Já taky hulila v těhotenství i potom. Neustále a pořád. Kusy cigaret se zvyšovaly. V nekuřáckém prostředí jsem se dobrovolně nevyskytovala - jo dobrovolně letadlo - ale to bylo UTRPENÍ. Abych v letadle nešílela, měla jsem na sobě nalepenou 21 mg náplast Niquitinu + Nicorette inhalátor do pusy a ten jsem k tomu navíc potahovala. I tak jsem měla nervy jako špagáty a nemohla se dočkat, až budu venku a budu si moct zapálit. Za noc jsem 1 až 2x vstávala si zakouřit i tak jsem většinou bývávala před 5 hodinou raní vzhůru a hulila jednu za druhou. 2 krabičky denně jsem zvládla a navíc, když jsem si nalila alko, tak i 3 krabičky. Třetina výplaty šla na cigára. Vydržet víc jak půl hodiny bez cigára bylo pro mne utrpení. Vyzkoušela jsem vše dostupné co je na trhu, i šarlatána. Náplasti, žvýkačky, inhalátor, elektronické cigarety, elektrické bzučení do ucha, lék Zyban a nakonec lék Champix. Nevyzkoušela jsem hypnózu. V jednom kuse jsem chrchlala, navíc jsem se začala dusit, dech se zkracoval, tlak krve se zvyšoval. Hrozilo, že si kromě cigár budu muset kupovat léky na snížení krevního tlaku a vyrazí mi z dárcovství krve těsně před dosažením zlaté Janského plakety. Můj gynekolog mi navrhl, že mi bude předepisovat nový lék na odvykání Champix. Poprvé jsem skoro celé 2 měsíce Champix překuřovala. Nebylo divu. Manža doma hulil - už ne sice v obýváku, ale jenom v kuchyni. I tak se kouř dostal všude do celého bytu. Nakonec jsme se spolu domluvili, že se kvartýr vymaluje, i ten poslední popelník se vyhodí do popelnice a kouřit se bude chodit ven před panelák (nemáme balkon). Tak se stalo a 7.3. 2009 jsem ráno před 6 hodinou měla poslední cigaretu. Champix jsem poctivě užívala 2 tablety denně 1 měsíc, následně další 14 dnů jsem snižovala. Užívala jsem ho celkem 7 týdnů. Byla jsem v euforii, že nekuřácké dny pěkně přibývají, že to zvládám. Postupem času jsem se přestala dusit a chrchlat, najednou jsem měla v peněžence i před výplatou hromadu peněz, krevní tlak se hodil do normálu. Pak přišly změny v zaměstnání, stres, přepracování , začala jsem se litovat a přesně po 5,5 měsících jsem si 21.8. v polední pauze šla do trafiky koupit celou krabičku a sirky. Uvařila jsem si kafe a labužnicky si zapálila. Motala se mi hlava a moc mi to nechutnalo, ale hned jak jsem ji típla, tak jsem si zapálila druhou, za chvíli třetí a do konce směny jsem udělala 8 kousků. V tu chvíli mi bylo dobře, ale zároveň bych si i nafackovala za to, že jsem to neustála. A jela jsem v tom znovu:-( Od září 2009 jsem začala užívat Champix znovu, ale už nepřišla ta eufórie když jsem týden vydržela nekouřit. Nekouřila jsem a pak přišel nějaký problém, já mávla rukou, jako že je to stejně jedno a zapálila jsem si. Vysadila jsem šampík a kouřila - ale s výčitkami. Nasadila šampík a nalepila náplast s nikotinem a nekouřila jsem. Jednou jsem vydržela necelé dva měsíce a zase spadla zpět. Toto období se táhlo od září až do června. Skoro po celé období jsem byla pod šampíkem i pod náplastmi. Šíleně to lezlo do peněz. Champix + náplastě + cigára. Opět jsem začala chrchlat a dusit se, tlak krve vyběhl nahoru.....
A pak to přišlo. Problémy v práci se vyřešily, já nastoupila 14 denní dovolenou a s cigárama jsem sekla. Najednou to šlo bez náplastí, šlo to i s necelou denní dávkou šampíku. Šlo to jako po másle. Po 2 až 3 týdnech mi denně stačila pouze půlka prášku. Přesně po 2 měsících mého nekouření jsme se s manželem dozvěděli, že tchýnča má raka na játrech a vzhledem k jejímu věku (86 let) žádná léčba nebude. Ten večer jsme se opili na plech. A já si od manžela vyprosila asi 4 cigarety a s mávnutím ruky je vykouřila. Druhý den ráno jsem si uvědomila, že jsem opět zklamala. Opět jsem mávla rukou uvařila jsem si kafčo a vzala od manži z krabky cigáro a venku vykouřila. Motala se mi z něj hlava, ale po zkušenostech jsem věděla, že jak si vezmu druhou, tak hlava se již motat nebude. Šla jsem pro druhou a z ní jsem nevykouřila ani půlku a běžela jsem se vyzvracet. Tak to se mi ještě nikdy nestalo. Potom jsem si ještě 2x zkusila zapálit, ale vždycky se mi udělalo zle z toho smradu v puse a já běžela vypláchnout pusu ústní vodou bo bych asi znovu zvracela. Od té doby opět ani čouda. Zítra to bude sice s úletem 195 dnů. V současnosti nechrchlám, nedusím se atd....Chci věřit tomu, že už nikdy si nezapálím. I přesto však musím být stále ve střehu. Dneska jsem si na cigáro během dopoledne několikrát vzpomněla a jaksi mi ta cigareta nešla z hlavy vytěsnit. Raději jsem si lupla půlku šampíku - už asi 3 týdny jsem ho nebrala. Šampík je zatím největší zázrak v odvykání.
Tady na diskuzi jsem víc jak rok a všem lidičkám jsem nesmírně vděčná za to, že mne nikdy nezatratili, naopak mne podporovali a povzbuzovali v dalších a dalších pokusech o nekouření. JÁ, BEZNADĚJNÝ PŘÍPAD, VŠEM Z CELÉHO ♥ DĚKUJI!
Omlouvám se za tak dlouhý román. Třeba to někomu pomůže, aby "neházel flintu do žita".
Přidat nový komentář