Asentra 50

Dobré ráno všem, Po přečtení pár příspěvků jsem zjistila,že nejsem jediná která má problémy a starosti s braním léku Asentra 50. Včera jsem byla u paní psychiatričky která mi po rozhovoru nasadila asentru. Dneska ráno jsem si měla vzít půlku tablety...a nevzala ..mám strach že mi nebude dobře.. :-( nežádoucí účinky co jsem si přečetla,mi dělají husinu. Představa že se mi bude motat hlava,a budu ,,mimo" mě děsí =( Prosím o radu..a o pár názorů..děkuji moc ..Markéta

Zdravím všechny..tak mě napadlo,že by Monča mohla psát Markétě o tom, jak ji je,pokud je začala brát..ale Markéto, na každého to působí jinak..:-(Taky jsem u všeho studovala příbalové letáky a uklidilo mě až to,když jsem si přečetla nežádoucí účinky u prášku na bolest hlavy..taky je jich tam moocc:-)Vím, že je to jiné,ale ono si tělo většinou brzy zvykne a nežádoucí účinky u AD pomalu odezní..Moje lékařka mi to hezky vysvětlila,řekla,ať si představím,jak se někomu nechce pracovat/jako ty buňky v mozku/a ty je nutíš těmi AD makat a oni se prostě chvíli brání a potom jim už nic jinýho nezbývá,než začít poslouchat:-)Mějte se hezky

Markéto,to co máš v příbalovém letáku,neznamená,že to na Tebe bude tak působit.Obvykle po nasazení antidepresiv,se člověk cítí trochu víc ospalý a unavený.Pochopitelně to umocňují stavy,kvůli kterým Asentru budeš brát.Nemusíš se bát,že by se Ti po Asentře dělalo nějak extrémě špatně,že bys třeba omdlévala atp.Je fakt,že na každého léky (jakékoli) působí jinak.Nezbývá Ti nic jiného,než to zkusit.Strach opravdu není na místě,já jsem například na začátku léčení pociťoval slabou bolest hlavy,ale to bylo jen opravdu takové uvědomování si,že mne něco někde trochu bolí a dalo se s tím normálně fungovat.Jinak jsem žádné jiné vedlejší účinky nepociťoval.Nezabývej se tím,že Ti po Asentře nebude dobře,užívej jí,jako by to byl obyčejný paralen,přistupuj k ní tak,že Ti neublíží,ale pomůže.Bude to ale trvat nejméně 5 - 8 týdnů,než Ti zabere.Tohle období je asi v léčení nejtěžší,tělo si zvyká na novinky,kterými je zásobeno a proto to trvá tak dlouho,než léky zaberou.Musíš být trpělivá a neházet flintu do žita.Chce to opravdu bojovat a nedat se.Držím Ti palce,František.

Ahoj všichni! Tak si představte mě asi není souzeno ad brát. V noci mě chytl zánět močových cest, do toho malý plakal kvůli zoubkům, tak jsem to už neustála a manžel mě vezl v šest ráno na pohotovost, tam mi dali antibiotika bismoral a paralen na teplotu. Chtěla jsem se vás zeptat, můžu začít s ad na tyhle prášky? Já jsem se té doktorky nechtěla ptát, byla íleně nepříjemná. Taky je zvláštní, že teď jak myslím na ten svůj močový měchýř, tak je deprese menší. Je to možné? Marki, vítám tě! Koukám, že jsi stejná jako já co se týče papkání prášků! Mě už to tady ale všichni vysvětlili a jsem rozhodnutá začít! akorád teď zase nevím, jestli můžu. Děkuji vám všem, že mi tak moc pomáháte!

Ahoj Mončo,jestli můžeš brát AD k těmto lékům,Ti může říci pouze lékař.Zkus zavolat tomu,kdo Ti AD napsal a zeptej se.Víc Ti bohužel poradit nemohu.František.

Františku děkuju za rychlou odpověď, zítra zavolám psychiatričce, která mi ad napsala. Přeji všem krásný večer!

Dobré ráno, Děkuji za vysvětlení Františku,Stejně mám nějaké pochybnosti že mi po nich určitě bude špatně =( ale nemůžu soudit tak uvidím po první půlce. No Mončo nejsi v tom sama =) hold jsem taky poseroutka =( ale myslím si že antibiotika a AD dohromady není problém,ale zeptej se raději doktorky. Markéta

Ahoj Markéto a Mončo,uvidíte,že veškeré obavy jsou planné.Já vím,že když má člověk z něčeho strach,těžko se ho zbavuje,je to jako když má někdo klaustrofobii,nebo strach z pavouků,či hadů.Ale tahle Vaše forma strachu se dá překonat,věřím,že to zvládnete - obě.Nebude to nic lehkého,připravte se na tuhý boj,naše nemoc je vysilující sama o sobě,ale až přijde první zlepšení,uvidíte,že se s ní dá prát a že se dá i přeprat.Držím Vám palce a všechny zdravím.František.

zdravím staré i nové debatníky..vše tady čtu, vidím se skoro v každém..buď ve svých loňských depkách, nebo letošním přemýšlení nad sebe samou a co mi to vlastně je..jen s tím, že dávno, přes rok beru AD..svoje nynější pocity bych popsala asi takto, jsem jakoby vystrašená, něčeho se bojím, občas mám třes a není to prostě ono..stačí setina vteřiny, kdy mi přeběhne hlavou nějaká negativní myšlenka a je to...není to nic až tak tragického, ale je to velice nepříjemné, žiju tak , jako bych přežívala a štve mě to!!! vždyť jsem 41 letá ženská v rozkvetu, vše okolo v pohodě a já nestojím za nic..tedy, nemyslím si, že já jsem k ničemu, ale cítím se tak nějak nijak, neumím prožívat radost, ale ani starost..možná je to těma AD..možná bych měla změnit Ad, či co..můj psych.už asi neví, co se mnou.Františku, bezpečně mi pomůže neurol, to je pak v pohodě..ale znáš mě...je fakt, že když jsem hodně rozklepaná, tak si ho vezmu, podotýkám, že ten nejslabší..ach jo, lidičky!!! měla bych juchat, mám teď práci, super rodinu, barák, lidi kolem mě jsou skvělí a já mám tak debilní myšlanky a žeru se sama sebe..v sobotu letíme na týden všichni tři, i naše 19 letá dcera do Řecka..těším se moc, ale něčeho se bojím..ach jo..určitě to bude dobré.. Markéto a Mončo, já vás naprosto chápu, že se bojíte, já radím, ale jsem úpně stejná..je však pravda, že jsem já osobně vše přetrpěla a depek se zbavila, ALE jak vidíte, je to na dlouhatánskou cestu, s různými průběhy nemoci..snad se z toho někdy nezblázním, to je doufám jiná nemoc.. :o))), to mi snad nehrozí...mějte se a pište!! Františku papa

Ahoj Kačko,ony ty Tvoje momentální stavy asi pramení z toho,.že se necítíš moc v pohodě.Možná právě to,že se člověku nic neděje,že nejsou nijak závažné starosti,se projevuje tímto způsobem.Jednou mi to můj psych.vysvětloval,nastane určité uvolnění a tělo,navyklé na nejakou psychickou zátěž se paradoxně začne takhle bránit.Já teď v podstatě nemám taky žádné veliké starosti,s taťkou je to docela dobré,žiju relativně v klidu,ale přesto občas pociťuji mírný neklid,taky jsem si včera bral preventivně Neurol.Je fakt,že já v poslední době hůř snáším tohle vedro,jako bych měl trochu strach,že to se mnou někde švihne,že se mi z toho horka udělá nevolno.Jinak ale mám chuť do života,baví mne kytara,těším se na každé setkání s přáteli,baví mne zaměstnání.Přesto se moje psychika stále ještě nenachází v plnohodnotném stavu.Myslím si,že takhle nějak podobně to funguje i u Tebe,jako bychom k tomu,aby jsme se cítili téměř dobře,potřebovali nějakou zátěž,zkrátka takové to pohodové období si ještě neumíme řádně užít,třeba máme podvědomý strach,že se to zase zvrtne o nějaký ten krok zpět a z toho je ta nevyrovnanost.Je toho ještě dost,co nás může v tomto ohledu potrápit,ale vždycky,když si vzpomenu,jak mi bylo na začátku,tak si říkám,že to jak mi je nyní se s tím vůbec nedá srovnávat.Jak píšeš,cesta je to dlouhá a vysilující,ale máme na to,abychom jí absolvovali s úspěchem.Přeji Ti krásnou a pohodovou dovolenou - Řecko je nádherné.Užij si to v klidu,pohodě a bez stresů a brzo se zase ozvi.Všechny ostatní srdečně zdravím a též přeji pohodu,klid a dny bez stresů.František.Jitko,jak jsi na tom Ty?

