Asentra 50

Zdravím Vás Františku a Kačko a chci se s Vámi podělit o poznatky,prožitky včerejšího večera a dnešního probuzení.Psala jsem ,že spaní se mi upravilo a v noci se nebudím,usínám v klidu a ejhle včera?!Celý den v pohodě,plno práce a myšlenky taky v klidu.Večer kolem 18 hodin šel manžel na noc a já poklidila,koukla na telku a ještě skládala puzzle,pak jsem zhasla a šla do postýlky.Poznala jsem na sobě,že je mi nějak uzko a myšlenky přišly,hloupé v tom smyslu,co kdyby mi někdo v tom malém bytečku rozbil dveře a vlezl dovnitř,jsem sama doma s holkama...atd!!!Nakonec jsem usnula a co se dalo čekat,ještě jsem se 2x probudila během noci,ale zase jsem zabrala.Stávala jsem v 5 a v hlavě myšlenky a vzpomínky ,které jsem už dávno neměla,jako mladounká jsem byla 2x znásilněná,vyskočila jsem z okna,abych se dostala od toho hajzla,nic jiného mi nezbývalo,šel si to odsedět a já po takové době si zrovna dneska ráno vybavila,každičký detail,no mazec!!!Šla jsem si ráno zacvičit a nějak to s té hlavy vypudit,jsem klidnější,ale je fakt,že jsem byla ráda,když manžel přišel z práce domů a já nejsem sama,nebojím se ,ale je mi líp,když jsem si s ním otom promluvila,je to tak moc dávno.No prožila jsem toho opravdu hodně a ono se to nějak vrací v těch myšlenkách velice nečekaně?!Takže jsem si jistá,že rozhozená psychika opravdu udělá neskutečnou paseku,ale bojujem dál:)Tak a ted na mě zrovna volá manžel ,že má služební cestu a já budu muset být do neděle bez něj,no moc příjemné mi to není,ale zase z druhé strany je to v pořádku,musím se s tím vypořádat,žádná závislost,musím jít kupředu a né se zaleknou myšlenky,že tady nebude...nic se mi přece nemůže stát!!!No sama vidím,že je stále co léčit,takové obavy nejsou na místě a přesto je mám,po delší době,ale mám,tak to jen k tomu,at víte,že se s tím peru a že se nestydím napsat co prožívám.Je zvláštní ,že mám zas obavy,myslela jsem ,že je to díky léčbě pryč,alespon jsem to tak cítila,ale přesto neska musím uznat,že ta obava přetrvává v menší míře ,ale prostě je.Zvládnu to je to přece jen v hlavě a nejlepší lék na to je to vlastně překonat a né mít mužíčka za zadkem,takhle je to vlastně v pořádku,člověk alespon pozná,co dokáže a uvědomí si,že strach a uzkost nebo panika,že si to vlastně dělá sám!No pořád se něco děje,pořád něco nového přichází a člověk bojuje a odolává ze všech sil,tak tolik k mým dnešním pocitům a poznatkům.Jdu ted udělat knedlík a Vám taky přeji dobrou chut-třeba k obědu a nebo k večeři Jitka

Ahoj Jitko.Bohužel se stává,že když si člověk v naší situaci myslí,že to všechno zvládá mnohem líp,přijdou takové chvíle,jaké jsi prožila dnes.Myšlenky a situace z minulosti se vybavují v takových detailech,že je z toho člověk úplně vedle.I mne tyhle situace zaskakují,stává se mi to taky,takže dovedu odhadnout,jak je z toho člověk zmatený a rozhozený.To,cos napsala o své minulosti mne velmi zaskočilo,nedovedu si vůbec představit,jak se žena může vyrovnávat s takovou drastickou zkušenností.Jsi opravdu silná,sálá to z každého Tvého příspěvku.Víš Jitko,ty obavy budou mizet velmi pomalu.I když se budeš cítit dobře,pořád tam někde v koutku budou připravené udeřit.Ta naše léčba je strašně složitá a někdy i zamotaná,jednou je líp,pak zas hůř a vždycky když je hůř,přijdou pochybnosti.Ale jak jsi velmi správně napsala,je to všechno především v našich hlavách.Musíme se stále učit s těmito pocity a stavy pracovat,sdílet je,nebo se jim vzpírat,podle toho,kolik sil v ten moment máme na nějakou obranu.Píšeš,že jsi večer před spaním měla trochu strach.Já jsem chlap a žiju sám a musím přiznat,že mne někdy v noci napadají podobné myšlenky.Někdy se mi stává,že se proberu v noci a mám pocit,že něco není v pořádku,tak nějak citlivěji vnímám všechny ty noční zvuky ve svém bytě i zvenčí.Obyčejně zase normálně usnu s myšlenkou,co by si na mne kdo vzal.Ale tohle se asi stává všem,kteří zůstávají sami.A jak to u Vás vypadá s povodněmi?Snad jste už z toho nejhoršího venku,ale to co vidím v televizi,je opravdu strašné.Tak se měj hezky a přeji Tobě i Kačce co nejvíce pohody.František.

Krásný pozdrav Ti posílám Františku!Konečně se ukazuje chvílemi sluníčko,tak je to hned veselejší.Ptáš se co povodně,no je to lepší,ale u postižených lidí to teprve všechno začíná,je to strašné,ale bohužel přírodě neporučíš!!!Skončil déšt,zůstala voda a bahno a pak příjdou nařadu komáři,takže žádná sláva.Jak já říkám:pořád se něco nového děje a člověk toho musí hodně vydržet,bohužel nic se nedá dělat,je třeba tomu čelit a bude líp,tak jako u nás nemocných,nesmí se tomu člověk podávat a Ti lidi se stoho taky dostanou,jen po delší době.Horší to mají lidé,kteří mají v mysli jen movité věci,těm bude hůř,protože Ti neznají pocit radosti s uplných maličkostí,jako je sluníčko a pohoda,ale jen prachy a luxus,no nic se nedá dělat,je to na každém jedinci,jak se s tím vyrovná,ale je to opravdu strašné!!!Tak jako to rabování,no hrůza a přece se to děje a nikdo s tím nic neudělá a to je právě ten život,každému nadělil jiné zkoušky a poper se s tím,jak chceš člověče.Františku,že žiješ v bytě sám vím,psal jsi to a musím říct,že jsou okamžiky,kdy Tě moc obdivuji,jak to vše zvládáš ono to není vždy lehké a Ty to sám moc dobře víš,protože tak žiješ a moc dobře si to uvědomuješ.Co se týká mé minulosti neměla jsem to jednoduché,ale oto víc se mi vydařilo manželství a jsem štastná,že mám muže ,který je mou velkou oporou a stále láskou,jse spolu od mých 13 let a je to stále láska a né jen zvyk ,jak by mohl někdo říct.Prostě nemůžeme mít všechno,když si člověk myslí,že žije v klidu a spocitem štěstí,tak vždy něco přijde aby to nebylo tak perfektní,ale všude něco je,nikdo a nic není dokonalé,právě proto,aby bylo co vylepšovat") Jinak zatím jsem sama a v poho,uklidila jsem,vyčistila sedačku převlíkla postýlku,to se bude večer spinkat a odpoledne půjdu do čistírny,no tak snad nezačne pršet?!A co tatínek Františku,je v pořádku a je to stále lepší?Já rodiče nemám,byli zbaveni rodičovských práv oto víc ,jsem se snažila slušně a s láskou vychovávat své dcery,ale v téhle hektické době se člověk může přetrhnout a stejně neovlivní společnost ve které se chce dítě pohybovat,to jen tak na okraj:Já vlastně ani nenapsala,že dceru jsem vzala zpět domů,přišla s prosíkem a i přesto ,že vím ,co vní je vzala jsem ji ,ale nechám ji dýchat podle sebe,bez výčitek,ale samo že slušnost je namístě a co dělá mimo domov to neovlivním a po zkušenostech ani nechci,at se s životem popere sama,základy všeho dobrého ve výchově má,tak snad se dostanou její klady na povrch a časem vše pochopí.No a začal zase slejvák jako blázen,to je počasíčko,ještě,že máme deštníky:)Tak se měj hezky a drž se!!!

AhojJitko,Ty to máš v hlavě srovnané jako málokdo.Takových lidí jako Ty si opravdu vážím a je mi vždycky potěšením,s nimi komunikovat.To,co jsi napsala o výchově dětí,je přesně můj názor.Já naštěstí s dcerou potíže nemám,žiju se stejným přesvědčením jako Ty,totiž,že základy slušného a poctivého jednání má a nyní je na ní,jak se s touhle dobou popere.Ale jak jsem již předeslal,nemám s ní problémy,je jí už čtyřiadvacet a má v podstatě svůj život.Snažím se jí pomáhat seč to jde,ale v mezích určité míry,aby věděla,že nic není zadarmo.Je dobře,že se Ti tak povedlo manželství,máš se o koho a o co opírat a to je k nezaplacení.Obdivuji Tě,jak ses dokázala vyrovnat se ztrátou rodičů.Je to nelehké a ne každý má dost sil,aby si to dokázal srovnat a stanovit si životní priority.Tys to dokázala a to je další důkaz Tvé síly,schopností a inteligence.Já jsem maminku ztratil když mi bylo 27 let.Těžce onemocněla a do půl roku zemřela.Je to už téměř dvaadvacet let a pořád mi moc chybí.Často na ní myslím a jsem smutný z toho,že odešla tak záhy.Bylo jí teprve 47.Ale to je život,nedá se nic dělat,musíme žít dál i bez těch,kteří nám byli tolik milí.S mým taťkou je to zase lepší,včera dokázal s pomocí chodítka udělat pár kroků,taky psychika se pomalu zlepšuje.Zítra za ním zase pojedu,tak uvidím,jaké pokroky za ty dva dny udělal.Jinak to vypadá,že v nemocnici bude ještě nějakou dobu,lékaři tvrdí,že má naději,že se z toho dostane,takže dokud se to nedostane do bodu,kdy už pro něj nebudou moci udělat víc,tak bude ve špitálu.Ale mně to nevadí,jezdím za ním rád a jsem šťastný za každý sebemenší pokrok v jeho léčení.Jinak já se cítím docela dobře,i když úplně OK to ještě zdaleka není.Beru si příklad z Tvého přístupu k našim potížím a bojuju,seč mi síly stačí.Snažím se relaxovat,odpočívám,čtu,často si zabrnkám na kytaru,když je počasí,chodím na procházky,snažím se užít si každý den,kdy nejsem příliž omezován svými problémy.Naučil jsem se žít tak,abych z toho horšího,co mne potkalo a jistě ještě potká,vytěžil co nejvíc zkušenností,aby se mi to zavrtalo pod kůži,protože příště už budu vědět,jak si poradit,jak těm našim problémům čelit a je - li to možné i předcházet.Musím mít stále na paměti,že zdaleka ještě není vyhráno a podle toho se chovat,být připravený na ty horší a zlé chvilky a umět zatnout zuby a bojovat s nimi.Přeji Ti hezký zbytek dnešního dne,klidnou noc a pěkné a klidné dny a noci příští.František.

