Asentra 50

Ahoj Mončo,že se Ti může točit hlava,není nic mimořádného.Taky se mi po pár dnech braní léků trochu točila.Netrvalo to moc dlouho,asi tak deset dnů.Pak to zmizelo.Na počátku léčení se mohou vyskytovat různorodé vedlejší potíže.Nedá se nic dělat,je třeba to ustát a bojovat dál.Držím palce,František.

Františku bojuju! Jsou to vlastně ty samé pocity jako jsem měla před ad, jen někdy trochu horší. Teď mám spíš špatný pocit ze žádného výsledku. Ale asi je opravdu moc brzy. Megi a jak dlouho ad bereš? Mějte se všichni, zdravím vás!

mončo, úplně takhle jsem se cítila já, myslela jsem, že to přestanu brát, protože mi bylo hůř a hůř a přikládala jsem to práškům..je fakt, že pak to doktorovi připadalo také divné, že se to nelepší a Asentru mi změnil..takže od začátku znova, ale u dalších jsem pocítila úlevu do tří týdnů..také mi tehdy říkal, že to není z AD, ale že mám prostě depku, jako prase, což jsem si tehdy nemyslela, myslela jsem , že mám úzkosti a panickou poruchu, bála jsem se nemocí, pozorovala jsem se atdatd, dělalo se mi slabo, úzko, nespala jsem, brněly mě ruce, bolely záda...hrůza..NEBOJ, zmizí to a bude se to lepšit!!! tyto pocity už nemám, ale stejně nejsem úplně v pohodě...jak si tady píši s Františkem, mám teď asi opravdu něco jako úzkostnou panickou poruchu..beru AD již rok a myslím, že jsem si prošla snad všemi možnými stavy, včetně myšlenek na sebevraždu, ikdyž vím, že bych to neudělala, ale bylo to tam...hledala jsem různé diagnozy na internetu, prostě magorka..to mě pustilo, ale... FRANTIŠKU, já pořád bádám nad tím, čím se to u mě děje, ale fakt jsem na nic konkrétního, co mi vyvolá ten třes a takový neklid a strach nepřišla...člověče, já se jako bojím, ale není to tak, že bych se bála, že se mi něco stane, nebo někomu atd, ale popsala bych to více, jako neklid uvnitř, více mi občas buší srdce, ruce se mi třesou, naštěstí ne úplně viditelně napovrchu, bývá mi občas i špatně od žaludku...vím, že to přejde, někdy to trvá dýl, někdy míň...no prostě ty víš, o čem píši..trochu mě občas hlodá myšlenka na nějakou nemoc, že mám, třeba nedávno jsem četla o RS a už jsem se v tom viděla a věř mi, měla jsem zkažený den a bylo mi divně..a to mi stačí u čehokoliv ostatního, si něco přečíst, co se týká nemocí, či depresí a sebevraždy a jsem takzvaně v hajzlu, vůbec si nedokážu říct, ty magore, vždyť to nejsi ty a ty máš svůj život a svoje blízké...tady v domku je to lepší, cítím se tady zase o něco líp, to bude dobré časem, obávám se ale,že těch myšlenek a scénářů v mé hlavě se nezbavím a to beru AD, které toto tiší!!neumím si představit, co by bylo, kdybych je nebrala...zajímavé je, že pokud jsem s někým, nebo v práci prodávám, mám okamžitě jinou náladu, řeším, vysvětluji, jaké je to tam a tam a jsem úplně v pohodě!!! co ty vlastně bereš? neměla bych mít to, co ty? tak se mějte všichni a pevné nervy!!!! papa

Ahoj Kačko,opravdu jsi to odhadla správně - naprosto vím co prožíváš.Víš,já taky dlouho bádal nad tím,co mi vlastně tu ataku,tu panickou poruchu spouští.U mne to je tak,že když jsem měl jít někam mimo domov,tak jsem o tom donekonečna přemýšlel a bortil se strachy,že se tam sesypu.Vlastně jsem se tím přemýšlením a hlavně strachem nastartoval sám a pochopitelně,že když na to přišlo,tak mi bilo srdce jako o závod,tlaky na hrudi,třes rukou,vnitřní třes,průjem,bolení břicha,nevolnost,točení hlavy - no bylo toho na jednoho až dost.Je zajímavé,že když jsem se dokázal vykopat z bytu a na místo dorazil,že jsem se docela rychle uklidnil a pak jsem už fungoval normálně.Dodnes nevím,čím to je.U Tebe to možná bude určitý strach z fyzického onemocnění,myslím,že díky tomu jsi s AD začínala.Jsi přece jen citlivá žena a ne každý snáší zprávy,které se ho prakticky netýkají dobře.On tam asi přece jen hlodá ten červíček,jako že - co kdyby se to stalo mně,nebo někomu mně blízkému.A z toho to u Tebe myslím pramení.Že je Ti v práci dobře,to je logické - nemáš čas se zaobírat sama sebou.U mne je to úplně stejné.Musím se na práci soustředit a proto nemám čas se pozorovat.Jinak já beru lék ARKETIS 20mg - jednu tabletku denně.Užívám ho vždy ráno.Ze začátku jsem k němu bral dle potřeby Neurol 0,25mg,ale ten už nyní téměř neberu.Vlastně jsem ho vzal asi jen jednou za poslední tři týdny a to ještě jen preventivně,protože jsem měl v práci takovej stres,že jsem začal pociťovat,myšlenkové pochybnosti,jestli to vůbec zvládnu.Špatně se mi neudělalo,nakonec jsem poruchu po téměř šesti hodinách odstranil.Navíc to bylo v noci a všude kolem tma jak v ranci a na každém kroku číhalo nebezpečí v podobě vysokého napětí.Jsem za třiatřicet let praxe na něco zvyklý,ale tohle bylo opravdu náročné po všech stránkách.A vida - zvládl jsem to a to jsou právě ty situace,které člověka posilují,i když se v nich necítí dvakrát příjemně,přesto z nich dokáže vytěžit do budoucna sebevědomí a přesvědčení,že když zvládl prakticky bez našich psychických potíží takovouhle situaci,tak co by nezvládl mnohem lehčí.Je to klíč ke zlepšování našich potíží.Dokonce si myslím,že v pokročilejším stádiu léčení,tedy v době,kdy se bude člověk cítit minimálně napůl dobře,by měl takovéhle situace vyhledávat,klást si cíle,které pro něj před nedávnem byly obtížné,ba neřešitelné.A po jejich zvládnutí,se zákonitě každému uleví,každý si uvědomí,že toho dokáže zvládnout o mnoho víc,než třeba před měsícem.A to nás posiluje,to vědomí,že se začínáme pomaloučku navracet do života.Přeji všem dobrou noc a klid a pozitivní mysl.František.

čauky Františku, vystihl jsi to naprosto přesně!!!všechno moje trápení pramení ze strachu z nějaké nemoci..ze smrti..můj mozek strašně moc přemýšlí, vymýšlí kraviny a mě to strašně vysiluje a trápí..bohužel s tím nic neudělám..jen mohu napomoci tomu, že jsou to kraviny a zkusit se zabavit něčím jiným..ale víš přece, jaká je moje práce, možná teď lidi mám, ale nastane podzim a nikdo chodit nebude a budu zase více a více přemýšlet, chjo..to je ale život..vím, že plno lidí je na tom stokrát hůř..a já se tady trápím, kvůli blbostem....no nic..dnes vím, že se úplně bortit nemusím, že to zase odejde a bude mi líp a pak zase dokola....koukám, že zřejmě děláš u energetických závodů..na provozu,ne? zajišťujete chod el.energie,ne? poruchy, vysoké napětí, stožáry atd...trochu do toho vidím, můj manžel dělal něco podobného, teda sloužil služby, jinak dělá odběry...jo a chci taky říct, že miluji hudbu, která mě uklidňuje a pomáhá:o)...měj se hezky a někdy zase papa