Zdravím všechny. Chtěla jsem se zeptat jestli by mamce uškodilo sluníčko.Bere všechny ty prášky často mívá deprese a my chceme jít na bazén.Tak jestli má stímhle někdo skušenosti skuste odepsat děkuju Packa a držte se :)

Milá Patricie,těší mne Tvá starost o maminku.Myslím,že pokud mamka fyzicky snáší dobře tohle počasí,tak můžete jít směle na bazén.AD by neměly mít na slunění a pobyt na slunci vliv.Samozřejmě nelze vyloučit nějakou mírnou komplikaci,protože léky působí na každého jinak,ale obecně řečeno,by to neměl být problém.A mamce by určitě prospěl pobyt mezi lidmi.Moc jí pozdravuj.František.

ahojky..máš pravdu, jsme si podobní:o)..mě taky baví se sejít s přáteli, rodinou, řešit problémy s ostatními atd, nebráním se tomu a ani se lidem nevyhýbám..jsem však taková rozklepaná..tak bych chtěla od někoho poradit, jak s tímto bojovat, ale asi jen neurolem..nervy to jasně jsou , když pomůže..jinak přesně, jako u tebe se to nedá srovnat s loňským rokem a zaplť bůh za to...bude snad lépe..děkuji, věřím, že si to s rodinou užijeme!!!papa

ahoj lidičky a františku čtu si vaše přispěvky a oc se mi líby jak si pomahate ja trpím panickou poruchou a depresí lečila sem se před 3 roky cilalecem 20mg brala sem ho 2 rokya byla sem uplně v pořadku hned po vysazení došli stresi pišla sem o praci pak velke hadky z mou sestrou hned na to tatinek dostal infarkt a hned na to muj přitel mi zatajil docela velky dluh vše bylo tak po měsici asi 10 měsicu po vysazení sem byla redy tyhle stresi sem snašela vztekem a někdy plažem a pak nasledovala tlakova bolest hlavy to sem dostala strach jestli nemam nador pač moje babyčka na něj zemřela a pak sem si neustale měřila tlak jelikoš sem měla blokle zada a bolelo mě z toho na hrudi a ja mislela že cokdyž je to srdičko vubes sem si neuvědomila že zase začinam blbnout ta bolest hlavy mě strašně deptala až sem jela na pohotovost že to není normalní neurolog mě vyšetřil a řekl že vypadam plačtiva že to bude od neru tak nakonec sem jeden den začla byt otupěla jenom pospavat nic mě nebavilo a paksem jeden den spala tak trhaně že sem sebudila po 20 min a to sem řekla a dost valim k psich dal mi citaloopram 20mg prožila sem strašne peklo než uči nespavost nechutenství a zmatek v hlavě hruzaaaa pak to odeznělo ale ja psich pořad volala že mi není dobře tak se to zvišilo na 30mg a aja pořad to nešlo a tak zvišeno na 40mg a to byl des zvišovalo se to tak po 14 dnech přišlo mi to že DR to brala hopem a tak v 7 tydnu změna na sipralex 5mg a nasledně10 cipralex beru něco malo přes měsic a před tim měsic a pulcitalopramu neni to pořad ono nevim jesti necele tři měsice už není dlouha doba na to abych byla v pořadku steší vteřina myšlenky na to jak mi asi bude a jeto olije mě horko a je to omlouvam se za tak dlouhy přispěvek ale vaše dyskuze je super ste tu skvěla parta mě je 26 let držím vam palečky ahoj

Ahoj Megi,také trpím panickou poruchou,také jsem užíval citalec,před ním Deprex,potom asentru a nyní užívám Arketis.Panická porucha je jedna z těch depresivních poruch,které se rády vracejí,třeba i po několika letech.Myslím,že jsi měnila léky příliž rychle a proto se nedostavuje výraznější zlepšení.Po každé změně léků,je třeba počítat s tím,že se krizové stavy o něco zhorší.To se týká i navýšení dávky).Zabírat by měly asi tak po 5 - 8 týdnech.Do té doby musí být člověk velmi statečný a musí se s panikou prát,seč mu síly stačí a mnohdy i přidat něco navíc.Určitě Ti po třech měsících léčení nebude úplně dobře.Je to jak jsi již poznala běh na velice dlouhé trati,je to jeden z nejtěžších bojů,které musí každý takto nemocný člověk vybojovat.Asi by jsi na uklidnění měla brát ještě něco dalšího,např.Lexaurin,nebo Neurol atd.Ale to musíš konzultovat s Tvým lékařem.Nevím jakou formou panické poruchy trpíš,já například nemohl mezi lidi,odmítal jsem vše,kde se mi mohlo rozbušit srdce(obava z infarktu),těžce se mi dýchalo,přitom mi po fyzické stránce nikdo nic neobjevil.Musím zkonstatovat,že nyní,kdy beru Arketis 20mg (jedna tabletka denně - ráno) se moje stavy rapidně zlepšily.Beru ho tři měsíce a zatím je to asi pro mne za celá ta léta,co se v těchto situacích plácám,ten nejúčinnější lék.Můj psych.mi řekl,že je to lék přímo na panickou poruchu a co jsem se dočetl v příbalovém letáku a taky na netu,tak je to opravdu tak.Občas,ale opravdu nyní už jen vyjímečně si pomohu Neurolem 0,25mg.Vždy se po něm uklidbním a jsem schopen fungovat.Obyčejně si ho vezmu v momentě,kdy začínám tušit nějakou psychickou krizi,např.cítím třeba hodinu,že mi tluče srdce jako o závod,u mne je to průvodní jev panické poruchy.A tak neváhám a vezmu Neurol dřív,než se to stačí rozjet do větších rozměrů.To,co popisuješ o vteřinové myšlence,je celkem běžným spouštěčem u panické poruchy.Hlavně na počátku léčení je velice těžké se tomu ubránit,ale je to moment,kdy by jsi právě měla vzít něco dalšího na uklidnění,jak jsem uvedl výše.Musíš teď jednoduše zatnout zuby a zabojovat,zkus se něčím odreagovat,tak,aby se Ti zlé myšlenky nehonily hlavou.Vzpomeň si na něco,co Tě v minulosti nějak kladně naplňovalo a zkus se tomu věnovat,věř,že to hodně pomáhá.Přeji Ti,aby jsi se z těchto nepříjemných stavů dostala co nejdříve.František.