Milý Františku,přeji Ti pěkný den a děkuji Ti za kompliment,který jsi mi napsal v uvodu svého odkazu.Moc mě to potěšilo,že máš na mě takový názor i přesto,že se neznáme osobně!Vážím si toho!Píšeš,že si bereš příklad z mého přístupu k léčbě,HA no to snad né?Já se léčím proti Tobě krátce to já obdivuji Tvůj přístup a chut nehodit léčení za hlavu a dokázat i odpovědět lidičkám na otázky v podobě pomoci a zkušenosti a nemyslet jen na sebe,za to Ti patří můj dík a obdiv!Píšeš,že jsem silná,ale nemysli si Františku i já jsem kolikrát vystrašená a i v mém případě přichází v uváhu otázka typu,je to ten správný lék pro mě?Ale ano snažím se opravdu bojovat co nejvíc to jde.Momentálně bojuji pár dní s bolestí a stuhlostí svalů,hlavně po probuzení a postupem dne to rozcvičím a je to lepší,ale sama nevím,jest-li too není vedlejší učinek Zoloftu,protože vím,že je to psané.Nemíním léčbu sama v žádném případě porušit,nechám to tak a v červenci,až pujdu na kontrolu k psych.uvidím co bude.Taky mi během dne trošičku sem tam,,cuká" oko ,ale zase je fajn,ve rtu to prozatím zmizelo:))Jen ty svaly a hlavně lýtka,ale třeba je to cvičením,nevím.A tak pořád něco a dotoho to mléko,je to nepříjemné,tak pořád je nad čím uvažovat.Ale já se snažím nestresovat a vše se zvládne,jak jinak.Někdy to jde lépe a někdy hůř,ale bude to dobré a když čtu ,že i Tobě je lépe,tak je to fajn!!!Ano,ano vyhráno nemáme,ale musíme se snažít žít,jsme tu jen jednou a když je člověku dobře,život je přece tak krásný,alespon z mého pohledu.Dnes je tady moc škaredě,venku černo,dusno a bouřka na blízku.Tak si pustím kolem 18 disco)a budu cvičit.Ráno jsem chodila po obchodech a konečně si koupila nové rifle,můžu se přihlásit na MISS mám v pase 60cm a váhu 57 při výšce 170 no ještě někde udělám parádu:D No 11 kilo je pryč to jsem uz psala,ale alespon barva v obličeji je svěžejší a na tu moji páteř je to taky prospěšné i přesto,že to nemuselo být tolik.Jinak Ti chci ještě před koncem zdělit,že jsem měla tento týden poprvé pravděpodobně náznak ataky,rozbušilo se mi srdce,takové pocity jako na začátku,ale v maličké míře,ale nějak mě to ani nevyděsilo,řekla jsem si ,to káva a bylo a pak další den večer,než sem usla,zase bušení,nepříjemné,ale nerozjelo se nic,možná,když člověk nezačne zmatkovat,lépe se to zvládne a je klid.Tak ten pravý klid přeji ted i Tobě a budu moc ráda,když se zase někdy ozveš nejlépe brzy o))) Jitka

Ahoj Jitko,je hezké,když si člověk o sobě přečte něco milého.Povzbuzuje to a dodává sílu do budoucna.Takže i já Tobě děkuji za milá slova.Že jsi kolikrát vystrašená,to je vcelku normální,i já prožívám mnohdy chvíle plné pochybností,ale dobře vím,že to je jen momentální rozpoložení a že to se zlepšením stavu zase pomine.Člověk chce žít plnohodnotně a pokud to nejde,pochyby přicházejí automaticky.Jitko,bolestmi svalů trpím taky,hlavně večer,před spaním.Někdy se musím zvednout z postele a trochu se projít po bytě a potom si nohy promasírovat.Pomáhá mi to,obvykle se bolest už nevrací.Já sice neberu Zoloft,ale Arketis,nicméně i u něj se tenhle vedlejší účinek může objevit.Konzultoval jsem to s lékařem a on mi řekl,že to po nějaké době pomine.Taky mi trochu připoměl můj věk,takže já si z toho hlavu nedělám.Co se týká té ataky,tak ano,takhle se opravdu projevuje.Ale je fajn,že se tomu nepoddáváš,že to dokážeš odehnat.Je to známka toho,že máš už hodně pevné sebevědomí a že s tím umíš pracovat.Je to přesně tak,jak jsi napsala,když člověk nezačne zmatkovat,jde to ustát.Jenže někdy je to tak vysilující,že se to nedá zastavit a pak je na místě si pomoci třeba neurolem.Ty to ale zatím zvládáš dobře a já Ti moc fandím a držím palce,aby to takhle pokračovalo i nadále.Dnes jsem byl za taťkou,je to zase o malinko lepší,chtěl jsem ho vyvézt na vozíčku na chvíli ven,ale z ničeho nic začalo dost silně pršet,takže z toho nebylo nic.Jinak tady bylo docela hezky,sice taky trochu dusno,ale jinak prima.Pak tedy ten déšť,trochu se pročistil vzduch,ale pak zase vykouklo sluníčko.Tak milá Jitko,měj se moc fajn a přeji Ti,aby i ve Tvém životě svítilo jen a jenom sluníčko.František.

No Kačenko,kde jsi?Nebud lenivá a napiš:)) At víme s Františkem,že jsi v pořádku a že se Ti daří... pá

Krásný večer Františku!Tak je zase další den za námi snad si ho prožil příjemně a hlavně v klidu.Co říkáš na to,že Petr Muk to má za sebou,mě to trošku rozhodilo,velice blbý pocit,když to zaznělo v rádiu zrovna jsem připravovala oběd.Opravdu nám ty negativní zprávy spíš ubližují,více to prožíváme a tak je někdy lepší nic nevědět,ale zase si říkám,že musíme sledovat dění kolem sebe a neizolovat se,protože pak by to mohlo být horší a nakonec ještě nějaká fobie ze strachu,to by asi nebylo v pořádku:)Ale nechám toho,já jen měla jsem jeho písně ráda,myslím tím ty,které zpíval na solové dráze.Možná jeho hudba není Tvůj šálek kávy,ale co se stalo je tragédie!!!Jinak jsem prožila den poměrně v klidu v rámci možností,jen to počasí je takové nanic,ale luštila jsem,vařila,poklidila,chvíli skládala puzzle při hudbě a tak různě a je tu večer a půjde se spinkat a nabrat sílu na další den.Dnes mi přišly knížky od dr.Práška,tak si začnu zítra číst,jsem zvědavá,jak jsou naučné a vlastně napsané!No jinak Tě moc zdravím a všechny ostatní taky,užij si zbytek večera a dobrou noc.

Dobrý den,zdravím Vás a děkuji za rady a povzbuzení,které tady čtu..Je mi 35let,loni v červnu jsem spadla do deprese..je to jako přes kopírák s vámi..nic se mi nechtělo,bylo mi moc zle.Měli jsme jet na dovolenou,ale věděla jsem,že bych to nezvládla,našla jsem si lékařku,která mi velmi pomohla.Nasadila Argofan 75SR a Wellbutrin na povzbuzení.Začátky nebudu popisovat, všichni je znáte..Wellbutrin jsem v únoru vysadila a v dubnu jsem snížila dávku Argofanu a půlku..pak čtvrtku a po šesti týdnech jsem se opět vezla..úzkost,napětí na hrudi,jako když nemůžu dýchat a pláč..Teď beru 10dní opět dávku 75 mg a je mi skoro pořád stejně špatně..Vím, že umíte všechno pěkně vysvětlit, myslíte, že je to opět deprese?? Předem děkuji A.

Aneto, jak tady čtu, bereš Argofan, jako já..byla jsem na tom stejně-nebudu to taky popisovat-když jsem snížila na jeden denně-75-začalo mi být , jako tobě..lékař říkal, že mám brát 150 a bude lépe..měl pravdu..sice zabrala vyšší dávka po týdnech, ale je mi fajn, ty pocity, co popisuješ mi zmizely...nebudu dělat frajerku a budu poctivě brát tak, jak mi řekl doktor, až mi bude rok dobře , snížím-klidně-ale teď ne, nestojí mi to za to...Jíťo-děkuji za vzkaz-omlouvám se, dlouho jsem tady nebyla-ani nevím proč, protože práce zatím nic moc...sedím tady a čekám na lidi, kteří chtějí na dovolenou :o))...doufám, že teď to začne a do podzima se nezastavím:o))), dělám si srandu, ale kéž by to tak bylo!!!...jinak mně je po psych.stránce docela fajn, jen ten třes, ale vypozorovala jsem, že to mám před ,,našema,, dny..tak to spojuji k tomu...jinak Tě plně chápu s Petrem MUkem-já ho měla moc ráda, několikrát jsem se s ním viděla i kecala..o to víc mě to bolí..bohužel byl vážně nemocný na duši a,, patřil,, k nám ,,magorům,,. Ale zdaleka ne tom nejsme , jako byl on...Myslela jsem ještě včera, že to prostě zabalil, že to nevydržel, ale asi to opravdu byla nešťastná náhoda , spojená s alkoholem, kterého se bohužel nevzdal, přestože věděl, že ho nesmí... Také mě to vzalo, ale myslím, že jak jsem na AD,že už to tak neprožívám, už na mě působí ...pamatuji si, jak mě vzalo to, jak tehdy skočil pod vlak ten brankář Německa..byla jsem totál v pr.., přestože jsem ho neznala, ale hlavou mi běhaly myšlenky, že trpěl depkama, jako já a že třeba taky tak skončím..fuj.. No nic, my tady jsme a my žijeme a budeme!!!! Františku , tebe taky moc zdravím na jih Čech!!! zatím papa!!!! držte se a pěkné dny bez stresů!!

