Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

ja sem zhubla uz 12 kg.docela mi to prospelo protoze sem vzdy hodne jedla a mela trochu nadvahu.ted sem normalni,tim padem me vsichni stale lichoti jak uzasne vypadam a ptaji se jakou dietu mam.jinak se mi chute vratili.zaludek mam obcas trochu stazeny ale chute mam normalni.jim jak nezavrena ted,primo zeru,a nenaberu ani 100gramu.proto vim ze nejsem vporadku protoze zevnitr sem vazne jak v jednom ohni,jim jak silena a nepriberu vubec nic.no dnes mi je zas blbe.do vcera mi bylo f\ajn,zas sem se uchlacholila ze zadne prasky prece nepotrebuji a vcera vecer sem byla na jednom seminari a jeden pan tam mluvil ze obcas veci v zivote trvaji dlouho,treba i 20 let a ja nevim proc ale uplne me to rozhodilo.nebylo to myslene na zadnou nemoc ale me to utkvelo v hlave,udelalo se mi uplne blbe pri te myslence ze toto mam 20 let,uzko z toho ze ziju a uplne sem se rozbrecela a rozklepala takze sem byla na konci jeste jak blbec.ach jo.stale premyslim co to mam,co to vlastne je,jestli to zmizi nebo co.jenze jak o tom premyslim tak vlastne na konci dne zjistim ze nemyslim na nic jineho ze cely den na to myslim.ja vlastne ani nemyslim na chudaka sveho pritele.ani trochu.stale jen ty cerne suzujici myslenky.jinak sem byla u te doktorky a ta mi dala citalopram.20mg.je to stejne jak citalec?ja se tech ad moc moc bojim.ach jo.ja totiz pred rokem brala silne prasky na akne ktere meli take spoustu vedlejsich ucinku,zacala sem je brat a verila ze to bude lepsi a jednoho rana sem se probudila a tak se motala ze sem nemohla ani vstat z postele a zle mi bylo jak psovi tak sem to musela vysadit.od toho se bojim neco silneho jist.jinak alwine chtela sem se te zeptat ten lexaurin ti pomuze zahnat cerne myslenky a uzkost?me totiz pomohl na zacatku ale ke konci uz ne.pomaha mi pri fyzickych priznacich jako je ten sevreny zaludek,plac atd ale ne ty vnitrni suzujici myslenky.nevim proc ale myslim ze me priznaky jsou dost podobne tvym alwine.ja totiz fyzicky zas az tak nic moc nemam jen ta uzkost zevnitr,v noci nespim atd,ale ataky nemam.a jeste k tomu jsem taky v nejlepsim obdobi kdy me pritel pozadal o ruku.a to ta psycholozka prave rikala ze jak se najdenou bojim zodpovednosti atd tak podvedome to prislo.treba je to tak i u tebe jak cekas dite tak se bojis zda budes dobry rodic atd pry je to podvedomne a clovek si to vubec neuvedomuje.

ja se vsem omlouvam,ze tu takhle pisu dnes,je mi ale dnes tak strasne ja nevim co mam delat.sedim v praci nemuzu nic udelat,stale myslim na to jak je mi hrozne,ja nevim ani co mi je,strasne se bojim ze mam mozna neco vaznejsiho,mozna mam schizofrenii,hledala sem to na internetu,bojim se ze za chvili uz ztratim pojem o realite ze si nebudu uvedomovat co je pravda a co je blud.je to tak strasne svirava myslenka ze se mi z toho chce strasne brecet,polykam tu slzy ja ani nevim zda bych nemela jit domu,snaaizim se myslet na neco jineho ale nejde mi to.jedine co vim ze takhle zit nemuzu takhkle to nedokazu,jak mi od tohoto mysleni muzou pomoct nejake prasky?mozna sem vazne psychopat a mela bych jit do nemocnice.ja vubec nevim co s tim ale je mi z toho tak strasne zle.muj z\ivot skoncil uz nikdy nebudu jak driv a to je mi jen 30!!

Wendy, na nic nečekej a začni brát AD, půjde to pomalu ale jistě k lepšímu, já myslím, že už není na co čekat. Já také žila v domění, že mám nádor mozku a když ne mozku tak páteře atd. Neboj vše je JEN ÚZKOST, kterou způsobuje ta naše chemie v mozku a tu Ty si musíš srovnat a ničím jiným ji nesrovnáš než braním AD. Život máš před sebou, tyhle Tvé myšlenky mě také napadaly, ale dnes si na ně skoro nevzpomenu, jen někldy když mi je po ránu blbě.Vůbec se neomlouvej za to že píšeš, já také psala a netrpělivě čekala na odpověď. Prožíváš to co my všichni na tomto fóru, někomu je lépe někomu hůř, ale všichni doufáme, že bude jen a jen lépe. WENDY NEBOJ VEM si tabletku, hlavně to nevzdávej, když Ti bude hůř to nám bylo všem a jsme tu všichni a neumřeli jsme.Piš , to pomáhá budeme Tě myslím všichni podporovat. Ahoj Jana

Ahoj Wendy, čtu si tady Tvoje řádky a moc na Tebe myslím. Měla jsem úplně stejné pocity. Asi před pěti lety, když jsem tyto stavy měla poprvé jsem měla úplně stejné pocity. bála jsem se, že mám schozofrenii a stíhovala jsem se tím, že jsem psychopat a že mi třeba rupne v bedně a stane se ze mně cvok ve svěrací kazajce. Vždy když jsem si četla nějaký článek, že se někdo třeba zbláznil, byla jsem vždy strašně rozhozená. Ale teď je opravdu líp, černé myšlenky přijdou, ale dá se s nimi mnohem líp pracovat. Já jsem se také nemohla soustředit na nic jiného. Jinak já beru AD, která obsahují excitalopram, to je podobné jako to tvé a je to dsocela v pohodě. Wendy myslím si, že opravdu nejlepší, co můžeš nyní udělat je začít brát ty prášky, už na nic nečekej, nečekej na sobotu, nebo co když.....nějak bude. Prostě si je vem. Už jen tím, když je začneš brát si Ti uleví. Hodně štěstí a drž se....

Wendy ještě mi napiš, podle čeho si usoudila, že máš schizofrenii?

