ahoj lidičky.
blahopřeji všem oslavencům k jejich vybojovaným výročím.
megan nenápadně se nám dostáváš k těm, ke kterým budeme vzhlížet, jako k mazákům.
jinak ohledně tvého dotazu raději neodpovím, abych tě nenaštval - proto jsem se posledně ptal jestli máte alespoň sloučené územní a stavební řízení. jestli ne, prožiješ ještě několik srazů fyzicky odpočatý a budeme moci u sklenky měnit dispozice v domečku apodobně.
k fotu : dalo mě docela starost najít nějaké neutrální svoje foto s tím, aby to splňovalo několik podmínek = mělo formu pro neširohoúhlé provedení, nebylo s cigárem a vůbec , abych ochránil svá lidská práva a zastřel váhové vstupy.
jinak nejsem hipíííík. to je jen odezva na dětství a snad i trochu toho mojeho volného povolání.
za mého mládí bylo dle rodičů moderní chodit na ježka, takže snad chápete. ale má to svá pravidla. jak jsem již psal, moje sestra má kadeřnictví a i s rodinou je jasná dohoda = chodit k holiči=sestře dvakrát ročně, takže vlasy maximálně na ramena. je pravda, že když sestra toho má hodně nebo prostě nevyjde pravidelný termín = platí termín následující, takže někdy je to i na copánek. dále se velmi nerad holím, takže toto třikrát do roka a to jen z důvodů zaměstnání. megan to pochopí, že když projektant neplní termíny musí se měnit image, takže přijde na řadu holení a potom takový nespokojený megan nějakou dobu tápe a hledá.
horší je, že vše se nějak probělilo po všech těch operacích.
jinak friduš, ještě jsme se ani neviděli, ani neslyšeli a ty mě vlastně již znáš. skutečně něco brblám pod vousy. určitě je to něco na dceru, co si dovoluje mě fotit, když to nemám rád, nebo nadávám, protože to je stavba jejího domku, a jestli vidíš mám i přes zimní bundu pantofle, protože na stavbě má být čisto a pořádek a to se asi nedělo.
jinak přijmi účast s problémem tvého autíčka. jestli ti to malinko pomůže, já, když jsem teď na berlích , tak na svoje skoro nové auto jen koukám z okna a nemůžeme ani vyjet, protože ta okamžitá hospitalizace znamenala, že auto je ještě na letních gumách. to i já mám na berlích protiskluzy.
a když jsem se již tak rozepsal, tak přidám jednu, snad i pro vás, veselejší příhodu s mým účesem.
sestra to totiž nemá se mnou vůbec lehké. když přijde termín mého stříhání, určím dle spadu vlasů do očí délku střihu. toto zanesu do zcela jednoduchého náčrtu. do kadeřnictví chodím zásadně s kovovým dvoumetrem. rozhodnuli se pro zkrácení například o 5cm, toto uvedu do náčrtu, který přlipím na zrcadlo, na metru se ubezpečíme, že víme kolik je 5centimetrů.
a ani přes tato opatření to často nevychází. vždycky ještě nějaké dorovnávání, prostřihávání apod. na drobné vtipné poznámky při stříhání jsou již zvyklí, již se stalo, že dítě plakalo, že k holiči již nechce, ale většinou je z toho jen taková malá komedie pro pobavení čekajících zákazníků. jednou se však stalo, že koukám , jak padají k zemi poněkud delší vlasy než jsem dovolil a zdokumentoval. upozornil jsem sestru - jednou, dvakrát, třikrát a stále jen neboj, podívej se , jak vypadáš, sestra kadeřnice a ty máš pačesy na ramena, no prostě nechápala situaci a daný smluvní vztah a byla strašně udivená, když jsem smlouvu v polovině stříhání přerušil a odešel. měla štěstí, že je o hodně lehčí váhová kategorie a ještě u branky mě dohnala a ukecala, abych se vrátil a ona nepřišla o udivené zákazníky.
uf, uf - již nemohu sedět, končím, než se rozkecám nebo rozepíšu a potom se již nezvednu.
ahoj.
jo a samozřejmě nekouřím
Přidat nový komentář