Zdravím Vás,mé milé dámy.Jitko,taky mne zasáhla smrt Petra Muka,já nerozlišuji muziku na vážnou,pop,rock atd.Já fandím dobré muzice a když se mi líbí,je mi jedno,jestli je z té,či oné oblasti.Měl spoustu pěkných písniček a nápadů a byl skvělej muzikant.Bohužel dojel tak jak psala Kačka na alkohol.Je to škoda,protože mohl svým věrným fanouškům rozdávat radost ještě spoustu let.Závidím(ale v dobrém) některým umělcům jejich talent a tohle je možná daň tomu životnímu kolotoči,který žijou.Někdy si říkám,jak je ta muzika jednoduchá,když vidím nějaký koncert,pak přijdu domů vezmu kytaru a zjistím,že hlava by věděla jak na to,ale ruce to prostě nezvládnou,nejsou tak rychlé,není v nich ta lehkost a i kdybych cvičil třeba pět hodin denně,tak to tam prostě nedostanu.Samozřejmě.že se tím netrápím,jen chci říct,že je škoda,když někdo s takovým talentem odejde tak předčasně.Kačko,je dobře,že se cítíš fajn,že se dokážeš přenést přes všechny problémy,které Tvojí rodinu v posední době postihly.Mám z Tebe radost,stejně jako z Jitky,jste obě opravdu inteligentní ženy a je fajn,že tady s Vámi mohu komunikovat.Moc si toho vážím.Aneto,myslím si,že se Ti deprese vrátila.Je to přesně tak,jak popsala Kačka.Víš,on si člověk myslí,že když je mu už líp,tak na co do sebe ládovat další léky.Jenže ono je to záludné,a hlavně individuální,záleží to na míře potíží,kterou člověk prožil.Někdo se prostě srovná a jede dál bez léků,cítí se dobře,zkrátka se z toho vyhrabe za relativně kratší dobu.Bohužel většinou se stane.že při snižování dávky a následnému vysazení,se potíže objeví znovu,mnohdy v ještě větší míře.Já jsem takhle začínal třikrát,než mi došlo,že brát AD jeden rok,je pro mne krátká doba.Deprese se rády vracejí v momentě,kdy to člověk nejmíň čeká,obyčejně se cítí dobře a najednou ho překvapí stav,který neprožil třeba půl roku.Proto si myslím,že je lepší,když je léčba dlouhodobá - v řádu let.Teď vlastně začínáš zase od začátku,takže bude pár týdnů trvat,než léky zaberou.Musíš tohle nepříjemné období nějak vydržet,zkus se nějak odreagovat,abys pořád nemyslela na to,jak je Ti mizerně.Já vím,že je to moc těžké,zažívám podobné stavy jako Ty,vím,že když je člověku mizerně,tak nemá do ničeho chuť a nejradši by si zalezl někam do kouta a tam tiše protrpěl ty nejhorší chvíle,ale z druhé strany,pokud se donutíš k nějaké činnosti,alespoň na chvíli Ti to pomůže těm stavům čelit,navíc Tě to povzbudí i do budoucna,protože si uvědomíš,že to zvládáš.Já jsem volil metodu postupného přidávání,nebo - li když jsem jeden den obrazně řečeno zasadil mrkev na půlce záhonu,další den jsem ten záhon dodělal a zasadil ještě třetinu druhého.(Nejsem šílený zahrádkář,byl to jen příklad).Věřím,že se Ti brzo začne ulevovat,chce to vůli a trpělivost.Držím Ti palce a brzo se ozvi,jak Tvoje léčení pokračuje.Mé drahé dámy,loučím se dnes s Vámi a přeji Vám,jakož i všem ostatním, klid,pohodu a dny bez stresů.František.

Všechny Vás moc zdravím.Rozhodla jsem se,že usednu k počítači a něco málo Vám napíšu.Není mi nic moc psychicky,nějaké poplašené myšlenky,ale vím,že to přejde a tak skusím zaměstnat svou mysl a jistě bude líp.Jistě má na to vliv opět i to,že jsem zase sama doma,ale jak už jsem psala,je to nejlepší na to dostat se do starých kolejí,do doby ,kdy jsem moc ráda zůstavala sama,to jen tak na okraj.Konečně si se Kačko ozvala,je skvělé,že jsi na tom takhle,moc Ti to přeji,sama cítíš ten pokrok a je uplně jedno,že s pomocí AD,hlavně ,že je Ti lépe a myšlenky máš pozitivní.To je moc dobře a jsi jistě nesmírně spokojená a tak to má být!Anet,taky si myslím,že jsi opět v začátcích a Tvá deprese se opět ozvala,ale neboj se s pomocí léčby se to srovná a bude zase dobře,jen nepřestávej a raději léky brát dlouhodobě,než se trápit.AD se berou i léta a člověk dokáže plnohodnotně žít a je mu dobře,alespon si se ponaučila a vidíš ,že tahle krátká doba Ti nepřinesla to pravé,tak ted začneš znovu a alespon se vyvaruješ omylu,že jsi v pořádku a že to zvládneš.Chce to čas,jak Ti napsal František opravdu moc času.Držím Ti pěstičky ,at je Ti co nejdříve lépe a věř,ŽE BUDE!!!A kdykoliv budeš chtít,piš ono to pomáhá a každý z nás Ti jistě poradí a podpoří v rámci možností.Jinak počasí stále na nic,snažím se vždy si najít něco pěkného i na pochmurné vyhlídky,ale jde to stále hůř,je to dlouho a sluníčko chybí,aby nás příjemně zahřálo a potěšilo,ale přirodu nikdo z nás neovlivní. A Františku Tobě přeji, at máš v tom propršeném počasí jízdu v autě v klidu,pohodě a hlavně bez nehody:)!Tak snad při dalším psaní řádku pro Vás ,už bude svítit sluníčko a Všem nám bude líp.Zatím teda končím a s láskou myslím na Vás a držte se- Jitka

Dobrý den všichni..počasí u nás opět nic moc, potřebovala bych sluníčko,alespoň při něm je venku příjemně..Děkuji moc za rychlé reakce, František by mohl být opravdu spisovatel,tak hezky se vždycky rozepíše a poradí..Kačko, já brala celou dobu 75 SR potom jsem měsíc půlila a 14 dní čtvrtila a bylo to tady znovu..Te´d mám 11 dní zase 75 a čekám, až zase zabere..trápím se,ale rozhodla jsem se,že raději použiju Lexaurin, než takhle živořit..a co mi to dá přemlouvání..určitě víte, o čem mluvím:-) Kačko, jak na tebe Argofan působí,nepřibíráš na váze po těch 150mg? Jak se teď cítíte,je vám lépe??

Aneto..to jsi brala hodně malou dávku, to snad ani nemůže pomoci :o)))...diskutovala jsem s dvěma odborníky -psych. o Argofanu..soudím, dle tvého stavu, že bys měla minimálně brát 150 mg, jako já...beru je ráno najednou..myšlenky, neklid a uzkosti jsem pociťovala také, než konečně vyšší dávka zabrala...ano, od loňského roku jsem přibrala, ale když si vzpomenu, jak jsem trpěla, nejedla, zhubla 7 kilo a vypadala jako mimoň, tak mi to nějak extrémně nevadí...ale tlustá také nejsem :o)...a pokud jsem přibrala, tak proto, že jím :o)..snažím se ale sportovat, denně šlapat na rotopedu, hraji tenis....Jinak si nemyslím, že by na mě Argofan působil blbě..nic mi po něm není..dotor mi říkal, že je to jeden z mnoha AD, který opravdu lidem zabírá a dobře ho snášejí..a má s ním dobré zkušenosti.. ale jsi v začátku, vezmi si k němu neurol, nebo něco podobného, než ti to zabere..myslím, že potřebuješ vyšší dávku..nechci radit samo, musí ti to zvýšit doktor... tady máme taky hnusně, už je toho fakt dost!!!!!chjo...zdravím Jiťu a Františka!!

Posílám pozdrav z práce a Kačko díky za reakci..Zdá se mi,že trošku začíná zabírat Argofan,ale stejně si půl lexaurinu raději dávám, je to zatím taková berle..Kačko,zdá se ti,že 75 mg je málo?Ale zase Arg.je celkem silný lék,nebo ne?Je mi trochu špatně od žaludku,někdy jako na zvracení,ale to snad je normální..Říkám si,jak se toho můžu zbavit,když mi teď přijde,že mi nic nejde pořádně..Taky chodím cvičit a na kolo,ale teď to nějak nejde a pak mám nulový sebevědomí,když ostatní líčí,co všechno zvládají,stačí,aby zavolala kámoška a líčila,co všechno dělala..takový začarovaný kruh..Potřebuji asi vysvětlení Františka, to je takový psycholog:-)Kačko,taky jsem zhubla loni,když to začalo 7kilo a vypadala hrozně..ale mám to zpátky a teď mi i chutná, no není to ještě tak hrozný:-)Jak je ti,pořád bereš 150mg a František je v pořádku..hodně sem psala Jitka,tak když nepíše, tak je snad v pořádku:::

anetko, jestli je Argofan silny lek, to nevim:o))..myslim, ze u AD se to tak nerozdeluje, nektera AD ti pomohou vice, proto je treba lekari vymeni a zkousi jina...ano, beru 150..zatim to necham a za tri tydny, az k nemu pujdu, tak probereme, zda mam snizit..kazdopadne po psychicke strance se citim o mnoho lepe, doma makam, sebevedomi mam snad dobre..me trapi obcasny vnitrni tres, ale da se vydrzet a kdyz uz ne, tak si vezmu neurol..také me nekdy boli zaludek, hlava, ale je to psychikou a nebo nasimi zenskymi hormony...je pravda, ze Frantisek ti to asi vysvetli lepe..:o))..ja jsem spise věcná :o))...priznavam take, ze na me spatne pusobi jakekoliv zpravy o sebevrazdach a podobnych tematech-treba Muk- ale uklidnuji se, ze jsem na to o dost lepe a mam neco jineho..a co ty Jito? jak Ti je? a ty Frantisku? papa

