Jestli i já působím demotivačně, odcházím do ilegality.
Naposledy, ale chci tedy vyjádřit svůj názor, k příspěvku z 19:36
Toto je diskuze o CHÁ. Myslím, že nikdo nečeká 100% úspěšnost. Jinak by tato diskuze byla bezpředmětná. napsali bychom si : zobla jsem pátej prášek a již nevím co to kouření je, odpověď : já na to musela zobnout celých deset.
No to je paráda a již se nemá nikdo o čem bavit a jsem hledat jinou diskuzi s jiným problémem, například tlouštka.
Já jsem na této diskuzi již přes rok. Mě prostě pomáhala. Naopak, jestli mohu říci za sebe, mě by naopak srážela dokonalost.
Možná mám špatnou povahu, ale mě spíše pomáhalo se podělit o pocity , zaznamenat, že i někdo podlehne...dobrý pocit, že jsem vyhrával, malinko se zatvrdit, když jsem musel závidět, že někdo to dává třeba již čtyři, pět let, zvlášť , když se mě to zdálo , jako nedosažitelná meta.
Ale posílat někoho, kdo v daném období pro mě a myslím, že i pro mnoho z nás udělal tolik, jako Friduč, posílat k psycholůogovi, to považuji za podpásovku.
Já myslím, že je potřeba něco jiného. Psal jsem svůj osobní příběh a svoje pocity a teď , kdyby jste mě zabili, nevím , jak se jmenovala. Dostal jsem odpověď a vlastně připuštění toho, že chyby jsou i někde jinde a nejen v nás. Taková lepší vnější podpora (každej alkoholik je denně pod dohledem), větší odbornost jakoby specialistů (o tom se zde psalo mockrát, že tam není to správné vcítění se do pocitů někoho, kdo chce s tím praštit-našich pocitů)
A Friduč nemusí přestat, prostě chce. Jestli se to nepovede poprvé, podruhé, možná, ale jednou to přijde, a když nepřijde, alespoň to omezení je již jistě přínosem.
Já za sebe, bych měl Friduč jen a jen děkovat. Měl jsem chvíle, kdy bych s tím tak chtěl seknout. vzplála mnohokrát myšlenka na podraz, že budu pálit a klidně sem psát dále. Ale ten pocit trapnosti mě nedal a o mnoho alespoň posunul můj zkrat. A v těchto chvílích to byla právě Friduč, která svými příspěvky a rozbory mě posunula a vydržel jsem o něco déle.
Psycholog, to myslím není to správné. Nevidím tam žádný přínos a konkrétně, když si člověk toto přečte, tak to musí pod pasem dost bolet.
Já si vzpomenu na svoje antidepresiva. Když uvidíte, že se chutě nezlepšují, dáme jiné, takže když to vybojuji vůlí, tak vlastně ta antidepresiva to vyhrála, houby, jen jsem byl malátný a jinak jsem zlepšení nepocítil.
Nyní na závěr napíši kacířskou myšlenku. Myslím, že jsem to tu již psal, ale tak to já vidím.
Jsme na tomto světě jen jednou a to na poměrně krátkou dobu. A nikdo, slovy nikdo, nemá ani morální právo nám určovat nebo dokonce zakazovat něco co momentálně nechceme. Pokud nás to nebere na životě, tak si užijme ( s mírou ) vše co nám dělá dobře.
Když se takto trápíme, počítáme uběhlé dny , týdny měsíce...lidi , ten krátký život nám strašně utíká.
A ještě jednu kacířskou myšlenku. Toto jsem říkal i doktorovi.
Doktore, dobře, nesmím kouřit, nebudu, ale při mé smůle, když to vydržím, tak mě přejede třeba auto, tak proč ???
Omezil jsem. Dnes jsem zapsal stodvanáctý den o 4-5 těch svinských tyčkách.
Každý den si říkám, ty vole , stálo ti to za to ??? Mimochodem on to ano není až takový zážitek jako dříve. Něco z toho, jak jsme si to unechucovali přece jen zůstalo.
Lidi držte, jste dobří. A ikdyž selžete, svět se neboří, dáme další pokus a uvidíme. Hlavně, že jsme tu a je dobře.
Přátelé, přítelkyně, kamarádi, kamarádky ...ahoj.
Omlouvám se, jestli jsem napsal něco, s čím třeba plně nesouhlasíte, ale já to prostě tak cítím.
Friduč ahoj
Přidat nový komentář