Asentra 50

ahoj moni ja sem to všechno říkala doktorce a ona miříkala že vžadnem případě nic takoveho nemam pří maniji se dělají strašne hlouposti a nadnešení euforije vymíšlení utracení nespavost atd to ja nemam je n my bylo normale a pak trochu utlu říkala mi že nemam ještě vyrovnanou hladinu tim padem to kolísa víš ja sem tak trochu hipochondr a když to není u mě tělesna nemoc tak to prostě vezmu do hlavi že to musíbyt psichicka nemoc ja sem doktorce aji vyvaděla jestli to není schizofrenije igdyž žadne bludy nemam atd prostě je ve mě ten strach a člověk si namluví buch vi co když sem v pohodě tak to mysli tak že se citím normalne tak jak dřív a pak se to trochu zhoupne nejsou to nějake extremi jinak dneska odjíždím na tyden na chalupu je mi docela fajn ve středu sem si přidala 5 mg cipralexu tak snad to da už pokoj mějte se lidičky paaa megi diagnozu mam depresivní uskostna porucha

Megi no vidíš, tak se nestrachuj zbytečně! Psychiatrička by to určitě poznala. Ale je fakt, že já taky blbla se schízou, když jsem své psychiatričce říkala, co jsem si všechno diagnostikovala, tak se hrozně smála. Jinak je mi ale pořád zle. Zajímalo by mě, kdy ad konečně zaberou!! Mám pocit, že snad nikdy. Cítím se pořád jakobych byla snad po deseti pivech, taková mimo. Zítra taky odjíždím, ale za týden jsem tady, tak doufám, že si přečtu jen samé pokroky a od vás všech!!!! Moc vás všechny zdravíma a ať je vám všem jen a jen líp!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj, je mi 23 a uz asi 3 roky mam neuveritelne deprese, naprosto zruseni spanku, rozpadal se mi vztah a protel byl manipulator, vzdycky,kdyz pisknul, vratila jsem se k nemu a on se na me zase vykaslal. Uz to nemohlo jit dal. Strasne moc jsem pila a pred rokem jsem dostala epilepsii. No a tak jsem se rozhodla to resit, a psychiatricka mi napsala Asentru 50. Beru ji 7. den a jsem klidnejsi. Nemam moc chut k jidlu, jsem nervozni, ale to spis z toho, ze musim dodelat VS a asi taky proto, ze sme se ted snad uz definitivne rozesli. Jinak zadne vedlejsi ucinky necitim, jen jsem proste takova apaticka, coz je lepsi nez brecet a chut se opit atd. Doufam, ze po asentre aspon par kilo zhubnu a nepriberu. To se casem uvidi. S chuti na sex to je nic moc, ale to je podle me spis tim rozchodem. Hodne lidi psalo, ze se to casem srovna. Kazdopadne, kdo bere tenhle lek, myslim, ze je to dobre, protoze zit v depresi cloveka nici a to si nikdo z nas nezaslouzi. Takze preju hodne sil a kdo ma treba zkusenosti s dlouhodobym uzivanim a hlavne s tou vahou, budu rada, kdyz mi nekdo napise. Moc diky.

Ahoj Chilli.Je fajn,že se cítíš lépe,ale počítej s tím,že se Tvoje stavy mohou i přechodně zhoršit.Obzvláště nyní,na začátku léčení.Pokud trpíš epilepsií,myslím,že tam je alkohol vyloženě a natvrdo zakázaný.Co se týká hubnutí,nebo přibírání,to Ti asi neporadím,protože každý člověk to má nastavené jinak.Já například při depresích hubnu a potom,když se mi začne ulevovat,nabírám kila zpět.Obyčejně skončím na původní váze +/- kilo.Nevím,jak dalece jsi zvyklá si udržovat váhu,cítím z Tvého příspěvku,že je to pro Tebe důležité.Jenomže to nejdůležitější pro Tebe nyní je,aby ses úspěšně léčila a jestli budeš vážit o pár kil víc,je absolutně nepodstatné.Počítej s výkyvy nálady,rozmrzelostí,pocitem odcizení atd.Apatie je úplně běžná věc,protože,tím,že se člověk necítí dobře,ztrácí zájem o běžné věci.Vše se bude postupně obracet k lepšímu,ale začátek je vždy velice těžký,bude Ti trvat ještě minimálně 4 týdny,než léky plnohodnotně začnou zabírat.Držím Ti palce.František.

Ahoj Frantisku, moc ti dekuju za odpoved, pomohlo mi to, aspon vim, na co se mam pripravit. Budu se snazit, abych se nejak zabavila nebo sportovala, ted se budu stehovat a to me zamestna. Moc diky za podporu.Mej se hezky

