Asentra 50

Tak to se omlouvám, ale stejně se tvoje ségra nedá vymazat z mámina života!!! A jsi hodná, že máš o mamu zájem..možná z těch příspěvků pochopíš o čem tato psych.záležitost je a mamče pomůžeš lépe zvládat!!papa

Tak to koukám,dcerka si tu píše,ale potěšilo to!!!Zjistila stránku,to se ani nedívím,když tu tak sedávám.No snad se nezlobíte?!A co jinak Vy všichni,jak jste na tom-snad Vám Všem je lépe,alespon trošičku?Tak jsem ráno měla ten celý neurol kolem páté a je 16 odpoledne a je to po psychické stránce fajn.Třes sice cítím ,ale to je snad normální.Kačko a Františku Vy jste ta velká pomocná berlička,která dokáže s člověkem neuvěřitelné věci.Máme Vás strašně moc rádi je to v těch příspěvcích poznat ajá se hned z rána těším,co jste těmi sametovymislovy zase dokázali napsat!!!máte můj obdiv a hlavně velký DÍK-opravdu!!!Hlavně at nám Všem je lépe co víc si přát.

Já snad zapoměla psát,tolik chyb-no co-nějak mi to nejde

Děkuji všem za slova uznání,velice si Vaší přízně vážím.Vím,jak se teď cítíte,prošel jsem si tím taky,stejně jako Kačka a jsem rád,že Vám moje nabyté zkušennosti pomáhají.Je vidět,že už po pár dnech začínáte přemýšlet trošku pozitivněji a z toho mám upřímnou radost Není nad to,když se má člověk o co opřít.I já čerpám díky těmto debatám nové síly i Vy jste mou oporou.Lidé si mají pomáhat nejen v těžkých chvílích,ale prožívá - li někdo to,co my je každé "vypovídání se" velkou úlevou.Opravdu si cenním toho,jaká konverzace tady funguje.I mne to v začátcích velmi povzbudilo a trvá to dodnes.Takže velice rád kdykoli o čemkoli s kýmkoli podebatuji.Pamatujte na to,že ne každý má štěstí na chápajícího partnera,je spousta lidí,kteří nacházejí absolutní nepochopení svých nebližších a o to je to potom těžší.I proto je zde tahle debata,tady se každý beze studu může svěřit ostatním se svými potížemi a požádat o radu.Zdraví Vás František.

Ahoj lidi! I já děkuji za slova uznání, také mě to těší. I já jsem byla ráda za každou radu k mímu stavu i za povzbuzení. To počasí teď je strašné, i na mě působí děsně a někdy se necítím nejlíp, asi jako František. Já bych svůj stav popsala jako vnitřní neklid, rozstěkanost. a to z ničeho nic, když mi přelítne hlavou nějaká debilní myšlenka, co se týče mě a mých prožitků kdysi... Mám proto i zvýšenou dávku, teprve tři dny, tak čekám, kdy to pořádně zabere a bude vše o.k. a snad na dýl... Doufám, že jste si vzaly naše rady k srdci a je to malinko lepší. Pište a papa!!

Ahoj Kačko, já se léčím dva a půl měsíce, sebrala jsem odvahu a šla k chocholouškovi. Ta Asentra se mi zdála jako že zabírá, ale jak mi dr. dala 100 mg, tak se to najednou zhoršilo, konzultovala jsem to s ní a dr. mi řekla, že si tedy mám brát 50mg ráno a 50 mg večer a pak se uvidí a kdyžtak se změní AD. Já si včera zkusila vzít jen 50 mg ráno a večer už nic.... dnes a cítím se líp. Asi mi nesedí ta plná dávka, nebo nevim, neumim si to vysvtělit, k tomu ty průjmy, tak si řikám, jestli to není z toho. Já jsem mimo jiné i šílenej hypochondr, jakmile mi je něco, tak hledám na netu a bojim se nejhoršího, což mě mimochodem přivedlo i sem, protože jsem si do vyhledávače zadala Asentra průjem a vyskočila mi tato diskuze. Dneska jsem byla u praktické dr., tak mi dala ještě nějaké léky, protože mi nezabíralo ani uhlí, ani endiaron, prostě nic, ale já samozřejmě vidim všechno černě, rakovina a podobně, ale zároveň se utěšuju tím, že by to mohl být ten vedlejší příznak Asentry. Hrozně bych se chtěla cítit úplně ok a tak si řikám jestli je to vůbec možné, nebo jestli se to dá práškama jenom zmírnit, fakt je to na budku. Kolikrát si člověk říká, vždyť mám krásnou dceru, hodnýho partnera, a tak bych měla být šťastná, ale prostě pocit štěstí nepřichází...zvlášť po ránu, nebo dopoledne mám stavy úzkosti, je to fakt děsně nepříjemný a otravný a strašně bych se toho chtěla zbavit. Trošku mi pomáhá jít někam s kamarádkou třeba nakoupit, nebo tak, ale taky né vždycky. A taky bych se ráda zbavila té hypochondrie, protože to otravuje život nejenom mě, ale i ostatním, ptrotože je pořád s nějakou tou nemocí otravuju. Přítel o těch mých problémech tak nějak ví, ale jelikož sám netrpí žádnou psych. poruchou, tak to nedokáže pochopit, takže s nim se takhle napřímo diskutovat nedá. Vždy mi řekne, nemysli na blbosti, nech toho, jenže JAK?No, však to všichni znáte. Je možný že je deprese dědičná?Moje máma se léčí už řadu let, pamatuju si jak kolikrát brečela "bezdůvodně", táta na tom psychicky asi taky nebyl nejlíp, teda aspoň podle toho jak jsem ho znala. Díky za typ na tu knížku, určitě se po ní pohlídnu. Znáte někdo dokument TAJEMSTVÍ?Mě to někdy docela nabíjí energií, kdyby jste měli zájem to vidět, tak pošlu odkaz. Mějte se krásně a těším se na nové příspěvky.

Jani, jak jsi to napsala, tak jsem psávala já...byla jsem na tom úplně stejně!! jakobys psala můj příběh, život:o)...strašně jsem se bála nemocí, vše jsem hledala na internetu, příznaky rakoviny snad všeho, atd... magorka...i já mám doma vše v pořádku, hodnou a šikovnou holku, skvělého manžela, barák teď máme , cestujeme po světě a vidíš-úplně stejná, jako ty!!! teda kdysi, teď je to stokrát lepší, ale trvalo to a červíček nahlodává stejně, kdykoliv mě něco bolí, jakápak nemoc to je...ale to halvou proběhne a už nehledám...bylo to hrozný, chápu tě, ostatní mi taky říkali, nech toho, vypadáš dobře, nemysli na to ..ale jak to udělat?! ..musíš brát dlouho AD, ona ti pomohou..je to blbý, ale je to tak..taky bych je nejradši nebrala, ale nestojí mi to za to, vrátit se tam, zhruba před rok...úzkosti, strach, depka, klepačka, bušení srdce...znám a chápu vás všechny , co to sem popisujete!!! ještě více se to zhorší v období menses, kdy jsou hormony rozbouřené, mám to tak ...Tvůj problém s průjmem je z toho...opakuji, mně Asentra nezabrala, naopak...i zvýšení...pak jsem měla Cital a ten zabral...zbyly úzkosti a strach a neklid a tak beru Argofan, jak jsem sem již psala...jednou, dvakrát za měsíc spolknu Neurol..bohužel, ale je mi fajn a zklidním se i tím, že najednou mi je dobře a tím pádem to není nic,, horšího,,...Tajemství neznám..zkus poslat odkaz, pokud to nikdo nevymaže..na Chocholouška dej :o)))..zatím papa

Krásný den Všem!Jak tak vidím debata pokračuje a to je dobře.Byla jsem včera u obvodní lékařky a ta mi řekla,at s tím psychiatrem ještě počkám,no tak nevím no,ale uvidíme.Včera a zatím i dnes sem bez neurolu,nejsem teda uplně klidná ,ale dá se to.Byla sem i vyřizovat po uřadech,obava možná strach tam byl ,ale zvládla sem to.Nikdy dřív jsem takové obavy nepocitovala,všechno jsem brala automaticky a ted jsem ráda,když se mi podaří alespon něcos toho co si naplánuji!!!Asentru mám zatím krátce,tak polykám a neřeším,beru si Vaše rady k srdci.Večer,ale neurol celý beru,nemůžu pořád usnout.Přes den ,když se cítím unavená jdu si lehnout a nic ,ale tak aspon zavřu oči,at si odpočinou.Jde to fakt moc pomalu,ale nedá se nic dělat.Já vlastně ani nevím ,jak člověk pozná,že je asentra slabá?A je třeba ji zvednout-ví to někdo?Nevím jest-li je Asentra vhodný lék pro mě ,ale budu věřit!!!Ách ty rána,pořád a stále klepavka,třes...šak Vy víte.Asi po 2-3hodinách sklidnění a psychika trošku líp.Pak třeba hodinu super a pak zas nervozita a tak pořád dokola.Ale snad bude líp.Když se na sebe dívám někdy do zrcadla,děs!!!Jak člověk dokáže zestárnout ze dne na den,ale to k tomu patří-teda alespon u mě!Hubená,bledá,ale to všechno se dá ruku v ruce zvládnout,jen at ta mrška psychika se dá dopořádku!!!!!!!!!!!!Taky jste někdy zažili ten okamžik,že jste chtěli třeba uvařit oběd a nešlo to,prostě jste sedli,věděli jste,že je nejvyšší čas začít,ale nic mimo-určitě ano,je to hrozné.Zrovna si říkám ,jak člověk,který tohle prožívá je štastný za každý maličký pokrok,který dříve vůbec neřešil.Tohle jsem nikdy nezažila,ta bezmoc,strach ,že se překonám a třeba omdlím ,nebo tak něco.Pořád se mi to vrací,asi tak jako Vám některým.Pořád si říkám,že se to musí dát zvládnout.Není to dlouho co jsem byla na operaci celé páteře,dávali mi tam 10 šroubů.Po týdnu mě převezli domů a já skoro 2 roky nechodila,jen postel,televize,žádné léy od bolestiprotože nervy ,které sem měla porušené se musely sami obnovit,katastrofa,byla sem v korzetu,jako robot,to byly bolesti a toho breku,každý den a dostala sem se stoho pomocí dcer a hlavně díky manželovi,tak přece musíme Všichni zvládnout i tohle,ách jo?!!!Člověk se dostane z jednoho a jako mávnutím kouzelného proutku se to obrátí a všechno pěkné je pryč a zase znova,ale oto jsme my Všichni bohatší,než lidé,kteří neznají co je vlastně pravý smysl slova-problém a beznaděj!!!Všem přeji at se máme co nejlépe a hlavně VYDRŽET!!!

