Panická ataka

Pane uz jsem to cetl opravdu zadny takovi zanet to neni je to zanet mocove trubice ktery vede as k zanetu ledvin.Ale ta panicka ataka stres a pracovni vicerpani a drogi to je casty projev motani hlavi omdlivani a zviseny tlak as ryzikovi in farkt. Clovek se musi odragovat a sklidnit a byt pokud mozno v pohode ja casto kourim maryhuvanu a kdyz jsem ji omezil tak se mi udelalo lepe,tak nestraste lidvinovim a mocovim onemocnenim ta vam srdecni tlak nezvisi..Nam se mota obcas hlava a trpime obcasnym stresem ne bolesti ledvin ani pohlavniho ustroji.

Ahoj, taky se mi to stalo, potom, co jsem prošla dvouměsíční stresem v podobě dvou státnic a opravdu vyčerpávající práce na plný úvazek s přesčasy, jsem si myslela ze jsem vse zvladla...Jenze pak se ozvalo huceni v usich, spatne dychani a stres z vazne nemoci, ktery byl jeste umocnen kazdodennim vyhledavanim priznaku na internetu...dopadlo to tak, ze od ctvrtka nemohu spat ani normalne fungovat pres den - zrychlene dychani, zrychleny tep buseni srdce, sevreny zaludek a nemoznost ckoliv snist a pocit na umreni...do toho se mi dostavila predcasne menstruace, zacali mne bolet koncetiny coz me vydesilo jeste vic...kazde rano jsem navic zacala smrkat krev...dnes jsem byla na pohotovosti a tam mi jednoznacne diagnostikovali uzkostny zachvat...dostala jsem dve tabletky lexaurnu s tim ze jestl se to nezlepsi, mam si dojt k PL. Po lexaurinu je mi lip, ale stejne mam porad pocit jakoby se neco zanedbalo:( ale musim rict, ze oproti poslednm dnum a nocim kdy jsem s myslela ze umiram je to mnohem lepsi...

Příspěvek byl odstraněn administrátorem diskuse z důvodu porušení Pravidel diskuse Ordinace.cz.

Ty jsi trochu mimo diskuzi ne? co to sem cpeš?

Před několika dny mě přepadla panická ataka, Vůbec jsem netušila co se se mnou děje. Zůstala jsem naprosto bezvládná, bušilo mi srdce a co bylo najhorší nedokázala jsem normálně mluvit. Pusa mi zcela ztuhla a já jenom slabikovala slova. Manžel byl v této chvíli absolutně nepoužitelný, nedokázal zavolat ani sanitu, ještě se vztekal. Podařilo se mi zavolat si ji sama i s tou špatnou výřečnosti, Za 5 minut přijela "rychlá". Natočili mi EKG, napíchali několik injekcí, sepsali dlouhou zprávu, s kterou si mám dojít za svoji psychoterapeutkou. Byla to strašná událost, která se mi přihodila poprve. Lékařka mi zvýšila dávku Livotrilu, ale já se stále ještě necítím dobře. S psychikou se léčím již více než 30 let, život mi uštědřil několik životních ran, Je mi líto, že při mně nestojí manžel, jako při Vás Maruško.

Ahoj, já jsem Marek 28 let. Mám obdobnou zkušenost jako Vy. Před dvěma týdny večer jsem byl sám doma. Spolubydlící byl pryč. Byl jsem vzhůru do jedné. Pak jsem šel spát. Okolo druhé hodiny jsem se probudil s pocitem, že nemůžu dýchat, s tlakem na hrudi, bušením srdce-jako by mě chtělo vyskočit z hrudi. Říkal jsem si klid, je to jen úzkost, půjdeš se napít a bude ok. Jenže když jsem se posadil a rozsvítil, bylo to ještě horší, cítil jsem, že se mi začínají podlamovat kolena, a že každou chvíli ztratím vědomí. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že zemřu...Chňapl jsem po mobilu, vytočil 155. Jenže když to sestra zvedla, zjistil jsem, že nejsem schopný srozumitelně a souvisle popisovat, co se stalo. Sestra poslala sanitku. Ze strachu, že zkolabuju a nenajdou mě, jsem vyšel před dům, jen v trenkách na spaní. Za tři minuty tam byli. Změřili mě TK-180/100. Puls 200/min. Dostal jsem tbl. Tensiominu pod jazyk-na snížení TK. V nemocnici mě natočili EKG, kromě rychlejší akce bylo vše ok...Potom další vyšetření tlakový holter, sono srdce, odběry, CT mozku. Vše negativní. Závěr, že se jedná o panickou ataku. Zajímalo by mě, jestli někdo z Vás měl při panické ataky také takové vzestupy krevního tlaku. Díky, přeji Vám hodně sil. M.

Ano taky. Tlak se zvýší při panické atace skoro vždy. Ale stalo se mi taky, že když mne "umírajícího" dovezli na pohotovost, tak jsem měl tlak 120/80 a tep 72 (normálně mám 63-5).... čili jako rybka. Panická ataka má desítky podob....

Měl jsem úplně stejnou situaci jako Vy. Když pro mě přijela rychlá tak mi na měřili 160 úderů/min a tlak 180/120. Po převozu si mě nechali v nemocnici a děli všelijaké testy. Vše OK. Včera jsem byl u psychiatra a dostal léky na panickou ataku, tak uvidíme zda bude dobré. U mě je spouštěč samota, kofein a alkohol.

Ano taky jsem to zažil je to šílený stav ale člověk se naučí až po několika atakach že o nic nejde a taky už potom nejsou tak silně

Kofein a alkohol není dobrý pomocník při uzkostech a atakach nejlépe vysadit alkohol a kofein omezit mluvím z vlastní zkušenosti

Nechcem nikomu ubližovať, no príspevky Dědka by bolo vhodné prehodnotiť. Objavuje sa pri všetkých témach tohto fóra, nehovorí o ničom len o chlamydiách a straší pacientov, že ide o nevyliečiteľné ochorenie, resp. obviňuje lekárov, že ochorenie ktoré spomína, neliečia a vyrábajú si tak pacientov. Nuž, mňa tento človek a jeho nekonečné bu-bu-bu... vytáča a uráža. Navyše, z vlastných skúseností viem, že chlamydie sú liečiteľné antibiotikami a u mňa bolo liečenie ÚSPEŠNÉ!!!