ahojky franto mě bylo 23 let a začla sem mít problemi z očima říka se tomu sklivcove zakalky to vydíš jakoby před očima takove jemne pavučinky strašně mě to optěžovalo a trapilo myslela sem si že třeba mužu v budoucnosti oslepnout tak sem oblítala v brně všechny oční lekaře a odborníky řekli mi že je to v pořadku že to ma hodně lidí a že si na to zviknu a časem to nebudu vnímat ale ja pořad plakala a byla neštastna chtěla sem to nemít jela sem do prahy a tam mi odborníci řekli že se to da vyoperovat z očí ale operace je jako každa jina přinaší sva ryzika sníženeho vydění ba i oslepnutí a doktor mi řekl že to nemam dělat že to přestanu vnímat ale ja sem teda žila asi 5 měsicu pořad neštastna a přemišlela co da operace nebo trapení a najednou v praci hrozny pocit ataka jak vyšita bušení srdce pocit na omdlení sevřeny krk lehke nohy pocit na zvracení no hruza museli mi kolegině zavolat sanitku a verdykt lekaže to je PP a bylo to samozřejmě sem nevěřila nasledovalo ct mozku magneticka rezon mozku ekg atd a pak řekli musite vyhledat psichiatra a dalimi citalec 20 mg začatky braní hruuuuuza asi po 2 měsicích se to lepšilo víš ja už si tak moc nepamatuju jak mi bylo lepe a lepe myslim že sem byla uplně ok tak za 5-6 měsícu brala sem jej 2 roky bylo mi fajn tak sem se z psich domluvila na vysazení bez problemu hned po vysazení přišli stresi hadky z mou starší sestrou pak sem přišla o praci pak tatínek dostal infarkt a nakonec přítelovy dluhy ktere mi zatajil to se odehralo vše za 10 měsicu a vše jak sem to tak nějak zvladala najednou přišla tlakova bolest hlavy a deprese a trochu panika a už to jelo víš mam strach jesli se to spraví jako před tim nevim přece dřív už to netrvalo tak dlouho a cipralex je genetikum citalopramu takže to meru necele 3 měsice mužu se tě zeptat proč si leky měnil?? díky jinak si moc fajn pa pa

Ahoj, Tak dneska je to 3 den co beru půl tablety Asentra 50,A je mi hrozně..Buší mi srdce,mám vysoký tlak,špatně se mi dýchá..a cítím se mimo.Chvilku vnímám chvilku nevnímám je mi jakoby na omdlení.. volala jsem doktorce,ta tam nebyla tak jsem volala jiné a ta mi řekla že je to normální a podobně..ale mě je fakt špatně. První ani druhý den nic,celkem pohoda..ale dnešek? Chvilkama mi je tak špatně že si mám chuť zavolat záchranku..Markéta

Ahoj Markéto,víš ona ta doktorka měla pravdu.Vždycky na začátku léčení jsou ty stavy hrozné.Přesně to,co prožíváš nyní,jsem prožíval na začátku taky,včetně nutkání zavolat si záchranku.Je to vysilující a obtížné,člověk je vyždímaný a absolutně nefunkční.Máš - li Neurol,zkus ho vzít,trochu se po něm uklidníš.Bohužel Ti nemohu poradit nic jiného,než to,že teď se láme chleba a je třebe zatnout zuby a vydržet.Za pár dnů si Tvůj organizmus začne na léky zvykat a začne se to posouvat k lepšímu.Ale do té doby si to prostě musíš protrpět.Jiná cesta není.Nemusíš mít strach z bušení srdce,to Tě na životě neohrožuje,je to jen průvodní syndrom panické poruchy,stejně jako pocit na omdlení,tlak na hrudi a celková slabost.U Tebe se to ještě umocňuje strachem z léků,teď si jistě říkáš - já to věděla,ale logicky vzato,je to nesmysl,je to prostě jen strach,který přechází k těžké panice.Je to logické vyústění toho,co se Ti honí v hlavě.Musíš se přinutit míň se pozorovat,nebýt vystrašená z každého dalšího úderu srdíčka.Na uvolnění existuje dechové cvičení,popíšu Ti ho:1)Krátce zadrž dech na tři vreřiny.2)Proveď dlouhý výdech trvající šest vteřin.3)Následuje krátká pauza před nádechem - půl vteřiny.4)Proveď dlouhý nádech opět na tři vteřiny.5)Zadrž dech,tentokrát v plném nádechu.Napni svaly na ramenou a v pažích a zároveň celou silou vytlač břišní stěnu jako míč dopředu.V maximálním napětí vydrž tři vteřiny.6)Následuje dlouhý výdech trvající šest vteřin.Vzduch nech z plic vycházet bez úsilí,spíš se snaž výdech zpomalit než zrychlit.Během výdechu povol svaly ramen,paží a břicha,celé tělo nech "zvadnout",aby se uvolnilo.7)Opakuj od bodu 3 do bodu 6 desetkrát.Mělo by dojít k uvolnění a tlak na hrudi a bušení srdce by se mělo zmírnit.Toto cvičení můžeš provádět kdekoli a kdykoli během dne.Uvidíš,že Ti to pomůže,já jsem se to dočetl v jedné knize,která se zabývá panickými poruchami a pomáhá mi to.Kniha se jmenuje Agorafobie a panická porucha a objevil jsem jí na netu.Nechal jsem si jí poslat a je tam spousty užitečných rad,týkajících se léčení těchto potíží.A hlavně musíš věřit,že Ti léky přes všechny útrapy pomohou.Myslím na Tebe,brzo se ozvi.Pro Megi - léky jsem měnil proto,protože po určité době se léčba zastavila na mrtvém bodě a já se necítil plnohodnotně.Naopak se mi stávalo,že se mi ještě začalo přitěžovat.Je to celkem běžný postup,ne každý lék může být pro konkrétního člověka ideální.I Tobě,jakož i všem ostatním,bych doporučil výše popsané dechové cvičení.Já na tyhle metody moc nevěřím,ale zkusil jsem to a je fakt,že mi to opravdu pomohlo.Ale jak jsem už uvedl,člověk musí věřit tomu,že se z toho dostane,i když obrazně řečeno ryje čumákem zem.Všechny zdraví František.

Františku strašně ti děkuji za podporu a za vysvětlení. Já už cítila od rána že to nebude ok asi po hodince po léku jsem měla návaly horka a červenala jsem.Pak to bylo horší a horší pálila mě hlava,vylítl mi tlak atd atd...zalekla jsem se toho že mi byli dva dny tak nějak dobře a najednou dneska se to takhle obrátilo.V nežádoucích účincích je napsané nějaké pocení,nevolnost,špatné dýchání..ale nikde se nepíše pocit na omdlení,připadám si jako opilá a nebo tak nějak prostě mimo..Zítra mám jet na dovolenou a asi léky přestanu brát aby jsem si jí aspoň trochu ,,užila".Neurol bohužel nemám. Čekala jsem že mi bude špatně,ale takhle tedy ne. Markéta

Markéto NEVYSAZUJ.Ber léky dál,musíš to prostě vydržet,Zkus využít mojí radu na dechové cvičení.Vysadíš - li léky,byť v úplném začátku,dost si tím ublížíš.Když už jsi se dala na vojnu,tak bojuj.

ahoj chlapče díky že si mě odepsal ja vím to cvičení mam o tom kníšku PP a agorafobije znam ji na spamět viš ja pořad čekam že po těch lecich to bude ještě lepší a lepší nevim jestli po třech měsicích by to nemělo bít ok hlavní je že to není jak na začatku lečby ale ale ja vim že nadeje umira poslední ja tu nadeji ještě mam marketce taky rozumim musi to vydržet u mě to trvalo 7 tydnu než ty strašne pocity vymizeli marketko drž se franto tobě dekuji a zase napiš paaaaaa

ahoj marky prosim tě věř mi znam to taky když sem začla brat ADtak to bylo šílene nespavost palilo mě cele tělo znikym sem nechtěla mluvit ani aby se mě muj přítel dotknul nebyla sem schopna vyplnit složenku motaky plač celí den je to šílene ale mi co mame PP sme stateční a vydržíme je blby že jedeš zrovna na dovolenou to ja chapu nejlepší by bylo si zajit pro neurol aby ty nežadoucí učinky nebyli tak silne je to běžne ja vym že se řekne nevysazuj holka ale když vysadiš stejně si to peklo prožiješ znovu skus to ale hlavně ten neurol víš ja sem dokonce myslele že neš to trošku povolí tak že to skončím radši sama myslim sebevraždou ale to je v naší mysli a tvoje tělo je určitě statečne a když je statečne tělo tak bude i statečna mysl držím ti palce a chapu tě paaaa megi

