Asentra 50

zdravím.když pročítám Vaše vzkazy ,rady a přání připadám si jako v táboře bojovníků kteří si navzájem dodávaji odvahy proti mocnému a silnějšímu nepříteli ,který je v táboře za lesem kde není vidět a dělá mocné výpady proti nám a hodně ubližuje.ALE KUTUZOV MĚL TAKÉ MALOU ARMADU A PŘESTO HO NAPOLEON NEPORAZIL.Stačí být trpělivý a hlavně si věřit.Za dobu 8 let jsem prošel agora fobii,socialní fobii,klaustrofobii,a v poslední 3 roky ataka ,úzkost, deprese.Takže vím o čem mluvím.Nemůžeme proti těmto psychickým nemocem bojovat protože mi je nedokážem zabít ale můžem dokázat to, že se sami zničí.Kdo zná trochu historii ví že napoleon se v rusku zničil sám.Proto jsem jej uvedl jako příklad. A toto jde provést s pomocí AD které Vám umožní se připravit na ty útoky aŤ je to ateka nebo deprese.Zjistil jsem jedno . Čím víc jsem proti tomu bojoval a myslel nato jak to porazit tím to bylo horší a zákeřnější a v těch nejnevhodnějších situacívh mě to vždy dostalo.Tak jsem si řekl vem AD a smiř se stím že máš tudle nemoc a nech to ať se to utluče.A ejhle ono to funguje aspoŇ zatím u ataky . U depresí nevím tam je chemie jako serotonin a to asi neovlivníteAtaku živí strach,strach ze strachu a bolesti které jdou s tím to je taky strach.Například dnes se mi 2x udělalo špatně od žaludku k tomu tlaky na hrudi.pocit na omdlení však to znáte to se ani nedá vysvětlit co Vám je ,jak je Vám mizerně.Jindy bych si vzal lexaurin 1.5 nebo frontin 0.5 a dnes jsem řek ať teda zemřu je mi to už fuk, jé a najednou zjišuju že to odešlo a to proto že jsem přestal z toho mít v ten daný moment strach.A tento způsob boje vám umožní AD jelikož tento způsob boje a léčby ,veškerých psychických problémů je běh na dlouhou trať.I po těch všech zkušenostech co mám si občas ten prášek vemu jako pomoc k AD protože někdy to prostě ještě nejde a hlavně s ohledem taky na moji rodinu.Takže když se Vám dělá špatně říkejte si je to jen z myšlenky a strachu.Než jsem k tomuto dospěl nechal jsem se dúkladně vyšetřit pak je to myšleni jednoduší.Pro Janu seroxat jsem užíval 4 roky první 3 měsíce jsem měl různé bolesti i pnutí v hlavě křeče a vše možné ale pak to odeznělo.Teď beru 3 druh a u všech ty nežádoucí účinky jsou vesměs stejné to mně dnes potvrdil i psychiatr můžete si na ně zvykat i půl roku.Každý z nás je jiný.Všem nám držím palce a Pozitivní myšlení

Ahoj Františku! Opět k Tobě vysílám nouzové signály :-). Františku, ráda bych se tě zeptala, je normální, že je mi snad ještě hůř, než mi bylo před ad? Jím je přesně týden. Před tím jsem měla aspoň klidné večery, ale teď už nemám ani to. Jsem pořád mimo, jakoby šlo všechno jen tak kolem mě. A prázdnotu v sobě mám snad ještě větší, než jsem měla. Zítra budu zvyšovat dávku na celou tabletku. Děkuju moc za odpověď a přeji Tobě i všem ostatním krásný den.

Ahoj Mončo - ano je to normální.Tvůj organizmus si musí na léky navyknout a protože pro něj vznikla nová situace,snaží se jí bránit,někdy to trvá i tři týdny.Proto to zhoršení.Teď pro Tebe nastává ta těžká zkouška,teď musíš zatnout zuby a vydržet.Léky Tě taky malinko utlumují,proto ty pocity,že jsi mimo.Ale to se všechno srovná,neboj.Držím palce,František.

Milá Moniko,nenech se zastrašit tím jak Ti momentálně je a bude v těcho dnech,ano je to nelehká situace a stav,ale to je právě to ,co je nejhorší v naší léčbě.Musíš vytrvat a bude Ti lépe,ale postupně,neboj se toho co cítíš a prožíváš,prošli jsme tím všichni a VĚŘ,že je všem nám alespon otrošku lépe a bude i Tobě!!!Možná se Ti to ted nezdá a špatně se tomu věří,ale je to tak,je to prostě začátek léčby a jak Ti napsal František,tělo si musí zvyknout a proto se Tvůj stav rozhodil a přitížilo se Ti-hlavně zatni zuby a nevysazuj,jistě to zvládneš a pak si řekneš,jaká jsi šikulka a jak jsi se k tomu dokázala postavit.Taky chci pozdravit Petra a napsat,že bojovat s vlastním strachem,je hrozně vysilující,ale opravdu je to ta nejlepší cesta,jak se všemu postavit!!!Sama jsem si to na vlastní kuži vyzkoušela,je to mazec,ale prošla jsem si stím,bez uklidnujících prášku a moc dobře vím,co všechno jsem prožila a jaké nástrahy mě omezovaly,nejsem v žádném případě vyléčená,ale žiju a jdu cestičkou kupředu a věřím,že to tak bude pokračovat i nadále!!!Ale taky moc dobře vím,že bez AD se tyto stavy zvládnout nedají ani při největší vůli!!!Atak proto polykejme a žijme")))člověk stejně neví co každého z nás potká za minutu,všechno může být z minuty na minutu uplně jinak,lepší-horší,je to prostě osud a tak si přejme at nám všem je jen a jen lépe a ono to půjde,někomu dřív,někomu později!!!Všechno se zvládnout s kouskem sebezapření,jen samotná deprese nejde ovlivnit vůli,ale léky tady jsou a po výlečení,je třeba opravdu nespoléhat jen na léky ,ale pracovat na sobě a snažit se po maličkých krůčcích překonávat tu beznaděj,strach,samotu a těšit se s maličkost,které zvládáme a kterých bude víc a víc.Taky bych si přála být v pořádku,ale vím,že tak rychle to nejde a stejně jako Vy jsem si před 6 měsíci myslela,spolknu pilulku a bude lépe,jenže ouha ono to tak vůbec nefunguje a nikdy fungovat nebude,ale i tak je všechno zlé pro něco dobré,přísloví,které opravdu sedí!!!Člověk si alespon uvědomí,že je nahraditelný i když si myslel,že ne a přiznejme si,že si myslel asi každý z nás.Každý z nás musí být trošičku sobec a myslet nejprve na sebe a své potřeby,vyhýbat se stresu,jak jen to jde a mít se rád.Je jedno jest-li je někdo krásný vzhledově,ale záleží na nitru,já jsem pořád poslouchala jak jsem krásná,chytrá... a co z toho?Nemoc se nevyhne nikomu a co si pak koupíme za krásu,která je pomíjivá,ale srdce to dokáže hodně,i když někdy bolí a svírá,víme,že když tluče žijem a proto je třeba žít a né jen přežívat,zvláště ted,kdy je plno sluníčka a letní pohody,je to veselejší,tak se všichni držme a kupředu bojovníci.Jitka

