Asentra 50

Ahoj Michale, tak jak to popisuješ, jakobys byl mírně opilý, to jsem měla taky dost dlouho a ještě teď někdy to mám. Je t o dost nepříjemné, viď? Seroxat neznám, ale kamarádka ho měla a byla spokojená. Drž se! Všechny zdravím!

ahoj Michale,no ja jsem ji brala a stale beru na nakou uzkost nebo jak to nazvat.Zkratka to zacalo tak,ze jsem blbe videla,pak jsem se dost motala,tocila se mi hlava,mela jsem nizky tlak,pocity na omdleni...obcas jsem to rozdychala.Nekolikrat jsem byla u sveho obvodaka,ktery mi rikal,ze to nic neni,at si dam silny kafe,ze to je jen nizky tlak - kecy proste.Nakonec to dopadlo tak,ze jsem navstivila psych.spis uz z nouze a ten mi rekl,ze to je uzkost.A ze to muze byt z cehokoliv,a ja to mam asi z prepracovani,z malo odpocinku...coz docela sedi.takze jsem polevila,ucim se odpocivat,spim hodne,prestala jsem kourit,pit alkohol....a asentru beru 50mg rano a 50mg vecer.Prvnich deset dni to bylo peklo,vubec jsem nejedla,bylo mi jeste hur,ale pak najednou OK.Od ty doby se to zlepsovalo a bylo mi lip a lip.dneska je to uz 2 a pul mesice a bylo mi zle jen dvakrat od te doby,ale to bylo nasledkem nedostatku spanku,takze si to fakt hlidam a je mi dobre.A jsem za to rada,moooc.tobe taky preju zlepseni a myslim,ze ja jsem jedna z mala,komu ty antidepr.sedli hned napoprve.Spouste lidi ty prni nesednou a trva to dost dlouho,nez jim doktor najde ty pravy.Takze trpelivost.A chodis do prace,a jestli se muzu zeptat,mas rodinu anebo se s tim peres tak nejak sam....ahoj.

ahoj moni tak co jak to jde lepši se to co?, u mě zatim dobry drž se a napiš paa megi

Pro všechny. Hrozně dlouho si čtu vaše příspěvky.Pomáhají mi se zorientovat v mých problémech a velmi vás prosím, zda bych se mohla přidat.Věřte mi.Člověku se nějak uleví když se dozví, že na tom není blbě sám. Já bohužel nemám ve svém okolí nikoho, komu bych se chtěla svěřit. Velmi těžko člověk přiznává nejen svému okolí,ale i sám sobě, že je případ pro psychiatra. Ale to, jak mi bylo včera a je dnes, i při léčbě Asentrou, nepřeji ani svému nepříteli. Děkuji za pochopení.

ahoj Ivo,chápu tvé trápení.Jak dlouho bereš asentru?Mně asentra hodně pomohla,beru ji dva měsíce a je mi lépe a lépe....tak se drž a klidně zase napis.

Milá Niko. Velmi děkuji, že reaguješ. Celé odpoledne sem nedočkavě chodím a čekám, kdo se ozve, jestli vůbec někdo. Já beru Asentru již několik měsíců. Měla jsem stejný pocit, že mi pomáhá. Jsem asi výjimka, ale mě se potíže ( tlak na prsou, nespavost, doslova hnusné sny, brnění prstů ) objevily až nedávno. A včera celý den a dnes dopoledne jsem se cítila jako na začátku léčby. Problém je v tom, že už jsem vystřídala několikery AD a už se bojím mému lékaři říci. že se zase objevily nějaké problémy. Navíc mám pocit, že jsem nezvolila správného lékaře. Neposlouchá moje problémy a já už ani nemám sílu neustále opakovat svoje pocity. Pokud jsem nenavštívila tuto diskuzi myslela jsem si, že jsem snad jediná, která bojuje s nemocí o které ani nevím, jak správně nazývá. Až po přečtení mnoha příspěvků jsem pochopila, že nás je mnoho. Je zajímavé, že mám pocit, že jsou to především ženy. Můj největší problém je v tom, že si nemám o tom s kým promluvit.Protože ten kdo nezažil nikdy nemůže pochopit. Navíc nechci zdravé lidi kolem sebe zatěžovat, ale je to někdy tak hrozné, že nejsem schopna se donutit k jakékoliv činnosti. A komunikace se stejně trpícími mi bude hodně pomáhat. Ještě jednou díky, že jsi se ozvala. Bojím se noci, ale doufám, že to bude lepší než včera a dnes. Můj lékař mi řekl, že musím mít odvahu trochu experimentovat. Jenže co to je. Bojím se, nejsem přece lékař a nějaké změny v léčbě si provádět sama nemám odvahu. Zatím pa a dík

Jo, je to nepříjemné... ne snad, že by to bylo k nevydržení, ale chtěl bych to co nejdřív vyřešit, celý život tak prožít určitě nechci. Ale je to těžké - když člověka bolí nějaká část těla, tak aspoň ví, co ho bolí a většinou i jak se vyléčit nebo aspoň jak bolest zmírnit, jenže takto vůbec nevím, čím to je, že mi je tak, jak mi je... Ale na druhou stranu si myslím, nebo spíš vím, že někteří z této diskuze jsou na tom podstatně hůř, takže hlavně jim přeju ať se mají líp.

Michale určitě tě to přejde, bude to sice trvat, ale přejde to. Já jím ad už 4 měsíce a tohle mi zmizelo, ale v pohodě teda určitě nejsem a už jsem celkem zoufalá. Drž se a ať je líp!!! Megi jsem moc ráda, že už je ti dobře!!!!!! Já jsem pořád jako na houpačce, už mě to fakt nebaví. třeba předevčírem jsem byla úplě ok, ale úplně, ale to byl jen jeden den. Potom mi bylo zase hůř a to pořád trvá. Už fakt nevím. drž se!!!!