Zdravím Vás,Aneto,děkuji za poklonu,moc si toho vážím.Že Ti je trochu špatně od žaludku,může být vedlejší účinek léků.Taky mne zarazilo,jak malou dávku bereš,ale z druhé strany,od toho je lékař,aby posoudil,jakou dávku Ti napíše.Každopádně,kdyby se Ti zdálo,že se to nelepší,bylo by na místě zeptat se na zvýšení dávky.Tvoje nulové sebevědomí pramení ze stavů,které nyní prožíváš.Je to úplně normální,každý z nás to prožívá jinak,ale principielně je to stejné.On je to opravdu začarovaný kruh,celý průběh léčby je obvykle dost komplikovaný,člověk se s tím musí naučit žít,protože ho to svým způsobem omezuje a jiná cesta,než zatnout zuby a bojovat není.Je dobře,že Ti chutná jíst,to ber jako pozitivum.Nechuť do cvičení a vlastně čehokoli je normální.Když je člověku bídně,nemá náladu na nic.Ale přeci jen něco na odreagování je třeba,i za cenu,že se do toho budeš nutit.Myslím si ale,že se Ti brzo začne ulevovat,vzhledem k tomu,že jsi léčbu už podstopupila,je naděje,že zvykání na léky nebude trvat tak dlouho,jako na úplném začátku.Co se týká mne samotného,tak já se cítím docela dobře,ještě stále jsou tady určité pochybnosti a občas i obavy,ale zatím to zvládám v rámci možností docela dobře.Vždycky,když si uvědomím,že už je těch povinností,ať už pracovních,nebo soukromých na mne nějak moc,udělám si oddychový den.Prostě se tady zavřu ve svén bytě a doslova a do písmene odpočívám.Zatím mi to pomáhá,načerpám síly a můžu zase nějakou dobu fungovat.Kačko,takové zprávy,jako např.o smrti P.Muka si nesmíš připouštět.My na tom nejsme tak zle,jako byl on.Navíc on se ať byl jaký chtěl muzikant sám k sobě choval nezodpovědně a to my neděláme,spíš bych řekl,že naoppak,že se snažíme léčit co nejpoctivěji i proto hledáme rady a pomoc na těchto stránkách.Chápu Tvůj strach z toho,že by se Ti mohlo přihodit něco podobného,ale podle mne je to nesmysl.Jsi inteligentní a zodpovědná žena a jen Ty sama nejlíp znáš své životní priority a já vím,že mezi ně takovýhle přístup k léčení v Tvém vědomí nepatří.Máš rodinu,která za Tebou stojí a snaží se Tě pochopit - a to je ten nejlepší důvod se takovými věcmi nezabývat.Jitko,zdravím Tě a doufám,že jsi v pořádku.Věřím,že se Tvoje spaní upravuje a i vnitřní třes že se lepší.On ten vnitřní třes je důsledkem jakési nejistoty,člověk se pořád obává nějakého zhoršení,je maličko napnutý a nervy pracují.To se nedá ovlivnit,to musí odeznít časem samo.Přeji Vám všem klidný a hezký víkend.František.

Krásný večer Vám všem a děkuji,že na mě v příspěvcích vzpomínáte,já na Vás v průběhu dne taky.No jak se mám já?Co se týká spánku,je to lepší,jak už jsem psala v noci se nebudím,celkem v pořádku usínám a stávám kolem 5-6 ráno,možná je to pro Vás brzy,ale já jsem spokojená,nedá se to srovnat ze začátky!!!Chodím spát kolem 22 déle nevydržím.Rána mám stále s třesem,ale bez velké nervozity a strachu a v průběhu dne třes a brnění přetrvává,ale zvládám to.Myšlenky negativní stále přicházejí,ale snažím se je v mysli pochopit a nepoddávat se tomu.Dnes jsem se pustila do mytí oken a rámu a překvapilo mě,jak moc obav jsem měla,než jsem začala a i při samotném čištění,strach opět,že dostanu ataku a tak,a samo,že bušení srdíčka přišlo,ale nevěnovala jsem tomu pozornost a odešlo to!!!Jsem moc ráda ,že jsem to překonala a domyla jsem okna i s takovýma myšlenkama,zdravý člověk nepochopí co se odehrává v mozečku,ale je třeba se stále snažit a překonávat všechno negativní co příjde do cesty!Jsem si jista,že naše léčba není jen otom spolkount prášek a čekat,ž se uzdravím,ale je třeba hodně pracovat s mysli a vším co k tomu patří.Přemýšlela jsem dneska ,že od začátku léčby jsem 2 měsíce neměla sebemenší náznak ataky co se týče bušení srdíčka a tento měsíc poměrně často,sice v malé míře,ale přichází to a stejně jsem nepřišla na na spouštěč ani myšlenku,která to může vyvolat,ale to je bohužel nekontrolovatelné a tak přemýšlení jsem zavrhla asi to tak bude lepší.No v celku jsem dnešní den strávila pracovně,myslím,že zvládla jsem toho v rámci možností dost,ale psychicky jsem měla i hezčí dny a jistě zase příjdou!!! A aby toho dneska nebylo málo,tak jsem měla ve stolici kapičku krve no tak si to dovedete představit.No daří se mi,mléko ated tohle ,je to v nežádoucích ,tak jsem zvědavá co bude dál a vlastně i ty potíže s chůzi ,které mám jsou psané jako nežádoucí,tak snad nebudu měnit AD,no a kdyby ano ,tak stejně nic nenadělám,kontrola je v červenci.Je to nepříjemné,ale beru to tak jak to přichází a stále si říkám ,že bylo daleko hůř,tak bude i líp!!!No dneska toho psaní nechám at jdu klidná spát a zase se ozvu.MOC,moc Vás všechny zdravím a držte se Jitka

Ahoj lidičky,myslela jsem,že se ozvu,později ,ale vypadá to na pokračování.Moc se potřebuji s toho vypsat,tak mě omluvte.Po včerejším článku,který jsem Vám napsala,jsem šla spát a už jsem věděla,že není něco v pořádku.Usla jsem po hodině,ale nenapadlo by mě,že se probudím o pul 3 ráno a už nezaberu,ale tak to je.Ted je 11 dopoledne a opravdu po delší době psychicky žádná sláva.Přečetla jsem si knihy od Práška a zase obavy,asi mě nejvíc tíží,že nevím tu svou diagnozu,když jsem si to přečetla našla jsem se snad ve všech diagnozách.No jak je vidět asi mám splín a je třeba se odreagovat.Jsem vyděšená a asi vím,že si to dělám, tak trošku sama tím mým študováním!!!Tak jsem ty knihy chtěla a ted nevím jest-li jsem udělala dobře.No nezlobte se nějak to i na mě dolehlo,jsem unavená z těch myšlenek co se mi honí hlavou,snážím se stále nevzdávat se ,ale neska je to prostě na prd!Myslím pozitivně,snažím se ,ale ono se říká,že všeho moc škodí,tak použiji naše známé ach jo?!Já snad ani nemám myšlenky nějak šíléné oproti zdravým lidem,ale pořád se plácám v tom ,jak přemýšlet,když myslím na tohle a pak zase jiná myšlenka,no a pořád dokola a né se uklidnit,prostě pochybuji,zda je léčba v pořádku,no tak to je dneska s mým myšlením a pocity.nic moc optimismu,co?Ale jistě to přejde.Nn půjdu obalit řízky adpoledne ke kámošce na kafčo a snad bude líp!!!Hezkou sobutu Vám všem a nezlob te se ,že pořád píšu,je to třeba")))Jitka

Ahoj Jitko,bohužel se někdy stává,že se naše stavy na přechodnou dobu zhorší.Někdy to trvá pár hodin,někdy den,vyjímečně víc.Je jasné,že je z toho člověk otrávený a hned začne pochybovat o účinnosti léčby.Není třeba házet flintu do žita,bohužel to patří k léčbě,musíme se naučit s tím vyrovnávat.Je to velice nepříjemné,ale dá se to zvládnout.Vzpomeň si na to,jak Ti bylo na začátku a když to porovnáš s tím,co prožíváš dnes,zjistíš,že to zdaleka není tak hrozné,jako dřív.Ano,je to mizérie,ale se začátky se to nedá srovnávat.Ani já se nevyvaruji občasným zlým chvílím,či hodinám,taky jsem otrávený,jak už jsem napsal,je to ale logické,protože když už se cítíme nějakou dobu obstojně,myslíme si,že už to bude jen lepší.Jenže ona ta naše choroba je pořád někde ukrytá a někdy se rozhodne zazlobit.Nelze to nijak ovlivnit,to prostě přijde znenadání a my musíme v tu dobu zabojovat o poznání víc.Neber ten dnešek jako krok zpátky,ber to tak,že se Ti prostě dneska nedaří,že máš prostě jen "den blbec."Možná se z toho budeš dostávat ještě zítra,nebo i pozítří,určitě se teď budeš trochu víc pozorovat a zneklidní Tě jakýkoli náznak nějakého dalšího nedobrého stavu.Ale to je normální,nic na to nedej,zkus si toho jakoby nevšímat.Já mám vždycky po takovémhle dni ještě tak dva další,kdy mám pochybnosti jestli to,či ono zvládnu.Rozumově vím,že ano,ale ten červíček tam pořád hlodá.Znovu opakuji,že je to normální,protože máme o sebe strach a chceme,aby nám bylo pořád jen líp a líp.Že jsi se našla ve všech diagnózách není žádná katastrofa,nikdo si nestanoví diagnózu sám,navíc ta kniha je příkladem toho,jaké stavy může pacient očekávat a hlavně jak jim čelit.Ale každopádně by jsi se měla zeptet svého lékaře,jakou diagnózu Ti vlastně objevil.Zkusila jsi třeba to dechové relaxační cvičení?Já už párkrát ano a musím říct,že mi to pokaždé ty těžší chvilky usnadnilo.Nemusíš se omlouvat za to,že píšeš,od toho tady přece jsme,abychom se navzájem podpořili,když je někomu z nás úzko.Jsi statečná žena a vím,že to zvládneš.Držím Ti palce a posílám pozdrav z jižních Čech.František.

Zdravím a přeji hezký podvečer..dobrovolně by mě o víkendu k PC nikdo nedostal,ale dcera chce psa!!!!napsala si i na inzerát a posloucháme stále dokola,jací jsme rodiče,když ho nechceme koupit:-)paní poslala fotky, je nádhernej,ale...to bylo na začátek na odlehčení.Jitko, dnes jsme byli u rodičů a měli objednáno dřevo přímo z lesa..fakt jsem hodně makala a je mi naprosto fajn,necítím žádnou únavu a to v týdnu z práce jsem ráda,že dolezu!!člověk asi nemá čas se pozorovat a je to fakt špatně,protože když jsem celý den v kanclu a můžu brouzdat po netu a hledat info,tak se lituju a taky mám hned všechny diagnozy!!!Jak mluvíš o té chůzi,taky se mi zdá taková ne úplně stabilní,ale je to právě,když na to moc myslím a kontroluju to!!!Moje mamka to asi vystihla dost trefně,když ji líčím,co jsem zase přečetla na netu, říká:ty seš tak chytrá,až seš blbá,proč to pořád hledáš??Snad se ti přes den trochu ulevilo,nevím, co ty bereš za léky?Jo, Františku, díky za reakci,docela si tě dovedu představit jako psychologa,,,byl bys lidem opracdu přínosem..Kačko,co v práci,už se to trochu rozjelo?A domeček, už ses zabydlela a je ti lépe??