Ahoj všem, Týden jsem neměla přístup k internetu proto jsem se tu neukázala.GRATULUJI MONČO,ŽE SI TO ZVLÁDLA A TABLETKY BEREŠ!!!Moc děkuji za odpovědi a za rady,ale Asentru jsem po třetím dni vysadila.Jak jsem psala středa a čtvrtek byli celkem v pořádku až na nějaké bolesti žaludku,ale pátek byl pro mě hrozný den.Byla jsem v práci ráno jsem se nasnídala vzala půlku tablety a pracovala jsem.Asi po hodině se mi začalo dělat špatně.Začala jsem mít návaly horka, kolegyně na mě mluvila a já jsem si připadala jako bych byla mimo,při každé odpovědi jsem měla pocit,že jí odpovídám nesouvisle a nesmyslně,špatně se mi dýchalo,potily se mi ruce,bušilo mi srdce,bolel mě žaludek,pálila mě hlava,a vylítl mi tlak na 170/100,musela jsem se omývat studenou vodou jinak by to se mnou snad i seklo. Měla jsem chuť si zavolat záchranku jak mi nebylo dobře. Musela jsem zvolat přítelovi aby pro mne přijel do práce,když jsem přišla domů bylo mi stejně. Obvolala jsem si doktorky,jedna mi řekla že je to normální a ať nevysazuji,a druhá mi řekla že takové nežádoucí účinky asentra nemá,ale ať ji stejně nevysazuji, Vyděsilo mě to,jelikož jsem měla jet druhý den na dovolenou prášky jsem přestal brát a asi po dvou až třech dnech se to tak nějak srovnalo. Jaký jsem měla strach na začátku braní léku tak teď mám tisíc krát větší strach je začít brát znova,doopravdy tak jak mi bylo v pátek...tak zle mi snad ještě nebylo,a bojím se aby se mi to nevrátilo. Už jen myšlenka,že by mi mělo být zas tak zle mě děsí. Děkuji za odpovědi Markéta

Markéto,v první řadě gratulace k svátku.A nyní k věci.Popisuješ přesně ty stavy,které jsem na začátku léčení měl i já.Je to opravdu šílené,absolutně chápu,jak ses cítila,Vím,jak je člověk naprosto ochromený strachem ze smrti,z toho,že tam někde omdlí a nikdo mu nepomůže,že se na něj budou všichni dívat jako na blázna a nebudou chápat,co se s ním děje.Ano,je to příšerně skličující a člověk si nepřeje nic jiného,než aby už to bylo za ním.Jenomže,mne nikdy nenapadlo,že bych léky vysadil,naopak,vždycky jsem věřil,že mi pomohou,i když mi bylo stejně mizerně,jako Tobě.První věc,která asi byla chybou,je,že jsi si naplánovala dovolenou mimo domov.V těchto stavech,se člověk necítí nikde bezpečně,kromě domova(alespoň u mne to tak je).Je lepší,si doma zalézt někam do kouta a tiše a beze svědků si to protrpět.Bušení srdce Tě na životě neohrožuje,je to jenom průvodní jev panické poruchy,stejně tak jako celková slabost,vnitřní třes,pocení,atd.To všechno způsobuje to,co tady tak krásně a trefně popsal Petr,tedy strach ze strachu.Další věc,kterou Ti poradím,je aby sis došla k lékařce a nechala jsi si napsat neschopenku.Všechno kolem Tebe,Tě nyní bude nervovat a Ty potřebuješ klid - svůj vlastní klid.Já když jsem začínal s léčbou,měl jsem neschopenku dva měsíce,potom jsem se musel pomalu znovu začleňovat do společnosti,protože ze začátku jsem si nebyl schopen dojít ani pro rohlíky.Ať je to s Tvými panickými stavy jakkoli zlé,léky jsi vysazovat neměla,měla jsi dát na radu lékařů.Ty léky Ti neubližují,to nejsou ony,které Ti způsobují ty strašné pocity.To je Tvé tělo,které se brání změnám,které léčení chemickou cestou přináší.Ty teď musíš přestát tohle šílené období,proto Ti radím,abys raději zůstala doma z práce.Dělej jen to,na co se budeš cítit a pokud se nebudeš cítit na nic,nedělej nic.Vůbec nemá smysl tlačit na pilu,prostě se musíš naučit žít takhle omezeně,budeš to v budoucnu moc potřebovat,protože léčení je dlouhé a takových situací(nic ve zlém) ještě pár zažiješ.Ty teď mysli především na sebe,na to,aby ses dokázala nějak uklidnit,když budeš mít pocit,že Ti není dobře.Tohle není nic sobeckého,Tvoji blízcí by měli vědět,co se s Tebou děje,že jsi prostě nemocná a že na Tebe musí brát ohledy.A věř mi,že bez léků,tohle nevyřešíš,možná se Ti teď díky myšlenkám,že jsi se léků zbavila udělalo přechodně trochu líp,ale věz,že se to vrátí a že to bude možná mnohem horší.Bez léků,budeš muset být možná i hospitalizovaná v nemocnici a tam Ti stejně léky naordinují.Je to velice tvrdé,co Ti tady popisuji,ale bohužel,je to realita naší choroby.A já Ti přece nemohu mazat med kolem pusy a psát o tom,jak to sama bez léčení zvládneš,jen proto,aby ses na chvíli uklidnila.To by bylo ode mne nefér a falešné.A já Ti chci pomoct,chci,aby jsi věděla,že jsem si prošel úplně stejným martýriem jako nyní Ty a snažím se Ti zde předat svoje dlouholeté zkušennosti.Spousta lidí mi zde píše,jak dají na mé rady a jak se jim to vyplácí.A tak Tě prosím,aby ses zařadila mezi ně.Vím,jak je to složité,ale uvědom si,že samoléčbou,ničíš sama sebe a zároveň všechny,kteří Tě mají rádi.Dej na mé rady,zajdi si pro neschopenku a začni se řádně léčit.Kdyby jsi si chtěla o čemkoli popovídat mimo tyto stránky,jsem ochoten Ti dát své číslo na ICQ.Držím Ti palce.František

ahoj bando tak jak to jde u mě lepší ale je to už 3 měsíce a 5dní a stale to není ono na to že sem měla problemi s přítelem se ani nedivim jen ta nalada není takova jaka by měla byt jenmam strach že se to už nebude zlepšovat tak nevim někde sem četla že se to srovna do pul roku jamam uskostne stavy a deprese ale nechapu v příbal letačkach pišou 2-4 tydny a ja cipralex 10 někdy 12mg beru 3 měsice a pořad to nejsem ja ta vesela megi tak nevim co říkaš františku jinak se mějte fajn jo ty vedra mi taky nepomahaj

Děkuji Františku za odpověď a za popřání k svátku,je od tebe moc milé že si uděláš čas na odepsání. Víš pro mě je asi nejhorší to že je mi 20 a poslední rok spíše přežívám než si užívám. A do toho se událo mnoho situací co mi na psychice nejspíše nepřidalo a začalo se to postupně zhoršovat,ale nechci tady vypisovat co mi je a co mě trápí neboť to neví ani moji nejbližší.Skoro v 18 letech jsem byla hospitalizována na jipce kvůli nečekané hypertenzi,ten den kdy mě rychlá odvážela mi bylo strašně špatně nebyla jsem schopna skoro ani chodit. A tady ten pátek mi bylo podobně jako když mě odváželi,ale ještě o něco hůř. Bojím se prostě toho stavu mimo a na omdlení, Od té jipky mám strach z lékařů,zažila jsem si tam nehezké chvíle a jen když jdu na kontrolu k praktické lékařce mám snad 100 pulzů a vyšší tlak. A to jsem zdravotní sestra. No není to jednoduché..ale strašně by jsem si přála abych byla zase jako dřív..usměvavá věčně něco podnikavá Markéta...Budu ráda když si napíšeme i na icq. Markéta

Ahoj Megi,vedra mi také nepomáhají.Ty musíš být trpělivá,nebude Ti úplně dobře po pár měsících.Trvá to velice dlouho,než se člověk srovná.To,co je v příbalovém letáku,znamená,že v té konkrétně udané době,nastává zlepšení.A to se u Tebe splnilo.Teď nastává právě ta fáze,kdy je opravdu na místě trpělivost,bude se Ti zdát,jak už jsi poznala,že to nejde k lepšímu,ale ono jde,jen jsou to takové pidikrůčky,které ani člověk nezaznamená.Nečekej,že se ráno vzbudíš a najednou Ti bude úplně dobře.Je to běh na dlouhou trať a chce to výdrž.Zdraví František.