Moc Vás všechny po delší době zdravím.Jsem v obraze,stále si pročítám nové příspěvky,ale psát se mi moc nedařilo,byla jsem časově vytížená a každou volnou chviličku jsem věnovala relaxaci a klidu. Františku chci Ti napsat,že jsem si našla práci a dokonce i brigádu tam,kde jsem dřív pracovala,no není to užasné?Už jsem Vám tady dřív psala,že svou práci jsem milovala no a sešel se měsíc s měsícem a já se nestačím sama divit,jak se vše pomaličku mění k lepšímu a to co bylo pro mě jen přáním se stává skutečností!!! V léčbě pokračuji stále dál a i přesto,že to není stále v pořádku,dokážu zatnout zuby a vše zvládám a dnes už vím,že s bolavou psychikou a poraněným srdíčkem,dá všechno moc práce,ale jde to a nikdo z okolí nic nepozná,pokud já sama nebudu chtít někomu své pocity zdělit a to samozřejmě v plánu nemám,protože vím,že mi nikdo nepomůže a litovat se nechci,tak směle do boje"))) Když si v tuhle chvíli vzpomenu na chvíle mých začátků s touto zákeřnou nemoci,je to jako příběh někoho jiného a vidíš Františku,jsme to právě my co jsme prošli sebepoznáním svého JÁ,které nás stáhlo na samé dno sil a bolesti a dokázali jsme vlastně v první řadě sami sobě,jak tvrdí bojovníci jsme byli a stále jsme,protože nevíme co bude zítra,ale my už vlastně víme,že je třeba zvládnout i chvíle nečekaně smutné,protože se zase vše obrátí k lepšímu a my všichni se zase pousmějeme a Škarohlídi ani nestačí pochopit,jak silní a štastní dokážeme být za okamžiky klidu a porozumění spojené s láskou k rodině a k těm nejbližším na kterých nám záleží.Nechci v žádném případě napsat,že jsem ráda za nemoc ,kterou překonávám a s kterou bojuji,ale chci Vám všem napsat,že i když AD člověka opravdu nezmění-někdo to tady psal a je to hloupost!!! uvažování a změna myšlení pozitivní cestou je to nejlepší co mě mohlo potkat.Opravdu není na škodu stát se trošičku sobcem a myslet na to,že v první řadě je důležití mé JÁ a má vlastní pohoda naučit se říkat NE a hlavně oravdu nikam nespěchat,protože vše se dokáže vrátit,jako bumerang,jak to dobré,tak oto víc i to zlé,které se na nás dokáže podepsat ve spěchu a stresu a ta naše psychika to hned pozná,využije a začne z nás sát všechno to negativní a pěkně nám to dá VYŽRAT v podobě strachu,uzkosti,třesu,deprese a nespavosti...!Vy všichni,kteří čtete můj příspěvek a neznáte mé začátky léčby,třeba jako František nebo Kačenka,věřte,že jsem si prošla peklem a pomocí AD,vůle a síly to v žádném případě nevzdat,jde všechno zvládnout,ale pomaličku a v neposlední řadě mít podporu toho nejmilejšího člověka a to je má největší láska-můj muž,který to měl taky moc těžké,protože trpěl 2x k vůli sebe a k vůli tomu,že není žádná možnost pomoct člověku,který má nemocnou psychiku,protože jen on sám si může pomoct a pro lásku k muži a dcerám se dá dokázat opravdu hodně,tak snad to půjde dál stále k lepšímu v mém případě a to samé přeji Vám všem,věřte,že to co prožíváte,je utrpení,ale v životě Vám to v konečné fázi pomůže,alespon v mém případě to tak cítím a vlastně ani nelituji co se mi stalo,alespon vím,že život není jenom o práci,stresu a penězích,ale je třeba vše si rozložit a dokázat si každý den udělat čas jen a jen pro sebe!!!Všem Vám přeji krásný a klidný večer a pište

Jituško, mám z tebe ohromnou radost!!!!! Jsi šikovná, vnímavá žena a hlavně hodná a dobrosrdečná!! S tou prací je to úžasné!! Já také tady čtu, ale moc nepíšu. Proč asi? Cítím se teď opravdu ,,normálně,, a to je pro mě dar!!! Užívám si všedních normálních dní se vším všudy. Ikdyž hlavně pracovně, ale já jsem moc ráda. Liidi chodí kupovat zájezdy, dál mě doporučují, neboť jsou se mnou spokojeni a mě to posiluje a jsem ráda, za každého. Vím, že po září opět bude po kšeftu, ale musím se obrnit, vždyť to vím, dělám to 12 let a zkusím se nějak zabavit, aby na mě nedolehla podzimní depka..ale to tady předbíhám!! te´d je teď a já jsem spokojená sama se sebou!!! Moc vás všechny zdravím!! Držím pěstí v boji s tím hnusem!!! papa

Jitko,není co dodat.Nádherně napsáno,popsáno,zhodnoceno.Jsi obdivuhodná.Všechny zdraví František.

Čtu si tady vaše povídání a prožívám s vámi každodenní boje s tou potvorou. Já beru od května Asentra 50, předepsal mi ji obv. lékař, když jsem mu pověděla o svých stavech úzkosti, plačtivosti, jak vše co dělám rvu silou vůle, ani se to nedá popsat. Poslal mě na všechna možná vyšetření (je fakt pečlivý) a usoudil, že je to depka, která patří k mému věku a práci, kterou jsem léta dělala se stoprocentním nasazením.Tak jsem se rozhodla, že půjdu do přečasného důchodu, ale to jsem si dala.....Ráno se vzbudím a v hlavě se mi mele prázdno.... co mám dnes dělat, když nic nemusím? Vím, že je to v důsledku AD, která mě sice hodila do klidu, ale takového neproduktivního. Tak zkusím dobrat dle doporučení lékaře ty bobule a uvidím, jak to půjde bez nich. Přemýšlím často o vašich životech i když sem moc nepíši. V poslední době okupovala počítač moje vnoučátka (závisláci na PC) a já pak už padla mrtvá do postele, když byl volný. Zní to možná nepatřičně, ale děkujte Bohu, že máte jen tyto duševní bolístky. Fyzická bolest je mnohem horší, tu nezaspíte, ta vás provází 24 hodin denně. Bolí mě krční a bederní páteř a to je pocit, že se mi zakousl chřestýš a otravuje mě svým jedem. V noci se vzbudím a prosím, kéž bych mohla ještě chvíli spát. Cvičím, absolvuji různé rehabilitace, leč výsledek žádný. Mimochodem-neznáte někdo nějakého zázračného chiropraktika, nebo fyzioterapeuta? To jen na okraj. Myslím často na Tebe Mončo, zřejmě Ti není bůhvíjak veselo, ale to se spraví, neboj se. To prožívá v různé míře každá maminka, Tys zřejmě hodně citlivá a zodpovědná a o všem velice přemýšlíš. Jsi inteligentní děvče, tak to používej k svému prospěchu a hlavně k prospívání svého kloučka. Moje mladší dcera mi nedávno řekla, že po narození holčičky se necítí tak jako dřív, že je jiná, nemá radost ze sexu, přitom má vše, co je třeba k pěknému životu. Krásnou zdravou Elišku, šikovného pracovitého manžela, hezký byt, auto atd...No to tak někdy život přináší, tyto změny a záleží jen na každém z nás, jak se s tím srovná. Jste mladé a to je velké plus, váš organismus je schopen regenerace a je ztráta času se tím trápit. Bradu vzhůru, bude líp.