Ahoj Wendy, chci Tě podpořit aby si nepropadala panice. Jak píše Jana začni brát hned ať se ti co nejdřív uleví. Potrvá to několik dní, ale uvidíš bude to lepší začneš normálně žít a postupem času to bude pořád lepší a lepší. Když si vzpomenu na sebe než jsem začala brát citalec byla jsem totálně mimo mísu jak se říká, nemohla jsem se soustředit pořádně se starat o malýho jsou mu 3 roky taky jsem říkala, že už to nebude jako dřív a to mi je 32. Ale začla jsem brát ani jsem neuvažovala jestli vzít prášek či ne, protože jsem byla ve fázi kdy jsem zkoušela kde co a pak jsem věděla že, když nezačnu tak to nezvládnu a skončim někde na psychárně a to mě děsilo. Beru citalec 4 měsíce ještě to není ono mám sem tam nějaké výpadky a splíny ale moje velký vítěztví je že se dokážu postarat o syna a domáctnost normálně uvažovat a žít. A to mi prozatím stačí nebuď na sebe tvrdá, že to zvládneš bez léků protože se budeš trápit jako já. Pak až Ti bude líp a ucítíš úlevu tak na sobě začneš pracovat a bude líp. Moc Ti držím palce a budu na tebe myslet ahoj a piš:)

vsem vam moc strasne dekuju ze se o me zajimate a ze se s vami mohu o to podelit.vezmu si ty prasky,uz nevim co by takze hned jak se dostanu domu si je vemu.snad se mi nic vazneho nestane,vim ze budu silet,je to uz ve me ale snad me to nezabije protoze tohle me zabiji tak jako tak.az teprve ted sem do pusy nacpala chleba,je mi strasne.mama je na me nastvana ze neberu ty homeopatika a rekla ze kdyz chci brat chemikalie at ji ale nevolam kdyz mi neco bude,to mi nijak pozitivne nepridalo,tata zas veri na minule zivoty a tak tak mi rika ze je to karma a cosi.muj pritel je verici krestan,nicmene je strasne pohodovy a i on rekl ze takhleuz nemuzu byt at to zacnu brat a ze se za me bude modlit.jen pri te predstave se mi tak strasne svira hrdlo ze se bojim abych se nadechla,ale kdyztak si zavolam zachranku.uz fakt nevim coby.diky vazne vsem za podporu a ja dam vedet jake budou ty prasky teda.

Wendy, tohle je Tvůj život a maminka by měla pochopit vážnost situace, homeopatika Ti již nepomohou. prášek, který si dneska vemeš zatím zřejmě asi neucítíš, snad ase ale uklidnit, dýchej a víc se už nestresuj. Nejlépe by Ti pomohlo, kdyby sis vzala něco na uklidnění, v tuhle chvíli by to pomohlo opravdu nejlépe. určitě sem ještě napiš a neboj se, bude skutečně lépe. Ono to počasí dnes také nepřidá. U nás je šedo a lezavo...

Wendy, mám podobnou zkušenost s rodinou také konkrétně s mamkou která taky říkala než jsem začla mít ty šílené stavy hlavně neber AD a radši ať si vemu bylinky, ale postupem času když viděla jak mě to ničí sama mi řekla že takhle to dál nejde a ať je začnu brát. Myslela to dobře, protože když jsem prodělávala onkologickou léčbu tak do tebe rvou všechno možný a je jim jedno že ti je po tom blbě a mamka nechtěla abych do sebe cpala další chemikálie když jsem z toho byla venku a začlo tohle tak sama uznala, že to jinak nepůjde a dnes je ráda že je beru a pomalu se dávám do kupy. Takže do toho jdi já do toho šla taky a bylo mi jedno co si o tom okolí myslí hlavně, že je mi trochu líp. Ahoj a drž se

Ahoj, jak to tak wendy čtu, tak bych okamžitě začal brát antidepresiva. Jde především o tvoje zdraví a rodina to musí pochopit. Pokud maminka nechce aby jsi se cpala chemií tak jí je především potřeba vysvětlit, že právě ona chemie v tvém mozku ti způsobuje tyto starosti a je potřeba jí doplnit. Je to rozhodně šetrnější než se trápit. Doporučil bych návštěvu psychiatra a klidně vezmi maminku sebou, do začátku braní si klidně řekni o něco na uklidnění než ti antidepresiva zaberou. Právě to teď praktikuji naprosto stejně, zítra beru 5 den a trochu jsem se zhoršil, ale to budou ty AD. Ani neví jestli to sem psát, ale musím to ze sebe dostat a pro slabší povahy nedoporučuji číst dál. Na dnešní noc jsem zažil něco tak strašného, co již dlouho ne. O půl páté ráno před domem neb bydlíme u silnice. Porazilo auto psa a dosti velkého, nepobírám doteď kde se tam vzal. V mém už tak úzkostném a slabém spánku mě vzbudí rána jak prase a pak nepředstavitelný a srdce rvoucí nářek, pak druhá rána (další auto) a již ticho. Dostal jsem najednou takovou úzkost, že jsem myslel, že se rozpadnu na atomy. Do rána jsem pochopitelně už nespal a celý dnešní den toho chudáka pořád slyšel v hlavě jak naříká (znělo to téměř jako člověk), před odjezdem do práce hned čtvrtka lexaurinu a v půl jedenácté v práci další a bez výrazného efektu, málem jsem lezl po stropě . Teď když to píšu tak se mě klepou ruce. Hrozný, tohle jsem fakt ještě potřeboval. Strašně se Vám za to omlouvám, že to sem píšu, ale mělo to na mě strašný dopad vzhledem k mojí situaci. Přeji všem hodně sil.

Ahoj Wendy, neozýváš se tak doufám, že jsi v pořádku došla nebo dojela domů a že Ti je lépe, tak dej o sobě určitě vědět.Nech si napsat něco na uklidnění, když Tě to takhle veme lupni si Lexaurin a bude lépe, než Ti zaberou AD.JInak s tou schizofrenií jsem také blbla, má ji totiž můj strýc, mamky brácha, takže s touto myšlenkou jsem také dlouho žila, neboj schizofrenie to není, všechno je to JEN ta naše chemie v mozku, kterou musíme srovnat. Ahoj Jana

ahoj,jsem vporadku.vcera byl tak strasny den ze sem vazne myslela ze zevnitr exploduji.nakonec sem to preklepala v praci,jenze sem vubec nic neudelala,cucela sem do toho pocitace a stridave chodila na zachod se vybrecet.zustala jsem i dele ze dokoncim aspon neco co sem rano zacala a ani to neslo.vsechny cislice se mi pletly uz dohromady,muj mozek byl tak unaveny a telo taky,citila sem se jak kdybych ubehla 100km.cestou domu sem malem nabourala a 2 krat se ztratila,zapomela kabelku v praci,no hruza.vecer u me byli mi kamaradi a prosili me na kolenou at uz si ty prasky vezmu.no tak sem jim to slibila.v noci sem samozjeme vubec nespala,busilo mi srdce jak o zavod a to z toho ze si ty prasky musim vzit,tak se tioho bojim,nicmene rano to ze me trochu spadlo,mluvila sem aspon s tatou a ten i on nakonec uznal ze si to teda mam vzit,takze ted vstavam a jdu na to.dam vecer vedet nebo kdyz mi bude ok tak klidne driv.diky vsem za podporu.snad me to jeste vic neporazi.