Pošli mi mailem Tvé číslo,já Ti pak pošlu své.Můj mail: [email protected]

ahoj bolaví lidičky. Předem bych chtěl jenom říci klobouk dolů františku umíš potěšít ač tvrdě ale to je naše realita a něco si namlouvat nemá smysl. Dnes je to 12 den co jsem znovu najel na AD po svéhlavém vysazení.MĚSÍC JSEM BYL BEZ AD a teď začínám děkovat že je zase mám.Bral jsem 11dní Argofan75 a dnes jsem najel na 150.Začínám cítit úlevu od úzkosti . Po 8 letech tápání a ůtrap moje diagnoza zní generalizovaná úzkost.A od toho ta Ataka a deprese.Ale bohužel 3 den na mne začali působit vedlejší účinky(které jsem očekával a vím že ještě nějaký pátek potrvají ale budou slábnout) ale řeknu Vám kdybych neměl zkušenosti už z jinýma AD tak by u mne byla již minimálně 10x záchranka jak mi je hrozně.Ale věřte radši ty bolesti .motání atd než úzkost s depresí.dnes dopoledne i přes ty zkušenosti jsem myslel že umřu a to jsem jel 100 km za svým psychologem.A zjistil jsem další věc že ač mi bylo zle a 2x jsem měl náběh na ataku (zase ze strachu že umřu) moje reakce a reflexi na řízení a okolní dopravu byli perfektní a bez problémů. A ztoho vyplívá což mi potvrdil i psycholog že jakmile se mozek zaměstná něčím jiným důležitějším tak v tom momentě Vám nic není:(mluvím o atace) protože ten strach jde stranou.Pak je samozřejmě důležité to zvládnout když jste v klidu kdy se vám zase ty negativní myšlenky začnou honit hlavou .U psychologa jsem sotva vylezl u něj popovídal on udělal terapii a od něj jsem odjížděl relativně v pořádku a to jsem vlastně pochopil že i ty vedlejší účinky jsou částečně ze strachu.Vlastně narážím na něj z toho důvodu že mne hrozně pomohl a pomáhá.Věřte že jsem prošel mnoha psychiatry a psychology ale tent člověk ví očem mluví a hlavně tou atakou prošel.Jelikož chci taky trochu pomoc a neumím tak hezky mluvit jako františek tak dám k dispozici s jeho souhlasem kontakt na něj.Je to doktor filozofie se zaměřením na psychologii Phdr Zika tel.602349478. Jen v krátkosti poůživá terapetiuckou hypnozu na vaše podvědomí a dostává ten strach ven.Klidně sedíte vše co povidá slyšíte (nejste uspaný jak si vštšinou každý myslí) a to je vše.Zezačátku jsem myslel že to nemůže fungovat ale funguje hlavně na fobie a ataku.Ale ne hned.Já kněmu chodím rok a díky jemu vše snáším mnohem lépe.Ale bez AD by to taky nešlo v tom našem způsobu života, možná tak u budhistů v himalájích a meditovat.Účtuje si za hodinu kolik si dohodnete ale nedáváte peníze jemu ale investujete je do sebe. Zkuste to třeba Vám pomůže je to profesional.Tak se mějte hezky a hodně víry v sebe.Petr

ahoj petře jo jasně maš pravdu když mě PP potkala před 3 lety tak to byl děs ale jezdila sem za starší sestrou ktera měla 4letou dceru mou neteř a ja sem ji ju jezdila hlídat a zaznamenala sem že když sem sní tak se PP neoběvila určitě to bylo proto že maš zodpovědnost za male dítě a nemužeš dopustit aby ti přišel atak a pak sem jí hlídala skoro pořad a pak mi zabraliAD a bylo fajn ale tet se mi k tomu přidali i deprese vysadila sem AD a deset měsícu byl klid ale přišli starosti a stres v rodině a už sem se vezla tak paa a drž se

Naposledy jsem se ozvala 20.6. to jsem netušila že problémy které můj krásný 28letý syn měl vyřeší 25.6. - oběsil SE. Podcenila jsem jeho deprese asi se v tom plácal a i doktorka psychiatrie to podcenila. Bylo sice kolem něho spoustu přátel kteří mu pomáhali atd. Teď vím že jsem měla ho více nutit a sama zařídit jiného psychiatra atd. Milion k d y b y už nepomůže mu a ani jeho 1.5 letému synovi ani mě. Myslím že já jsem vyřízená do konce svého života. Škoda že mi krátce předtím napsal že nemám být smutná z toho co se poslední dobou děje, že mu nějaký člověk, kterého si váží napsal, že neštěstí jsou věci nevratné třeba smrt blízké člověka. Je to hrůza a člověk si myslí že v jeho rodině se nemůže nic takového stát. Nevím jak budu žít dál ani z jeho přátel to nikdo nemůže pochopit..... Daša

Eva..je mi vas moc lito,znam jednu pani,ktera komunikuje automatic.pismem s mrtvymi,me velmi pomohla,kdyz me zemrela kamaradka..jsem vyrovnanejsi kdyz vim,ze s ni mohu mluvit a jeji duse stale zije.kontakt na pani [email protected]

ahoj dašo to mi e moc líto není na to co říct jen jedine život uteče jak voda a brzy se setkate

Díky, tak bych tomu chtěla věřit že se s ním setkám, abych se mu omluvila zato že jsem se snažila mu pomoct ale málo a že jsem mu málo říkala že ho mám ráda. Daša

Milá Dašo,přijmi mou upřímnou soustrast.Každá smrt je obrovskou tragédií,ale odejde - li takhle mladý člověk a ještě dobrovolně,je to o to tragičtější.Chápu Tvou bolest a Tvůj žal,ale myslím si,že by ses neměla z jeho smrti vinit.Odejde - li nám někdo tak blízký,obyčejně si říkáme,co že jsme mu ještě nestačili říct,nebo čím jsme mu ublížili.Člověk je tvor omylný a Ty jsi jistě v dané situaci věřila,že Tvá pomoc bude účelná,jistě jsi byla přesvědčená o tom,že pomáháš,jak můžeš.Jen si to prostě nyní ve svém smutku převracíš a obviňuješ se,že jsi pro své dítě neudělala víc.Ale není tomu tak,porodila jsi ho,vychovala,učila mluvit,jíst,v noci jsi ho chovala,když mu lezly zoubky.Dala jsi mu ze sebe vše,co jsi nejvíc mohla.Jeho smrt,byla jeho rozhodnutím,určitě věděl,že Ti tím způsobí ohromnou bolest,přesto nechtěl na tomto světě dál pobývat.Vím,že to nikdy nepřebolí,vím,že ve Tvém srdci zůstane navždy tím malým kloučkem,který se Ti kdysi batolil pod nohama.Ale Ty musíš jít životem dál,žít přece má smysl,i když nás osud staví do situací,kdy o tom zdaleka nejsme přesvědčeni.František.

Ähoj Dášo, Přijmi i ode mne upřímnou soustrast. Hlavně se z ničeho neobviňuj, ty za to přece nemůžeš! Přesně jak píše František, Ty jsi pro syna udělala maximum. Dášenko, drž se, všichni na tebe moc myslíme a jsme s tebou!!!