Ahoj všichni moji drazí! Tak jsem doma z dovolené, akorád jsem si pročetla všechny vaše příspěvky a jsem moc ráda, že je některým o dost lépe! Moc vám to všem přeji! Představte si, já jsem si dovolenou užila! Byla jsem od rána do večera mezi lidma a bylo mi fajn. Teda sem tam na mě vlezl ten šílený pocit odcizení a já jsem přemýšlela, jestli já jsem opravdu já, to je opravdu šílený stav! Nevím, jestli jste to někdy zažili, ale já nic horšího, než tohle nezažila! Ale mimo pár těchto stavů jsem byla opravdu šťastná a konečně jsem si užívala malého a cítila radost. Sice ješte ne stoprocentní, ale už to bylo moc fajn! Sotva jsme ale přijeli domů, tak jsem tam kde jsem byla před dovolenou. Nechápu, jak je to možné! Už mi zase není dobře. Janičko moc děkuju, že na mě myslíš! Úplně mě to zahřálo u srdíčka, když jsem si četla tvůj příspěvek. Máš pravdu, vystihla jsi mě dokonale. Asi jsem opravdu moc zodpovědná a všechno moc řeším a o všem hlavně moc přemýšlím. A co je nejhorší, nedokážu to hodit za hlavu a všechno mě to šíleně mrzí. To, že si nedokážu užívat pořádně syna a radovat se s ním. Víš, dřív když jsem si ho dala k sobě do postele, měla jsem takový blažený nejšťastnější pocit a teď mám prázdno. Tohle mě zabíjí a nevím jak z toho ven, protože nad tím pořád přemýšlím, proč to tak je, že to přece není možné, když svého syna miluju nadevšechno, proč se to děje atd. Je to začarovaný kruh. I když je mi někdy lépe, tak v zápětí zase začnu přemýšlet nad tím, že mi zase bude hůře a že zase neucítím lásku k malému a potom už je to začarovaný kruh. Jaňulko myslím na tebe a přeji ti, ať je ti jen a jen lépe!!!! Megi a jak je tobě? Dlouho ses neozvala! Všechny vás moc zdravím!

Moničko, to je úžasný posun, že ses na dovolené dokázala radovat a cítit se šťastná. Víš, ono to stvořeníčko co vzešlo z našeho Já ,Tě dokáže tak dokonale nevědomky vysát, že už Ti nezbývá skoro žádné vlastní ego. To jak to prožíváš je zdravá obrana, aby sis zachovala svou osobnost. Tož se tím nemuč, stýkej se s lidmi, s nimiž je Ti fajn, občas dej malého do opatrování komu důvěřuješ a zjistíš, že chvilka odloučení Tobě i synkovi prospěje. To vše vím až dnes, kdysi jsem to prožívala tak třeskutě jako Ty, to už je však dááávno. Děkuji za přání ať je mi líp, věřím tomu a denně si to opakuiji. Pa Jana.

Moni, to je super, že sis užívala dovolku....víš, bohužel a to píší zcela zodpovědně a z vlastní zkušenosti-pokud beremeAD jsme jaksi bez citu..ať je to tvůj malý, nebo moje velká, neumíme prožívat 100 procentně pocity a city....jsem z toho někdy nešťastná, též samo ze sexu, kdy skoro vůbec nic neprožívám, též co se týká dcery, manžela, rodičů.....jsem neutrální..přiznávám, že to mně nyní, když je mi celkem dobře vadí nejvíc..pak ale přemýšlím, zda trpět radši toto, než deprese, hnusné myšlenky, třesy atd.... člověk si nevybere a je stále s něčím nespokojen...já osobně jsem radši za nynější stav a říkám si, že radši budu neutrální v citech, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží,neboť co se týká sexu, tak ve 40 nechci skončit a vůbec, chci vše prožívat, jako,,normální,, lidi...brečet, smát se , milovat se...je to složité prostě...TAKŽE Moni, je to těma práškama a záleží na Tobě , co je Ti přednější...ale je jasné že já, nebo ty máme nade vše rády svoje děti, nikdy je neopustíme a nikdy jim nenecháme ublížit!!!! papa

Holky moje, moc vám děkuju za podporu, ani nevíte jak mi pomáháte! Kačko nestraš, že ty žádné city jsou z ad! Fakt myslíš, že to může být tím? Já ad začala jíst hlavně kvůli tomu, abych zase začala cítit radost! Jaňulko taky jsi mě zase uklidnila, děkuju. Strašně ráda si čtu tvoje příspěvky, strašně pěkně a zkušeně mi všechno vysvětluješ. Vždycky se mi uleví. Nejsi náhodou psycholožka? :-). Co se týče toho fyzioterapeuta, tak znám velice dobrého. Je z Olomoucka. Holky opatrujte se a hlavně ať už je nám všem lépe!

