Kameny jsou tvrdá depozita minerálů, která rostou pomalu, měsíce či léta. Povětšinou vznikají v ledvinách, ale močovým proudem mohou procházet do močovodu, nebo do měchýře...
Selhání ledvin
Selhání ledvin je stav, kdy ledviny nejsou schopny zbavit se produktů dusíkatého metabolismu (např. močoviny) a udržet stálost vnitřního prostředí. O akutním selhání ledvin mluvíme v případě, kdy k tomu dojde během několika dní. Ubývá-li funkce pozvolna (měsíce, roky), mluvíme o chronickém selhání ledvin.
Selhávání ledvin,které se projevuje bohatou symptomatologií - bledostí, hematomy na kůži, krvácením z nosu, nevolností, zvracením, průjmy, otoky, dušností, neklidem, křečemi, vysokým krevním tlakem, poruchou vědomí i bezvědomím nazýváme urémií. V laboratorních nálezech dominují často vysoké hodnoty kalia, fosforu, močoviny, kreatininu, kyseliny močové, acidóza a v krevním obraze nízké hodnoty červených krvinek aj..
Akutní selhání ledvin může mít nejrůznější příčiny - velké ztráty tekutin (při průjmech, velkém zvracení, při rozsáhlých popáleninách), přímém poškození ledvinných tkání glomerulů (rychle progredujíci glomerulonepfritida) nebo tubulů (rhabdomyolýza po zhmoždění svalů, otrava etylénglykolem nebo Weilova nemoc). Příčinou může být také překážka ve vývodných močových cestách (kámen či tumor), která brání volnému odtoku moči vytvořené ledvinami. Množství moče velmi rychle klesá a v krvi se objevuje vysoká hladina draslíku, která ohrožuje nemocné smrtelnou arytmií. Nebezpečné je také převodnění se srdečním selháním, kdy příjem tekutin značně převyšuje výdej močí.
V takovém případě je většinou nutná očišťovací metoda - dominuje léčba umělou ledvinou (hemodialýza). Toto období trvá většinou 2 -30 dní a pak dochází k pozvolné k úpravě ledvinných funkcí , kdy v tomto období stoupá množství moče i na několik litrů. Za různě dlouhou dobu (i několika měsíců) se funkce ledvin zcela upraví, nebo zůstane funkce snížená, což záleží na vyvolávající příčině selhání.
Chronické selhání ledvin má 5 stadií:
Stadium I. – IV se léčí v nefrologických ambulancí konservativně tj. dietou a léky zejména ke snížení krevního tlaku, k úpravě chudokrevnosti (erytopoetinové preparáty)a kostních poruch (aktivní formy vitaminu D, preparáty vápníku aj.
Staduim V., se léčí některou z metod náhrady funkce ledvin – hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo transplantací ledviny z živého nebo mrtvého dárce. Nejčastějšími nemocemi, které vedou k chronickému selhání ledvin, zvláště ve vyšším věku, je diabetická a ischemická nefropatie s významným podílem poškození ledvin z vysokého krevního tlaku, dále chronické glomerulonefritidy a dědičné polycystické ledviny.
Selhání ledvin může probíhat řadu měsíců i let bez příznaků, protože „ledviny nebolí“ a pacienti přicházejí k lékaři pro nejrůznější obtíže, jež záhy vysvětlí až laboratorní vyšetření krve.
Pokud pacienti vědí o své ledvinné nemoci, jsou sledováni v nefrologických ambulancích a připravováni včas k léčbě náhrady funkce ledvin. Vybere-li si pacient hemodialýzu, pak cévní chirurg zhotoví cévní přístup na horní končetině tzv. „fistuli - shunt“ (viz obrázek) a pacient je podrobně informován o této léčbě - o dietě, o pravidelném dialyzačním režimu aj. Z preventivních důvodů je očkován proti infekční žloutence typu B. Rozhodne-li se pacient pro dialýzu peritoneální, pak je mu nejprve implantován katetr do dutiny břišní a po jeho zhojení je proškolen k samostatnému provádění této metody v domácím prostředí.