ahoj moni ja sem AD prala před 3 lety a to citalec20mg měla sem panickou poruchu začla sem ho brat v zaří2006 a v prosinci a lednu to bylo dobry tak sem jej skoušela snížit na 10 ale po tydnu sem pocitovala že to není ono tak sem se vratila k 20 a zustala sem u toho asiv červnu 2009 sem byla tak v pohodě že jsem zašla za dr psich a řekla sem jí že už to nechci brat že se citim byt uplně ok je pravda že uš sem na prašky zapomínala a dokonce si ho vzala 1,2 do tydne tak sme se domluvily že to vysadím bylo mi super ale hned jak sem je vysadila přišli velke stresi přišla sem o praci pak moje sestra si našla gejeto sem nechapala a byla sem s toho neštastna vlastně cela naše rodina pak tatínek dostal nifarkt ale je v pořadku a pak problemi ve vztahu no kvuli tatínkovy sem strašně plakala a myslela si že umře a asi 14 po tom co mu dělali angioplastiku mě děsně začla bolet hlava neměla sem chut na jidlo a myslela si že mam nador pač babička na něj zemřela začla sem ze v noci budit a pořad plakat no nevahala sem a 7 dubna 2010 sem valila za psich a ona mi dala spatky citalopram první 3 dny pulku z 20 a ja hned najela na 20 no první tyden to se neda popsat ale po 14 lepší ale pak zace strašny tak mi to po14 dnech vždicky zvišovala 20,30,40 a za 7 tynu se mi udělalo líp ale sama sem si to o vykendu hned snížila na 20 a razem změna na cipralex 10 tet beru 15mg takže je to 3a pul měsice měla sem tet spíše deprese než PP stale to není ono přišlo mě že když sem to začinala brat před těma 3 lety učinek byl rychlejší no a když mam před menzes tak to je taky něco a co ty jak pokračuješ moni?kačko sem stejnej magor jako ty boli mě klouby mam revmatojidní artritidu boli mě hlava mam nador atd taky si to hledam na internetu ale DR mě to zakazala řekla že je to bludny kruch a ztakovou se nevileším tak se mějte paa

Skoro každý den pročítám příspěvky, jen je mi pořád hrozně nepopsatelně. Pořád brečím a zdá se mi, že všechno je marnost nad marnost že nic nemá smysl. Snažím se žít a musím dodržova v v práci určité termíny i když pracuji doma. Beru Asentru 100 a teď jsem vyměnila neurol za Lexaurin 3. Také jsem měla Atarax. Nemám odvahu jít k psychiatřičce ke které jsem chodila. Já žádnou diagnozu nemám měl ji můj syn a to ona neobjevila. Raději půjdu ke své obvodní, ta mi také napíše co ji řeknu / tak jak to dělala ona psychiatrička / a ještě semnou alespoň promluví. Cítím se vina měla jsem udělat ještě víc pro syna i když i já i kamarádi byli neustále s ním a mluvili s ním, ale plácal se v depresích a asi se ani nikde neznínil že, s tím že skončí se životem a že na to pořád myslí. Už nikdy se nedovím jestli měl nějakou formu maniodeprase nebo něco jiného.Taky by to do něho nikdo neřekl. Byl to opravu velmi pěkný kluk, na venek sebejistí ale zatím se skrývaly jen pochybnosti o sobě samým a zřejmě nějaký komplex.. Strašně to bolí, kdo to nezažil nepochopí. Mějte se všichni hezky!!! Daša

Omlouvám se za nějaké hrubky, ale jazyka českého jsem maturovala za 1. Teď mi je to jedno. - --- deprese , sebejistý

Ahoj všichni.Kačko dělám u Českých drah,je to taková specifická elektrikařina,něco slaboproudu,něco silnoproudu a něco vysokého napětí.Obyčejně trávím čas v kanceláři různou administrativou,anebo opravami nějakých komponentů,ale jednou za osm neděl mám vždycky týden pracovní pohotovost a to obyčejně musím řešit všelijaké problémy.Co se týká Tvého problému,dobře víš,že je to vždycky otázka období,je to stejné,jako v normálním životě - jednou jsi dole a jednou nahoře.Je to jen o tom,vyhánět ty myšlenky z hlavy a nepoddávat se jim.Megi,Ty by jsi neměla samovolně snižovat dávky,to Ti určitě neprospělo.Chápu,že rodinné potíže,které jsi popisovala jsou velmi stresující,nicméně ta disciplína při léčení je moc důležitá. Navíc to,že se člověk přechodně cítí dobře,ještě neznamená,že má vyhráno.Moje zkušennost je taková,že jsem při prvních AD bral léky ještě čtvrt roku potom,co jsem se už cítil dobře a teprve pak začal pomaloučku vysazovat.Trvalo to další tři měsíce.A přesto se mi po dalším půlroce panická porucha vrátila.V hlavě to prostě pořád zůstává,mozek nezapomíná,čím tělu dokáže ublížit a když to už zdaleka nečekáš,udeří s razancí ještě větší,než dřív.Dašo moc s Tebou cítím a často na Tebe myslím jak to zvládáš.Vím,že ať tady napíšu cokoli,tak to Tvou bolest nijak nezmírní,přesto bych Ti rád řekl,že by možná bylo na místě,najít si nějakého psychologa.S ním můžeš o všem mluvit,vypovídat se,on Tě určitě ve Tvém smutku pochopí a bude se snažit Tě posunout zpět do normálu,anebo přinejmenším Ti poradí,jak se zbavit pocitu vlastní viny.Psal jsem Ti již,aby ses neobviňovala,udělala jsi pro syna maximum a do mysli nikoho z nás nikdo druhý nevidí.On v sobě patrně skrýval nějaké velké trápení a nechtěl o tom komunikovat.Ty nejsi vinna,i když jsi o tom nyní přesvědčená.Myslím na Tebe a jsem s Tebou.František.

Zdravím Tě Františku a všechny ostatní také.Nezapoměla jsem ani na Kačku,četla jsem její přspěvek,ale holka než opět napíše,budou vánoce)).Nevadí,ale pozdravit můžu,jistě si to přečte a jak vidím,drží se statečně a stále bojuje.Tak jako všichni co tady přispíváme a hledáme porozumění!Má léčba jde malinkými krůčky v před,ale opravdu malinkými,ale i přesto jsem spokojená a stále na sobě pracuji a přetvářím své hodnoty a priority a snažm se prožívat každý den v rámci možností co nejlépe!A když se prostě nedaří a je mi bídně,tak relaxuji,poslouchám hudbu,luštím a skládám stále puzzle a prostě ten mozek zaměstnám a hned je líp.Jen toho sluníčka je opravdu dost,chodím sice k vodě a na procházky,ale nějak to teplo nezvládám tak jako loni,ale to i můj věk se pravděpodobně bouří,stárneme všichni a to co jse zvládali za mlada,je už minulostí,tak to je,ale dá se to...!Zítra mám sezení s psychiatrem a dozvím se,jest-li nastoupim do nemocnice,nebo se to zruší,tak jsem sama zvědavá.Ale at to dopadne tak či tak nebudu se bránit,je mi to sice líto,že nebudu s rodinou,ale právě pro ně se chci uzdravit,tak to tak musím brát!!! No nebudu předbíhat a polemizovat otom co bude,nejsem lékař a ukvapené názory stejně nejsou k ničemu.Fyzicky jsem na tom tak,že problém s nohou,který jsem měla takovou dobu zcela odezněl,ale třes a brnění jsou stále,ale jak už jsem psala,neřeším to.Psychika je taky daleko lepší,někdy po ránu obavy,když jsem sama doma,ale je to v malinké míře a zvládám to pomocí myšlenek srovnat,někdy to přejde během chvilky a někdy se mě to drží,ale vždy to odezní,protože jak jsem psala,každá uzkost i ta největší,vždy odezní!!!A moje slovíčko(sebevražda) je sice každý den ,ale v malinké míře a strašně nevýrázné.OCD se léčí moc špatně a prakticky,když se vyléčí jedno,nastane většinou nová varianta,ale já se nevzdám a bude to dobré.Zvládla jsem depresi,panickou p.,silné uzkosti,tak snad zvládnu i tohle,léky jsou a tak se budu léčit třeba celý život!!!Hlavně at žiju a je mi dobře. Františku-příteli virtuální,máš naprostou pravdu ve svém příspěvku,kde píšeš,jak člověka dokáže povzbudit to,co se jevilo před měsícem nemožné.Je to opravdu tak i já s těchto situací nabírám sílu,to co jsem zvládla za tento měsíc a hlavně jak,je naprostá paráda a taky jsem si myslela ,že k tomu nikdy nedojde,že všechno je bezmezně ztraceno,ale není a to je nádhera.Člověk sice začíná od maličkostí,ale právě otom to je člověk se musí smířit s tím,že nemůže žít tak jako dřív,ale musí se k tomu postupně dopracovat,ale pak si to užít a dát to patřičně na odiv i svým blízkým,protože i oni budou jistě štastní,že léčba postupuje ku předu a to je přece moc krásné a povzbuzující pro všechny!!!Každá z děvčat se ptá,kdy ty ADzaberou,ale ono to je opravdu na měsíce a né na dny,kašlete na to,že nejste jako dřív,že nezvládáte to co dřív,radujte se s toho co prožíváte ted a co se Vám povedlo,protože v tomto léčení,je TABU vzpomnat a přemýšlet nad tím,že člověk je jiný.Ano je ,ale postupem léčby se každý dopracuje k pocitům,že se všechno mění k lepšímu,čeká to opravdu každého,jen každého jinak,ale o je přece uplně jedno,hlavně at je nam Všem co nejlépe to je to nejpodstatnější v životě.Dášo a Tobě přeji hodně síly a přestan si vyčítat,že je to Tvá vina,není to tak a tím jak přemýšlíš,to je nejlepší cesta do pekla!Je to strašné co se stalo,ale Ty žiješ a synovi trápením život nevrátí.Snad se nezlobíš za mé věty,ale chci aby jsi byla štastná a život Tě začal bavit,ale špatným přemýšlením to nedokážeš a je to moc velká škoda,alespon to skus a zakladem je proTvou sobu přestat se obvinovat-moc Ti to přeji a držím Ti pěsti at je Ti stále lépe a lépe.No nebudu dál psát ono se říká,že všeho moc škodí a třeba se Vám dlouhý článek nebude chtít číst)) a zse se ozvu,jak jsem dopadla s nemocnicí..Zatím pá a moc se všichni držme!!!