Holky moje, moc vám děkuju za podporu, ani nevíte jak mi pomáháte! Kačko ty myslíš, že to necítění může být z ad? Já ad začala jíst hlavně proto, abych zase začala cítit radost a lásku. Je to hrozné, jiní lidé tohle všechno mají automaticky a vůbec si toho neváží. A my bychom tak strašně chtěli, léčíme se a nic. Kačko a jinak je ti už úplně dobře? Jaňulko strašně jsi mě uklidnila, děkuju! Strašně ráda si čtu tvé příspěvky, umíš všechno tak krásně, zkušeně vysvětlit. Když si přečtu tvůj příspěvek, vždycky zase víc pochopím jak to vlastně všechno je a uleví se mi. Nejsi náhodou psycholožka :-)? Co se týká fyzioterapeuta, tak znám velice dobrého, z Olomoucka. A tobě už je o něco lépe? Doufám, že ano.Moc ti to přeju, i všem ostatním!!!

Omlouvám se, že jsem příspěvek poslala dvakrát. Nejprve mi to ukázalo, že se neodeslal, tak jsem za chvíli napsala druhý a nakonec jsou tu oba. Tak se nezlobte :-).

Moji drazí, představte si co se mi dnes v noci stalo. Probudila jsem se a chvíli jsem musela přemýšlet kde jsem, trvalo ani ne snad minutu a došlo mi, že doma. Je tohle normální? Dnes je mi od rána zle, tak strašně jsem se tím polekala a vynervovala, že už zase žádné zlepšení necítím. Pocit jakoby opilá jsem už týden neměla, ale dnes ho zase mám. Ad jím už 45 dní a teď tohle. Myslíte, že se to stává?

ahoj tak už sem doma z dovolene bylo to super ale taky pořad nemam moc radost ze života budu muset jit za DR a asi vyměnit AD ja je žeru už 4 měsice ach jo paaa

Ahoj Mončo,to co popisuješ se stává.Naše nemoc je nevyzpytatelná a i když se člověk cítí relativně dobře,občas prostě dojde k výkyvu.Myslím,že z toho nemusíš být rozhozená,vlastně o nic nejde.Nemusíš se bát,že bys nějak ztrácela orientaci,či něco na ten způsob.To,že jíš AD 45 dní je ještě strašně krátká doba,já byl po 45 dnech léčení v mnohem horším stavu.Myslím si,že u Tebe léčení probíhá docela dobře a postupuje standartním tempem kupředu v poměru s potížemi,které máš.Ono je při těchto stavech to nejhorší,že se člověk neustále pozoruje,já to měl taky tak,jakmile mne někde něco znepokojilo,už jsem to v sobě řešil,už jsem se toho bál.Jenže to je ta nejlepší cesta na dno.Je třeba se naučit si takových věcí nevšímat,odehnat je od sebe,když se jejich náznaky objevují.Najít si nějakou činnost,kterou se člověk odreaguje.Vím,že je to složité,ale je to cesta ven z tohoto trápení.Megi vítej doma.No pokud máš pocit,že Ti současné léky opravdu nezabraly,tak je Tvoje rozhodnutí na místě.Ono to někdy trvá strašně dlouho,než se najdou ta správná AD,která opravdu pomohou.Zdravím všechny,František.

ahoj františku ja mam s te změni strašnej strach nevím jestli sertralin,paroxetyn,minicipram,prozak je jich moc a ja se nechci dostat zase na začatek prostě si neužívam života baví mě věci o hodně mín dřív sem byla za2 měsice v pohodě tet ne a navic mam obrovzkej strach z neurolu tak se trapím nevim co mam dělatpaa megi

Ahoj Megi.Je to složité,protože Ti nikdo nezaručí,že Ti jakýkoli konkrétní lék zabere.Jak jsem zde již uvedl,já jsem vyzkoušel Deprex,Citalec a Asentru,než se mi lékař "trefil." Ale to neznamená,že to tak musí být u každého,někdo může mít štěstí třeba hned napoprvé.Tahle nemoc je o trpělivosti a o hledání nejen nejúčinnější léčby,ale sebe samotného.Neurolu se opravdu bát nemusíš,klidně jej vezmi,když Ti nebude dobře.Uklidní Tě a uvidíš svět zase v jiných barvách,navíc Tě to nakopne do budoucna a pochopíš,že se dá i s touto chorobou žít bez většího omezování.Na Neurolu nevzniká v těchto dávkách,které jsou nám ordinovány závislost,takže se ani toho nemusíš obávat.Změna AD není tak drastická,jak si myslíš,určitě nějaké drobné komplikace nastanou,ale to se stává úplně běžně,Tvé tělo si musí znovu navyknout na účinnou látku,na složení léku a to s sebou přináší přechodně slabší chvilky.Každopádně to ber z toho pohledu,že děláš něco pro to,aby se Ti začalo ulevovat.Je to sice sázka do loterie,ale jednou to musí vyjít.Opravdu to chce velikou trpělivost a spoustu sebezapření.Držím Ti palce.František.

františku a jak dlouho si bral deprex a citalek a pak asentru pane jo to si byl tak 2 roky v pr.... nee to nechci ach jo neníto nejhorší semnou ale když to srovnam z lety před tim ksyž sem začla brat citalek zak za 3 měsice sem byla štastna nevim proč to tet nefunguje tak jak by mělo díky za odpovědí paa megi

joo a prosimtě františku měl si u arketisu nejake nežadouci učinky jak ti bylo ze začatku braní???

ahoj,je tady nekdo kdo bere asentru tak mesic?po trech tydnech se mi udelalo dobre,ale dneska v praci to za me zase prislo.Z niceho nic,uplne me to vydesilo,ze se mi to jako vraci...

niky je to uplně normalní takove vykyvy sou běžne ještě se to určitě nespravilo a nelekej se takovích víkyvu bude ještě mnohem víc neboj je to běžne drž se paa megi niky a ty trpíš čím depresí nebo panickou poruchou?