Doporučuji aby jsis zašla ještě k Dr. a požádala ho vzhledem k velkému neklidu a úzkosti kterou pociťuješ aby ti napsal něco na uklidnění. Ony se ty antidepresiva lépe snášejí. Všichni tady z diskuze to měli naprosto stejně, ale spoň se uklidníš a dáš tak čas antidepresivům aby vykonali svoji práci. Protože jednejme narovinu, začátky braní AD někdy přivodí dočasné zhoršení stavů které teď prožíváš, ale píšu opravdu pouze dočasné v řádu několika týdnů. Taky beru teď k AD Lexaurin, dle potřeby půl přes den a večer druhou půlku a to mi Dr. napsl ráno půl odpoledne půl a večer na spaní celou. Ani tolik nepotřebuju, sice úzkost mám a docela velkou, ale dá se to ukočírovat, pokus se na to nemyslet, vím ze své zkušenosti, že se to těžko realizuje, ale jde to a dýchej z hluboka a do břicha ..třeba alespoň pár nádechů a uvidíš, že se to hned zlepší. Obecně mi pomáhá myslet na to co bude namísto toho co je teď. Věřím tomu, jelikož jsem si tím už jednou prošel, že až sem napíšeš za měsíc tak budeš o notný kus jinde. Zdraví Alwin.

Holka naše, tak jak ti je? Ano, ostatní radí dobře, dojdi si pro něco na uklidnění, proti úzkostem. Možná i obvoďačka by ti je předepsala. Tady už nespoléhej na homeopatika. Myslíme na tebe, ale brát léky si musíš ty sama, jen nás poslechni, ano , prosím.

Tobě Alwine příjemnou a hlavně KLIDNOU noc. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a po zvířátkách, viď.

Je tomu bohužel tak no a mě to strašně sestřelilo, žena mi to říkala, že takové věci se bohužel stávájí a i já to vím, ale poručte mozku když je v takovém rozpoložení, dneska jsem spal tak do 5 do rána, pak už jen polospánkové převalování, nic moc teda, ale žiju. Zítra to bude 6tý den na AD a v neděli přejdu z 5mg na 10mg, pak se rozhodne zda mi to pomůže, ale onehdá před léty až 20mg paroxetinu zabralo a to bylo takové, že mě to postavilo tak na nohy, že jsem o tom do dneška nevěděl, že mi něco bylo. Vysadil jsem před více než půl rokem a díky situaci v práci mám teď relaps jako hrom a rozbil jsem vše co jsem předtím spravil, njn holt na sebe musím být opatrnější. Jsem se z toho vylízal a byl jsem zase sebejistej a cílevědomej mizera, teď už vím, že musím brzdit až se z toho zase dostanu a ubrat nohu z plynu a hlavně pokud Citalec sedne tak nevysazovat tak brzo jako předtím. Zítra sobota, mám obavy co se mnou bude když nebudu v práci, dopoledne se ztrácím, nevím co se sebou když jsem doma, ale snad to zvládnu, na oběd jdem s ženou k sestře a po obědě si chci zajet k tchánovi pro zastřihovač stromů a ošetřit těch 5 stromuů které máme na zahradě, jelikož loni jsem otálel a když jsem to dělal tak už z větví tekla voda což je špatně, tak se snad zabavím. ženu teď hodně trápěj křeče do nohou, asi málo hořčíku, ale suplementy pro těhule bere, tak nevím zda by si neměla dojít k Dr a ještě připsat hořčík, pak má chudák z toho druhý den namožené svaly a já masíruju aby se to uvolnilo. jenomže je strašně lechtivá a dlouho to nevydrží :-) Děkuji za přání a morální oporu ve Vašich řádcích. Dámy, opatrujte se mi tady a piště a hlavně příjemný víkend, snažte se uvolnit a porelaxovat, počasí nevypadá nic moc, ale na procházku to snad bude a ty hoodně čistěj hlavu.

Potvrzuji, icika Obvodní napíše anxiolytika (něco na uvolnění) naprosto bez problémů. Mě napsala lexaurin 1,5 bílé, než mě Dr. vzal, jelikož jsem musel týden čekat, jsou slabší než neurol který jsem měl párkrát před lety, ale půlka z toho nejhoršího srabu taky vytáhne a nemáš se za co stydět ba naopak, potřebuješ se uklidnit aby jsi mohla nad celou věcí začít uvažovat a hlavně jí řešit. pa Alwin,

Wendy,taky napjatě sleduju a držím moc pěstičky,všichni jsou bezva a vše co tu čteš je naprostá pravda,bez AD se budeš moc trápit,takže ber,co nejdřív,ať se ti to ještě nezhorší,já už pak nemohla ani vyjít ven...drž se a rozhodně be r, a zas bude dobře:o),nikomu z nás se do těch antidepresiv nechtělo,ale když je nemoc už tak rozjetá,není jiného řešení. Tak se drž a piš,jak to zvládáš,jsme tu všichni teď pro tebe,protože je ti asi nejhůř,Alwine ty seš skvělej,jsi bojovník a zvládáš to. Wendy bojuj a nebude to lehký ani s AD,ale všeci jsme to zvládli a ty to zvládneš taky !!!

Ahoj vsichni.tak sem zvladla tu prvni tabletu.vzala sem si teda jen tu pulku a jeste ziju tak aspon to.dokonce sem byla cely den tak strasne v pohode!az ted.najednou sem zakaslala,propomelo mi to chripku co sem mela na vanoce,pripomelo mi to vanoce a jak desny byli pro me,z toho sem se vydesila a myslenky mi ted litaji v hlave jak v mixeru.mam lorazepam na uklidneni,ale ten mi pomuze jen od fyzickych priznaku,ten mixer v hlave na to to moc nepomaha.ale cely den mi bylo moc fajn.jen by me zajimalo jak se pak zbavim toho strachu ze se to vrati?ten mi to totiz pak vzdy vyvola.ale jinak diky vam vsem za podporu.snad bude lip.tento chat me vazne hodne povzbuzuje.

Prosimvas muze mi nekdo rict co mam delat?je mi strasne zle!vecer me uzkost presla a byla sem strasne unavena,sla sem spat a za 2hod byla vzhuru.od 3 v noci nespim.vubec se mi nechtelo,az pak v 6 sem vzdy usinala ale jak sem padala do spanku,lekala sem se a znovu probouzela,zdali se mi priserny sny,busi mi srdce,potim se,zaludek v krku!asi si zajedu na pohotovost pro neco na uklidneni.ale mam to ad pokracovat brat?je to normalni?kdy to prejde?co s tim spankem?