Zdravím všechny,Jitko,je velmi pozitivní,že jsi byla schopná chodit po úřadech.Čerpej do budoucna z toho,že jsi to zvládla.Klidně si v duchu řekni "Jsem dobrá,zvládla jsem to." Pro všechny zdravé lidi je to banální záležitost,prostě si dojdou na úřad,tam si vystojí frontu a je to.Ale pro nás,je to mnohdy heroický výkon.Že Ti Asentra nezabírá se pozná až tak po třech měsících,pokud nenastane zlepšení,žádej o zvednutí dávky,nebo jiná AD.Tvoje operace a následná rehabilitace byly pro Tvé tělo velikou zátěží a je dost možné,že Tvé současné problémy mají kořeny právě tam.Určitě sis vytrpěla své,ztratila mnoho sil,jak fyzických,tak psychických.Jsi velmi statečná žena,protože každý by se asi přes takovéhle potíže přehoupnout nedokázal.Muselo to být velice náročné a k tomu děti a rodina.....Zkus se nad tím zamyslet,vrať se v myšlenkách třeba až do dětství a pokus se popřemýšlet nad tím,co Ti vlastně současné problémy odstartovalo.Vždycky se jedná o dlouhodobou záležitost,deprese ani panická porucha neodstartují jen tak přes noc.Uvědomit si,od čeho vlastně potíže máme,je docela důležité,můžeš na tom stavět do budoucna,vyvarovávat se situací,které Ti nedělají dobře (pokud to je samozřejmě možné),rozpoznávat momenty,které obavu,strach,či depresi spouští.To co píšeš o nechuti a nemohoucnousti něco dělat,je při našich potížích vcelku normální jev.Taky mívám ty stavy,že vím,že mi přijde na oběd dcera s přítelem a musím uvařit,ale tak strašně se mi nechce,tak rád bych se třeba natáhl na gauč,nebo si něco přečetl.Jenže to nejde,protože prostě MUSÍM.Tím chci říct,že některé negativní projevy,pro nás můžou být prospěšné,protože prostě nevede jiná cesta,tak holt musím zatnout zuby a fungovat.Samozřejmě se snažím na sobě nedávat nervozitu znát,i když dcera o mých problémech ví.Ono to obyčejně stojí člověka spoustu sil a přemáhání,já bývám v takových případech večer totálně grogy,úplně vyždímaný,sednu si do obýváku a tupě zírám na televizi,kterou vůbec nevnímám.No,naštěstí se mi to už tak často nestává.Ale pokaždé,když mne něco takového čeká,prostě něco,co vybočuje z mého všedního života,tak jsem nesvůj a nervózní,protože si stále nejsem jistý,jestli to zvládnu na plno.Nezbývá nám,než se s tím naučit žít a bojovat,bojovat,bojovat.František

Kačko, jsem ráda, že jsi si tím taky prošla a teď je i už líp, to ve mě vyvolává naději, že i mě by snad mohlo být líp:-),no uvidíme. Já se dneska necítím zrovna ok, zase jsem obvolala nějaký doktory a už jsem objednaná třeba na mamograf (už se bojim toho výsledku):-) a zítra jdu na odtranění křežových žil, které se mi po porodu objevily, ale ty mi nevadí, jelikož neznačí nic vážného, spíš jen estetická záležitost pro můj dobrý pocit. Jak to tady tak všechno pročítám, tak se v hodně těch příspěvcích vidím. Akorát já teda po úřadech chodim ráda, vždycky si napíšu na lednici co potřebuju všechno vyřídt a pak jen odškrtávám co jsem vyřídila a mám pak dobrý pocit z toho, co jsem všechno udělala. Je pravda, že kolikrát se člověk bojí, protože jednání úřednic bývá většinou takové jako dost "z patra", nebo nevim jak to nazvat, ale člověk se nesmí dát!!!Někdy mě chytají nervy v dopravních prostředcích, např. když vím, že na mě někdo kouká (třeba pěknej chlap, nebo nějaká parta holek), tak to jsem skoro vžycky nervozni a nevim kam koukat. Ještě když jsem chodila do školy a byla před tabulí a všichni na mě koukali, tak jsem měla najednou černo před očima, koukala jsem z okna, mozek prázdnej, všechno mi v tu chvilku bylo jedno, polil mě pot a někdy jsem měla takovej tik, že jsem měla pocit že mi cuká hlava (z těch nervů). Ach jo, kdybych měla popsat všechno co mě stresuje a trápí a čim trpim,tak bych tady psala snad až do rána. Jitko, taky si myslim, jestli tvoje trápení nepramení z tý nemoci (myslim ty operovaná záda a následná rekonvalescence), to muselo být hrozně psychicky náročný a tak se ani nedivím, že se cítíš tak jak se cítíš, tak držim palce, ať je ti fajn a ať se zase všechno srovná. Jak píše František, tak je asi opravdu třeba uvědomit si, nebo se snažit přijít na to, z čeho to všechno může pramenit. Já třeba hypochodndr byla od mala, tim sledováním sama sebe jsem si kolikrát i nějakou nemoc opřivolala, ale zbytek mých problémů trvá od té doby, co mi zemřel táta a po pl roce i děda. To se to ve mě nějak zvrtlo a je mi fakt mizerně. Hrozně se bojim další ztráty, to bych se už asi dočista zbláznila, mám z toho doslova hrůzu a tak se snažim jak se dá, abych s každym z rodiny byla co nejvíce v kontaktu, abych pak nelitovala, jako třeba u táty, že jsem za nim nechodila tak často do nemocnice a podobně. Kačko, s tou hypochondríí je to fakt strašný, já si pamatuju jedno totálně zkažený léto, kdy jsem si našla na patře bulku a pořád se pozorovala, chtěla jsem po každém z rodiny, aby mi ukázali patro, jestli to tam náhodou taky nemají...oni se podrobili mému zkoumání celkem bez problémů, ale ani to mě nestačilo, chodila jsem od doktora k doktorovi a v očích smrt, čekala jsem ten nejhorší verdikt (Aids, rakovina), tak jsem navštívila stomatologickou chirurgii na Karláku a tam mi dr řekla, že to tam má taky a že to tam má každý, že to je součást úst:-)))), takže tak. Blázen jak vyšitej. Jo a ještě vám řeknu takovou veselou historku:-), teda ona moc veselá neni, ale pro vás by veselá být mohla. Takže: jdu si to takhle v neděli z nehtů a cestou domů se stavim V Bille, kde chci něco nakoupit....když se blížím k oddělení sýrů a vybírám jakej koupim, šáhnu po něm, tak najednou vidim krev,takovou loužičku a najednou si všimnu, že jak jsem se nahýbala pro ten sýr, tak jsem do ní prstem šáhla, takže nervy, hned jsem běžela pro vlhčený ubrousky (možná jsem i nahlas nadávala) a samozřejmě mi hlavou proběhly všechny představy (Aids, žloutenka), takže je to tady zas...už 14 dní se pozoruju, jestli náhodou nemám nějaký příznaky a co kdybych fakt byla nemocná a jestli to byla krev nějakýho feťáka....BLÁÁÁZEN, co?Já jsem totiž děsně háklivá na krev, hrozně mi vadí se na cizí krev i dívat, natož se jí nějak dotknout, bojim se děsně nakažení. Zase ta hypochondrie má výhodu v tom, že jsem věrná, nejvěrnější, protože si neumim představit mít něco s někym cizim...co kdyby měl nějaký nemoci:-)))))))))). No snad Vás můj příběh trochu pobavil a Vy jste se zasmáli a řekli jste si: No proti tý Janě jsem já úplně normální:-). Ještě jsem zapomněla říct:Jitko, na mě ta Asentra asi nezabítá, beru jí dva a půl měsíce, ze začátku to bylo lepší, ale teď to jde zas od devíti k pěti.

Krásné ráno Všem.Moje ráno uplně za prd!Ráno sem stanula opět ve 4 uvařila si kávu a už sem nevěděla co budu dělat.Takový pocit že je zas brzy a co já?Usedla jsem a začala sem být nervozní,možná s toho co dělat.Velký třes nebyl,ale nervozita opět.Nechtěla sem prášek ani náhodou,kolem 6 šla holka do školy a já čekala na muže, až pokecám,ale psychika nic moc,začal třes, tak sem spolkla neurol a sklidnila se.Začala sem vařit oběd, at má manžel teplé jídlo ,ale jsem taková utlumená,jasně že vím ,že s prášku ,no žádná sláva.A to jsem byla tak ráda 2 dny spátky ,že se to lepší!!!Ale tak co ,jedeme dál.František i Kačka měli pravdu a moc dobře radí,jdeto všechno moc pomalu a ,že ty raní stavy nejsou s Asentry ,ale že je to DEPRESE,tak jim teda důvěřuji!!!Co se týká mé osoby ,já píšu ráno ,protože ,jak už sem psala ,jsem stále doma ,máme malý byt ,muž chodí po noční spát a tak se snažím něco dělat at se mi mozek nezabývá blbostmi!!!No, je to všechno tak složité,po ránu mě nebaví ani televize a v malém bytě toho na práci moc není,ještě k tomu ,když manžel spí v obývaku a já ho nechci zbudit!!!Tak prostě nevím co dělat ,at se uspokojím a sklidním,tak počítač,co jiného.Trošku mě mrzí,že slečna nebo paní NATnepíše,ale třeba je jí fajn a nemá tu potřebu.Tak oběd sem zvládla i když je to jen lehký bramborový guláš,ale pocit uspokojení tam je.Nakrát cibule s rostřesenými prsty je docela síla a šlo to.Jak říkám ,každá maličkost potěší!!!Ještě před 3 týdny by mě nenapadlo ,co budu prožívat,strašné.Jinak Všem děkuji za podporu a zase napište!!!