Megi,já už AD užívám s nějakými přestávkami 8 let.Ale to neznamená,že u Tebe to musí být taky tak.Možná právě proto,že mi vlastně žádná AD pořádně nezabrala a já vždycky,když jsem se cítil docela dobře ,je začal vysazovat,je to těch 8 let.Dnes to již neudělám a budu se léčit dál i když se nyní cítím dobře.Niky - pozorně si pročti toto fórum,najdeš zde spoustu užitečných rad.Po třech týdnech léčení,ještě nečekej nijaké zázraky.Asentra zabere až po šesti až osmi týdnech.Jak píše Megi,výkyvy jsou normální a budou Tě ve větší,či menší míře provázet ještě dlouho.Všechny zdraví František.

františku takže tobě bylo dobře a tak si začal vysazovat AD nebo si je vysazoval proto že si měl stale problemy 8 let na tři AD je docela dost ja chci aby mě začli učinkovat tak jak před 3 lety ach jo takže s těmi předešlími AD si se taky citil ok nebo ne?? díky megi mončoo co je s tebou a kačko jak se mate paa megi

ja jsem si vse precetla asi stokrat.Trpim uzkosti a hlavne muj psychiatr mi nedokazal rict,z ceho to mam,byla jsem naprosto v pohode.asentru beru pres mesic,jednu rano a jednu vecer,50mg.zacatky byly kruty,ale prezila jsem je a je to lepsi a lepsi.musim rict,ze mi tyhle prispevky hodne pomahaji.jo a taky jsem zhubla a prestala jsem kourit......coz je dobry....diky vam vsem za podporu,kterou mi timto ac neprimo davate

Ahoj všichni! Jak se máte a jak vám je? Já cítím sem tam zlepšení, ale z toho jsou zase dny, kdy jsem úplně na dně. Františku děkuju za vysvětlení a uklidnění s tím mým probouzením v noci. Víš, já vážně myslela, že nějak začínám ztrácet orientaci a bláznit. V depresích se člověk asi opravdu poleká všeho! Jsem moc ráda, že je ti dobře. Zasloužíš si to, po takovém dlouhém trápení! Megi a co ty, je to lepší?? Budeš ad měnit nebo vyčkávat?

Megi,já jsem vysazoval AD vždy po dohodě s lékařem v momentě,kdy mi už bylo nějakou dobu dobře.Pak jsem třeba rok AD nebral a ono se to zase vrátilo.Jinak po Arketisu jsem žádné vedlejší účinky nepozoroval,vlastně po žádných AD jsem nikdy neměl s tímhle problémy.Ze začátku mne obvykle trošku pobolívala hlava,ale to tak po týdnu odeznělo a pak už jsem nic vedlejšího nepociťoval.Niko,ta příčina může být kdekoli ve tvé minulosti.Zkus se probrat svým životem a hledej věci,které Tě nějakým způsobem negativně poznamenaly.Můžoui to být i maličkosti.Člověk obyčejně dospěje k tomuhle poznání sám,věřím, že i Tobě se to podaří.Z Jihu Čech všechny zdraví František.

Zdravim vsechny taktéž Františku z jihu Čech.....dneska mi je dobre,co se tyce té minulosti,tam se samozrejme najde veci,ktery mi nevysly,atd.....at jsou to vztahy,nebo prace atd...ale ze se z toho dostanu az k AD,to jsem fakt necekala.Verim kazdy den,ze se jednou zcela uzdravim a ze bude zase lip.Myslim na vas....

Dobrý den, prosím podívejte se na stránky nové české internetové lékárny Dr.Egrt... Určitě si vyberete - dodání zboží do 2 dnů až domů! www.dregrt.cz zvací kód (Voucher): 99182163 Ondra