I. Část Ahoj všichni :) . Chtěl bych vám všem tady říct, abyste se nikdy nevzdávali! Tahle nemoc se dá překonat a zvládnout. Trpěl jsem panickými atakami na střední škole, kde to došlo dokonce i do takové fáze, kdy mě musela rychlá záchranná odvézt do nemocnice, protože jsem zkolaboval tak, že si se mnou už nevěděli rady. V nemocnici mi udělali komplexní vyšetření (srdce, plíce, oční nervy, měření arytmie) - všechny orgány naprosto v pořádku, silné a zdravé. Přestože bych přísahal, že jsem snad měl infarkt, nemohl jsem dýchat, měl jsem pocit, že srdce mi občas boje nepravidelně a hrozně mi z toho bylo špatně. Ale v nemocnici všechno vyloučili, dokonce i při měření té arytmie jsem měl pákrát onen pocit že mě srdce vynechalo, ale zaznamenávací zařízení nezaznamenalo vůbec žádnou změnu v rytmu. Všechno jenom nervy. Tak mě odkázali na pomoc psychiatra, s jehož (a také otcovou) pomocí se mi podařilo pochopit, co mi je. V životě by mě nenapadlo, že něco takového může existovat. Že si z vás vaše nervy dělají srandu. Ale skutečně je to tak. Horší bohužel je, že pokud tento problém neřešíte, tak z falešných nervových signálů se časem mohou stát opravdu skutečné a může se vám něco stát. Ale musíte překonat si strach z této děsivé skutečnosti a myslet už jenom pozitivně! Jedinná možnost, jak se tomu ubránit. A nebojte, není to zase tak těžké, může to dokázat úplně kdokoliv. Jenom musíte na chvíli zabrat a cvičit se v tom. Je naprosto nezbytně nutné posílit svoje podvědomí tím, že na něm budete svědomitě pracovat, vysílat mu pozitivní signály typu "Jsem zdravý! Jsem zdravý! Nic mi není! Jsou to jenom nervy!". A musíte to vydržet dostatečně dlouho, protože efekt tohoto svičení se může projevit klidně až po týdnech a měsících. Do té doby na vás stále budou útočit příznaky ataky. Problémy budou přetrvávat. Ale vy už budete vědět, že to jsou jenom nervy... když vás někde bodne u srdce nebo nebudete moct dýchat, řeknetě si "To nic není, jenom nervy, v mžiku to přejde!". Musíte doslova překřičet svůj vystrašený vnitřní hlas, který vám pořád bude předsouvat myšlenky typu "Panebože, panebože... už je to tady zas, co mám dělat, co když fakt umřu?". Vyceňte zuby, začněte zhluboka dýchat, srovnejte páteř tak, abyste byli né zlomení, ale krásně vzpřímení, s naplou hrudí (i přesto, že to ze začátku může být nepříjemné) . Jen se podívejte kolem sebe a zjistíte, že vyrovnaní a sebevědomí lidé bez výjimky chodí se naprosto vztyčenou hlavou a vyplou hrudí, žádní hrbáči. Zdá se to být jako prkotina, ale věřte tomu, že tohle dělá hodně. Nedokážu vám to lékařsky vysvětlit, ale je nezbytně nutné, abyste svoje tělo přiměli přirozeně se udržovat v této poloze. Silou vůle... časem to už přejde do automatiky, nebudete na to muset vynakládat téměř žádné úsilí. Ve spojení s tím, co jsem zde řekl, je dále nezbytně nutné, abyste se začali fyzicky zatěžovat. Ničit se... posílit svoje tělo. Opět to bude ze začátku peklo, jelikož fyzická zátěž je u většiny lidí trpících atakou hlavní spouštěč těch neznází a nepříjemných pocitů. Ale nedá se svítit, musíte to udělat! Dá se začít i po malých dávkách cvičení, nemusíte hned uběhnout kilometry nebo udělat 30 kliků na jeden tah. Ale něco určitě dělejte. A uvidíte, že vaše výdrž se bude neustále zvyšovat. Pokud tohle dokážete, máte obrovskou výhodu, neboť tělo a duch jsou propojené. Když je jeden z těch dvou slabý, oslabuje i toho druhého. A naopak když je jeden z těchto dvou silný, tak posiluje i toho druhého. Pravda, kterou znali lidé po tisíce let, jenom my, moderní lidé, jsme se rozhodli, ve své zaslepenosti vědou, tohle ignorovat a snažit se všechno řešit přes prášečky apod. Naprosto neefektivní, zbytečné a plné vedlejších účinků. Takže dělejte něco pro posílení svého těla.

II. část Všechno je to jenom o ovládnutí své mysly. Strach jako takový, se překonat dá. Úplně každý... ale musíte na tom pracovat, nejde to ze dne na den. A vytouženou odměnu získají jenom ti, kdo vytrvají dostatečně dlouho. Je zde několik věcí, které vám na této cestě mohou velice pomoci - především nejlepší je asi pomoc od skutečných lidí, vašich přátel. Nebojte se jim se svými problémy svěřit, i když vám to bude hrozně trapné. Udělejte to a uvidíte, že mnoho z nich vám určitě podá pomocnou ruku namísto výsměchu. Ideálně požádejte o pomoc někoho v rodině, pokud se bojíte žádat přátele. Mně pomohl otec i spousta dalších. Neštěstím této nemoci je, že je dědičná. Ale na všem negativním je něco pozitivní - tím, že si tímto můj otec už prošel, mi byl schopen pomoci jako nikdy jiný. A dnes se podporujem navzájem, když někdo z nás dvou vidí, že ten druhý začíná opět balancovat na hraně. Zkrátka, držte se buď zkušených nebo od přírody psychicky silných lidí. Jejich síla se na vás časem přenese taky. A pokud nikoho takového ve svém okolí nemáte, tak si pomozte knihou, filmy. Příběhy o silných lidech mají stejné účinky, jen trochu ve zmenšené míře. Ideálně všechno kombinujte dohromady, hledejte inspiraci. Na svém příkladu mohu ukázat, jaké měly tyhle kroky protiopatření nakonec výsledek. Začátek byl nejhorší. Bral jsem několik měsíců prášky, které mi předepsal psychiatr. Naštěstí mi předepsal pouze poměrně šetrné antidepresiva s minimem vedlejších účinků (Zoloft). Byl jsem už v takovém stavu, kdy jsem tuto pomoc potřeboval. Musel jsem nutně doplnit hladinu serotininu a endorfinů v krvi tímto "drastickým" způsobem i přes nepříjemnosti v podobě těch vedlejších účinků, protože jiný možnost už nebyla. To je nutné prostě vydržet a zároveň už začít ale pracovat na své psychice. Nehledejte záchranu v antidepresivech. Ty vám ve výsledku samotné nepomůžou. Udrží vás pouze v jakéms, takéms stavu, který má většinou ale ještě daleko do "pocitu zdraví". Je to možnost, ale já radím zajít ještě dál. Začal jsem tedy na sobě pracovat. S velkou podporou z okolí se mi podařilo cca po roce dosáhnout takových výsledků, že jsem byl psychicky dokonce silnější, než značná část lidí, kteří v minulosti byli nade mnou. Ataky úplně ustaly a já už se nebojím dělat věci, které jsem dřív dělat prostě nemohl. V mém případě byl spouštěč panické ataky jednak fyzická zátěž (schody, tělocvik, dobíhání MHD) a hlavně bouřky :) . Ano, měl jsem obrovský nekontrolovatelný strach z bouřek do té míry, že i když jsem byl v bezpečí domova nebo jakékoliv budovy, při prvním zahřmění mě úplně opustila síla, krev se mi z končetin úplně vytratila, nastalo brnění v prstech, pocit malátnosti, těžko se mi dýchalo atd. Zkrátka příznaky jako u nízkého tlaku. Představa, že jsem za bouřky někde venku, byla pro mě naprosto smrtící. To bych se už rovnou loučil se životem. Mno a dnes, dnes mi nedělá větší potíže spát za bouřky někde venku pod stanem (např. na festivalech), nevadí mi cestovat při ní venkem. Stejně tak s fyzickou zátěží už nemám jedinný problém.