Díky, marně jsem mu vysvětlovala, že miliony lidí přežili rozchody a za daleko horších podmínek. Ale to že se plácal v nějakých depresích už dlouho a bohužel měl nějaký druh maniodeprese nebo něco jiného je jisté ale nástup do nemocnice se odkládal čili diagnosu se už nikdy nedovím a pak přišla ta poslední kapka že ho přítelkyně podváděla až odešla k celkem pro ni neznámému muži po velmi krátké známosti do neutěšeních bytových podmínek i s dítětem. Sice mu nebránila se stýkat se synem ale bylo to dojíždění do jiného města a on byl v takovém stavu že pozděli už měl strach si ho vzít atd. V Poslední fázi ji on napsal. "Naděnko rekni jednou Mišánkovi ze jsem ho strašně miloval stejně jako maminku. Moc vás miluju ale takhle žít nedokážu. Na památku Mišankovi jednou ukaž fotky kde jsme byli opravdu šťastní. A na stole v pokoji má můj řetízek je to uz to jediné co mu můžu zanechat. MILUJU VAS MOC SBOHEM." Řetízek jsem mu dala k jeho 15tým narozeninám a tak ho nosil až do poslední chvíle. Jinak měl všechno byt, dům, auta atd. Mě je čím dál hůř, beru asentru 100 a neurol, ale už to na mě nepůsobí. Musím pracovat mám termíny mám účetní firmu a nemůžu. K psychiatričce jít nechci protože, možná jí křivdím, ale ona spíš měla rozpoznat že můj syn Michal je na tom špatně, když už tři týdny marodil. Asi se jí nevyzpovídal jak měl. Byl přece "tvrdý chlap". A já jsem to také podcenila i když jsem o tom s ním mluvila pořád. Nikomu to nepřeju. Něco jiného je jen si to představovat a jiné je to prožívat. Nevím budu pokračovat asentrou a asi změním neurol za lexaurin. Nevím. Ještě mám atarax dnes si ho beru na spaní i dvě. Dřív jsem si vzala půlku a spala jsem "tři dny" dnes si vezmu dva a téměř nic. Co mi pomůže - asi sama sobě ale které léky!? Ale moc díky za slova, která mi píšete Františkovi i Monče a ostatní. Mám sice hodně přátel a nemách chut ani z domu vylézat. A musím začít pracovat 25.7, /DPH se blíží/. Díky Vám moc!

ahoj prosim tě včera jsem byla u doktorky a zvíšila mi cipralex na 15 trošku víc se třesu a není to ono zaznamenal si při zvišene davce zhoršení nějake ?dočasne ?někdy díky pa megi Dašo proboha drž se dokažu si jen představit jak ti je hlavně nevysazuj leky čas vše zhojí ikdyž jizva zustane pak jen budeš vspomínat na hezke chvíle paaa

Dášenko, drž se! Chápu jak ti je, viděla jsem mamku v téhle situaci, když mi zemřel ve 29 letech bratr. Všichni jsme byli na pokraji zhroucení , ale mamka nejvíc. Důležité je vyplakat se, nic nezkrývat a plakat, když se ti bude chtít. My jsme mamku vždycky nechávali, pak se ji ulevilo. Jak píše megi, čas všechno zhojí. Mamča to taky zvládla a teď je z ní veselá ženská. Vzpomíná pořád, ale už opravdu jen na ty hezké chvíle. Drž se, všichni jsme s tebou!!!

Franišku je normální, že jím ad devátý den a pořád mi není dobře? Pořád žádná radost a nic? Pořád jsem taková mimo, jakoby ne nohama na zemi? Dnes mi bylo hrozně, zase takové blbé myšlenky, jestli mám malého dostatečně ráda a tak. Já se z toho už asi zblázním! Marky a jak ty jsi na tom? Přeji vám všem krásný večer!

ahoj moni 9 dní je strašně malo víš tady musíš počítat měsíce znam plno lidí kteří čekali měsíc dva tří než pocitovali zlepšení ja beru cipralex a taky to není ono a to beru už 3 měsíce vym přesně jak ti je musiš vydržet a davat si neurol nebo tak něco je to boj ja vím ale vydrž a ty špatne myšlenky odpalkuj mysli na heske chvile ktere si proživala dřív vím je to těške drž se megi

Ahoj Megi! Moc děkuju za podporu! Já pořád čekala, že mi léky zaberou raz dva, jak píšou v letáku 2 až 3 týdny, a bude konečně líp, achjoooo! Teď mám pocit, že je mi ještě hůř, než bylo před ad. Je to opravdu boj. A tobě už je aspoň trochu líp? Měj se krásně a taky se drž!

Ahoj,Megi při zvýšení dávky se mohou stavy přechodně zhoršit.Není to nic,z čeho by jsi měla být vystrašená.Je to normální boj Tvého organizmu,proti něčemu,na co není zvyklý.Za pár dní se Ti zase začne ulevovat.Mončo,Megi Ti napsala vše podstatné.Je to opravdu otázka měsíců,po těch třech týdnech jak je napsáno v příbalovém letáku,by již mohlo docházet k malému zlepšování,ale jde to strašně pomalu.Pokud ke zlepšení nedojde,není to nic mimořádného,u každého to trvá jinou dobu,někdo cítí zlepšení už po těch třech týdnech,jiný třeba až po šesti.Já jsem při svých prvních AD pocítil náznaky zlepšení až po osmi týdnech.TRPĚLIVOST je to,co Tě nyní musí zdobit.František.

no lidičky není to žadna slava vyte před těmi třemi roky mě citalec zabral do 2 měsícu ale tet to trva dyl jo sem rozhodně lepší než na začatku ale sem strašně stuhla svali na krku sou jako napjata lana a s toho mě bolí hlava mě se ulevylo až po 7 tydnech do te doby to byl horor protože doktorka mě po tydnu nebo 14 dnech zvyšovala davky nejdřív 10 pak 20 a třicet a 40 bylo to děsny ne ani jak fizicky ale hlavně psichycky říkala sem mamně že chci umřít že je to strašne atd po 7 tydnech sem nasadila cipralex 10 a byla uleva ale sem ještě jakoby podražděna a ta nalada není takova jaka by měla byt k dokrorce jdu 6.8 tak uvidíme ale mam před menzes a to je taky pro mě horší ty hormony nam davaj zabrat tak se držte a opatrujte a pište jo franto za jak dlouho si se citil redy?? dííík paaa

Megi,redy ještě stále nejsem,není mi momentálně nijak zle,ale plnohodnotný stav ještě nenastal.Léky,které nyní užívám,beru čtvrtý měsíc.Před tím jsem bral Deprex,Citalec,Asentru,ale nic mi nezabralo tak,jako nyní Arketis.Jak jsem uvedl,je mi docela dobře,ale mám stále někdy takové slabší chvilky,zkrátka stále dostávám najevo,že je to běh na velmi velice dlouhou trať.František

Ahojky přátelé, Tak jsem dneska byla zase u psychiatra. Bohužel jsem jí musela oznámit že jsem asentru po 3 dnech vysadila,řekla jsem jí co mi bylo a ona z toho byla trochu ztracená,řekla mi že to nebylo jen těmi prášky,ale také stresem a horkem co jsem v práci měla.Doufám,že to doopravdy bylo tou vyhrocenou situací v práci a tak zlé nežádoucí účinky mít nebudu. Navíc mi bylo řečeno,že se nežádoucí účinky prokaží již po první půlce. Paní doktorka mi opět nakreslila můj bludný kruh..dala mi cédéčko kde jsou relaxační cvičení,a předepsala ještě navíc neurol 0,25 i když moc nechtěla neboť je na něj závislost...K neurolu mi opět nasadila asentru,ale mám jí brát po čtvrtkách. Ale opět jsem zabrousila na internet na diskuze na neurol,a jsem z toho zoufalá...je prý lehce návykoví,akorát lidi utlumí, a navíc mám opět strach,že mi nebude dělat dobře..už nevím co dělat..

