Alergie na chlad propuká hlavně na podzim a v zimě, kdy se vlivem chladného počasí zvyšuje počet těch, které trápí nepříjemné kožní projevy při pobytu v chladném či mrazivém vzduchu nebo po přechodu z tepla do zimy či naopak. Nejčastěji se jedná o zarudnutí pokožky, kopřivku s úporným svěděním, popraskání kůže nebo otoky těch míst těla, která nejsou dostatečně chráněná oblečením.
Zdravím všechny debatníky.Chtěl bych se s Vámi podělit o pár poznatků ze dnů minulých.Předem musím říci,že se nyní cítím docela dobře,ačkoli mám občas mírně pochybné myšlenky ve smyslu,zda zvládnu příchozivší situace.Ale dokážun se s tím vyrovnávat a v podstatě vše zvládám bez obtíží.Mám za sebou první týden dovolené,měl jsem zde dceru s přítelem a protože se nám nechtělo jen sedět doma,byli jsme na několika akcích,ze kterých bych se v minulosti dozajista klepal a byly by pro mne velikým vypětím.Byli jsme u otce na chalupě,kde se našlo dost různé práce,od štípání dřeva po drobné úpravy elektriky,anebo sečení trávy.Dcera měla jeden den závody (jezdí parkur)tak jsme strávili den na koních.V pátek jsme s přáteli podnikli výlet do malebné Telče,navštívili jsme zámek atd.Těch akcí bylo víc,nebudu Vás tím unavovat.Píšu to hlavně proto,aby Ti,kteří s léčením začínají a jsou stále na pochybách a stále čekají na ten den D,kdy už jim konečně bude dobře,viděli,že po určitém čase,který je velmi individuální,po velké dávce trpělivosti a sebezapření,opravdu přijde doba,kdy si budou moci užívat život,téměř jako dřív.Neříkám,že mám vyhráno,to ještě zdaleka ne,ale posunul jsem se v léčení někam ke snesitelné části,tam,kde je panika sice ve střehu,ale dá se zvládat pomocí sebejistoty.Každý z nás se musí ve svém léčení naučit se svými potížemi pracovat a měl by si najít cestu k tomu,jak se jim dokázat vzepřít a odhánět je od sebe.Je to ale velmi dlouhý proces a ačkoli já tady nyní píši veskrze pozitivně,neznamená to,že mne nemůže potkat nějaká krize,která se mne zase bude snažit srazit na kolena.Pokora vůči našim potížím je taky důležitou složkou léčení,člověk si musí stále uvědomovat,že nemoc je ještě tady a že se jen tak nevzdá,nebo - li - že je mi jeden den dobře,ještě neznamená,že druhý nemůže být mizerně.To platí po celou dobu léčení a mnohdy i po vysazení léků.Za sebe musím říct,že mám nyní po více než dvou letech zase pocit,že si dokážu něco užít a těšit se na to.Prošel jsem v životě mnohými peripetiemi a když se to všechno sečetlo a snoubilo s mojí povahou,vyvinul se z toho startovací proces mých potíží.Každý člověk prochází v životě různými stresy,někdo si je ale nepřipouští.Bohužel my ano a proto si musíme projít touto bitvou,která nás tak omezuje a ždímá z nás poslední zbytky sil.Nesmíme ale ztrácet víru ve zlepšení,i když se třeba necítíme dobře,příkladem budiž Kačka a Jitka.Vše zlé je pro něco dobré,díky tomu,co nyní prožíváme se vyvíjí naše duše,formuje se naše myšlení,dokážeme o životě víc přemýšlet a vážit si nejen života samotného,ale každé sebemenší hezké chvíle,kterou nás osud obdaří.Žijeme z přítomnosti a dokážeme se radovat i z maličkostí,což mnoho zdravých lidí nedokáže.A to je na naší nemoci pozitivní,z toho můžeme čerpat síly do budoucna.Z Jižních Čech pozdravuje František.
Přidat nový komentář