III. část Problém panické ataky je, že ta nemoc vpodstatě nikdy úplně vyléčit nejde. Při velké psychické zátěži se i mně občas stane, že se ataka "o něco pokusí". Ale čím víc trénujete, tím víc toho vydržíte a věřte, že se to dá dotáhnout do takové fáze, že jsme schopni 99% životních situací zvládat bez problémů. A to už je slušné číslo... svoje hranice můžete posouvat do nekonečna. Já jsem se dostal se svou odolností do fáze, kdy jsem psychicky víc odolný a nebojácný, než někteří lidi, kteří napnickou atakou vůbec netrpí. Je to jenom o tom vytrvat a překonat těžký začátek. Pak už vás vaše úspěchy budou samovolně nakopávat k dalším pokrokům. Takže vás PROSÍM, NEBOJTE SE ASPOŇ NA CHVÍLI UVĚŘIT, ŽE JSTE ZCELA ZDRAVÍ, VYDRŽTE V TOMTO STAVU MYSLI ASPOŇ NĚKOLIK TÝDNŮ A UVIDÍTE, ŽE TO PŮJDE. Obklopte se správnýma lidma, cvičte svoje tělo (!!!), cvičte svoje podvědomí a uvidíte, že časem to vaše JÁ ve vás, které se neustále něčeho bojí, přestane vysílat svoje myšlenky do vaší mysli a vaše problémy z 99% zmizí. A nikdy s tím cvičením nepřestávejte, už do konce života musíte aspoň sem tam něco dělat, na všech úrovních, které jsem tady popsal - cvičit tělo i mysl. Jinak se potvůrka ataka ráda vrátí. ze začátku se bude vracet pořád... ale až se posílíte, bude se chtít vracet jen velice zřídka a když budete hodně dobří, tak se nemusí pokusit vrátit už nikdy. A když se o to pokusí, tak hlavně nesmíte hned začít panikařit, ale vzpomenout si okamžitě, na to co máte dělat. Vysílat pozitivní signály podvědomí, vyhledat pomoc u přátel, zkrátka dodat si něčím zase sil. Největším mistrovství v této věci je, kdyby se vám někdy podařilo dosáhnout toho, že se přestanete bát smrti. To se ale v úplné úplnosti podařilo podle mě jen několika lidem na světě, si myslím. A většinou to byli lidé duchovně založení. Víra v jakoukoliv formu nesmrtelnosti duše vám v tomto ohledu může neuvěřitelně pomoct překonat jakýkoliv strach . Ale to je věc, která se nedá vnutit, a navíc v nesprávných rukou může být i nebezpečná. Může vést k nezodpovědnosti apod. Každý jistě zná fanatiky. Ale pokud se těmito věcmi aspoň částečně zabýváte, můžete v nich najít velkou podporu pro boj se svým strachem. Strach ze smrti je přirozený a má své opodstatnění, ale na druhou stranu je dobré umět ho alespoň trochu zkrotit. Neboť je to dvousečná zbraň. Nesmíte se bát ani málo, ani příliš moc... a vy musíte trochu přidat na straně té nebojácnosti, protože v tuto chvíli jste v takové situaci, kdy se smrti bojíte natolik, že vás to už příliš ničí. Zbytečně...

IV. část Takže každý podle svého gusta, je mnoho a mnoho způsobů, jak s těmito věcmi bojovat. Zkrátka, hledejte inspiraci. Já doufám, že tímto komentářem dokážu pomoct alespoň jednomu jedinnému člověku. I pro tento výsledek by ho rozhodně mělo cenu napsat. Takže lidi, ničeho se nebojte, absolutně nic není ztraceno, pořád máte naprosto regulérní příležitost k tomu, vymanit se ze sevření té panické ataky. Nikdy, nikdy, nikdy není pozdě s tím začít. Dokud dýcháte, žijete, vždycky se můžete vyléčit. A až se tak stane, tak se stejně jako já budete smát svému bývalému Já, jak bylo malomyslné a krátkozraké, když si myslelo, že situace je bezvýchodná. Jako poslední důkaz uvádím to, že dnes je to už 6 let, co jsem se z ataky léčil a vyléčil. Cítím se zdravě jako nikdy předtím, přestal jsem bývat nemocný (už 6 let jsem neměl ani teplotu, nic, přitom v minulosti jsem býval nemocný často). Stačí jenom chtít se uzdravit, chtít být za každých okolností zdravý (i přesto, že u nemoci si člověk občas krásně odpočine. Ve výsledku se tím jenom zbytečně oslabujete, když takto budete uvažovat. Chtít být zdravý konstantně je nejlepší). Jsem mnohem odvážnější, než jsem býval, i když strach mě nepřešel nikdy, ani z bouřek ani z fyzické zátěže, nicméně se mu už umím naprosto efektivně bránit a nemá na mě žádný dopad. Život je opět růžový jako v dětských letech... A jenom pro zajímavost - v mládí, na základní škole jsem se cítil vždycky perfektně zdravý, nikdy mi nebývalo špatně (kromě občasných nemocí. Kterým se ale žádný mladý organismus nevyhne... odolnost se teprve vytváří a naplno funguje až v dospělosti). Cvičíval jsem gymnastiku 2x týdně. Po základní škole jsem si ale řekl, že už mi to stačí a že svůj volný čas chci investovat do jiných věcí (trávil jsem ho u PC). Za dva roky jsem skončil s tou atakou a každý jsem se mi bývalo tak špatně, jak nikdy... nekonečné útrapy, nechápání, čím to je, když jsem se vždycky cítil tak dobře... pak jsem začal znova trénovat (né přímo gymnastiku, pouze jsem prostě začal posilovat a hýbal se) a zhruba po půl roce už jsem se cítil tak zdravý, jako zamlada... a s přibývajícím časem jsem se cítil ještě líp a líp a tento trend stále pokračuje dodnes. Takže na tuhle důležitou stránku věci nezapomínejte - dřív byli lidé zvyklí se hýbat mnohem víc než my. A jak vidno, panickýma atakama z nich trpěla mnohem, mnohem menší část, než jak je tomu v dnešní době. A situace se stále zhoršuje... člověk byl stvořen k tomu, aby se hýbal. Možná evoluce jednou zařídí, že lidé už ke zdraví pohyb potřebovat nebudou, ale to je případně hudba vzdálené budoucnosti. Dnes je situace stále jako za starých časů. Takže naposledy - tělo a mysl jsou propojené. Obousměrně... vyberte si, kterou část pro vás jednodušej posílíte a zapracujte na tom. Ideálně pracujte na obou částech. Tak se mějte a hodně štěstí! ;)