Ahoj, píšu Ti to pořád, že to jsou CPN nebo jiné viry, také si přečti pomerancovakuze.cz léčí to taky Mgr. J. Podhorná

Ahoj Wendy, nepropadej panice tyhle stavy jsou normální. 'Jestli je Ti hodně zle jeď na pohotovost dají Ti něco na uklidnění na začátku léčby si myslím je to nezbytné jestli doma nemáš žádné uklidňováky tak ti píchnou injekci nebo dajíí kapačky. Já takhle jela na začátku taky na pohotovost taky byl víkend dali mi kapačky a bylo dobře byla jsem po nich trochu mimo, ale prospala jsem to do pondělka a hned ráno běžela k doktorce pro léky na sklidnění. Někdo bere lexaurin, neurol nebo rivotril může Ti to napsat i obvoďák!!!Ale nemusíš se bát než zaberou AD tak ti to pomůže překonat to nejhorší. Na pohotovosti řekni co Ti je a že si začala brát AD a oni už budou vědět co dělat. Neboj se myslím že jsme si tím prošli všichni ale nevzdávej to a AD ber dál!!! Zaberou uvidíš jen potřebuješ nějakou berličku aby si se tak netrápila. A spánek se ti upraví tou berličkou a pak to bude dobrý. Drž se pa

Wendy,i když to teď vypadá,že je to tvůj konec,není to nic neobvyklého,nechala jsi to zajít moc daleko,ale je moc dobře,že jsi začala AD brát,nepřestávej a ber je pravidelně,nejlépe ve stejnou dobu,pokud je nebudeš brát,můžes skončit v nemocnici a tam to stejně léčí oblbováky.Já byla na pohotovosti dvakrát,klepala jsem se jak ratlík,jediný,co mi zjistili je vyšší tlak a tep kolem 140, je to panika.Mě sklidnili tím,že je to jen psychické zhroucení,že jsem jinak naprosto v pořádku. Přijela jsem domů,dala si meduňkovou koupel a šla si lehnout. Mě hodně pomáhalo,když byl někdo se mnou a povídali jsme si.Wendy mě jako berličku dala doktorka neurol a ten jsem brala,když jsem měla tuto nemoc poprvé vždy na noc,teď při recidivě už jsem věděla co mi je ,tak jsem začátek zvládla bez berličky a to jsem brala hned celou tabletu 20,pro rychlejší nástup účinku. Wendy,teď Ti bude asi tři týdny fakt mizerně,nevzdávej to,zůstaň doma na neschopence pokud je to možné a přežívej dokud léky nezaberou.Věř nám,má to smysl a úleva přijde. Bez léků to fakt nejde,jediná nevýhoda je,že se to trošku na začátku zhorší,ale pak už bude jen líp a líp.Drž se a piš jak to s tebou vypadá....moooc ti držíme pěsti,i můj manžel,zažíval to se mnou před 5 lety,vše pochopil a moc mi pomáhal....:o)

Tak sem si nakonec vzala pulku toho lorazepamu a udelalo se mi lip.najedla se a dokonce odpoledne usnula.jen nevim co teda budu delat v noci.ale az ted je mi fajn.musim to brat brzo rano asi.zkusim to takhle.predtim sem to vzala kolem poledne.

AD se berou až na nějaké vyjímky hned ráno, nejlépe se nasnídat a pak si vzít. Můžeš si klidně zároveň s nimi vzít něco na uklidnění, jelikož mě osobně bylo a je nejvíce zle tak do 2 hodin od podání, asi jak se AD dostanou do oběhu. A vůbec si z toho nedělej hlavu, divila by jsi se kolik lidí bere nebo bralo. Držím palce... Hlavně vydržet, Alwin.

Ahoj všichni, hlavně ty, Wendy. Taky bych ti radila brát AD hned po jídle ráno. A to ostatní už tu psali , jen bych se opakovala. Hele, klidně si přečti pár listů zpátky, uvidíš, jak se skoro každý bál brát léky a jak mu nakonec pomohly. Neboj a vydrž.

I já se připojuji se zkušeností, v noci jsem se potila tak, že jsem se i 2x převlékala, přes den jsem si musela měnit i ponožky. Wendy vydrž, já k tomu měla ještě úporný průjem, klepala se, bylo mi slabo, hořelo mi celé tělo i hlava no hnus, ale vydržela, a dnes je mi lépe.Večer jsem u sínala v 21h. a pak se v noci budila a koukala do stropu, vše se urovná.Také jsem pořád psala, abych se ubezpečila, že je vše normální.Jsou to hrozné stavy, ale dají se vydržet a musíš věřit, že Ti léčba pomůže.Ahoj Jana

Ahoj všichni a hlavně Wendy, jak se máte a jak Vám je? Tento víkend měl být prý krizový, velké výkyvy tlaku. Tak je dobré že už je to za námi. Já jsem byla dneska běhat a krásně jsem si tím pročistila hlavu, to se musí nechat. Jinak neurol jsem stáhla na minimum, takřka na nic, již druhý týden jsem měla jen jeden a to v pondělí 0,25 mg, takže z toho mám radost. Na začátku března jdu na kontrolu k psychiatričce, tak jsem zvědavá, co mi řekne, ale trochu pochybuju o jejích kvalitách. ještě, že chodím taky na terapii. Jinak v březnu mě čeká velká cesta doThajska, tak se těším, ale i bojím zároven. Těšení ale převažuje.

Ahoj, Nic moc, motám se neustále v úzkostech a dneska jsem si vzal už celou tabletu Citalecu a málem jsem si potom ublinknul, ale maloval jsem kuchyň, jelikož to bylo potřeba. Dopoledne ležel asi do 10 hodin, jelikož seč jsem už nespal tak se mě nechtělo vstávat. Včera jsem si byl nakoupit barvu a dneska omaloval kuchyň, jelikož než jsem to všechno vystěhoval, odmontoval záclony a pak včetně podlahy olepil tak bylo půl druhé a vzhledem k členitosti místnosti, okna, dveře, kuchyňská linka a tomu, že jsem akrylátem ještě spároval staré dírky od obrazů a spáry na sádrokartonech tak jsem včetně malování skončil i s úklidem a obnovou do původního stavu v 19:00, takže dnešek mi totálně utekl. Žena spokojená a já taky, teď mě bolí celej člověk :-)) a zítra zase do práce, ale vuuuubec se mi tak nějak nechce, jsem z toho všeho unavenej a mám pocit, že bych mohl proležet celý den :-)) Co Wendy, Jak je? Bojuješ? Zdraví Alwin amatérský malíř pokojů :-)

ahoj vsichni.omlouvam,se ani sem nepsala,je to celkem des.nakonec sem ustalila s doktorkou ze sem na to dost citliva takze ted beru jen ctvrtku tablety a v patek si dam pulku a pristi tyden zas navisim.po te ctvrtce je mi fajn,jen to spani!!!!dnes jdu k doktorce znova at mi da neco na spani.uz fakt nemuzu.zajimave je ze uzkosti se mi zatim neprojevili ale spis ty fyzicke priznaky prevazuji.mam jakoby tlaky v hlave,je mi horko pak zima ale to vse se da prezit jen to spani.ja vazne nemuzu spat a to uz to beru hned rano po jidle.celou noc se jen prevaluji,rano sem uplne vyrizena a vynervovana ze nespim,musim do prace,asi reknu te doktorce at me odepise z prace ale to me treba pak zas muzou vyhodit,toho se bojim.ach jo.ale dnes rano je to celkem sila,po 15 hodinach prevalovani v noci na posteli sem uplne vycerpana,takze se mi zas zaclo klepat telo a spatne od zaludku...ach jo.takze si du vzit asi tu tabletu na uklidneni.ale jo nakonec sem rada ze to beru,protoze uz ted je mi jasny ze se to samo nespravi.jen doufam,ze tyto stavy prejdou,ja se vyspim a bude zas fajn.uz si to ani neumim predstavit jak je byt fajn.

