Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním

uplna zavislost tady :))ale ten kolektiv mi tu prijde moc fajn.jinak ja jsem stale ok.az tomu nemuzu verit.ze by mi uz ty prasky nejak zabrali?sice dnes sem zmatena ale to je tim ze sem zas v praci.tu praci musim zmenit,ma na me urcite negativni vliv,mame maly kolektiv,delam stereotipni praci kdy mam cas o vsem desne premyslet a to neni dobre.jinak vcera sem byla fajn az do vecera az na maly zachvev uzkosti a to po precteni clanku o tom herci co umrel na nador v mozku.to me trochu rozhodilo a zacala sem premyslet jestli i to moje nemuze byt nador ale podarilo se mi to zahnat.sice sem taky blbe spala,mela sem spatne sny ale rano me to nijak moc nerozhodilo a spat bych mohla klidne az do 11.tak sem zvedava jak dnes.ale citim se o hodne hodne lip.jinak diky vsem za podporu.

To je zase zajímavý poznatek s tím věčným chozením sem...když se tak pozoruju, začínám tady být taky pečená vařená a zjišťuju, co kdo napsal a přemýšlím o tom, hlavně ráno v koupelně při čštění zbů ;-) Chci taky upřímně smeknout před druhou Jaňulí (N.). To, co všechno zvládáš, má můj upřímný obdiv. Stejně jako ostatní si nedokážu představit, že bych přednášela před tolika lidma a vedla je. Měla bych problém, že než bych po nich něco chtěla, udělala bych si to ze strachu z odmítnutí raději sama a z toho bych se musela časem zbláznit... Také přeju všem co nejsluníčkovější den, nejen venku ale i uvnitř nás. A ty Wendy určitě popřemýšlej, jestli by ti někde nebylo líp. Je to strašně ubíjející, když je to pořád na jedno brdo..Nebo nešlo by to nějak ozvláštnit? Alespoň maličkostí?

Alwine, máš pravdu, už to mám také jako drogu , ale mě to pomáhá.Jinak Wendy máš stejné pocity jaké jsem mívala já, jakmile jsem slyšela o nádoru mozku, tak jsem byla mimo, proto jsem si vydyndala MR mozku, prostě mě nikdo nepřesvědčil, že ho nemám, moc mi to pomohlo v tom, že když mi je na nic, tak si řeknu je "JEN ÚZKOST"a ne žádný nádor, pak jsem měla také fobie z roztroušené sklerozy, ale ten nádor mozku mě držel fakt až mi ukázali, že tam fakt nic není. Zatím ahojte. Jana

Zajímavé, ještě před hodinou jsem se krapet klepal jak ratlík a teď NIC, není úzkost, jsem i tělesně uvolněný čert aby to vzal co se to v té hlavě děje. Ráno jsem si už myslel, že vytáhnu z kapsy laxaurin který tam sebou jeden pořád nosím abych to zažehnal tu včerejší vlnu úzkosti a teď jsem jakoby naprosto OK, navíc mě zatím nebolí hlava, jen malinko. To jsou věci.... Wendy s tou prací mají ostatní taky pravdu - nebre to tak, že ti někdo chce řídit život, ale pokud ti to způsobuje problémy tak se nedá nic dělat. Já to taky již jednou tak udělal a i za cenu toho, že jsem si pohoršil finančně a makal jsem na dílně rukama, ale pobyt s "chlapama" mě jaksi utužil a prostě to bylo lepší. Teď pracuji s lidmi a jejich občas utopistické myšlenky a tlak nadřízených mě dácá zabrat, ale přesto mě to baví a je to dobře placené. Vím, práce se neschání nejlépe, ale já to udělal tak, že jsem normálně pracoval a sehnal si mezi tím něco jiného a pak dal až výpověď. Uvidíš no.....

byla jsem u dr,praktický a řekla mi,at si vezmu na úzkost ještě jeden Atarax a kontrola příští týden,pokud to nezabere,domluví mi návštěvu psychiatra,byli jste tam taky?mám prý chronickou úzkost,která občas sjede do deprese,onemocněl švagr a umřel a ten úraz přítele a já se to snažila ustát,přítel řekl,proč k psychiatrovi,taky umí povzbudit,takže je normální,že mě nic nebaví,tak jsem z toho rozhozená