Milý Františku!Moc děkuji za povzbuzení a odpověd!!!V tuto chvíli jsem o moc klidnější,ale bylo to velmi vyčerpávající no zážitek?)Alespon jsem zažila a poznala další tvář naši nemoci.Nemíním nic vzdát,spíš si s toho vezmu ponaučení,jak jsem to zvládla pro tento okamžikDechové cvičení a relaxace i normální cvičení jsou mým denním chlebem,dýchání mi moc pomáhá,ale tím ,že to vše přišlo tak záludně a pomaličku,měla jsem teda co dělat,no je to nevyzpytatelná nemoc-bohužel!!! A opravdu to příjde,když se to nejméně hodí,ale zvládla jsem i sobotníoběd a starosti kolem rodiny,tak jsem ráda.Jako krok zpátky to jistě brát nebudu,protože vím,že tento Blázinec v uvozovkách,není naposled,no svatáTvá slova,vše co jsi sem napsal za celou dobu je pravda,vše se do puntíku děje a pak ,že není třeba Ti děkovat,jsi moc hodný,že nejsi člověk,který si to nechává pro sebe a ,že se otom dokážeš rozepsat a pomoct nám Všem-opět můj velký dííík Zlatý Františku!Všechny Vás moc zdravím a mějte se moc dobře hlavně bez uzkostí.."´)))Jitka

ahojky moji mili..ani je nejsem stoprocentni, mam ten tres a neberu si blbec neurol, tak trpim a chci se z toho dostat sama..jito, s tema myslenkama je to zapeklite, mam to take, ale davno o hodne min a vzdy to za chvili prejde, je potreba se zabavit necim jinym..anet, jako bych cetla o sobe,coty sem pises..meli jsme to same se psem nedavno, jenze nasi holce je devatenact, je fakt, ze cely zivot psa chtela a ted, kdyz uz jsme v baraku, tak tomu nic nebrani-ale-mam sice psy rada, ale nesnasim bordel, chlupy, porad tady vytiram a uklizim a nesnesla bych ho tady,manzel zase ma dokonalou zahradku a taky si neumi predstavit, ze by to tady nicil..navic je to hrozna zodpovednost, je to na hodne let a co ja vim, zda by holka jednou psa odvedla..take lovila na intrnetu..ona chce totiz rovnou labradora..nejakym zpusobem jsme to uhadali, aby ji to preslo, tak snad..rikam ji, az budes mit svou rodinu, tak si delej, co chces :o)..ted ma docelafofr, ikdyz k maturite jde az v zari, tak se dostala do semifinale jedne souteze miss, tak jezdi do Prahy na akce, ma co delat..treba dnes je na charit.akci pr detske domovy..pak jak pises s tema diagnozama-mela jsem uplne to same!!!!! byla jsem jakomagor, kazdy mi nadaval,at toho necham a nehledam kraviny..meli pravdu..casem,asi po AD me to prestalo, ale cervicek sem tam hloda, ale nehledam...Jito, ty knizky jsem take cetla, porad dokola a hledala jsem se v nich..hruza..je dobre vedet, ze na tom nejsme takto sami, ale taje nam to skodi a uz vubec neprida!!!!! nectete to!!!! pak budete miti to, co jste jeste nemely!!! Frantisku, ja byla vcera s tatkou na srazu tridy v Kutne Hore..uz podruhe, chlapi si popovidali a jeli jsme domu.jsem rada, ze ma aspon o neco zajem a je pak jako vymeneny..kazdopadne chodi strasne,skoro vubec, ale kdyz mu chce clovek pomoci, tak je nepricetny a nechce to ze to zvladne..soura se pomalinku..a to chce k mori!!!§ my se segrou jsme rekly, ze s nasima poletime aspon na pet dni, splnit to tatovi, ale mam z toho strach..to bude ocistec,aby vse dobre dopadlo a nic se mu nestalo..ale neda si to vymluvit, vzdycky miloval more a slunicko..navic je na tom s premyslenim dobre, tak si rikam, ze vi, co dela..bohuzel si neuvedomuje, co zpusobuje nam..hlavne asi mne, myslim, ze klepacu mam z nej ted v posl.dnech...co mam s tou klepackou delat? take je mi to uz moc neprijemne a nechci to!!! chjo...jinak v praci anet taky nic moc..lidi letos asi nikam nepoleti a nepojedou...tak papa!!!

Ahoj,zdravím Vás.Anetě a Jitce děkuji za jejich milá hodnocení mé osoby.Opravdu mne to moc těší.Stejnou měrou si vážím i já Vás,včetně Kačky.Myslím,že si pomáháme navzájem a to je pro naše léčení moc fajn.Vědět o někom,kdo nás chápe a kdo nám dokáže podat pomocnou ruku,je velmi povzbuzující.A teď Kačce.Kačko,Ty víš,že bránit se Neurolu je blbost.Už jsme to tady spolu probírali několikrát.Vždyť víš,že když ho vezmeš,tak se Ti uleví.Chápu Tvou sebeobranu,ale je lepší se netrápit,než být rozhozená.Dobře víš,že v této dávce není Neurol návykový.Tvůj vnitřní neklid se kumuluje proto,že jsi nervózní z toho,jaké máš pocity a tady je na místě jediný krok,vedoucí k uklidnění a to vzít lék.Já vím,že se tomu bráníš,taky vím,že rozumově tohle všechno víš,ale hlava si poručit nedá.Chápu Tvou situaci,je to obtížné a máš toho za sebou v poslední době opravdu mnoho.Ale možná právě proto jsi oslabená náporem starostí a tak si myslím,že ta berlička v podobě Neurolu je na místě.Přece víš,že Ti k uklidnění stačí jedna tabletka denně.Co se týká Tvého tatínka,tak ta jeho odmítavost vůči Vaší pomoci pramení z toho,že naši senioři se chtějí i v tomto věku cítit samostatní a proto od sebe odhánějí každou pomoc.Je to logické,nikdo z nás nechce být na obtíž někomu jinému.Oni to takhle vzhledem k svému věku chápou,nemyslí to zle,jen to prostě dávají najevo tímto,řekněme méně etickým způsobem.Já to vidím na svém otci,někdy se chová stejně,ale ví,že se bez pomoci v současnosti neobejde.Teď to s ním jde ale dobře dopředu,už začal chodit pomocí chodítka a to je ohromný pokrok.Všem Vám milé dámy držím palce,aby to naše trápení bylo co možná nejmíň bolestivé.František.

Nevíte někdo jestli je lepší brát cipralex nebo asentru? Co má míň vedlejších účinků! Musím si teď nechat něco napsat, jinak už to nezvládá, pořád brečím. Neurol to nevyřeší, když mi asi následkem déle trvajících zátěžových situací v rodině s dospělými dětmi atd. ubývá serotonin /čili asi chemická látka v mozku/. Nejsem příznivcem braní prášků, Ale asi to jinak nezvládnu. Jsem vyčerpaná,unavená "líná" a nemám být proč, brečím pořád atd. Nevíte někdo od svého lékaře co je lepší , míň škodlivé cipralex nebo asentra ? Dagmar Drahomíra - jméno mé.

Díky Františkovi a všem co mi odepsali! Začla jsem brát Asentru a budu muset být trpělivá jak i jedna z vás radila. Asi mi nic jiného nezbývá. Ale je to zěžšké pořád se mi chce brečet je toho opravdu moc a že já vydrží a poradím si se vším to mi věřte,Ale teď už je to asi nad rámec i mé únosnosti. Díky moc všem. Nemůžu ani moc psát, nechce se mi nic, jen děkuji! Dáša

Dášo, neškodí nic!!! Naopak Ti to pomůže!! Já brala asentru a nakonec mi pomohl cipralex!! Následně jsem ho měnila za Argofan. Určitě jdi k lékaři a ber AD. Nezoufej však, pokud to nezabere hned, musíš být trpělivá a čekat!! Přeji, aby Ti bylo lépe.

Ahoj Kačko,zdravím z práce..koukám, že taky pracuješ:-)Dášo, mám malý dotaz..proč Asentra a Cipralex??Je plno jiných AD a fakt jenom lékař ví, co a proč ti dát..Drž se a neboj se,bude líp!!!

Ahoj Dášo,Serotonin je opravdu látka v mozku,která má za úkol udržovat hladinu sebevědomí a pozitivního myšlení.Chybí - li lékař ordinuje Citalec,nebo Asentru,nebo Cipralex,nebo Arketis.Nikdo Ti nyní nepoví,co pro Tebe bude ideální.To ukáže až čas.Na vedlejší účinky tolik nehleď,protože ty jsou u každého léku počínaje paralenem a antidepresivy konče.Pokud Ti lékař předepíše antidepresiva,uvidíš sama,jak budeš léky snášet.Předesílám,že léčení antidepresivy je velice zdlouhavé,v řádu roků.Pacient se musí se všemi nepříjemnostmi nejprve seznamovat,pak vyrovnávat.Rozhodně Ti nebude za měsíc o poznání lépe,než začnou AD účinkovat trvá to minimálně 6 - 8 týdnů.Musíš teď zatnout zuby a překonat tohle období.Jiná cesta bohužel není.Připrav se na to,že se Ti po AD může ze začátku i přitížit.Je to ale zcela normální,tělo si musí na léky zvyknout a vlastně se jim ze začátku brání a proto ono možné zhoršení.Mohu - li Ti ještě poradit,zajdi k lékaři co možná nejdříve,tady opravdu není na co čekat.Nikdo se z těchto potíží nedostane sám,odborná pomoc je zcela na místě.A neboj,není to žádná ostuda,AD bere tolik lidí,že si to možná ani neumíme představit.V tomto pro Tebe velmi těžkém období je důležitá podpora Tvých blízkých a kamarádů.Mluv s nimi o svých potížích,vysvětli jim jak se cítíš a popros je o trpělivost.Je důležité,aby alespoň věděli,že se s Tebou něco děje,aby Tě pak neodsuzovali za to,že nemáš náladu,nebo že potřebuješ odpočívat.Budeš nyní mít spoustu starostí sama se sebou a Tvé okolí si musí uvědomovat,že potřebuješ podporu.Velmi Ti držím palce,aby jsi se z nejhoršího dostala co nejdřív.A když budeš potřebovat naši radu,klidně napiš,my Ti zde rádi poradíme.František.

Zdravím, beru Asentru měsíc a půl a je mi mnohem lépe. Večer usnu hned, ale k ránu se probouzím a už nemohu zabrat.A také se více potím. Měla jsem mírnou depresi,která se objevila po gynekologických potížích a dále trpívám sociální fobií. Nervozita z vystupování na veřejnosti a mluvení před více lidmi, výrazný třes rukou při těchto situacích. Teď je to mnohem lepší, ale ne 1OO %,proto uvažuji,jestli na ten třes v sociálních situacích není vhodnější třeba Citalon nebo něco podobného. Poraďte, pokud máte někdo zkušenost, jaké léky jsou nejúčinější na sociální fobii. Díky a přeji hezký den všem bez stresu a depresí.

