Ludmila->dobrý večer, paní Ludmilo. Je mi to líto, že jste musela prožít tolik bolesti . Nejdříve milovaný tatínek a potom manžel. Kdo nezažije pocit bezmoci, nepochopí.Člověk I když se na to připravuje, tak to stejně nezvládne. Zůstanou jen vzpomínky, které nikdo nikdy nesmaže. Je nejdůležitější, aby nemocný věděl, že při něm stojí ti nejbližší a dávají mu podporu a naději, že ho drží za ruku.
Děkuji Vám za podporu. Máte pravdu v tom, že naděje umírá poslední. Já také věřím, že tatínek bude v pořádku.Modlím se a prosím pána boha, aby mi ještě nebral tatínka.Kdybych mohl, udělám cokoliv. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale vím, že každý jednou musí odejít na druhou stranu, jen to moc bolí a není to spravedlivé. Proč člověk, který měl velmi dobré srdíčko, pro každého by se rozdal, každému pomohl když mohl musí skončit takto? Život je prostě potvora.A v takové chvíli když nic jiného, tak potěší i slovo útěchy od druhých. Celou dobu sem to držel v sobě,stál při tatínkovi,mamince a sestře.Ale v neděli, kdy bylo opravdu zle, už sem měl veliky strach. Maminka to v neděli psych.nezvládla při odchodu z nemocnice a sestra to nese velmi špatně.Musel jsem pohlídat nejdříve maminku,sestru,synovce.Když už večer všichni usnuli, nevydržel jsem to a sesypal se také. Velmi mi pomohla přítelkyně. Víte, lidé si často neuvědomují vztahy, pokud jsou zdraví. Neváží si jeden druhého,nebo se spolu třeba nebaví.Až když je zle, tak se rodina semkne.Ale není to pozdě?Lidi, buďte rádi, za každý den s milovanou osobou.Nikdy nevíte,co se stane.Přehlédněte drobné výpadky u starších lidí, Jednou stáří dožene všechny a nikdy nevíme, jací budeme v jejich letech.
Děkuji Vám za podporu a povzbuzení a Vám z celého srdíčka přeji mnoho sil do života.
Honza
Přidat nový komentář