Praktik má co se psychi vzdělání pouze základní informace, máš složitejší životní období, ale rozhodně se na úzkost neumírá, jen to člověka dost desocializuje jelikož je to ubíjející. Pouze pokud by trvalo nějak nezvykle déle tak bych nasadil AD, mě když umřel táta tak jsem to taky těžce nesl, ale zvládl jsem to. Rozhozená nemusíš být, psychiatr je jen a jen lékař, jehož specializace je tvoje duše. Stejně tak jako ortoped nebo zubař, k psychiatrovi chodím asi 4 roky, z toho jsem tam minule již rok nebyl protože jsem byl v pořádku, měl jsem s tím velké bloky než jsem se rozhodl tam zajít a dnes se tluču do hlavy, že jsem tam nešel už dřív jelikož o to déle se z toho vždy dostávám, ale jsem za to rád a rozhodně se za to nestydím, jen se tím pochopitelně nechlubím, ale slabost to rozhodně není. Na praktickou Dr. bych se vybodl a zavolal si k nějakému psychiatrovi ve tvém okolí, nebo v jiném městě a obědnal se. Jelikož její doporučení k němu nepotřebuješ a je to tvoje svobodná vůle. K tomu Ataraxu, měl jsem ho napsaný minule taky a stálo to za starou bačkoru, nejsem odborník přes léky, ale je to tuším antihistaminikum u kterého se ani neví pořádně jak je možné, že na úzkosti zabírá a mě pouze jen trochu uvolnil, ale výraznější efekt jsem neměl tak jsem s ním sekl do koše a pokud už jsi brala Neurol nebo podobné, těžko to teď nahradit Ataraxem - doktorka měla zvolit opačné pořadí, ale z části doktorku chápu, Neurol sice funguje super, ale je to návykové. Jde, ale jen o to necpat se tím půl roku v kuse od rána nebo si nezvyšovat uměle dávky na několik mg denně. Pokud si dáš po půlkách jeden 0,25 denně tak ti za 1-2 měsíce rozhodně závyslost nehrozí, ale já se těmhle lékům snažím vyhýbat, mám z toho pak výčitky, že se cpu oblbovákama, ale někdy holt vyhnutí není. Mám doma 2 krabičky Lexaurinu od doktora než mi zaberou AD a jsem trošku masochista, protože jsem od začátku braní AD polkl pouze cca 5 tabletek po čtvrtinkách či půlce. Tudíž to zvládám bez toho i když je mi zle, je to na každém z nás jak se s tím vypořádá. Přesto mám jednu celou v kapse pro sichr - co kdyby a to mě stačí. Ono ten Lexaurin mám navíc slabej jen 1,5 bíle tablety a výrazněji taky na úzkosti nefunguje, Neurol je lepší, ale ten skončil taky u mě v koši. Jednoduše - pokud cítíš, že to nezvládáš, zajdi okamžtě k psychiatrovi, z první návštěvy budeš vystrašená jako každý, ale uvidíš, že ti to pomůže. Toť moje "laické" rady.

já mám Ad ten escitil.ale ,když to nezabere do středy,což bude týden pulka a 5 týdnů celej,je to 10escitopram,tak přijde na řadu ten psychiatr,tak uvidím

Souhlasím s Alwinem, jak s těmi léky, tak s návštěvou psychiatra. Čím dřív půjdeš, tím líp pro tebe, vážně. Mně se tam taky nechtělo, ale pomohlo mi srovnání, tuším, Moona, když napsal, že když si zlomíš ruku, tak atky neřešíš, jestli to není ostuda, že jsi zakopla na schodech a jdeš k lékaři. S psychikou je to samé. Rozhodně toho nelituju, že jsem nakonec šla, naopak. mám skvělou psychiatričku a velmi velmi se mi ulevilo od té doby, co jsem se s tím dala do boje. Prolezla jsem net v mém místě i blízkém okolí, pak všechny stránky a hlášky lékařů a lékařek a vybrala si jen jednu, ke které jsem chtěla. Měla plno přes měsíc, tak jsem čekala a pak supr. Vyslechla mě, doporučila léky a taky že by to chtělo ještě terapii a já to ráda přijala. Držím moc pěsti, ať máš sílu se rozhodnout a překonat zábranu co nejdříve a je ti líp.

Tak se po čase opět nestačím divit, jak je tu živo - v podstatě bych mě napsat bohužel, protože to znamená, že někomu je zle :-( Nicméně to také znamená úspěch téhle diskuze. Nečekal jsem takovou trvanlivost. Zrovna minulý týden na pravidelné kontrole u Chocholouška jsme téma internet probírali a s MUDrem jsme se shodly na tom, že sice dokáže i uškodit, ale pokud člověk třídí informace s rozumem dokáže pomoci. A i díky téhle diskuzi se pár lidí odhodlalo jít k lékaři. A i kdyby to byl jen jeden jediný stálo to za tu námahu. Jak píše Jana - spousta lidí pořád na psychiatrii pohlíží jako na cosi nepatřičného. A já tvrdím a jsem si tím jistý, že se jedná o normální obor klasické medicíny. Když si někdo prochlastá játra - je chudák nemocný. Když má někdo psychickou poruchu je divný? Kdo z těch dvou si zaslouží větší péči? Mít psychickou nemoc není ostuda - je to naprosto běžné a dnes bohužel velmi časté. Vůbec nemám problém se o tom bavit. Vůbec nemám problém s tím, že už asi doživotně budu potřebovat léčbu. Žiju, funguju, pracuju .... - a byla doba kdy jsem myslel, že život skončil. Všichni se držte, nebojte se Chocholoušků a věřte, že zase bude dobře. Znám to - bude! Chce to jen trpělivost - jde po pomalu. Ale přibývá nám slunných dnů - a to je bezva terapie. Sám na sobě naprosto přesně pozoruju jak velký vliv má roční období na psychické nemocnění. Dávkování Citalecu přesně kopíruje roční období. Nyní se blíží "udržovací" doba s dávkou 10mg ( a to ještě občas zapomenu). V zimě většinou stačí 20mg, někdy je potřeba krátkodobě "ladit" dávkou 30mg. A někdy padne i Neurol - cca krabička 0,5mg za rok. Mějte se a všem vám fandím. Moon.

kdybych vedela ze ty prasky na me budou mit takovy slaby vedlejsi ucinky tak bych je zacala brat uz pred 2 mesici.nicmene jeste chci rict ze souhlasim s alwinem o teto diskuzi jak je desne nakazliva.sem tu taky pecena varena a pak clovek jen vse rozebira.jenze sem se sem uz naucila chodit tak to bude tezke.ale co se tyka me prace tak bych si mela vzit pozitivum z toho vseho co se mi stalo a zacit si hledat jinou protoze je dulezite aby prace bavila.to mi na veselosti neprida kdyz tu kazdy den musim cucet se stejnyma 4 babkama a fakturovat 200 faktur jak robot.to neni dobre.takze diky alwine za radu,poohlidnu se po necem jinem i kdyby hur placenem ale dulezite je byt spokojeny.vcera sem se na te zahrade citila uplne uzasne,dnes v praci uz je to horsi ale stale sem nepropadla nekam do hluboka jak predtim,tak uvidim.