Ahoj Lenko,po půldruhém měsíci léčení,je ještě moc brzo něco hodnotit.Léčba je velice zdlouhavá.Teprve až tak po třech měsících je čas na hodnocení účinnosti léčby.Pozorně si pročti toto fórum,najdeš zde spoustu užitečných rad a příkladů.Myslím,že změnu léků,bys měla konzultovat se svým ošetřujícím lékařem,na každého působí léky jinak,ale jak jsem uvedl,po tak krátké době,je ještě na změnu příliž brzo.Je velmi pozitivní,že se už cítíš lépe,zkus ještě vydržet a uvidíš,že to bude ještě lepší.O tom,jaký lék pro Tebe bude nejúčinější,je těžké něco psát,je to opravdu individuáílní věc.Přeji Ti,abys byla brzo zase v pořádku.František.

Díky Františku.

Moc Vás všechny zdravím a zároven přeji krásný podvečer.Také zdravím nová děvčata a přeji,at jim léčba probíhá co možná nejlépe a nejklidněji a věřte,že bude,nemějte obavy a směle do léčení,AD Vám pomohou-Nám všem!!! Nezjištujte,které AD od toho jsou lékaři a je v zásadě uplně jedno,jaký název Váš lék má,lékař tomu rozumí a nejlépe vyhodnotí situaci a stav,ve kterém se každý z nás nachází a když nezaberou léky napoprvé,jsou další,tak směle do boje!Opravdu jsou začátky hodně těžké,ale pozitivním myšlením a čtením těchto rad zjistíte,že když to přežil,každý z nás,tak i Vám se časem změní život k lepšímu,ale chce to moc velkou snahu,trpělivost a ctižádost,nepodléhat skepsi a RADOVATse z maličkostí,které jsou zdravým lidem k smíchu,zároven je ,ale pochopit,protože ani ten nejcitlivější človíček,který nemoc dušičky a deprese nezažil,nemůže chápat,jak zle nám je a co všechno nám přichází na mysl i přes sílu boje sám ze sebou!!! Moc sil posílám Dáše a věřím,že v tenhle okamžik ,kdy já tady píšu se již léčíš,nestyd se za slzy,napětí,které v sobě máš a lítost,možná vztek,pláčem,alespon trošku snížíš,ale bez léku,to jen sotva zvládneš,pokud jsi na tom tak,jak sama píšeš a na škodu není ani psychoterapie,která Ti může moc pomoct s myšlením a překonáváním stresu do budoucna,protože stres tady je a pořád bude!!! Lenko,chci Ti napsat,že Tvá léčba,je opravdu,krátká,nemysli na to,že nějaká jiná AD ti pomohou lépe,opravdu to nech na lékaři a sama za sebe,nechtěj aby si byla 100%,takhle to stejně nebude hned,tahle léčba je postupná a velmi dlouhá a nezapomen,že i dny ,kdy si řekneš dnes jsem zdravá,může být další den uplně utrápený a na nic.Já se léčím teprve 3 měsíce a sama usínám docela v pořádku a ráno tak jako Ty po probuzení-neusnu,ale nevadí mi to,prostě vstanu a první co si řeknu,jak jsem spokojená,že noc proběhla v klidu a bez buzení.Opravdu být štastná za maličkosti a nic nelámat přes koleno,ono to stejně v začátcích léčby nepůjde a ani silná vůle jisté situce neovlivní!!! Jen čas a pozitivní myšlení do budoucna,jsou pomocníci v této nemoci.A co se týče třesu,tak ten mám i já stále a opravdu to neřeším,není to příjemné,ale beru to tak,že třes odezní,až uplně naposled a žít se s tím přece dá?!!! Neboj Leni bude Ti lépe a další měsíc si sama řekneš,jaké pokroky jsi udělala.Všchni tady prožíváme uspěchy,ale i neuspěchy téhle nemoci a je třeba se stím naučit žít.Františku a Kačko zdravím Vás ještě jednou a věřím,že se máte dobře a spokojenost a klid zažíváte ve dnech v převaze a nejlépe stále! A co poradit a popřát starým pardálům klid a pohodu a zdraví.Zatím Vám VŠEM pá a držte se!Jitka

Ahoj Františku,jen Ti chci napsat,že asi týden zažívám pocit a uspokojení cigarety,to jen tak mimo,3 měsíce nic a přišlo to zcela nečekaně i takhle se projevuje léčba,konečně cítím uspokojení a chut,je to zvláštní ,ale je to tak!!!Tak pááááááááá

Ahoj Jitko,no vidíš,že to přišlo.A stejně tak se bude postupem času projevovat i další zlepšování léčby.Pořád tvrdím a za tím si stojím,že máš ohromnou vůli se léčit a že to máš opravdu srovnané v hlavě,že si dokážeš všechno zdůvodnit a odvodit.Jen teď nepropadej euforii,nic není vyhráno,ale vidíš,že kdo si počká,ten se dočká.Já se teď cítím taky celkem dobře,v pátek mi pustí taťku ze špitálu domů,udělal ohromný,řekl bych až neuvěřitelný pokrok,už chodí bez pomoci chodítka,sice jen pár metrů,ale je to něco,v co jsem na začátku vůbec nedoufal.Je to další příklad toho,že s pevnopu vůlí toho člověk dokáže mnoho.A Tobě pevná vůle a disciplína rozhodně nechybí a to je velice cenná vlastnost,které já si u každého velice vážím.Tak se drž a vy všichni ostatní samozřejmě taky.František.

Ahoj Františku,moc Tě zdravím a ostatní samozřejmě taky.Že nemám vyhráno v léčbě vím a nehodlám na to vůbec hřešit,jen jsem Ti chtěla napsat,jak moc jsem ráda,že to s tím kouřením přišlo a vlastně Ti i tímto ukázat,jak si zkušený v radách,co všechno jsi prožil a že se vyznáš!Já mám stále co vylepšovat,urovnávat si negativní myšlenky,zápasím s každodení zimnicí a je toho víc,ale nebojím se toho,pravděpodobně to všechno pramení s uzkostí,ale samozřejmě,mám i světlé stránky dne a těch si moc vážím a užívám si to! S tou zimou,jsem Ti to psala,je to moc nepříjemné,ale zvládám to,nejvíc je to po probuzení a dopoledne a odpoledne je to lepší,ale nebudu se s tím stresovat,je to jistě reakce na napětí i když si myslím,že jsem v klidu to tělo mi dává signál,že uplně v pořádku to není.Může to být i ataka,ale že by každý den,no nevím,ale v celku je to jedno,léčit a vyléčit se to musí.Pracuji se sými myšlenkami a ráda bych zjistila příčinu či spouštěč,ale musím se přiznat,jde mi to s těžka,ale v červenci mám kontrolu,tak si popovídám a k něčemu jistě dojdeme.Ale je mi podstatně líp a jsem za to moc ráda.Vlastně ani zdravý člověk,který se neléčí nemá každý den 100%pohodu,tak co!!!)) A že je tatínkovi zase lépe,no to je paráda s tím je spojena i pozitivní nálada u Tebe a je ti dobře,jsem moc ráda,jak se všichni držíme,tak jen tak dál a napište-lenoši:) Všechny moc zdravím a myslím na Vás s přáním klidného večera Jitka

Ahoj kamaráde,tak si představ,že jsem dneska byla u psychiatra,zavolala jsem mu hned ráno,že s ním potřebuji mluvit,tak mě bez váhání vzal.A můj problém?!Zas to vtíravé slovo SEBEVRAŽDA.Od včerejška mě to slovo pronásleduje,tak jsem neváhala a šla za ním.Necítím a ani nechci nic tak strašného udělat,ale jen to samotné slovo mě uplně vykolejilo a vystrašilo.Sama jsem si tuto vtíravou myšlenku zkoušela zpracovávat,ale nepomohlo mi to.Dnes ráno jsem vstanula,spala jsem v klidu bez probuzení a během malé chvilky opět ta myšlenka,tak jsem dostala i trošku strach a hned jsem věděla,že nejrozumější bude jít k lékaři.Manželovi jsem to samozřejmě řekla,řekl,že nemám mít strach,že je to jen slovo,myšlenka,ale nějak moc mě to neuklidnilo.Říkal,že je to jako písnička ,která se během dne vrací!!! No a jak jsem pořídila u lékaře? Vysadil mi ten prosulpin z kterého mi udajně teče to mléko a naordinoval mi na dnešek 3xdenněpůl neurolu 0,25 a zítra,že mám zavolat,jest-li je to slovo ta myšlenka pryč.Nejvíc mě mrzí,že pronesl větu,že neví proč to je-ZVLÁŠTNÍ lékař!!! Domnívá se ,že to může být zvýšením laktace.Zoloft,že mi měnit ani zvedat nebude.Moc se mě ani nevyptával,ale chápu, že psychika,je moc složitá a je to jen člověk,ale?Tu větu si mohl odpustit,že neví,to pacientvi moc nepřidá!!!Stejně jako manžel se mě ptal,jest-li to přichází na mysl,jako písnička a jest-li jsem uvažovala třeba otom,jak spáchat seb.no jistě ,že ne jsem mu pověděla,ale řekla jsem mu ,že ted budu mít strach,jest-li mě to třeba nenapadne,no tak tak se vyvíjí můj dnešní den!Nevím proč to je a začínám mít s toho slovastrach,nebo že bych měla strach o sebe?No tak jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál,hlava mě bolí už 4den,né že by se to nedalo vydržet,ale je to na levačku!Tak a ted babo rad?Tak co si o tom myslíš Františku?Jitka

Jitko,zkus se zabývat tím ,co máš ráda, udělat si drobné radosti, koupit si něco hezkéha na sebe nebo si koupit, to co máš ráda, u me by to byly třeba zákusky. a koníčky žádny nemáš? Venku je krásně tak běž třeba do přírody,nebo si zajezdit na kole. Nebo, si kup muškáty do oken a podobně, to je nejlepší lék- práce , práce a zase práce. Mě teda zahrádka na psychiku velmi pomáhá. Měj se krásně a ozvi se brzy, jak se ti daří.