Milá Jitko,přečetl jsem si Tvůj krásný a moudrý příspěvek.Zase mi srdce zaplesalo,když jsem četl Tvé řádky,opět,jako pokaždé to bylo plné moudrých,praktických a realistických úvah,které jsou pro všechny tím správným balzámem na jejich bolavé duše.Umíš úžasným způsobem vyjadřovat své pocity a reakce na ně.Přeji Ti,aby Ti to zítra dobře dopadlo.Držím palce,František.

Megi já mám teď 16tý den ad a pořád nic. Já vím, chtěla byvh všechno hned. Ale nejvíc mě mrzí, že mi ta deprese bere nejhezčí chvíle s mým malým a já mám strach, že prášky nezaberou a budu na tom pořád stejně a přitom malý tak rychle roste. Jsem hloupá, měla jsems ad začít hned a ne nechat to dojít takhle daleko. A jak je tobě? zvládáš to? Všechny vás moc zdravím!

milá jitko...děkuji za pozdrav, víš, čtu to tady všechno, neboj, jen píšu míň..většinou, když mi není zrovna nejlépe, tak se tady vypovídám, ubezpečím se, že nejsem sama a že u nás ,,magorů,, je to normální..i já jsem si přečetla tvůj pěkný příspěvek do konce a moc ti držím palce, hlavně ať je nám dobře, jak jsi napsala a pokud budeš muset do nemocnice, tak to zvládneš, uvidíš..ale , jak to vše čtu, nepřijde mi, že Tě tam pošlou..každopádně se zase ozvi!!! a je pravda, že ostatní chtějí být hned zdraví a přitom jim přece píšeme a radíme, že je to fakt na dlouhé měsíce, či roky...ALE také je chápu, bojí se, že AD nezabírají a že je to horší, také jsem před rokem zjišťovala a ptala se..takže vy ostatní!!! nebojte, úleva určitě přijde!!!!! smiřte se s tím, že to trvá týdny i měsíce!!! FRANTIŠKU- ahá, tak já myslela, že jsi od energetiků :o), ale ono je to jedno, něco společného s nimi máte:o)...dmes mi nebylo nejlépe, ale pak jsem na to zapomněla a byla jsem doma, sekali jsme trávu, koupala se v bazénu, pokecala s manželem, skočila popořát mamce a koukla na dětičky mojí ségry, které miluju:o)..no a je mi fajn!!! prostě to přijde a zase odejde..jo, ale vzala jsem si půlku Neurolu 025. abych se netřásla, to se přiznám :o), ale už kolem oběda a představ si, že pomohl, jakmile jsem ho spolkla, tak to přestalo, no je to normální???!!! tak papa a všem pevné nervy, lepší a lepší dny!!!

ahoj moni ja tet je to tyden co mam zcišenou tab cipralex na 1 a pul 16 dní je malo musiš hlka vydržet je to hrozne ja to chapu prosim tě vydrž ja mam za sebou 3 apul měsice a taky to není ono ja vim že bych se mohla citit dobře tak do pul roku je to opravdu dlouha cesta ale vydrž!!!!františku nechtěla sem samovolně snížit ale byl vykend a těch 40 citalopramu asi bylo dost tak jen sem chtěla na ten vykend dokonce mě musel přítel odvest do černovic na PL a tam mi teda doktor poradil snižit a hned v pondělí ke sve psich víš nejsem hloupa vim že se to neděla jinak dašenko jizva na srdci se zhojíbut silna je nam to všem lito musíš byt statečna tveho sina už tet nic netrapí a určitě by nechtěl aby si se trapila i ty chce to čas moni a ty se neboj a hlavně vydrž alespon 3 4 měsice lečíš se po prve ja to chapu ale mi to mame za sebou všichni vyme jake to je vím že ti je lito že straciš čas kvuli malemu ale to se spraví bez AD by se to asi nespravilo nebo tak nějak v lečbu musiš věřit aneb tva víra tě uzdraví a věř že to funguje musiš vydržet ok!! paaa a zase napište megi

Předem Vám všem přeji krásnou neděli a samozřejmě co nejméně obav a stresů dnes a i v budoucích dnech. Ahoj Františku,slíbila jsem ,že napíšu jak jsem dopadla na sezení u lékaře.Sice trošku opožděně,ale přece.Do nemocnice prozatím nenastupuji,lékař mi to v pátek zrušil,protože dle jeho zvážení,jsem na tom lépe,tak mám radost,ale trošku jsem doufala,že by to takhle mohlo dopadnout:)Doma samozřejmě velká radost a já jsem ji měla oto větší,že jsem viděla,jak jsem v rodině stále považovaná za rovnoceného partnera a né za blázna,který neví kudy kam.Také mám snížený lék místo dvou na jeden večer a Zoloft mi ponechal bez navýšení a za měsíc uvidíme.Lékař má obavy,že třes a brnění mého těla mohou být nežádoucími projevy právě Zoloftu,který mi jinak sedí cekem dobře.No tak budeme bádat dál a uvidíme,je plno jiných léků,tak nemám strach,že bych se nedostala alespon do takového stavu v kterém se nacházím,třeba právě ted! Jinak má lékař radost,že jsem komunikativní a bezproblémová v léčbě a že má z mých docházek k němu velmi dobrý pocit a to mě samotnou moc těší.Jen já sama vím,že dostat se alespon do takového stavu v jakém se nacházím stálo moc přehodnocování,práce a sil.Nesmírné a vyčerpávající pocity strachu,nesčetné hodiny uzkostí a noci,při kterých člověk nechápe proč se to děje právě s ním-to si přece pochvalu zaslouží.Vím,že nejsem v pořádku,ale pokračuji dál a jednou Ti jistě zlatý Františku napíšu,že jsem to já,ta která má radost ze života a že se cítí vyléčená,ale kdy to bude nevím.Ale i dnes Ti chci napsat a ostatním,že boj s psychikou není marný a stále se to upravuje a každý den cítím víc a víc,jak jsem klidnější a veselejší a co víc?Já cítím,jak moc miluji svého muže a zbožnuji svou rodinu a to je ten nejkrásnější pocit po 6 měsích mého léčení a za to přece stojí bojovat a léčit se.Dnes mám relaxační celý den.Mám navařeno a i napečeno,tak se dnes budu věnovat sama sobě a jistě mě zas něco překvapí,na co můj mozeček příjde.Nedá mi to Františku a musím se Ti pochlubit,že pravděpodobně i má vizáž,která tolik utrpěla je asi na dobré cestě,protože chlapi blázní a otravují mě ,ale žadný netuší,kolik jsem toho překonala a s čím bojuji.Jistě ,že přízen mě moc těší,jsem žena,ale pozvání na kávu a věty typu,jsi krásná...to je jen slovíčko typu chci Tě do postele.Ale kdyby měl alespon jeden s těch frajírků zažít to co prožil můj muž,který by mě na tu kávu znova pozval?žádný.Je to zvláštní,jak člověk posuzuje člověka podle vzhledu a přitom nemá ani trošku ponětí co se v člověku skrývá uvnitř A můj muž vydržel bez sebemenšího náznaku,že mu překážím a proto ta nejlepší a nejchutnější káva je s ním a vždy se na ni moc těším.A co Ty Františku a Tvá přítelkyně,je všechno v pořádku,já pevně věřím ,že ano.Přece o patro výš to není daleko a když je člověku dobře narostou mu křída a tak můžeš vzlétnout a jsi u ní:´))) A co tatínek je v pořádku?Františku píšeš stále to ano,ale radíš a pomáháš,ale jak je Tobě samotnému,to mě zajímá,cítíš opět zlepšení,nebo jsi už uplně v pohodě?Není už takové horko,tak jistě cestuješ a kdyby ne,tak co děláš mimo práci.Jak trávíš volné hodiny?Jsem zvědavá jest-li jsi v naprostém klidu,nebo jsi stále trošku na pochybách z atak a co pocit samoty,nevadí Ti? V mém případě ta samota,která mě tolik strašila a ubíjela už není tolik stresujíc,ale stále to není ono,jako před léčbou,kdy jsem byla štastná,že jsem sama doma a v klidu,je to prostě jiné,ale i to se jistě spraví zcela postupem času!Tak věřím ,že mi napíšeš a já se v tuto chvíli těším,že až tady opět příjdubudou tu na mě čekat řádky od Tebe a příspěvky jiných.Zatím ahoj VŠEM a pište