Ahoj Moone, přečetl jsem celou diskuzi až od samého začátku, než jsem začal psát. Již několikrát jsem se tu ptal jak se asi má zakladatel této letité diskuze, jak vidím tak pořád zobeš, ale pokud je fajn, tak to gratuluju! Baráček už je jistě dostavený a v poklidu bydlíte, jsem osobně rád, že jsi se zastavil.

Brzy budeme mít první výročí od nastěhování :-) Stavba byla opravdu pořádná zkouška nejen mých nervů, ale zvládly jsme to. Sice chybí téměř vše kolem domu, ale to už není podstatné. Máme víc prostoru, o kvalitě bydlení nemluvě.... S tím zobáním jsem se musel smířit - po třetí "příhodě" to prostě vyplynulo ze situace a opravdu nemám odvahu pokoušet to znova. Jsem stejně asi zvláštní pacient. Dobrodružství zvané "stavba" mě lékař nedoporučoval, odejít z práce a udělat se pro sebe také ne. Ale nakonec to bylo právě to co mě pomáhá. Stavba byla i otázka profesní cti a to, že se nemusím poslouchat nadřízeného mě také maximálně vyhovuje. Určitě zase nakouknu. Moon

Ahoj všichni, tak už mám do konce šichty jen 30 minut, 13 hodin v práci mám toho plné zuby.Ale proč píši, myslím že návštěvy psychiatra je zapotřebí, je pravda, že já za tím svým jezdím do jiného okresu, aby mě tam nikdo neviděl, ale pomáhá mi to, nestydím před ním mluvit o svých pocitech, protože on to chápe a přijde mu to normální a hlavně vám řekne, co k vaší chorobě patří a co ne, takže Boobeku určitě navštiv psychiatra nebo psychologa, ten Tě navede jak z toho ven, on člověk si musí hodně pomoci sám, ale ta terapie je také důležitá. Zatím ahoj.Jana

Ahojky všichni, tak mě včera paní psychouška moc potěšila a nabila energií tak, že bych mohla dneska dříví štípat. Říkala, že u mě je naprosto normální, že nejlépe funguju, když je nejhůř, protože jsem člověk, který odpočívá při akci, takže já se vlastně často flákám a nevím o tom :-D. Ona je prostě úžasná. Napadalo mě Wendi, jestli to tebe není podobné.. U tebe v práci asi není možné něco vylepšit a udělat zajímavé, jsem taky účetní, ale kompletní a tak mám práci mnohem různorodější a nikdo mi do toho nekecá. Jeden čas jsem taky jenom fakturovala a utekla jsem od toho. Taky chápu ze zkušenosti, že některé babky v kanceláři jsou fakt na zabití. Tak přeju pevný nervy a pěkný den.

Tak to je Jano u mě naprosto stejné, já nejlepší výkon podávám taky v napětí. Z toho si generuju ty úzkosti, je potřeba umět vysadit, uvolnit se a relaxovat. Paradoxně tělo je schopné v tlaku a stresu jet dlouho, ale jakmile se zastavíš tak pak přichází úzkost - tak je to alespoň u mě, klasickej neurotik :-) tak užívej nabuzení a dobré nálady. Mě je dneska taky relativně dobře.

ahoj vsichni.ja vam jeste jednou vsem musim desne podekovat ze ste me tu tak podrzeli a navnadili na ty prasky.citim se totiz tak skvele!!!teda musim rict ze vcera odpoledne me chytla vlna uzkosti ale sesla sem se s kamaradkou a zacali sme tak povidat ze sem na to zapomela a vecer uz mi bylo zas docela fajn.rano se probouzim a nemyslim na to jaky to bude boj a vse mi najednou pripada takove hezci.nevim jak to popsat.nevedela sem co mam cekat,myslela sem ze budu jak pod nejakou drogou nebo co ale vubec nic takozeho.zase myslim na to co si dam k veceri a co budu delat o vikendu a ne ty blbosti kteryma sem se zabyvala.a to sem jen na tech 10mg.jestli mi to bude fungovat tak mi vubec nevadi ze to budu muset jist do konce zivota.vazne.co se tyce me prace udelala sem rozhodnuti,myslela sem si ze mam dobrou praci,v teple,kancelari ale teprve ted sem si uvedomila jak moc me to tu leze na nervy.takze bude zmena.mozna si najdu uplne neco jineho.neco s lidmi,.jsem velice komunikativni typ a to tlachani s tema 4 babkama tady je pro me hrozne.takze zatim vsem preji pekny den :)))

Jsi Wendi skvělá! Držím moc palce, ať najdeš práci, ve které najdeš sama sebe ;-)

Perfektní!! Držím palce, neboj až se ti to ustálí tak to bude jen fajn. Antidepresiva nejsou nějaký drogy a vesměs jejich účinky ani nijak nepociťuješ. Tak se drž a držím palce !!!