Ahoj Jitko,za prvé plně souhlasím s tím,co Ti napsala Lenka.Já mám pocit,že Ty žiješ v poslední době v jakémsi větším napětí,že jsi sice ráda,že jde léčení dopředu,ale stále v tobě hlodá stín pochybností,co kdyby se to zase zvrtlo,co kdybych se zase začala cítit hůř,atd.Tyhle pochybnosti máme všichni a právě z toho mohou někdy pramenit tyhle myšlenky,ono stačí,když si někdo v duchu řekne,že už to nejde vydržet a že nejlepší by bylo nebýt,protože to by člověk dostál klidu.V našich stavech stačí pouhá myšlenka na něco zlého a už se to s námi veze.Nemyslím si,že bys byla v tak zoufalém stavu,abys tuhle věc realizovala,jsi dost inteligentní na to,abys věděla,že by to bylo to nejhorší řešení.Chci tím vším říct,že se někdy v našem stavu takovýmhle myšlenkám neubráníme,(i když mne to zatím nepostihlo),ale je hrozně důležité,postupovat tak,jak napsala Jitka,na něco se soustředit,odvést od toho pozornost.Je to těžké,vím,že když se člověku něco mydlí v hlavě,těžko se to z ní dostává.Ale při Tvé vůli a bojovnosti,si myslím,že to půjde rychle zahnat.Že Ti doktor neřekl příčinu,to není nic neobvyklého,protože se to během jedné návštěvy zjistit ani nedá.Bylo by pro tebe možná dobré,objednat se ještě k nějakému psychologovi,ten s tebou bude o Tvých potížích mluvit jistě mnohem víc a podrobněji,než psychiatr.A na základě toho se už dá odvodit,z čeho že Tvé potíže pramení.Zkus se taky zamyslet nad svou minulostí,nad dětstvím,nad negativními zážitky,to všechno se v člověku léta formuje a pak najednou je z toho obrovský problém,projevující se tak,jak to my známe.Strašně fajn je,že Tě Tvůj manžel dokáže podržet a že Ti rozumí a podporuje Tě.Je taky dobře,že když máš problém,můžeš se mu svěřit a že o tom společně mluvíte.Neříkej,že když s ním o těchto potížích mluvíš,že se Ti potom alespoň částečně neuleví.Já vím,že Tvůj muž pracuje asi na směny,ale bylo by možná dobře,abys nezůstávala moc sama.Tebe samota docela tíží a i je - li člověk sám,soustředí se sám na sebe a to potom často stačí sebenší náznak nějakého problému a už to v té hlavě hlodá a nechce to ven.A to si myslím,že je Tvůj případ.Nebuď vystrašená z toho,že Tě napadá takové slovo,jako jsi uvedla.To přeci zdaleka neznamená,že to uděláš.Jak řekl přesně Tvůj muž,je to opravdu jen slovo a neznamá to nic víc než pár písmen poskládaných za sebou.Víš,Vy ženy jste ohromně citlivé bytosti a i o tom to může být.Jste mnohem víc přemýšlivé,dokážete hodnotit a odezírat,číst mezi řádky a to my muži moc neumíme.Vaše nitro je mnohem zranitelnější,už jen samotné mateřství Vám dává dar citlivosti a něhy.A to vše se ve Vás střádá a hromadí a pochopitelně je k tomu započteno i menstruační období.A tady v téhle rovině,pak vznikají ta citlivá místa,která jsou jedním ze spouštěcích faktorů.Každý z nás má obecně strach o svou osobu,to je normální.Podvědomě si říkáme,že naše potíže netrvají ještě nijak dlouho a že to všechno chce čas,ale stejně pořád čekáme na zázrak,na to že se ráno probudíme a bude všechno OK.A zítra taky a za týden a za měsíc a za rok...Jenže ono to ne a ne přijít.Můžeme mít sebevětší sílu se tomu bránit a bojovat,ale mozek vždycky zvítězí a když to je nejnevhodnější,tak vyšle myšlenku,která nás potom nějakou dobu straší.A to je ta zákeřnost této choroby.Nedej na bolest hlavy,všeobecně se teď pořád mění tlak a to může být příčina.Venku je dusno,alespoň tady u nás na Jihu,asi přijde bouřka a já už tahle vedra a změny tlaku špatně snáším.Taky mi dnes a včera nebylo zrovna nejlíp.Uvidíš,jak Ti pomůže ten Neurol,každopádně by Tě měl uklidnit a z uklidnění pramení větší sebedůvěra a sebevědomý člověk se dokáže s negativními myšlenkami vypořádat mnohem snáz.Tak,snad jsem Ti v něčem poradil a pomohl a kdyby jsi se necítila,tak se ozvi.Ahoj,František.

mila jitko, po delsi dobe opet pisu..ctu vas tady ale..jen ti chci napsat neco ohledne tech myslenek na sebevrazdu..ja to mela taky..nikdy jsem nad tim nepremyslela, neplanovala-neni prece duvod ...no a najednou bylo obdobi techto myslenek..okamzite jsem to rekla memu psych.,uklidnil me, ze to je ,,normalni,, u nas ,,magoru,, a vi, ze to neudelam, ale take vi, ze je to velice neprijemne a dost to otravuje zivot..pridal mi davku aregofanu a casem vse zmizelo..proznam se ti, ze me to chytlo tehdy, kdyz ten nemecky brankar skocil pod vlak a pak psali, ze mel deprese..vsude to probirali, psali a ja byla v pr...., predavala jsem si to na sebe, co kdyz to taky udelam, ze jsem mela prece take deprese...no a ted-myslim, ze te do toho dostal Petr Muk, vse co se najednou kolem pise a vsude probiraji deprese, kdo na nich ukoncil zivot, kdo je ma atd... zejo? ze Ti to vrta take v hlave? takze klid!!neudelas to, jen nad tim premyslis, protze te okolnosti kolem donuti a pak uz staci jen setina vteriny a myslenky se vraci a ty vymyslis...kazdopadne ti verim, ze se toho nelze jen tak zbavit..nema az tak pravdu Lenka, ze se mas necemu venovat, ze to zazenes..ja hrala tzenis, jezdila na kole, chodim do prace, uklizim , varim a presto jsem na to porad myslela,.... takze bude dobre asi zvysit davku AD, ale nezabere hned!!! to prece ale davno vis!!! hlavu vzhuru a neboj, neudelas to!!! jen hnusne myslenky, ktera bohuzel strasne nici zivot...papa

Dobrý večer všichni, kdo máte bolavou dušičku. Vůbec nevím, zda se mi podaří dostat se do diskuse, protože jsem internetový a počítačový troglodyt....čtu si zde vaše rady, povzbuzování a zkušenosti. Přibližně před měsícem mi obv. lékař předepsal Asentru-co tomu předcházelo by bylo na dlouhatánské psaní.Po počátečních potížích se zdá, že to zabralo. Problém je v tom, že mám snížený pocit empatie, třeba se normálně vybrečet. Dnes v noci mi zemřela maminka. Jela jsem jak stroj vyřídit a zařídit vše potřebné, celý den si říkám-vydrž, soustřeď se, už ji nic nebolí.Možná to umírání bylo horší pro mně, protože ona už o sobě příliš nevěděla.Jen stále čekám, kdy se dostaví ten blahodárný pocit moci se vyplakat a vyříkat si vše, čím mi v dětství ubližovala. Ale nejde to. Poradíte mi někdo?

jani, je mi to moc líto, pokud nám umře někdo tak blízký, tak je to hrozné..pokud bereš Ad, nedivím se ti, že nebrečíš, ale ani se moc nesměješ...je ti tak nějak vše jedno..ale ty nemáš nejmenší důvod se smát..nevím, co se ti kdysi stalo, čím jsi prošla..ani netuším kolik ti je let, ale věř, že vše se v dobré obrátí a jak sama píšeš, ona se již netrápí a ani tebe už nebude trápit..jestli jsi byla jen u obvodního, zajdi k psychiatrovi,asi ho potřebuješ a určitě ti poradí a dostane tě ze všeho!!! držím palce a klidně piš, vidíš, že to tady je!!! upřímnou soustrast!!

Ahoj Jano,především přijmi mou upřímnou soustrast.Čeká Tě nyní nelehké období.Co se týká tvého problému: Že se nemůžeš např. vybrečet,je v krizových situacích normální věc.Dám Ti příklad z vlastního života.Když mi bylo 27 zemřela mi maminka.Byla těžce nemocná,dopředu jsem věděl,že to nedopadne dobře.Velmi jsem ji miloval,pochopitelně,že mne to zasáhlo,ale já si ještě dva roky po tom co odešla plně neuvědomoval,že tu není,prostě jako by se ve mne něco šprajclo,sám jsem si říkal,že to přece není možné,já jsem docela citlivej chlap.A pak najednou se to změnilo a na mne až po dvou letech začal dopadat ohromnej smutek,začalo se mi strašně stýskat,v noci se mi o ní zdálo.Je to už 22 let a stále mi velmi chybí.Chtěl jsem tím jen ukázat,že se někdy naše mysl brání tomu,co bychom od sebe očekávali.Někdy to trvá déle,někdy to vyprchá rychleji.Každopádně se tomu nedá poručit,chce to čas.Není to projev toho,že by Ti to bylo lhostejné,je to jakási sebeobrana.Že Ti začala zabírat ASENTRA je dobře,určitě Ti to pomůže,počítej ale s tím,že ji budeš muset užívat dlouhodobě,jinak je tady nebezpečí,že se Ti Tvé potíže brzo vrátí.Držím Ti palce a napiš jak se cítíš a jak vše zvládáš.František.

Františkovi a Kačce-moc vám oběma děkuji, že jste si udělali na mne čas a dík za povzbudivá slova. Je to přesně tak, není mi ani do pláče, ani do smíchu. Tak nějak si připadám bez hloubek a výšek, které přece životu dávají tu správnou šťávu.Také děkuji za upřímná slova účasti. S maminkou jsem měla velice složitý vztah, na jednu stranu jsem jí za hodně věcí v životě vděčná, na druhé straně se mi stále vrací zážitky z dětství a mládí, které jsou pro mne i ve věku kdy už mám vnoučata, těžkým traumatem.Moc ráda bych se toho zbavila, ale nemám to komu vypovídat, a ani nevím, zda by to pomohlo.Já sama za sebe bych ji odpustila, ale nemohu ji zapomenout, jak byla zlá na tatínka a doslova ho ušťěkala k tomu, že už nechtěl žít. Jeho smrt před dvěma lety je pro mne stále moc bolestná, byl to noblesní, moudrý a něžný člověk, i když už trpěl různými neduhy, opouštěla jej paměť, zkrátka stáří nebývá lehké.Zvlášť pro ty, kteří o své blízké pečují.Tak jsem se nějak moc rozpovídala, a to jsem se právě vrátila z dovolené v Itálii, kam mě skoro donutili jet dcera se zetěm. Vůbec se mi nechtělo, všichni mě však přesvědčovali, že to potřebuji a zasloužím si to.Ale že bych byla nějak vysmátá, to tedy nejsem. Pořád si říkám, že snad bude líp. A nebo líp už bylo???