Muj recept Nejdriv bych chtel omluvit za svou hroznou cestinu – jsem cizinec a nemel jsem cas studovat. Jeste pred pulrokem jsem strasne trpel panickou poruchou a vsude jsem hledal rady jak bych to mohl zvladnout. V ten nejhorsi okamzik, rozhodl jsem ze kdyz “s toho dostanu” MUSIM s lidma podilet svou zkusenosti a mozna to nekomu pomuze tak jak pomohlo me. Ted jsem v pohode uz pul roku. Jeste pred zacatkem chci upozornit ze tato informace je spis pro lidi s aktivni zivotni pozici ktere rozumi ze POMOCT MUZOU JENOM SAMI SOBE. Pro ti kdo na forumu probira ruzne tablety tato sprava mozna nebude az tak ucinna. Taky musite uvedomit ze vysledky budete citit az po 2 mesicich. Po 4-6 mesicich ale budete citit uz dobre. Verim ze po pulroce uz to stane soucasti vaseho kazdodenniho zivota. Neresim tady leky – je to kompetence doktora. Takze k veci! KDYZ MATE NESPALOST - ZAKAZANO: Nepijte alkogol po celou dobu leceni Nejeste po 19 h Neni dobre mit sex tesne pred usinanim – radsi to posunte na rano Vecer po 19 hod nesledujte televise. Vecer po 19 hod nedotykejte se pocitace. Nesmite cist vecer ruzne narocni blbosti – radsi neco lehkiho KAZDY DEN (joga a relaxace) 1/ Rano joga – prevracene asany. Zacinat od 15 minut denne, pak pomalu do 30 min. JAK NA TO – koupit knihu Joga pro zacatecnici. Cvicit POMALU – bez spechu. Po 4 mesicich mozna zacit se stojem na hlave – je to moc rychle vas vyleci – ale NEPOSPICHEJTE!!! 2/ Behem dne snazte nekolikkrat dychat – vdechnuti 4 vteriny – pauza 4 vteriny – vydech 6 vterin. Pomalu vydech prodluzovat az do 12 vterin 3/ Behem dne delat mudry (gesta na ozdraveni). JAK NA TO - koupte knihu Mudry v obchode s duchovni literaturou (treba v Dlouhe ulici nebo na namesti I P Pavlova obchudek U Dlouhyho) 4/ Vecer asi o 21 h zacinejte s pranajamou (soucast jogy). Svicit Psichicke dychani jogu a nebo jakekoliv UKLIDNUJICI.. Zacinejte od 10 cviku a pomalu zvysujte na 20. POMALU ! ! ! JAK NA TO – koupte knihu joga ktera ma cast Pranajama 5/ Vecer po 21 h zapnete relaxacni hudbu a poslouchejte co nejdele. JAK NA TO - lze koupit v specialnich obchodech nebo pres internet. Treba – “Aeoliah” 6/ Bezte spat nejpozdeji 23 h. Pred tim pust’te Jogu Nidru a poslouchejte. JAK NA TO - CD s jogou nidrou lze koupit v Dlouhe ulice nebo pres internet TRIKRAT TYDNE 1/ Posilovna. Behem 1-1.5h cvicit aerobni cviky. POZOR – BEZ PRETEZOVANI 2/ Bazen. Behem 30-40 min plavat (radsi hned po posilovne) 3/ Beh. Behat pomalu 30 min. Asi 2-4 km (mozna v posilovne) DVAKRAT TYDNE Masaz – POZOR musite zvolit RELAXACNI UKLIDNUJICI nervovy system druh masazu. Radsi olejovy. Bud’te zdravi !

Jiří to je vsechno hezky co tady pises o joze,ale ta mi nezabrala,ver mi,ze jsem to zkousela nez jsem se priklonila konecne k tomu,ze si fakt sama nepomuzu a pomuze mi lekar.bohuzel....a navic ta diskuse k praskum tady je fatk dobra,ale chapu,ze tobe to nic nerika,kdyz si jedes jogu.Je to jedine dobre,ze ses z toho dostal takhle,drzim ti palce,abys nemusel nikdy AD brat a nemusel projit tim martyriem,kterym jsme prosli mi,co si tady pisem o praskach,jak ty rikas.tak se drz a diky za tip....

asentru beru /1/2 tbl.ráno, dnes 5den, v noci spím tak 3 hodiny zbytek noci je hrozný, návaly, pocení, bušení srdce, už neusnu, dneska se přidala bolest hlavy ale hrozná, může se při tom brát ibalgin?

taky mám stále v sobě takové napětí, strach a nemůžu se pořádně na nic soustředit, dá se říct, že do spoutu věcí, které jsem dělala automaticky a ráda, se musím nutit, stále si říkám, jestli tato léčba zabere, ke které jsem se rozhodla, na tyto stránky jsem přišla náhodou a některé příspěvky jsou povzbuzující, jiné spíše odradí, ale každý máte nějaké ty zkušenosti, já to beru poprvé v životě a mám z toho strach, ale sama bych to asi nevyřešila, děkuji za vaši odpověď

ještě se chci zeptat, kdo má zkušenosti s vysazením antidepresiv, jestli opravdu nejsou návyková, jak to tvrdí moje doktorka, jak to píší na mnoha letácích, že více navykové jsou spíš neurol, lexaurin atd., děkuji

Ahoj Ivano.To co popisuješ o svých stavech je v počátcích léčení běžný průběh.Tvé tělo si musí na Asentru zvyknout a nyní se mu brání,protože je to pro něj něco nového.Bude trvat minimálně 6 - 8 týdnů,než Ti léky začnou zabírat.Čeká Tě nyní velice těžké období,ale dá se to zvládnout.Musíš se naučit žít s tím,co Ti nemoc dovolí.Budeš se cítit omezená od všech radostí a všeho,co Tě bavilo.Je to důsledek toho,jak nemoc postupuje.Důležité je zázemí v rodině,řekni všem svým blízkým,jaké máš pocity,vysvětli jim,že potřebuješ velikou dávku tolerance a podpory.Oni to možná nebudou moci pochopit,protože ten,kdo si tímhle peklem neprošel,to nikdy nepochopí,ale dej jim najevo,že jsi prostě nemocná a potřebuješ pomoc.Nesnaž se něco urvat silou,přemýšlej o tom,jak se dostat z toho nejhoršího,pozoruj,co Ti pomáhá,když je Ti bídně a až se Ti zase přitíží,zkus to využít jako svou sebeobranu.A hlavně to ber tak,že je to nemoc jako jako každá jiná,nepřemýšlej nad tím,že když jsi na práškách,tak že jsi blázen.Do ničeho se zbytečně nenuť,až se Ti začne ulevovat,vše přijde samo.Co se týká Ibalginu,ten v rozumném množství vzít k Asentře můžeš.Já když jsem s ní začínal,taky mne bolela hlava,ale asi po týdnu to přešlo.Pokud by Ti léčba po výše uvedené době nezabírala,je třeba to konzultovat s lékařem a třeba zkusit jiná AD.Někdy jich musí člověk vyzkoušet vícero druhů,než se najdou ty pravé.Strach z léčení neměj,věř tomu,že Ti léky pomohou a jak dobře píšeš,bez nich bys to nezvládla.Léčení takovýchto stavů není žádná ostuda,to měj vždy na paměti.Přídavných léků.jako je Neurol,nebo Lexaurin se neboj.V množství,které Ti předepíše lékař návykové nejsou,navíc Ti pomohou k částečnému uklidnění a lepšímu spánku.Věř mi,mám letité zkušennosti a to co popisuješ,jsem na začátku prožíval stejně,jako Ty.Vysazovaní AD je složitější záležitost.Nesmí se vysadit najednou,musí to být postupný proces,který trvá třeba i čtyři měsíce.Ale to Ti jistě řekne lépe odborník.A ještě něco,pokud se Ti začne ulevovat a po čase se budeš cítit tak dobře,že si řekneš,že už ty léky nepotřebuješ,tak měj ještě alespoň půl roku trpělivost a ber plnou dávku a až potom se poraď s lékařem o vysazování.Tyto stavy se strašně rády,třeba i po letech vrácí,i s tím mám bohaté zkušennosti.Léčení těchto stavů vyžaduje především čas a trpělivost a v neposlední řadě taky velkou dávku sebezapření.Přeji Ti,aby jsi se cítila co možná nejdříve lépe.A vydrž,když začne přicházet úleva stojí to za to.Držím Ti palce,František.

