Ahojky,
tak drásání receptorů není nic moc dobrého a to ani občasné - vím o čem mluvím... Ale ono to asi nemá moc smysl vymlouvat, každý si stejně uděláme to co chceme, nebo čemu se neubráníme...
Já osobně se ( díkybohu ) chutí na cígo netrápím... Nijak mi nechybí většinu dnů, či týdnů...Moment, kdy si vzpomenu a občas mám nutkání, tendence si zapálit jsou většinou ve společnosti kuřáků, když na mě manžá kulí oči ,, že by jsme si dali ,,... Ale vyloženě chu´t jako takovou nemám...kouř mi nevoní ba naopak...pokud jde přímo na mě tak mi to vadí, vadí mi vyloženě zahulené místnosti - pálí mě oči ( dříve jsem neměla ), vadí mi, když přijdu domů a smrdím jak bezďáč... Vím, že pokud bych si zapálila cigereta mi chutnat nebude, ale pozor to neznamená, že už to nikdy v životě neudělám...Rozhodně si Končo nemyslím, že bych byla důkaz toho, že to jde... :) Ale možná jsem důkaz toho, že se to nikdy nemá vzdávat a že má smysl bojovat :) Když to spočtu dohromady, tak z posledních cca 13 let svého života 22,5 měsíců jsem nekouřila...Nerada bych do toho zase sklouzla, ale už vím jak tenký je led a stačí chybný krok a jsme zase pod ním..Aniž bychom chtěli, aniž by jsme si nadali brusle..jen si po tom ledu tak nenápadně zaklouzáte a on se prolomí...
Je to opravdu droga a je to ošemetné...Je nás tu víc, kteří můžeme být varovným příkladem...Mona, Ifka, já, Ládík, Kaka...A to nemluvím o těch, kteří se bojí přiznat, že selhali, nebo nevydrželi a jen nás dál čtou s cígem u pusy... Nezáleží jak dlouho člověk to svinstvo neměl v puse, prostě se k němu nesmíme vracet..
Všem gratuluji ke všem výročím, Ládíku tobě přeju,ať se ti to brzo srovná, nebo stabilizuje...
Přidat nový komentář