mě ty vedlejší účinky, tak doufám, že to bude mít i ty hlavní. Ono je moc příjemné, že si o tom člověk může popovídat s někým, kdo má podobnou zkušenost. Všichni říkají, že to zabírá obravdu za dlouho. Někdo říká tři týdny, někdo měsíc. To mě udržuje ve víře, že to zabere i mě.

"R", ...no já snad měla úplně všechny vedlejší účinky, ale dalo se to nějak překonat, nejvíc mě vadilo, že jsem nemohla spát a nechutnalo mi jíst, zhubla jsem za ty 3 týdny 6 kilo. A to se pak nějak taky pomaloučku uravovalo. A co bereš na překonání úzkosti, dostal si nějaký Neurol nebo něco podobného. Já to na začátku potřebovala hodně a teď si vezmu jednu půlku ráno a jednu večer. Uvidíš bude to dobrý, nejseš sám co má takový trablíky. A i tohle diskuzní fórum je moc dobré se tady podělit o strasti. Chodím ještě na jednu diskuzi, ale tam je spíš víc ženských, tak tam plkáme aj o dětičkách a jídle a samozřejmě některý jsou už vyléčený, u některých léčba probíhá a tak se tam denně navzájem podporujeme. Tady na diskuzi vážně smekám před MOONem, léčil se 3x a teď staví baráček. Lidi mají různý osudy a různý spouštěče depky a paniky. No a někomu pomáhá se z toho taky vypsat, někomu stačí sem jen chodit a číst...chlape drž se a piš jak to zvládáš...čááááu

RENATA: Děkuji za podporu. Ta úzkost naštěstí po několika dnech polevila. Nezmizela ale úplně. Žádný lék na uklidnění jsem nebral. Občas mě trochu úzkost přepadne, ale to patří k mým příznakům a měl jsem to už před začátkem užívání Citalecu. I když částečně to můžou být i vedlejší účinky. Včera jsem se cítil líp. Už jsem si říkal, že Citalec snad zabírá. Dnes se cítím zase hůř. Jsem depresivní, je mi smutno, nic se mi nechce dělat. Dnes je 16. den, co ten Citalec užívám. Ta diskuse mi pomáhá. Utěšuje mě, že nejsem sám, kdo má deprese. Moc mi pomáhá podpora druhých. Pořád si říkám, že když to pomohlo vám, pomůže to i mě.

...Tak ta úzkost mě taky držela dlouho a u toho pak takový divný pálení v zádech a to bušení k tomu a na to mi právě psy...dal ten Neurol. A já ho opravdu brala jen když se to nedalo vydržet. Tak kdyby i Tobě se to nějak nedařilo zvládnout požádej klidně svýho psy...fakt líp se to pak zvládá. A jak píšeš, že jeden den je to fajn a druhý zase hůř, to se stále objevuje i u mě. Já jsem třeba 3 dny ok a pak najednou další den fuj, ale to je vidět, že léky reagujou jen jejich hladina kolísá a proto potom depka a u mě je to taky počasí jeho změna su taková citlivka. A ze začátku jse si připadala jak bázlivé děcko měla jsem pocit, že ani neopustím strachy byt. a po dvou měsících je to všechno jinak...chodím ven a nakupovat...to se všechno zase poddá. Chce o fakt trpělivost. A máme stejný spouštěč deprese...Tebe po 7-leté známosti opustila partnerka a ještě v době před svátkama, což je docela rána a radši se neptám ani jaký byl její důvod. A mě po 23 letech manželství opustil manžel, prostě se zamiloval do jiné ženy. Ale mě to hned nepoložilo, já kolem sebe kopala jak osel, křičela a nadávala, prostě sem se s tím nechtěla smířit. Odešel v červnu. A já Ti pak v říjnu onemocněla angínou brala jsem dvoje antibiotika to teda oslabí imunitu a už jsem se vezla. Ne a ne se uzdravit, angína pominula a mě začalo být blbě od žaludku..nemohla jsem jíst a pak najednou jsem nemohla ani spát, velká únava nechuť něco dělat s někým si povídat, prostě masakr! A pak už sem věděla kam se mám objednat. Takže od 5.12. beru AD. Prosinec byl pro mě šílený měsíc a myslela jsem, že to ani nevydržím, že snad budu muset na čas do léčebny. Ale nakonec jsem to zvládla, četla jsem si tady na té diskuzi jak to zvládají ostatní, che to s fakt asi svěřit někomu kdo tím pochází nebo prošel a pak máš aspoň nějakou motivaci. J teď ještě po těch dvou měsících zvažuju jestli nechodit taky k psycholožce, víš probrat nějak jak se znovu zařadit do normálního života, začít chodit do práce...zatím nevím jak se sama motivovat a jak to zvládnout. Ze začátku léčby bych totiž vůbec takovou návštěvu nezvládla a i k psy....jsem měla vždycky doprovod až ted poslední návštěvu jsem absolvovala úplně sama i sama pěšky jsem si k němu došla. Jsou to pokroky, některé malé, některé větší, ale jde to to pomaloučku, opravdu vydrž! Mě dneska taky není nějak hej bolí mě jaksi hlava, ale prdím na to, proti tomu co to bylo to nějak překonám. Já se třeba moc těším na jaro, sluničko mi schází a teplo miluju. Teď je jen hnusně a k tomu ještě padá ten bílý nesmysl. Včera mě třeba bylo bájo...sem dokonce vlezla do jenoho obchůdku a zkoušela jsem si tam jarní kalhotový kostýmek. Při tý léčbě jsou prostě asi takové výkyvy. Clape drž se a neklesej na mysli...bude líp...ahojíček... ...sem se teda rozepsala jak Božena Němcová, omlouvám se...hihi...