V. část Přece jenom ještě dodatek - moje rady teoreticky nejsou pro každého. Někomu, kdo je fakt už ve velké krizi, to může spíš ublížit. To není žádoucí. Takže prosím o obezřetnost. Ale zase víte co, je to hrozný boj - na jednu stranu musíte být obezřetní, ale na druhou stranu musíte zároveň dokázat i to, že půjdete beze strachu dál, protože s bojácností nedosáhnete ničeho. Takže já bych to viděl asi takto - zkuste, co říkám, sledujte situaci... a když si začnete myslet, že to pro vás už představuje příliš vysoké riziko, raději napřed vyhledejte pomoc odborníka. Ale za tím, co zde píšu si stojím. Většině lidí by to určitě prospělo. Jedinná podmínka tohoto úspěchu je, že na začátku budete odvážní a i přes zvýšenou fyzickou zátěž překonáte strach z účinků ataky do té doby, než vás samotné úplně přejde. Takže prostě - opatrnost ale i odvahu zároveň. Kdo se bojí, nesmí do lesa... a nebo Kdo chce od života příliš hodně, může dostat nakonec víc, než dokáže unést a kdo chce zase příliš málo, nemusí nakonec dostat vůbec nic. Hledejte rovnováhu...

Mike díky za obsáhlé psaní. Ale prosím při PA nikdy zhluboka nedýchat. doporučuji si nacvičit relaxační dýchání je to jednoduché. Nádech nedýchat počítat pomalu do tří ze zadrženým dechem. Poté na 5 pomalu vydýchávat a zase na 3 zadržet takto pomalu 2 minuty. Po 7 terapiích to tělo přijímá a reaguje opravdu dobře. sám to používám.

Já děkuji za doplnění - asi máte pravdu, že toto je lepší postup. Když zabrousím v paměti, tak si vybavuju, že jsem ale vpodstatě toto nějak instinktivně také občas dělal. Udělal jsem sice vždycky rychlý hluboký nádech, ale podržel jsem ho v sobě okolo těch dvou vteřin. A pak ho zase rychle vypustil. Určitě to příště vyzkouším přesně jak píšete, zpomaleně a s menším objemem vzduchu. Zní to rozumně, protože je pravda, že né vždycky mi to hluboké dýchání bylo příjemné. Ale říkal jsem si, že efekt se dostaví vždycky až po čase... což se víceméně vždycky stalo, ale mohlo to možná zafungovat líp, kdo ví. Vždycky se dá něco zlepšovat

Na žádost uživatele byl tento diskusní příspěvek smazán

vůbec nevíš co si máš léčit, to že se Ti ulevilo je náhoda, potíže působí chlamydie pn. poškozuje nervy , homeopatika jsou většinou jedy ,je potřeba léčbu změnit

Krasny dobry den vsem, jsem v panickych atakach relativni novacek, ale diky skvelym lidem kolem sebe a pideni se po informacich uz ted vim, ze panicka ataka neni smrtelna nemoc, a ze se da porazit. Tim nemyslim, ze se rano probudite a bude pryc. Nazvala bych to spise beh na dlouhou trat, ale da se s tim neco delat, a to je velice dulezita informace. Do panicke ataky jsem se probudila v sobotu rano 29.12.2012. Nevedela jsem, co se se mnou deje a prozila jsem si nejhorsi vikend ve svem zivote.Opakovala bych se, kdybych vam tady vypisovala, co clovek proziva, kdyz ta "mrcha" radi. Naprosto vycerpana jsem se v pondeli vecer, ano presne na Silvestra 31.12., odebrala na jednu prazskou pohotovost. Tam si me vyslechla pani doktorka a predepsala mi Neurol na uklidneni. Pronesla ale jednu dulezitou vetu: " Kdyby se vam pres svatky neulevilo, zajdete si na psychiatrickou pohotovost." Az pozdeji te noci jsem si uvedomila, jak pro me tato veta byla dulezita. Ataky totiz neustupovaly ani po Neurolu. Teda denska uz vim, ze jsem si je asi znovu navozovala sama, protoze jsem nevedela oc jde a byla jsem k smrti vydesena....Neco po pul noci se me stavy uz dale nedaly vydrzet, a tak zatim co v prazskych ulicich lide slavili prichod noveho roku, ja jsem jela na psychiatrickou pohotovost na Karlove. Tam me prijala skvela pani doktorka (muj andel) a i kdyz jsem ji tu noc probudila, byla proste uzasna. Vsechno se mnou probrala, vysetlila mi oc jde a dokonce si me ihned vzala do ambulance a predepsala mi lecbu v podobe antidepresiv. Jsem na leku jmenem Zoloft a i u tohoto leku trva neco mezi 3-6 tydny nez nastoupi ucinky. Ted z vlastni zkusenosti muzu rict, ze u me nastalo zlepseni uz 20 dne vecer. Beru 50mg kazde rano (zacinala jsem na 25mg po dobu prvnich 5-ti dni). Lhala bych ale, kdybych tady psala, ze tech 20 dni byla prochazka ruzovou zahradou....Bylo to hrozne a mela jsem samozrejme Neurol na sklidneni, ale snazila jsem se ho pouzivat co nejmene, protoze odjakziva mam z leku veliky respekt, ale nekdy to neslo jinak. Musim ale rict, ze mi v tezkych okamzicich pomahala pritomnost moji mamky, ta byla uzasna. Kdykoliv mi bylo blbe, tak me dokazala nakopnout (to ja potrebuji, nejsem typ cloveka, ktery si uziva, kdyz se kolem nej tise naslapuje). Strasne moc mi pomohla znalost teto problematiky, protoze jsem vedela, ze to neni nafurt. Proto je dulezite si veci nenechavat pro sebe. Mluvte o svych pocitech a prozitcich, protoze jen tak muzeme spolecne provest osvetu, kterou toto tema tak strasne potrebuje. Nemuzeme se divit lidem, kteri nic takoveho neprozili, ze nam nerozumi, kdyz si vetsinou veci nechavame sami pro sebe....Reknete si o pomoc! Navstivte psychiatra, sjednejte si psychoterapii! Ja zacinam mou 31.ledna a nemuzu se dockat prvnich uspechu. Jsem u VZP a nekteri trapeuti jsou dokonce hrazeni pojistovnou, takze vas pomoc nemusi ani nic stat. Hybejte se - fyzicka aktivita je velice dulezita! Ja sama cvicim skoro kazdy den, chodim behat, plavat, beham na lyzich....Pri fyzicke namaze je mi skvele, navic se u sportu uvolnuje endorfin, ktery nam dela velice dobre. Mamka mi skoro kazdy den dava Reiki, jednou tydne chodim k leciteli, provadim dechova cviceni 2x denne, chodim do kostela pro klid a viru, proste bojuju, jak se da a odmitam se tomu poddat! Postavte se tomu! Neodchazejte z mist, kde vas ataka prepadne. A pokud ano, vratte se tam po nekolika dnech a zkuste strach z techto mist prekonat prave tam. Nemusi se vam to podarit hned na poprve, ale jednou to dokazete, a prave takhle si pomahate. Je dulezite se prekonavat a posouvat se po malych kruccich stale vpred. Odmenou vam bude skvely pocit a vetsi dusevni sila. Funguje to, verte mi :-) Preju vam vsem krasne "bezatakove" dny! :-)

