No tak to teda čumim! Nikdy by mě nenapadlo, že tolik lidí může mít podobný problém jako já, i když psycholog mě před lety ujišťoval, že nejsem jediná, kdo trpí úzkostnými stavy. Jsem za tuto diskuzi moc ráda, protože v mém okolí se nevyskytuje nikdo s touto poruchou a připadala jsem si vždycky jako "ta divná"...Už od dětství jsem omdlívala, prošla jsem řadou vyšetření a nikdy se na nic nepřišlo, z omdlení a ze situací, při kterých k omdlení došlo, jsem si během let vypěstovala úzkostné stavy s atakami paniky...cesta do/ze školy, škola, cestování, procházení přes mosty, dopravní prostředky, podchody a mnoho dalších věcí se pro mě staly něčím naprosto strašným... v pubertě jsem se rozhodla s tím něco dělat, protože jsem měla plný zuby toho, jak jsem jiná...a že jsem nechtěla být jiná. Začala jsem chodit k psycholožče a posléze i k psychiatrovi, ten mi nasadil serlift (nyní nahrazovaný Zoloftem),kombinace obou terapií mi velmi pomohla, začala jsem fungovat jako normální lidi, když se zcela náhodou během posledního omdlení přišlo na to, že omdlívání, kterým jsem trpěla je způsobeno srdeční vadou a ne tím, že se vystresuju do nepříčetna, rozhodla jsem se léky vysadit, během měsíce byly všechny stavy zpět, nebyla jsem schopná se dostat z domu, opět jsem vyhledala jak psychologa, tak psychiatra a začala se znovu léčit, opět bylo vše fajn, sice stavy úzkosti se občas dostavily, ale vše šlo s nadhledem zvládnout...před 3 měsíci jsem se kvuli plánovanému těhotenství rozhodla léky OPĚT postupně vysazovat...no!!! A jsem tam, kde jsem byla, už jsem z toho naprosto vyčerpaná, jak se to pořád vrací, mám na sebe strašný vztek! Momentálně odbornou pomoc teprve hledám, ale je mi jasné, že bez Zoloftu už to nejspíš nedám...nevadí mi, že do sebe peru sračky, hlavně že můžu aspoň trochu normálně žít, nejhorší ale je, jak by to bylo s případným těhotenstvím, dítě si strašně přejeme, jenže má cenu si ho pořizovat, když jsem v takovém stavu? Mám strach brát léky, abych dítě nepoškodila, jenže bez nich jsem v takovým stavu, že si říkám, aby případný stres nebyl ještě škodlivější...nevim co se sebou, co dál...nemá někdo z vás zkušenosti, jak je to s braním antidepresiv a těhotenstvím? Mnohokrát děkuji...
Přidat nový komentář