Ahojky, Wendy také se přidávám ke gratulaci jsi držák. No a já celkem dobrý až na včerejšek. Mamka odpadla takže jsem volala pohotovost - vysokej tlak 180/120 no děs. Nakonec jí dali nějakej prášek takže do půl hoďky byla relativně dobrá zakázali jí kafe a to její ranní cigárko s čímž v její situaci souhlasím. A další gól byl večer v půl desátý jsem vezla nejmladší ségru na pohotovost s gynekologickýma problémama ale dost mě naštvala chtěla to řešit brufenem což na jednu stranu chápu bojí se nemocnice ale kdo ne. V situaci kdy nemohla ani chodit jsem jí naložila a jela. Samozdřejmě si jí tam nechali tak čekáme co budou dělat dál. Mamce jsem to ani neřekla aby jí zas nevyskočil tlak. A souhlasím s Vámi, že pod tlakem člověk funguje líp nebo aspoň já, ale čekám až to ze mě spadne a pak příjde ten můj sešup:). Teď mi to tělo jakoby nedovoluje povolit furt jsem ve střehu protože u nás včera v rodině fakt akční den. Můj manžel to smozdřejmě okomentoval slovy no jo dnes je MDŽ tak na sebe upozorňujete:)), ale byl skvělej protože mamce i zvedl náladu s nažil se jí rozveselit. Tak snad ty příští dny budou lepší, protože jsem včera normálně měla strach o rodinu jako celek. Tak zatím ahoj

Jarooooo :-) venku je krásně

Fifinko, moc na tebe myslím a držím usilovně pěsti, ať je líp a ať to všichni zvládnete. A taky chci říct, že ses včera zachovala naprosto úžasně a obě dvě si zachránila. Podle vlastní zkušenosti z rodiny vím, že vysokej tlak není žádná sranda a může to jít pak rychle z kopce a taky se to pak už nemusí ubrzdit. S problémy tvojí sestry zkušenosti žádné nemám, ale určitě to taky není v pořádku nemoct chodit a tím tuplem že si jí nechali v nemocnici. Drž se holka a piš, ať se to z tebe dostane ven (když budeš chtít), od toho tady taky jsme a píšeme na tuhle stránku podržet druhého, když je mu ovej.

to jo velmi mi to tu pomaha,vypsat se a mame tu perfektni "kolektiv" :).Me je dnes teda uplne o nicem.myslela sem si ze uz budu stale tak v pohode jak posledni dny a vcera vecer me rozhodila jedna prednaska na ktere sem byla,pak vecer v televizi ukazovali porod,nez sem to stacila prepnout tak me to desne vydesilo,na druhem programu zas bylo cosi o depresi...no hruza,nakonec sem to vypla a sla spat,ale mela sem spatne sny a dnes teda nic moc.spis nic nez moc a nadeje ze se mi to vylepsi zrovna v praci je trochu mala ale zkusim byt optimista.doufam,ze ostatni jsou na tom dnes fajn.piste

Ahoj, moc děkuji za milý slova a za podporu. Jsi moc hodná Jani. Mamce už je líp, Se starší ségrou se střídáme aby nebyla doma sama je to náročný, protože bydlí o 20km dál. Ale co bysme pro rodiče neudělali. Zvlášť když jsem procházela rakovinou tak mě drželi při životě a naději, že to zvládnu. Za to ségra bohužel nedopadla moc dobře v uvozovkách - potratila:(. Ale hlavně že je v pořádku a není to nic vážného. Byla na začátku tak to ani netušila jen prostě nevěděla co se děje jak jí bylo zle a do toho horečky a pak to z ní v nemocnici ¨vypadlo¨. Takže tam zatím zůstává na pozorování. Brečela protože by to chtěla, ale to je život. Mamce to říct zatím nemůžem protože před vánocema potratila moje druhá ségra a řekla to mamce až v lednu aby nepokazila vánoce. A teď ta nejmladší, ale určitě jí to řekne až na to bude vhodná doba. Zatím to zvládám, ale jsem trochu unavená psychicky. Ale opravdu jsem si včera oddychla, že to není vážná nemoc nebo tak něco i když je to taky hrozný. Ale říkám si je mladá 23 roků tak se dá rychle do kupy hold psychika je trochu jiná kategorie ale, ona je pozitivní člověk tak to zvládne akorát její přítel tam včera seděl jak zařezanej a nemluvil bylo mu to líto a hrozně se o ní bál takže vím že jí psychicky podrží. Přeji Vám všem hezký den. Ahoj

Holka, to je mi moc líto... Ani mě nenapadají vhodná slova útěchy.. Víš, je to zvláštní, ale mám pocit, že žádný problém nechodí sám, ale vždycky si sebou vezme několik pomocníků, kteří člověka ještě dorazí... Vždycky jsem se na tímhle úkazem u mě vztekala a říkala jsem si, že to není spravedlivé, ale tenhle rok při těch všech problémech dohromady jsem si najednou řekla díkybohu za to, že jste přišly všechny najednou, protože když byste chodily postupně, tak to asi nezvládnu, protože bych neměla ani čas si od nich na nějakou chvíli odfrknout. Přeju upřímně, ať už máš ty problémy taky alespoň na nějakou dobu vyčerpaný a ségra s přítelem ať se podrží navzájem a opřou jeden o druhého a snad je to ještě víc semkne dohromady a posílí alespoň jejich vztah...

Tak jak je? Dámy, U mě střídavě oblačno, ale už alespoň nemám takový úzkostný neklid, že bych se vysvlíkl z kůže, jde to pomalu, ale jde. 3 týden na 10mg, 23 jdu k psychimu na kontrolu, tak si nechám napsat 20mg a pak se tak za další měsíc uvidí jestli u Citalecu zůstanu, ale asi ano, neb je to krapet lepší. Včera byla žena na ultrazvuku a máme 3,2 kg díťátko. Jelikož máme termín 19.3 tak už to čekám skoro každý den a těším se až se narodí. V práci už jsem di domluvil týden dovolenou a myslím, že nebudem vědět kam dřív skočit jelikož je to naše první. Fifince přeju ať už má to složitější životní období za sebou a Vás ostatní zdravím a přeju poklidný podvečer.

tak nevim ale od stredy vecer mi neni vubec nic moc dobre.tak jak sem se tu rozplyvala na zacatku tydne tak ted ke konci teda nic moc.je to rozhodne lepsi to jo,ale znovu od stredy pocituji uzkost a vcera sem vecer byla dost smutna,dokonce zamlkla protoze sem jakoby byla zklamana ze to asi nefunguje.je to jak rikas alwine ty ze uz nemam pocit jak kdybych mela vyskocit z kuze,protoze ten pocit moc dobre znam,ani me to jako klasicky nerozbrecelo ale fajn to neni.a k tomu neustale na to myslim a rikam si co s tim jak s tim budu zit atd to neni dobre.ja vim ze po 3 tydnech nemuzu cekat zazraky ale jelikoz s tim mate vsichni vetsi zkusenosti tak mi prosim nekdo poradte.bude to lepsi?nebo mam zvysit davku?ja vim ze perfektni to asi nikdy nebude ale na zacatku tydne sem se vazne citila super.kdybych mela jeste trochu vic chuti do vseho a byla zas veselejsi bylo by to vporadku.diky za radu.

