Zdravím všechny...
je mi 30let a kouřila jsem cca 15let,děsná to představa.Mnohokrát jsem chtěla přestat kouřit a mnohokrát jsem se o to pokusila,leč marně.Vždycky jsem měla stavy,kdy jsem byla nepříjemná,mrzutá,vzteklá,kolikrát jsem večer brečela depresí,měla závratě...atd,prostě nejhorší abstinenční příznaky jaký k tomu patří.Kdo říká,že přestat kouřit je jednoduché a stačí jen chtít,tak má i nemá pravdu.Ano,člověk musí chtít sám a musí k tomu dospět z vlastního rozumu.Rady od kamarádů a rádoby radilů nepomáhají,protože přestat kouřit je velice těžké.Já k tomu dříve byla nucená manželem,který je nekuřák a vždycky jím byl a i když mu to vadilo,stejně jsem zase po krátké době kouřila.Pak jsem se jednoho dne rozhodla sama od sebe,že dnes přestanu.Přišlo to samo,bála jsem se při pomyšelní jaké mě čekají stavy a jak zase budu trpět a že to nevydržím.I přesto jsem do toho šla a dokouřila si poslední cigarety z krabičky a další si nekoupila.Absťák se dostavil během chvilky,byla jsem vzteklá a hooodně mrzutá.Druhý den ráno první rozlepení oka a už jsem myslela na cigaretu a pak během dne neustále.Nejhorší byly rituály,kdy jsem chodila kouřit,což bylo neustále ...ráno vstát, káva cigáro,odjezd do práce cigáro,příjezd do práce.cigáro..atd prostě najednou zjistíte,že cigaertu držíte pořád a PAK ne a co s tím časem,kdy najednou nikam nejdete???Takovéto co s rukama?To bylo strašné,vymýšlela jsem blbosti,uklízela,listovala v časopise aniž bych věděla co tam je,jen abych ten čas vyplnila.Silné abstinenční příznaky jsem měla cca 2měsíce,pak se to pomalu začalo lepšit,i když myšlenka na ni byla stále,už se prodlužovala až se stalo,že byl večer a já si řekla,ani jsem si nevzpoměla na cigaretu a byla jsem ráda.A jak se zdálo,že to nejhorší po 3měsících mám za sebou,přišlo překvapení v podobě dalších silných absťáků,kdy mi pusa jezdila a ta chuť ...no hrůůůza.Vždycky mi cigareta chutnala,těšila jsem se na ni a na kávu a o to jsem to měla horší přestat.Když bylo nejhůř,řekla jsem si,že to potrvá chvilku a pak bude zase jen líp a pro svůj pocit jak jsem dobrá jsem si do kalendáře psala týdny jak dlouho už nekouřím a pokaždé když jsem se na to podívala jsem byla pyšná na sebe.Dnes je to 7měsíců.Nemohu říct,že jsem nekuřák,spíš úspěšně abstinuji a věřím,že už budu celý život.Také vím,že stavy kdy ještě mi bude ouvej bude dost,ale když já trávila tělo tolik let nemohu chtít zázrak během chvilky.Mockrát jsem si říkala,že si dám jednu,ale vím,že dát si jednu znamená se znova stát kuřákem.V těch nejtežších chvílích jsem na to byla sama,ale o to víc na sebe člověk je pak pyšnější.A když bylo hodně špatně,chodila jsem bruslit a zaměstnávala se,tak abych vypudila tu myšlenku,že mám chuť,jedla hodně zeleniny a ovoce,což opravdu pomáhá a pak to přešlo.Žádná pilulka Vám nepomůže od chuti na cigaretu,jen ji zmírní a ten zbytek je jen na Vás.Klidně se bojte,že to nezvládnete,že těch krizí bude hodně,ale i přesto všechno jděte do toho.Bude Vám líp.A poslední věc,kterou bych zapoměla je okolí.Spousta lidí mi říkala jak je to supr a že drží palce a z každým setkání jsem slyšela tu závistivou větu...Furt nekouříš?S takovým tím tónem v hlase,že si přejí abych kouřila a já pyšně Ne Nekouřím.Určitě se našlo i pár,který mi to opravdu přáli.A určitě je fajn mít někoho s kým si o tom promluvíte když je Vám nejhůř,ale já to nedělala tak často,abych na ni...tu cigaretu nemyslela.
Doufám,že jsem Vám aspoň trošku sdělila své pocity a jaké to je.Přeji Vám všem hodně hodně sil,pevné odhodlání a rozhodnutí za kterým si budete i v těch nejhorších stavech stát a věřte,že každým dnem to bude lepší a lepší i když to bude trvat o trochu déle :-)
Přidat nový komentář