Zdravím. Podělím se s Vámi o mou novou životní zkušenost. Je mi 40 let. Mám sedavé zaměstnání, občas stres. Zdravotní problémy žádné (doteď). Před necelým měsícem mě po velmi tuhé stolici (zácpou netrpím) začal dost bolet zadek. Druhý den to bolelo tak, že jsem jen s obtížemi mohl chodit. Jak jsem se večer umýval, tak jsem si nahmatal úplně u konečníku malou tvrdší bulku velikosti pecky od třešně. Myslel jsem si, že je to trombotický hemeroid, tak jsem to začal léčit mastí a čípky. Po týdnu a půl bolest postupně úplně odezněla, ale bulka tam zůstala. Chtěl jsem počkat ještě týden, dva, a pokud by bulka nezmizela, tak že raději zajdu k tomu doktorovi. No, ale úplně bez bolesti jsem byl jen dva dny (protože jsem ty dva dny nebyl na „velké“). Po návštěvě WC to opět začalo dost bolet. Rozhodl jsem se nemeškat a jít na vyšetření. Šel jsem rovnou na chirurgickou ambulanci. Vyšetření díky velké bolestivosti musel pan doktor přerušit. Poslal mě na vyšetření do nemocnice, překvapivě jsem byl objednán už za dva dny na proktologii. Vyšetření jsem se dost bál, protože to první opravdu velmi bolelo.
Tak jsem po dvou dnech dorazil do nemocnice. Pan doktor byl velmi milý a říkal mi, že se nemusím vůbec bát, že vyšetření bolet nebude. Prvních 10 - 15 sekund vyšetření bylo opravdu v pohodě. A pak to přišlo. Největší bolest v životě, jakou jsem zažil. Málem jsem si prohryzl levou ruku. Jak pan doktor po nějaké době přestal, tak jsem se jen třepal a úplně zpocený dýchal jak lokomotiva. Pro mé zděšení doktor za chvíli pokračoval, a jak jsem si myslel, že větší bolest už nikdy nezažiju, tak jsem se spletl. Můžu to nazvat úplným peklem. Jak pan doktor skončil, tak otisky zubů v pravé ruce byly o kus hlubší, než v té levé. Jen jsem okem postřehl, jak se na tácu nese jakási jehla a „nit“. Pan doktor říká: „Teď už to jen trochu píchne.“ Oproti předcházející části to bylo už jen velmi nepříjemné. Naštěstí mi pan doktor předepsal léky na bolest, bez kterých si první dva dny nedokážu moc představit. Bolelo to potom ještě další dva dny a postupně bolest úplně ustoupila. Pátý den po operaci mi přišly homeopatika, co tady doporučovala LENNY. Beru 2x denně 5 kuliček.
No, ale co čert nechtěl (dnes má svátek Mikuláš :), dneska (13-tý den po zákroku) jsem měl na WC opět dost tuhou stolici a zadek znova bolí tak, jako první den na začátku mého příběhu. Mám úplné nervy, že se mi to vrátí, a že znova budu muset jít na zákrok, který byl proveden bez jakéhokoliv umrtvení. Zvyšuju dávku na 3x denně 5 kuliček a budu věřit v zázrak, že se mi neudělá bulka, a že homeopatika mi zachrání zadek i psychiku. Za pár týdnů napíšu, jak příběh pokračuje.
Přidat nový komentář