Ahoj Wendy ,jestli chceš pomoct ,napiš email ,je to na tobě.

jinak ano mate vsichni pravdu nasla sem dokonce zhruba 7 lidi z mych blizkych pratel co nekdy brali AD a vsem to pomohlo.jeden muj blizky kamarad bral dokonce 100mg asi 6 let ale na tezkou depresi kterou ma v rodine ale po 6 letech brani takove davky to vysadil a docela dobre funguje.on me do toho taky hodne tlacil.tak uvidime

Je fajn Wendy, že nad tím již takto uvažuješ, ber to tak jako by jsi měla nějakého vira nebo angínu, na to taky léke nezaberou hned a leckdy se antibiotika berou několik týdnů a pochopitelně ti taky po nich není bůh ví jak fajn. Tady s AD je to podobné - musíš si v těle nejdříve vytvořit hladinu kterou tělo přijme a pak s ní začně určitým způsobem hospodařit. Pak teprve je cítit při správně zvolených lécích léčebný účinek. Já jedu na 10mg dneska druhý den a pokud mám správný pocit a nehrabe mi z toho tak jelikož beru už druhý týden, přijde mi, že taková ta nejhorší tenze a staženost je již tak o 15-20% záleží ne denní hodině menší. Lexaurin jsem si již pár dní nevzal jelikož to zvládám sám se sebou, jen z neděle na pondělí půlku pač jsem nemohl spát, takže na to, že ještě v těle tu hladinu ani pořádnou nemám je mi o něco lépe, předtím to byla strašná úzkost. Celkově jsem pokud se nepletu snědl od začátku 5x1,5mg tabletek, ale půlku nosím pořád v kapse u kalhot - co kdyby náhodou a to mi dodává klidu, že v nejhorším mám berličku. Jako tonoucí se chytám každého stébla a každého náznaku zlepšení a dávám si naději, tak snad to s Citalecem vyjde, jinak budu muset brát to co před 3 lety a to Paroxetin a ten nástup u něj jsem měl absolutně strašnej teda, Držím Vám všem pěsti, u mě zatím o "něco" lepší, i přestože vnitřní neklid převažující až do odpoledních hodin je docela velký, tak alespoň už neběhám každých 20 minut z práce ven si zapálit a jsem klidnější.

no tak dnes sem se konecne vyspala.jenze jenom diky prasku na spani ale aspon to.ja si za to asi vazne muzu sama,protoze kdybych od zacatku brala ty vsechny prasky jak mi je napsali tak bych byla na tom lip a az ted vidim ze oni vazne vedeli co a proc mi to napsali.no tak teda budu brat kazdy vecer prasek na spani,rano AD,dnes jelikoz sem se vyspala tak sem si rovnou dala uz pulku no a pristi tyden sem si vzala na 3 dny dovolenou a prehodim se uz rovnou na cely.jen si ale zas rikam ze jestli teda vubec mam spravny ty prasky.co kdyz me spatne odhadli a dali mi nejaky co mi fungovat nebudou?no ale to uz zase mluvi ma uzkost,nicmene doufam,ze pak je i vic moznosti,protoze si hlavne musim dat doporadku ty vtirave uzkostne myslenky protoze ty mi pak strasi cele telo a to pak reaguje jak reaguje ale vzdy to zacina v hlave,tak musim najit neco co bude fungovat na tu hlavu prvne a tim padem to telo uz nebude strasit.ale je vazne rozdil se dobre vyspat.to musim rict.takze dnes je mi fajn.:))

Ahoj, no vidíš Wendy, že se to dá. Já taky špatně spím, hůř usínám a tak kolem 5 hodiny už se jenom převaluju, ale chodím spát okolo půl desáté takže min 5-6 hodin spím a to mi dává alespoň tolik sil abych v práci fungoval, já dneska beru desátý den a z toho třetí den 10mg. Včera bylo docela fajn a dneska jsem zase v řiti, musel jsem si v práci ukousnout kousek z půlky lexíku jelikož jsem nevěděl co se sebou, samotnou úzkostí bych se asi rozběhl někam ven z práce a zastavil se až vyčerpáním :-), teď je odpoledne - takže zase o něco lépe. Tak snad se to zlepší, ale holt zase musím počkat než se mi ustálí těch 10mg když jsem si to takhle pomalu nasadil tak musím počítat, že to utrpení bude o to déle trvat no. Divné je to, že první dva dny na 10mg a těch jsem se bál nejvíc byly naprosto v pohodě a až dneska je zase šrumec, a už jsem to cítil večer, že se něco děje. Jelikož večer bývám naprosto OK a včera to OK nebylo a měl jsem úzkost i večer a to AD beru o půl osmé ráno když snídám. Už jsem zhubnul asi 2 kg a krapet ze mě padaj kalhoty - tak doufám, že mě ta úzkost nespálí na kost a ty antidepresiva konečně zaberou. Tak se opatrujte.

to je mi lito alwine ze se takhle citis.ja musim rict ze se dnes citim uplne skvele.je mi jasny ze to asi jeste nejsou ty prasky,ale aspon mi to dodava optimismus v tom ze si to nevymyslim kdyz se citim spatne a ze je rozdil citit se takhle skvele a pak spatne,protoze obcas mi pripada ze se do toho sama zamotavam a ani nevim jak bych se mela citit a jestli je to jen normalni reakce nebo uzkost...no proste dnes je mi fajn,sedim v praci a zase planuji,co budu delat v lete a kam bych treba jela na dovolenou a tak.tak budu doufat,ze mi to aspon vydrzi do vecera :))tak se drz alwine. a jani jak se mas ty?

Ahoj Wendy, mě je teď docela fajn, občas nějkaký špatný pocit, ale ten rozdýchám a jdu dál, dnes jsem si dala do těla v posilovně, tak je mi dobře. Musím to zaklepat, já jakmile řeknu, že je mi dobře tak hned druhý den je mi na nic, ale stavy jaké jsem měla před měsíci nemám, kalsickou ataku jsem neměla ani nepamatuji. Držím palce Tobě i Alwinovi ať je vám co nejdříve dobře. Ahojte jdu koupat děti.Jana

Moc všechny zdravím a děkuju za skvělé zprávičky, které, jak zjišťuju, drží při co největší vůli to jde všechny lidi, co začínají a bojují. Já jsem se teď na pár dní odmlčela, protože jsme si užili s tchánem ještě víc ,než jsme čekali. Začalo mu vynechávat srdce. takže jsme volali sanitku, skončil na urgentním příjmu a pak na jipce, takže každý den do nemocnice a bylo to trošku náročnější. Ale z nejhoršího jsme venku a dnes by měl jít už na normální pokoj. A proč to píšu. Chtěla bych tím dát všem naději, že vše, i když to vypadá tragicky, ještě nemusí tak špatně dopadnout a když jsem o tom přemýšlela, co mi všechny ty problémy se mnou i okolím daly, zjistila jsem, že mě posunuly mnohem dál, že konečně nacházím sama sebe a odsouvám do pozadí problémy, které mě trápily, než jsem začala s léčbou. Vy všichni, kdo jste s léčbou začali, jste úžasní a stejně tak, jako mě, Vás už jenom ta vůle s tím něco dělat, posunula nesmírně dál a začínáte být sami sebou a rozumět si, ne proti sobě bojovat. Vím z vlastní zkušenosti, že to někdy stojí pěkně za pendrek, ale díky tomu, že jsme se postavili našim problémům čelem, tak jsme je začali řešit a myslím, že začínáme žít (každý postupně a podle sebe) a ne jen přežívat a věřím, že si života ještě užijeme. Držím všem upřímně pěsti, ať je těch dobrých dnů stále víc a víc a i když špatné stále budou, tak ať je všichni zvládneme s nadhledem a máme ze sebe radost. Hlavně se chvalte za každý krůček, který se Vám zdá být dobrý a ty špatné nepreferujte. Mně to pomohlo.