milá Jitko, sice píšeš Františkovi,čekáš chvály od něho, ale já si dovolím ho předběhnout a napsat Ti, že si s ním můžeš podat ruce v tom, jak krásně a pravdivě popisujete naše stavy a prožitky...jsem ráda, že jsi pokročila v léčbě a budeš doma pokračovat...já jsem na tom podobně, jednou je mi lépe, jindy hůř, ale těch lepších dnů je víc a víc, tak se také těším na to, až budu moci napsat, vám podobným a chápajícím, že jsem v pohodě a stejná, jako dřív!!! také jsem ti chtěla napsat, že mám úplně stejné pocity z chlapů, neboť i mě vyznávají obdiv atd., úplně stejně přemýšlím, že ani trochu nevědí, jak mi bývalo a někdy je, že mi to sice dělá dobře, že se za mnou otáčejí a lichotí mi, ale nejlepší na světě je můj manžel a moje rodina, kteří mi byli a jsou po boku a mohu se na ně spolehnout!!! ano, pozvání na kafe není o pokecu, ale o posteli, prostě je to tak...nevím, kolik Ti je, ale jistě jsi už zralá ženská, která má rozum a zkušenosti, jako já:o), mně je 41 a užila jsem si a zažila hodně, nyní vím, že jsem zůstala tam, kde je mi nejlíp a kde chci strávit zbytek života!!!! teď, když vím, co jsem si zažila s psychikou, jak je to zrádné a nepříjemné a otravující život!! jsem strašně ráda za ty, které mám doma!!!! přeji pěkný den a dobrou psychiku!!!!

Mé drahé dámy (snad se nepohoršíte nad tímto oslovením) předem musím říct,že jsem velmi potěšen tím,jak se cítíte.Vím,že to není plnohodnotný stav,ale sálá z Vás síla a odhodlání a hlavně si uvědomujete,že kdesi je bod,kterého chcete dosáhnout a trpělivě se k němu přibližujete.Kačce chci napsat,že její příspěvky jdou ruku v ruce s těmi Jitčinými,vyzařuje z nich šarm,elegance,inteligence a schopnost přemýšlet o daných problémech,rozebrat si je a přehodnotit.Smekám před ženami,které milují svou rodinu a za nic na světě by jí nevyměnily.Patříte mezi ně a už jen tím,máte u mne vyhráno.Totéž platí i o Vašich mužských protějšcích.Když si je žena vědoma toho,že je přitažlivá a nezneužívá to,je věrná svému muži a dokáže i po mnoha letech společného soužití říct,že ho miluje - tak co víc by si mohl chlap přát?Pochopitelně,že to platí i opačně.Máte skvělé zázemí a to je v dnešní době opravdovská výhra.A nyní tedy něco o mne.V poslední době se cítím docela dobře,snažím se z toho vytěžit co se dá,mám pocit,že zase žiju,ale z druhé strany se snažím,být stále ve střehu,nepropadat euforii,protože vím,jak je to zrádné.Když pak přijdou nějaké chvíle pochybností,je z toho člověk víc zbořený,než třeba na začátku léčení.Není mi zle,ale byl bych z toho otrávený a můj mozeček by to bral jako krok zpět a toho se musím vyvarovat.Musím žít tím,co je,brát život reálně.Celý život jsem se plácal v mezilidských vztazích,o všem jsem donekonečna přemýšlel a nic nedokázal hodit za hlavu.Pravděpodobně i to bylo příčinou toho,že jsem skončil na AD.Nyní jsem snad zkušenější a vím,že musím rozlišovat důležité od nepodstatného.Vím,že miluji svojí práci,mám to štěstí,že mne to opravdu naplňuje,elektrikařina je pestrý obor,který dokáže člověka přinutit k přemýšlení,zdaleka to není jen pár drátů a vyměňování zásuvek a vypínačů.Musím se celý život učit,každé tři roky absolvovat odborné přezkoušky,sice vždycky když na to dojde nadávám,ale z druhé strany vím,že bych se bez vědomostí neobešel.A jak jsem už napsal,strašně mne to baví.Pokud mám momentálně volný čas,věnuji se otci,který je na tom docela dobře.Celkem slušně chodí,je soběstačný.A tak mu pomalu vracím to,co v životě dal on mne.S přítelkyní se taky vídáme docela často,rozumíme si,je nám spolu dobře.A pochopitelně,mou velkou láskou je hudba a kytara.Často si doma sednu a cvičím.Vždycky v létě je plno akcí,na které jezdím i s kytarou a pokud jsem v pohodě,vždycky si to užiju.Rád a hodně čtu,každý den před spaním,si něco přelouskám.Co se týká samoty,tak na tu jsem si již za ta léta zvykl.Někdy mi vůbec nevadí,zvykl jsem si vyhledávat svůj klid,když třeba přijdu unavený z práce,tak ta chvíle o samotě,kdy si dám kávu a v klidu si vyčistím hlavu,je pro mne nenahraditelná.Z druhé strany,je samota někdy krutá,někdy je mi hodně smutno a to si musím vždycky najít něco,čím se odreaguji,ale jak jsem napsal výše - jsem už zvyklý.Navíc tak úplně sám zase nejsem,i když mne doma nikdo nečeká,mám otce,báječnou dceru a přítelkyni a to jsou tři nejdůležitější lidé v mém životě.Dcera zrovna dnes večer přijede na pár dní a tak se na ní i jejího přítele už těším.Mám - li to vše shrnout,tak se cítím docela obstojně,vím,že vyhráno ještě nemám,ale mohu fungovat bez výraznějšího omezení a to mne žene vpřed,to je moje motivace do dnů a měsíců příštích.Přeji Vám a i všem ostatním,aby jste se cítily(tvrdé y protože jsou zde v poslední době výhradně ženy) stále lépe.František.

Ahoj Kačenko,jsem moc ráda,že jsi se ozvala a napsala jsi řádky podle kterých soudím,že je Ti opravdu mnohem lépe a já Ti to samozřejmě ze srdíčka přeji.Co se týká mého věku psala jsemTi ,že je mi 39,ale asi jsi to zapoměla.Vypadám ted sice jako děvčátko,ale těšilo by mě víc,kdybych byla žena se zdravým myšlením a zcela klidnou dušičkou,ale všechno příjde pevně tomu věřím:o)) Musíme se všichni moc držet a bude lépe.Františku je to přesně tak ,jak píšeš,myslela jsem si ,že jsi v pořádku a tatínek taky a to je moc dobře.Je moc pěkné si to přečíst a vědět,že někde jsou lidičky,kteří se léčí a léčba zabírá,hlavně pro ostatní,kteří teprve s léčbou začínají!!!Mončo, tak jak jsi na tom?Dášo a co Ty,jak se máš,vzpomínám na Tebe a věřím,že je Ti alespon trošičku lépe a myšlenky, které se Ti jistě honí hlavou,jsou pozitivní a všemu čelíš s velkou silou a nejsi na své problémy sama a neuzavíráš se do sebe!!!Možná nemáš chut a náladu nám všem napsat,ale věř,že my všichni tady Ti držíme pěsti,at vše přebolí a Ty si dokážeš opět říct,jsem žádaná a nejsem jediná,kterou postihl krutý osud,drž se bude lépe a Ty budeš opět štastná nebo spíše spokojená!!!Život si s námi zahrává a stále nám připravuje nové a nové překážky-nikdo neví co bude ráno a to je to proč si říct ,je mi hrozně uznávám,ale může být i hůř.Nesklánějte ruce do klína a bojujte všichni co to jde ,at ukážeme těm zdravým lhostejným lidem,že my jsme Ti ,kteří tady právem patří,protože se o sebe dokážeme postarat a bojujeme jako psi s takovou silou a věrností k sobě samému,protože jen my sami víme co cítíme a jak zle nám dokáže být a přesto dokážeme pomoct a poradit,dokážeme cítit lásku,kterou spousta lidí nezažije po celý život,protože nemají ten dar citlivosti a i když někdy protrpíme spousty času vzchopíme se a žijem,jsme zamilovaní,štastní a hlavně laskaví a Nesobečtí,je to prostě dar,který máme a tak nás to někdy prostě sklátí,ale jsme to pořád my...zatím pááá a hodně zdravíčka a co nejvíc klidu v srdíčku všem