Léčím se s panickou poruchou od listopadu loňského roku. Nevěděla jsem co to je, a že je to vůbec nemoc. Nechala jsem to zajít hodně daleko. Až jsem byla ve stavu, že hned musím do blázince nebo za sebe neručím. Nechala jsem se odvést do Dobřan. Jinak už bych to fakt nedala. Tam jsem byla 3 měsíce. Měsíc po propuštění z Dobřan jsem nastoupila další léčbu v PCP v Praze. Stručně řečeno Dobřany - zavedení medikace, PCP - vysvětlení co se s námi děje a jak z toho ven (psychoterapie)ta je velice důležitá. značka - ACH TO UVĚDOMĚNÍ, JAK JE DŮLEŽITÉ! Ve středu mi končí léčba.Držím všem palce v léčbě, co se léčí a makají na sobě. A těm co se ještě neléčí a bojí se, tak už začněte. Jinak to prostě nejde. Není to žádné týrání, ale pomůže vám to. Hlavně se nestyďte a nečekejte, jako já. Já si to nechtěla přiznat a styděla se za to. Teď je vše jinak a je mi super. Pa jdu ven

Zdravím všechny lidičky.Stručně vám popíšu můj příběh jak to jen půjde.Tyto stavy se u mě totiž objevily už v dětství,jen jsem pochopila až teť co to tenkrát bylo.Poslední roky jsem se léčila na deprese díky vážným nemocem mých blízkých a smrti v rodině i tragédii.Mé příznaky panický ataky jsem měla už před lety ale nic mi nezjistili,že to bude asi od páteře.Tenkrát jsem měla spíše bolesti ani ne tak starch.Poslední měsíce je to se vším všudy,opravdu hrozný.Pomáhá mi se odreagovat něčím spíše zábavným,při menší atace to zabírá,při velké jsem to zatim nestihla vyzkoušet. A jak tady píše Dědek něco o chlamidiích,tak tady se tedy netrefil,neboť já měla ataky už v dětství,to bych jako chlamidie měla tak dlouho,považuju za blbost,na ty mě několikrát testy totiž dělali a nic nezjistili,pokud bych je měla skryté,tak jsem důkaz toho,že se s nimi dá žít nejméně 35 let celkem jinak kvalitní život a mít i děti.Tak to pro ty co se navíc obávají chlamidií.Strach z panický ataky nám stačí.

Dobrý den, chci se zeptat zda nemáte někdo zkušenost po použití extáze. Přítel mě den před jejím použítím bezmezně miloval a najednou mě k smrti nenávidí ale je to vše až od doby co si jí během 3 týdnu vzal 5x asi a ne jednu. Nevím už jak dál. prto prosím zda tu někdo takový je aby mne kontaktoval na [email protected]

Ahoj všem....už několik měsíců mě začali brnět ruce a nohy a to i v době, když jsem byl v absolutním klidu. Nejdříve jsem se toho moc nevšímal, přisuzoval jsem to nějakému přepracování, přílišnému vypětí. Tyto problémy, ale bohužel pokračovaly, až jsem si začal podvědomě říkat, že budu mít nějaké cévní problémy např. ucpání cév. Postupem času jsem se začal i více potit, to převážně na chodidlech a dlaní. Po fyzické zátěži jsem měl a mám stále bělavější pokožku, což napovídá též špatnému prokysličování, též by se mohlo tedy jednat opět o cévní problémy. Začal jsem žít s pocitem, že ač mi je teprve 30 let, mam asi ucpaný cevy a pořád jsem přemýšlel z čeho. Kouřím 1-2 krabičky deně což není sice dobré, vzhledem ale k mému věku bych tyto "cévní problémy" mít neměl. Začal jsem tedy zkoumat a v hlavě bádat z čeho bych měl mít ucpané cevy. Většinou se jedná o nějaký látky živočišného typu (cholesterol, tuk atd), došel jsem ale k názoru, co když mam ucpané cévy i nějakými neživočišnými látkami????, zjistí to vůbec doktor?A jak se do těla mohly dostat, (mam pocit, že je to časovaná bomba, která mi způsobí inkfart, plicní embolii nebo mozkovou mrtvici). Jak čas běžel dál, občas mi začali natékat nohy i ruce. Co se týče nohou, ty natíkaly někdy na nártu, někdy u kotníků, někdy celé lýtko a byly studené. Ruce natíkaly v oblasti zápěstí, kloubů prstů a předloktí, vše doprovázel pocit, že ti praská kůže. Nic příjemného a pak se stala další věc. Jednoho dne, cca před 1 rokem, jsem obdržel telefon od nějaké asi "čarodejnice", ženskou jsem neznal, ona ale znala mé jméno a po telefonu mi ihned začala říkat, že jsem vážně nemocný, že mám ucpané celkově cévy a že se hned musim začít léčit, jinak bych mohl skončit do roka velmi blbě. Volající ženskou jsem asi i neslušně poslal do onen míst, ale to nic nezměnilo na tom, že jsem začal přemýšlet nad tím, jak je možné, že někdo koho neznám mě kontaktuje z ničeho nic a říká mi o problémech, o kterých jsem přemýšlel dlouho před tímto telefonátem. A žádnou bilinkářku jsem taky nesháněl, nechával jsem si moje zdravotní problémy vesměs pro sebe. Od této doby se avšak začaly moje problémy dosti zvětšovat. Brnění, pocení, někdy i bolesti žil a tepen se zvětšovaly, začal jsem mít problémy i s pamětí. Asi před týdnem jsem seděl doma v pokoji, koukal jsem na televizi a zrovna si myslím, že jsem byl v naprostém klidu a rozpoležení, když najednou se mi začalo dělat hrozně zle.Pocit úzkosti na plících, sevřel se mi krk, těřko se mi dýchalo, začal mě brnět jazyk a rty, cítil jsem obrovský nával krve do mozku, začal jsem se třást, najednou jsem byl hrozně slabej, nemohl jsem udělat jedinej krok, ruce mě hrozně brněli stejně jako nohy. K nohám chci uvést, že již asi dva dni před tímto kolapsem mi začali bolet hrozným způsobem žíly u holení kosti a to jak na levé tak i na pravé noze, myslím, že přesně na stejných místech. Když jsem se dostal do nemocnice, absolvoval jsem EKG, odběr krve asi do třech baněk a měření tlaku, který byl 170/70. Bolest nohou byla nevydržitelná, několikrát jsem pociťoval, jak se mi zase hromadí krev v mozku, sucho v krku, ale neměl jsem žízeň, v pusem, převážně na jazyku jsem měl celkově pocit, jako kdyby mi ji někdo vysypal vápnem, jazyk brněl a čekal jsem jen na to, kdy to tam se mnou sekne. Po zjištění tlaku doktorem jsem dostal vycucat diazepan a ještě nějaký jeden prášek, myslím že tensiomin. Tlak se asi za hodinu snížil na 130/80 a celkově se mi v horní polovině těla udělalo líp, nohy avšak stále bolely, pociťoval jsem absolutní nedůvěru k ošetřujícímu lékaři, hlavně po tom, co mi sdělil, že krev je v naprostém pořádku, EKG také a dignostikoval mé potíže jako panickou ataku s tím, že když se to bude opakovat, ať navštívím psychiatra. Na stálou bolest nohou mi bylo doporučeno případné ortopedické vyšetření a to až v případě, že mi nohy budou bolet pořád, prý mam být k tomuto trpělivý. Druhý den ráno mi sice nohy nebolely, ale když jsem si po obědě zapálil cigaretu, zase bolet začaly. Moje představivost, žemam ucpané celkově cevy se nezměnila, cítím ještě větší nedůvěru k doktorům, i přesto jsem se objednal na soukromou cévní kliniku, kde na mě mají bohužel čas až za měsíc. Doufám, že cévy budou v naprostém pořádku a já budu moci začít s bojem proti panické atace. Možná to bude boj lepší než s ucpanýma cévama...za další měsíc budu moudřejší a doufám, že budu schopen Vám zde můj příběh dopovědět. Děkuji všem za možné rady, komentáře a možné povzbuzení.