Všechny Vás opět zdravím!Věřím,že se máte dobře.Já jsem 3 den na zvýšené dávce Zoloftu na 150 a taky mi psychiatr zdělil,že trpím Ocd poruchou a to jsem si myslela,že léčím depresi a paniku,ale deprese udajně souvisí s Ocd,tak takové novinky Vám mohu zdělit,jak jsem na tom.Byla jsem s toho trochu zděšená,když mi to řekl,protože díky mé četbě vím,že tato léčba jednoduchá nebude!!!Ale tak chtěla jsem to vědět,tak vím a je to myslím dobře.Jsem ted ve fázi pozorování a není to nic moc příjemného,víc informací se dozvím ,až za týden,tak věřím ,že mi bude nabídnuta terapie.Potřebuji vysvětlení,jak vlastně pracovat s myšlenkama.Vím,že jsou jisté obscese a kompulsi,ale nejsem si jistá co je co.No nechám to tak,jsem zmatená,možná i vystrašená,ale zvládnu se stím poprat.Je to vlastně o tom uklidu co jsme si minulý měsíc popisovali,jak jsem si myslela,že to ustoupilo,ale něco málo mi pravděpodobně zůstalo a stoho pramení ta silná uzkost a moje zimnice o které jsem Vám pořád psala.Dneska končím,ani nevím jest-li se stydím,nebo je mi to líto,nevím,je mi to takové nepříjemné.Ale jistě bude líp a já se pak opět ozvu!Zatím se mějte všichni moc hezky a držte se!!!Jitka

Ahoj Jitko,mrkni na tohle:http://cs.wikipedia.org/wiki/Obsedantn%C4%9B_kompulzivn%C3%AD_porucha A nemáš se za co stydět,je to prostě nemoc a sama dobře víš,že psychika je složitá a nedává si poručit.Tak se tím netrap,držím Ti palce. a myslím na Tebe Měj se hezky,František.

Dobré ráno! Už pár dní si pročítám tuhle diskuzi a velmi mě zaujalo, jak jste všichni na sebe hodní a jak moc si pomáháte. Říkala jsem si, že vám zkusím napsat, jestli mě vezmete mezi sebe. Mám velmi podobné stavy jaké tu popisujete. Jsem na mateřské, 4 měsíce po porodu se mi rozjela deprese, přestala jsem spát, úplně jsem stratila schopnost radovat se a těšit a přitom mám doma nádherné zdravé miminko. Pořád mám v sobě takové prázdno a napětí. Nemůžu se dívat ani na televizi, protože nejsem schopná se vůbec soustředit. Navíc mám občas takové divné pocity, že jsem mimo, jakoby opilá, jakobych nebyla ve svém těle. A co je nejhorší, že někdy se třeba půl dne pořád dokola musím přesvědčovat o tom, jestli malého mám opravdu tak moc ráda a tak. Přitom vím, že ho miluju nejvíc na světě. Jsou to sílené pocity a někdy opravdu myslím, že se zblázním. Znáte to někdo? Doktorka mi říkala, že mám poporodní depresi a napsala AD Elicea. Ale já se jich strašně bojím, dočetla jsem se, že na začátku braní se stavy trochu zhorší a z toho mám hrůzu. Poradíte mi prosím co si počít? Předem děkuji a přeji vám všem nádherný den!!!!

ahojky lidicky, nejdrive vas vsechny zdravim, ctu to tady stale, jen prispivam mene :o((, jsem ostuda :o)..Jito, konecne vis, co Ti je a neni se vubec zac stydet, tady mezi nami vubec a ostatnim to rikat nemusis!!!, ty jsi bojovnice a uvidis, ze se vse bude zlepsovat, ale musis tomu dat vice casu..ja na sobe pozoruji, ze tres se o hodne zlepsil a vubec je mi lip, ale vim, jak je nase nemoc zradna..takze dekuji bohu za tyto ,,pekne,, dny...Monicko, jsme radi, ze jsi prisla na tyto stranky, neni treba opakovat, jak se tady vsichni citili, ci citi, protoze je to porad dokola..jak ctu tve pocity, jsi klasicky pripad deprese..myslim, ze tvoje lekarka to odhadla uplne dobre, jen nevim, zda to byl psychiatr, pokud ne, jdi jeste k nemu a to co nejdrive!!! prosim, ta AD ber!!!!! ja nemam zkusenosti s timto po porodu, protoze jsem jaksi starsi :o) a mam 19 letou dceru, ale v mem okoli jsem zazila pripad mlade pani,ktera toto mela a ta se z toho uplne zblaznila, diteti malem ublizila ...prosim neber to tak, ze Te strasim, kdybych byla na tvem miste a toto cetla, tak bych se bala, ze to taky udelam, ale proto jdi k poradnemu doktorovi a prasky ber!!! vse se zlepsi a bude pak uplne v pohode..i ona se uzdravila a ted ji potkavam usmevavou a s chlapeckem..pis,pis ..musis komunikovat s nekym, kdo tve pocity zna!!! opravdu prasky ber, jo? budu se tesit zase na tvoje prispevky!!!!! vsem lidem tady preji dny bez stresu a klid na dusi!!! papa

Ahoj Mončo,naliji Ti čistého vína, věz,že to dělám pro Tvé dobro.Brát AD není žádná ostuda,je to prostě léčba normální nemoci,jakou trpí spousta lidí,jen to na nich na první pohled není vidět.Je fakt,že se může stát,že ze začátku léčby,se mohou stavy ještě o něco zhoršit,ale není to pravidlem.Tělo si musí na novou situaci zvyknout a proto se léčbě někdy brání.Neměj z toho hrůzu,je to sice velice nepříjemné,ale dá se to zvládnout.Navíc není nikde napsáno,že zrovna u Tebe se to zhoršení projeví,je to velice individuální záležitost,protože léky působí na každého z nás jinak.Každopádně se léčbě nebraň,protože sama se z těchto stavů nedostaneš.Kdybys třeba léčbu samovolně přerušila,bylo by to pro Tebe velmi nebezpečné,stavy by se Ti zanedlouho vrátily a to ještě v mnohem větší míře.Každému,kdo začíná s AD radím,aby o svých stavech mluvil se svými blízkými,aby jim vysvětlil,co prožívá a aby od nich žádal pochopení a toleranci.Léčení depresí je velmi zdlouhavá záležitost,musíš být velmi trpělivá a silná,zlepšení přichází pomalu a ne dříve,než za 4 - 8 týdnů po zahájení léčení.Je to období hledání sama sebe,člověk se za ty dva měsíce,než léky začnou zabírat musí naučit s nemocí žít,musí vypozorovat,jak se má v krizových situacích zachovat,aby je alespoň trochu ulehčil a Tvé okolí by se mnělo přizpůsobit Tvým potížím.Máš - li malé miminko,jistě Ti zabere spoustu času,ale zkus si najít čas i sama na sebe,trochu se odreagovat při něčem,co máš ráda,co Tě dříve bavilo a naplňovalo,pomůže Ti to nemyslet jen na svoje potíže.Je to těžké,protože člověk to stále nosí v hlavě a ne a ne to z ní dostat,ale to je právě princip této nemoci - totiž že je v hlavě něco zakódováno a teprve postupem času se díky AD začnou uvolňovat látky,které tento blok pomaloučku eliminují.Jednoduše řečeno,člověk se musí v této situace pustit do boje,zatnout zuby a nevzdávat to a to ani v případě,že se stavy budou během léčení vracet.Záludnost téhle nemoci je v recidivě,často se člověk cítí relativně dobře,ale pak přijde moment,kdy se stav jakoby zhorší.To je úplně běžná věc a o to víc je třeba se zatvrdit a bojovat.Vůbec to není lehké,je to těžká řehole,se spoustou odříkání,otázek,bezesných nocí.Ale ten pocit,kdy se člověku začne ulevovat,opravdu stojí za to.Taky není nikde napsáno,že Tobě zaberou léky až za ty dva měsíce,může to být mnohem dříve,i to je věc individuální.Každopádně pokud by se stalo,že po těch osmi týdnech nepocítíš zlepšení,je to třeba konzultovat s lékařem a zkusit jiná AD.Ještě jednu věc bych Ti chtěl poradit,myslím,že by bylo vhodné,kdyby ses objednala k odbornému lékaři.Nemusíš se toho bát,ber to jako normální nemoc,není ostuda navštěvovat psychiatra.On Ti každopádně pomůže víc,než obvodní lékařka(čímž nechci snižovat kvality obvodních lékařů).Nesoustředěnost,napětí a pocit prázdnoty je u začínajících depresí průvodním jevem a myšlenky,které máš ohledně svého miminka,z toho pramení.Máš strach,aby ses o něj dobře postarala a není - li Ti dobře,Tvé obavy se zvyšují.Netrap se tím,není to projev toho,že bys své dítě nemilovala,je to Tvoje vlastní podvědomá sebeobrana.Tvá mysl se brání tomu,co prožívá Tvé tělo a všechno se to míchá dohromady.Proto je třeba se vší vážností zahájit léčení a to bez ohledu na to,zda se přechodně Tvoje stavy zhorší,nebo ne.Co se týká poporodních stavů,to Ti zde jistě rády vysvětlí přítomné dámy.Přeji Ti,aby jsi se co nejdříve začala cítit lépe.Kdykoli budeš potřebovat,napiš,rádi Ti odepíšeme.František Pro Jitku a Kačku: Dámy,zdravím Vás.Doufám,že se cítíte dobře,zvláště u Jitky by mne zajímalo,jak její léčení pokračuje.Tak se brzo ozvěte.František.

Ahoj Kačko,nějak než jsem dopsal minulý příspěvek,jsi mne předběhla.....Já než to tady nadatluju,tak to trvá.....Jo,jo stáří se blíží....Jsem rád,že se cítíš docela dobře,ono na nás taky působí to zlepšené počasí,i když taková vedra,jaká byla koncem pracovního týdne,už snáším nějak hůř,než dříve.Taky se teď cítím docela dobře,v pátek mi pustili taťku domů z nemocnice,celkem obsojně chodí s pomocí berle,doma po bytě i bez ní.Moc toho sice ještě neujde,ale to časem,až nohy ještě zesílí zase zlepší.Teď mu ještě sháníme nějaké lázně,ale nejdřív si musí taky užít domova,byl čtvrt roku po špitálech.Tak jsem rád,že jsi se ozvala a že jsi celkem v pořádku.Moc Tě zdravím a zase brzo napiš.František.