Ahojda, Pokud tě mohu uklidnit, tak já jsem včera probíral moje příspěvky na HELPu abych se ujistil, za jak dlouho mi minulá AD skutečně začaly fungovat tak aby se dalo hovořit o tom, že zabraly alespoň dle očekávání. Po přečtení jsem se částečně uklidnil jelikož jsem si jasně četl svoje slova z minulého excesu úzkostí z roku 2008, psal jsem tam, že větší úlevu jsem cítil okolo 3 měsíců braní AD a to hovořím o 20mg - teď beru jen 10mg a navíc ani 3 týdny - ty to bude teprve v pondělí přístý týden a jsem lepší rozhodně než na začátku. Dále v dalších příspěvcích které jsem psal již za 6 měsíců braní AD jsem se cítil respektive jako by mi nic nebylo. To třeba jen tak přikládám modelovou situaci jak to u mě probíhalo minule. Takže Wendy: VYDRŽET AD nefungují za 3 týdny tak, že tě to hodí no normálu. Raduj se z každé malé změny a třeba si piš každý týden jak ti bylo a pak to porovnávej za týden, uvidíš rapidní změny. Pokud by jsi do 6 týdnů nepozorovala absolutně žádný efekt, bylo by potřeba léky asi vyměnit, ale podle toho co píšeš už je to lepší ne? Tak ti to snad sedí. Co Boobek? Jak ty válčíš?

diky alwine,trochu jsi me uklidnil.ano jsem na tom lip to rozhodne jo.i pres to me mikroskopicke pozorovani mohu rict ze sem na tom o dost lip.hlavne v noci uz spim,dokonce sem si v utery z prace v aute pustila peknou pisnicku a zpivala si.to sem predtim nedelala.jen sem cekala ze tak jak mi bylo skvele na zacatku tydne tak mi uz bude porad a zas v tu stredu sem do toho nejak spadla ale citim ze to neni tak hrozny jen sem si myslela ze teda uz budu naporad dobra jak v to pondeli kdyz sem sedela na te zahrade.ale asi to chce vazne cas.dnes vecer mam zas schuzku s tim psychiatrem na skypu a schvalne co mi rekne na to davkovani a tak.ale dnes je to teprve 3 tydny co to beru a teprve 2 co beru 10mg.dik moc alwine za podporu.doufam,ze neco taky napises i kdyz bude mimco,ale asi nebudes mit moc casu vid?tak nam dej hlavne vedet.

Tak myslí, že malá bude velkej zápřah asi, ale zase se nebudem se ženou nudit a hlavně ona jelikož poslední dny těhotenství už to nemá jednoduché a špatně se jí spí. Na malou se moc těším..... Ten psychi po skypu .....není to moc drahé? Já jsem na to koukal a asi bych to do toho neinvestoval nějakých 650 tuším za 3/4 hodinu,

no drahe to je,ja si platim vzdy jen 30min za 400 ale jelikoz me tato vec tak suzuje tak sem tomu schopna obetovat vsechno jen aby to preslo.:)sem zvedava jestli se zas trochu vzchopim o vikendu.zatim sem na bode mrazu.tak preji vsem prijemny vikend.

A to si vydržíte celých 30 minut povídat? To asi ani nevím co bych s ním řešil :-)

to ja vydrzim a klidne jeste dalsi hodinu.ja sem desne zivy upovidany typ,tak to na nej vzdy vse vybalim a mluvim a mluvim jen si musim davat pozor protoze kdyz mu reknu vsechno co se mi honi hlavou tak by mi taky treba mohl napsat nejakou celou smes prasku na hlavu a doporucit zavrit me na psychiatrii,on totiz rikal ze kazdy skoro ma nejaky problem a co si myslime ze je normalni tak v psychiatrii normalni neni.ale rikal ze sem hysterka a dramaticka takze kdyz si upustim vse tohle tak mam "jen"uzkost.nejak se zacinam pozitivneji ladit,mam konec smeny za pul hodky takze aspon tak :))

Hele berte to takhle, kdyby se k psychiatrovi dovleklo 50 náhodně nasbíraných lidí na ulici tak mi věřte, že u 49 by byly konstatovány duševní poruchy nebo odchylky. Tak to prostě je a jak by vypadal podle psychiatra ideální a neposkvrněnej člověk? To v dnešní době ani není možné, takovej člověk by byl sterilní jak obvaz a nepoužitelnej, si vemte co znáte střelenejch, hyperaktivních, ustrašenejch lidí kolem nebo i ze svých kamarádů a znamých. Nemůžete si ty diagnózy tak brát, každý z nás má určité povahové rysy. Někdo je potřeštěnej a někdo zlostnej a agresivní a taky nejsou v blázinci. Psychiatři ten svět moc škatulkují a rozebírají do podrobna a to děláme i my a to je chyba, občas se má něco nechat ležet a jít dál. Tak si to tak neberte i když to větsinu z nás tak trápí.