Příspěvek byl odstraněn administrátorem diskuse z důvodu porušení Pravidel diskuse Ordinace.cz.

:-D

Ahoj, taky se s Vámi podělím..u mně to začalo asi ve 25 letech (takže to trvá už víc jak 12 let), nejdřív jsem měla pocit, že mi vynechává srdce a blbě se mi blbě dejchá,nemůžu se jakoby donadechnout, třes po celým těle, panika...po mnoha vyšetřeních mi zjistili tzv. extrasystoly ( to je ten pocit vynechávání, nemělo by bejt nebezpečný)..to mně sice trochu uklidnilo, jenže od tý doby přesně pořád myslím na smrt a myslím si že to ty extrasystoly i vyvolaly, ten strach že se ráno neprobudím, nebo naopak vzbudím v noci s pocitem že nemůžu dejchat...nedej bože když ty extrasystoly cítím a to je docela často a jedu v metru, buse nebo autě, jednu dobu jsem radši ani do kina nešla..to už se vidím mrtvá a nastupuje panickej záchvat...postupem let mi to připadá, že to zvládám líp, prášky jsem nikdy nebrala..ale třeba nedávno jedu v autě po dálnici a najednou brnění rukou, pocit že se mi svírá krk, nemůžu pořádně dejchat, zpotila jsem se a nebylo kde zastavit..takže jsem půlhodiny jela po dálnici s myšlenkou, že omdlím a napálím to do svodidel..no co myslíte..neomdlela jsem, dojela jsem sice rozklepaná,ale živá a po vystoupení z auta se mi sice trochu klepaly nohy,ale celkově jsem byla ok, takže žádnej infarkt, mrtvice apod. jak mně hned napadlo..to brnění rukou se mi stává často,ale když jsem mezi lidma tak to neřeším...když jsem někde zavřená, tak je to horší a to si nemyslím že mám klaustrofobii páč to není pokaždý...takže je to děs, všem vám držím palce ať se s tím poperete co nejlíp!U mně funguje nebejt sama, snažit se odpočívat a bejt dobře naladěná:-)

Zdravím všechny, jak čtu vaše příspěvky, tak si nejspíš uvědomuji, že mám to stejné. Pokud nevadí, rád také povím můj příběh. Žiji už půl roku v Anglii, asi po třech měsících jsem se rozhodl s přítelkyní, že si uděláme dovolenou v ČR na 12 dní. Všechno bylo v pořádku, pracoval jsem, vydělával a vůbec jsem neměl žádné zdravotní problémy. Jak jsme dorazili do ČR, tak začaly hromadné oslavy a párty s přáteli. Trochu se to zvrtlo i na několikadenní tah. Po třídenní pařbě to se mnou kleklo, vyskočil mi tlak,puls a měl jsem závratě. Tak mě odvezli do nemocnice- udělali EKG,rozbory krve atd. Vše v pořádku.Na druhý den mi bylo dobře než jsem se nasnídal, po snídani opět to stejné. šel jsem i na rentgen žaludku atd. Vše v pohodě, dali mi tabletky na tlak a poslali domů. Jak jsem odletěl zpátky do Anglie, tak po pár dnech mě vyhodili z práce a trochu se mi přitížilo,ale ne nic extra.Zašel jsem k doktorovi pro nové tabletky na tlak, vše v pohodě až na to, že i když jsem je užíval, tak občas mě tento záchvat přepadl (hlavně po jídle).Nakonec se zjistilo, že mi dali špatné tabletky, tak jsem je vysadil, že to zkusím bez nich, jelikož jsem nikdy neměl obtíže s tlakem. Ale v poslední době se to horší.. Možná mám něco se žaludkem, ale jak začnu třeba snídat, začne mě bolet hlava, potom žaludek a podle mě už psychika pracuje, najednou mi začne bušit srdce a je mi na infarkt. šel jsem v takovém stavu nedávno k doktorovi- EKG zcela v pořádku, tlak 160/100. Tak jsem si dal Lexaurin a za chvíli vše v pořádku. Dnes ráno po snídani mě to zase začalo brát, tak jsem si dal Lexaurin a šel se projít, došel jsem domů a jsem úplně OK a píši tento článek. Doktoři se mi už tady musí smát, jelikož jsem tam šel už nejednou a krev (2x test) je v pořádku,EKG taky. Nevím co s tím a nechci jen užívat Lexaurin nebo Neurol, protože vím co to je za hnus. Ale nevím jak se z toho dostat. Rád bych si chtěl nechat udělat kompletní vyšetření těla a potom už budu vědět, že je to psychika! Díky moc za reakce a omlouvám se za dlouhý článek. Daniel

vím co to je , email

[email protected] je můj e-mail... Pokud někdo bude chtít tohle probrat, tak pište lidi...Chci s touhle nemocí zatočit jak jen to půjde...

