Super, díky vám za psaní. Nechci být skuhrounem, jen bych se chtěla zeptat, jestli je normální, že je mi líto vždycky, když přijde ta chvilka chutě, že už si vlastně nikdy nezapálim. Asi mi to nejde dost dobře vysvětlit. Ne,že by mi to bylo líto nějak hodně, ale trochu takovej ten pocit, že mi to přeci jen docela chutnalo. Upozorňuju, že jsem fakt přesvědčená a rozhodnutá nekouřit a toto jsou jen záchvěvy, který mi ale hrozně vadí. Nevím jestli to patří k odvykačce nebo jsem fakt takovej závislák. No dnes je to teprv druhý den, ale přesto si sama sobě gratuluju a svý drahý polovici taky, protože se pěkně podporujem navzájem. Zatím je to ve fázi, kdy si píšeme vzkazy na místa, kam chodíme - třeba jako "Miluju nekuřáky víc než kuřáky." apod. ale čkeám nějakou krizičku. uvidíme. Jo a zaměstnaný ruce mokrým hadrem mě fakt pobavily.díky. párátko bohužel nezabírá, čokoláda je jistější, ale zas...no však víte. Po 40 jde každý kilo tak těžko dolu jak ve 20ti pět. Nuž zatím dík, jdu tedy hledat mokrý varianty - vytřít, prach, umejt vanu, záchod, druhej záchod, umeju si hlavu, asi se umeju i já, umeju sakra co ještě? a co budu mejt zejtra? Bože!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Přidat nový komentář