Nekouřím, ale už nemůžu napsat bez šluka. V pátek večer jsme se s manželem dozvěděli, že tchýnča má rakem zasažené celé břicho a je otázka času..... Otevřel se fernet. Muž chodil hulit ven před barák a pak se delší dobu nevracel, tak jsem se šla podívat kde je. Seděl na schodech před panelákem a plakal. To nešlo ho tam nechat. A když už si v kuchyni zapálil, tak jsem si řekla o cígo taky. Nechtěl mi ho dát, že mě opět stáhne s sebou, ale já si to cígo vynutila. To už jsem čiběla taky. Měla jsem 3 nebo 4 cíga. V sobotu ráno jsem mávla rukou, že je opět všechno v pr...li a uvařila jsem si kafe a zapálila. Vůbec mi cígo nechutnalo ale za chvíli jsem si zapálila další. Tu už jsem nedokouřila neb se mi udělalo z toho smradu špatně a já šla zvracet. Během soboty jsem si zkusila jseště 3x zapálit, ale vždy z toho byly 2 šluky, předání cigára mužovi a sprint do koupelny okamžitě vypláchnout hubu ústní vodou. Takovou šílenou pachuť po cigáru jsem v hubě ještě nikdy neměla. Kdybych nevykloktala, tak asi opět zvracím. Během neděle mi stačilo si vzpomenout, jak se mi udělalo špatně a na ten pach v hubě a ani jsem si nemusela brát šampík.
Manžela teď čeká těžké odbobí a mě sním, snad to zvládnu bez cigár, budu se snažit.
Přidat nový komentář