Tak nízký tlak mám taky, ale že bych měl pocit, že to se mnou každou chvíli sekne, tak to naštěstí ne. Já bych si ho klidně i zvýšil pár kávama denně, ale nějak mi nedělají dobře, sice mně káva chutná, ale jsem po ní strašně nervózní :) Jak už jsem psal nahoře - Asentra mně bohužel nepomohla. Je to škoda, protože na mě neměla skoro žádné vedlejší nežádoucí účinky narozdíl od Seroxatu. Ten jsem si vzal poprvé minulý týden ve středu (a to jenom půlku) a vydržel jsem to čtyři dny a sekl jsem s tím, protože to bylo maso. Projevily se na mně snad všechny nežádoucí účinky, které byly vypsané na příbalovém letáku. Vím sice, že po pár dnech by tyto účinky měly odeznít, ale prostě jsem to nemohl vydržet, kdybych nechodil do práce, tak to nějak přežiju, ale takto je to dost nešťastné :( Po konzultaci s psych. si mám vzít jenom čtvrtku tablety večer místo půlky ráno, ale i tak se toho bojím a nejspíš se na to vykašlu. Jinak "vlastní" rodinu (ještě) nemám, peru se s tím sám, a ani se nehodlám s tím někomu svěřovat, teda kromě lidí, kteří jsou na tom podobně. Co ty? :)

vydžř!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!moniii ja ve 4 měsicich sem na tom byla stejně a pořad bereš 10 mg??,

A jsem tady znovu. Můj strach z noci se jeví jako oprávněný. Asi už všichni spíte, ale já nemohu, tak se budu chvilku zpovídat. Niko, také trpím nízkým tlakem, i já jsem někdy mívala pocit, že sebou někde seknu. Stejně jako Michal mám po kávě pocit nervozity a vnitřního třasu. Proto piju jen kávu bez kofeinu. Alkohol jen sporadicky. Snad tak třikrát ročně. Jediný můj prohřešek je kouření. Z toho důvodu jsem tlak na prsou a bušení srdce, také dechovou nedostatečnost přičítala tomu. Pak se mi stalo, že jsem musela jet s autem do opravny a na Asentru zapomněla. Ten den, možná je to jen náhoda, jsem tyto příznaky nepozorovala. Někdy si říkám, že to je právě moje chyba.Že se moc pozoruju. Ale když se mi udělá blbě, tak jsou veškerá má předsevzetí v čudu. Když už se to nedá fakt vydržet, tak se řídím radou Františka a vezmu si Lexaurin. Ale pak mám výčitky svědomí,abych se nestala závislačka. No prostě vím, že musím vydržet, protože představa, že by to takhle mělo být do konce života, tak nevím. Ještě jsem se chtěla zeptat jestli někdo z vás zažil pocit, že mu přeskočí a to tak intenzivní, že dostanu hrozný strach. Pak si připomenu některé pacienty z čekárny, kteří jsou evidentně mimo a napadne mě, že si to asi ani neuvědomují, že jsou možná v tom jiném světě spokojeni. Jenže já tiše trpím a možná to na mně ani nikdo nepozná. Tak všem dobrou a já se jdu také pokusit.

Ahoj Ivi, to co popisujes znam velmi dobre, ten pocit, ze se zblaznim a najednou obrovska panika, myslim, ze to vse souvisi s uzkosti, je potreba to vse poradne pod lecit, jestli jsi teprve na zacatku, tak to chvilinku trva nez leky zaberou, ja se taky porad pozorovala, jestli jsem oki, co kdyxz jsem z tech leku nervozni a tak, ale je to opravdu jen nedostatek serotoninu a ty leky na to pomohou, jen jak tady vsichni pisi, je to beh na dlouhou trat, ja se dohromady lecim vice jak rok a stale mam dobre a spatne dny, ale uz je tech dobrych mnohem vice...drz se, preji spoustu sil..pa Lenka

Milá Ivo,nemyslím si,že by ses měla bát říci lékaři,o změnu AD.Já jsem jich také vystřídal několik,než se našla ta,která mne nyní pomáhají.Pokud trpíš panickou poruchou a já myslím že ano,protože Tvé příznaky,jako je bušení srdce,dechová nedostatečnost,tlak ne hrudi,doporučil bych Ti AD,která beru já.Jmenují se ARKETIS.Jsou to AD,která jsou přímo na panickou poruchu.Já je nyní beru čtyři měsíce a musím říct,že až na nějaké menší výkyvy,mne zabraly.Menším potížím se nevyhne nikdo z nás,že se cítíme slabí a malátní,je dáno psychickým stavem,který nás sužuje.Chceme být v pořádku,ale stále to není to pravé ořechové a každý sebemenší psychický problém nás strašně zraňuje a sráží k zemi.Tvrdíš - li,že máš pocit,že se moc pozoruješ,pak věz,že je to normální,protože stále čekáš na to,kdy Ti již bude konečně lépe a taky proto,že z každého sebemenšího náznaku ataky se rozklepeš.V hlavě to je prostě zakódované a jediná cesta z toho ven,je trpělivost a sebezapření a víra v uzdravení.Chápu a vím,jak moc těžké to je,já si tím prošel už mnohokrát,ale věř mým řádkům,že jednou přijde období,kdy na sobě začneš pozorovat,určité zlepšování,pozvedne se Ti nálada a věci,které nyní jsou pro Tebe těžko zvladatelné,budeš zvládat s přehledem.Je to tím,že si díky zlepšení stavu,sama budeš navozovat lepší nálady,dostaneš větší chu't do života.Nechtěj,aby to bylo hned,upřímně - toho se jen tak brzo nedočkáš.Léčba opravdu trvá strašně dlouho,u někoho třeba i několik let.Ještě k tomu Lexaurinu.Opravdu se ho neboj,můžeš ho vzít i třikrát za den,žádná závislost Ti nehrozí.Uklidníš se po něm a je přece zbytečné se trápit,když je pomoc na blízku.A to že ho vezmeš,neber jako krok zpátky,ber to jako pomoc v nouzi,něco,co Ti pomůže dostat se z nejhoršího.Je přirozené,že máš strach ze závislosti,ale věř,že až se Ti začne ulevovat,po Lexaurinu ani nevzdechneš.Jinak nespavost je při našich stavech věc,která je naprosto normální.Uvidíš,že časem se srovná i Tvé spaní.Přeji Ti,abys byla statečná a srdnatá a aby Tvůj boj s naším společným nepřítelem byl čím dál,tím víc úspěšnější.František.