Ahoj Marki. Neurolu se vůbec neboj, pomůže ti. Uleví se ti po něm. Já jsem jedla neurol 4 měsíce na spaní a žádná závislost se u mě neprojevila. Volala jsem své psychiatričce, že jsem s ad konečně začala, tak jsme si domluvily schůzku, abychom všechno probraly a já jsem se jí na neurol ptala a ona mi říkala, že je návykový, ale až po letech jezení. Františku děkuju za odpověď! Jsem ráda, že vás všechny mám!!!

Markéto,neurol Ti opravdu neublíží,to,co napsala Monča je naprostá pravda.Nevím proč Ti psychiatrička řekla,že je návykový,v téhle dávce rozhodně ne.Každý z nás ho bere,nebo bral jako takovou pomocnou berličku,když nám nebylo dobře.Určitě Tě zklidní,budeš i lépe spát.Doporučuji Ti ho vzít v momentě,kdy začneš pociťovat určitý vnitřní neklid.Snáze se pak předejde těžkým stavům.Opravdu se ho nemusíš bát,věř mi,že v dávce 0,25mg návykový není(pokud jich samozřejmě nevezmeš třeba pět denně).Ale dva denně si klidně můžeš dovolit.Já bral jeden večer,ale když jsem cítil,že na mne jde ataka,vzal jsem ho přes den.Obyčejně mi tak pomohl,že jsem ten večerní už nebral.Po asi třech týdnech,jsem ho začal pomalu vysazovat a to tak,že jsem bral jen půlku večer.(V případě ataky totéž,co jsem již uvedl).po dalších 14ti dnech,jsem bral jen čtvrtku.A po týdnu jsem zkusil vysadit úplně s tím,že vezmu celý,pouze pokud mi nebude dobře.Za poslední měsíc,jsem ho vzal jen jednou.....Takže tady vidíš,že mi nijak neuškodil a že se nyní bez něj normálně obejdu.Držím Ti palce a všechny zdravím.František.

Paní doktorka mě na to upozorňovala hned že je návykový,a to mě docela vyděsilo. Hlavně mám blbý pocit z toho,že mě utlumí a já budu buď spát a nebo budu mimo. Je toho nějak moc k čemu se musím dokopat,jak jsem psala nahoře mám strach opět začít brát asentru a k tomu teď mám ještě ten Neurol. Navíc teď i ty vedra jsou vyčerpávající..a bojím se aby to tělo nedostalo zase šok.. No je to zmotané..ale zase vím,že když je nezačnu brát tak se budu pořád motat v tom bludným kruhu a bude to horší a horší .. A co ty Mončí,jak pak ti je? a jak si užíváš veder? =) Františku ukázalo se mi,že jsi si mě přidal do kontaktů ale já si tě nějak přidat nemůžu..a nebo mi to nějak nejde. Zkus mi prosím poslat zprávu aby ses mi tam objevil. Děkuji Markéta

Ahoj lidi, tak jsem se asi po 5 dnech prokousala všemi vašimi příspěvky - 27 internetových stran:). A konečně je tu chvíle,kdy se cítím oprávněná sem přispět. Kdybych o této diskusi věděla od začátku, určitě by mi v mnohém pomohla - hlavně v tom pocitu, že nejsem jediná,kdo má tyhle problémy. Léčím se už 19 let na deprese. Začala jsem prozacem a lexaurinem. Na něm jsem závislá, ale snažím se ho vysazovat. Není to jednoduché, je to něco, co vám do 15 min přinese úlevu....ale berete-li ho, dejte si na to pozor. Prozac zpočátku zabíral perfektně, pak přišly časy, kdy mi bylo sem tam hůř, ale nasadila jsem lexaurin a stabilizovala se a prozac zase fungoval relativně dobře. Poslední dva tři roky jsem se vůbec po psychické stránce necítila dobře, myšlenky na sebevraždu byly mým každodenním večerním rituálem hodně měsíců ale protože jsem si říkala, to je u deprese normální, tak mě ani nenapadlo se o tom psychiatrovi zmiňovat. Jednou jsem u něj seděla v čekárně a byla tam paní, která mi řekla že už se vším končí. A když mě zavolal do ordinace, tak jsem mu o ní řekla. On jen mávl rukou, že je to normální a že ten kdo o tom mluví, tak to nikdy neudělá. Takže já o tom už s ním nikdy nemluvila. Asi víte, co deprese obnášejí - pocity méněcennosti, nic vás nebaví, nemáte sílu fungovat a žít, postupně mi připadá, že ztrácím paměť, stejně tak ty pocity, že jsem tak nějak mimo, že se neumím radovat atd. atd....no a to vše při prozacu a lexaurinu. Mluvila jsem o tom se svým psych. a on na to, že jsem vyloženě prozacový typ. Ptala jsem ho na zvýšení dávky,ale to mi řekl, že to nemá smysl, že se dávkování u prozacu nezvyšuje. No a tak jsem hledala jak si pomoci sama. Na dost dlouhou dobu mi pomohlo užívání tzv. smartdrugs - DLPA a DMAE - fakt úžasně to funguje, je to přírodní a nenávykové - jen trochu do peněz to jde. Ale po čase - typuji cca po třičtvrtě roce to přestalo fungovat, celá jsem byla mimo sebe a tak jsem je přestala brát a ejhle bylo mi fajn. Trvalo to asi měsíc a zase depky byly zpět. Prozac jsem brala stále a lexaurin k němu při pocitech úzkosti, když jsem někam šla a myslela,že to nezvládnu, když jsem byla v nějakém konfliktu, který mě rozhodil. No a před dvěma měsíci jsem se ocitla na dně - přišla jsem k doktorovi a on viděl, že je opravdu zle. A nasadil mi asentru50 a ta mě dovedla až mezi vás:). Prozac ale užívám a mám užívat stále - což mi připadá divné. A lexaurin teď mám už jen půlku denně. Když jsem asentru začala užívat, tak jsem byla 14 dní ve stavu, kdy jsem prakticky jenom ležela nekomunikovala, když mi někdo volal, nezvedala jsem telefony atd. - prostě deprese jak vyšitá. Asi po 14 dnech jsem pocítila mírné zlepšení a po třetím týdnu mi bylo docela dobře. Teď ji beru druhý měsíc a musím říct, můj stav je dobrý. Bušení srdce mám cca od 12 let - nikdy mi nezjistili příčinu, ale přesto na něj cca 20 let užívám vasocardin - 3x denně. No a když se mi srdce rozbuší, tak si ho vezmu a buď mě to do hodiny přejde a když ne, volám lékaře. Taky mám přitom strach ze smrti - ale taky už to není jako dřív - člověk si zvykne. Bohužel mně se někdy stane, že to nepřejde a 3x jsem s tím byla v nemocnici na jipce, trvalo i 9 hodin,než se lékařům moje srdce podařilo zklidnit. Občasné třesení rukou, pocení, průjem - tak to jsem nikdy neřešila a nikdy mě nenapadlo o tom mluvit s psychiatrem, nenapadlo mě,že to může souviset s depresí. Ale mnoho vašich příspěvků mě přinutilo se na své problémy dívat i v této souvislosti. Ještě bych vám chtěla říct svůj názor na to, co prožíváte při začátku užívání ad. Přijde mi, že ty stavy nutně nemusí být vedlejšími účinky asentry nebo jiných ad, ale prostě to může být součást vaší nemoci - deprese - třeba ta apatie, pocit, že jste mimo sebe - nemyslím si,že to je jen díky asentře. Je mi 42 let a jsem z Č. Budějovic. Moc všechny zdravím a přeji klid a pohodu.