ahoj je to od psychiky neboj se mam uplne to same je dulezite o tom hodne cist a mluvit nazyva se to odborne psychosomaticke potize a ty stavy kdy je ti nejhur se jmenuji panicka ataka ja vim o cem mluvim mam za sebou ct celeho cloveka pul roku kreci v zaludku coz jde az na hrud pocit ze nemuzu dychat buseni srdce pri atakach tlak 220 na 160 130-150 pulsu za minutu tresavku slabost v nohach proste to jsou stavy ze se to neda popsat umrely mi v kratke dobe po sobe mam,babicka a tata a i pres to ze jsem hned nic nepocitoval tak to nekde ve me asi je a ted jsem ustrasenej jak malej chlapecek co se se mnou deje bojim se uzivat antidepresiva protoze kdyz jsem si precetl vedlejsi ucinky zastava srdce ,koma atd tak se bojim jeste vic tak ze se to snazim zvladat sam ale po kazdem jidle to je boj asi prece jen ty prsky budu muset ale pomaha mi vedet ze tim netrpim sam a hlavne uz se netrapim ze si ze mem kazdy dela srandu ze si vymyslim vsichni si asi vymyslet nemuzem. trpim tim uz 7 mesicu tak ze ti k tomu mam co rict kdyz se budes chtit na neco zeptat tady je muj email [email protected] a sorry za chyby ale pisu to na rychlo a neni mi nejlepe drzim palec

Co s tím? Pokud dovolíte, nabídla bych svůj pohled-i viz níže-Ivana.Ano, lék je pomocník...pouze vśak pomocník akutnosti... NEHLEDAT, prosím, v problému fyzického těla....to je druhotné.Je asi nazrálý čas, začít hledat AKTIVNĚ ,CO? je SPOUŠTĚČ...a věřte, u mne se to podaŕilo, i když část jsou geny....ALE-chce to práci na sobě v oblasti myšlenek....-psycho z toho psychosomatiky....Moooooc držím pěsti...

Ahoj všem, s panikou už bojuju víc jak 10 let. Po celou dobu beru citalec. V loni se mi to docela zhoršilo,od října marodím a doktor mi zkouší přidat další antidepresiva. Tak jsem vypozorovala ,že velkým spouštěčem je kafe. V loni jsem ho dopila v restauraci a do půl hodiny jsem už musela volat rychlou :(( už mě to přestává bavit :((((((

Ahoj, chtěla bych reagovat na Váš příspěvek. PA zažívám pravděpodobně již od dětství....zjišťovat a léčit jsem se začla až v r. 2008.Je mi 53 roků.poté, když jsem v manažeřině začla selhávat.....DNES: normálně (no, s nepatrným omezením) s tímto hadicapem, na něž mám již roky 1.ID, pracuji, žiji.CO TO OVŠEM ŽÁDALO?,hospitalizaci,zjištění správné medikace ,ALE RUKU V RUCE S JDOUCÍ NEUSTÁLOU UVĚDOMĚLOSTÍ, ŽE TENTO HANDICAP PROSTĚ MÁM)jako někdo má např.míň prstů) a v době, kdy ataka utočí a rozjede se, UVĚDOMOVAT SI SEBE, JEN SEBE? DÝCHAT DLE PŘEDPISů,a nenechat pomocí myšlenek, které zakódujete v průběhu psychoterapie do sebe a které Vám NASKOČÍ v době, kdy je tu ataka.Ataky mívám někdy i 6krát za týden, někdy 2x za den.....Ale DRTIVOU VĚTŠINU Z NICH UKOČíruju tak, že VŠEHO NECHÁM, sednu a dýchám....i kdyby kolem mne sříleli a posílám si ony zmíněné mechanické myšlenky.....pravda, nědkdy to nezvládnu svou silou, a jede sanitka, já jsem už mimo sebe- mdloby....spraví to kapačka...A JEDE SE DÁL...to je strašně důležité-NIC si z toho NEVYVOZOVAT, žádné destruktivní myšlanky-zakázat si je (zas pomůže dobrý psychoterapeut, co Vás to naučí)....JSEM TO JÁ A MÁ PANIKA A PATŘÍ ke mně....a basta.A tak jsem v plnohodnotném životě zpět, a že to bylo v jednu dobu (2010),že mne sbírali na ulici poté, co jsem bez varování s bolestí na hrudi během 1 minuty se válela na zemi.....a teĎ pracuju, řírím auto, starám se o vnučku.....sportuju....TakŽe -drŽÍM PĚSTI...:-) Iva

Ivo ,já se pořád nemůžu maučit to dýchání :((( K psychologovi jdu poprvé v březnu. Vy máte a tohle invalidní důchod ?Já jsem si ted dohledala,že egilok co beru na vysoký tlak obsahuje jednu látku ,která je psaná v citalecu,že se nemusí snést dohromady. Tak mně napadlo,že od lonska co ten egilok beru je mi hůř. Mirka

Jestě bych dodala, že v mém životě byly tragedie(otec cholerik,k ráně blízko...smrt rodičů v mých 27letech,já měla tehdy malé dítě s manželem, co mne 10 let týral-končívalo to se mnou v nemocnici,snaźila jsem se udržet manželství, dcera nyní v dospělosti má rovněž psychický handicap,bratr rovněž si z dětství nese psychický handicap....ztráta mého partnera...nu ALE.....JSEM TO JÁ I S PA a tak to je...a bude slunce a lepší dny....tak jak jsem to psala v předcházejícím komentáři.....:-)Vśechny zdraví IVA

Dle své zkušenosti se snažím pomáhat ostatním zde. http://panikaatak.blogspot.cz/ neváhejte se mě na cokoliv zeptat! Jsem po roční léčbě u psychologa a bojuji ale je to lepší než na začátku.