Ahoj Leni. Moc Ti děkuju za povzbudivá slova. Víš, já si myslím, že jsem opravdu zvolila blbého doktora.Jak jsem si zde přečetla, tak z mnoha příspěvků vyplývá, že s vámi lékař diskutuje. Mě vyposlechl jednou, od té doby se zeptá jak je, a někdy mám pocit, že mu jde jen o to mít mě co nejdříve za dveřmi. A já už běžím tu trať dost dlouho. Teprve nyní mi dochází, že moje problémy začaly po porodu. Jenže, máma se musí starat, a tak sem tam blbé myšlenky (někdy až nepochopitelné ) někam zatlačíš a žiješ. Nyní jsem téměř sama, nemám nikoho, koho bych mohla do svých problémů zasvětit. Když jsem se jednou o to pokusila, tak jsem se setkala s velkým nepochopením. Samozřejmě ten, který to nikdy neprožil, nepochopí. Myslím si, že u nás žen je to také hodně o hormonech, které s člověkem někdy pořádně zatočí. Tak dlouho jsem se tím ohlupovala, až jsem pochopila, že problém je i někde jinde. Jsem velká čtenářka.Ale když přijde ten hnus, tak se nemohu začíst ani do nejlepší knihy. Jak jsem už psala, doktor mi řekl ať se nebojím trochu experimentovat. Tedy v užívání Asentry. Začala jsem na 50, nic, žádné zlepšení, tak mi řekl, že mám zvýšit ranní dávku na 100. Cítila jsem se celkem fajn. Někdy byla nálada pokleslejší, ale teď s příchodem podzimu, konce práce na zahrádce, to na mně zase dolehlo. Tak nevím, jestli nepřidat ještě 50 (experiment), ale hrozně se bojím té nespavosti, protože když to cítím, že to na mě jde, tak bych se nejraděj zahrabala někam do nory a jako medvěd vše zaspala. Vím, že se musím prát sama ze sebou, ale stejně mě potěší, když na můj příspěvek či dotaz někdo odpoví. Leni, děkuji moc za podporu. Čauky Iva.

Děkuji Ti Františku. Musím se přiznat, že jsem čekala na to až ( jestli vůbec ) zareaguješ. Mám přečtené příspěvky už hodně staré a musím přiznat, že pokud bych tuto debatu našla dříve, možná jsem mnohému mohla i předejít. Hodně dlouho jsem si nechtěla připustit, že jsem vlastně nemocná. A vyhledat odborníka jsem neměla odvahu. Víš, já nejsem ten typ, který se vším hned letí k lékaři. Nerada někoho obtěžuji, a tak když se můj stav zlepšil, tak jsem si řekla."Ještě že jsem s takovou blbostí nešla ". Potom když se zase zhoršil, tak jsem si říkala " už to na tebe přišlo tolikrát a nezbláznila jsi se." Hodně dlouho jsem řešení odkládala a vím, že o to déle bude trvat doba léčení. Moje situace je o to horší, že bydlím v malé vesnici. V regionu, kde se zná každý s každým. Vím, že lékař by měl být vázán lékařským tajemstvím, ale přesvědčila jsem se, že tomu tak mnohdy není. A také mě sráží jednání magistrů v lékárně. Lékař mi léky předepisuje na 3 měsíce. I ten Lexaurin a přednáška o závislosti, kterou si musím vyposlechnout mě fakt nebaví. Přece ten lékař je snad schopný posoudit kolik mi toho může napsat, recepty nekradu a marně bych vysvětlovala, že mi nepřináší žádnou rozkoš, utratit spoustu peněz za léky. Vidíš. Už jen to, že mám nějakou náplň (ďobání do klávesnice ) mi přineslo trochu úlevu. A to nemluvím o tom že jsem strašně ráda, že i když se cítíte někteří mnohem lépe než já, tak si vyšetříte chvíli na odpověď. Moc děkuji Iva.

Ivčo četla jsem si tvoje příspěvky a úplně chápu jak ti je. Mě deprese taky začaly po porodu, šílené myšlenky, že malého nemám ráda, strach ho krmit, koupat, být s ním sama doma, ať mi náhodou nepřeskočí a neublížím mu atd. Pak se přidalo to šílené odcizení všechno a všichni se mi zdáli cizí, daleko, připadala jsem si, že ani neexistuju, prostě šílené stavy, necítila jsem radost, lásku, nic, nemohla koukat na televizi, všechno šlo mimo mě. A pocit a strach, že se zblázním jsem měla pořád! Jsem vděčná všem tady, že mě donutili začít s léčbou!!! AD jím 4 měsíce a musím říct, že některé šílenosti zmizely, ale některé přetrvávají (v menší míře). Asi je ta lébča opravdu na hooodně dlouho. Drž se a neboj, jednou nám bude líp! Musí!!! Megi pořád jsem jako na houpajdě, pár dní fajn a pár dní horších, sice už ne tak hrozných jako dřív, ale pořád nejsem na sto procent ok. Beru pořád 10mg, ještě jsem se nedostala k psych., byla jsem objednaná, ale dr.byla na paragrafu, tak mě přeobjednala až na konec listopadu. Dobrý co? Připadá mi to dost dlouho.Mám doma dost stresy, tak bych ptřebovala toho serotoninu asi fakt víc! Drž se a hlavně, ať už je ti pořááááád dobře!!!!!