Jitko, je to prostě tak,sama víš, že jsem to sem hodněkrát psala, že to tak máme na začátku skoro všichni a že to trvá dlouho. Navíc, když si sami pomáháme neustálým přemýšlením nad tím , jak mi zase bude, to budu mít zase zkurvenej den atd...Bohužel to jinak nejde, do hlavy to jde samo a nelze tomu nějak moc zabránit...časem to bude dobré.Moje rána byla to samé, otevřela jsem oči a už se klepala, srdce bušilo,děs. Dopoledne stálo úplně za ho...., byla jsem v práci, na lidi neměla náladu, ale hodně a s námahou se přetvařovala, abych nepřišla o kšeft. Odpoledne se to o dost zlepšilo a večery jsem měla nejradši. Možná i proto, že jsem byla už doma, nikam jsem nemusela a byla v klidu s mojí rodinou..No a ráno nanovo!!! Několik týdnů. Pak se to zlepšilo, ale otravovaly mě hnusné myšlenky, byla jsem vnitřně neklidná a nervní. to taky není žádný med.. Prostě jsem si prožila snad všechno. I teď občas mám náznaky v malilinké míře proti tomu kdysi..ale přejde to a je klid. Mozeček si to pamatuje a otravuje mě....Jani, nemoci jsem si také vymýšlela, Hledala si boule, mimochodem, která se mi opravdu na krku vpředu udělala. Ale je přes rok stejná, měkká a je tuková, několik doktorů mi to potvrdilo, ale já stejně někdy ,,přemýšlím,,... Jinak to zvládám teď si nemoci nepřipouštět, ale vyhráno určitě nemám, protože mě ty myšlenky stejně někdy otravují..nojo, jsme blázni, ale nemůžeme za to!!!! :o)...papapa

Po prvním prášku jsem byla strašně unavená a pořád jsem zívala,po druhém prášku mě bolela strašně hlava a tak jsem si vzala třetí den jen půlku prášku.Beru tuto dávku uř třetí týden a je mi fajn i mé problémy vymizeli a konečně je mi dobře.

Zas Vás všechny moc zdravím! Nahlížím na stránky a nic moc teda,asi je Vám líp a proto tolik nepíšete,ale to chápu! Já teda nic moc, stále to samé dokola.Ale snažím se co to de a Asentru beru stále 1-50 na večer a samo ,že i neurol.Nějaké velké vedlejší příznaky snad ani nemám,žaludek pobolívá trošku,hlava ta bolí,ale možná,jak sem psala,asi cigarety a káva.Ale ty rána!!! Třes stále ,někdy víc a někdy mín,nervozita co s ránem ve 4 a tak pořád dokola.Včera jsem byla venku,ale jak cítím,že jsem slabá a třesu se ,tak mám obavy ,že se mi ani nechce,nechápu,jak Vy to zvládate.Je to tak složité.Známí co mě včera viděli,ti mi taky moc nepomohli,pořád opakovali,že vypadám hrozně,jak sem tak mohla zhubnout a tak,pořád opakovat dokola-No co jsem nemocná s psychikou? No prostě žádná sláva.To už budu stávat pořád ve 4 ráno,nebo se to srovná??? HROZNÉ STAVY opravdu je to moc těžké.Slova Kačky a Františka ,ty slyším pořád a držím se co to jde.Renčo,píšeš ,že Ti problémy vymizeli,tak to se máš,přeji Ti to,ale je to neuvěřitelné,že tak krátká doba stačí k tomu ,aby bylo člověku fajn,ale opravdu Ti to přeji! Zrovna ted krásně svítí sluníčko a já nevím co by.Tak bych šla ven,ale nevím jestli jsem tak unavená,nebo líná,nebo vystrašená,hlava bolí a spát nejde.Manžel ted chrupká po práci a já mu jen tiše závidím,jak je mu dobře.A moje nejmilovanější TELEVIZE,tak ta mě nebaví-to snad není ani normální!Tak zas něco napište a co možná nejlehčí léčbuVám přeji.Jitka

zdravim vas lidicky..koukam sem denne, ale debata vazne, tak jsem cekala..navic makame v domecku atd....Jito, mne take neni nejlip, nemam to co ty, ale jsem nesva, hlavou mi probihaji debilni myskenky, ktere mi zneprijemnuji zivot..ale pak to zase pomine..tak si jakoby zcykam, smiruji se s tim, ale asi to stejne nepujde..tvoje stavy do puntiku znam!!! vydrz anebo jdi k psychiatrovi..dnes nemusisi mit doporuceni od obvodaka, aspon u nas to tak je..kde vlasne bydlis?..me taky v posledni dobe dost boli hlava, asi od krcni patere...mne taky lidi rikali, ze jsem hrozna, jak jsem zhubla, jak vypadam divne, mimo atd...ale neboj, to vse pomine!!! pamatuji si, jak jsem si prala byt tlusta, ale v psychicke pohode!!! no a tak jsem zpet pribrala, ne tlusta nejsem, ale jsem jako driv..uz mi to lidi nerikaji, ale do me nevidi, tak jsem na jednu starnu rada, ze to neni poznat, kdyz se necitim..me zase zlobi myslenky na nemoci, uz me to se...no nic, bude lip!!! psychické nemoci jsou na roky!!! ach jo. Piste!!! papa

Milé dámy,stáří je hrozné....Dva dny tady koukám na fórum na stránku dvacet(měl jsem jí v záložkách) a říkám si,nikdo nepíše,nikomu není zle,to je fajn.A až dneska jsem zjistil,že už máme novou stránku.....Jo,jo,věk nezastavíme.Ale vážně.Jitko ty bolesti hlavy jsem ze začátku pociťoval taky,nebylo to nic hrozného a asi po dvou měsících to odeznělo.Ani mně se nechtělo nikam chodit,ze strachu,že se někde sesypu.Dodnes jsem z toho nervózní.Na řeči známých se vykašli,oni nechápou s čím bojuješ,já vím,že je to nepříjemné poslouchat,ale to se nedá nic dělat.Hubnutí je při těchto potížích celkem častým jevem.Se zlepšováním stavu se Ti váha zase vrátí.Neber to nějak ve zlém,ale co kdyby jsi se takhle po ránu zkusila občas přitulit k mužovi,pocítit takové to živočišné teplo,které ze člověka sálá,když je v pelíšku.Nemyslím tím sex,ale prostě jen ucítit oporu a takovou tu chlapskou podporu.Třeba by jsi se alespoň na chvíli nemusela třást a bylo by Ti líp,možná by Tě to nastartovalo do lepšího rána.Opravdu to nemyslím zle,nechci se Tě nijak dotknout,jen se snažím pomoci a poradit.A že Tě nebaví televize,z toho si nic nedělej,mě už taky ne,byl jsem zvyklý koukat na ni třeba celý víkend a pak jsem z toho byl akorát rozladěnej,protože to je samá krev,sci fi,anebo filmy,které jsem viděl už mnohokrát.Tak jsem se rozhodl,že koukání na telku omezím,takže více čtu,cvičím na svou milovanou kytaru,poslouchám rádio,nebo CD a u toho něco dělám,ať už jsou to domácí práce,nebo nějaká zábava,občas někdo přinese něco opravit,takže takhle nějak trávím teď svůj volný čas.Chci tím říct,že se člověk něčím zaměstná a pak má mnohem míň času na to,aby pozoroval,jak se cítí.Kačko,ono to Tvoje stěhování bude asi přece jen na Tvou psychiku větší zátěž,než sis chtěla připustit.Je to logické a já věřím,že až to budete mít všechno z krku,tak že se Ti začne zase ulevovat.Začalo jaro,už nás nečekají ty pošmourné dny,kdy byla brzo tma a všechno bylo tak nějak pesimistické.Sázím na to,že jaro nás nakopne do lepších zítřků.Ty máš taky podobně jako já nemocného tatínka a starost o něj je taky velkým vypětím.Ale mám pocit,že ještě dokážeš myslet pozitivně,zatnout zuby a říci si "bude líp,musím to vydržet."A to vnímám jako Tvoje pozitivum,protože dokud tohle člověk má v hlavě,tak neztrácí naději a je odhodlaný bít se jako lev.Taky bojuji se svými stavy jak se dá,s taťkou se to nějak zastavilo na jednom bodě,je hubenej,nechce vůbec jíst,prodělal nějakou střevní virózu,vynechává mu paměť a motorika.Takže klidu si taky moc neužívám a čekám,co se z toho vyklube.Přátelé,pište,je tady jaro a to přináší více sluníčka a já doufám,že nejen do přírody,ale i do našich životů.Zdraví Vás František.

JAhoj Všem a Františkovi zvlášt!!!.Krásně si to napsal,nemám Ti mít co za zlé,taky sem to takhle skusila,ale nic moc to teda nepomáhá,ale je pravda,že ten hřejivý pocit,že mě zlatíčko drží nad vodou je k nezaplacení!!! Ale já se budu snažit dál a není možné,abych se s toho nedostala.Dnes sem přišla na to,že když jsem v obchodech,necítím se tam dobře,předtím sem takový pocit nezažila,ale byla jsem tam s mužem ,řekla jsem mu to,ale nevzdala to.Říkal ,že ty obchody vypustíme ,ale já to chtěla zvládnout,nebylo mi sice uplně super,ale zvládla i bez neurolu.Nevím jak to popsat,snad strach ,že se tam sesypu,asi jo,ale doma jsem si Františku řekla Tvá slova:Holka si šikovná.Asi je to s toho ,že se mi v obchodě udělalo dřív špatně a ted to mám v podvědomí,začnu se potit,je mi dusno a jsem nesvá.Přesně tak, nejhorší je se pozorovat!!!Ale ono to někdy opravdu nejde.Ne nadarmo se říká, že strach je nejhorší nepřítel! Taky jsem dnes venku byla zaskočena tím,že při chůzi,jsem levou nohu tahala tak divně po zemi,tak nějak jiný kro i manžel si toho všimnul,tak teda nevím ,ale není to tak strašné.Já mám třes abrnění od začátku víc v levé straně ,tak možná to patří nějak k tomu.Se sluníčkem máš naprostou pravdu ,je to tak mnohokrát lepší a veselejší.Kačenko Tobě přeji,at máš těch negativních myšlenek co nejmín,držíš se a to je moc fajn,až já udělám takové pokroky jako Ty,budu nesmírně štastná!Jinak ptala jsi se ,kde bydlím-Ostrava.Skrční páteří se ted taky trápím,asi je tou stuhlostí,nikdy před léčením,jsem bolesti nepocitovala tak, jako ted,ani když jsem operovaná.Prostě všechno souvisí se vším.No takže dál bojovat a vydržet.Zatím...pá