U mě byl příčinou deprese obrovský zásah do mého života. Po sedmi letech se mi na podzim rozpadl vztah. Koncem září mi oznámila, že chce odejít. Já se snažil to její rozhodnutí zvrátit, ale marně. Koncem listopadu se odstěhovala. A já najednou byl sám. Před tím jsem sdílel svůj život s ní. Je to obrovská ztráta. Je to taky to, že člověk po tolika letech neumí být sám. Je to taky to, že tu najednou není nikdo, koho bys měl rád a kdo by měl rád tebe. Je to obrovská nejistota do budoucna. Rozum říká, že se nic hrozného nestalo, že to se stáva, že není důvod se z toho hroutit, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, že přijde jiná. City si ale nějak nedají poručit a vyvolají třeba depresi. A tu jsem čím dál hůř zvládal. Problémem se stávalo všechno, chodit do práce, setkávat se s přáteli, prostě žít každodenní život. Tak jsem nakonec zkusil léky. Snad zaberou a umožní mi uspořádat si život po novu, věnovat se koníčkům, umět žít třeba chvíli sám a být v relativně v pohodě, někoho si najít.

Tak se dívám, že to tu zase pěkně ožilo. Je poznat, že je zimní období - období kdy se objevuje nejvíc nových "pacošů". Všichni se držte a těšte se na jaro. Už je blízko!Moon.

RENATA: Tvůj příběh, to je taky síla. Hlavně, že ti ty léky pomohly. Z toho, jak píšeš, mi přijde, že ti už je docela dobře. Moc ti děkuju za podporu. Dáváš mi naději, že i mě ten Citalec zabere a bude mi líp. Já mám dnes 17.den užívání. Vůbec mi není líp. Spíš bych řekl, že je hůř. Ta deprese je hrozná věc. Je mi zle a nemůžu s tím nic dělat. Mně ta deprese přijde jako nějaký poklop. Člověka spoutá, silou vůle nejde překonat. Úplně mě paralizuje. Je to snad jedna z nejhorčších věcí, co člověka může potkat. Jsem smutný, nic mě nebaví, nic mě netěší, nic se mi nechce dělat. A to chodím do práce. Taky toho v práci moc neudělám. Já jenom doufám, že ten Citalec zabere. Všichni říkají, že zabíra nejdřív za tři týdny, spíš ale později. Tak mi nezbývá než vydržet a doufat, že zabere. Pomáhá mi si tu číst příklady lidí, kterým Citalec pomohl. Jestli mi nezabere, tak snad skončím někdě na psychiatrickém oddělení.