Sorry za hrubky, píšu z mobilu....

ahojky všem,hlásím a nechci to zakřiknout,že třetí den už je to lepší,dokonce dnes bych řekla lepší než včera,spím 6 hodin,sice s práškem,ale spím,bojím se tomu věřit a taky jsem dala na tvoji radu Alwine,protože jsem byla jak závislák a pořád sem chodila.Chtěla bych vám poděkovat,protože už jsem byla zoufala,bud ad začíná zabírat nebo jsem si to taky kazila,že jsem měla vedle postele papír a zapisovala si,kdy se budím,no fakt už to bylo dlouhý,pusa mě pálí,ale to se dá vydržet a dokonce jsem zvládla,že jsem druhý den sama doma byla.Taky už jsem schopná podělat doma něco,bolí mě sice celý člověk,ale fyzická bolest se dá vydržet.Každý den čekám,jak bude a zítra snad o trošku zase líp.Chci povzbudit ty,co začínají,36dní mi bylo zle,chci být optimista,držím nám všem palce!

Ahoj Boobek! Beru 18. den Citalopram (Citalec) a je mi taky pěkně ouvej, beru 15mg. Jsem na mateřské a do toho se musím starat o 16ti měsíční dcerku, takže opravdu dost záhul. Četla jsem Tvůj pozitivní příspěvek. Píšeš, že cítíš zlepšení, to je super. 36 dní Ti bylo zle? To je dost dlouhá doba, sakra...Tak to mě čeká ještě jednou tolik! Co bereš za AD? Citalec? A kolik mg? Držím palce ať se brzy stabilizuješ!!! Lenka

dneska nic moc,nevím,jestli to takhle taky máte nebo na mě působí,když mám přerušený spaní,tak uvidíme dál

Dnes byl po dlouhé době krásný den. Ráno jsem v 7 vstával švagrovi pomoct do lesa na dřevo a naložil se plny valník za traktor, takže dopolední lůza úzkostí neměla čas si najít chvilku na svírání. Přijel jsem domů a žena měla už uvařenej výbornej oběd, pak jsem se na hoďku natáhl a na moment usnul a bylo to blahodárné. Odjezd k tchánovi a rodině a sezení venku na sluníčku a hrátky s dětma, umyl jsem si na zahradě auto a šel na procházku s pesanama, pak se ženou výlet na nákup a až teď doma, utahanej a šťastnej. Takhle a podobně bych si to moc přál. Zdravím Vás a přeji slunečnou neděli. Ps: Boobku - vydrž, není na to jiné rady, i já se posunuji dále, ale pomalu a některé dny prostě nejsou jako dnešní.

Ahojky, zdravím Vás. Děkuji za všechny Vaše slova moc mě to drží psychicky. Tenhle týden to byl opravdu nášup emocí, strachu a nervů. Naštěstí jsme to zvládli jak mamka tak ségra a ta nás hodně překvapila ve čtvrtek. Stála jsem k večeru na benzínce protože mi samozdřejmě upad vejfuk u auta, aby toho nebylo málo:)), a telefon - ségra a říká mi tak jsem sice potratila, ale právě mi doktor řekl, že těhotná jsem čekala dvojčata a jedno v ní zůstalo takže radost. Jen čekají na testy jestli udrží to druhé a jestli není mimoděložně, doufám že né. Jsou to sice další nervíky, ale naštěstí se tím nijak nestresuje. Do toho všeho jsem připravovala manželovi oslavu narozenin, která proběhla i když jsme uvažovali že jí zrušíme ale nakonec jsem si řekla 35 má jen jednou a bylo to super je fakt že se nějak nepilo, ale rodina se sešla i přátelé a aspoň jsme si pokecali a trochu opadl ten stres. Je fakt že jsem lítala jak hadr na koštěti ale stálo to za to. Tak se pokouším relaxovat, ale nějak se nemůžu uvolnit tak čekám kdy to zas příjde. Je fakt že jsem si musela v týdnu vzít rivotril abych nezkolabovala furt tam jsou ty náznaky ale myslím že jsem i fyzicky unavená protože včera mě nohy nesli jen náhodou:). Tím jak jsem byla v jednom kole jsem si ani neuvědomovala a nemyslela na ataku a na sebe. Což je dobře, protože se asi pomalinku posouvám k lepšímu. Ono je někdy potřeba pořádně zabrat a i když si člověk říká, že to nezvládne tak pořád má v sobě sílu a vyhecuje se k lepšímu výkonu v uvozovkách. Ale nevím jak dlouho to ještě vydržím. Tak zatím ahoj a přeju krásnou neděli

Ahoj, Znám to moc dobře, když se to má podělat tak toho je vždy víc. A někdy si říkám, že možná lepší když najednou než postupně, já naposledy potrmeboval opravit auto a tak jsem si na to vyšetřil peníze stranou a den před odjetím do servisu nám doma přestala téct voda. Tak vodáka a předělala se komplet expanzní nádoba ve sklepě včetně rozvodů do PVC atd za 7 tisíc. Ve finále se zjistilo, že vodárna ve studni je taky v háji takže ze 17m hlubokého vrtu vytáhnout trubku s čerpadlem a dát nové a opět to předělat do plastu a dalších 9 tisíc v háji. Vodárna byla z roku 1978, takže všechna čest, jen na to auto nezbylo a tak jsem v zimě jezdil na letních gumách :-), ale žijem taky a prověřil jsem svoje řidičské schopnosti a auto je taky celé. Teď, šetřím na gumy, jelikož ta komplet voda doma byla dobrá darda. Jinak dneska se cítí docela dobře za což jsem rád, tak Vám přeji pohodové a pokud možno klidné pondělí.