Chtěla jsem se zeptat zda mohu lék asentra užívat i v případě že mám zelený zákal. předem díky za odpověď

Jíťo, děkuji za povzbuzení!! Ty tvoje stavy znám, to jsem psala, i ty obchody, pak jsem nemohla být v restauraci na dovolené, kde bylo plno lidí, klepala jsem se jako ratlík...hrůza, znám, znám všechno. I v obchodě, kde bylo třeba 5 lidí jsem se necítila a už už jsem chtěla být venku a doma!!! To vše mám za sebou a i já jsem chtěla být lepší a čím víc jsem si to přála, tím více to nešlo-několik měsíců jsem se z tohoto dostávala. Pak ty třesy, rozbušené srdce atdatd...To je pryč , naštěstí. A ty se taky všeho zbavíš, jen je potřeba se léčit u odborníka. Já mám teď pořád myšlenky na nemoci a z toho strach. Víš, měla jsem to vždycky. Vymýšlím kraviny, denně mě něco bolí a já přemýšlím a dedukuji to nejhorší. Hledám na internetu ... Obsese se tomu asi říká-dle článků na internetu. františku, co ty na to? Toto asi nemáš, viď? Máš pravdu s tím taťkou, to je hrozné, bojím se o něj , o mamku, o svoji rodinu a sebe-to mě teď nejvíce trápí. Jsem zvědavá, co můj doktor v pátek,jdu k němu po 14 dnech zvýšení dávky Argofanu, která mi teda moc nepomohla. Jinak v domku je to střídavě...jednou je mi fajn, pak mám úzkost..už ani nevím, co to je. Ach jo...Taky bych chtěla, abych měla klid:o(((((.Papa!!!

Kačenko?jak se vlastně pozná ATAKA? Mravenčí mii obličej a nevím jestli to je s prášku nebo to na mě jde,pořád se v tom nevyznám? díííík

jíŤO- já bych řekla, že je to všechno dohromady:o))..to jsem měla taky, hele, neboj, to je vše k tomu...to přejde!! neboj!!! zdravím Tě do Ostravy, já jsem od Prahy!!!!! zatím papa, jdu z práce domů.stavím se v domečku za manželem a pak jedu na tenis,na ten se opravdu těším!!! večer sem přijdu!! pište všichni!!! a co Mikky Myška? pa

Moc díííííííík,to byla rychlovka ta Tvá odpověd a můžu Ti upřímně říct,že sem se modlila ,at kliknu a ta odpověd tam je a BYLA!!!Jak slova pomáhají,to je neskutečné-omlouvám se ,ale uplně mě to rozhodilo,nechci otravovat,jen sem nevěděla a vlastně stále nevím ,jak naložit s tím neurolem,nechci si ho vzít,když si říkám ,že to pomine ,když se tomu postavím,momentálně to odeznělo,ale zase to mám v hlavě,přesně ,jak si tolikrát psala!Snažím se s tím poprat,něco dělat,ale i tak to cítím a v ten moment čekám co bude,nejde to z hlavy,ale chápu ,že to jo právě to ono co jsi s Františkem popisovala!!!Tak se nezlob:D To mravenčení je nepříjemné a když se vyskytne na jiném místě po 20 dnech ,tak víš co?Myslíš na nejhorší.Brnění a třes to už znám ,no uvidím co bude,tak ještě jednou-dííík.Aš budeš večer číst,doufám,že jsi si ten den na tenise pěkně užila!!!pá

Petře Bělohoubkové - nevím jak je to se zeleným zákalem a Asentrou,možná tady s tím má někdo zkušennost,já tyto problémy nemám,takže nemohu ani poradit.Každopádně by se tohle podle mne mělo konzultovat s lékařem,který Asentru předepsal,stejně jako všechny možné alergie,případné užívání dalších léků,(tím nemyslím antidepresiva a léky s tím související),atd.To jsou věci,které může zodpovědně posoudit pouze kvalifikovaný odborník.Tak a teď moje zkušennosti s atakou.U mne to obyčejně začíná tak,že začnu pociťovat takový mírný tlak na prsou(asi jako když má člověk trému).V tu ránu se začnu pozorovat a už cítím,jak se mi rozbuší srdce.Musím se v ten moment snažit pravidelně dýchat(obyčejně to jde ztuha).V hlavě se mi začnou rodit myšlenky na to,že z téhle situace není východisko,že tam někde sebou seknu a bude po všem.Absolutně není šance v ten moment se z toho dostat.Můžu si říkat cokoli o hrdinství,statečnosti,přežívání,můžu si tisíckrát říkat,že to zase přejde,že to ustojím,jako už tolikrát v minulosti,ale není to nic platné,hlava si udělá co chce a já se jí podvoluji.Někdy to netrvá dlouho,třeba jen pár minut,někdy je to záležitost třeba na hodiny.Jediné,co vím je,že v ten moment se musím sebrat a mazat co nejrychleji domů.Tam se zavřu a protrpím si to.Po takové atace jsem ještě pár dní takový nejistý,bojím se,že se to bude opakovat.Postupně však nabývám sebevědomí a mám už i chvilky,kdy to od sebe dokážu odehnat.Stále ale neumím stoprocentně pozitivně myslet,stále se zaobírám myšlenkou,na to,co když se mi to zase někde přihodí.Stává se mi,že to někdy přijde bez jakékoli příčiny,prostě jen tak.Nic se mi neděje a najednou cítím,že to začíná.Takže - honem Neurol,protože ten to zmírní a průběh není tak agresívní.Většinou mám ale už předem obavy z toho,co mám naplánované.Pořád se zaobírám myšlenkou,že to tam nezvládnu.Jsem z toho strašně nervózní,mnohdy sám pro sebe vymýšlím výmluvy,proč nikam nejít.Nakonec to obyčejně dopadne dobře a já to zvládnu,i když třeba s nějakýni pochybnostmi,s myšlenkou "jen ať je mi tu dobře,anebo,zatím se cítím dobře".Tohle se mi prostě pořád honí hlavou a někdy se pozoruju ještě víc,než když se mi něco děje.Takže takhle nějak to prožívám já.Kačko,já nemám myšlenky na to,že nejsem fyzicky zdráv.Ale upřímně se přiznám,že když se mi rozbuší srdce,tak si někdy představuji,že mám snad infarkt.Jinak mě v mém věku už bolí všechno,každej den něco jiného,tu záda,tu kolena,tu krční páteř.Jenže já vím,že už mi není dvacet a že to prostě k životu patří.Já jsem v mládí hodně aktivně sportoval a až po čtyřicítce mne zdraví donutilo víceméně přestat.Hrál jsem fotbal a z toho ta bolavá kolena,záda,zkrácené šlachy na nohou atd.Měl jsem ale doposud štěstí,že jsem chodil na pravidelné preventivní prohlídky a to má určitě taky něco do sebe a lze tím lecčemus předejít.Ale ani já nemám u lékaře dobrý pocit,vždycky tam jdu s myšlenkou "hlavně ať mi nic nenajde",já nejsem ten typ,který by se s nemocí dokázal vyrovnávat a bojovat s ní.Já bych spíš rezignoval a zabalil to.Tak moje milé dámy,nějak jsem se zase rozepsal.Takže Vás všechny zdravím a přeji,aby bylo líp.František.

Ahoj lidi, tak se zase hlásím. Taky mi neni dobře. Taky musím uklidnit Jitku, já zhubla asi 6 kilo, ale jelkož jsem rok po porodu a ještě mi těch 6 kilo zbývalo zhubnout,tak jsem za to docela i ráda. Kačko, s tim pozorováním je to u mě horší a horší, tak neboj, nejsi sama. Třeba už dva dny mám jakoby hořko v krku a já myslim, že je to rak:-), snažim se nemyslet na blbosti, ale to nejde. Dneska jsem mluvila s kamrádkou po telefonu a pak jsem si řikala, ta se má, je zdravá, šťastná a já jsem nemocná a utrápená, ach jo. Zítra jdu k dr, tak jí řeknu, ať mi dá jiné AD, že mi tyto nezabírají. Františku, píšeš moc hezký povzbuzující příspěvky, díky, díky vám všem.

ahojky lidičky,tak jsem byla dnes u psych. asentru mám přestat brát dal mi citalon a ještě něco jako neurol a tak jsem zvědavá kdy mi to zabere,jestli vůbec zatím je to pořád na nic mějte se

Mikky,hlavu vzhůru,vím,že jsou to jenom slova a lehce se to říká,ale bude líp-musí.Mi se po Tvém článku ted taky honí hlavou,že mi Asentra nepomůže,ale co se dá dělat,musím vydržet.Já taky necítím nějak obratné změny k lepšímu a tak mě to mrzí,ale možná,že mírné změny jsou a já si to ani neuvědomuji!Třeba zrovna včera ,mě rozhodilo to mravenčení těla,celou diskusi od začátku jsem přečetla a nikdo takové příznaky neměl,tak jsem nevěděla co se děje!Je to prostě na prd.Brnění těla je stále k tomu ten třes a tak jak popisují ostatní,jen možná né tak šílené bolesti žaludku a hlava se mi zatím taky netočí!Průjem skončil a začala jsem konečně i jíst.Jani i já mívám k večeru trošku hořko v krku,toho bych se být tebou vůbec nebála,já zase při chůzi nějak špatně ovládám nohu,jako tak divně došlapuji,taky nevím co to je ,ale u léčby se může asi projevit cokoli,tak se neboj bude to dobrý!!!Já mám třeba ted špatnou plet,vždy se mi udělá nějaký pupínek-zahojí se a další.Taky sem to před léčbou nemívala,ale to je maličkost,jen at už je líp! Taky bych Vám chtěla napsat na co jsem dneska s manželem přišla, co bude asi můj největší problém.Psala jsem Vám ,že pořád doma poposedávám a myslela jsem si ,že je to proto,že měi brní nohy,ale pravda asi bude taková,že ,když sedím,jsem klidnější a jistější,jakmile začnu cokoliv dělat(procházka,nádobí vaření,třeba i mytí hlavy v předklonu,pořád ,mám v hlavě tu větu:ted to příjde a složím se...Tak se snažím co to jde dneska všechno dělat,ale z hlavy ta myšlenka jde špatně!!! Je to normální?Jinak je psychika docela v poho,tak nevím co s tím.Ale kde se to ve mě vzalo,to není snad možné,ještě 3 týdny zpátky ,no nevím jestli sem tak přemýšlela,tak nevím jestli mi na to Asentra pomůže!!! Jsem prostě v prd...!Tak zatím pá a pište!!!