Ahoj moji milí! Teda koukám, takové krásné příspěvky, člověku se hned udělá lépe! Kačenko, Jitunko, Františku, jsem tak ráda, že je vám dobře! Jitunko ta věta, že už konečně cítíš, jak miluješ svoji rodinu, ta mě úpně dojala! Na tohle se nejvíc těším, protože už půl roku nejsem schopna cítit nic. Holky, máte úžasné manžele, kéž bych to mahla napsat taky. Ale můj manžel se nezajímá, od té doby co jím ad, se nezeptal jak mi je. Absolutní nezájem. Navíc mi ani doma s ničím nepomůže, ani s malým, takže bojuju jak se dá. O to je to horší, ale po přečtení vašich přísěvků mám zase chuť do boje :-)! Pořád si říkám, nic jiného si nepřeji, než být zase šťastná a hlavně cítit lásku k mému synovi!!! Doufám, že se k tomu také probojuji. Mějte se moc krásně a hlavně, ať je vám všem jen líp a líp!!! Vaše Monča

milá jíťo, promiň, že jsem zapomněla, kolik, Ti je :o)..určitě bych se tady v diskuzi dopátrala, ale to by byly hodiny:o), než bych to našla..vidíš, tak my jsme skoro stejně staré...i já vypadám asi mladší, než jsem, protože mi to nikdo nevěří, kolik mi je, že mám tak velkou 19 letou holku..jsem polichocená, ale věř mi, že fakt bych to někdy vyměnila za klid v duši a vypadala jinak..no, tak nám to život nadělil, tak , jak píšeš se popereme a budeme snad lepší a lepší...na světě jsou důležitější a hodnotnější věci, než být ,,krásná,, :o))...ty asi nepracuješ..pokud ano, tak zase promiň, že jsem to přehlédla...já mám také svojí práci moc ráda, jako František a ta mi dává seberealizaci a vím, že lidé mě berou opravdu jako ,,zkušeného odborníka,,:o)..horší pak je, že tato práce je sezonní a pak zase klid..pak mám právě čas na nesmyslné přemýšlení a scénáře mého života...Františku, já si myslím, že svým způsobem jsme tvoje milé dámy...a vůbec, ostatní tady ženy.o)...já také žiji plnohodnotný život, který mi občas zkazí nepříjemné pocity, strach a třes, ale vím, že to odejde...tatínek je také v mezích možností, mamča též..u ségry mám malé děti, hlavně roční holčičku, ve které se opravdu vidím a denně za ní musím, nebo ona k nám, aspoň na chvilku...moc mi připomíná moji Markétku, když byla malinká, je to celá ona!! :o)...včera jsme hráli tenisový turnaj, počasí se pak zlepšilo a tak se dalo hrát, byli jsme tam do večera..dnes práce na zahrádce, trochu vegetu..prostě chci říct, že tento víkend stál za to a i v domě mi bylo krásně a je!!! Jen nevím, proč občas mám třes, brnění do rukou atd.... Prostě to nechápu!!! :o((..dokonce jsem měla včera celý den po ruce mého psych.:o)), on tam hrál taky:o)...no, tak to je dnes asi vše!!! mějte se a ať je nám dobře !!!!!! papa

Tak jsem si přečetla nové příspěvky,je od vás všech strašně hezké že i po tom co se cítíte lépe sednete k počítači a odepíšete lidem kteří s AD teprve začínají a uklidňujete je,že na to nejsou sami. Já sama mám doma AD již měsíc ve skříni. Začala jsem je brát,ale po třech dnech mi bylo tak špatně že jsem je ze strachu vysadila. Kdyby nežádoucí účinky byli jen bolesti žaludku,či hlavy byla bych za to ráda.U mě ty nežádoucí účinky byli horší.Měla jsem návaly horka,potily se mi ruce,bušilo mi srdce(mám arytmii tak mi i srdíčko vypadávalo),vyletěl mi tlak na 170/100,špatně se mi dýchalo a byla jsem mimo(jako kdybych byla opilá),musel pro mě přijet přítel do práce abych šla domů..to se trochu uklidnilo,ale taky mi bylo špatně. Po několika dnech se mi to uklidnilo,ale pak mi se mi začaly stavy zhoršovat. Velmi špatně se mi dýchalo,měla jsem návaly horka,slabost,a stav mimo. Drží se mi to i dnes,někdy je to lepší někdy horší..mám to jak doma tak i venku. Nejsem schopná jít sama skoro ani s pejskem na tož jít do práce. Proto jsem doma na neschopence. Měla jsem opět začít brát AD již minulý týden v pátek,kdy mi paní DR napsala k AD Neurol 0,25. Týden utekl jako voda a já stále AD ani Neurol nespolkla. Mám strach,že mi bude opět tak moc špatně..Paní DR mi sice snížila dávku z půlky na čtvrtku,ale mě to stejně nedá abych ty prášky spolkla. Říkala jsem si,že až dostanu Neurol tak to bude v pořádku a aspoň mě uklidní,ale když jsem pak zabrousila na příbalový leták a do diskuzích opět se ve mě objevil strach ten prášek spolknout..jsem prostě neschopná..Mám odhodlání AD a neurol spolknout,ale pak začnu přemýšlet-Co když ho spolknu a bude mi zase tak moc špatně? Doma jsem sama,co kdyby to se mnou švihlo ? a nebo co kdybych musela jet do nemocnice? Mám strach z lékařů,a z nemocnic tak nějak všeobecně..asi proto že jsem zdravotní sestra a vím jak se co má..Už nevím jak se odhodlat prášek spolknout,proto prosím o vaše rady..jak vám bylo po AD ..kdy se nežádoucí účinky dostavily vám? ..Předem vám všem děkuji za odpovědi,přeji hezký den Markéta

Milá Markéto zdravím Tě a něco málo Ti napíšu.Jistě jsi četla naše příspěvky,tak dokážeš odhadnout,že léčba za darmo nebude.To co jsi popsala při začátcích AD,je zcela normální,právě to že je Ti špatně a máš návaly a ostatní příznaky,tomu se bohužel stejně nevyhneš a je moc velká škoda,že jsi léčbu přerušila,zvlášt ,když jsi zdravotní sestřička jistě víš,že pacient musí poslechnout radu lékařu a Ty sama jistě chceš být v pořádku,tak prosím zamysli se a začni co nejdříve s léčbou,není to tak hrozné,všichni co jsme tady jsme tím prošli a věř,že i Ty to samozřejmě zvládneš!!!Chápu,že máš v počátcích moc velké obavy,ale není nic horšího,než léčbu oddalovat a ztrácet čas k lepším dnům.Léčba je to zdlouhavá a náročná,nebudu Ti lhát,ale s pomocí léků a samozřejmě blízkých a v neposlední řadě i Nás všech tady to zvládneš.Začni si věřit,spolkni léky a uvidíš,že to bude ubíhat a časem Ti bude zase dobře.Markétko,nebud vystrašená a připrav se ,že ze začátku se Ti pravděpodobně přitíží a i to je zcela normální,ale abych Tě taky trošku potěšila,zrovna se v Tvém případě nemusí nežadoucí učinky projevit a sama zvládneš léčbu mnohem lépe,než třeba já v začátcích.Ato je ono,musíš chtít hlavně Ty sama a začít,jinak nepoznáš,jak Ti je a co Ti pomůže.Tak hodně štěstí a polykej...o) Jitka

Ahojky Jituš,nevím jestli tě mohu tak jmenovat má maminka je taky Jitka a nemá ráda když jí někdo oslovuje Jituško =) Si moc hodná,že si zareagovala na můj příspěvek,cením si každé tvé rady.Už nevím kudy kam,v noci nemohu ani pořádně spát.Budím se a přemýšlím a kolikrát si říkám,no už jsou dvě hodiny ráno a tak za 5 hodin si budeš muset vzít prášek. A už ve mě naskočí něco,že jsem schopná dvě hodiny nespat. Pořád si říkám ty blbečku začni ty léky bát,neubližuješ jen sobě ale i svým nejbližším,ale ráno se nasnídám..kouknu na prášek..a je mi ouvej =( Vysadila jsem kvůli tomu,že jsem jela druhý den na dovolenou a měla jsem strach,že jí celou proležím a přítelovi zkazím. Taky bych si teď nafackovala,že sem to ukončila..a že nechci začít znova,ale pořád si říkám bude to zase dobrý..a ono to je snad ..horší.. jak kdy.. Má ségra má za 4týdny svatbu a já se bojím,že kdybych AD začala brát do té doby se ze stavů ,,špatnosti'' nedostanu =( a pořád to oddaluji ..se strachem že mi bude špatně,a se strachem že budu muset do nemocnice...