...jojo docela dobře, ale pořád jsou nějaký výkyvy nálady, ale teď v pondělí byl jeden z nejsilnějších úplňků celého roku a to taky docela rozhodí nás depresáky. Píšeš, že dnes 17. den, hihi já to taky ze začátku takhle počítala a čekala jsem jak se to zlomí. Buď v klidu, když se Ti nic nchce tak nic nedělej, vím to podle sebe prostě se to nedá překonat. Mě nebavilo dívat se ani na telku. A celý ty 3 první týdny jsem byla úplně kantáre spíš celý měsíc až pak jsem najednou jsem si všimla, že místo dvou nebo čtyř hodin spánku jsem prospala 6 hodin tak to byl zázrak. A i jídlo jedla jsem jen piškoty banány a jogurty, rohlík jsem do sebe tlačila celý den. A pak jsem jeden den vstala namazala si rohlík s máslem a dala si na něho šumku a celý jsem ho snědla. A ani kafe mi nechutnalo a teď ho zas piju normálně. Ale teda před Tebou smekám, že teda chodíš ještě do práce!!! Mě by z toho klepla pepka!!! Mě psychiatr dal hnedka neschopenku. Měl by si odpočívat, spát a chodit jen na procházky právě v tomhle nejtěžším období. Potřbuješ dobít energii a tím, že chodíš do práce se jen vyčerpáváš a stejně toho v práci moc nepoděláš. Tak pospemýšlej i nad tím, že si zamarodíš a odpočineš. nemusíš na dlouho, třeba jen 14 dnů nebo tři týdny. Zkus to prosím. A věř tomu, že to zabere. Taky jsem měla myšlenky na to, že snad půjdu do léčebny,a le fakt se to zlomí a budeš pomalu pociťovat, že už Ti není tak zle. Ale i když se to zlomí a bude Ti zase o trochu líp, tak pozor na to furt to kolísá. Je zase pár dnů dobře a pak třeba den nebo dva se cítíš pod psa. Já se tohle všechno dozvěděla tady na diskuzi. Jsou tady fajn lidičkové, kteří si tím taky prošli. Chlape drž se, budu na Tebjá myslet....pá...a kdyby si chtěl můžeš mi psát i na mejla [email protected] nebo jestli máš icq...jak jen budeš chtít...taky ještě nemám vyhráno, ale bojuju a depka mě nedostane!!! pááá Renata

Dneska je pondělí a mám 20. den užívání. O víkendu to možná bylo trochu lepší. U mě ten Citalec jídlo vůbec neovlivnil. Jím normálně, žádné pocity na zvracení. I když mě pře tím doktorka varovala. V prvních dnech jsem měl trochu sucho v ústech. Ale oproti té výrazně zvýšené úzkosti to bylo nic. Do práce chodím. Když je mi zle, tak to v práce je fakt těžký. Snažím se chovat co nejvíc normálně, i když je to samozřejmě hrozně těžký. A čím je mi hůř, tím je to těžší. Být doma by tu depresi snad ještě zvětšovalo. Třeba o víkendu mám problém vůbec vstát. Pospávám celé dopoledne a nedělá mi to vůbec dobře. Na druhou stranu vstát nějak nejsem schopný. Snažím se proti té depresi bojovat aktivitou, i když to jde špatně. Snažím se něčím zaměstnat. Taky chodím běhat. To je prý proti depresím dobré. Daří se mi to tak 3x týdně. Asi by to chtělo častěji, třeba denně. Veliký paradox je, že mi je třeba celý den mizerně a večer se to najednou zlepší a mně je najednou docela dobře. Je to zvláštní, ale je to tak. Kéž by to, že je mi teď trochu lépe, byla známka toho, že začíná zabírat. Doufám, že zabere. Vůbec se mi nechce zkoušet nějaká jiná antidepresiva. Ty počáteční dny bylo peklo. Moc ti děkuji za tvoje slova povzbuzení a tvojí podporu. Moc mi to pomáhá. Tobě přeji, ať je ti jen lépe a lépe.