Ahoj Leni, právě jsem dočetls tvůj dlouhý příspěvek a jsem moc ráda, že je ti dobře!!!! Já beru ad dvanáctý den a jsem na tom tak nějak zatím pořád hůř. Pocity, že jsem mim o mám neustále a hlavně ráno, když na to začnu myslet a konrolovat sama sebe. Pak už se to se mnou vleče. Měla jsem to i před ad, jen teď je to trochu horší. pořád čekám, kdy se dostaví mírné zlešení a pořád nic. Píšeš a všichni píšete, že je to normální, tak snad ano. Leni a je možné, že se nežádoucí účinky můžou dostavit až dvanáctý den? když jsem začala ad brát, tak jsem normálně spala a dnes v noci najednu vůbec, tak nevím jestli to mám přikládat ad nebo ne. Marki už jsi začala?? Úplně tě chápu, byla jsem stejná, trvalo mi půl roku, než jsem ad začala užívat a to hlavně díky Františkovi, Jitě a všem co tu píšou. To oni mi k tomu pomohli, sama bych to asi nezvládla! Marki netrap se už a začni. Přesně jak píše František, čím dřív začneš, tím dřív ti bude líp. Mě taky psal, ať to pořád neodkládám a já to i přesto odkládala a teď si na to vždycky vzpomenu, protože kdybych začla hned první den co mi to František psal, bylo by mi už možná dobře. Teď zatím pčítám dny, kdy se dostaví aspoň maličké zlešeníčko. Františku ráda bych se tě ještě zeptala, můžu jíst k ad neurol 0,5? Včera jsem si brala na spaní 0,25 a nepomohl mi. Tak nevím, jestli k ad můžu ten silnější. Myslím jen na noc, abych se vyspala. Musím se kvůli malému aspoň trošku vyspat, ať ho přes den uhlídám :-). Mějte se a krásný večer!

Ahoj Mončo, já myslím, že ty pocity, které teď máš by se dostavily i bez užívání léku. Tedy to podle mého názoru není vedlejší účinek asentry. Ta prostě ještě nezačala fungovat 14 dní je krátká doba a ty jsi upadla do nějakého stresu, který se Ti takto projevil. Možná to někdo uvidí jinak, ale já si myslím toto. Vydrž a určitě to bude dobré. Jeden den nespaní ještě Mončo není nic tragického, nestresuj se tím, možná jsi ani nemusela brát ten neurol. Že někdo nespí pár dní, ještě neznamená, že je to porucha, kterou musíš léčit. Já jsem dostala od lékaře na spaní Frontin a to je fakt silný prášek, bohužel patří mezi benzoněco.... stejně jako lexaurin a je návykový. Jenže to jsem nevěděla a tak jsem vesele přes den brala lexaurin a na noc si zobla frontinu. No teď už ho neberu a většinou spím. Když je problém, tak zkusím obyčejný aspirin nebo ibalgin, taky jsem zkoušela bylinkové tabletky benossen. Zrovna dnes jsem se v noci několikrát vzbudila, ale to bylo ze stresu. Dnes jsem totiž byla pozvaná před posudkovou komisi - mám částeč. inv. důchod na záda a tak jsem se bála, jestli mi ho nevezmou, taky jsem musela jít na finančák a to taky není bůhvíjaké potěšení, takže proto to noční buzení a dnes doufám, že budu spát opět dobře a Tobě přeji to samé.

Ještě se omlouvám za překlepy, malý pofňukává, tak píšu ve stresu.

Ahoj Leni - moje krajanko.Souhlasím s Tebou,že stavy,které nemocný prožívá,nejsou vždy důsledkem AD,většinou jsou vyústěním právě té nemoci,jsou její součástí.Vedlejších účinků je mnoho,ale stavy třesu,vnitřního neklidu,odcizení atd.jsou průvodními jevy naší nemoci.Máš za sebou už bohaté zkušennosti,asi nejvíce z nás všech.No,jinak myslím,že o všem,co se nám děje,bychom s psychiatrem mluvit měli,on je tady od toho,aby to vyhodnotil a případně přeléčil.Stavy,které popisuješ znám a vím,jak jsou skličující a vyčerpávající - také jsem si to prožil.Též jsem užíval Asentru,ale mne nezabírala,takže po čtyřech měsících mi psychiatr léky změnil na Arketis a ten,zdá se zabírá.Mončo - já už jsem Ti psal,abys nečekala,že se ráno probudíš a ucítíš,že je Ti líp.To přichází postupně a pomaloučku,třeba tak,že jeden den na chvilku zpozoruješ,že jsi se uklidnila.Z toho se dá potom těžit do dalších dnů.To zlepšování je opravdu velice mírňoučké,je to takový mravenčí krok,ale postupně přichází každý den další a další.Jde o to,to nějak pocítit a nastartovat sebe sama k víře v úspěch.Co se týká Neurolu 0,5,tak si ho klidně na noc vezmi.Ale opravdu jen večer na spaní.Z Jižních Čech zdraví František.

Ahoj Františku, taky zdravím svého krajana:). Btw: v Táboře to moc dobře znám, 4 roky jsem tam chodila na střední. Nejdřív jsem bydlela na intru, pak v Měšicích v podnájmu a nakonec přímo na náměstí v Táboře. Mám to hrozně ráda na hradbách a u Jordánu, mám samé hezké vzpomínky na tu dobu. Taky taneční jsem tam vychodila:). Františku, myslíš, že je obvyklé brát ta dvoje antidepresiva najednou? Už jsi o tom někdy ty nebo někdo jiný slyšel? Můj psychiatr je přesně takový jako tady popisují ostatní děvčata (snad kromě dvou výjimek) - přijdeš k němu, jsi tam 5 min než napíše recept a jdeš. Všimla jsem si, že míváš bušení srdce. Mám na to pár rad - jak bušení zastavit nebo se o to pokusit. Vím, že máš tu uvolňovací metodu, ale kdybys chtěl vyzkoušet Ty nebo ostatní něco jiného, tak občas funguje zadržení dechu. Zhluboka se nadechnout a ten vzduch z pusy jakoby tlačit do krku. Mně to zabírá úplně na začátku, když zachytím to bušení včas. No a taky jsem četla, že je dobré vypít sklenici ledové nebo studené vody a já ještě kdysi praktikovala při rozbušení srdce různé štípání se nebo škrabání se - prostě mě to uklidňovalo, to štípnutí přehlušilo ten strach z toho, že se to srdíčko nevrátí do normálu:). A když už to mám rozběhnuté, tak si vezmu dva lexauriny a to taky pomáhá, protože se přestaneš tolik nervovat. Hezké odpoledne. L.