Znovu Tě zdravím a hned Ti taky napíšu TY,TY,ty...Co je důležitější?Svatba nebo Tvé zlepšení stavu?Markétko neblázni,začni užívat AD je to opravdu potřeba jinak se s toho nedostaneš!!!Víš výmluvy typu,svatba sestry a jiné,takové budou pořád,je to opravdu jen na Tobě samotné,nikdo jiný Ti nepomůže a už vůbec nepřinutí,ale jistě jsi rozumná,tak se s tím poper a začni s léky a uvidíš,že časem na sebe budeš hrdá,jak jsi to zvládla a dokonce se pousměješ nad ztrátou času,kterou jsi promarnila STRACHEM!!!Musíš překonat právě ten strach a obavy,povznest se nad tyhle myšlenky a udělej pravý opak.Nechceš léky-polkni léky,opravdu veř mi zvládneš to a nemysli ted na jiné věci,které se Ti jeví,jako důležitější,nejsou!!!V první řadě Ty a Tvá psychika,bud ted trošičku sobec a žij momentálně okamžiky jen pro sebe a pro zlepšení stavu.Markéto a strach s nemocnice a že Ti bude špatně,to je přece normální,každý člověk se o sebe bojí,ale kdyby jsi tam musela stejně nic nenaděláš,tak čeho se bát-psala jsem Ti ,že je to boj tohle vyhrát a ve Tvém případě, už ted bojuješ,vidíš ,jak jsi šikovná a když začneš ráno s AD bude to Tvé velké vítězství nad sebou a já už ted vím,že to ráno zvládneš a napíšeš,že jsi opravdu začala léky užívat:o)))!Taky jsem tolik nocí nespala a nejsem jediná,kdo se s tím musel poprat,ale jinak to prostě nejde.Zažila jsem šílené strachy a o nežádoucích učincích Ti ani nebudu nic psát,prošla jsem si hrozně vysilující stavy a podotýkám,že bez uklidnujících léků,naplno,abych věděla co se semnou děje,hotové peklo a vidíš,jde to pořád k lepšímu a Ty to poznáš taky,jak se Ti ulevuje,ale bez léčení se usoužíš a bude to stále horší a horší.Tak si vyber,která cesta je pro Tebe lepší,ano právě ta,která Tě dostane zpět do života bez nesmyslných strachů a uzkostí,je to všechno jen psychika,kterou,když vyléčíš staneš se opět štastnou.Tak nezapomen ráno lék a pak napiš,myslím na Tebe já i ostatní a neboj bude líp!

Markéto, chápu tě, co tady popisuješ, ale pokud to nějak nepřežiješ, myslím to braní AD-ten začátek, tak si asi sama nepomůžeš..neboj, ostatní to taky přežili, tak ty taky!!!! pak bude po pár týdnech pro Tebe krásné to ,,vysvobození,, od těchto hnusných stavů!!! Františku a Jíťo!!!! jsem celkem v pohodě, ale strašně mě trápí ten vnitřní třes a občas jakoby nekli, jakoby mi těžkly ruce...znáte to někdo ??? je to normální?! děkuji a zatím papa

Kačko, právě s tím bojuji cely půlrok, udajně jsou to uzkosti,které se derou na povrch!!!Ale taky to muže být nežadoucí učinek léku,který bereš,tak mi to řekl psychiatr,taky nevím co s tím ,stále mi to připomíná mou nemoc,ale radím Ti skus to neřešit, tak jako já,neberu neurol,počkám měsíc a uvidí se.Je to velice nepříjemné,ale prostě to né ané odeznít,chce to jistě čas-drž se

Jíťo, jsem z toho už docela dost otrávená, když to tak vezmu, mám to také tak dlouho, jako ty...takže víš, jak se cítím, jsem ráda, že jsem našla někoho, kdo má také toto...a kvůli tomu jsi měla jít do nemocnice?! to snad né!!! víš, co je divné, že ta AD beru poměrně dlouho a zpočátku jsem to neměla...já si spolkla dnes půlku Neurolu 0,25 protože chci mít klid a zabírá!!! mně na to doktor řekl, že už neví, co se mnou...nevím tedy, kam s tím jít, ale asi je to jak píšeš..vydržet, že se to bude lepšit, až to zmizí :o)...ale jak dlouho, viď?! jinak jsem v pohodě, jen toto...něco na tom bude, že mi to připomíná mou nemoc, vlastně před rokem jsme měla deprese a děsné stavy, to je proti tomu nic...O.K. a taky bych to neměla řešit, to máš pravdu..ale nemysli na to!!! znáš to!!! také sem napsal, myslím Petr, že si řekl, tak mi dávej zabrat, dělej si se mnou co chceš, mně už je to jedno a ono to fakt trochu funguje!!! děkuji Ti a také se drž!!!! budu se těšit zase na povzbuzení!! :o)))..jedu se podívat na moje sluníčka k ségře a zase sem večer přijdu!!! papa

Milá Kačenko,opravdu je to nepříjemné a i já jsem s toho smutná,že to není všechno v pořádku,ale tělu a mozku neporučíš,bude to dobré,opravdu si myslím,že to chce jen spoustu času,než se to všechno srovná.Do nemocnice jsem měla jít z důvodu mého myšlení,už jsem to tady psala,stále jsem měla vtíravou myšlenku sebevražda a lékař nevěděl,proč to neodchází s postupem léků,tak mě chtěl poslat na 14 dní na pozorování,ale trošku se to upravilo tak mi nástup zrušil.Jak říkám léčení je na dlouhou dobu a vždy,když se stane,že člověka potká něco nového v léčbě,je na rozpacích,ale to je také normální i u zdravých lidí,tak to tak musíme brát!Opravdu je to stresující stále se vnitřně třást a cítit po celý den to brnění,alespon já to tak mám,ale ani tak bych neměnila,děkuji za to ,že je můj stav takový jaký je a nesmíme asi chtít všechno,přece jen se léčíme a k uzdravení na 100% tak brzy nedojde,tak to tak ber i Ty Kačenko a nebud smutná") vím ,že Tě to hodně trápí,protože otom hodně píšeš ve svých příspěvcích,ale alespon víš,že nejsi sama ,kdo prožívá takové starosti,Navíc mi začalo i cukat oko a někdy i ve tváři mám malinké brnění,no prostě nervičky se ozývají i přesto,že jsem v klidu.Ale jinak je to opravdu o moc lepší a tak se radujme a ostatním přejme at se jim všem daří co nejlépe.Jitka Kačko tak mě napadlo užíváš hořčík?Já ho užívám už půl roku,nějak zvlášt mi pravděpodobně nepomáhá,ale na tetanii je super,kombinuji ho s vápnikem a železo taky není k zahození-tak dobrou chut moje milá a zase se ozvi

