V srpnu jsem se dostal do stavů které se už nedaly vydržet,neskutečná únava, nevolnosti, průjmy, pocity na zvracení, absolutní ztráta zájmu o mnoho věcí, koníčků, strach že se mi udělá nevolno při sebemenší zátěži apod. ke konci září jsem se po všech různých vyšetření a noci kde jsem se celý třásl jako ratlík odhodlal dojít na neurologickou ambulanci,kde mi diagnostikovali uzkostne depresivní poruchu a nasadili zoloft 50 mg rano a neurol rano a večer 0,25mg. první dva dny jsem se cítil jako už zcela zdráv, jenže posléze se vše začalo hrozným způsobem zhoršovat a po týdnu jsem myslel ze je to muj konec. chodil jsem za obvodnim lekarem, neurologem, psychologicke vysetreni jsem absolvoval apod. v tomto obdobi mi lekari pridali jeste dogmatil vecer, po tydnu se to prilis nezlepsilo tak i v poledne a doporuceni k navsteve psychiatra,kteremu jsem vubec nebranil.zhruba po trech tydnech se dostavilo urcite zlepseni,konecne jsem se mohl normalne najist, bral jsem denne 5 leku, praci jsem pomalu zacal zvladat. absolvoval jsem v te dobe navstevu psychiatra, kde mi vysadil zoloft, neurol a presli jsme na olwexyi 75 mg a dogmatil.na konci rijna jsme se citil uz lepe,ale porad to nebylo zdaleko ono, tak mi lekar zvysil davku olwexye na 150 mg, mozna mirnou ulevu jsem pocitoval,ale porad mi nebylo uplne dobre. na konci listopadu mi lekar vysadil dogmatill a po tydnu se mi vratili zazivaci potize, tak jsem opet vyhledal psychiatra a predepsal mi tritico 75mg 1/3 tabletky.po ctrnacti dnech jsem bral uz 2/3 tritica,v predvanocni dobe jsme se citil jak na houpacce, horsi obdobi stridalo lepsi, ale konec potizi byl stale v nedohlednu. po vanocich se mi opet dosti pritizilo,stavy absolutni nenalady, vydrzel bych koukat do zdi cele hodiny, neustale premysleni o nemocech jako jsou rakovina, aids atd. dnes je 19.1. 2009 je to presne ctyri mesice co beru antidepresiva a stale jsem se nedockal vytouzene radosti ze zivota, naopak v posledni dobe mam porad pocit nemoci,lehka bolest v krku, brneni na spodnich zubech, zacinaji me cim dal silneji obtezovat neprijemne myslenky, proste pripadam si jak v tunelu ze ktereho neni uniku a neni vydet na jeho konec apod.zitra jedu do Rakouska na tyden na lyze, tak mam strach jak a jestli to vubec zvladnu vubec nevim jestli se z tech mojich stavu jeste nekdy zbercham.nejhorsi je to neustale hlidani se a premysleni o vsech chorobach.jestli je take nekdo komu po ctyrech mesicich prasky prilis nezabrali budu rad kdyz se ozve na email: [email protected] zatim ahoj a drzte se
Přidat nový komentář