Františku děkuju! Teď jsi mě potěšil, protože jsem možná na dobré cestě. Od té dby co beru ad je mi sice hůř, ale už se mi dvakrát stalo, že jsem byla chvilinku klidná a konečně nevím jak to popsat, tak nějak nohama na zemi :-). tak snad se to bude jen prodlužovat, tyhle příjemné chvilky. Mě pořád nejvíc ze všeho děsí to odcizení, vždycky mám hozný strach, že to třeba nepřejde a už tak zůstanu :-(.

ahojky moji milí..čtu to tady stále a koukám, jak přibývají diskutanti...bojíte se návyku na Neurol..já vás chápu, ale prostě pravda, že pokud neberete nad 1, 5 mg, tak to je v pohodě a hlavně to pomůže!!! Leni, to sisi teda musela počíst, než ses dostala sem..já jsem začala přede rokem:o), to tady toho bylo o dost míň, pamatuji si, jak jsem se uklidňovala, že nejsem sama a ostatní to prožívají, jako já..byla to fakt blbá doba, takže vás nováčky, kteří začínají s AD plně chápu, že zde hledáte podporu a vysvětlení..sice jsem Asentru brzy vyměnila za jiná Ad, neb mi opravdu nesedla, ale tady jsem zůstala..nyní jsem na Argofanu 150...Františku, tak jsem byla v pátek u psych,říkala jsem mu o t¨ěch třesech, strachu, vyplašenosti, co občas prožívám..popravdě mi řekl, že už neví, co dělat, ale že by rozhodně prášky neměnil.já také ne, ty mě zbavily nepříjemných myšlenek a vůbec je mi líp,ale prý je to také tou mou změnou, protože mě to bere, když jsem doma, v novém domově..musím ale také přiznat, že je to čím dál lepšía věřím, že si prostě zvyknu:o)..mám fakt dny, kdy mi nnení vůbec nic a když to přijde, tak to do hodiny zmizí a to je dobré znamení, že je i dobře..takže snad bude těch krásných dní víc a víc!!! Moni, taky mám krásný pocit, když je mi dobře a to bych nejradši létala a křičela to do světa,ale asi by to jen tak někdo nepochopil, že je mi prostě dobře na duši:o)..všem přeji krásné dny bez stresu!!

ahojky moji milí..čtu to tady stále a koukám, jak přibývají diskutanti...bojíte se návyku na Neurol..já vás chápu, ale prostě pravda, že pokud neberete nad 1, 5 mg, tak to je v pohodě a hlavně to pomůže!!! Leni, to sisi teda musela počíst, než ses dostala sem..já jsem začala přede rokem:o), to tady toho bylo o dost míň, pamatuji si, jak jsem se uklidňovala, že nejsem sama a ostatní to prožívají, jako já..byla to fakt blbá doba, takže vás nováčky, kteří začínají s AD plně chápu, že zde hledáte podporu a vysvětlení..sice jsem Asentru brzy vyměnila za jiná Ad, neb mi opravdu nesedla, ale tady jsem zůstala..nyní jsem na Argofanu 150...Františku, tak jsem byla v pátek u psych,říkala jsem mu o t¨ěch třesech, strachu, vyplašenosti, co občas prožívám..popravdě mi řekl, že už neví, co dělat, ale že by rozhodně prášky neměnil.já také ne, ty mě zbavily nepříjemných myšlenek a vůbec je mi líp,ale prý je to také tou mou změnou, protože mě to bere, když jsem doma, v novém domově..musím ale také přiznat, že je to čím dál lepšía věřím, že si prostě zvyknu:o)..mám fakt dny, kdy mi nnení vůbec nic a když to přijde, tak to do hodiny zmizí a to je dobré znamení, že je i dobře..takže snad bude těch krásných dní víc a víc!!! Moni, taky mám krásný pocit, když je mi dobře a to bych nejradši létala a křičela to do světa,ale asi by to jen tak někdo nepochopil, že je mi prostě dobře na duši:o)..všem přeji krásné dny bez stresu!!

ahojky moji milí..čtu to tady stále a koukám, jak přibývají diskutanti...bojíte se návyku na Neurol..já vás chápu, ale prostě pravda, že pokud neberete nad 1, 5 mg, tak to je v pohodě a hlavně to pomůže!!! Leni, to sisi teda musela počíst, než ses dostala sem..já jsem začala přede rokem:o), to tady toho bylo o dost míň, pamatuji si, jak jsem se uklidňovala, že nejsem sama a ostatní to prožívají, jako já..byla to fakt blbá doba, takže vás nováčky, kteří začínají s AD plně chápu, že zde hledáte podporu a vysvětlení..sice jsem Asentru brzy vyměnila za jiná Ad, neb mi opravdu nesedla, ale tady jsem zůstala..nyní jsem na Argofanu 150...Františku, tak jsem byla v pátek u psych,říkala jsem mu o t¨ěch třesech, strachu, vyplašenosti, co občas prožívám..popravdě mi řekl, že už neví, co dělat, ale že by rozhodně prášky neměnil.já také ne, ty mě zbavily nepříjemných myšlenek a vůbec je mi líp,ale prý je to také tou mou změnou, protože mě to bere, když jsem doma, v novém domově..musím ale také přiznat, že je to čím dál lepšía věřím, že si prostě zvyknu:o)..mám fakt dny, kdy mi nnení vůbec nic a když to přijde, tak to do hodiny zmizí a to je dobré znamení, že je i dobře..takže snad bude těch krásných dní víc a víc!!! Moni, taky mám krásný pocit, když je mi dobře a to bych nejradši létala a křičela to do světa,ale asi by to jen tak někdo nepochopil, že je mi prostě dobře na duši:o)..všem přeji krásné dny bez stresu!!

ahojky moji milí..čtu to tady stále a koukám, jak přibývají diskutanti...bojíte se návyku na Neurol..já vás chápu, ale prostě pravda, že pokud neberete nad 1, 5 mg, tak to je v pohodě a hlavně to pomůže!!! Leni, to sisi teda musela počíst, než ses dostala sem..já jsem začala přede rokem:o), to tady toho bylo o dost míň, pamatuji si, jak jsem se uklidňovala, že nejsem sama a ostatní to prožívají, jako já..byla to fakt blbá doba, takže vás nováčky, kteří začínají s AD plně chápu, že zde hledáte podporu a vysvětlení..sice jsem Asentru brzy vyměnila za jiná Ad, neb mi opravdu nesedla, ale tady jsem zůstala..nyní jsem na Argofanu 150...Františku, tak jsem byla v pátek u psych,říkala jsem mu o t¨ěch třesech, strachu, vyplašenosti, co občas prožívám..popravdě mi řekl, že už neví, co dělat, ale že by rozhodně prášky neměnil.já také ne, ty mě zbavily nepříjemných myšlenek a vůbec je mi líp,ale prý je to také tou mou změnou, protože mě to bere, když jsem doma, v novém domově..musím ale také přiznat, že je to čím dál lepšía věřím, že si prostě zvyknu:o)..mám fakt dny, kdy mi nnení vůbec nic a když to přijde, tak to do hodiny zmizí a to je dobré znamení, že je i dobře..takže snad bude těch krásných dní víc a víc!!! Moni, taky mám krásný pocit, když je mi dobře a to bych nejradši létala a křičela to do světa,ale asi by to jen tak někdo nepochopil, že je mi prostě dobře na duši:o)..všem přeji krásné dny bez stresu!!

Ahoj Kačko (mám dceru Káťu:)), máš pravdu, že jsem si opravdu početla. Ale chtěla jsem znát "vlákno" téhle diskuse, vědět s kým se bavím atd.. Víš jak píšeš, že máš ty třesy, tak mě napadla jedna věc. Nevím jak často teď bereš neurol poslední dobou, ale je možné, že jsi ho užívala a stala jsi se na něm závislá - a já myslím, že na každé byť sebemenší dávce si můžeš vypěstovat návyk, když ji užíváš dlouhodobě a pravidelně a ten třes může být cosi jako abstinenč. příznak. Jen mě to tak napadlo, možná František řekne že to je nesmysl, ale prostě je to taky možnost. V tom případě bys mohla zkusit postupně vysazovat. Měj krásný den, doufám, že klienti cestují jak zběsilí a ty si to v práci užíváš.

