Roztroušená sklerosa mozkomíšní je neurologické onemocnění, které postihuje obvykle mladé lidi mezi 20. a 40. rokem věku, 2x více ženy než muže. Četnost výskytu je v ČR asi 35 případů na 100.000 obyvatel.
V ordinaci…
Navštívíte-li svého praktického lékaře s některými obtížemi, které jsou uvedeny výše, pravděpodobně Vás odešle ke specialistovi. Tím je jednoznačně neurolog. Může se také stát, pokud se objeví jako první porucha zraku, že navštívíte očního lékaře. I ten Vás po vyloučení oční příčiny obtíží k neurologovi odešle.
Neurologické vyšetření může být pro laika zvláštní. Neurolog totiž zkoumá, jak hýbete očima, špulíte ústa, cítíte dotyk, předpažujete ruce a tak dále. Celkově Vás vyšetří od hlavy až k patě, bude si všímat Vaší hybnosti, mimiky, reakcí, vyzkouší svalové napětí, vyšetří reflexy kladívkem a otestuje Vaší chůzi.
Následuje celá řada vyšetření. Některá základní se provádějí při podezření na jinou nemoc. Těmi jsou zejména základní laboratorní vyšetření (odběr krve), EEG vyšetření (elektroencefalografie) . Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod. Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“ na které jsou elektrody umístěny. Zatímco Vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá Vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).
CT vyšetření mozku (počítačová tomografie) je rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Je nebolestivé. K vyloučení nebo potvrzení roztroušené sklerosy jsou však nejdůležitější vyšetření NMR (nukleární magnetickou resonancí) . Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole a na rozdíl od CT vyšetření je schopné zachytit i některé změny, které CT vyšetření neukáže.
Vlastní vyšetření je nebolestivé, pro organismus nezatěžující. Nepříjemné je umístění v úzké kabince uvnitř přístroje, takže někteří jedinci trpící klaustrofobií je mohou špatně snášet. Člověk podstupující magnetickou resonanci nesmí mít kardiostimulátor a měl by hlásit kovové předměty v těle např. kloubní náhrady, cévní svorky apod.
Dalším vyšetřením je vyšetření mozkomíšního moku (tzv. lumbální punkce) Mnoha lidem „ztuhne krev v žilách“ slyší li o lumbální punkci. Jako lékař pro to neshledávám prakticky žádný důvod. Jedná se o vyšetření běžně prováděné na každém neurologickém oddělení. Slouží k průkazu zvláštního druhu protilátek v moku, které svědčí pro zánětlivý proces v nervovém systému (mozku a míše). Mozkomíšní mok je v přímém kontaktu s nervovými strukturami a odráží tedy některé pochody v nervovém systému daleko přesněji než je tomu u vyšetření krve. Takové vyšetření navíc může odlišit i jiné druhy zánětlivého procesu, jakým je například onemocnění Lymeskou borreliosou (onemocnění napodobující RS, přenášené klíšťaty), některé virové infekce atd.
Vlastní vyšetření se provádí spíše výjimečně ambulantně. Obvykle při krátkém pobytu v nemocnici (bývá spojeno i s dalšími vyšetřeními). Spočívá v odběru několika mililitrů mozkomíšního moku jehlou, píchnutou mezi 4. a 5. bederní obratel do páteřního kanálu. Provádí se obvykle vsedě, vzácněji vleže na boku s pokrčenýma nohama. Rizika jsou malá, infekce nehrozí.
Vpich příliš nebolí, riziko krvácení je prakticky jen u lidí, kteří jsou léčeni preparáty na ředění krve (warfarin) nebo trpí nějakou poruchou krevní srážlivosti. Poranění míchy též nehrozí, neboť mícha končí u 1-2. bederního obratle, což je asi 15 cm nad místem vpichu.
Nepříjemnou komplikací mohou být „postpunkční obtíže“ tedy bolesti hlavy po provedené punkci, které jsou vázány na postavení či posazení, tyto příznaky odeznívají plynule do týdne a nejsou nebezpečné, nehrozí následky. Některá pracoviště doporučují 24 hodin po punkci ležet v horizontální poloze na lůžku, důležitý je dostatečný přísun tekutin a zejména kofeinu či theofylinu obsažených v čaji či kávě Zvyšují produkci mozkomíšního moku, dorovnává se tím ztráta způsobená odběrem.
Dalším již méně častým vyšetřením jsou vyšetření evokovanými potenciály. Jedná se o vyšetření podobné EEG. Sledujete blikající obrazovku, na hlavě máte elektrody, které snímají elektrické vzruchy. Dostanete sluchátka, ve kterých to cvaká, a elektrody na Vaší hlavě snímají elektrické vzruchy. Význam mají hlavně potenciály testující zrakovou dráhu, protože při onemocnění RS bývá často postižena právě ona.
Na základě výsledků pak lékař stanoví další postup, stanoví diagnosu. Může se stát, že nelze na základě provedených vyšetření stanovit jednoznačně. Pokud se jedná o RS, pak je nutné opakovat s odstupem např. půl roku vyšetření zejména magnetickou resonancí. Pokud to nestačí, pak i vyšetření moku.
Přidat nový komentář