Jícen je tvořen několika typy buněk. Nádor vzniká zvrhnutím kterékoliv z nich.
Jak se stanoví diagnóza nádoru jícnu?
Aby lékař přesně určil příčinu potíží nemocného, musí získat podrobné údaje o jeho celkovém zdravotním stavu a důkladně jej vyšetřit. V této fázi je spolupráce pacienta enormně důležitá. Následuje laboratorní vyšetření krve, eventuálně další speciální vyšetření, která lékař určí podle toho, jakým směrem se na základě získaných údajů jeho podezření ubírá. Nejčastěji užívanými metodami jsou:
rentgenové vyšetření jícnu pomocí vypité kontrastní látky (baryové kaše), které nám umožní zjistit nerovnosti vnitřní stěny jícnu (provádí se na pracovišti radiodiagnostiky)
esofagoskopie je druh endoskopického vyšetření spočívající v zavedení tenké ohebné hadičky (optického přístroje - endoskopu) přes ústa postupně do celého jícnu a prohlédnutí nitra orgánu pomocí malé kamery na konci přístroje, která přenáší obraz na televizní obrazovku a umožní tak lékaři poměrně přesně a podrobně posoudit stav vnitřní části jícnu, eventuálně, objeví-li lékař podezřelé struktury, odběr vzorku (=biopsii) k podrobnému vyšetření pod mikroskopem (=histologickému hodnocení, jež se provádí specialistou z oddělení patologie). Teprve to s určitostí stanoví přítomnost zhoubných nádorových buněk (endoskopická vyšetření se opět provádí specialistou - gastroenterologem)
endosonografie spočívá v zavedení podobného přístroje jako v předcházejícím případě, ale pro změnu s ultrazvukovou sondou, která nám umožní podrobně posoudit stěnu jícnu v celé její šíři, vyšetření tak umožňuje diagnostikovat i procesy, jež jsou lokalizovány uvnitř stěny jícnu, a tudíž se nedají detekovat běžnou esofagoskopií.
CT hrudníku je vyšetření na podobném principu jako rentgen, umožňuje nám však provést sérii snímků (jednotlivých řezů hrudníkem), které nám nakonec poskytnou dobrou prostorovou orientaci, včetně posouzení vztahu nádoru k okolním strukturám.
Přidat nový komentář