ahoj,snad je ti dneska lépe.Musím říct,že jediné pozitivum,které v tom vidím je to,že jsem přestala kouřit.Když jsem začala brát asentru,tak mi bylo prvních deset dní tak zle,že jsem nejedla,nekouřila,jen jsem spala anebo koukala na televizi,do blba a tak....Pak se to začalo zlepšovat,a tak jsem kouřit už nezačala.Alkoholu se vyhýbám,je tam jasně napsáno,že se nesmí,a nechci to pokoušet.Jinak pocity,že mi totálně hrábne jsem měla taky.Ale je to tim,jak ti je zle a pořád na to myslíš,tak si to jakoby vyvoláváš sama.Hlavní je na to nemyslet,věřit,že se to zlepší a vyhýbat se stresu.Tyhle tři věco mi hodně pomohli....tak se drž a ozvi se jak to s tebou vypadá,snad je ti dobře.myslim na tebe.

Ivo,ještě bych Ti chtěl napsat,že by možná bylo vhodné,vyhledat nějakého psychologa.Ten se s Tebou určitě bavit bude a věř,že Ti i pomůže.Já jsem to v minulosti také tak řešil a pomohlo mi to.Chápu,že je těžké být na vše sama,už proto,že žiju sám a pokud na mne přijde slabá chvíle,nemám ke komu bych se "přitulil."Myslím,že časem se člověk proti všem lidem,kteří se na něj tváří a jednají s ním nevrle obrní,taky jsem se ze začátku trápil tím,že se na mne všichni dívají skrz prsty,ale postupem času,mi to začlo být jedno,říkal jsem si,že pro mne je nejdůležitější,abych se z toho vyhrabal a ostatní lidé,ať si říkají co chtějí.Pomluvám a nepravdám se člověk neubrání.Přeji Ti mnoho sil a pevné vůle.František.

Monči.Mně napadaly ještě horší myšlenky.Nejen, že ho nemám ráda, ale daleko horší, které se bojím i vyslovit. Když jsem se dívala na TV, tak jsem z některých obličejů měla třeba jen vteřinovou hrůzu a když to přešlo, tak jsem zase měla hrůzu z toho, co se vlastně se mnou děje. Vždy jsem si šla sednout na chodbu na schody a čuměla do protější zdi a jen čekala, kdy mi úplně přeskočí. Je pravda, že tady, před lidmi, kteří mě chápou se začínám čím dál víc otvírat a to nedokážu právě u toho lékaře. Ale celkem se mi líbí poznatky všech o těch lécích, které užívám a doufám, že mi přinesou ještě větší úlevu. Ale už moc nevěřím tomu, že by vše bylo stopro, protože i když ne tak intenzivně, tak mi je občas blbě i bez nějakých zjevných příčin. A nejvíc mi vadí, že je to tak zákeřné a nepředvídatelné. Když už třeba i delší dobu jsem v pohodě, tak zničeho nic přijde den a je to jako by na mě někdo hodil deku a já se začnu znovu bát, že nebudu spát, že mám třeba rakovinu, že už mě nikdo nepotřebuje, ale přitom v kolektivu jsem velmi oblíbený člověk a nikdo netuší, co prožívám. Nevím kdo na nás uvalil tuhle kletbu a hlavně proč, ale musíme se rvát každý den, aby ten následující byl trochu lepší. Také mám strach, že už to budu muset brát až do smrti. Ale nedá se nic dělat. Všem vám držím palečky a sobě taky ať je lépe a lépe. Ivča.

zdravím ještě jednou,úplně jsi mi připomněla ty psycho stavy,jak mi bylo zle,když bylo doma ticho a tak jsem měla zapnutou televizi pořád,ale nemohla jsem se na ní koukat,protože se mi ty obličeje roztejkaly nějak,připadala jsem si jak zfetovaná.A pak jsem se bála tu televizi vypnout,jako co to se mnou uděla to ticho zase....no hrůza.ale jak říkám,i kdybych měla AD brát celý život,tak klidně budu,jen at je mi dobře,a to mi ted je.Totéž moc přeji i Tobě a ostatním..

ahoj,ty chodíš do práce?a jak to zvládáš jako?to se přece vůbec nedá,když má člověk takový halucinace....takhle já tomu říkám.Jinak jsem se svěřila rodičům a bráchovi,nikomu jinýmu není třeba to povídat,a hlavně věřím jenom jim.A pak mi pomáhá psát si to tady s váma,protože vás trápí stejný věci,i tebe,takže proto.Byla jsem hodně nadšená,když jsem objevila tuhle diskusi,do tý doby jsem si myslela,že mi jako nějak hrabe nebo co a že nikdo neni schopnej mi říct co mi je a hlavně já nejsem schopná to nikomu vysvětlit.Na otázku:Co ti je?..vždycky jsem říkala jen:Je mi blbě,točí se mi hlava a tak....bylo to takový nepopsatelný.Hlavně jsem tak nějak hodně divně viděla,to bylo strašný.děkuju každý den za to,že se mi udělalo lépe.a co tobě,jak je dnes?

