Je to prosté - Tomáš v nekouření, přes to, že nekouřil tak dlouho neviděl smysl...Připadal si nervozní a neuvolněný.. Dle mě prostě nebyl rozhodnutý a v podstatě ho to netěšilo... Rozhodl se kouřit kontrolovaně, je to jeho právo...Nevím zda je to dobré rozhodnutí, ale je jeho... Já sem selhala za posledních 5 let 4x. První selhání mi nevadilo... Nebyla sem připravená a celé odvykání sem se trápila... Ale každé další škobrtnutí mě mrzelo a mrzí.. Protože kouřit nechci.. S každou znovu zapálenou cigeretou sem si říkala jak mi to nechutná a že kouřit nechci...V podstatě mě znovukouření nijak netěšilo.. Na otázku proč sem si tedy zapálila znovu je jednoduchá odpověď - jsme závisláci... Člověk to udělat nechce, ale stejně v tom pokračuje.. Celé mé kouření se v přestávkách mezi odvykáním stalo přípravou na další odvykání... Máme tedy rozdílné vnímání kouření.. Já kouření neberu jako hračku, kterou mi někdo sebral, nebo jsem ji téměř nedobrovolně odložila a teď po ní teskním...Beru to tak, jako, že jsem z té hračky vyrostla a už jí nechci a nepotřebuju..Kouření beru jako svého nepřítele, se kterým opakovně jdu na kávu aniž bych chtěla...Upřímně lituji okamžiku kdy jsem poprvé začala.. Protože kdyby se nestalo, nemusím to řešit...Ta svoboda je neskutečná... Možná se někdo může cítit svobodně, když si zapálí, ale je to mystifikace... Kouříme, prostě protože sme závislí.. To je fakt, který nemůže nikdo zpochybnit ( i když pro omluvu svého kouření určitě ).Kouříme protože tělo si o nikotin říká... Není to naše svobodné rozhodnutí.. Je to prostě nesvoboda... Je to závislost a je přímo úměrná drogové závislosti, či alkoholismu.. Člověk si prostě neumí říct ne... Já sem se rozhodla s tím bojovat, protože nechci být otrok nějakého jedu, který mi skutečně nic nedává.. I když bojuju opakovaně, bojovat budu dál, prtože kouřit skutečně nechci. Kouření mi nic nedává - tahá ze mě peníze ( na cigerety stále mám ,ale investovat se dají rozhodně lépe ), smrdím jak popelník ( a to doslova, kouřící člověk se necítí.. například včera sem byla ve fitku a krásná blondýna, která cvičila vedle mě tak strašně zapáchala cigeretovým kouřem a snažila se to přebít parfémem...), je spousta míst, kde se dnes nesmí kouřit a já odmítám potupně hledat ta kde se to smí... ( kouření dávno není moderní, ty doby kdy se to nosilo jsou pryč.. a nosilo se to mimo jiné, protože lidi neznali přímé důsledky vlivu kouření na zdraví ), dnes se kuřáci dostávají pomalu,ale jistě na okraj společnosti spolu s alkoholiky a feťáky a v nepodlední řadě mě hodně ovlivňuje zdraví.. nechci dobrovolně do svého těla dostávat jed, který vím jak moc je škodlivý a jaký má důsledky.. připadá mi to hloupé...máme v rodině velký výskyt rakoviny a viděla sem v jejím důsledku umírat blízké lidi a to mladé lidi...velice mě to zasáhlo a nechci jejich chyby opakovat...Kouřit, nebo nekouřit je naše rozhodnutí… Takže ti Tome přeji, abys si své omezení udržel a měl z kouření radost.. Protože já přes opakované selhání žádnou radost necítila… Za svých nově nabytých 10 dní sem nesmírně šťastná…
Přidat nový komentář