Jitko,Ty myšlenky se z hlavy budou dostávat velice pomalu.Je to ale normální a to proto,že jsi teprve na začátku cesty,postupem času se to začne lepšit.Ale je to strašně dlouhá a složitá cesta,jak říkají naši bratři na Slovensku,cesta zarubaná.Ono se to v tom mozku usadí a jen tak to z něj i přes všechnu snahu nejde vymýtit.I já mám pořád v hlavě cosi,co mne zrazuje,před vším,z čeho mám byť jen mírné obavy.Za hodinu mám jít s bývalými spolužáky posedět do restaurace a jsem z toho nervózní jako pes.Ty myšlenky,to je jákási ostražitost,člověk pořád kontroluje svůj stav a toužebně očekává zlepšení.Prostě se musíme na čas smířit s tím,že to takhle je.Jano,neboj,taky budeš veselá a svět Ti bude ležet u nohou.To,že jsi citlivá na radosti a veselí a bezstarostnost okolí,to je běžné.Prožívám to taky.Někdy mám takovej vztek,že si říkám,proč zrovna já,musím mít tyhle potíže,nikomu jsem vědomě neubližoval,snažím se žít poctivě,podle svého nejlepšího svědomí,tak,abych se mohl vždycky sám sobě podívat do očí,po světě chodí tolik křiváků a s odpuštěním hajzlů,kterým všechno projde a před ničím se nezastaví.Trochu by si zasloužili poznat naše potíže,třeba by se jim rozvítilo.Tak hergot proč zrovna já?Čili - je úplně normální sám sebe v této situaci politovat,není to nic,za co by se člověk měl stydět.Alespoň z mého pohledu.Mikky,hlavu vzhůru,bude to sice nějakou dobu trvat,ale je pozitivní,že jsi dostala nová AD a k tomu ještě něco na uklidnění.Nebraň se tomu,pomůže Ti to.A kdyby jsi měla pocit,že se to ještě zhoršuje,tak hlavně vydrž,někdy se to při změně AD stává.Všem pěkný jarní den přeje František.

Jituš brnění a ty myšlenky to mám stále,patří to k tomu je to vopruz tak se musíme podporovat navzájem i nadále díky všem a hezký den

Ahojky, tak jsem dneska byla u chocholouška a dostala jsem xeroxat, nemáte s tím někdo zkušenosti?Jinak dneska mi bylo fajn, udělala jsem hodně věcí, pozastavila jsem si živnosťák, koupila dítěti botičky a tak, tak mám ze sebe radost:-). Tak snad vám je taky lépe. Jo a Jitko, mám pcoit, že ty tvoje pocity jsou asi psychosomatický, takže by to chtělo nějak změnit myšlení a říkat si, že to je jen v hlavě, že se nikde nezhroutíš. To se mi to říká, viď:-), já vim, je to těžký. Já ti pošlu odkaz na jeden dokument, kterej by ti mohl pomoct a myslim, že i ostatním, tak na to mrkněte: http://www.budstastny.cz/tajemstvi-pritazlivosti-the-secret/

A nikdo nepíše,jo jo?!!!

Ahoj lidi,co že nikdo nepíše?No tak ,já věřím,že je Vám líp,ale když ono je tak fajn si s Váma alespon prostřednictvím internetu pokecat!!! Jani na video jsem koukla a bylo to pěkné,jen nevím,jest-li jsem to pochopila uplně všechno,ale určitě mi to něco dalo,hlavně k zamyšlení mých myšlenek.Dneska jsem byla celá rozhozená hned z rána ,stanula jsem a normálně mi viditelně škubala brada,tak sem se toho lekla,ale v letáku to píšou,ale proč ,když to tady ještě nikdo nenapsal.Dneska je to 3 týden co užívám ASENTRU 1-50mg večer+1neurol 0,25mg.Rána po probuzení mám malinko lepší a i doma se nějak víc pohybuji,není to závratná změna ,ale je,tak jsem ráda.Nervozní jsem stále,ale myslím,že i to je trošku lepší.Taky chodím i na procházky a snažím si v hlavě říct,bude to dobré,nikde se nesložíš,přesně jak si mi Jani napsala.Začala jsem i jíst,tak uvidím co bude dál.Františku a jak si se měl se spolužáky, určitě sis to užil?Kačenka ta je asi taky v pohodě ,no snad se ještě ozvete a podělíte se o vaše pocity a myšlenky.A moje myšlenky?No tak poslední 2-3 dny nestačím zírat a nechápu ...Normálně se mi do hlavy dostalo slovíčko Sebevražda a nějak nechce pryč,to mám asi s toho čtení některých příspěvků a s televize,já ani nevím jak to popsat.Né,že bych já chtěla něco vyvést,ale prostě to tam mám,říkám si proč to někdo může udělat a takové myšlenky,jak jsou na tom někteří lidé špatně a samozřejmě mě to vystraší.Opravdu slyším jen něco negativního a plácám se v tom,ale snad to přejde.No ty záškuby na bradě nic příjemného,snad mi lékařka neřekne,že Asentra není pro mě,ach jo,ale já budu věřit,že to odezní.Je to v nežádoucích učincích.ale v těch co nejsou tak běžné ,no tak nevím.No musíme se držet a věřit v lepší dny ,které nás čekají,všichni!!!Jinak brnění,mravenčení a pocit mrazení se objevují stále,někdy víc a někdy mín,ale snažím se to přehlížet a nepanikařit,pokud to teda jde.A tak já teda dneska ukončím své psaní a budu věřit ,že se zase ozvete-papá

Tak teď jsem pro tebe měla příspěvek a celej se mi vymazal. Takže znovu: myslim, že bys měla zítra pelášit k dr a říct jí to, oni než se najdou vhodný léky, tak to někdy trvá (říkala moje máma, která léky bere dlouho). V nežádoucích účincích se tzaké píše, že se psych. stav může ni zhoršit a to vypadá na tvůj pípad. Neboj, oni se vhodný léky najdou a pak ti bude určitě fajn!!!Takže neváhej a bež k dr. S tou bradou, tak já třeba pamatuju, že mojí mámě vyskakoval z pusy po nějakcý AD jazyk a my se ségrou řikaly: mami, dej nám taky bombom:-). Pak se jelo k dr, dostala nějakou injekci a bylo to dobrý. Neboj a snaž se být v klidu. Já se po tý aAsentře cejtila taky ještě hůř, hlavně po té vyšší dávce, ale teď bereu už 4 dny ten Xanax a je mi fakt líp a přitom účinky mají nastoupit až za 3 týdny, ale asi je to tim, že jak neberu tu Asentru, to mi fakt dobře nebylo. Hypochondrii mám furt, ale zmizela nějak ta hnusná úzkost a vnitřní třes. Hele, venku je krásně, běž se někam projít do přírody, mysli na nějaký hezký věco které tě čekají, naplánuj si dovolenou, nebo cokoli, třeba se ti v přírodě udělá lépe. Na mě to docela funguje. Tak držím palce a kdyby něco, tak piš, koukám sem často!!!!

Omlouvám se za chyby a překlepy, asi bych to po sobě měla číst, než to oděšlu, tak pardon:-)

Ahoj všem.Jitko posezení se spolužáky bylo moc fajn,pěkně jsme si popovídali,vždycky se takhle sejdeme jednou za rok nezávazně,komu se chce přijde.JInak máme pravidelné srazy po pěti letech a to je vždycky účast téměř 100%.Byli jsme na základce fakt dobrá parta a tak spolu držíme i teď a to je to už 33 let od ukončení školy.Já mám radost,že Tvoje rána jsou lepší,je vidět,že si už malinko víc věříš a to je fajn.K Tvým myšlenkám co se týče sebevraždy.Ono když je člověku mizerně,v hlavě se může zrodit leccos.Není to dobré,ale já Tě chápu,myslíš pořád na to slovo.Jsi vnitřně otřesená z toho,že Tě to vůbec napadlo.Je to velmi nepříjemné,protože si člověk neustále uvědomuje,co za hrůznou myšlenku to je.Dá se s tím bojovat,zkus si třeba pustit nějakou muziku,která se Ti líbí,nebo film,který je pozitivní.Dej si něco dobrého k jídlu,něco co Ti chutná ze všeho nejvíc.Zkrátka - zkus dělat něco,co by Ti mohlo navodit pozitivnější pocity.A co se týká Tvého mravenčení,určitě to časem odezní.Ale možná bych se s tím svěřil lékaři,třeba Ti poradí,možná Ti jen chybí nějaké vitaminíny,jsi oslabená a z toho to může taky pramenit.Přeju Ti,aby Ti bylo stále líp a líp a aby jsi zase brzo poznala,jak krásný je svět,na kterém žijeme.Co se týká mne,tak já měl teď dost velké starosti s tatínkem,proto jsem se i tady na pár dní odmlčel.Opět se mu udělala výduť v mozku,takže musel absolvovat další operaci.Složil se nám na ulici,ale naštěstí to nebylo bezvědomí.Takže nyní je v nemocnici,teď se už cítí docela dobře,ale léčba bude dlouhá,má toho za sebou za poslední dobu tolik,že se divím,že je na tom ještě tak relativně dobře.Pochopitelně mohou kdykoli nastat komplikace a to je to,čeho se bojím nejvíc.Ale on je bojovník a já věřím,že se z toho vylíže.Za hodinu za ním jedu,tak uvidím,jestli nastal nějaký pokrok.Tak tolik dnes pro Vás všechny napsal a všechny zdraví František.