Ahojte lidi, u me to zacalo, kdyz jsem pracovala v zahranici, jeden den toho bylo na me strasne moc,svoji praci jsem nezvladla a omdlela. od te doby, vzdycky, kdyz jsem dosla do rpace,delalo se mi tam zle,casla jsem se trepat, spatne dychat,motani hlavy,podlamovani kole.rekla jsem si a dost,podala vypoved a vratila se zpatky v cr, tady se mi to ze stresu jeste zhorsilo,nesla jsem do obchodu,nikam ven,protoze jsem mela strach, ze zkolabuju a presne jak nekteri pisete pocit ze smrti,hrozny pocity, kdykoliv ted mam nekam nastup do prace, tak se mi udela zle, jsem objednana k psycholozce, ale nejsem si jista, jestli mi to pomuze a zadny prasky do sebe cpat nechci. jinak krev,moc, EKG,EEG,neurologie,gynda a dale vsechno v naprostem poradku.ale ja se citim na dne a prijde, ze umiram..achjo

Ahojky. Musim se taky pridat. Pp jsem zacala trpet od brezna. Pred tim jsem byla pul rolu v anglii,a hned po priletu zpet do cech to zacalo. Jeli jsme v aute,nahle hrozne navaly horka a zimnice zaroven,desive buseni srdce,pocit nedodychnout,zmatenost,tres a klepani koncetin. Chtelo se mi vyskocit z auta,jak jsem nevedela,co se deje a jak mi bylo zle. Vezli me na pohotovost,tam mi pichli lexaurin a ulevilo se. Pak jsem se bala vseho,jit sama ven a,do obchodu,restaurace atd. Bez pritele jsem se neobesla. V noci pred usnutim to bylo nejhorsi,tlaky v hlave,cukani koncetin,bala jsem se usnout. Denne jsem par mesicu spala max 3hod,i kdyz jsem byla sebevic unavena neslo to. Byla jsem zoufala.Zacala jsem chodit k psychiatrovi,ktery mi dal cipralex 10kapek denne a trittico na spani.k tomu beru mg b6.po pul roce je mi o neco lepe ale furt to neni ono tak jako driv.clovek se hlavne boji toho ze to vubec ma a od toho se to vse odviji.je to jen v te hlave ale jak si clovek muze pomoci sam??? Vsem vam preji aby vas to pustilo co nejdrive a mohli klidne spokojene zit dal bez atak

Dobrý den, máte někdo zkušenost z pan. atakou, která by vám rozhodila spánek? Už 4.měsíc nespím, beru ketilept, ale neucinkuje vždy..Jestli jste také nemohli spát a budily se v klepanicich, jak jste se léčili? Díky všem za radu a odpověď.

Dobrý den, máte někdo zkušenost z pan. atakou, která by vám rozhodila spánek? Už 4.měsíc nespím, beru ketilept, ale neucinkuje vždy..Jestli jste také nemohli spát a budily se v klepanicich, jak jste se léčili? Díky všem za radu a odpověď.

Ahojky všem.Četla jsem si tady vaše komentáře a musím vám říct, že to to co prožíváte je opravdu hrozné.Před pár lety jsem trpěla stejnými stavy.A našla jsem si na to lék sama, dát si cíl.Chtěla jsem miminko, teď už mám 7 letou dceru.Pak jsem si řekla, že ji musím vychovat do plnoletosti a teď už si říkám, že se musím dočkat vnoučat.Mohu vám říct, že se cítím výborně a myslet na smrt mě ani nenapadne.Přeji vám hodně štěstí.Vendy

Presne tak jak tu vsichni pisou, ma to zrejme vice lidi, ale radeji se o tom nikdo moc nezminuje. Buseni srdce, poceni, na zvraceni, horko/zima, spatny dychani atd, proste hruza.. ach jo, cim to je.. rekl bych hlavne nejake prozite trauma v detstvi, spatne reakce/emoce v tomto zivote, nebo nasledek nektereho z minuleho zivota..

Ahoj :) Ctěla jsem se zaptat jestli někdo nemá náhodou zkušenost s vysazením Elicey v těhu.. Jsem těhu cca 3-4 týdny,AD jsem vysadila před 14 dny.Začínají mi staré známé stavy panické poruchy...brnění rtů,pocit že omdlím,třes rukou..Zatím bez větších výkyvů nálad.A nejvíc se bojím že potratím,páč jsem AD vysadila ze dne na den-brala jsem 15mg.Je tady někdo s podobným problémem?

Já se k tomu všemu ještě rozklepal a měl sem tělo jak v křeči....Tlak 190-120 srdce div nevyskočilo a šílenej pocit.Neurol pomohl krátkodobě....Jediný co zabralo byl citalopram(každopádně je to min. 2 tejdny v pekle,než to zabere) . Stále se to vrací,ne tak silně.Stejnak nikdy při atace nevěřim,že je to jen psychika :( Mam rád alkohol,ale pokud nechcete zažívat peklo,přestaňte pít! Pokud se chce někdo podělit o naše krásné pocity,nebo poradit,budu rád ... [email protected]

Zdravím Vás všechny, co bojujete... Chtěl jsem se tímto zeptat kohokoliv, koho postihla PA, jestli by si nechtěl (a) psát, nebo i osobně poklábosit, jestli nám to okolnosti dovolí :))a případně se vzájemně podporovat. Jsem tu pro každého, kdo má zájem... Ja osobně jsem z Prahy, ale pište kdokoli, kdo chcete na - panicka.ataka1(zavinač)seznam(tečka)cz Všem přeju jen to nej, až vše zvládnete.. L.

Ahoj, klidně se ozvi... [email protected]

Zdravím všechny na této diskusi,trpím panickou poruchou už 9 let.Původně jsem si myslela ,že je to předávkováním léky na štítnou žlázu,ale vyšetření ukázalo,že jsem v pořádku nejen po stránce hormonů štítné žlázy ale i celkově.Ataky mívám i několikrát do týdne hlavně když jsem ve stresu.Vždy se objeví v noci mezi 1 až 3 hodinou noční ,občas brzy ráno.Vždy mě to probudí a jakmile cítím příznaky,nečekám až se rozvinou úplně a ihned si vezmu B-komplex forte jednu tabletu a k tomu i tabletu Guajacuranu, otevřu okno a začnu pravidelně dýchat, a protože je to provázeno zimnicí, mám nachystané teplé ponožky a huňatý svetr ,zachumlám se do peřiny a za chvíli se celkově uklidním a spím jak mimino až do rána.Také pomáhá větší lžička medu a napít se vody.Zatím nevím jak se poruchy zbavit, ale takto si pomáhám já.Zkuste to taky a uvidíte zda vám to pomůže, nechci brát silné léky,vím jak jsou návykové a nebezpečné. Mějte se moc hezky a bojujte.Hanka

Ahojte, je mi 27 a mam 1 dite. Panickou atakou trpim jiz od mala. Mam neskutecny strach ze smrti a kdyz mam dite je to jeste horsi pocit. Prave jsou 2 hodiny rano, nemuzu spat, protoze kdyz jsem usinala preplo mi srdce a myslela jsem, ze odchazim. ..Je to strasne, ten pocit, ze nemuzete polknout, poradne se nadechnout jit samotna ven... :( moc me to trapi je to psychika, ale nezvladam to...