Dneska jsem byla na vyšetření a můžu vám říct, že bych to nikomu nepřála. Je to opravdu individuální, někomu to jen brní někomu to trhá svaly. Já patřím do druhé skupiny. Nevím proč tady někdo píše, že tady někdo straší. Proč někdo mluví za druhé. Každý má na to svůj názor, protože každý má jiný prách bolesti a je jinak citlivej. Prodělala jsem sepsi jater, zánět okostnice a kdysy jsem jako malá strčila prsty do zásuvky, takže vím jak kope elektřina. Myslela jsem si, že nic horšího mě nemůže potkat. Vpichování jehel mě nevadilo, brala jsem to jako normální odběr krve. Když mě vpichli dvě jehly do lýtka , to bylo v pohodě, v momentě kdy do mě pustili první šok, věděla jsem, že je zle. Bohužel šoky byly za sebou a nestačila jsem vyšetření zastavit. Když ze mě jehly vytahli a chtěli mi je vpichnout pod kůží na hlavě, měla jsem už šok a bezhlavě jsem se vyřítila ke dvěřím, doktor nedoktor, sestra nesestra, nezastavil mě ani ani můj 110 kg chlap, který na mě čekal v ordinaci. Zastavil mě až někde v uličkách, kde jsem nadávala na celé kolo, proč mě nevarovali. Moje kamarádka šla taky na vyšetření, je to takovej střízlík a vypotácela se z ordinace orosená, ubečená a do auta jsme ji museli doslova odnést.. Ale já si tenkrát myslela, že je taková drobounká, že holt nic nevydrží. Takže žádné strašení, prostě každej máme jinej prách bolesti. Pro někoho jsou nejhorší vpichy jehel, pro někoho elektrické šoky, každopádně pro mě to byl nepřijemný zážitel a už bych to nechtěla podstoupit.
Přidat nový komentář