Ahoj všichni, moc vás zdravím! Teda jak si tady čtu ty vaše začátky a ad, tak jsem už zase proti. Byla jsem pevně rozhodnutá, že dojím antibiotika a začnu, ale myslím, že nezačnu. Takové šílené stavy co tu popisujete, úplně mám husí kůži. A s mimčem si to vůbec nemůžu dovolit. Achjooooo! Asi do sebe zase budu házet nějaké přírodní patáky :-(. Držte se a přeji vám všem krásný den!!!

Mončo - děvče bojácné,to co tady popisujeme,neznamená,že Tě to taky v takové míře bude omezovat.Třeba bude u Tebe průběh lehčí.Ono to taky záleží na míře potíží,které člověk prožívá.Je to o pevné vůli a věř mi,že na ty léky stejně jednou dojde.Přírodní preparáty jsou možná dobré,ale zdaleka Tě nezbaví všech neduhů.Možná se Ti bude zdát,že Ti pomohou k určitému uklidnění,ale stejně se to v Tobě bude střádat a pak to jednou propukne v možná ještě větší míře,než nyní.AD v kombinaci s Neurolem Ti časem opravdu zaberou a uvidíš,že až si vzpomaneš na to,jaké jsi měla obavy,mávneš nad tím jen rukou.Ten pocit,kdy zpozoruješ zlepšování depresí,kdy léky začínají účinkovat,je k nezaplacení.Bojuj děvče,držím Ti palce.Megi už jsem Ti psal,že tři měsíce je krátká doba na to,aby to bylo OK.Při opakované léčbě,což je Tvůj případ,se ta doba zlepšení obvykle ještě o něco málo prodlouží (řádově o pár dní,maximálně týden).Je to běh na dlouhou trať,máš výhodu,že víš,co můžeš očekávat,protože jsi si to už jednou prožívala.Tak se drž,všem přeji klid na duši.Freantišek.

mončo jestli maš ditě tak někoho požadej at ti třebas pomuže přežili sme to všichni franta ma pravdu franto viš ja sem začinala byt pomaličku lepší ale v tom sem se dozvěděla že muj přítel za dobu co sem si nasadila prašky mě tak trochu ubližoval nasadila sem AD a musela odjed k rodičum bylo mi hrozně a přitel to nechapal a tet sem se dozvědela že za dobu co sem se tak trapila tak on ci četoval z ruznyma holkama a flirtoval zatim co ja sem byla na dně tak sme se tet hadali on mi říkal že se omlova žemě miluje a že to nechapal moc sem plakala a tak se nedivim že sem si tu lečbu tak nějak pokazila člověk potřebuje hlavně klid a ja jej neměla ale už je to za nama a chci myslet jen sama na sebe takže se v tom už nerejpu víš tak paaa

Františku, jak jsi psal, že to záleží na míře potíží. To znamená, že čím je deprese mírnější, tak ad mají mírnější nežádoucí účinky a naopak? Kačko, jak je tobě? Je to už lepší? Všechny vás zdravím!

Ještě jsem se vás chtěla zeptat, občas se mi stane, bylo to asi 4krát, že se v noci na chvíli probudím a jsem taková jakoby zmatená, motá se mi hlava a mám strach a hned panikařím, abych se nezbláznila. Potom zase hned usnu. Trvalo to vždycky chvilinku. Znáte to někdo? Patří to taky k depresím?

Milý Františku a Vy všichni ostatní,moc Vás zdrávím a přeji krásné sváteční odpoledne.Jak vidím,trošku tady přibylo nových lidiček a Františk se nevzdává a věrně pomáhá podpořit všechny vystrašené dušičky!!!Děvčata nebojte se těch léků a nežádoucích učinků,stejně tím musíme všichni projít,jinak to nejde,je třeba zatnout zuby a nepropadat panice,myšlenky a duše se léčí tak složitě,ale lékaři se snaží pomoct i přes nedůvěru některých pacientů a opravdu bude lépe.Já mám 2 den taky nové prášky,beru je spolu se Zoloftem a taky jsem si myslela,že jeden lék k léčbě stačí.Jsem na tom relativně dobře,nežádoucí učinky si nepřipouštím,protože to k léčbě patří,tak se držím a dělám všechno,ale nejhorší je ,že ani psychiatr neví jak mě léčit,tak mi jasně řekl,že zkouší léčbu a uvidí se.Řekl mi ,že jsem tak sečtělá v těchto problémech,že nemá cenu nic předstírat,protože já sama jsem poznala,že je v koncích svých uvah,tak jsem mu to sama řekla a on mi to jen potvrdil!Mám jen jeden jediný problém a to je to štastné slovíčko sebevražda,jako kdyby se to v tom mozečku seklo a každou chviličku vystrkuje růžky a nikdo neví co s tím,jinak jsem v pohodě.tak uvidím za 14 dní a jestli to nebude v pořádku nastoupím na 14 dní do nemocnice na pozorování.Nevadí mi to ,je mi tak dobře a věřím,že mi bude lépe,toho slova se vůbec neobávám,pracuji s tou myšlenkou neustále,ale prostě se mě drží jako klíště!!!Je to vysilující to ano ,ale není cesty zpět,jen kupředu a já si moc přeji zdolat i takovou hloupost,která jiné lidi tolik děsí!!!Taky mě děsila a moc ,ale nesmí si to člověk připustit a couvnout zpět ani v bolestech,je třeba jet na plné obrátky a hlavně věřit v každý další pěkný den,který příjde.Jsem prostě Nestandartní problém))) říkal můj psychiatr a psycholog,tak uvím jak to půjde dál.Strašně se splu nasmějeme a říkají,jest-li je nechci léčit já,ale legrace musí být.Děvčata věřte,že i já jsem v březnu nebyla schopna nic,diagnozy se mi střídaly a to je opravdu smutné,když věříte a po čase léčba opět od začátku a vidíte,všechno jde a Vám půjde taky!!!Hlavně nespoléhejte jen na prášky,jistě poctivě je užívat,ale makat na sobě to si musí každý uvědomit,protože jinak to je léčba jen tak na půl a hlavně a to je nejdůležitější-Nepřestat si věřit,nejsme blázni,jsme jen nemocní a citliví,ale příjde den ,kdy každý z nás to těm zdravým a sobeckým lidem,kterých je spousta-ukážeme a navíc zjistíme,že jsme bojovnci se vším co k životu patří a budeme hrdí sami na sebe a na své nejbližší,kteří nás tolik podporují a taky to nemají jednoduché,A proto nevysazujte,nebojte se AD a léčby a na malichernosti se vykašlete.Třesu se a jdu na bazén,sluníčko na kolo a pokaždé zjistím,jak těžce se zvládá všechno co je pro ostatní běžné,ale oni tomu nevěnují pozornost a já si toho vážím a jsem v těch okamžicích štastná,že jsem to zvládla a věřte ,že i mytí oken s velkým třesem a strachem se dá zvládnout.A ta radost a příjemný pocit poté,něco nádherného,sami zjistíte,že nejste k ničemu,ale naopak,že jste machři kteří dokážou překonat překážky,které nahánějí strach a obavy a to je právě ta naše nemoc,myšlení,že jsme neschopní,ale je to jen v hlavičkách a přitom jsme všichni schopni zvládnout vše někdy třeba trošku hůře,ale s větším nasazením a to se přece CENÍ!!! NEMYSLÍTE?? Františku zlatý a jak se daří Tobě,jsi v pořádku a užíváš si léta? Pevně věřím ,že ano ,Ty jsi šikula,který se umí se vším poprat,tak Ti přeji moc a moc sil a hlavně co nejvíce klidu v dalších dnech.Všem ostatním taky a věřte,že bude lépe Jitka

