ahoj lidi. včera jsem se již neozval, prospal jsem večer i noc. friduča se spletla , historie cigaretových značek nebyl u mě sen, ale vtíravé bezspánkové podvědomí (nechalo mě to a spal jsem skutečně maximálně 2hodiny). z dneška jsem měl zase malinko jiný strach. obdobně , jako před týdnem jsem věděl, že budu dlouho sám v autě, dlouho čekat na pražských úřadech, prostě mnoho pokušení pro našeptávače a i pro selhání a navíc zkušenost s posledním nutkavým našeptáváním v obdobné situaci, mě nenechávala klidným. proč to , ale píši. představte si, že se, ale nic, ale vůbec nic nedělo, dokonce jsem zaznamenal a konstatoval, že prodlevy mezi těmi blbými vtíravými pocity chutí na cigáro se prodloužily, a to skutečně poznatelně.... při normální zátěži a životních situacích (nervy s úředníky, jednání, nejistota, zda všechno vyřídím apod.-no prostě ideální stresové podmínky pro mašeptávání a selhání) a ono nic, nic i 1hodinu až 1,25hodiny , nic....nic...nic. pro svou soukromou průběhovou nekuřáckou linii jsem si poznamenal 135 den, jako den podstatné změny a to změny k lepšímu. stále tady na diskuzi sonduji a vyptávám se všech zkušených mazáků , kdy se to zlepší k lepšímu, kde je ta meta, kam to až minimálně vybojovat ,a teď mám skutečně vlastní dobrý pocit, že je to tady, že se to láme. vím, že je to u každého jiné, ale já jsem ten, který měl skutečně dost a dost problémů, který bojuje bez pomáhající chemie, který přestal podmíněně z donucení a vůbec ne dobrovolně. dovolil bych si dokonce vyslovit svůj názor a konstatovat, že to může být ta zlomová hranice, kam až to minimálně dobojovat, a kdy pak bude již jen a jen lépe. když si přečtu své poslední příspěvky zpětně, tak jsme již před odjezdem Friduči měl již vnitřně takový neurčitelný pocit, že se něco blíží, psal jsem , že když se dotlačím až k jejímu příjezdu, tak, že mám pocit že se něco zlomí ať již na tu nebo tamtu stranu. a proto jsem před týdnem tento svůj pátý měsíc nazval Fridučiným měsícem, protože ona také porušila po pěti měsících. lidi ono je to asi tady. nechci to zakřiknout, vždyť to byla doba, než jsem se dostal až sem. 135 dní není sice málo, ale zase jako nějaká meta , dokdy bojovat to není zase až tak mnoho. ještě raději moc nejásám. jako v tenise, není takový problém sebrat soupeři podání , ale těžké je svůj break ihned potvrdit. no uznejte, že je to alespoň malinko radostná zpráva. (135) . Friduča i jiní , tu někdy psalai, že mě věří, že to dám, že jsem silný. bylo to hezké, ale sám jsem o tom vnitřně, ale až tak nebyl přesvědčen. teď mám však vnitřně dobrý, ale skutečně dobrý pocit. já to asi dám, dám to. ahoj nekuřáci.
Přidat nový komentář