ahojky moji milí!!!...čtu všechny příspěvky, ale nějak jsem neměla náladu psát, omouvám se..vůbec nejsem úplně v poho..je to pořád dokola, takže dva dny normální, jsem ráda a pak další den to poznám již od rána..jsem neklidná, trochu se klepu..zvýšenou dávku mám 14 dní, tak čekám..v pátek jsem byla u Chocholouška..řekl, že i zvýšení dávky, přestože je to stejný preparát trvá i několik týdnů, než se ta správná hladina dostane do mozku..tak vydržím a pevně doufám, že se to zlepší..Jitko, s těmi myšlenkami na sebevraždu je to normální, měla jsem to také, dodnes mi to třeba mozkem přelétne, ale neboj, neuděláš to!!! jen jsou ty myšlenky velice nepříjemné a otravují ještě více život, než ho otravný máme..zmizí to, neboj!!!..také jsem se dozvěděla, po těch měsících návštěv u psych., že mám obsese, které jsem mu zatím neřekla, protože jsem tomu nepřilkládala důležtost-je to tak, že se mi chce třeba kýchnout-já přemýšlím, že když kýchnu, budu zdravá a ono to pokaždé nevyjde, tak jsem z toho nešťastná, že jsem to neodhadla...no atak je to různě během dne, třeba vjíždím do křižovatky a říkám si, když tam nepojede auto a vjedu tam bez zastavení, tak bude vše o.k. a zase-třeba to auto jede a musím zastavit a zase je mi to líto..ach jo..doktor to nazval rituály, které mi tu úzkst daleko zhoršují ...řekl, že je to dost podstatná věc a musím se postupně toto vynechat, ale jak?! také jsem strašně pořádná, vše musí být na svém místě a třeba v zákrytech záclony atd.-no je toho strašně moc!!!!! snažím se, ale nejde mi to to přecházet!!! vysvětlil mi, že mám strach, nejsem smířená, jak to prostě na světě chodí-samo to vím, ale asi si to nechci připustit..tak to jen ještě ke mně:o(...bojuji a mám to těžší, než se zdá..postupně se stěhujeme, v domečku se cítím dobře, tak snad se mi tam bude žít skvěle..v pátek letím na Velikonoce do Londýna..s kamarádkou, protože holka tam již byla a manželovi se nechce, jelikož se stěhujeme a nemá na to čas-já letím proto, že jsem ten zájezd dostala, jako prémii za prodané víkendy a asi bych byla blbá, kdybych to pustila...těším se i netěším, ale určitě to bude dobré!! musí!!!..Františku, máme to dost podobné s tátama, takže vím, o čem je řeč...musíme věřit, že jakž takž to zvládnou a budou tady co nejdýl!!! moc vás všechny zdravím a zase písnu!!! ať je vám dobře!!!!

Kačko, to je až děsivý, kolik toho máme společnýho. Já mám taky tyhle obscese, nebo jak to nazvat. Měla jsem to už v dětství, např. když přespočim 4 schody najednou, tak je to dobrý a když ne, tak umřu, nebo Když si zaleju plnej hrnek čaje dřív, než skončí reklama v telce, tak je to dobrý a když ne, tak mám raka a tak. No blááázen. A s tim jak musíš mít vše v pořádku, tak to mám taky, např. když na zemi leží třeba smítko a já si v klidu koukám na telku, tak nemůžu, protože mě to pořád nutí vstát, sebrat ten čurbes co je na zemi a pak mám teprve klid atd. Jeden čas jsem měla v knihovně srovnaný knížky podle velikosti a když mi to někdo narušil,tak jsem to okamžitě musela urovnat. Takže tak. Já toho mám taky hodně, hypochodrie, tyhle dvě věci co jsem právě napsala, úzkost, strach ze smrti, strach ze ztráty blízkých osob, nervozita, atd, atd, atd, asi bych to tady psala do rána. Tak se všichni držte. Stejně by mě zajímalo, kde se tohle všechno bere. Já třeba věřim na posmrtný život a reinkarnaci, tak jestli to je nějakej trest za minulej život, no těžko říct.Pa. PS: pro Jitku, neberu Xanax jak jsem psala, ale Seroxat, už je těch prášků nějak moc a tak se mi to motá:-)

Jani, no vidíš, jak jsme si podobné:o)..ano, to, co ty popisuješ s těmi rituály mám také, je toho spoustu, co mě v tu dobu napadne, v čem jakoby ,,soutěžím ,, a bojuji za to, aby vše bylo v pořádku a byla jsem zdravá, nebo rodiče, nebo holka atd..., s tím dokonalým pořádkem, hlavně napohled, to je taky něco, vše mám doma upravenené, vše má svůj směr a třeba, když manžel kouká ne tv v obýváku, pak se přesune ke mně do ložnice, tak vstanu a jdu po něm otočit křeslo na svoje místo a urovnat ovladače..asi si teď tady moji ..kamarádi..z diskuze řeknou, co jsem za blázna, ale nebojte, nejsem, jen jsem postižená tímto O)). Naštěstí mě to nebere jinde, třeba u někoho na návštěvě, nebo vůbec, mimo domov. Ještě vlastně v mojí kanceláři. Byla jsem však vždy taková, mám to snad celý život..možná i to mi nakonec přispělo k depresíma úzkostem...ale Jani, také jsem zjistila s těmi rituály, že to dělá spousta lidí, třeba dnes jsem to vyprávěla mamince, ona mi řekla, že to také má a těch věcí a souvislostí spolu je tisíce..Jani, neodejdu z domova, aniž bych uklidila, vyluxovala a vše bylo na svém místě..když to náhodou nestihnu, udělám to, když se vrátím..strach ze smrti, mojí, mých blízkých, z nemocí-to mám též...kolik ti je? ..no tak, to jsem si popsala dnes!! lidi pište, ať je vám dobře!! papa

Kačko, to mě pobavilo. Já taky nejsem blázen, jenom tak trošičku:-). Já musela mít v kanceláři taky uklizeno, hrozně mi vadil bordel v papírech, chaoz a tak, ale to mám i doma. Třeba teď. Máme děsnej bordel na půdě, hromada krámů a já je chci začít likvidovat, ale partner že ne, že to všechno potřebuje, tak mu říkám, ať to tam uklidí a on jde, nějak to všechno narovná a že je jako uklizeno. Já na to však musim pořád myslet a ten chaoz co je na tý půdě mě děsně obtěžuje, pořád na to myslim. Taky uklízím když odcházim, protože když se pak vracim a je uklizeno, nebo se vzbudim a je uklizeno, tak to ve mě vzbuzuje příjemný pocit. Večer taky všechno rovnám. Já si třeba i na lednici píšu co všechno musim udělat, takový kraviny jako např. umejt mikrovlnku, vytřít schody, vyčesat psa a pak si to odškrtávám, jako že jsem to udělala:-). Vlastně musim říct, že si všechny úkoly píšu, mám pocit, jakobych si tim tak ulevovala, abych na to nemusela myslet. Kontroluju partnera, aby měl všechno tak jak má být, ale jeho to děsně vytáčí, ale já to myslim dobře a snažim se mu vysvětlit, že když jsme spolu a já mám vše v pořádku, tak že i on by měl mít. Jinak, je mi 27 let, jsem z Prahy a mám roční holčičku. A kolik je tobě?

No tak já nestačím zírat,to co jste napsaly jsem já prožívala uplně stejně myslím s tím pořádkem doma a v práci,ale já si do přečtení Vašich příspěvků vůbec neuvědomovala,že to je vlastně problém.Taky jsem přesně jako Jana cítila,to uspokojení,když bylo všechn, tak jak já jsem chtěla.No uplně stejné věci,ale nenapadlo by mě ,že to tak být nemá,prostě mě to bavilo,stíhala jsem,ale je fakt,že když něco někdy nevyšlo,dokázalaj sem se i rozbrečet!Ale chci Vám napsat,že mě to asi po 10 letech začlo nějak opouštět,možná i proto,že jsem chtěla dcery vychovávat k tomu ,aby taky něco uměly.Bylo pro mě třeba nepřijatelné,aby myl někdo za mě nádobí,že nebude tak perfektní,jako ode mě,nebo mi vadilo,když šel manžel vařit,že bude všechno špinavé a rozházené,no jak si na to vzpomenu,tak to byl děs!!!Chci Vám tímto napsat,že asi po 10 letech ,mě to začlo pomalu opuštět,možná tím,že jsem musela dát dcerám prostor,aby taky zvládaly své určité povinnosti,možná taky tím,že po operaci jsem dlouho nemohla nic.No vidíte na co se dá zapomenout a trošku čtení a člověk si vzpomene,v každém případě je to dnes uplně jiné.Taky si myslím,že tohle prožívají hodně ženy na mateřských a bez práce,ale to je můj názor,nevím.Vidíte na co člověk příjde ,když je v pr....!!!Určitě se i na mě ještě něco s toho najde,ale tenkrát a ted ,to se nedá srovnat ani omylem.No tak jsem si zavzpomínala díky Vám na to i s manželem,a říkal,že to bylo vysilující,i když mě to tak naplnovalo.bylo toho opravdu hodně!!!A i dnes ,když uš teda začnu uklízet,uklízím s radostí a cítím se fajn.Tak si zrovna říkám,co je vlastně pro člověka normální chování a ne nemoc!!!Já mám v hlavě s toho všeho uplně GULÁŠ.Přece každý člověk je jiný a každého člověka naplnuje něco jiného,tak proč hned myslet na uchylku a nemoc,no asi to tak je a je plno lidí,kteří se chovají co se rituálu týče uplně stejně a nic neřeší,že je něco špatně?!Holky tak mi teda napište,co si vlastně léčime,podle mě uplně všechno.Jsem moc zvědavá co k tomuto příspěvku napíše František,asi si řekne ,že jsme pěkné paka!!!Ted se zrovna manžel směje a říká,že nikdo není uplně v poho,že to dokážeme Všichni zvládnout,no tak snad má pravdu.Opravdu je důležitá podpora v soukromí,kdysi dávno mi taky nadával,že lítám jen s hadrem,jak mě to může pořád bavit a já se jen smála a řekla,vždyt je normální ,žít v bytě ,kde je čisto.Možná jsem si měla kdysi dávno uvědomit,že známí co mi řekli at se stoho pořádku nezblázním,měli pravdu a byl to vlastně impuls se zamyslet,ale to já neřešila a jistě jsem si řekla,sama jsi bordelář a mě chceš něco říkat,ale to byla asi ta chyba a já to nechápala.Musím ale uznat ,že pořádek kdysi a ted se nedá srovnat,ale byt má sloužit nám a né aby my jsme byli jeho otrokem,co?Tak to je k tomu co mě dneska fakt dostalo z Vašich příspěvků vše,já snad už ani nechci nic vědět!Tak se zatím mějte a pište