Srdečně Vás zdravím.Mončo,s mírou potíží je to tak,že pokud se zachytí ve stadiu,kdy ještě nejsou tak rozvinuté,je léčba jednodužší,tzn.AD zabírají dřív,než je obvyklé u potíží těžších.Co se týká vedlejších účinků,je to v každém případě individuální věc.Jitko,Tvůj příspěvek byl absolutně vyčerpávající,vůbec není co k němu dodávat.Píšeš opravdu moc hezky,od srdce a s citem.Chtěl bych mít Tvou inteligenci.Jinak mně je tak nějak normálně,já moc tahle vedra nemusím,ale nedá se nic dělat,nějak to překousnout musím.Léto je moc prima,ale mně už spíš vyhovují takové ty teploty do 26 stupňů.Přesto mám léto rád pro jeho nenapodobitelnou vůni,pro večerní procházky,anebo posezení u ohníčku s pěknou písničkou,pro nebe plné hvězd a večerní "žabí koncerty."Už jen pro tyhle letní zážitky stojí za to žít a bojovat za lepší a pozitivnější zítřky.Všechny zdraví František.

Mončo,ještě jsem Ti zapomněl napsat,že Tvoje noční probouzení opravdu patří k depresi,nebuď z toho vystrašená,časem to pomine.František.

Zdravím všechny s kdo žije s tím ďáblem v těle.Povím Vám svůj příběh.Moje dětství bylo pro dětskou duši peklo (macecha rozvody fizické tresty atd)V roce 2002 jsem dostal první záchvat ale ne PP ale všemožné fobie.Zezačátku jsem lítal po všech doktorech než se přišlo na to že je to psychika.ato až po roce celou tu dobu jsem nevytáhl paty z domu.tak jsem si našel psycholga a psychiatra a ten mi předepsal seroxat a v nutnosti lexaurin 1,5.psycholog se vrátil se mnou do dětství a to začalo zabírat a vrátil jsem se do normálního života.vroce 2006 jsem dostal jiného psychiatra a ten mi předepsal seropram a u tohoto léku jsem začal pociťovat vedlejší učinky závratě špatné fizic.pocity atd.Ale ještě to šlo . Vroce 2007 se nám narodilo dítě to mi bylo akorát 50 let.po 3 týdnech přišla první rána deprese a strach hrozný strach že se nebudu moc o dítě postarat kdyby se se mnou něco stalo ato bylo o to horší že u prvních 3 dětech jsem nic takového nepoznal dnes je všem přes 20 let ten strach se čim dál víc zvětšoval a po dvou měsících přišla první panická ataka ale to jsem nevěděl mysleljsem že mám infarkt protože mne bolelo hrozně na hrudi ,svalové bolesti mravenčení necítil jem ruce ani nohy a nemohl jsem mluvit ,přijela pohotovost a ty zjistily že EKG A TLAK JE V NORMĚ Tak jsem začal lítat po doktorech asi 100 vyšetření a nic až se došlo k závěru psychická hypertenze a panická ataka s depresí.Tak mi psychiatr nasadil cipralex a to byla další chyba.Ataky chodily až 5x do měsíce a u cipralexu mi bylo pořád zle a měl jsem velké psychosomatické bolesti které mám do dneška.Zkusil jsem metodu EFT podle mne je to jenom vytahování peněz z lidí rozhodně to u mne nefungovalo ba naopak ,zkusil jsem akumpuktůru opět nic našel jsem nového psychologa ke kterému chodím rok to se začalo zlepšovat až tak že jsem se rozhodl pomalu začít vysazovat ten cipralex.vysazoval jsem ho postupně po 3 měsíce.Měsíc jsem byl bez AD a již jsem si říkal mám vyhrano .Ale to byl strašný omyl.30.6 2010 záchvat ataky to jsem ještě zvládl s cvičením které jsem se naučil a v zápětí druhá a to se už nedalo vydržet musel jsem si vzít 2 lexauriny a žena mne držela hodinu abych se nezbláznila a neudělal něco hrozného.Druhý den k novému psychiatrovi již třetímu a ten midal argofan 75 a frontin 0.5 ten abych bral při potřebě protože to AD zapůsobí až za 14 dní.Takže teď čekám a modlím se a by ty hrůzy přestaly.Poznal jsem jedno ato že AD vám pomůže od pocitu úzkosti kterým jsem začal trpět po vysazení a zároveň myšlenek na smrt. Moje zkušenost je teď po 8 letech taková že radši budu ůžívat prášky a žit s nima šťastně a klidně o 5 roků míŇ .než bez nich v bolestech a utrpení a o 5 roků dýl.Ale třeba to přejde a bude ze mne jiný člověk.Jak řekl Pavel Nový asi je to očista peklem.Můj otec tím trpěl od 42 let do 53 a tehdá nebyli takové léky a dnes je mu 83 fizicky zdraví někdy má slabé lechtání v břiše ale to je slast s tím co prožil.Všem kdo vědí o čem píši přeji brzké uzdravení PETR

Ahoj vichni, moc vás zdravím! Františku děkuju za podporu a hlavně uklidnění co se týká toho mého nočního probouzení. Já jsem z toho byla hodně vyplašená, co se mi to zase děje nového. Je to nepříjemné, když těch pár minut v noci mám pochybnosti sama o sobě. Jsem z toho vystrašená pak hned od rána. Jitulko, ty jsi jinak v pohodě? Máš "jen" ty myšlenky na sebevraždu? Jsi naprosto úžasná bojovnice, kéž bych byla taky taková. Ale já jsem ze všeho vždycky hrozně vyplašená a všechno si zabírám, už od mala. Teď jak se mi děje to noční probouzení, tak hned hledám na netu a pročítám šílenosti a stanovuji si diagnózy. Dokonce už jsem chvíli myslela, jestli na mě neleze třeba schizofrenie nebo tak. Doufám, že se z toho taky někdy vyhrabu! Dnes jsem dokonce mluvila s kamarádem psychologem a ten mi taky potvrdil, že mám ad nasadit, že by se mi taky mohlo stát, že bych skončila na psychiatrii. Achjooo! Mějte se všichni krásně a hlavně, ať je vám jen líp a líp!