Tak jsem tu zas.Dnes jsem vstala a je mi na nic, ono už to začlo včera večer. Vzala jsem si rivouše jinak mám pocit, že se roztrhnu vejpůl a to pálení po celým těle je hrozný. Je mi na zvracení snad to přejde. A co vy jaký jste měli víkend? Musím jít dělat i když se mi nechce, nejradši bych lehla a zaspala to. Asi jsem fakt vyčerpaná. Zatím ahoj a pište, přeji pěkný den

Ahojky všichni, mně je dneska prostě úžasně, už dlouho mi tak nebylo. Tak čekám, co zas přijde ;-) Fifi za tvojí sestru jsem moc ráda a držím moc palečky, aby vše dobře dopadlo, ale já myslím, že to určitě dopadne dobře. Snad ti brzo napětí povolí a bude líp. Přeju, ať je to co nejdřív. Jinak asi opravdu ten citalec už mi zabírá, protože jak dny běží, tak se mi najednou občas objeví něajké vzpomínky nebo pocity zasunuté někde hluboko a já už z nich nemám strach a dokážu je přijmout a časem i řešit, díkybohu. Zrovna teď o víkendu si mi najednou z ničeho nic do hlavinky vplul můj zásadní a povahový problém, který dle mě způsobuje moje věčný nervování a strachy, tedy aspoň myslím- je to proto to vše, že snažím být 100% a proč? Protože se bojím, že zklamu a mám pocit, že zklamávám všechny a pořád. Já vím, že je to hloupost (teď už), ale žít s takovou utkvělou představou dá docela fušku. Můj problém už jsem tím uvědomněním si přijala, tak teď už mi zbývá jen ho časem vyřešit. Pokud někdo máte podobný problém nebo pocity a umíte to řešit, budu ráda za rady :-) A i když nemáte, klidně jen písněte.

Ahoj Jani, také mám takový problém být 100% a nic jiného neexistuje, kromě jiných strachů které mám, to jsou ty mé nemoci. Jinak o víkendu mi bylo nádherně, dnes je mi nic moc, ale to je tím, že mám dnes nebo zítra dostat menstruaci.Jinak rána nic moc, typiocké mé ráno je padne 5h. převaluji se začne mi být jak před zkouškou a má otázka jak mi dnes zase bude, protože rána mám pokaždé stejné, poté se odeberu na WC-průjem pak si jdu opět lehnout atakhle se převaluji do 6:15 hodin, kdy vstávám a budím děti, mezi tím opět WC atd.Chvíli byl klid, ale ty neurotický průjmy mám stále, a pak ještě to píchání v hlavě, máte to také někdo?????Ahoj Jana

ahoj vsichni,tak ja se citim uplne desne.myslela sem si ze se aspon zas naladim tim vikendem ze nemusim do prace a svadela sem to na praci ale asi ne.v sobotu sem rano uz vstala s tim strasnym pocitem sevreni vevnitr a at se snazila jak se snazila si predstavovat cokoliv ten pocit byl se mnou cely den.a jeste k tomu uz se zase bojim byt sama,tak sem zavolala kamosce a sli sme na prochazku asi na 2 hod,jenze misto toho abych ji poslouchala co rika a uzivala si prirody stale sem myslela na to jak mi je,zda to co beru mi zabira nebo co se mnou bude,zaludek az v krku kazda ulice,kazdy park mi pripomel neco z minulosti a misto toho abych si zavzpominala se mi ze vsech vzpominek delalo uplne soufl.nakonec sem neco odpoledne snedla a bylo mi desne zle od zaluzku,s pritelem sem mluvila jen na pul,lezela sem na gauci u telky cely vecer,bylo mi hodne zle,od toho zaludku.v nedeli rano zas ten desny pocit rano jakoby na depresi,co to tu vse ma za vyznam a jestli nekdy budu dobra...az odpoledne se to zlomilo,uplne z niceho nic z minuty na minutu a bylo mi cele odpoledne fajn i vecer az zas dnes rano.dopoledne uz to bylo tak zle ze sem se zas rozbrecela,mota se mi ze vseho hlava,pripadam si jak ve snu,stale premyslim jak takhle budu dal a co vlastne mam,zda je to jen uzkost....no hruza!sice je pravda ze sem se rozbrecela az po delsim takovym uvazovanim a hned se zas sklidnila ale vysledek vcelku stejny.vevnitr mi je uplne na roztrhnuti,sem uplne vnitrne znicena,depresivni,obraci se mi zaludek ale zvenku to na me neni videt,prasky me jakoby drzi ale ten vnitrni ulevujici pocit mi nedali.nevim zda mam zvysit na tech 20mg?nebo zkusit neco jineho?anebo se s tim uz vazne smirit ze uz budu jen takhle.ach jo...

Tak 10mg je dost málo, ale rozhodně konzultuj s doktorem vše, ono navýšení na 20 sebou ponese krátkodobé zhoršení, nebude to jako když se začíná brát a u mě to minule trvalo jen asi 3 dny, jelikož nějakou hladinu už máš. Rozhodně nečekej zázrak za 3-4 týdny na 10mg, ale pokud pozoruješ zlepšení tak jsi na dobré cestě. Opravdu tomu dej čas, mě bylo pěkně zle včera a dneska zase dobře, chce to opravdu čas a nepozorovat se stále. Drž se !

