S problematikou nadměrné váhy se potýká spousta lidí zejména ve středním věku, kdy úroveň fyzické aktivity klesá vinou např. rodinných závazků, ale - přiznejme si - i vinou zvýšené tendence k pohodlnosti. Obezita se proto stává čím dál více chronickou nemocí zejména v ekonomicky vyspělých státech západní Evropy a ve Spojených státech ...
Ve světě se s plikací poprvé začalo experimentovat v Íránu v roce 2006. Nejprve se metoda zkoušela na ovcích, až teprve potom se začala provádět na lidech. Ještě před tím však operaci podobnou dnešní plikaci žaludku zmiňují v polovině 70. let minulého století američtí chirurgové. Jako první ji v ČR a pravděpodobně i v Evropě provedl spolu se svými kolegy z pražské OB kliniky prof. MUDr. Martin Fried. CSc. - v prosinci roku 2009.
Pacienti jí někdy říkají palačinka. To proto, že se při zákroku stěna žaludku – takzvaná velká křivina - sroluje dovnitř tak, že vytvoří jakousi řasu, která se pak přešije nevstřebatelnými stehy. Zákrok se provádí laparoskopicky v celkové anestezii a obvykle trvá necelé dvě hodiny. „Při plikaci nedochází k odnětí části žaludku, jako při jiných typech bariatrických operací. Navíc se v organismu neponechává žádné cizí těleso, jako například při bandáži žaludku,“ vyzdvihuje klady tohoto zákroku profesor Fried.
Nemohla jsem se unést
Čtyřicetiletá paní Eva podstoupila plikaci žaludku v říjnu roku 2010. „Už jsem se nemohla unést, nemohla jsem dýchat, sotva jsem vylezla z postele, bolely a natékaly mi nohy,“ vypočítává důvody, proč se i přes svůj strach z operace nakonec pro zákrok rozhodla. „Až když jsem se od mamky dozvěděla, že její kamarádka po ní za tři měsíce zhubla asi 20 kilo a vše je v pohodě, jsem se odhodlala.“
V té době paní Eva vážila téměř sto čtyřicet kilo. „Měla jsem ale jednu podmínku. Že hlavně nechci mít v sobě nic cizího. Takhle jsem se už bála samotné operace a ještě aby mi někde něco trčelo, vylézalo? To vůbec! “ I proto se s paní doktorkou rozhodli pro plikaci.
„Palačinková“ metoda je obvykle určena pro pacienty s BMI nad 40, pro pacienty s indexem 35 a 40 a s dodatečnými problémy jako diabetes, vysoký krevní tlak. Dále pro ty, u nichž opakovaně selhává konzervativní léčba.
Sestra byla ta štíhlá, já ta oplácaná
„Před operací jsem se snažila hubnout různými dietami, ale nepomáhalo mi to,“ konstatuje paní Eva. „Víte, já byla už jako malá silnější. Moje starší sestra byla ta štíhlá, já ta oplácaná,“ směje se. „Mám to asi po rodičích. Táta je taky obézní, i mamka byla, sama ale zhubla dvacet kilo,“ pokyvuje uznale hlavou. „Já začala hodně přibírat v době, kdy jsem po škole nastoupila do práce. Nepravidelná strava. Až třeba ve čtyři hodiny odpoledne jsem si vzpomněla, že jsem za celý den nejen nic nejedla, ale ani nepila. Pak se to vezlo…“
Po plikaci žaludku paní Eva za týden zhubla osm kilo. „Musela jsem jíst každé dvě hodiny. Ale víte co? Ráno jsem si otevřela jogurt a ten jsem měla ještě večer, protože mi jíst vůbec nešlo. Dostala jsem do sebe dvě lžičky, víc nic, protože jsem už byla najedená.“
Po operaci: porce velké jako obsah jogurtového kelímku
I po tomto bariatrickém zákroku je nutné dodržovat určitý pooperační režim. Jak uvádí profesor Fried, jednotlivé porce jídla nesmějí být větší než sto padesát mililitrů. „Speciální dieta je pouze první měsíc po operaci. Čtrnáct dnů pacient jí jen tekutou stravu, pak čtrnáct dnů kašovitou,“ popisuje profesor.
Po měsíci od zákroku se může dotyčný vrátit k pevné stravě, kterou však musí důkladně kousat. Objem porce navíc nesmí být větší, než obsah jogurtového kelímku. Tak by měl pacient jíst až do konce svého života.
Musím se víc hlídat
Paní Eva zpočátku rady odborníků dodržovala. A za půl roku zhubla sedmnáct kilo. „Vůbec mi nepřišlo, že jím tak málo. Ani jsem na jídlo neměla chuť. Bylo mi jedno, že třeba někdo vedle mě jí čokoládu. Dobré bylo, že jsem směla všechno. Teda skoro. Jablko jsem si třeba musela loupat, z pomeranče jsem mohla jen šťávu. Kdybych neměla jizvy na břiše, tak dnes vůbec nevím, že jsem na nějaké operaci byla.“
Hned po zhubnutí se jí začalo lépe dýchat, ani se stáváním už nemá skoro žádné problémy. „Jen se musím víc hlídat. Před půl rokem jsem totiž začala přibírat. Už mám zase nahoře čtyři kila. Ale vím, že to je moje chyba. Proto jsem si řekla: A dost! A zase poctivě jím ty malé porce.“
Jaké další bariatrické zákroky můžete podstoupit? To se dočtete v další kapitole.
Přidat nový komentář