to je velice pekne co jsi tu ted napsala.ja sama sem dnes rano cestou do prace byla schopna chvili takhle myslet a uvedomila sem si ze diky tomuhle vsemu jsem se usmirila s mym tatou,ze sem konecne zacala chodit na psychoterapie protoze predtim sem trpela fobii z letani a uzavrenych prostoru ale nikdy sem tomu neprikladala vahu a ze mozna dokonce az vse pomine tak na tom budu i lip nez predtim protoze sem zacala.jinak musim rict ze nevim proc ale mam strasne fajn pocit ze sem zacala s tema praskama,je mi jasny ze jeste nemusou fungovat protoze to neberu ani tyden ale najednou citim ze sem udelala dobre.jsem uz na pulce a o vikendu prejdu na celou.na spani uz mi staci jen ctvrtka na uklidneni a spim jak baby.az si rikam jestli je normalni ze se mi nic tak hrozneho nedeje.cekala sem strasliva muka a ono se to da.uvidim jak bude dal,protoze vsichni tu psali ze obcas je to jak na houpacce tak uvidim co bude.ja mam vzdy par dni trochu veselych a ok a pak zas do toho spadnu tak uvidim.zatim vse ok a vazne vsem dekuji ze me premluvili k tem praskum.vim ze sem udelala to nejlepsi co sem mohla.

Wendi, jsi úžasná šikulka a máš můj velký obdiv.. Je to přesně tak, jak píšeš, jsou dny, kdy je dobře a kdy blbě, to máme všichni určitě hodně podobný, ale vážně se to postupem času zlepšuje. Já jsem tady taky skoro nováček, beru citalec 3tí měsíc, ale velmi velmi se to zlepšilo postupně oproti stavům před braním. Konečně jsem se dostala k přečtení příspěvků a strašně mi to pomohlo. Jak zjišťuju, jsme na tom většina co se problémů týká, velmi podobně a i když to upřímně a ze srdce nikomu nepřeju, docela se mi ulevilo a začínám si říkat jo holka, to je život, podívej, jak jsou na tom druzí mnohem hůř a taky to zvládají a to mě drží vzpřímenou a ne na kolenou. Před menstruací jsem docela na zabití, mám takový stavy sebelítosi, že se až za sebe stydím, ale můžou za to ty mršky hormonský a samo to přejde. Tuhle jsem jeden den zapomněla vzít citalec a nevím, jestli s tím někdo má nějakou zkušenost, ale na mě ty úzskostný stavy zas hupsly, snad ještě víc než předtím, bylo mi děsně a od tý doby mě manžel sám doma kontroluje, jestli jsem si vzala prášek. Rozumím i Alwinovi, mám podobnou povahu, všechno musím dělat minimálně na 100% a jak moje psychiatrička říká, děsně kontroluju, abych byla ta strašně hodná a bezchybná Janička, která je pořád k dispozici a neudělá žádnou chybu. Čímž si dost komplikuju život. Stejně tak chápu lidičky, co mají problémy v rodině a co se s úzkostí perou dlouhá léta. Já tím kvůli svojí povaze trpím už od dětství, ale začala jsem brát citalec až po takových 20ti letech problémů a vždycky jsem nějak vybočovala z rodiny a měla pocit, že jsem tak nějak cizí a nijak jsem se s nimi nesžila. Teď jsem konečně pochopila mojí mamču, jak se asi cítila těch spoustu let a náš vztah je teď výborný. Popovídaly jsme si, podpořily jedna druhou a uvědomily si, že i když jsme jiné, tak rozhodně nejsme špatné. A stejně tak i Vy ostatní nejste. Sezení u psychiatričky mi moc pomáhají, stejně tak jako citalec. Před léčbou jsem brala skoro každého člověka jako nepřítele, který se mi snaží ublížit a v každé reakci jsem hledala nějaký útok proti mně a když mě někdo pochválil, tak jsem tomu prostě nevěřila, že to říká upřímně a spíš jsem to obrátila proti sobě, že to buď myslí ironicky nebo se mi posmívá. Postupem během braní citalecu jsem se pomalu uklidnila a už si začínám pochvaly užívat a hlavně taky chválit sama sebe, protože se mi to moc zalíbilo. Takže přeju všem, ať je chválený od ostatních upřímně a ze srdíčka a já si tak taky dovolím nás všechny pochválit, jak jsme skvělý lidi, kteří si zaslouží mít se dobře a to dobro pak šířit i do okolí.

U některých lidí Wendy nemusí třeba být vedlejší účinky antidepresiv ani téměř znát, já ten Citalec snáším taky relativně hodně dobře oproti paroxetinu který jsem bral předtím, dneska je mi zase docela fajn, ale beru těch 10mg moc krátce na to aby to mohlo fungovat jelikož na 10mg jsem najel teprve v pondělí, takže tomu dávám čas. Tak se drž a kdyžtak piš, zakladatel Moon by asi koukal co je tu příspěvků, škoda, že sem nikdo z nich už nechodí, Docela by mě zajímalo jak na tom jsou.