Dámy,zdravím Vás.Leni,to mne těší,že máš tak hezký vztah k mému rodišti.Já jsem zase měl před mnoha lety v Budějovicích dědečka a jezdil k němu o prázdninách,bydlel na Lidické,kousek od nemocnice.Dodnes jsem v Budějovicích minimálně dvakrát do měsíce,protože tam sídlí můj zaměstnavatel a já tam vozím uzávěrky atd.O tom,že někdo bere dvoje AD najednou,jsem ještě neslyšel,normální je kombinace AD a k tomu např.Neurol,nebo Lexaurin.Děkuji Ti za rady při bušení srdce,s tím dechem je to zajímavé a s tou vodou,ještě víc.Doufám však,že to nebudu potřebovat.Ale kdyby ano,tak to vyzkouším.Ono tom s tím dechem,je celkem praktické,protože ve chvíli,kdy to přijde,může být člověk zrovna třeba v autobusu a tam mu nezbyde nic jiného,než to nějak překonat,zkrátka odtud se nedá jen tak utéct někam do "bezpečí" Takže ještě jednou díky.Jinak co se týká návykovosti na Neurol - já se nebráním tomu,že si na něj může někdo navyknout,každý snáší léky jinak a když si zvykne na to,že mu Neurol pomůže,tak se může stát,že ho bude užívat čím dál tím častěji a to už je potom návyk.Ale já jsem zatím nikoho takového nepoznal,při dávce 0,25 mg,třeba i třikrát denně,podle mého lékaře návykový není.Tak a teď si vyber,jeden doktor řekne to a druhý ono.Holt co doktor,to názor.Ale myslím,že by to měl člověk poznat sám na sobě,totiž jestli se k návyku schyluje,anebo ne.Protože pokud přijdou myšlenky typu musím vzít Neurol,jinak se sesypu a za další třeba tři hodiny mne to napadne znovu s tím,že mi nezabral,že potřebuji silnější dávku,tak to už se dá mluvit o problému.Protože potom je člověk schopen řešit vše Neurolem a tam už ta závislost je jednoznačná.Takže z tohoto úhlu pohledu lze říci,že na Neurol (to samé platí pro Lexaurin a další tlumící léky) lze získat závislost.Hodně to také samozřejmě záleží na tom,jakým způsobem nás lékař informuje,jak k nám přistupuje,jakou zvolí léčbu a jak my s ním chceme komunikovat.Mončo - neboj přejde to,odcizení patří k nemoci na níž se léčíš.Jen to chce čas,trpělivost a víru v úspěch.Pokroky už děláš,teď máš z čeho žít,teď nabývej sebevědomí,teď se chval,jak to zvládáš a kdyby jsi byla na pochybách,řekni si že jsi to zvládla,i když třeba s nějakými problémy.Ale zvládla jsi to a to je prioritní.Chval se,chval se,chval se.Je to důležité,získáš nadhled a sebejistotu.Kačko,my dva jsme už na téma Tvé nové bydlení diskutovali.Já Tě chápu,máš radost z nového domu,všechno je perfektní a přesto se někdy necítíš úplně v pohodě.Vlastně se Ti nic neděje a to je právě ono.Už jsem Ti jednou psal,že my potřebujeme určitou formu takového malinkatého stresu,prostě mít před sebou něco,co nás malinko zneklidňuje.A pak dokážeme fungovat.Ale jak je vše v klidu,přijde nějaké uvolnění a my najednou začneme pociťovat,že se nám na chvíli přitíží.Je to absolutně nelogické,ale je to tak.Jako bychom v momentě,kdy musíme zatnout zuby a čelit něčemu nepříjemnému,zároveň dávali najevo svou sílu a odhodlání bojovat a v momentě,kdy polevíme,tak se ta mrška deprese otřepe a začne na nás zase dorážet.Všichni tady dobře víme,že ten boj je dlouhý,ale ne nekonečný.Jednou zase bude dobře.Zdraví František.

Františku zdravím Tebe i všechny ostatní. Vzpomínám teď na Dášu, už tu dlouho nebyla a byla bych ráda, kdyby se zase ozvala. Prožila jsi hrozné věci, jen se mohu domnívat, jak se cítíš, ale kdybys nakoukla, ozvi se, jak se Ti vede. Františku, moc dobře vím, kde je Lidická a tak i vím, kde jsi občas trávil dětství:). Kdybys měl někdy chvíli čas, můžeme se domluvit a sejít se. Zajít na kávu nebo se jen tak projít a trochu popovídat. Včera jsem mluvila s kamarádkou, která má obchůdek s kosmetikou. Poprosila mě,jestli bych jí tam nevypomohla, takže od příštího týdne tam budu chodit 2x týdně na 6 hodin. Když jsem měla před dvěma měsíci ten propad a začala pak s asentrou, tak jsem přestala chodit do práce a teď už nějaký ten den přemýšlím, kdy a zda se tam vrátit - byla to jen brigáda, ale každý den. Teď se objevila tahle nabídka a tak jsem to uvítala jako impuls a bude to takové pozvolné zvykání si na lidi a na práci a po prázdninách bych potom šla zpět tam, kde jsem dělala předtím. Narozdíl od mnohých z vás, mi je nejlíp doma, nevyhledávám lidi, mám obavy z toho, jak to v práci zvládnu. Určitě budu nervozní, ale třeba taky na všechno zapomenu a budu naprosto normálně fungovat. Sama jsem zvědavá. Mějte se hezky a pište jak se máte. Lenka

no u mě je to pořad tak nějak stejny beru 15mg cipralexu a na noc 15 mg mirtazapinu ale mam pořad strašně stuhly svali na krku nevim jestli je to tou uskosti hodně často davam ramena k učím ani si to neuvědomuju to sou pry stresovaní líde tak paaa

Ahoj Leni,rád se s Tebou sejdu,určitě se domluvíme.I já jsem na začátku léčení měl strach jít mezi lidi,vlastně to tím začalo.Nejbezpečněji jsem se cítil doma a vlastně,když na mne přijde nějaká ataka (naštěstí to už není tak často) tak to trvá dodnes.Je to normální,protože každý z nás si hledá své bezpečné místo,kde v případě potíží hledá svůj klid,kde se uchýlí sám do sebe a tiše si protrpí ty nepříjemné chvíle.Postupem času to odeznívá,strachu ubývá a pak přijdou chvíle,kdy se začneš těšit tak jako dřív.Sice ještě v mysli zůstávají takové malé pochybnosti,ale to si člověk již dokáže pohlídat a zdůvodnit.V práci to budeš zvládat,o to se neboj,možná Tě to bude stát ze začátku mnoho sil,ale až si zvykneš,půjde to k lepšímu.A co Jitko Ty?Už dlouho jsi se neozvala,napiš jak jsi na tom.Všechny zdraví František.

Františku a všichni, nemáte někdo zkušenost s motáním hlavy při ad? Je možné, že se mi po 14ti dnech braní začne točit hlava? Včera jsem měla stavy, kdy jsem si musela dvakrát sednout, abych neomdlela a večer jsem si musela vzít neurol, už to nešloo vydržet. Byla jsem úplně mimo. Je možné, že je to vedlejší účinek? Děkuji a všechny vás moc zdravím!

Mončo, já mám to samé. Taky se mi objevilo motání hlavy např. při pohybu hlavou ze strany na stranu a nahoru dolů. A ad beru už dvacet let. Ale teď mám nově přidanou asentru, tak myslím, že to je tím. Ale musím říct, že to i ustává... rozhodně to už není tak časté jako např. před 14 dny. Tak věřím, že i tebe to časem přejde.

ahoj megi ja nevim akušenosti z asentrou nemam ale určitě je to možne to se neboj ja tet taky nic moc mam strašně stuhlí krk nemužu vubec dat hlavu na stranu k rameni selí sval mě tahne sem stoho zoufala a moje deprese nebo uskost no nic moc mam tyden zvíšenou davku a nic moc asi budu přemíšlet o jinem leku ach jo paa