Niko, nevím zda se mi ulevilo tím, že jsem se vám svěřila, ale dnešek jsem celkem přežila v relativní pohodě. Poslechla jsem radu Františka a když jsem měla pocit, že to na mě leze vzala jsem si Lexaurin. Pomohlo to, tak jsem se dokopala i k nějaké domácí činnosti a začetla jsem se do knížky. S kouřením jsem nedokázala přestat. Zdůvodňuji si to zcela banálně - jediná radost, která mi zůstala. Když nekouřím, jsem posedlá nezvladatelnou touhou po sladkém. Mám strach ( zase jeden ), že budu tlustá. Měřím 170 cm a vážím 68 kg. Chtěla bych si to udržet. A když začnu hřešit sladkostmi, tak mám potom na sebe zlost. Františku. O psychoterapii jsem také uvažovala, ale když kouknu na internet , kteří jsou k dosahu v blízkém okolí, tak je všechny znám, i když ne osobně a moc se mi nezamlouvají. Protože se bojím jezdit vlakem ale nesmírně mě uklidňuje jízda v autě, tak o tom uvažuji, že bych se objednala někam dál. A také máš pravdu v tom, že bych se měla oprostit od toho kdo si co o mně řekne. Vždyť jiní lidé trpí jinými chorobami a já s nimi soucítím a skrz prsty na ně nekoukám. A naše nemoc je nemoc duše, je neviditelná ale určitě je hnusnější než chřipka, angína nebo zápal plic. Jak už jsem psala, pomohlo mě dnes vzít si 2 lexauriny, jeden dopoledne a druhý teď večer. Uvidím, jak to bude v noci. Včera jsem šla hodně pozdě spát, tak jsem to nějak přečkala. Moc vám všem, kteří jste mi dnes věnovali svůj čas děkuji. Moc mi to pomáhá a povzbuzuje mě to.Ivča.

Ivčo mě taky bývá blbě bez zjevných příčin. Je pár dní, kdy se cítím relativně fajn a z toho zase hrůza, pořád dokola. Někdy si říkám, neboj bude líp, z toho je zase den, kdy si říkám, že to nezvládnu a bude jen hůř. Je to hrozný kolotoč. Niko můžu se tě zeptat jak blbě jsi viděla? Já tak mlhavě rozmazaně, všechno byl tak nějak daleko. Dělalo mi to hrozně zle a nemohla jsem být doma, furt jsem chodila s kočárkem po venku. A na televizi jsem taky vůbec koukat nemohla, nemohla jsem se ani trochu soustředit. Držte se všichni!!!!

Musim říct,že jsem byla docela vášnivá kuřačka,ale bylo mi tak zle,že jsem na to ani nepomyslela.A bylo mi úplně jedno,jestli jsem hubená anebo tlustá.Navíc mi asentra podporovala nechutenství a tak jsem zhubla skoro deset kilo.Ted to postupne nabiram,ale dala bych tenkrát cokoliv za to,aby mi bylo dobře a úplně mi bylo jedno,jak vypadám,byl to fakt hodně zoufalý stav,který se asi deset dní vůbec neměnil,myslela jsem,že dožiju někde v blázinci...a to je mi 29-)).Lexauriny jsem taky brala,to je jasný,ty pomáhaj,do dneška je nosim v kabelce.Kdyby náhodou...Psychoterapie je dobá,to má František pravdu,ale musí být nutně dobrý terapeut,jinak je to k ničemu.já jsem to řešila s mamkou.Pomohla mi.I tatka.Byla jsem jak zvířátko,taková krotká,jen jsem koukala a nebyla jsem schopná nic dělat.A jakákoliv myšlenka,že budu muset někam jít,nedej bože mezi lidi,mě naprosto děsila.Pak to ale zmizelo.Tobě přeuju to samé.Klidnou noc.ahoj.

ahoj,no jak blbě jsem viděla,to se těžko popisuje,ale drželo mě to první měsíc co jsem brala asentru.viděla jsem ...no asi takhle:představ si,že celou noc někde popíjíš v hospodě a ráno vyjdeš ven,opilá a tam je světlo - takový ty jasný barvy a neschopnost se na něco pořádně zaměřit.Taky mi dělalo hodně dobře,když jsem byla venku,na vzduchu...určite.Najednou to divný viděni ale zmizelo.To byl fakt hnus a to jsem dělala zkoušky ve škole v tomhle stavu.To jsem si musela dát lexaurin a byla jsem jak opilá,skoro jsem neviděla.Nemohla jsem ani řídit v tu dobu.

Ahoj Ivo,měl jsem stejný problém jako Ty.Bál jsem se vlézt do vlaku,do autobusu.Jízda autem mne uklidňovala,respektive jsem při ní nikdy žádné panické stavy neprožil.Bylo mi úplně jedno,že za dojíždění autem do práce dám mnohem víc peněz,než za měsíční jízdenku MHD.Došlo to tak daleko,že jsem si koupil Babetu a jezdím na ní.Myslím,že nyní už s tím problém nemám,přes zimu budu zase jezdit autobusem,ale chci tím jen říct,že člověk je schopen udělat pro sebe vše,jen aby od sebe ty ataky odehnal.František

Milý Františku. Děkuji za příspěvek. Představ si, že mi ráno volali z opravny, že mám opravené auto. Tak mi nic jiného nezbývalo, než najít spoj a dojet si pro něj. Právě jsem si umývala vlasy, takže jsem měla pouze cca 20 minut. Stačila jsem se namalovat, obléknout a úprk k autobusu. Vzhledem k nedostatku času jsem vůbec nemyslela na to, že se bojím. Nebyl čas ani na lexaurin. Vše jsem zvládla s pocitem malého tlaku na prsou, který zcela vyprchal při jízdě autem. Jen mě přepadl strach, jestli jsem nezapomněla zamknout. Právě jsem se vrátila a zamknuto bylo, ale nechala jsem otevřený balkon. Žádná hrůza vzhledem k tomu, že bydlím vysoko. Ani teď nemám potřebu vzít si lexaurin, ale na asentru nezapomenu. Nevím čím to je, ale opravdu mě velmi těší, když otevřu tyto stránky a najdu příspěvek s mým jménem. Jsem opravdu moc ráda, že jsem na vás všechny, kteří se mi ozýváte narazila. Byla to jen náhoda. Prostě člověk z nedostatku jiných činností brouzdá na internetu a občas objeví něco velmi užitečného. Hrát karty už mě nebaví, dělat si různé testy dlouhověkosti také ne, protože je to o ničem. Máš pravdu v tom, že člověk fakt udělá snad i nemožné, aby ty hnusné stavy nenastaly. Ale vzhledem k tomu, že jsem je prožila v pondělí, v úterý a noc na dnešek nebyla také nic moc, tak je člověk až možná moc ve střehu. Ale když mi lékař řekl, že mám experimentovat, tak jsem dostala odvahu a přidala jsem si 50 mg večer. Takže nyní užívám 100 mg ráno a 50 večer už třetí den. Název léku, který užíváš Ty jsem si napsala a při další návštěvě u lékaře to s ním proberu. Pokud však bude můj stav takový jaký je, tak to asi měnit nebudu. Jen vím, že usnout na vavřínech je pěkná hloupost. Ale člověk se musí snažit a urputně o sebe bojovat.. Hezký zbytek dne přeje Iva.