Ahoj Petře,plně chápu Tvé pocity,prožívám léčení také již 8 let,dvakrát jsem AD vysadil a pokaždé se mi panická porucha vrátila po určité době zpět.Nyní beru ARKETIS 20mg - jednu tabletku denně.Jak uvedl můj psychiatr,je to lék přímo na panickou poruchu.Beru ho tři měsíce a musím říct,že žádná jiná AD mi tak dobře nezabírala.Zpočátku jsem k němu užíval jednu tabletu NEUROLu 0,25 mg denně.Nyní Neurol beru jen vyjímečně.Myslím si,že u Tebe odstartovalo návrat ataky narození miminka,přeci jenom ve Tvém věku (při vší úctě) tam ty myšlenky na zabezpečení a výchovu dítěte vzhledem k věku otce zákonitě musí přijít.A protože jsi již panickou poruchu měl za sebou,mozek si jí prostě vyvolal zpět - je to pro něj velice snadná cesta.Jen jsem nepochopil,proč by jsi měl díky užívání léků mít kratší život.Nemyslím si,že by léky tak výrazně krátily život,je přece spousta lidí,kteří léky užívají třeba od 15ti let a dožijí se požehnaného věku.Navíc v dnešní době,má po pětačtyřicátem roce věku téměř každý nějaké potíže,které je třeba dlouhodoběji léčit,takže si myslím,že tento názor je poněkud scestný.Přeji Ti,abys byl co nejdříve v pořádku a aby se Tvé rodině dařilo co nejlépe.Mončo - věz,že někdy méně je více.Už jsem to tady jednou psal Jitce,nestuduj se tolik,nehledej nikde po netu nějaké své pocity,či stavy.To co tam najdeš bude sice většinou relevantní,ale vůbec to nemusí být Tvůj případ.Jen se tím vystrašíš a přitíží se Ti.Hezký večer,František.

děkuji za odpověď zvláště od člověka který ví o čem mluvím. doma i když vás chápou to tak netěší protože jak se říká sytý nevěří hladovému.S tím životem zkráceným o 5 let jsem to myslel obrazně abych dal váhu na užívání AD.S těmi myšlenkami na smrt (v bolestech to napadlo každého z nás) to by bylo samozřejmě řešení ale jen pro nás a to je hodně sobecké. Co ty kteří nás milují (Děti, manželky ,manželé,rodiče )těm ublížíme mnohem více a na. to nemá nikdo z nás podle mne právo.Teď jsem ve stavu absoltní apatie ke všem svým koníčkům (díky vysazení AD) Malovaní ,hudba,sportovní auta....mam velkou zodpovědnost za firmu kterou jsem budoval 12let o to je to pro mne těžší a tak pevně věřím že při správné léčbě bude život zase pěkný.Pro ty z Vás kteří mají vztah k výtvarnému umění mrkněte na stránky PSTGALERIE.CZ PETR

Ahoj všichni! Tak jsem se konečně dokopala spolknout první půlku tabletky :-)! Ale vůbec z toho nemám radost, jsem snad ještě víc mimo, hůř vidím, motám se a bolí mě hlava. A taky jsem daleko víc nervózní, achjoooo! To jsem si moc nepomohla. Kdy už tohle všechno skončí! Mějte se a přeji vám hlavně pohodičku!

Františku, ty jsi takový náš poradce psycholog (díky za to!). Chtěla jsem se tě zeptat, za jak dlouho se můžou dostavit nežádoucí účinky při ad?? Já jen, ať vím co mám čekat, jestli mi bude ještě hůř. Děkuju moc za odpověď!

Ahoj, chtěla bych se zeptat. Už asi dva měsíce beru Zoloft 100 mg začínala jsem na 50 mg, teď už dva týdny mám průjem. Nevím jestli to odezní nebo mám prášky vysadit. Můj doktor je zrovna na dovolené. Neměli jste třeba stejný problém? Děkuji

Dobré ráno,Mončo,nežádoucí účinky jsou individuální záležitost.Myslím si ale,že po půlce tablety se rozhodně neprojeví v takové míře,jak píšeš.Podle mne,je to všechno v psychice,ve Tvém vědomí,žes vzala lék,ze kterého jsi měla obavy.Ty obavy se s požitím léku stupňují,víc se pozoruješ a zaznamenáváš stavy,které bys bez něj možná přešla.Myslím,že propadáš pocitu,že Ti žádné léky nepomohou a v tom je ten problém.Musíš se naučit věřit v úspěšnou léčbu,v to,že Ti léky pomohou,i přes počáteční potíže.Začátky nejsou nikdy jednoduché,vždycky to člověka stojí spoustu úsilí.Uvidíš,že až Ti začnou medikamenty zabírat,dáš na má slova.Je to prostě jeden veliký a těžký boj.Pokud bys užívala plnou dávku,tak,jak Ti předepsal lékař,mělo by se zlepšení dostavit do čtyř týdnů.Do té doby se zkus ztotožnit s tím,že není jiná cesta,než prášky.Vždycky když je budeš užívat,říkej si,že to děláš pro svoje zdraví,pro své dobro,ale i pro všechny,na kterých Ti záleží.Nepřistupuj k tomu opačně,tzn.že si budeš říkat,že Ti po požití léku bude ještě hůř.Pokud pociťuješ malátnost,je to běžná věc,Tvůj organizmus je nesmírně vyčerpaný všemi peripetiemi,kterými v poslední době prošel a Tvá psychika se tomu všemu náporu brání.Je fakt,že ze začátku léky mírně utlumují,můžeš se tedy cítit unavená,ospalá,malátná,bez chuti nejen k jídlu,ale i k jakékoli jiné činnosti.Pramení to i z toho,jak se člověk stále přesvědčuje o tom,že dneska vzal lék,tak kde je už konečně to zlepšení.Jenže u AD to zlepšení přichází velice pozvolna a trvá to mnoho dnů,týdnů i měsíců,než se člověk začne cítit jakž takž dobře.Přeji Ti,aby se Ti dařilo v sobě nacházet sílu a odvahu.A věř,že bude zase lépe,jen teď musíš překonat tohle těžké období.Držím Ti palce.Martino,nevím jakými vedlejšími účinky se vyznačuje Zoloft,pokud máš průjem,je to jistě nepříjemná věc,ale radil bych Ti,abys v žádném případě lék nevysazovala.Musíš se o tom poradit s lékařem až se vrátí z dovolené.Do té doby to zkus vydržet.Vysadíš - li léky,znehodnotíš tím celou léčbu a Tvé psychické potíže by se mohly prohloubit.Doktor Ti jistě poradí a především Ti místo Zoloftu napíše jiná AD,čímž bude Tvoje léčení pokračovat.AD SE NESMÍ VYSADIT ZA DNE NA DEN!!!!Vysazování AD je dlouhodobější věc,musí se postupně snižovat dávky,než dojde k úplnému vysazení.A ještě vzkaz pro Petra.Petře díval jsem se na Tvé stránky,obrazy se mi moc líbí.František

Ahoj Martino,já taky beru Zoloft a prjem jsem měla také,neboj se toho,příznaky jsou různé,není to jednoduché,ale vydrž to a bude lépe.Ted Ti to tak jistě nepřipadá,ale odezní to,prošla jsem si vším,taky jsem byla vyplašená,projevili se mi snad všechny než.učinky včetně mléka v prsou a krvácení ve stolici a v léčbě pokračuji dál,je to lepší a Ty to taky přežiješ a bude Ti fajn,jen nevysazuj a vydrž,to přejde!!! A i kdyby ne je od toho lékař a ten Ti poradí a pomůže k dalším uspěchům,sama nedělej žádné ukvapené závěry!! Jitka

Františku opět moc děkuji za vysvětlení! Máš pravdu, asi to bylo opravdu mojí psychikou, dnes jsem snědla druhou půlku a bylo mi líp, než včera. Možná už jsem se tak moc nepozorovala. Kéž by léky zabraly! Budu v to věřit! Ještě bych se tě chtěla zeptat, Jak mívám občas ty derealizační pocity, takové to odcizení, patří to také k depresi? Myslíš, že mě to přejde, až začnou ad účinkovat? Děkuji za podporu, opravdu jsi se minul povoláním :-). Krásný večer tobě i všem ostatním!

