Hezký článek, ale připadá mi tragické, že se o identifikaci musí starat PŘEDEVŠÍM sám pacient (tak to alespoň z článku vyplynulo), který je navíc ve stresu. Neměl by se třeba také rovnou sám uspat i odoperovat? Záměna pacientů by pak byla vyloučená!
Do zdravotnického zařízení většinou nepřicházíme dobře naladěni. Jsme nemocní, máme potíže, bolesti a obavy. Tomu, aby pomoc zdravotníků byla opravdu účinná a bezpečná, můžeme mnohdy napomoci sami. Tím, že budeme dobře informováni, že budeme vědět, co se s námi děje, že víme, o čem můžeme rozhodnout, a že rozumíme tomu, o čem rozhodujeme. Že sami zkontrolujeme, co zkontrolovat můžeme a umíme. Postupovat můžeme v následujících krocích:
1. Identifikace
Zdravotníci se snaží poskytovat tu nejlepší péči vždy konkrétnímu člověku. Přesto se může stát, že dojde k záměně. Tomuto riziku lze předejít tzv. identifikačními náramky, označováním operovaných míst přímo na těle pacienta před výkonem a dalšími bezpečnostními prvky. Pacient, pokud je bdělý, by měl prověřit, zda je konkrétní úkon (např. podání léku, vyšetření) určen právě jemu. Neustále upozorňujte na svou totožnost, kdykoli necítíte jistotu, že jste byli správně identifikováni – při podání léku, předpisu receptu, absolvování vyšetření, jakémkoliv výkonu. Při celkové anestezii požadujte ujištění, že personál ví, kdo jste a na jakou operaci jdete. Ptejte se na konkrétní způsob prevence záměny ve vaší nemocnici. Buďte obezřetní především v situacích, kdy o vás přechodně pečuje někdo, kdo Vás nezná.
Pokud máte alergii na léky nebo potraviny, sdělujte to zdravotníkům opakovaně a zjišťujte, zda mají patřičné poznámky zaznamenány ve vaší zdravotnické dokumentaci.
Přidat nový komentář