Ahoj všichni. Včera jásot, dnes hnus, naštěstí jen dopoledne. Už mám uklizený celý byt, vyžehleno, ošetřená kvítečka , snad jen díky tomu, že jsem na to našla dost sil, jsem nyní celkem v pohodě. Únavu a vyčerpanost nepočítám. To se opakuje vždy po tom prodělaném ataku. Nevíte někdo jestli na to nemá vliv také úplněk, protože v noci jsem se probudila a měsíc svítil na plné pecky. Až jsem zatáhla žaluzie, tak jsem potom usnula. Nejhorší je pro mně víkend. Tak jej prožijte alespoň vy , v klidu a pohodě. Mějte se moc Hezky.Iva

Ivčo při úplňku mi bývalo hůř,to je pravda,bušilo mi srdce tak moc,že mě to v noci až probudilo,takže to je asi normální a patří to k tomu...Přeji Tobě i všem tady klidný víkend.

Ivčo myslím, že úplněk s tím taky trochu souvisí, já nemůžu vůbec spát, když je úplněk. A taky mívám velké zhoršení před menstruací. Včera a předevčírem jsem trpěla, opět depka jako blázen a dnes to bylo zase celkem ok., já už opravdu nevím. Proč je nám jednou dobře a pak zase zle?

Milá Mončo. K tomu zhoršení před menstruací - nechala jsem si o tom podrobně povyprávět od mého známého lékaře. Já jsem prodělala poměrně mladá hysterektomii. Odebrali mi ale pouze dělohu a vaječníky ponechali. A ještě dnes a už je to několik roků, mám v období kdy jsem mívala své datum příznaky, jako bych měla menstruaci dostat a je mi také zle. Jsem velmi podrážděná až úplně vzteklá, intenzivně vnímám zvuky jako bych stonásobně líp slyšela , bolí mě vejcovody a je to velmi nepříjemný pocit. K tomu se mi přidaly velmi nepříjemné návaly horka střídající se ze zimnicí. Toto mi ale tak nevadí, jako záchvaty, které si nijak neumím vysvětlit a k ničemu přiřadit. Ty mě přivádějí k šílenství a ptám se stejně jako Ty proč je to jednou dobré a najednou se to zvrtne a jsem zase dole. Nezbývá nám než doufat, že se jednoho dne probudíme a bude to vše za námi. Pa,pa Iva.

Ahoj bojovníci,jak pokračuje léčba?Kačko,navýšili mi Argofan na 150mg,mám ho měsíc a zatím nic moc...:-(

Ahoj všem! Narazila jsem na Vaši diskuzi a dovoluji se vám sem vmísit. Mám nasazenou Asentru, dnes druhý den. Včera jsem měla fest průjem, ale jinak jsem se cítila docela dobře. Dneska mám zase průjem, do toho jsem měla ráno silnou nevolnost, bylo mi hrozně na zvracení a navíc jsem celý den strašně unavená, sotva se sunu, padají mi oči... Prosím, měl jste někdo stejnou zkušenost? A kdy asi tak může čekat, že to přejde? Moc díky!

Ahoj Hani, já sice nemám asentru, mám eliceu, ale měla jsem to podobně, průjem asi měsíc a únavu tak dva. Navíc jsem byla něco přes měsíc taková mimo, zmatená, nesoustředěná. Neboj, ono to odezní! Teď už ad beru přes 4 měsíce, ale zatím nic moc. Držím palce!

Ahoj Hani, já sice nemám asentru, mám eliceu, ale měla jsem to podobně, průjem asi měsíc a únavu tak dva. Navíc jsem byla něco přes měsíc taková mimo, zmatená, nesoustředěná. Neboj, ono to odezní! Teď už ad beru přes 4 měsíce, ale zatím nic moc. Držím palce!

Mončo moc díky! Doufám teda, že to přejde rychleji. Mám jen 25mg na den. Beru ji ráno a dopoledne jsem byla úplně mimo. Kolem třetí hodiny odpoledne se to začne lepšit. Tak si myslím, jetsli bych si ji neměla brát na noc. Ten průjem je dost nepříjemný. Bojím se vyrazit někam ven, abych doběhla na záchod. Jsem doma na mateřský, tak to jde, ale dlouhodobě by to byl asi problém. Je mi taky hodně zle od žaludku, jako na zvracení. Za celý den jsem skoro nic nesnědla. Je to teda paradox, že je mi po ní takhle špatně, když jsem ji začala brát právě kvůli tomu, že jsem se necítila dobře, měla jsem takové slabší panické ataky, bezdůvodné úzkosti, motání hlavy, nervozitu a tíhu na hrudi :-(. Mám dvě malé děti (3R a 5M) a nějak je toho na mě moc... Ještě jednou díky!!!

ahoj Hanko,taktéž beru asentru.Vše se mi srovnalo po dvaceti dnech braní.Fakt.Měla jsem taky průjem,skoro jsem neviděla,bud se mi chtělo hrozně spát anebo naopak jsem spát nemohla.ty stavy se tak nějak střídaly.Zhubla jsem asi deset kilo během měsíce,vůbec jsem neměla chut k jídlu.Připadala jsem si,že se musim každou chvíli zcela zbláznit a že mě budou muset odvézt někam do blázince a tam mi bude dobře.Ale zmizí to,nic se neboj,jen nepřestávej brát léky a hlavně věřit,že se to zlepší.Na co to vlastně bereš?

