Ahoj, je mi 19 let a též jsem tento problém měla, chození k doktoru se mi trochu příčí, tak jsem si řekla že to vydržím.
Začalo to malou boulickou u kostrče, která se ale postupně zvětšovala, po osmi dnech jsem se rozhodla (i přes mé přesvědčení, že si tělo nejlépe poradí samo), zajít k doktoru a to proto, že jsem posledních šest dní nemohla chodit, sedět, vlastně ani moc ležet, natož se ohnout. Vstavat, oblikat si ponožky, nazouvat si boty apod. mi pomáhal přítel. Kvůli bolesti jsem nemohla ani jíst, takže jsem ještě šla do mdlob z hladu. Každý den jsem brečela bolestí a byla jsem tak vyčerpaná, že už mi bylo všechno jedno.
Byla jsem přesvědčená, že mi to budou řezat a taky že jo. Sestřička i doktor byli ale moc milí, řekli mi vše, co budou dělat a upozornili mě (tu upřímnost jsem ocenila asi nejvíc), že ať mi to umrtví, nebo ne, že to stejně bolet bude, načež mi to aspoň pro můj pocit umrtvili. Byla to sice bolest jako blázen, ale za tu úlevu, kterou jsem pocítila prakticky hned, když jsem vycházela z ordinace, to rozhodně stálo.
Hlavně mi doktor řekl, že TOHLE SE SAMO NEZAHOJÍ, jestliže k doktoru nepujdete, akorát si koledujete o to, že se vám tam dostane infekce, až vám to praskne samo a je to na tak blbym místě, že domácí ošetření těžko bude stačit. (Taky jsem přemýšlela, že si to propíchnu sama atd. ale když jsem viděla, kolik tekutiny mi z toho vyteklo a kolik mi jí z toho ještě doktor vymačkal.. určitě to bylo přes jednu deci.. a to bych těžko doma zvládla.) Taky mi řekl, že když si to něčím namažete, akorát si ucpete póry a je to ještě horší.
Takže čím dřív k doktoru pujdete, tím líp. Taky jsem se k tomu odhodlavala dlouho, ale kéž by na vás moje zpráva zapůsobila a šli jste tam dřív než já a nemuseli tak trpět. Tohle opravdu nikomu nepřeju.
Držím palce, zvládněte to!
Ahoj Bára
Přidat nový komentář