Jaké by to bylo, dát si zase cígo ? Ivčo to ti mohu říci naprosto přesně.
A nediv se, ale v podstatě se nic nezmění.
Odflákneš rituál, když si povolíš to svinstvo, tak se tak těšíš, že ikdyž filmuješ zaběhnuté postupy, tak stejně pospícháš.
První potáhnutí, o kterém vlastně stále sníš, tak vlastně nic moc, co by jsi po takové době chtěla. Potom se ti začne i malinko točit hlava. Já ještě přitom svém partyzánském způsobu utajení stále hledám a schovávám se jestli mě někdo nevidí.
Najednou a hodně rychle jsi na konci a když vyřešíš problém kam s tím horkým koncem, tak je konec a první co tě napadne, uff, nic moc a hned je to pryč. Druhá myšlenka je kdy si dovolíš dát další a nejlepší , že by bylo hned.
U mě pak nastává skrývací fáze. Ten smrad v puse zajíst, zapít, pasta, tic-taci a honem kontrola hodin, protože i přes tato opatření ještě minimálně 30minut to sama ze sebe cítíš. Honem převléct jiné triko, umýt ruce (na prstech to zůstává snad stále a tím, jak jsi dlouho nekouřila, to cítíš nejvíce).
Pak nastává mezifáze. Já blbec jsem si povolil 3-4-5denně. Takže chceš vydržet ty 3-4hodiny. V té chvíli jsme na tom naprosto stejně. Přicházejí další chutě, jak u tebe, tak u mě, to je naprosto stejné. Po dvou-třech hodinách máš poněkud nepříjemně v puse, a stále převládá pocit, že to musí být cítit a bojíš se na někoho mluvit.
Jediné příjemné je, podotýkám u mě, když přežiju hodinu, kdy jsem si dovolil další hřích. To si s tím časem fakt hraju, klidně se podívám na internet, támhleto podat a zase kouknout na něco a tak třeba přidám další 2-3 navíc, v poho a mám z toho radost. O to větší je potom stres když si splníš svou blbost a začne to vše na novo.
Snažím se první dát minimálně 2hoďky po vstaní a poslední maximálně v 17hodin. To se mě naštěstí daří dodržet, alespoň, že tak.
No a když si odpo v 5dám to poslední, tak první co mě napadne je, fakt nelžu, ty vole stálo ti to vůbec za to ? a vlastně skončil tak nějak den a vnitřně se připravuješ až budeš zase minimálně 2hoďky vzhůru.
A tak to jde dennodenně.
Rekapitulace:
Jsme na tom úplně stejně. Já možná vykouřím do 5kousků denně, ale o výsledku hlava říká vlastně nic moc a bylo to strašně rychlé. Navíc mě všechno bolí, jak se stále rozhlížím, aby mě někdo neviděl. Ty stálé chutě mám stejně jako když jsem nekouřil a vlastně o mnoho větší, protože tě to nutí zkracovat intervaly.
Pořád se očmucháváš, pořád je něco špatně. manža mě nadává, proč spotřebuji denně tolik oblečení. A to ještě dodržuji standardní zásady - nekouřit v autě. Kouřit pouze po větru a nikdy nevyfukovat pod sebe.
A výsledek ? Možná si splním to podvědomí a zapálím si. Pocitově zjistím , že nic moc, mám starosti se schovkami, ještě , že nemám problém s financemi, jsem podrážděnej, protože když nechceš, tak najednou jsou všude nějacíé znám. A vlastně nejspokojenější jsem večer, když vím, že si žádnou sám sobě nedovolím, ikdyž v podvědomí si přivolávám další den a tu možnost zase si povolit.
Když to shrnu, tak psychicky to bylo lepší, když jsem držel. Fyzicky také nic moc, začínám po ránu pokašlávat a že by po jedné tyčce bylo nějak extra potěšení nemohu říci, přestal jsem se spravovat-to je pravda.
Tak alespoň takto. Nevím jak jsem to sepsal, ale ve zkratce, vydrž, vlastně to nic moc ti nepřinese, žádná extra rozkoš, spíše negativa okolo.
Přidat nový komentář