Ahoj Mončo,no,povoláním jsem se snad neminul,moje práce mne velmi baví.Ale možná mám nějaký dar,který mi umožňuje dostat se do lidské duše,možná je to schopnost naslouchat,nevím,kde se to ve mne bere.Ale k věci,pocity derealizace jsou normálními průvodními jevy a po čase opravdu pominou.Neříkám,že úplně,i mně se občas něco podobného přihodí,ale to pramení z toho,jak se člověk momentálně cítí.Každopádně se tyhle nepříjemnosti v pokročilejším stadiu léčení objevují velmi zřídka.Člověk prakticky cítí,že se něco děje,ale má už takové sebevědomí,že to dokáže překousnout a v podstatě se tomu už ani nepodvoluje.Sama jsi nyní poznala,že se dá dostat i do stavu,kdy se cítíš líp.Mysli pozitivně a hlavně,kdyby se Ti zase trochu přitížilo,neházej flintu do žita.V našem léčení to tak prostě je - jednou jsi dole a podruhé nahoře.S tím se prakticky nedá nic dělat,to k našem stavům patří.Čím víc bude léčba pokračovat,tím víc se všechna negativa budou pomalu vytrácet.Držím Ti palce.Zdravím též všechny ostatní a speciálně Jitku.Doufám,že se cítíš lépe,často na Tebe myslím a taky Ti moc držím palce.František.

Františku děkuju, zase jsi mě hodně uklidnil! Já blbá jsem si na internetu, když se mi tento stav stal poprvé, vyhledala něco o těhle pocitech a samozřejmě tam bylo psáno o nějakém derealizačním syndromu a já si to hned vztáhla na sebe a od té doby se toho děsím a děsím. Takže ty tyhle pocity taky znáš? Já myslela, že jsem sama. Budu věřit v léky, přesně jak říkáš, dělám to pro sebe a hlavně pro své blízké. Už bych chtěla být veselá mamča a radovat se z každého dne s mým maličkým. Doufám, že k tomu někdy dojde a budu se moci opět těšit na každé ráno :-). Moc ti děkuju! Také jsem zrovna myslela na Jitku, akorád jsi ji vzpomněl. Jitulko jak je tobě? A Kačko, jak jsi na tom ty? Držím vám všem, i sobě moc palečky!

Mončo,ještě bych měl pro Tebe jednu radu.Psala jsi,že zatím bereš půlku tabletky denně.Asi tak po týdnu užívání,zkus vzít půlku ráno a druhou půlku večer.Jednoduše řečeno, ber půlku tabletky po dvanácti hodinách.Tohle praktikuj zase třeba týden.A pak zkus ráno vzít celou pilulku.Najedeš tak snáze na plnohodnotnou léčbu předepsanou Tvým lékařem.Bude to nenásilné a pro Tvou psychiku snesitelnější.Měj se hezky,František.

Milý Františku a Moniko!!! Srdečně Vám děkuji za milé pozdravy,jsem opravdu ráda,že máte čas si vzpomenout i na mně,hodně to potěší a i já sama na Vás často myslím a i s mým mužem si povídám o Vás a o strastech,které prožíváte.Jméno František je v mé domáctnosti takovou samozřejmostí,jako káva,kterou zbožnuji))) Ale ted vážně,jak mi je?Stále je to v něčem lepší a v něčem na prd,ale momentální stav,který ted prožívám,mi stačí a vím ,že v naprostém pořádku to bude za nějaký ten rok.Tak s tím žiji a jsem štastná za to,že v uvozovkách funguji alespon takhle.Neříkám,že si nepřeji být 100%,ale nelámu to přes koleno a prostě žiju a těším se každých klidných okamžiků.Po týdnu léčby s novým práškem je slovo Sebevražda v mírném utlumu,tak to snad bude stále lepší,prostě to beru ,tak jak to příjde a nenechám si s tím kazit náladu.Do hlavy mi nikdo nevidí,tak co se litovat,prostě se snažím si ty dny opravdu užívat,ano je to někdy moc náročné někoho vnímat a užírat se debilní myšlenkou,ale člověk dokáže hodně,známí vlastně nic netuší a Ty které mám opravdu moc ráda a záleží mi na nich ,vědí o mě každičký detail a všechno berou a tak to má být!!!Nový lék,který užívám má název Kventiax 0,25 a je určen na léčbu schizof.V momentě zjištění,jsem pocítila strach,ale hned jsem dostala ujištění,že schizof.není můj případ,ale je to udajně doprovodná léčba a můj psychiatr teda zkouší,zda zabere,tak mu věřím a nějak se nevzrušuji na co lék je,ale hlavně at mi pomůže a třeba ani nebudu muset do nemocnice.Zatím to vypadá dobře,nechci nic zakřiknout,jak říkám,užívám si každou hodinu,kdy je mi dobře a opravdu můžu říct,že pokrok je značný!Zažívám pocity radosti a spokojenosti,tak dlouho jsem čekala a jak mi psal František,je to tady a oto je to krásnější a moc si toho vážím,že se to pomalinku všechno lepší a i rodina je moc ráda,že to tak zvládám a minimálně je obtěžuji,ale proč taky?Stejně My všichni víme,že to nikdy nedokážou pochopit,tak je lepší bojovat a s rodinou pocitovat chvíle lásky a tolerance!Tak takhle nějak jsem Vám vylíčila můj momentální stav a mé pocity a myšlenky.Opravdu je to každodení boj s myšlenkami ,hlavně po probuzení,než člověk nastartuje pozitivní myšlení.Ale zvládám to a manžel si toho moc váží a já jsem za to moc ráda,když mi po 20 letech řekl,že je na mě hrdý a váží si mě-co víc si člověk může přát,jen to plnohodnotné zdraví,ale tak to je život a nemá být nudný,tak nám nadělil hru,která hodně levelu a my je musíme zdolat a všechno se v dobro obrátí)))Nemluvě otom,že vypadám,jako holčička,která má ve skutečnosti 40 let,tak to taky není k zahození,né?Srandičky ,to jsem celá já,ale moje legrace mi moc pomáhá od začátku mé léčby,nechci být smutná a taky chci aby i Váš život naplnoval v co největší míře smích a laska,protože to moc pomáhá.Moniko,Františkovi věř každé slovo ,které Ti napíše,protože je to opravdu člověk,který není jen pod maskou virtuálního přítele a podsekl by Ti kolena,ale opravdu pomáhá seč mu síly a zkušenosti stačí.Je moc laskavý a člověk to moc potřebuje a když je na dně tím víc.Všechno bude lepší,ale moc pomaličku a nikdo lečbu neuspěchá,ani kdyby se snažil ze všech sil,prostě to nejde,ale udělat si každý den pěknější alespon trošičku,to dokáže každý,tak se všichni snažte.A jak si užíváte léto?Napište mi ,sluníčko na léky nevadí,tak jsem všude a nikde,jen ty horka jsou příliš,ale to zaháním křížovkami v chládku a stále hraji na faceboku Farmu,tak to jde,tak se pochlubte,co Vy?Zatím pááá a moc Vás ještě jednou všechny zdravím-vaše Jitka

Ahojky lidičky, dlouho, předlouho jsem tady nebyla, ale stavila jsem se tady aspoň pro radu. Dříve jsem brala asentru, nepomohla, tak jsem přešla na seroxat, ten mi pomohl na raní úzkost, ale jinak nic extra. Beru ho vlastně asi 4 měsíce, ale mám dotaz. Poslední dobou se mi stává něco divného, tak nevím, zda-li to může s těmito léky souviset. Už se mi to stalo za poslední týden 3x, jedná se o to, že večer jsem dost unavená, tak si jdu lehnout, ale usínám jen na pár vteřin, probouzím se s takovým divným napětím v hlavě, až jsem z toho hotová, protože je to děsně nepříjemný, takový neklid, ale přitom bych spala, až bych brečela, nevim jak to popsat. Dále mám problém, že se mi dost často stává, že mě bolí hlava a intimní chvíle jsou pro mě už 14 dní tabu, protože mě při tom leze do hlavy takový tlak, že mám pocit, že mi ta hlava snad praskne. Tak nevim, jestli to může být z léků. Napadlo mě, že by to mohlo souviset s braním léků a pobytem na slunci, ale nikde v příbalovém letáku jsem nanašla, že by to mělo nějak vadit. Moc prosím, kdyby jste někdo jen tušil čím by to mohlo být, tak mi prosím napište. Jsem z toho zoufalá a uvažuji o tom, že snad léky přestanu brát. Pa pa a ať je vám všem fajn.