Jitko, já si taky myslim, že to neni ňáká extra psych.záležitost s tim uklízením, ale jelikož se mi každej z rodiny vždycky smál a směje a nikdo tohle nedělá, tak mám pak pocit, že to neni úplně normální. Ještě jsem zapomněla na jednu věc, já když řeba odcházím z domova, tak se několikrát ujistim, že je všechno vypnutý a několikrát odemknu a zamknu a když pak někam jdu, tak ještě v tramvaji přemýšlím: zamkla jsem vůbec?Tak to už podle mě normální fakt neni:-). No jo, já to řikám furt: KDYŽ BLÁZEN, TAK POŘÁDNEJ:-))

Drahá děvčata,mohu Vás všechny ujistit,že pokud si myslíte,že přehnané uklízení,či několikeré vracení se zpět do bytu a následná kontrola vypnutí spotřebičů atd.je něco,co souvisí s našemi potížemi,tak se hluboce mýlíte.Já totiž dělám to samé,můj kolega v práci mi říká,že takového hygienika ještě nepotkal.Když odcházím z bytu,kontroluju všechny kohoutky,jestli neteče záchod,zda mám zavřená okna.Mnohdy se vracím,abych se ujistil,že jsem zamkl,nebo vypnul televizi.JE TO ÚPLNĚ NORMÁLNÍ.Dělá to spousta lidí,jen o tom nemluví.Já mám taky rád pořádek,ne že bych to nějak mimořádně přeháněl,ale snažím se,abych měl doma čisto.Úplně miluju ten pocit,když si čistě povleču postel a večer po koupání se do těch voňavoučkejch peřin zavrtám.Vůbec si o sobě nemyslím,že bych byl blázen,nebo jakkoli jinak ujetej.Tak si to neberte do hlavy ani Vy,je to úplně zbytečné.Soustřeďte se na to,aby Vám bylo dobře,občas si udělejte nějakou osobní radost,třeba v podobě něčeho na sebe a nelámejte nad sebou hůl.Hledejte podporu u svých nejbližších a kamarádů a mějte na paměti,že my jsme ty silné osobnosti,které se musí prát se životem,obětovávat svoje vlastní já,proti nemoci,která je zákeřně devastující.Žijte z maličkostí a radujte se z nich.Chvalte se za každou byť sebemenší maličkost,která se Vám povede.A když budete mít pocit,že to stím gruntováním přeháníte,vzpomeňte na Babičku Boženy Němcové."Dobrá hospodyňka i přes plot pro pírko skočí."Navíc,ženy mají všeobecně mnohem víc vyvinutý smysl pro pořádek než chlapi,takže jak jsem už napsal,není na tom nic,co by Vás mělo znepokojovat.Přeji příjemný večer.František.

Zdravím Vás všechny. Jsem tady nováček, tak doufám, že mě mezi sebe přijmete..Jmenuji se Karolína a bude mi 24 let. 17.února mi psychiatr předepsal Asentru 50,1 tabletu ráno...K psychiatrovi jsem se objednala sama,protože jsem měla už nesnesitelně úzkostné stavy,byla jsem pořád doma a nikam jsem nechodila, neustálé obavy, že když někam půjdu, udělá se mi špatně...a když jsem se odhodlala někam vyrazit,samozřejmě se mi špatně udělalo...poslední dobou jsem měla neustálý vnitřní třes,pořád vyčerpaná,jen jsem ležela v posteli a poddávala se tomu.Ale pak jsem si řekla dost-musíš s tím holka něco dělat!!!Objednala jsem se,u doktora jsem se sesypala s pláčem,byly mi nasazeny léky...a jak hodnotím svůj stav teď po 6 týdnech braní Asentry?Někdy mě přepadá děsná bolest hlavy,bolest svalů v nohou jako bych běžela maraton,někdy lehká nevolnost od žaludku a nechuť k jídlu..ale musím říct,že po psychické stránce se cítím líp!Všimlo si toho i okolí-rodina,přítel...jenže pořád mi v hlavě hlodá ten červíček,že když někam pujdu,nebude to dobré,že mi zase bude špatně..Snažím se s tím bojovat,vyrážím do města,každý den alespoň 1x někam ven,ale jakmile máme jet s přítelem třeba k jeho rodině,propadnu panice a sesypu se, že tam nepojedu,že kdyby se mi udelalo zle,že by se všichni vyptávali co mi je a moc by to řešili..Já si ale pořád říkám, že bude líp,že časem se vše zlepší a tyto myšlenky budou ustupovat.Snažím se k tomu stavět pozitivně.Koncem května dělám státnice a končím školu,pak mě čeká stěhování a nástup do práce(mám z toho obavy),ale pořád si říkám, že do té doby je ještě času dost a že jsem přece velká a silná holka a že to zvládnu :-) Jejda,to jsem se nějak rozepsala:-) Moc děkuji za možnost se Vám všem svěřit (pomohlo mi to) Pěkný večer všem,K.

Ahoj Kajko,vítej mezi námi.To,co prožíváš,je tzv.agorafobie,přecházející v panickou poruchu.Tvoje stavy znám velmi dobře,protože to samé prožívám i já,jen už v mnohem snesitelnější míře.Je to velmi vyčerpávající,ale věř,že Asentra Ti pomůže.Zabere Ti až tak po dvou až třech měsících,do té doby musíš vydržet.Až půjdeš k lékaři,požádej ho,aby Ti napsal ještě něco na uklidnění,třeba Neurol.Ten vezmi tak dvě hodiny před tím,než máš naplánováno něco,z čeho máš strach.Někdy je taky dobré vzít Neurol ve chvíli,kdy na sobě cítíš,že se Ti dělá mizerně.Neboj se v rozumné míře není návykový.Můžeš vzít klidně tři tabletky 0,25mg během dne.Neříkám,že Tě problému zbaví,ale uklidní Tě nebudeš se tak klepat a budeš schopná danou situaci zvládnout.Do ničeho se nenuť,Tvoje okolí bude Tvé stavy jen těžko chápat,když budeš mít pocit,že něco nezvládáš,zůstaň doma,protože tam se cítíš bezpečně.Léčba je vemi dlouhá,nebude to otázka jen pár měsíců.Pozorně si prostuduj tuto debatu,najdeš tady spoustu rad a návodů,jak tomu lze čelit,jak lze předcházet stavům paniky v pokročilejší době léčby.To,co popisuješ např. s návštěvou rodiny,je pro panickou poruchu příznačné.Teď je důležité,aby ses s tím vyrovnala a naučila se s tím žít.Věřím,že to dokážeš,už proto,že jsi ještě velmi mladá a máš celý život před sebou.Je fajn,že o sobě nepochybuješ,že si dovedeš říct,že jsi silná.To je totiž veliké plus.Bylo by dobré,kdyby sis o všem promluvila s rodinou a přítelem,snaž se jim vysvětlit,co se Ti děje a popros je o pochopení a toleranci.V těchto stavech je dobré zázemí velice důležité.Buď i připravená na to,že pokud se Ti bude ulevovat,zdaleka nemáš vyhráno,tzv.panické ataky se mohou objevovat i když je člověku relativně dobře.Nebuď zoufalá z toho,že musíš brát léky,není to nic,za co by se člověk měl stydět.Pokud by se Ti zdálo,že Ti Asentra po těch třech měsících nezabírá,konzultuj to s lékařem,popros ho,zda by Ti nezvýšil dávku,nebo nenapsal jiná antidepresiva.Někdy se v počátcích léčby stane,že se stavy ještě zhorší,nebuď z toho vystrašená,je to normální a prostě musíš zatnout zuby a vydržet.Je nás tady dost,kteří se potýkáme s podobnými,nebo totožnými problémy jako Ty a kdykoli budeš potřebovat radu,nebo podporu,napiš.Rádi Ti odpovíme.Přeji Ti,aby jsi se co možná nejdřív začala cítit zase líp a aby byl Tvůj život podle Tvých představ.František.

Františku, děkuji moc za milá slova...vykouzlila mi úsměv na tváři. Já už s touhle "potvůrkou" žiju asi od mých 17 let, jen jsem nevěděla, o co jde...asentru jím už podruhé...asi v 19 mi ji napsala obvoďačka,ale bez jakéhokoliv komentáře(např.kdy a jak vysadit) a bez jiné terapie než pomocí léků...asentru jsem tehdy jedla asi ro v kuse a pomohla mi, bylo to velmi příjemné období, kdy jse se radovala a bavila...pak jsem si řekla, že vysadím, když už je mi dobře...rok bylo fajn a pak se to zase vrátilo....dlouho jsem s tím nic nedělala a pořád jsem si říkala,že to přejde,ale ono NIC...tak jsem se rozhodla zajít k odborníkovi a něco s tím dělat.Příteli jsem vše vysvětlila,velkou oporou je mi taky sestra,která mě chápe-studovala psychologii a myslím, že mě dovede pochopit a vyslechnout(to je kolikrát nejdůležitější)...s rodičema je to horší,ti to nějak nedovedou pochopit(to je pořád jen-kdybys něco dělala,nemyslela bys na blbiny...). Já sama si dovedu říct,že mám být v klidu,že nemám myslet na to že by mi mohlo být zle,jenže tělo si dělá co chce...snažím se nestresovat se,relaxovat,ží zdravě...nemyslím si, že bych se měla stydět za to,že musím k psychiatrovi-v dnešní uspěchané době ho vyhledává spousta lidí..vždy kdyz je nejhuř tak se snažím sama sobě si říct,že nejsem na nic-že přece jen něco už jsem ve svém věku dokázala,že jsem s tímto "handicapem"dokázala vystudovat vysokou a ted brzy snad přibyde i nový titul (musím se pochlubit:-) ). Tuto diskuzi už pročítám nějakou dobu,hlavně ze začátku když jsem Asentru začínala brát a bylo mi zle,mi to hodně pomáhalo...je fajn vědět, že v tom člověk není sám..i když bych samozřejmě všem tady přála,aby jim bylo co nejlíp!!! :-)