Jíťo, děkuji za slova útěchy, ono to vždy povzbudí, ale to zrovna Tobě nemusím vysvětlovat, viď? přestože sem píši přes rok, stále zde nacházím nová a nová povzbuzení a podporu...takže ty máš snad to, co já..ale já začala úzkostma a depkou a to pěknou, že jsme nesnášela jít mezi lidi-ale chodila, protože, jak jsem sem psala , léto mě žíví a já to měla před rokem..přeně, jako tebe mě pak postupem léčby postihly různé stavy,...pamamtuji si, že nejhorší pro mě byla rána, večer super, naděje, že je to dobré a hup, ráno znovu!!! no, nyní víš, jak mi je a přiznávám, že i teď je mi nejlépe večer..ale to je normální u nás ,,magorů,, , jak mi říkal doktor...víš, s tou myšlenkou na sebevraždu jsme mse také setkala, ale jak jsem sem psala, tak to bylo v době, kdy mi při začátku léčby bylo tak strašně, že mě vůbec nebavilo ani dýchat..ale vím, že bych to neudělala a ani jsem nevymýšlela způsob..pak jsem se bála, že když se někdo známý zasebevraždil a psali o tom, že měl depky, tak jsem hned byla vyplašená, že co když to udělám taky...po tom, co jsem o tom řekla psych,tak mi řekl, že než zabere AD, které mi dal jiné, tak se to stává a je to zcela normální, ale že to nic neznamená a ví, že je to dost nepříjemné a otravuje to život..je fakt, že Argofan, který teď dávno beru mě toho zbavil..je fakt, že na sebevr.nemyslím, ale stále mi vadí a nedělá dobře číst o sebevraždách, nemocech, vidět staré a nemocné lidi..jsem z toho úplně rozhozená...a klepu se a jsem vystrašená.. no a pak mě to popadá někdy při čemkoliv..tak si vyber :o)...já úžívám magnezium a vápník..ale koupím si i hořčík na tvou radu :o)..potom piju meduňku, kterou mám čerstvou na zahradě :o)...a ty jsi odkud? já od Prahy...jo a oko mi také cuká občas, ale to je normální, po nějaké době je zase klid a dá to měsíc i déle pokoj...tak to je pro dnešek vše, budu se těšit na další pokec..papa všem i Františkovi!!

kačko ahoj prosim tě zajak dlouho ti AD zabrala ja vím že si jich měla vic ale asi zajak dlouho ja beru cipralex 3 apulměsice pořad to není ono tak nevim jestli se to bude zlepšovat diky megi

ahojky Megi..ano začala jsem Asentrou, po 4 týdnech nic a ještě k tomu ty strašné stavy..pak jsem začala brát Cipralex myslím, nebo Cital, ale to je asi jedno, jsou to podobná AD a ta mi pomohla po 3-4 měsících...depka ustoupila, ale najednou jsem začala mít úzkostné stavy a nepříjemné myšlenky na nemoci atd, co jsem tady teď popisovala , tak mi nasadil Argofan, který mě tohoto všeho zbavil, ale zase ten třes...no, ale je fakt, že to nejhorší mám snad za sebou..a nač ty to bereš, co je přesně tobě? máš k tomu aspoň Neurol? občas by sisi ho měla vzít, protože ti pomůže dát organismu klídek :o)..drž se!! a poku za 4 měsíce tvoje AD nezaberou, zkus poprosit, ať Ti nasadí jiná, jako mně...přechod z jedněch na druhé není tak drastický a neprožíváš ty děsné stavy, jako v začátku, jakýchkoliv AD, ale musíš být trpělivá a zase počkat nějaký ten týden, než opravdu zaberou a splní účinek, který očekáváš!!! moc držím palce!!!!

25.7. to byl měsíc kdy můj syn zřejmě neustál nějaké doprese. Nikdy už se nedovím ze měl nějakou formu maniodeprese. Průměrně zdravý člověk by se měl s problémy které měl nějak vypořádat, srovnat si je v hlavě. Měl malého syna, alespoň to ho mělo zadržet. Brečím stále a každé ráno a pořád. Nezabírá asentra, lexaurin, mírně neurol. Musím vyhledat jinou lékařku psychiatričku. Ta původní co k ní občas chodil i můj syn a já k vůli němu ,abych ji řekla že se plácá v někakých depresích, že to není on, to moc neřešila.Napsala prášky a že už tři týdny marodil a nebyl schopný vegetovat....... Třeba jsem nespravedlivá, ale domnívám s e že psychiatr by měl trochu s pacientem mluvit a třeba z něho vydolovat zda nemá sebevražedné úmysly což on asi měl. Ale že se to stalo tomu neuvěřím nikdy. A vždycky si budu vyčítat že jsem měla razantněji zakročit. Ale je to tak absurdní že něco takového udělal. Ale jak já mám dál žít. Kamarádka mi domluvila v jiném městě Olomouci nějakou terapeutku, která se výhradně věnuje těm co přišli o někoho blízkého. Zítra jdu k nové psychiatričce, která mi snad dá nějaké léky po kterých nebudu v jednom kuse brečet od božího rána, po ulicích a všude. Nemůžu se ubránit. Kdybych neměla ještě jednoho syna z prvního manželství tak nevím. Jinak jsem sama, druhé manželství skončilo už před lety a i tak je mi líto bývalého manžela / o soběma jsem v kontaktu, zajdem na kávu a tak/ ale druhý manžel měl jenom jeho nikoho jiného, ani manželku ani přátele. Celý život buduje dům a firmu jen pro něho. Co dál, já nevím................... je to hrozné! Smrt není hrozná pro mrtvé ale pro živé.....

25.7. to byl měsíc kdy můj syn zřejmě neustál nějaké doprese. Nikdy už se nedovím ze měl nějakou formu maniodeprese. Průměrně zdravý člověk by se měl s problémy které měl nějak vypořádat, srovnat si je v hlavě. Měl malého syna, alespoň to ho mělo zadržet. Brečím stále a každé ráno a pořád. Nezabírá asentra, lexaurin, mírně neurol. Musím vyhledat jinou lékařku psychiatričku. Ta původní co k ní občas chodil i můj syn a já k vůli němu ,abych ji řekla že se plácá v někakých depresích, že to není on, to moc neřešila.Napsala prášky a že už tři týdny marodil a nebyl schopný vegetovat....... Třeba jsem nespravedlivá, ale domnívám s e že psychiatr by měl trochu s pacientem mluvit a třeba z něho vydolovat zda nemá sebevražedné úmysly což on asi měl. Ale že se to stalo tomu neuvěřím nikdy. A vždycky si budu vyčítat že jsem měla razantněji zakročit. Ale je to tak absurdní že něco takového udělal. Ale jak já mám dál žít. Kamarádka mi domluvila v jiném městě Olomouci nějakou terapeutku, která se výhradně věnuje těm co přišli o někoho blízkého. Zítra jdu k nové psychiatričce, která mi snad dá nějaké léky po kterých nebudu v jednom kuse brečet od božího rána, po ulicích a všude. Nemůžu se ubránit. Kdybych neměla ještě jednoho syna z prvního manželství tak nevím. Jinak jsem sama, druhé manželství skončilo už před lety a i tak je mi líto bývalého manžela / o soběma jsem v kontaktu, zajdem na kávu a tak/ ale druhý manžel měl jenom jeho nikoho jiného, ani manželku ani přátele. Celý život buduje dům a firmu jen pro něho. Co dál, já nevím................... je to hrozné! Smrt není hrozná pro mrtvé ale pro živé.....

kačko ja brala citalec před 3 roky n a panickou poruchu asi za pul roku sem byla uplně ok ale AD sem brala další rok a pul pak sem je po dohodě z doktorkou vysadila ale přišli stresi v rodině a ja začla mit deprese a uskosti cipralex beru 3 měsice a 20dní stale to není ono tak nevim skusila bych jineAD ale strašně se bojim opravdu bych ten začatek nechtěla prožit znovu mam xanaxale moc ho neberu bojim se zavislosti tak zase napiš paa

kačko a jak ti bilo po argofanu mužeš mi to popsat díky megi

kačko a to ti jako přec cital se spustila uskost jo no to je zajimaví a co ti na to řekla doktorka????

