Dobrý den, dostala jsem se na tuhle diskusi a ráda bych sem připsala své zkušenosti. U mě to byl zpočátku alkohol, malé dávky, popíjení a v počátcích bych si ani nepřipustila nějaké zvláštní problémy. Později mě začaly přepadat úzkosti a panické stavy, postupně se vše zašmodrchalo a vystupňovalo tak, že jsem prodělala 4 měsíce v léčebně: diagnoza: závislosti na alkoholu a benzodiazepinech (konkrétně xanaxu). Po léčení jsem 10 let brala zoloft 100 mg, nejdřív denně, pak ob den a pan jednou za tři dni. Sama jsem ti to takhle posunula, ty dávky, se schválením psychiatra. Jak roky běžely, zapomínala jsem zoloft užívat. Pak jsem lehla s infekčním onemocněním zoloft zapomněla vzít 11 dní a když jsem ho vzala, začal kolotoč, pohotovost-interna-sanitky apod. Nenapadlo mě, že je to po zoloftu, lékařka i naopak doporučila znovu ho užívat denně a bylo mi nesnesitelně. Naštěstí mi to docvaklo, zoloft jsem snížila na 1/4 a nakonec i ho lékařka vysadila úplně. Takže po cca 20 letech jsem bez alkoholu a jakéhokoliv léku. Po nemoci jsem v neschopnosti, tedy v klidu doma. Tělo je slabé, dle mám intenzivní pocit čištění hlavy. Vidím sama sebe zpětně v úplně jiném světle. Často v podobných diskuzích čtu, že je potřeba změnit myšlení a přístup k sobě i problémům kolem sebe a k blízkým i neblízkým lidem. Nemohu říct, jak mi to půjde, to ukáže až každodenní kolotoč, až se tělo zotaví. Ale proč to píšu: Myšlení a přístup k životu není možné změnit ze dne na den. Když čtu diskuse o těchto problémech, vidím dvě základní tendence: schopnost tvrdé sebekritky u přispěvatelů a snahu a touhu zvládat všechno, co mi život naloží spolu s obavou a úzkostí, že to nezvládnu. To je náročná výbava pro jedince. Čtu věty ala "kdybych byl flegmatik".....apod. Sebeuvědomování a inteligence v tom smyslu, že vidím souvislosti, příčiny, důsledky, schopnosti empatie, prociťování kdečeho hezky vypadá napsané, ale v denním životě jsou to ty nejnáročnější a nejtěžší věci. Sem tam se zde i jinde objeví hloupý příspěvek, ale je to naprostá výjimka. Ve své podstatě je to zde boj o lepší já na na toto lepší já je zde kladen velký důraz. Jak to ale udělat? Jak být mentálně stabilní, radostný jedinec, který je navrch ještě užitečný a prospěšný svému okolí? Jsou stovky důvodů, proč být v pohodě a stovky důvodů, proč nebýt v pohodě. Jsou stovky důvodů, proč cítit úzkost, ale objektivně málo těch, které by měly přinášet masivní úzkost. Úzkost je nepojmenovaný strach. Úzkost může být i potřeba radosti ze života, která nepřichází. Úzkost je sebeobrana, signál, že něco není v pořádku. Úzkost může být i nepřiznaná potřeba nutnosti fungovat přes znechucení, frutraci, mohou to být skryté nepřátelské pocity vůči blízkým osobám. Mezi nejrozšířenější anxiolitika (lékům proti úzkosti) patří alkohol. Rozpouští někde v mozku úzkosti, jakékoliv. Na stejné bázi fungují benzodiazepiny. Říká se jim "štamrple v tabletce". Skvělí sluhové, ale pokryteční spolupracovníci a špatní páni. Znám lidi, kteří s těmito sluhy umí pracovat, je jich ale velmi málo a co jsem poznala, jsou to většinou lidé, kteří se příliš neptají. Nedumají, nepozorují se a pakliže ano, jsou mistry v útěku od takových myšlenek. Drží se svého zuby nehty a svoje osoby chrání. Ale co vím, jsou možná méně úzkostní, ale jestli šťasnější? To asi ne. Co tím chci říct? Zkoušejte, dumejte, bojujte (a já taky). Nikdo z nás není v pořádku a to je v pořádku. Sen o spokojených dnech v hlavní roli s námi samými bez léků a berliček je sen jako každý jiný. Trénink dělá mistry. Prožité utrpení pomáhá pomáhat a soucítit. Sny jsou sny, život funguje jinak. Důležitá je touha a odhodlání se ke snu přiblížit. Nevzdávat se. Prostě žít.
Přidat nový komentář