Hani na noc to raději neber, mohlo by se stát, že bys nemohla spát. Zkus to vydržet, ono to opravdu přejde. Mě to taky přešlo a všechny tady tady. Já teď jen čekám, kdy ad naplno zabero. Jsem taky na mateřské a přesně jak píšeš, úzkosti, nervozita, motání hlavy, no a taky nespavost, šílené myšlenky atd. Drž se!

Díky moc z podporu!!! Beru to přesně na to, jak píše Monča - úzkosti, nervozita, kolapsové stavy, takové slabosti... Já bývám obvykle na podzim hodněskleslá, bez náloady, bez chuti do života, jsem unavená. Už jsem breala Citalec a Cipralex a ani jeden mi neseděl. Vloni to bylo dobré, byla jsem těhotná a to tak nějak fungovalo jako ochrana a nálada se držela. Letos je to tu ale zas a horší o to, že už mám dvě děti, jsem na ně prakticky sama, manžele je pořád v práci. Začala jsem se bát, abych nebyla nemocná, že bych se o ně nezvládla starat, tak jsem se začala víc pozorovat a samozřejmě se stalo to, že každý potencionální příznak nemoci mě vyděsil a pak mi bylo samozřejmě ještě hůř. Je teda pravda že kojím, do toho jsem se blbec snažila trochu zhubnout poporodní kila a je možné, že mám k tomu všemu nedostatek nějakých vitamínů a minerálů atd.... A tak se to vleče od září. A posledních 14 dní je úplně targických. Začala jsem být hrozně unavená, nervozní a potíže začaly chodit v atakách paniky. Tak jsem radši vsadila na AD terapii, dřív, než to bude ještě horší. Můj táta má navíc podobný potíže, jak se tak říká, že je mu zle "od nervů", takže vidím, co to dělá s ním a co mu pomáhá. Ten bere Prothiaden a strašně mu pomáhá.

Hani nemáš vůbec za co! Já jsem byla v těhotenství taky v pohodě, ale po porodu už se to pomalilinku rozjíždělo a 4 měsíce po porodu začaly fakt šílené stavy. Já jsem třeba vůbec necítila lásku k malýmu. Všechno a všichni se mi zdáli cizí, nevím jestli to znáš, ale je to šílené. Manžel je taky pořád v práci, tak jsem se zabývala strašně moc sebou, pozorováním sama sebe. Ještě teď nejsem v pohodě a mám pořád strachy. Doufám, že mi bude někdy líp, i když někdy si myslím, že už snad budu takhle žít stále.

Mončo, určitě bude lépe!!!!!!!!!!!! Já antidepresivům hodně věřím, ačkoliv jsem sama psychoterapeut. Vím, že pomůžou v akutní fázi a až pak může člověk začít pracovat na sobě jinak. Pocit, že by mi byli lidé okolo cizí jsem naštěstí neměla, to musí být hrozné, zvlášť u těch dětí :-(

Hani já ad taky věřím, doufám, že nás z toho dostanou. Já mívám třeba pár dní, kdy jsem v pohodě a z toho zase třeba dva dny, kdy mě trápí tyhle šílené pocity. Kdyby mě ty pocity nepřepadávaly, tak už bych byla v pohodě, tohle je jediné, co mě vždycky sejme. Pár dní pohoda, cítím lásku, radost atd. A z toho mám den, kdy se dívám na malého a říkám si, je vůbec můj? Víš takové divné odcizení. Přitom vím, že je můj a vím, že jsem blbá, že si to říkám. Je to prostě pořád dokola.

Oli, k té dávce-já beru pořád 150 a je to přibližně půl roku..je fakt, že negativní myšlenky, vyhledávání nemocí a vše s tím spojené mě přestaly, ale teď se necítím nejlépe..zřejmě je to podzimem a úzkosti mívám..není to však k nevydržení a vím, že to přejde..když je nejhůř a bývá to v období před ,,našimi dny,,si prostě lupnu Neurol 0,25 a je mi o hodně lépe..pro mě je nyní nepříjemné takové brnění od ramen do rukou ..asi nervíky..myslela jsem, že příští týden, až půjdu k doktorovi, tak mi to sníží zpět na 75 mg, ale nevidím to tak, prostě to není ono..ale funguji normálně, pracuji, doma dělám vše a ráda, jsem vtipná :) a společenská..není to na mně poznat..takže to prostě přičítám depresivnímu podzimu a vždy si vzpomenu, že bylo o hodně hůř!!!! Takže držím palce a přeji všem psychickou pohodu!!!

Hani, já beru asentru 100 mg ráno už dobře rok. Stavy, které popisuješ ( průjem, nechutenství ) jsem neměla. Ale věř Monči. Neber to raději navečer, protože já jsem to také zkoušela, ale úplně jsem si rozhasila spánkový režim. Tvým stavům rozumím velice dobře. Mívám dny, kdy je vše v pohodě. Ale najednou strach, třeba se mi zatočí hlava a já hned myslím na mozkovku, škrábe mě v krku a hned za tím vidím rakovinu hrtanu a dá se do mně taková hrůza, že je mi až na omdlení. Ale v léčbě je třeba pokračovat. Také si myslím, že už se toho nezbavím, ale jak už jsme se tady shodli, raděj antidepresiva, než ty hnusné stavy.