Milá děvčata,zdravím Vás a přeji klidný a pohodový den!Dášo vím a je to i pochopitelné,že malinko cítíš zášt,ale časem to přejde a Ty se opět dokážeš radovat ze života a s uspěchů Tvého dalšíhosyna a právě proto se musíš snažit dát se do psychické pohody,protože jistě i Tvého syna ranilo co se stalo,ale musíš se vzchopit,aby syn nepocítil,že ve Tvém srdíčku nemá místo a nestojíš o jeho city.Jste ted moc citliví a smutní,plní bolesti a právě proto opatrně s pocity,aby si to syn nevyložil špatně.Moc to bolí,když vidí,že se trápíš a možná si říká co uděat,at je Ti lépe,ale taky si může říct,stojí oto vůbec moje máma!!Je to velké trápení,chápu,ale právě v takových případech si psychika vybírá krutou dan,tak pozor na to.Jinak co se Ttýká povídání s psychiatrem,trošičku mu křivdíš,protože psychiatr má pravoc nasadit Ti léčbu léky a na povídání není tak školený,jako psycholog,který s Tebou probere vše,popovídá si s Tebou a rozebere situace,které Ti život nadělil.Tak se nezlob a nebud s toho smutná.Zvládneš to uvidíš,ale postupně a po delším čase. Kačko,jsem Ostravačka a Tebe ještě jednou zdravím.Bereš magnesium-to je hořčík,tak je to správně,protože opravdu je po tělo moc prospěšné.Já jsem jinak darebák,piju taky čaje,ale ovocné a hodně kávu moje neřest,ale mi tak moc chutná,droga jedna:o)))Dnes jsem poprvé po šesti měsících ráno vstanula v 7-15hodin.Byla jsem tak štastná a zároven zmatená,jako kdybych něco provedla)normálně stávám kolem 5 ráno,ale nevadí mi to ,hlavně ,že ty nejhorší prožitky léčení,které jsem zakusila a poznala,jsou zatím pryč,ale byla jsem moc ráda,že jsem dokázala vstanout,jako zdravý člověk-ha srandičky!!Taky mi bývá večer nejlíp,ale někdy mě popadly zkosti i večer,ale moc málo,většinou,když se začalo stmívat,já byla sama doma a měla jsem jít spát,ale je to lepí.No prostě stále něco, at není nudaJinak zdravím Františka a ostatní a brzy zase naschle...

ahojky megi...cital mi pomohl od deprese, ale pak mě najednou při nákupu v marketu začaly brnět ruce, bylo mi na omdlení, ale pak dobré..jenže já jsem to měla v hlavě, proč zase, když beru AD a už jsem v tom jela..přemýšlela, co mi zase je a bylo to..doktor mi tedy napsal Argofan, který beru doteď, asi půl roku...ten mi zabral tak po 3 měsící¨ch, mám však dávku dvojnásobnou, je 75 mg a já beru 150...špatné myšlenky a moje ,,výsly,, mě opustily, ale mám zase jiné problémy, které zde popisuji..no, člověk nemůže chtít vše, musí mít trpělivost...když jsem začala brát Argofan, skoro vůbec jsem nepocítila špatné účinky, takže se toho vůbec neboj, kdyžtak jsou Neuroly atd., každopádně to vůbec není, jako když začneš brát AD od začátku...zkus poprosit o nová AD, je jich moc a je nutné hledat, která na tebe budou pozitivně působit..někdo jich vystřídá řadu...neboj, bude to dobrý...... Jí´to, tak teď vypadám, jako debil, který neví, co je mg-hořčík :o)), haha..nemyslím si, že nejsem vzdělaná, ale tohle mi úplně vypadlo, takže promiň, jasně, že si ho kupuji a ještě ca-vápník, haha...k tomu piju meduňku a občas třesalku, abych si myslela, že dělám něco pro nervovou soustavu, ale že by to mělo extra účinek.to ne...jinak také piju kafe a k tomu si neodpustím cigaretku, takž eneřesti mám samo také, ale kdo je nemá...:o)..jinak já spím dobře, ale už od probuzení ráno pociťuji mírný třes, ach jo..jen se i ten mozeček nahodí, tak mě otravuje...poci´tuji jakoby ztěžklé ruce a mírné brnění do nich...pak občas mi něco projede hlavou a je to úplně jedno co, co mě pak rozhodí, že jsem taková nesvá a vystrašená uvnitř...napovrch to nikdo nepozná naštěstí..ale je to tam a štve mě to...bylo však hůř a já mohu děkovat bohu za to, jak mi je te´d, ikdyž to není úplně ono...musím být trpělivá a věřit, že se to bude pomaličku lepšit...víš, je ale divné, že ta AD beru půl roku a nic nejdříve a teď mám toto tak 3 měsíce..ale pokud si dobře vzpomínám, tak je to míň, v menší míře...a ty nepracuješ? to je fajn, že ses dnes cítila zase o chlup líp!!! jsi na dobré cestě:o))...moooc Ti to přeju!!! tak zase pište, jsem tady pořád..papa

Kačko vidím, že máš s ad dost zkušeností, prosím tě, poraď mi, beru ad dnes 21 dní a pořád je mi mizerně. Jsem teda trochu klidnější, ale pořád se mi motá hlava a tak divně vidím. Kačko myslíš, že je to ještě krátká doba nebo mi ad taky nesedí? Za jak dlouho po ad budu zase cítit radost? Jsem pořád hrozně prázdná, až mě to děsí! Děkuju moc za odpověď! Megi a jak je tbě???

MONI URČITĚ JE TO KRATKA DOBA JA VIM JE TO NA DLOUHO MĚ JE TAK NĚJAK JOO DE TO ALE POŘAD TO NEJSEM PROSTĚ JA NEŘÍKAM JE TO LEPŠÍ ALE ALE NO TAK UVIDÍM NERADA BYCH MĚNILA ad ALE CO NADĚLAM ALE JEŠTĚ SKUSIMPOČKAT MONI 21 DNÍ JE MALO MUSIŠ POČKAT 2 3 MĚSICE DRŽIM TI PALEČKY A ZASE NAPIŠ PAAA MEGI NO A STIM NEUROLEM NO DOST TO BRZDÍM TAK ČTVRTKU ZA TYDEN PODLE SITUACE PAA HOLKY

Moni, mně bylo po Asentře dlouho strašně , ale hlavně jsem nepocítila vůbec žádné zlepšení..doktor prostě usoudil, že mi nesedí a dal mi Cital. Ale také je to krátká doba, aby úplně zabrala!!! Všichni tady dobře píší, že musíš vydržet fakt až 2 měsíce!!! Prázdná a nešťastná jsem byla taky!! Pamatuji si, že jsem chtěla mít radši zlomenou nohu, či ruku, než toto!!!Kdy tě nic nebolí apřesto bys to nejradši zabalila!! Ale vydržte lidi!!! Nevzdávejte léčbu.Zabere, trvá to, ale zabere!!! Bez léků se to nevyřeší!!! Moc držím palce!!! Držte se!! Papa

Ahoj kačko! Díky za podporu, jsi zlato! Kači a taky jsi se nemohla radovat a těšit? Já třeba nemůžu koukat ani na dříve oblíbený film, nic mi to neříká, jsem pořád taková mimo. Já jsem zvědavá, jestli léky zaberou. Taky si raději říkám, ať si raději zlomím nohu! Megi a jak je tobě?

ahojky moni..vůbec nemáš zač..loni jsem moc utíkala k těmto stránkám a hledala podporu, vysvětlení radu!!! vůbec nic mě nebavilo, nezajímalo, jen, kdy mi bude zase jako dřív..byla jsem úplně někde jinde, každý to na mě poznal, navíc jsem šíleně zhubla najednou a vypadala prostě nemocně...Zaberou!!! Jen buď trpělivá a čekej, nic jiného Ti nezbývá, ale výsledek fakt stojí za to!!!!

ahoj mon tak jak je asi nic moc co jen vydrž holka paa a napiš jak si na tom

ahoj mon tak jak je asi nic moc co jen vydrž holka paa a napiš jak si na tom

Ahoj holky! Pořád nic moc, holky já jsem úplně mimo, jako na jiným světě. Kačko děkuju za vysvětlení, vždycky mi to moc pomůže. Budu věřit, že ad zaberou a ještě někdy budu šˇastná, v pohodě a skuknu televizi! Holky jen jsem nečekala, že to bude trvat tak dlouho! V letáku píší, že efekt se dostaví za 2 až 4 týdny a já furt nic. Megi a jak je tobě??? Kačko tobě je určitě už fajn, viď? Moc vám to přeju, aby bylo jen dobře!!! Františku a jak je tobě? Dlouho jsi nepsal!

moni ja sem čekala 3 měsice a stale to ještě není ono musiš vydržet a na to co piši v letačku neber vohled vždy to trva díl to maximalně za 2 4 tydny odezní než učinky drž se a piš paaa

Ahoj Františku,věřím,že jsi zaneprázdněn,ale v pořádku!!!

Všechny zdravím,jsem celkem v pohodě.Měl jsem tady dceru,takže jsem se na net moc nedostal,protože jsme stále něco podnikali.Byl to docela příjemný týden.Přeji všem klid dny bez stresů.František.

Moc Ti děkuji,že jsi se ozval.Krásný večerTobě a všem ostatním.