Ahoj, tak dnes mám fakt nějakej blbej den od rána na nic a pořád se mě to drží. Bohužel ségře museli odpoledne udělat potrat, protože se to nevyvíjelo tak to má za sebou a konečně ví na čem je. Mě to trochu rozhodilo, ale tak koho ne. Pořád si říkám je mladá a podle doktorů v pořádku takže další děti mít může. Musela jsem si vzít ještě rivotril jinak bych zkolabovala. To je zas den nesnáším to. Možná je to i tím taky se mi blíží menstruace ale pořád jsem doufala, že to bude k večeru dobrý a ono ne. Už abych šla spát, manžel šel na noční tak naženu kolem sedmý malýho do vany a pak do hajan. Teď je zrovna u sousedky tak doufám, že se tam utahá. Taky si říkám kdy tohle skončí pořád si říkám že třeba po těch 7 měsících bude dobře. Tak na to mám ještě 2 měsíce. Smířila jsem se s tím že jednou za čas příjde ta hnusná ataka, ale je to hnus. Wendy i když jsem dneska negativní tak vydrž bereš krátce ale zlepší se to uvidíš já ze začátku byla mimo mísu ale totálně každej den byl jinej a po zvýšení z 10mg na 20mg se to asi tak po 14 dnes trochu ustálilo ale jak vidíš občas mi je taky na nic a to beru 5 měsíců. Ale tentokrát je to tou rodinnou krizí jinak si myslím,že by bylo dobře protože než se to všechno podělalo tak mi bylo celkem fain. Držím palečky zatím ahoj

za povzbuzeni.nicmene se citim uplne o nicem.uz toho mam tak plny zuby to je fakt strasny.nevim co ted,zda to jit zaspat nebo dalsi prasek na uklidneni,jenze ten uz mi nijak moc nepomaha a dalsi prasek na prasek...jedine zlepseni je to ze muzu spat a ze nemuzu brecet.jenze to je mi vcelku k nicemu protoze pocit na breceni a ten tlak na hrudniku mam stale jen me to nenecha uronit ani slzu takze jen sedim a cucim a nejradsi bych kricela,brecela a rvala ale nejde to.toto je zivot uplne o nicem,dopadla sem tak ze se neustale kazdou minutu jen pozoruju a muj zivot se toci jen okolo toho jak mi je a bude a co citim a nebo bych mela.ach jo.prijde mi ze z tohoto zacarovaneho kruhu vazne neni cesty ven.

Wendy, je to vysilující a dlouhé, ale ber to tak, že nemáš nádor na mozku a jinak jsi OK. Tudíž je strašná spousta lidí kteří na tom jsou daleko hůř. Vydrž to - zlepší se to !!!

Jani, Wendi, Fifi a ostatní, věřte mi, že opravdu je z toho kruhu nepříjemných stavů a pocitů cesta ven a Vy jste si vybraly tu nejlepší. Ze začátku jsem měla úplně stejné pocity jako Vy, myslela jsem, že se zblázním, některý dny jsem měla pocit, že z tohohle života a těch pocitů vyskočím z kůže, že to nemůžu zvládnout a na jednu stranu jsem nemohla uvěřit skoro nikomu, kdo sem psal a na druhou stranu jsem to strašně chtěla a časem jsem zjistila, že měli pravdu; postupuju úplně stejně jako většina lidí tady, opravdu se to lepší a to jak díky lékům tak i díky psychoterapiím. Budete na tom stejně, určitě. Když o tom tak uvažuju, tak se mi tyhle stavy změnily najednou z ničeho nic, když jsem to nečekala a smířila jsem se s tím, že život je boj a problémy jsou mým každodenním kamarádem a tak jsem je začala brát jako každodenní chléb. Jen mám teď trochu strach, protože se znám, že když se mám takhle fajn, začnu se rozmazlovat a přestanu si vážit těhle dobrých dnů a samozřejmě si na ně rychle zvyknu a pak se zas utápím v sbelítosti, když přijdou problémy. Škoda, že nevydržím v tomhle skromném stavu napořád.

Wendy,opravdu se nedá nic dělat,jen čekat,až se ti zvedne hladina serotoninu,jak už jsme všichni mockrát psali,trvá to dlouho než ti bude jakš takš, vzhledem k tomu co tady píšeš,jsi na tom,jako jsem byla já,taky jsem to nechala zajít příliš daleko,protože jsem pořád věřila,že se s toho dostanu sama bez AD a tím jsem si jen prodlužovala utrpení,místo abych zahájila léčbu .A taky o to potom déle trvá uzdravení,taky jsem myslela,že mám schizu,pak zas roztoušenou sklerozu,pak jsem myslela,že mi selhává paměť,potom náběhy na infarkt,nádor na mozku,mrtvici a strach z každýho píchnutí atd, Brečet mi taky nešlo a když už jsem se rozplakala,tak se mi ulevilo,pocení,zimnice,vnitřní třes,trnutí jazyka,bolest na hrudi,rychlý tep,bušení a vynechávání srdečních tepů,necitlivost v rukou,krvácení z dásní z přetlaku,zvýšený tlak,zvýšený cukr,černé myšlenky a hlavně všudypřítoná úzkost,strach vycházet z domu ...atd., fakt to bylo děsný,do toho jsem kojila a starala se o dcerku.Nezbylo,než to utnout a začít se léčit,nyní po osmi měsících už jsem úplně v poho,někdy jsem ospalá a líná,přibrala jsem přes zimu osm kilo,vážím 58 kg,moc mi chutná jíst,to předtím taky nešlo,cítím se dobře.Viditelné zlepšení bylo u mě po 4 měsících,úplně dobře po 7 měsících.Ale už jsem to tu psala.Pomáhalo mi smířit se s tím,že je mi ouvej a nevšímat si toho,nezabývat se myšlenkami jak mi je a snažit se něčím se zaujmout,třeba i čtením zde,potom už šlo i něco dělat,do ničeho jsem se nenutila ,taky pomůžou tvý nejbližší,nebo zvířecí miláčci...drž se , fakt to bude dobrý :o)))