Představte si kdyby 3/4 populace trpěly depresemi nebo úzkostnou poruchou/neurózou či říkejme tomu odborně jak chceme. Vemte si jak se tu k sobě lidé v tomto vlákně diskuze chovají, na to jen tak nenarazíte, dneska je všude jen sobectví, špína a každej ve Vás vidí jen výdělek nebo kouká jak Vás okrást. To by bylo po světě hodnejch lidí, kdyby je spalovalo také trochu té živočišné úzkosti. Občas si říkám, kde se to bere, zda je to z toho, že nedokážu třeba přijmout sám sebe. Vždyť narovinu...co mohu ještě chtít, mám fajn práci a dobře placenou (na dnešní poměry), mám svůj barák a slušně opravenej, vše co jiní nemají. Dvě auta, pergolou, stání na auto,elektrickou pojezdovou bránu a další vymoženosti dnešní doby, zahradu jak hrom, psa, naprosto úžasnou manželku a miminko na cestě. je mi 28 a přesto se nedokážu momentálně z toho všeho radovat a ba naopak z narození dítěte mám díky mému momentálnímu rozpoložení docela hrůzu (ještě, že máme termín až za necelý měsíc). Bral jsem AD od roku 2008 do léta 2010 kdy jsem vysadil a byl jsem naprosto v pohodě a ze dne na den jsem se složil jak domeček z karet. Dneska když v noci pes kterého máme doma díky dnešním mrazům zaštěká ve verandě tak já se vzbudím hrůzou a strachy, ta lidská mysl a hlavně chemie v mozku je něco nepředstavitelného co si (v náš neprospěch) ani dnešní věda nedokáže vysvětlit. Především problém je jen a jen v Nás, proč se bojím smrti když neumírám, proč se bojím věcí kterých nemusím, proč mám úzkosti z běžných věcí a každodenního života, z odpočívání které momentálně neumím jelikož jsem 24h denně v tenzi a staženej a nedovedu relaxovat. Myslím, že úzkosti vznikají hlavně z vnějších podnětů a hlavně taky v tom jak jsme vyrůstali což já dětství neměl růžové, rozvody a tahanice, stěhování atd, pak jsem před pár lety postupně za 3 roky začalo to psem pak jsem pohřbil babičku z tátovy strany (jako moje druhá máma), za rok po ní mého tátu (infarkt) a před rokem babičku a dědu z máminy strany. Zůstala mi už jenom sestra a máma. Asi se plus tohle všechno ve mě něco seklo a vesměs jsem byl vždy úzkostlivější děcko a kluk terej nebyl autsider, ale neuměl se moc prosadit a v dospělosti to dospělo takhle daleko, že jsem nyní na antidepresivech jelikož nedokážu přijmout sám sebe a pak se mi toto děje. Občas mám pocit, že bych potřeboval vypláchnout mozek a začít ve svých 28 znova, ale to nejde a tak musím bojovat, potřebuju se změnit a to hodně a pracovat na sobě jinak se toho nikdy nezbavím a až se z toho teď zase dostanu tak vím, že by to zase jednou plíživě přišlo, až se tohohle svinstva díky práškům zbavím tak začne změna a doufám, že sice pomalá, ale o to velká a snad nezvratná. Včera jsem o tom než jsem usnul přemýšlel a nic jiného mě nezbývá, jinak budu celej život žrát prášky, ale už moc píšu a moc si to maluju. Skusím to a vám doporučuji to samé. Sice je mi z toho všeho zle ještě víc, ale nechci se konejšit, prášky zabeou a uvidíš bude zase OK, ono bude a v to doufám, ale chce to ZMĚNU jinak se to vrátí. S odstupem času můžu říct, že kdybych tohle udělal už tenkrát co jsem se z toho dostal tak jsem dneska neměl relaps, ale co andělám. Život je takovej, tak se alespoň pokusím upravit moje mechanismy života, a chovat se trošku jinak a hlavně k věcem jinak přistupovat. Přestat bejt 100%, perfektní a uspokojit se s tím, že né vždy jde všechno udělat dokonale, ideálně a svět není takový jaký jsem si ho maloval, tak to jen taková odpolední úvaha kdy mojí myslí prosvitne trocha racionálnějšího uvažování místo surové úzkosti. Zkuste to taky, molí to a člověk to nerad v sobě řeší, ale myslím si, že i podobné věci se dějí na psychoterapiích i přestože jsem žádnou nikdy nenavštěvoval. Zdraví Alwin

to je vazne pekne cos napsal Alwine.ja bych pridala muj pribeh,me je 30 taky mam vsechno.nemam sice dum ale zrovna minuly rok sem nasla sveho pritele,poprve to myslim uplne vazne a citim z jeho strany desnou lasku,mam okolo spoustu pratel,vzdy sem byla komunikativni spis takovy klaun,mam dobrou praci.sem momentalne v zahranici kde sem se docela dobre prosadila,10 let sem procestovala nez se usadila,stalo se mi spoustu spatnych veci ale vzdy sem se pres to dokazala prehoupnout,lidi mi rikavali ze mam neuveritelny tah,ze dokazu bojovat no a ted kdyz konecne nijak nebojuju a mam byt stoprocentne stastna tak se mi stalo tohle.predtim se mi nikdy nic obdobneho nestalo ale kdyz se nad tim zamyslim tak i jak sem k tomu asi vzdy spela.rodice se rozvedli kdyz sem byla mala,zila sem s mamou ktera me nikdy nepochopila,porad na me kricela ze vseho byla nervozni a strasne pesimisticka,to mam v povaze taky.mama se taky pokusila o sebevrazdu kdyz sem byla mala ale pak byla asi 2 mesice v nemocnici a uz nikdy nic takoveho neudelala ale asi musela mit nejakou depresi jenze ona o tom nikdy nemluvila.proto i ted sem si rikala ze me snad konecne pochopi a je to prave ona kdo me vubec nechape a rika ze ja sem blazen.no ale tohle sem si vyresila uz dlouho predtim takze me to vubec nebere ale asi to melo vliv na mou osobnost,sem desne nervozni,perfekcionista nejsem ale vadi mi kazda blbost,soustredim se na malickosti a velke veci mi unikaji.sem hystericka a dramaticka,vse vidim hned cerne a pesimisticky.takze si vlastne vybavuji jak sem uz ve 20 zacala mit strach z litani pak v tech uzavrenych prostorech a pak strasny strach ze smrti.z toho ze nevim co bude dal,jenze nikdy sem se nelecila proste sem to vzdy zahnala a bylo to.jen sem nechapala lidi co se neboji umrit ja pri kazde nemoci uz se videla na smrtelnem luzku a nechapala sem lidi co se niceho neboji.takze to ted bude muj velky ukol.musim se taky zmenit.muj pritel je verici jak sem uz tu rikala,zacala sem s nim chodit do kostela,verit v boha,myslim ze to mi pomuze kdyz budu verit ze je neco po zivote,ze toto vsechno ma smysl,plus asi nejake relaxace a tak.kazdy mame asi tady neco a delame neco spatne,ale rikam si proc to nemaji lidi kteri by si to treba zaslouzili aby si uvedomili ze se chovaji spatne?ale takhle to asi nefunguje.nicmene je fajn ze se clovek muze tady aspon vypsat.

Ahojte všichni, koukám že jste se tu nějak rozepsali to je dobře:). Já jsem na tom tak nějak stejně pořád bojuji a snažím se na to nemyslet. Ale klobouk dolů před Vámi zvládáte to skvěle. Taky mám někdy jasno a někdy zataženo. Asi ta 30 je nějaká magická či co, protože jsme všichni podobného věku:)). I když beru AD už 4 měsíce bohužel bez berličky se ještě pořád neobejdu někdy jo ale většinou si vemu asi ze strachu, že to zas příjde když cítím náznak ataky. A z toho mám strach protože pak jsem rosekaná třeba 2, 3 dny, ale možná za čas to také zvládnu nikam nespěchám a ani nebudu. Život nám do cesty staví překážky ať v podobě nemocí nebo lidí co nechápou situaci v jaké se nacházíme a ty musíme překonávat a to je život bohužel. S tím nic nenaděláme jen se vzepřít a bojovat. Tak pište a mějte se hezky zítra je pátek tak úsměv na tvář.

