Loni pár dnů před Vánocemi jsem chytla opar v oblasti pravého oka a v oku. No co si budeme povídat, trpěla jsem jako zvíře, bolest v oku se dá přirovnat jakoby se mi v něm někdo proháněl kudlou a z puchýřků na čele, které se mi táhly nejspíš podél trojklanného nervu až do vlasů na temeno hlavy, mi vystřelovala bolest snad do každičkého nervu v hlavě. Měsíc před tím mě trápil zub, tehdy jsem říkala, že horší bolest snad neexistuje, po zkušenosti z oparem bych dobrovolně trpěla raději bolestmi zubů. Dodnes nechápu, že jsem to vůbec přečkala a relativně brzy se z toho vylízala, ačkoliv následky mám dodnes. Po Novém roce jem totiž nastupovala do nové práce, takže nějaké marodění jsem si absolutně nemohla dovolit. Jenže co je horší, vypadat jako zrůda nebo udělat příšerný první dojem v první práci? Díky včasnému nasazení antivirotik (virostatik) v tabletách o 800mg 5x denně byl po týdnu patrný ústup výsevu puchýřů. Na oko sjem však neviděla, nemohla sjem ho ani otevřít. Byxlo totiž opuchlé takovým způsobem, že už ani nemělo kam puchnout. Fakt zrůda, bez nadsázky či nějakého přehánění. Naštěstí mě deprese příliš nezasáhla, protože jsem prostě neměla kdy depkařit. Měla jsem co dělat s tím, abych vydržela tu bolest. Stále jsem si opakovala, že musím nastoupit do práce, nemůžu marodit, snažila sjem se myslet obtimisticky a odpočítavala dny, které zbývaly, abych si dodala kuráže stylem - ještě týden, do té doby to bude lepší apod. Léky na tlumení bolesti nepomáhaly, a to jsem měla fakt velké dávky na předpis, které jsem, přiznám se, dokonce překračovala, ale nešlo to jinak. Do oka jsem dostala dva druhy mastiček - antibakteriální a antivirovou. Jednu jsem měla používat 5krát denně, druhou třikrát, samozřejmě v patřičných odstupech, aby se vzájemně nebily. Puchýře jsem měla pouze potírat tou žlutou lihovou vodou. Pětkrát jsem byla na nějakých injekcích a brala thyamin a riboflavin třikrát denně. Mám dosud skvrny na rohovce, byť jsme opar zastihli včas, naštěstí se mi zrak nezhoršil, jen mi vyměnili brýle, neboť již netrpím krátkozrakostí, ale má jakýsi cilindr, a především netrpím postherpetickou neuralgií, čehož jsem se bála možná víc než hlubokých jizev, protože mít subjektivní bolesti, jaké jsem prožívala o Vánocích, i po objektivním ústupu nemoci si nedovedu představit. Bohužel po nasazení kortikoidních kapek do oka na ty skvrny se mi udělalo něco jako vlčí zrno na horním víčku, sem tam cítím jakoby recidivu oparu, to už poznám, v oku cítím jakoby písek či cizí tělísko a pálení a na čele mě kůže svědí, v takové chvíli sahám po mastičkách na opary a pravidelně beru vit. E a zinek (na jizvy), vit C, B kompex, selen, echinaceu, aloe vera na imunitu. Dodnes však tyto "mírné obtíže" přetrvávají. Nebezpečí pásového oparu na obličeji tkví v tom, že je zde riziko ztráty příslušného smyslu, který je zasažen, takže strach z doživotního poškození oka byl na místě. Navíc doktor jindy pohodář se tvářil fakt nešťastně, což mi moc nepomáhalo. V současnosti docházím na imunologii a vyměnila jsem lékaře, který se mi opravdu věnuje více možná i z důvodu, že je to rodinný známý a na otázku, co dělat, aby se mi opar nevrátil, mi už netvrdí, že nic, že to mám v krvi a už se toho nezbavím, ale snaží se mi posílit imunitu a kompletně mě vyšetřit. Nicméně předešlému lékaři skutečně děkuji za včasnou diagnózu a tabletky, které se prý normálně nepředepisují, ale jelikož se opar táhl přes oko, tak to chtěl pojistit. Ačkoliv, no, s těmi tabletami byla taky potíž, neměli je totiž nikde po obtelefonování desítek lékáren ani na skladě a ačkoliv se mi snažili vnutit jiné, prý stejně účinné léky, ty jsem odmítala, nemám ráda tohleto zaměňování bez konzultace s lékařem, který výslovně řekl tuhle dávku těchto látek. Mně se pásový opar vyrojil ze stresu a celkové vyčerpanosti organismu, kdy se toho sesypalo vícero, ale člověk v tom shonu si vůbec neuvědomil, jak strašně se zanedbává. Bylo to tehdy tak hektické období, že sjem si už ani neuvědmila, že je hektické plné nervů a fyzicky náročného cestování, kdy jsem např. jeden den byla v Praze další v Ostravě, nestíhala sjem ani pořádně jíst, a takto to probíhalo asi čtvrt roku, než jsem tedy tímto způsobem zkolabovala. Všem, kteří se s touto nemocí potkají, přeji hlavně silnou vůli, protože to skutečně funguje, prostě zakažde tomu viru se šířit. Bolest se překoná a hlavně to chce vyrovnanou životosprávu. Do budoucna už vím, že je dobré mít po ruce v každém případě herpesin virumerz, acyklovir, zovirax či jiný podobný krém a při prvním pocitu recidivy si místo potřít. Jistota je jistota.
Přidat nový komentář