Beru ji cca 4 měsíce na panickou úzkost a lehkou depresi. Potíže vymizely, ale člověk se musí snažit i trochu sám se zapojovat do normálního života. Hodně cvičím a zdravě jím. Jinak vedlejší účinky vůbec žádné. Na sex mám chuť jako blázen :-) , nezhubla jsem a špatně od žaludku mi taky nebylo. Jen když si zapomenu vzít prášek, tak po cca 2 dnech se tak divně točí hlava. Ale to je při každém vysazování těchto léků. Doporučuji nezaměňovat vedlejší příznaky Asentry s příznaky vaší choroby...

Eviku, za zvýšenou chuť na sex bych byla celkem vděčná, konečně bych bych mohla lépe stačit manželovým nárokům :-). Jinak jsem se snažila dlouho to nějak zahnat jen sama bez léků. Myslím, že mám ukázkovou životosprávu a snažím se dvakrát týdně jít na zumbu. Bohužel to nestačilo :-(.

Ivi, to je přesně ono.... Moje rodina je hrozně potižená rakovinou, tak mám panickou hrůzu z každého příznaku. Normálně se mi to daří zahnat, ale posladní měsíc to nešlo. Musel ajsem na to pořád myslet a pak mi bylo ještě hůř. Jinak jsem vás ale neposlechla a přehodila jsem si Asentru na večer a nemůžu si to vynachválit! Spím jako dudek. Když se v noci probudím na kojení, tak pak hned v pohodě zase usnu a nebloumám tu do noci a tím pádem nemám v noci nepříjemné myšlenky. Průjem je v pohodě jak ležím a jsem v klidu. Nevolno cítím trochu když usínám, ale dá se to zaspat. A ráno se budím vyspalá a po dlouhé době cítím nějakou energii a už nejsem přes den tak hrozně unavená. Doufám, že to vydrží!!!!! :-)

Ahoj Hani. Jak jsem psala v některém dřívějším příspěvku. Lékař mi doporučil trochu experimentovat. Takže pokud Tobě vyhovuje užívání večer, tak to klidně praktikuj. Ale neusínej na vavřínech. A to není strašení, jen chci, abys případnou změnou nebyla zaskočená. Ono se mi to spaní tak nějak střídá. Někdy jdu spát brzy a prospím celou noc, jindy sice prospím celou noc, ale mám tak hnusné sny, že jsem z toho potom přepadlá celý den a někdy nespím skoro vůbec. Nevím čím to je, ale já jsem člověk, který rád hodně spí, a tak mi nespaní hodně vadí. Hlavně když na mně přijde ta hnusoba, tak bych to nejraděj všechno prospala. Jenže ono to bohužel nejde. Máme všichni své povinnosti, které musíme plnit. A fandím těm, kteří se mohou snažit sami s tím něco dělat.Ale na mě když to přijde, tak nejsem schopná vůnec nic jen myslet na to, jak mi je špatně. Mnohdy si musím jít lehnout a vzít si lexaurin, abych to alespoň utlumila. Je zřejmé, že každý z nás tu naši nemoc umí brát nějak jinak, nebo každý z nás má jinak intenzivní pocity. Evikovi fandím, že to zvládá jak píše, ale ono na to nejde brát jako šablonu... Už jen to, že píše o zapomínání na lék o něčem svědčí. Já se na to moc těším až začnu také zapomínat, protože to je znamení, že mi není až tak moc blbě. Že jsem schopna bez toho léku fungovat. Já jsem tedy nezapomněla ani jednou, ba naopak někdy bedlivě sleduji hodiny , protože se už nemůžu dočkat. Hani, přeju Ti, aby vše směřovalo k lepšímu, držím ostatně nám všem palečky, abychom to vše dokázali brát tak, jak to život přinese.

Ahoj Kačko,díky za reakci..koukám,že už ti bylo lépe,když uvažuješ o snižování:-)Jen tak dál..:-¨)já brala cca 10.měsíců tu 75mg a měla jsem dost často úzkosti.Te´d mám přesně šest týdnů 150mg a nevím..nevím..Ze začátku mi to nic nedělalo,úzkosti tolik nemám,ale přijdu si taková dost mimo,bez radosti,utavená,motá se mi hlava a tak,brr..Už jsem chtěla volat Mudr.,ale mám své dny,tak je to asi horší..Měla jsi taky takové pocity,nebo myslíš,že to chce změnu léku,zdá se mi to dost silný.Nebo ještě čekat???Díky moc všem...

Oli, uvažovala jsem o snížení, když mi bylo docela dlouho fajn, ale jak jsem se teď tady Tobě zmínila, stojí to teď docela za h....., třeba dnes jsem si vzala Meurol, asi tak po měsíci, ale je mi líp, vím, že jsem udělala dobře, protože je to lepší, než se trápit..já bych to popsala jako unavená, trochu rozklepaná, mám takové bolavé paže a jde mi to do rukou, prostě se celkově necítím..mám mít také menses, tak to přičítám tomu a vzpomínám, že je to vlastně každý měsíc, jen některý méně a jiný více..na tu vyšší dávku-i u tebe je 6 neděl málo, neboj, zabere to..ale asi na tom budeš jako já, v našem období horší, pak lepší...já se chystám k doktorovi v pátek, zkusím mu naznačit, zda by nebyla lepší jiná léčba, ale myslím, že to měnit nebude, protože na to, na co mi to dal nemám-hnusné myšlenky na nemoci, strach z lidí atd...NO je to prostě děs a strašně bychom všichni chtěli být zase, jako kdysi a ono to nějak nejde, tak rychle!!! ach jo, klidně piš, budu ráda!!! kolik ti vlastně je a proč bereš Argofan? papa