Ahoj Františku, děkuji Ti za pěkná slova, úplně mě rozplakala, akorát ta doba lepšího nástupu je děsivá, dlouho jsem sháněla práci, teď jsem vystudovala a pracuji jako asistentka pedagoga na základce, v pondělí se chystám do práce, tak nevím jak to budu ještě k tomu všemu zvládat, ale nechci o práci přijít, z dotazů není moc vidět, jestli lidé při tom chodí do práce nebo ne, jaké máš ty s tím zkušenosti, i když i tohle bude asi individuální.

ahoj děcka no asi ještě počkam je to lepší jen sem zjistila že sem ještě pořad labylní s pocitama a s psichykou moje dr řekla že je to stale roskolísana hladina nemam problemi ze spankem nebo z jídlem tet už jenom žadne romanticke filmy nebo něco trochu smutnějšího vždycky mě to strašně vezme a ja se propadam spatky takže sem stale citliva ale to se zlepší musim bojovat a hlavně byt v kliduto mi řekla doktorka mončo vykyvy budou ještě dlouho musíš si říct tohle znam a zase to odejde víš ono to vyrazně bude lepší za4 měsíce a dobre by to mělo byt za 6-8 měsicu takže pěkně papkej prašky a dělej si heske zažitky ikdyž znich třeba necítíš velkou radost mozek si to bude pamatovat a hlavně naš mozek potřebuje heske lasky plne zažitky jasny tak paaa megi františku tobě děkuju musiš byt prima chlap muj přítel to moc nechape protože to nikdy nezažil takže mu to odpouštím dííky a pište megi

vím, že dnes píši už několikátý příspěvek, ale poraďte co dělat s nespavostí, to mě ubíjí, protože jsem potom unavená, večer usnu sama od sebe, ale vzbudí mě vždy bušení srdce nebo nepříjemný pocit, jsem zpocená a dostanu strach, potom už nemůžu usnout i když se snažím,děkuji všem.

Ahoj všichni, chtěla bych se s vámi podělit o první prožitky s asentrou.Dnes jsem si udělala čas a pročítala jsem diskusní fórum. Někdo psal , že je to zbytečný, že kdyby každý měl více práce, tak se více zabaví, ale každý je jiný. Já si myslím, že je to fajn, že něco takového je. Mně to rozhodně moc pomohlo, když jsem to pročítala, protože kdo je citlivější a všechno více prožívá, má většinou i mnohem větší obavy ze všeho nového, nepoznaného. Dnes je mi o malinko lépe, ale ráno jsem měla třes rukou, bušení srdce a byla jsem taková nervózní, sedla jsem si k diskusi a četla, pak jsem se přemohla a šla vařit a teď vám všem píšu. Neurol jsem dnes nevzala, snažím se to nějak překlenout, mám z toho taky strach, ale včera jsem si ho vzala. Jak jsem psala i včera (ale bylo takové útržkové, protože mi nebylo moc dobře), nejvíce mě trápí to spaní, byla bych moc ráda, kdybyste mi poradili. Samozřejmě děkuji Františkovi, protože se mi po jeho slovech ulevilo a jak jsem četla to fórum, tak souhlasím s tím co tam někdo napsal, že by mohl dělat psychologa sám, takže Františku ještě jednou moc dík. Doufám, že vám nevadí, že jsem vás takto oslovila, ale fórum se mi moc líbí, přeji hezký den všem,Ivana.

Ahoj Ivanko,ja beru asentru mesic a musim ricit,jak ses ptala,tak ty zacatky jsem prozivala asi stejne jako ty a jako vsichni tady,bylo to tezky a jediny co te drzi je myslenka,ze se to jednoho dne zlepsi.Musis u tehle myslenky vydrzet a bude lip,ver mi.Do prace jsem nechodila ze zacatku,to neslo.Brala jsem jen lexaurin,ale pak jsem se bala,ze na nem budu zavisla a tak mi dal lekar antidepresiva a zaclo to peklo,co zazivas ty prave ted.Jen jsem lezela,jak kus hadru a spala a koukala....na televizi nebo jen tak do blba,nejedla jsem,prestala jsem kourit,nezvedala jsem telefony nikomu,no hruza,ale po deseti dnech se to zmenilo,ja najednou dostala chut k jidlu a pomalinku se to zlepsovalo.Dneska je beru asi sesty tyden a je mi dobre,obcas se potim,ale s tim se da zit.To spani je samozrejme blby,mela jsem obdobi jako ty,kdy jsem nespala vubec,tak dve hodiny a pak jsem koukala do stropu,ale to prejde,ver mi,za par dni se vyspis,jen to musis tohle prekonat,patri to k tomu.Tak se Ivco drz a kdyby neco,klidne pis.zdravim Frantiska,je fakt skvelej a vsechny tady,at je lip.pa