Ahoj všichni, jsem tu úplně nová, ale moje deprese jsou již od prosince 2000. To jsem byla na operaci Hysterectomie,ovarektomie a endometrioza. Místo 1,5 hod. v narkoze jsem byla víc jak čtyři hodiny, protože nevěděli o té endometrioze, sliznice z dělohy byla zarostlá v celém břiše do střev. Ještě v nemocnici jsem přestala spát, začala jsem být strašně smutná.Když už jsem byla doma, myslela jsem si, že se to zlepší. Ale bylo mi stále hůř a hůř, fyzicky velmi špatně, protože jsem šla po operaci za deset dní domů, měla jsem horečky, ale to jsem říkala, že už žádné nemám. Přidaly se pocity úzkosti a strachu a hrozné ataky na moji psychiku, nerozumněla jsem tomu, co se se mnou děje, nikdo mi z lékařů neporadil a až po dvou měsících mě došlo, že musím na psychiatrii. Tam jsem šla 20.2.2001, lékařka na mne zkoušela všechny možné léky během dvou let, kdy jsem opravdu celé dva roky měla silné deprese-Dg: středně těžká deprese. Brala jsem Zoloft, po něm asi za tři týdny jsem se cítila báječně, myslela jsem, že je vše pryč, ale počátkem dubna 2001 jsem do všeho spadla znovu, další léky, vždy mi je měnila po dvou měsících, byly to: Zoloft, Lexaurin, Oxazepam, Stilnox, Hypnogen, Prothazin, Tisercin, Burinol, REMERON-po něm jsem chtěla jen spát a jíst, ten jsem dostala v květnu 2001, předtím jsem zhubla 16 kg, po Remeronu jsem připbrala 22 kg a stejně mi ho musela vysadit, ale až v srpnu 2002, k němu jsem ta hrozná rána měla pořád, taky jsem brala Fluanxol, Aurorix-po něm mi bylo taky zle. A k tomu všemu jsem nemohla po celou tu dobu spát.Až 20.8.2002 jsem dostala na spaní Neurol 1mg a taky jsem od té doby přestala vysazovat Oxazepam. Navíc nemohu všechny léky, protože mám Glaukom-zelený zákal. Od září 2002 jsem dostala Seroxat a poprvé jsem pocítila zlepšení až v půlce října 2002, v prosinci 2002 jsem už začala běžně fungovat a byla jsem tak šťastná, že vše hnusné odeznívá. Po celou tu dobu jsem pracovala jako účetní na ŽL, vůbec jsem si nemohla dovolit být v neschopnosti, nevím jak jsem to mohla všechno přežít. V té době taky syn dělal přijímačky na střední školu ( měla jsem druhé dítě až ve 35 letech), nevěděla jsem jak to všechno zvládnu, tedy do doby než se mi udělalo líp. Po seroxatu se vše změnilo k dobrému, fungovala jsem lépe jak před depresemi.Ale na psychiatrii jsem docházela každé dva měsíce, jen pro rášky na spaní, tedy Neurol 1 mg na noc a pak mi až v březnu 2004 doktorka změnila Seroxat na APO-Parox, asi slabší verze Seroxatu, který jsem, jeden ráno denně užívala až do listopadu 2008. Čili od prosince 2002 do listopadu 2008 jsem byla bez depresí. Mohla jsem "Hory přenášet", udělala jsem si krásnou zahradu na chalupě, jezírko, anglické záhony, skalky, vyštukovala beton v bytě, vymalovala, vše jsem dělala sama a s radostí. Ale znovu se to začalo plížit ( od dubna 2006 jsem již zaměstnaná a mám necelý rok do starobního důchodu), v tom listopadu 2008 mi byl nasazen Cipralex do 8. ledna nepomohl, nově mi byl nasazen Coaxil -5x denně a k tomu 3x denně Buspiron EGIS a dnes si jdu opět pro nové léky, zatím nevím jaké. Doktorka mi chce opět nasadit REMERON, ale ten nechci. V neschopnosti jsem od 19.12.2008 a je mi stále hůř a hůř. Navíc mi zjistili minulý týden cukrovku 2. typu a měla bych jít na jinou břišní operaci, ale to odmítám v tomhle stavu. Moje dospělé děti (syn žije se mnou, dcera s manželem ve stejném domě, ale jiném patře) se na mne už nemůžou dívat. Ráno po probuzení třes, úzkoust, strach, po lécích žádná velká změna, velké zimnice-jsem úplně ledová, jen čekám na večer, po Neurolu se zklidním a mohu se teprve najíst. Celý den sevřený žaludek a je mi až na zvracení. No a teď si mne, prosím, rozeberte, protože já už nevím.... Čtu, (pokud mi není úplně zle, kdy sedím schoulená v křesle) na Internetu vše o depresích, diskuze, doktorka se zlobí, že to číst nemám. Vím, že jsme každý jiný a každému zabere něco jiného, jenže nevím co komu a za jak dlouho.... Napiště prosím.