Františku udělám to přesně jak píšeš, děkuju za radu! Dnes jsem na ad třetí den a zatím mám jen bolesti hlavy a trochu zažívací potíže, ale pořád strach co se ještě objeví. Místo, abych si říkala, že bude líp, tak se zaobírám tím, kdy se dostaví vedlejší účinky léků. Jitulko, je super, že je ti lépe a že už užíváš sem tam i pohodu a radost! Jsi šikulka šikovná! Moc na tebe myslím, na vás všechny myslím! A taky vám moc děkuju, že jste mě dokopali k užívání léků!

Milé dámy,zdravím Vás.Jitko,děkuji Ti,za pěkné řádky týkající se mé osoby.Velmi mne těší,číst Tvé úvahy,sálá z nich Tvoje síla,inteligence a citlivost.Tvůj pozitivní a rozumově zdůvodnitelný přístup k léčení,budiž příkladem pro všechny ostatní.Smekám před Tebou klobouk,jsi úžasná žena, jejíž duše je opravdu bohatá a plná lásky,citu a porozumění.V dnešní době je takových lidí velmi málo a proto si každého člověka s podobnými vlastnostmi jako máš Ty,nesmírně vážím.Držím Ti palce,aby Tvoje léčení pokračovalo úspěšně.Jano,Tvoje potíže,bych každopádně konzultoval s lékařem.Léky nevysazuj,jak jsem tady psal nedávno,celá léčba by tím byla znehodnocena a Tobě by se mohlo šeredně přitížit.Třeba by Ti lékař předepsal ještě něco na spaní,co by bylo v kombinaci s AD snesitelné.Vedlejší účinky se mohou projevovat různě a neznamená,že když nejsou napsány v příbalovém letáku,tak že se u Tebe nemohou projevit jinak.Já například občas špatně usínám,trvá mi to třeba i dvě hodiny,i když jsem ospalý a unavený.Zkrátka nervy v naší situaci pracují a vládnou našemu tělu.Chápu,jak moc je to nepříjemné,ale rozhodně to není důvod,léky přestat brát.Lékař Ti třeba opět změní AD,to není nic neobvyklého,je třeba vyzkoušet víc variant,než se najde ta správná.Obyčejně má málokdo to štěstí,že mu plnohodnotně zaberou první AD,která mu lékař předepíše.Taže,neházej flintu do žita a zkus řešení,které jsem Ti naznačil.Přeji Ti,abys byla co nejdříve v lepší pohodě.Mončo,u mne se taky ze začátku projevovala bolest hlavy.Trvalo to asi tři týdny,ale dalo se to vydržet,byla to jen taková mírná bolest,jen jako by mne hlava upozorňovala,že jí ještě mám.Nepřemýšlej nad tím,co se ještě objeví,ber to tak,že to stejně rozumem neovlivníš.Prostě buď něco přijde,anebo ne.Raduj se z toho,že jsi našla odvahu se léčit,každý den se pochval za vše,co jsi v jeho průběhu zvládla.Dám Ti banální příklad:Dneska jsem vyluxovala celý byt.Jsem na tom fakt líp,protože před týdnem bych to nezvládla.A až budu luxovat příště,už to pro mne nebude žádný problém.Chci tím říct,že je dobré si najít takovou nějakou svojí laickou terapii,díky které,se člověk utvrzuje v tom,že se jeho stav lepší.Pomáhá to nabývat sebevědomí a to je moc důležitá složka našeho léčení.Zdraví František.

ahojky moji milí !!! dnes večer jsem přiletěla ze Zakynthosu..po velice dlouhé době jsme byli všichni tři..bylo to prostě fajn, byla sranda, užili jsme si s holkou náramně, bez mobilů-tedy skoro :o)..a bez internetu, na kterém jsme obě závislé:)..a šlo to :o)..vidím, jak jste se rozepsali po dobu, co jsem tady nebyla a přibylo nových diskutantů!!! a všichni chtějí Františka!!! je opravdu dobrý a i já před ním smekám, jakl krásně, výstižně a hlavně pravdivě všem radí!!! mně nebylo před dovolenou moc hej a tam zase dobrý!!!až na pár malinkých mých úletů, kdy mi proběhne něco hlavou a já se rozklepu a jakoby něčeho bojím bylo fajn!! já pořád bádám nad tím, co mi vlastně je a myslím, že je to něco, jako máš ty Františku-panickou poruchu - strach...uvidím, jak mi bude teď doma, v práci a vůbec v tomto období...papa a já zase budu psát!!! zdravím Monču!!!! a prosím, ber ta AD..nemusí Ti tak být!! Petře..já beru také Argofan, ale 150 mg..75 bylo pro mě málo, pořád mě trápily nehezké myšlenky, větší dávka zafungovala...ikdyž, jak čteš , stejně to není ono-katastrofické myšlenky nemám, ale něco, fakt cokoliv mě rozhodí a klepu se a není mi nejlépe psychicky..vím ale, že to zase přejde... papa

Ahoj Kačko,vítej doma.Je moc dobře,že sis užila dovolenou,určitě Tě to do budoucna nabije a posílí.Také mne napadlo,že možná trpíš nějakou formou panické poruchy.Ale neboj,dá se s tím bojovat.To ale Ty dávno víš,platí pro Tebe to samé,co jsem v minulém příspěvku napsal o Jitce.Tedy inteligentní,citlivá a zároveň silná žena,se smyslem pro rodinu.Malinkaté úlety,o kterých se zmiňuješ,jsou u panické poruchy úplně běžné,ona ta mrška nás totiž musí stále upozorňovat,že tady je,že jsme se jí ještě nezbavili.Ale myslím,že ve stadiu léčby,ve kterém nyní jsi,se nemusíš obávat nějakých těžších stavů,už umíš bojovat a víš jak na to.Já taky tyhle chvilkové stavy prožívám,někdy méně,někdy více intenzivně,ale ve své podstatě,je dokážu obyčejně překonat a to i bez pomoci Neurolu.Což je myslím pozitivní věc a taky myslím,že je to i Tvůj případ,totiž,že se s těmi nepříjemnostmi umíš už vyrovnávat,že se jim dokážeš postavit,když přijdou.Moc Tě zdravím a přeji Ti,abys měla těch nepříjemných chvilek co možná nejméně,nejlépe vůbec žádnou.František.

ahojky,jsi moje zlatíčko:o)..máš pravdu, bojuji, ale hůře se s tím smiřuji..dnes je mi dobře, jen pociťuji mírný třes..víš, já jsem zjistila, že jsem na tom takto tady doma, v novém..ač je to něco nevysvětlitelného, tak to je..ale je to tu nádherné, vše dokonalé, já stíhám pěkně uklízet, mám to tady jako za škatulky a přesto mám pocit, že mě tu straší něco, co mě tady nechce :o)..ne, nejsem blázen, jen nechápu, proč doma!! ve svém, ale něčěm novém!! prostě jsem si ještě nezvykla na to, že jsem tady DOMA..v pátek mám schůzku s psych., uvidím, co mi na to řekne..no nic, proti loňsku procházka růžovým sadem :o)..třeba mám špatné prášky, ale to mi doktor napsal, že by rozhodně léčbu neměnil, jen je třeba pracovat s těma myšlenkama..tak krásnou slunečnou a horkou neděli!!!papa