a v praci to zvladnes urcite,nesmis myslet na to,ze ti muze byt blbe,to si to taky pekne muzes ty stavy privolat,to ja znam,docela dobre si ty stavy umim navodit,a to se musim odnaucit....cloveku je dobre,a mysli na to,jak mu bylo blbe a najednou se mu fakt blbe udela.takze je treba myslet pozitivne......drzim palce a pis Ivco...to pomaha

děkuji niky za ta uklidňující slova, člověk to tak nějak všechno ví, že má být klidný,ale prostě to někdy opravdu nejde a jak se toho hodně nahromadí, tak je hotovo, nejhorší je ten strach, aby to dopadlo dobře,včera mě moje holka vytáhla ven na procházku, vůbec se mi nechtělo, ale nakonec jsme toho nachodily hodně a já vnímala i tu přírodu kolem sebe z čehož jsem měla velikou radost, protože mozek stále přemýšlí nad něčím jiným než by měl, v jednom příspěvku jsem dokonce četla, že asentra zabrala už po týdnu a po 4měsících ji někdo vysadil, ale prý se to vrátilo, to mi říkal i František, nikam nespěchat, nejdřív jsem myslela, že bych to zvládla na neurolu a lexaurinu, ale pak jsem zase slyšela, že jsou hodně návykové, tak jsem navšívila psychiatričku a dostala asentru s tím, že antidepresiva nejsou návyková i když tomu stále nevěřím, mám je poprvé a mám strach, že se jich už nezbavím, ještě jednou děkuji.

niky,ještě píšeš, že jsi ze začátku jen ležela a spala, ale já nemůžu usnout ani odpoledne, i když se mi strašně chce,jak si lehnu, tak slyším jen bušení srdce a nemůžu zabrat, mám jen zavřené oči, potom jsem hodně unavená.

no ja jsem prave asi prvni dva tejndy jen spala.v noci i ve dne,porad.pak dalsi tydny si nejak nepamatuju,to bylo to obdobi jak jsem ti psala,ze jsem jen lezela a koukala a nespala.jo presne jak rikas,chtelo se mi hrozne spat ale neusnula jsem,vypadalo to,jako kdyz cekam na smrt.a kdyz jsem sla ven,tak jsem vnimala kazdy krok,vnimala jsem podrazky svych bot,videla jsem vsechno v hrozne jasnych barvach,proste jsem mela i neco s ocima,nemohla jsem ridit,uplne mi plaval volant.Pak jsem postupne to zkousela,sla jsem treba s kamaradkou do nakyho hypermarketu,kde se mi vzdy delalo blbe a pomalu jsem to jako pokousela,ale fakt pomalu.ale ty jsi na zacatku,takze trpelivost,tu nespavost musis proste prekonat.a ja jsem to hlavne nikomu nerekla,a bojovala jsem sama,tedy jen s mou rodinou,nikdo z mych pratel to nevedel,jen si proste mysleli,ze jsem naka nemocna vazne,protoze jsem asi mesic nechodila do prace,nikam proste....ani nakoupit,ani s kosem,no proste nikam.....ale prejde to,ver mi,hlavne nevysadit a nepropadat pesimismu,to by byla konecna

já to taky zatím nikomu neřekla, protože jsem chodila hodně po vyšetření, ještě mě čeká urologie a CT jater, takže si všichni v okolí myslí, že mám zdravotní problémy, ví to pouze moje rodina, ale ta nespavost, aby mi nebránila v práci, přece jenom musím s dětima mluvit, už jsem si vzsla lexaurin i neurol, ale jak jsem už psala, mám z nich strach, i když mi doktorka řekla, že je užívat mohu, ale i tak jsem spala max.4hodiny, syn mi nahrál do telefonu relaxační hudbu a gregoriánce, tak si zkusím v noci pustit hudbu, jestli to nebude lepší, když už nebudu moci spát.

no ja jsem si taky prošla všema možnejma vyšetřeníma,ale stejně na nic nepřišli,je to zkrátka panická úzkost.ale jak říkám,ted jsem úplně v pohodě už.Dokonce už nabírám i tak kila,co jsem shodila,byly to asi 4 kila.no a lexaurin jsem brala nez se přišo na to,co mi je,tak mi ho dal muj obvodák na uklidnění.a pomáhalo to,ale pak jsem zjistila,že ho beru častěji a častěji.jako droga.pořád jsem musela mít lexaurin u sebe a věděla jsem,že takhle se žít opravdu nedá,jsem mladá,nemám rodinu,mám vše před sebou a chci se tedy uzdravit.navíc si myslim,že ta práce ti pomůže,i to že s dětmi musíš mluvit,je to dobře,alespon mozek chvíli bude myslet na něco jiného.ty máš tedy rodinu,chápu to dobře?

jo, já mám rodinu, báječného manžela a dvě děti, letos jsem dostudovala vysokou školu, bylo to na mě asi hodně...škola, rodina,práce,ale nic jsem si nepřipouštěla, jela jsem jako stroj, až přišly zdravotní problémy,ale celkem vše negativní, přes svoji kamarádku jsem se dostala k psychiatričce a mám asentru.

takto je super,to ti přece musí všichni doma pomáhat,to je parádní.ja jsem na to na všechno více méně sama.naštěstí je mi ale už dobře.taky jsem jela jako stroj a proto jsem dopadla tak jak jsem dopadla.musíme se šetřit a umět hlavně odpočívat,je to důležité pro naše tělo.