pro Mikru R.: Proč se doktorka zase nevrátí k Seroxatu nebo APO-Paroxu, když ty ti pomáhaly? Přeji ti, ať je to co nejdřív lépe.

tak jsem se vrátila od lékařky, od zítřka mám brát Velaxin 75 mg v 1 tabletě, dva denně-ráno a v poledne a k tomu mi zůstal ještě ten Buspiron EGIS o kterém jsem se již zmínila. A odpověď proč nemám znovu Seroxat a APO Parox je taková, že to jsou léky označené jako SSRI a Cipralex, který jsem brala od listopadu do začátku ledna patří taky do této skupiny. Bohužel jsem měla RELAPS po šesti letech a tak mi tyto léky již nepomáhají. Dnes mi doktorka vyjmenovala 4 druhy léků SSRI, které jsem u měla (jako ty poslední). Na jiné diskuzi jsem už četla, že se to bohužel vyskytne, že lék, který roky zabírá je najednou neúčinný. Teď jsem si přečetla příbalový leták Velaxinu, no je to dost hustý, nežádoucí účinky jsou příliš drsné a nevím, jak to vydržím, pokud přijdou.

Aha, takže tobě přestal ten APO-Parox prostě účinkovat. Ty další taky nepomohly. Tak jsi dnes dostala ten Velaxin. Držím ti palce, aby ti to pomohlo.

Tak dnes je to 21.den užívání Citalecu. Včera jsem se cítil lépe, dnes se zase cítím pěkně mizerně. Mám docela silnou úzkost. Taky jsem měl dnes volat doktorce. Říkala, že by to mělo začít účinkovat. Taky říkala, že 10 mg je moc nízká dávka. Mám to zvýšit na 20 mg. Bojím se, co se mnou to zvýšení udělá. Asi mi ale nic jiného nezbude, než to zvýšit. Co si o tom myslíte?

AHOJÍK "R", ...tak každý jsme originál a já už nespala a nejedla před tím než jsem začala AD brát a jak jsem je začala brát tak mě bylo ty tři týdny ještě hůř, ale na to jsem byla upozorněná od psy...A i v tom, že někdo totálně klekne z depky a musí zůstat doma a někdo normálně chodí do práce. Prostě tohle všechno je individuální. ...a bojovat proti depresi aktivitou? No to mě teda vůbec nešlo. Já měla problém udělat večer i normální hygienu před spaním. Začátky prostě byly moooc krušné. ...a teď k tomu paradoxu jak píšeš. Taky jsem na tom byla jako Ty. Ze začátku mě bylo zle prostě nonstop. Ale pak jsem pozorovala, že večer jsem taková živější, už jsem nemusela jít spát v sedm večer, ale třeba až v devět. A tak to i bývá, někdo má špatný rána a dopoledne a zlepší se to pak odpoledne a včer mu připadá jako kdyby mu nic nebylo. Tak to teď mám já. Ráno vstávám nějaká rozkokoškovaná, ale teď už během dopoledne se to zlepší a já pak po obědě normálka vyrážím ven. A večery jsou pro mě teď už úžasný ani se mi nechce jít spát, prostě se cítím nejlíp z celýho dne. A to jsou ty první známky nějakýho zlepšení. ...chlape drž se!!! Ještě týden a zase zpozoruješ, že seš o malinko lepší. To tak je, vím to podle sebe, jde to pomalinku, necítíš posun den ze dne, ale tak po týdnu. Vždycinky malinký kousíček vpřed. Buď trpělivý. Někdo na nějaké zlepšení čeká až dva měsíce! A i po tu dobu se většinou čeká s AD, pokud není žádný výsledek tak se nějakým způsobem AD mění, ale to vždycky po dohodě s psychiatrem. ...budu na Tebe myslet a držet Ti pěstičky, zvládneš to! Přeju Ti hezký zbytek dne...čááááu Renata

...taky jsem se bála zvýšení a psychiatr mi povolil vzít si jednu dávku ráno a jednu večer. Tak to zkus takhle a nebo jí zavolej ještě jednou a zeptej se jestli to můžeš takhle...třeba to takhle budeš brát týden a pak si budeš moct vzít celou dávku t.j. 20mg v čas kdy to užíváš. Někdo po ránu a někdo před spaním...