Příspěvek je spíše otázka. Zabývá se v ČR nějaké pracoviště ověřením rozsahu (potvrzení nemoci) epilepsie u malých dětí? Existuje odborník zabývající se jenom malými dětmi? Můj případ s dcerou je ten, že po dlouhé anabázi, kdy dítě špatně reagovalo na oční podměty, kdy byla diagnóza odsouvána vzhledem k vývoji dítěte s argumentem ( je prostě pomalejší) a po tom co dostalo brýle se dál situace nezlepšovala, byla doměnka o epilepsii vyslovena. A já bych chtěl vědět více, lze bez použití antiepileptik např. cvičením či jinými metodami vyloučit, že přičinou chvilkových apatických stavů dítěte není epilepsie? děkuji
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
Jak a u koho se tedy různé záchvaty projeví?
Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let. Jedná se obvykle o případy „idiopatických epilepsií“, jak bylo napsáno výše. Mohou se však objevit u dětí, kde se často mluví o tzv. „epileptických syndromech“, které bývají spojeny i s celkovým zpomalením psychického a hybného vývoje u dětí.
Ve středním věku se objevují epileptické záchvaty zřídka. Pokud ano, je nutné pátrat po jejich příčině, protože naprostá většina epileptických záchvatů ve středním věku je „sekundární“ čili „něčím podmíněná“. Nejčastěji se jedná o alkoholiky, lidi s nepoznaným nádorem mozku, po úrazu, infekci apod. Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle podmíněny cévními změnami mozku. Je ale nutné vyloučit například nádorové onemocnění mozku, například nezhoubný nádor mozkových plen - meningeom. Jak už jsem zmínil výše, k diagnose epilepsie je nutné opakování záchvatů a určitý další lékařský nález.
A teď už k vlastním záchvatům. První skupinou jsou tzv. celkové čili odborně řečeno „generalizované záchvaty“ , kam patří grand mal čili velký. Postižený člověk může a nemusí mít tzv. auru, což je krátký několikavteřinový „zvláštní“ pocit před záchvatem. Jedná o brnění, čichové či jiné vjemy. Souvisí s tím, ze které části mozku je záchvat spouštěn. Poté se obvykle ozve výkřik, člověk padá k zemi, upadá do bezvědomí jeho svaly se napínají v křeči. To trvá několik desítek sekund, než jsou křeče vystřídány záškuby končetin.
Objevuje se lapavé dýchání, pěna u úst, člověk se často pokouše, pomočí nebo pokálí. Po odeznění křečí (mozek se vyčerpá) dojde k několikaminutovému hlubokému bezvědomí, ze kterého se pacient postupně probírá k vědomí, chvíli bývá zmatený, než se probere k plnému vědomí na záchvat si však nepamatuje.
Dalšími typy generalisovaných záchvatů mohou být záchvaty obvykle u starších dětí (3-7 let) nebo dospívajících, nazývané dříve „petit mal“ („malý záchvat“). Ty se projeví zakoukáním, „chvilkovým nevnímáním“, postižené dítě nereaguje ani neodpovídá. Tyto chvilkové záchvaty mohou vést k obtížím ve škole, protože dítě chvilkově nevnímá. To může být považováno mylně za nepozornost. Existují i „atonické“ záchvaty (náhlá ztráta svalového napětí) vedoucí k pádu eventuálně „myoklonické“ záchvaty projevující se záškubem celého těla.
Druhou skupinou jsou „záchvaty parciální“ („částečné, fokální, omezené na určitou oblast mozku“), ty jednoduché se projeví vždy podle toho, která oblast mozku je postižena. Mohou se objevit záškuby poloviny těla, pocit brnění, pocity divných vůní či zvláštní chuti v ústech. Tyto záchvaty nebývají provázeny poruchou vědomí.
Existují i psychogenní záchvaty, což jsou stavy dokonale napodobující epileptické záchvaty. Nejedná se však o epilepsii, příčina je psychická. Pacient si jich nemusí být vědom, samozřejmě se občas vyskytnou i případy simulace záchvatů z čistě účelového hlediska.
Přidat nový komentář