Ahoj všichni, přesně se ztotožňuji s Alwinem, ani já nemám důvod mít úzkosti mám skvělého manžela, zdravé krásné děti slušnou práci, která mě baví a je slušně zaplacená, prostě není nic pro co bych se měla trápit.Cvokařka tvrdí, že je to v mé nadměrné zodpovědnosti a jsem také postižená tím, že vše musí být na 100% a to hlavně v práci, jsem perfektcionalista.Další problém je prý v mém dětsví, kdy mě naši v pěti letech strčili na 6 týdnů do ozdravovny a já to špatně snášela, byly tam hnusný a zlý sestry, měla jsem z toho takové trauma, že jsem tam zvracela pod polštář no hrůza, takže i když jse,m tam šla na VÝKRM byla jsem hrozně hubená, přijela jsem o 4 kg ještě hubenější. A pak naši mě nechávali dost často samotnou doma, a já se hrozně bála, taklže prý to má se vším souvislost. Měla jsem samé jedničky odmaturovla také tak, a je fakt že mě za to rodiče nikdy nepochválili. Ale pořád mi nejde do hlavy, proč když na to nemyslím, tak proč mám nebo jsesm měla takové stavy. No nic dnes mě bolí hlava jak střep, tak snad mě to přejde. Mějte se všichni FAJN a užijte si SUPER víkend. Ahpj Jana

Omlouvám se, ale píši ve spěchu v práci, takže to podle toho vypadá. Ahoj

Ahojky všichni, jsem moc ráda, že jste se ozvali zpět, protože to nejen člověka pohladí na srdíčku, ale i přiměje k zamyšlení o tom, co píšete. O těch lidech okolo jsem už taky často přemýšlela a když když na ně tak koukám, jak se mračí a jak kolikrát agresivně reagují, tak si tak říkám, jestli na tom nejsou podobně co já před léčbou. Probírala jsem to s psychiatričkou a ona říkala, že v dnešní době by téměř většina lidí by měla být na antidepresivech :-) Takže my jsme vlastně dál, protože už jsme ten první a zásadní krok ke změně udělali a projevujeme se už to dobrou stránkou. Dle mě (ale je to jen můj zaujatý názor) v lidech převládá strach (mám podobný věk, co Vy všichni, je mi 34 let, takže moc nedokážu posoudit, jak na tom byli lidi dříve), aby všechno stihli, neudělali nějakou chybu, aby obstáli před druhými a spoustu dalších aby a tak raegují kolikrát tak, že člověka nemile zaskočí. To celkem chápu a už mě to tolik nevytáčí, ale co mě dokáže rozčílit je reakce rodičů na svoje děti. Nedokážu si představit, že bych zavrhla svoje dítě (jsem bezdětná), které by se mi přišlo svěřit, že je na tom psychicky špatně a že se sebou začalo něco dělat. Zařvala bych s chutí HURÁ! a snažila bych se být mu oporou, jak by to šlo. Ach jo. Wendi, vím, že tohle ti budou asi připadat jako prázdná slova, ale myslím to upřímně a bojuju s tím takhle (proti otci se kterým jsem na tom velmi velmi podobně co ty). Řekla jsem si, že aby mě jeho reakce stále nezraňovaly víc a víc, musím nad tím získat nadhled a oprostit se a smířit se s tím, že on má takovou povahu a jiný nebude. To je první krok, který mi nějakou dobu trvalo přijmout. Pak jsem začala pozorovat sebe, jak v jeho přítomnosti reaguju a co mě vždycky vyděsí (z dětství nemám dobré žážitky a při kontaktu s ním mi vždycky bije srdce na poplach) a už to mi pomohlo, že jsem časem mohla reagovat jinak nebo aspoň ne tak impulzivně (agrese a vztek byla moje obranná reakce na něj, protože on je slaboch a troufá si jen na slabé). No a když jsem zvládla tohle, pak mi najednou samo přišlo, že vlastně o takového člověka nestojím, já jsem báječná a je to jeho chyba, že mě nechce přijmout a beru ho jako každého cizího člověka, ketrý je mi nesympatický. To znamená pokud to jde (a nemám zrovna před menstruací) s humorem (což on nesnáší, kydž si někdo dělá legraci z něj). Bydlíme u něj v domě, takže abych se nezbláznila, musela jsem to začít řešit a hlavně jsem chtěla. Jů to jsem se zas rozepsala, takže se mějte všichni co nejlépe to půjde, užijte si víkendu a budu se na Vás zase těšit.

Ahoj ve spolek :-) S Janou těžkej souhlas, taky mě přijde často, že spousta lidí by měla něco zobat :-) Otázka na Vás všechny, schválně skuste mi říct pokud to není důvěrné, co děláte když přijdete z práce. Vyvíjíte ještě nějaké aktivity nebo si lehnete na gauč k partnerovy/ce a zabalíte se do deky a čučíte na telku. Já jsem poslední dny tak strašně unavenej, že jsem nemohl včera vydržet než se žena dokoukala na ordinaci abych už se svalil do postele, je ot daný asi taky tím počasím, jelikož ty mrazy jsou záhul na organismus a hlavně těma úzkostma a práškama který mě krapet taky unavujou. Dík za reakce.

No, já v běžné dny (teď je na pořadu každý den po práci nemocnice) v pondělí po práci chodím cvičit a ve čtrvtek zase do kruzu šití, v ostatních dnech jdu po práci ke tchánovi s mým úžasným manželem, tam se uklidí, udělá jídlo, popovídá, pak jdeme na procházku s našima dvěma psounkama a pak se taky svalím do vodorovné polohy k telce nebo ke knížce a nebo musím udělat ještě něajký domácí úkol z kurzu. Víkend je uklízecí u nás doma a často jezdíme na výlety do lesů a luhů nebo na ryby a když ne to, tak uspořádáme velkou procházku. Jo a o víkendech taky navštevujeme občas a v rozumné míře naše maminky. Každý večer se snažím trošku aspoň 10 minut cvičit, abych neměla pocit, že se flákám. Vždyť jsem psala, že jsem trochu pošuk na 100% výkon. Akorát pátek odpoledne se flákoším, to je můj blažený čas.

Je fakt, že tě chápu, těch prvních 14 dní není žádný med, ale jak už tady psali jiní, stojí to pak za to (časem... nečekej, že za 14 dní bude po strachu a úzkosti a depresích). Postupně se začne člověku ulevovat a je to báječnej pocit. Je vidět, že ti citalec zabírá a to je dobře, protože ti taky pomůže a nebudeš muset měnit léky, myslím... Zkus vydržet, já si během tý doby ohryzala všechny nehty a nebylo mi vůbec valně, ale říkala jsem si, že se mi tak asi dostávají na povrch ty zatvrdlý problémy a emoce, který nezvládám a jak se to dostane na povtrch, dá se toho zbavit. Držím moc pěsti, ať je ti líp co nejdřív a ať se ti uleví od všech problémů. Jdi ven, vyčistíš si hlavu a načerpáš energii ze sluníčka a bude líp ;-)