Ahoj všem, slíbil jsem si, že časem napíšu i můj příběh. Je mi 36 a u mě začal chronický zánět klasickým zánětem močových cest. Bohužel nebyl řádně vyléčen, dostal jsem ATB naslepo od obvoďáka. Po roce a půl, den před odletem na víkend na fotbal, co jsem dával dohromady pro kamarády, mě začala pálit močová trubice. Paradoxně víkend jsem zvládl a poté nasadil od obvoďáka opět naslepo ATB. Ty už ale vůbec nezabraly, stav se ale sám zlepšil. Pár dnů před odjezdem na soustředění, které jsem opět zařizoval, se problém vrátil, na pohotovosti již třetí ATB naslepo bez výsledku. Už jsem tedy zašel na urologii, klasická vyšetření, co všichni známe a vše čisté = chronický zánět prostaty. Ještě cca 2 měsíce jsem se s tím trápil, až zčista jasna ze dne na den 95 % všeho ustoupilo. Vždy jsem to jen cítil při nějakém větším stresu. Ale rok de facto bez příznaků. Až opět letos v únoru, pořádání dalšího víkendu v zahraničí a znovu den před odletem nástup v plné síle. Ihned po příletu všechna vyšetření negativní, na chvíli ústup, ale problémy cítím doteď. U mě bolest na hrázi, pocit neúplného vymočení a pocit, že pořád potřebuji. U mě je nemoc z 95 % spojená s hlavou. Jakmile se dostanu do dlouhodobějšího silnějšího stresu, vše se ozve. Ověřil jsem si na poslední dovolené, kdy jsme letěli s rodinou do USA na vlastní pěst. Před odletem vše špatné. Během letu, kdy už jsem věděl, že mě čekají 3 týdny v klidu, tak vše odeznělo. Den před návratem, kdy už byla plná hlava práce a povinností, vše zase zpět. Každý jsme samozřejmě jiní a netroufám si paušalizovat, ale z mých zkušeností si myslím, že opravdu nastavení hlavy má obrovský vliv. Samozřejmě jsem zkusil hromadu věcí od analgetik, přes doplňky stravy a cvičení, nic nemělo žádný vliv. Nejvíce se mi osvědčuje s nemocí pracovat v hlavě. První jsme si nastavil, že mě to "jen" bolí a otravuje (i když někdy fakt dost). Řeknu si: neumřu na to (alespoň ne hned :-) ), nepotřebuji ATB, ani žádný zákrok. Když jsem si to vsugeroval, nedostal jsem se už do té nejhorší fáze, kdy člověk není moc schopný fungovat. A teď postupně pracuji dále. Já tedy nemoc ignoruji, ačkoliv o ní stále vím. Jediné, na co si dávám extrémní pozor je prochladnutí a při sezení si vždy pod sebe něco dávám. Jinak pivo si po sportu dám kdy chci. Hraju fotbal, běhám, cvičím, v sexuálním světě se také neomezuji, jídlo obecně jsem jedl zdravě i před nemocí, nepil kafe ani nekouřil. Takto za mě. Třeba za chvíli budu mluvit jinak, třeba hůře, třeba lépe. Každopádně držím všem palce, ať si najdete svojí cestu k tomu, aby vám bylo alespoň lépe. Držte se a hlavně zkuste za jakékoliv situace žít, jak jen to jde!
Přidat nový komentář