po čtyřech měsících nekouření se pokusím popsat svoje stavy. celý den mám pocit, že mi na rtech něco chybí, jako by jste ráno dostal chuť na zmrzlinu, ta byla na bllízku a vy jste ji nemohli. každou chvíli pak z hlavy vyjede nápad na to jít si zakouřit nebo vzpomínka na kouření v obdobných situacích. je pravda, že každým dnem jsou ty náznaky asi i trochu slabší a malinko se prodlužuje lhůta mezi těmito jednotlivými nestoudnými návrhy, ale největší prodleva je 15-20minut. a prostě mě již nějak začali docházet síli k přecházení těchto pocitů. já jsem ten číselný tip. mě když řeknete vydrž půl roku, tak se zabejčím , připravím metr, budu ho uždibovat, ale po půl roce musí být splněno. u mě , ale asi není dobrý výhled. i po 4měsících je to nějak vše stejné, je pravda, že se to vydržet dá, ne že by mě něco trhalo nebo rozervávalo, je pravda, že den nebo týden bez cíga není již tak nepřekonatelně dlouhý, ale já prostě nevidím na konec. sem tam vám někdo, kdo vám radí, že i po roce, dvou, sedmi apodobně má stále chutě a mě té palici prostřelí, to se chlape chceš omezovat a trápit celý zbytek života, není to ztracený čas. začnu si uvědomovat, ře sice nejsem o nic ochuzen, ale určité věci jsou omezeny a prostě si to musím přiznat, každá oslava, každé setkání, ano absolvuji je , vydržím , ale v napětí a ve stálém omezení. alkohol se mě naštěstí netýká, ale každý jsme zažili situaci, kdy jsme řekli a dnes bych se měl nebo chtěl nejraději ožrat a to mi vlastně nemůžem, protože víme, že bychom oslabili a snadněji podlehli. přitom jsem měl docela dobrou strategii. ten můj číselný postup považuji za dobrý. když tak důsledně sleduji ta čísla, hodiny, minuty, tak při vstupu, že jsem přestal kouřit v 21.00, tak vlastně brzy po probuzení se mohla připočítávat půlka druhéhé dne, pak jsem měl již jen cíl dostat se na 15hodinu a tím i na 3/4dne a moci si říst, to by byla blbost porušit to, když už je ten den skoro u konce, navíc dnes po 15hodině mám své negativní pocity již snesitelnější a večer, kdyx jsou zprávy a i někdy i možná film či seriál v naší televizi (když se to povede) a to se nekouření udržije již poměrně dobře, v 21hodin připíši den za vyhodnocený, od 21 do 23 hodiny, jsou obdobím , kdy dokonce si ani nevzpomenu a když se podaří usnout, s čímž nemám problém, tak při probuzení již nutím myšlenku, že mám za sebou skoro polovinu druhého dne a tak to jde dál a dál. kdybych přestal v poledně, tak by to nebylo takové. myslím, že taktika byla dobrá a promyšlená. ale od zmiňované situace s uschovanou krabkou se situace nějak změnila. v hlavě probíhají diskuze : to je již doba, co takhle zkusit jednu, třeba nemáš již návyk, třeba budeš jedním z té miniskupiny, která nemá problém a není závislákem , ikdyž kouří 2,3 nebo 4,5denně. a vlastně kouřit tak málo není ani kouřením, vždyť i doktoři o 2,3 mávnou rukou. to se chceš s těmito stavy trápit celý život, vždyť ty stavy nějak postupně nemizí a konec je v nedohlednu, to se chceš po zbytek života omezovat apodobně apodobně apodobně. tomu všemu jsem ještě přispěl, že jsem při svých najednou vyvolaných prohlídkách bytu jsem vyzjistil jedno zapadlé cigáro, mé značky. drobným každodenním nenápadným popichováním jsem zajistil, že toto cigáro je definitivně zapadlé a vím o něm jen já. dnes od 16hodin vím, že budu sám doma, sice je tu problém se zapalovačem a proto jsem promyslel odjezd na jedno parkoviště u obchodního domu a am vážení , omlouvám se, velmi se omlouvám, ale tam zhřeším. cítím, že jsem zklamal, ano, ale skutečně je tu chvíle a já se prostě nemohu udržet. jednotlivé chvilkové absťáky jsem ustál a ustávám již v pohodě. ale toto je vlastně týden celotrvající stav v mé mysli, který prostě nedokáži odbourat, nepomáhá ani přebíjení nahlas vyslovovanými prohlášeními, že jsem vlastně již nekouřák, že kouření je hovadina, co mě kouření přinese, co všechno ušetřím aopodobně apodobně. ta hlava je prostě nějak dravější. navíc se mě v poslední době, když ne zhoršilo, tak minimálně zastavilo pooperační zlepšování stavu cév a všeho s tím vyvolaného. zdá se, že takto obtížná a těžká operace předpokládané zlepšení nepřinesla. no prostě jsem rozhodnut zhřešit. omlouvám se , nejen za svou slabost, ale i za to , že vás zdržuji takto dlouhýn příspěvkem.
Přidat nový komentář