Ahoj Kajko,mám s vysazováním antidepresiv stejnou zkušennost.Taky jsem po nějaké době vysadil,cítil jsem se dobře a říkal jsem si,na co budu do sebe rvát léky,když jsem z toho venku.Byla to největší chyba,jakou jsem v této souvislosti udělal.Navíc jsem se z ní nedokázal poučit.Ataky se během roka vrátily.Zase jsem začal brát AD a zase se mi po čase ulevilo a nepoučitelně jsem opět vysadil.Dva roky jsem byl v pořádku a pak najednou jak blesk z čistého nebe přišla ataka ve chvíli,kdy bych to už nečekal.Takže nyní už vím,že je třeba veliké trpělivosti a sebezapření,aby se z toho člověk dostal.V mém věku je to otázka několikaleté léčby,je to řehole,ale člověk musí bojovat a přistupovat k této nemoci s respektem.Vůbec není na místě např.přílišná euforie z toho,že je mi dobře.Ono to v té hlavě zůstává zastrčené a jakmile si říkám,že jsem v pohodě,tak mě ta potvora zase srazí.Je mi líto,že Ti rodiče v tomto ohledu nerozumí,ale považ,že člověk,který tímhle nikdy neprošel,to taky nikdy nemůže pochopit.Ze začátku jsem se styděl někomu říct,co se mi děje,ale záhy jsem to přehodnotil a všem,na kterých mi záleží jsem o tom řekl.Většinou nevěřícně kroutili hlavou,ale mám to štěstí,že mám velice chápavou přítelkyni,která se za mne vždy dovedla postavit a být mi oporou.Jsi inteligentní žena,líbí se mi,jak dokážeš o svých problémech psát a věřím,že časem svůj postoj přehodnotí i Tvoji rodiče.Ty máš opravdu výhodu ve svém mládí,protože já se například musím starat o svého dost nemocného tatínka a to mne strašně fyzicky i psychicky vyčerpává.Někdy si říkám "Jak se mám léčit,k tomu přece potřebuji určitou míru osobního klidu,ale ono se to na mne valí ze všech možných stran."To si nestěžuji,to píšu proto,že chci prezentovat,že holt člověk musí zatnout zuby a fungovat i když se mu zdá,že už to prostě nezvládne.Je to moc těžké a složité,ale východisko z těchto stavů určitě existuje.Člověk musí věřit tomu,že se z toho jednou dostane.Do nejdelší smrti,ale na to nezapomene.Je to tak výrazné životní období,že to nelze z hlavy vymazat navždy.Určitě v tom hrají svou roli i genetické dispozice,i když třeba v mé rodině na tohle nikdo netrpěl.Mám dceru,která je v Tvém věku a zatím jí taky nic podobného nepotkalo.Taky ještě studuje,navíc dálkově,k tomu nemá práci,takže je toho na ní taky dost,ale zatím se drží dobře.Přeji Ti,aby jsi vše zvládala v co největší možné pohodě a klidu.A všem ostatním,kteří čtou tyto stránky pochopitelně taky.František.

Ahojky, zdravím diskutanty a čtenáře těchto stránek!!! Musím potvrdit vše, co píše František. Já vysadla kdysi také. jenže v té době jsem měla,, jen,, úzkosti. AD mi pomohly a já je časem vysadila. Úzkosti nebyly , ale pamatuji si, že jsem si stejně občas dala neurol na zklidnění. No a pak to před rokem přišlo!! Strašná deprese,strach, úzkosti, myšlenky na ho....Dál už to je stejné, jako u vás . Od té doby jsem na 3.AD..deprese nemám, úzkosti bohužel občas ano. Nevysadila bych teď ani za nic..navíc mi vůbec není stoprocentně dobře. Kdyby náhodou bylo-a byla bych šťastná-tak stejně budu užívat nějakou udržovací dávku. Máme to fakt na pytel, co? Psychická nemoc je fakt snad nejhorší.Samo nic proti smrtelným nemocem, to je jasný. Já se budu přesouvat do nového po svátcích. Ještě předtím letím pozítří do toho Londýna, tak na mě myslete!! Hned se pak ozvu!! Přeji klid na duši všem!!!!

Tak Vás všechny opět moc zdravím i novou slečnu Kajku.Taková mladičká a taky problémy,je to hrúza ,jak jsme psali mnohokrát-mladí,staří i ti nejstarší,nikomu se tato mrška nevyhýbá.Já dnes opět nic moc,je mi tak nějak smutno,možná spíš uzko,já ani nevím.Nic mě netěší-kdy se zas dokážu upřímě smát-to fakt nevím.Ani mě nic nebaví a to si pořád říkám,neblázni holka,nechceš toho nějak moc?Možná i to počasí mi na náladě nepřidává,no nevím.Ještě 3 dny a je to 1 měsíc mé léčby.Jistě,že pokroky jsou,to bych lhala,ale nejsem to já a to mě děsí.Je pravda,že neurol od probuzení do večera týden nemám,možná i to je pokrok,ale člověk chce asi víc a ono to prostě nejde.Pořád přemýšlím,jest-li mi to nemá lékařka zvednout,ale ona zatím nechce ,že mám počkat do 15.4 a přijít se ukázat,že nic nejde tak rychle a je třeba vydržet.Ale to já přece vím,ách jo!!!Ale proč mě nic nebaví,nebo spíš netěší,je to normální?Taky si myslím ,že ten strach co jsem měla je v menší míře,ale je tam.Ale já budu bojovat dál,musím,tak jako Vy všichni!!!Kačenko a Ty do Londýna,neuvěřitelné,Ty si prostě cestovatelka,to já bych nedala ani náhodou,ale myslet na Tebe budeme určitě Všichni.Františku podle Tvých diskuzí je Ti fajn a držíš se co to jde.Zároven Všechny moc povzbuzuješ a my jsme všichni štastni,alespon za to,že tě máme a známe alespon VIRTUÁLNĚ!!!Jéj ono se to rýmuje:)Tak jsem si vylila srdíčko a je mi malinko lépe,hlavně at svítí sluníčko a Všicni at se máme krásně.Zatím se loučím a pište stále papá

Všechny srdečně zdravím.Kačko,přeji Ti,aby výlet do Londýna vyšel,abys tam načerpala další síly a aby jsi se v novém domečku cítila co možná nejlíp.Věřím,že si rychle zvykneš.To co píšeš o udržovacích dávkách,je stoprocentní pravda.Vidím to úplně stejně.Tak šťastnou cestu a opatruj se.Jitko,ono to u mne zdánlivě vypadá,že jsem v pohodě,ale zdaleka to tak není.Není mi nijak extrémně mizerně,můžu celkem běžně fungovat,ale pochybnosti a strach mám stále.Vím,že se toho budu zbavovat ještě dlouho,ale mám vůli bojovat,přeci to po tolika letech nevzdám.Opravdu se snažím držet co to jde,to jsi vystihla velice dobře,ale někdy mně to stojí spousty sil a přemáhání.Ony ty myšlenky na to,že se někde člověk sesype,jsou hodně unavující,navíc se tím obyčejně zabývám pár dní předem a v daný den jsem nervózní,neklidný a pořád se pozoruju a čekám,kdy to na mne přijde.Teď v poslední době vše obyčejně zvládám,ale ty dny a hodiny před,jsou fakt únavné.Nejhorší je vždycky to čekání na hodinu "H" snažím se nějak zabavit,abych vyhnal z hlavy co mně čeká,ale jde to ztuha.Jinak Ti moc děkuji za Tvé milé věty,které se týkají mé osoby.Velmi si toho vážím,věř,že i já čerpám z Vašich příspěvků nové síly a upřímně řečeno,sotva zapnu počítač,je tohle první stránka,kterou otevírám.Myslím,že jsme zde dobrá parta,kterou spojuje jeden veliký problém a je moc fajn,že se dokážeme navzájem povzbudit a podpořit a v neposlední řadě předat své zkušennosti.Tím chci zároveň všem na tomto fóru poděkovat,že nemyslí jen na své problémy,ale snaží se pomoci i druhým.V dnešním uspěchaném světě,je to jedna z věcí,která je čím dál víc vzácnější.Vážím si každého,kdo umí podat pomocnou ruku.To,že nemáš týden Neurol,je veliký pokrok.Myslím,že Tvoje lékařka má pravdu,opravdu nejde nic tak rychle,to léčení je hrozně zdlouhavé.Že Tě nic nebaví,je odvozeno od toho,že Ti není stoprocentně dobře.Pořád,každý den čekáš,že Ti bude líp,než včera,ale ono tak není a proto jsi tak "otrávená." To vylepšování stavu,nesmíš počítat na dny,ale minimálně na týdny.Určitě Ti nebude nyní na počátku léčby den ze dne líp a líp.Máš odvahu bojovat a to se mi moc líbí.To je ta správná cesta k celkovému zlepšení.Ale ta cesta je strašně,strašně dlouhá a trnitá,je to i cesta mezilidskými vztahy,cesta uvědomování si co mi je a jak k tomu přistupuji.Je to cesta vůle,bojovnosti a sebezapření.Všem přeji,aby na těch Vašich cestách,bylo těch trnů co nejméně.František.

Františku,děkuji Ti za věty podpory a hlavně pravdy.vím ,že nic neuspěchám,ale asi je to přesně tak,jak jsi mi napsal.NÉ NA DNY,ALE NA TÝDNY!!! Beru to tak a dál se stím budu smiřovat,někdy hůř a někdy lépe,ale věřím ,že to překonám-my Všichni.Jitka

Krásný podvečer všem :-) to dnešní počasí je hrůza-vůbec to nepřidává na dobré náladě.Mé tělo jakoby hned po probuzení tušilo jak je venku škaredě a tak se taky začalo chovat,od rána žaludek jako na vodě a zase ta bolest svalů..ale i přesto jsem se donutila vyrazit s deštníkem ven a trošku se provětrat..pak trošku "velikonoční" úklid a odpoledne mně přepadly zase takové myšlenky,že je to nespravedlivé,že zrovna já musím prožívat takové nepříjemné stavy..že jiní v mém věku lítají po barech,baví se,užívají mládí...ale po pročítání této diskuze zjišťuji,že jsou i lidi,kteří dovedou pochopit mé pocity,protože prožívají něco obdobného...je to prostě nemoc jako každá jiná..jenže na nemoci duše se lidé dívají jinak než třeba na zlomenou ruku..myslím že pořád ještě v naší společnosti panuje názor,že kdo chodí k psychologovi nebo jí antidepresiva je automaticky blázen...velký omyl-jsme všichni normální lidi,co mají své rodiny,zájmy a koníčky :-)....jen možná trošku emotivnější,citlivější...Jak tady tak pročítám,zjišťuji,že František je tady pro všechny takové sluníčko,ikdyž ani on sám to asi nemá v životě jednoduché..ale moc se mi líbí Tvůj přístup,Františku..moc se mi líbí,jak tady všichni drží při sobě a jeden druhého podporuje!:-) Je to moc hezké a povzbuzující! Pěkný večer všem,Kajka.