Ahojte všichni, tak i mě(34let) prdeloví nepřátelé dostihli. Po dvou porodech letos v létě časté krvácení. Po několika vyšetřeních verdikt operace. Metoda HAL/RAR v Ostravě-Fifejdy. V pondělí nástup na lačno, žíznivá jak velbloud. V 10.00 odjezd na operační sál, ta celková narkóza labůžo, vypne vás na lusknutí prstu. Kolem jedné už přicházím k sobě...co jste se mnou udělali?Sestřička však přichází a perou do mě oblbováky a znovu si schrupnu. Kolem páté jsem na pokoji, musím nutně čůrat, ale kam. No do lavoru?To nedám. V šest se rozhodnu proplížit kolem sesterny s motákem a záchodem na konci chodby. Nic, zvládla jsem to. Ponaučení no.1, pokud možno chtějte pokoj s vlastním wc (na fifkách nemožné). A pak to začlo, ty bolesti?!Panebože proč?!Ten tlak v zadku, to řezání, pálení, píchání je neskutečné. Další oblbovák pomáhá a já si to šmáruju na záchod tam a zpátky, pořád dokola několik hodin, páč ty tlaky jsou neskutečné. V noci dvě labužo injekce,tak jsem si i chvilku dáchla. Úterý ráno vizita. "Chcete domů dnes nebo zítra, nám je to jedno." Při představě hajzlu na konci chodby a mytí se v umyvadle(sprcha je luxus), dnes. A je to, dostávám lejstro, recept na Novalgin, který platí až od středy(to fakt nechceš) a hybaj domů. A teď k nemocnici. Sestřičky zlaté, hodné, chápavé, ale o co si neřeknete, to nemáte. Čaj?Musime uvařit, spálená huba. Sestři prosim bolí to, hned (rozuměj tak půlhodiny) vám něco píchnu. Zelenou jak sedmu mě manžel dotáhl domu, v autě na ležáka...co čert nechtěl, chybějící tekutiny si vyžádaly zánět močáku. Večer jde krev od prdele, kdy mám pocit, že rodím už několik hodin a krev při močení. Umírám. Modlim se ať už je ráno a přijde spása ve formě receptu na atb. Noc ukrutná, Novalgin žeru jak lentilky. A máme tu středu. Na záchodků stále co deset minut. Řvu jak při porodu, brečím bolestí. Středa se zhoupne a je tu čtvrtek. Večerní nálož gutalaxu způsobuje pouze ukrutné křeče. Končím, vzdávám to,chci umřít. Celý den cesta záchod, sprcha, postel. Miluju léky od bolesti. Za mohutného halekání, pláče a skučení se večer dostavuje malilinkatý bobíček, který mi za odměnu do zadku vrazí tisíc rotujících žiletek. Jooooo a ještě hořícího ježka. Jo a krásného malého hemáčka.Panebože, skončí to někdy??!!A je tu čtvrtek, opět celý den stejná trasa ale s tím rozdílem, že bobánků přibývá. Moje smrt. Po pár akcích vždy vyčerpáním usnu, než mě opět vzbudí ten tlak, kdy se se zatnutýma půlkama belhám na záchod. Aha, ještě něco k jídlu chybí. V úterý jsem v nemocnici dostala rohlik s marmeládou,což od nedělního hladovění bylo nebe v hubě. Doma jen vývar, pak jogurt a rozmixované polévky. Děkuji ti maminko za záchranu. Pokud máte děti, tak je to v hajzlu. Umírám, natož se o ně postarat. Můj muž je anděl a s hlídáním pomáhá celá rodina. Moc vám všem dokola děkuji!!!No a je tu pátek, bobiky se zvětšují, a interval se prodlužuje. Bolesti ubývají!!Je mi lépe. O moc lépe!!Zvládla jsem lehké domácí práce a na odpoledne se chystám vyrazit s odpadem.Jsem zvědavá, jestli se u toho neposeru...nicméně všem držím palce, bolest u mě ukrutná, ale děkuji za všechny příspěvky tady, protože mi jejich čtení pomáhalo překonat ta muka pekelná. Snad můj komentář pomůže i někomu dalšímu a trochu ho na mučednické cestě rozptýlí. Světlo na konci tunelu začíná vykukovat. V pondělí razím k dr na kontrolu, tak jsem sama zvědavá. Mějte se fajn všichni spolutrpitelé a hemáčům smrt.
Přidat nový komentář