ukončení léčby antidepresivy

CPN?

V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nevysazujte, jen tak, bez konzulatce, bez opory. RISKUJETE ŽIVOT. Mám osobní zkušenosti. Málem jsem umřela. Abych se dostala zpět, musela jsem se obrovsky nadřít, musela jsem se fackovat 2 měsíce. A to je jen část. V žádném případě.

Před deseti lety jsem se dostala do těžkých depresí - problémy ve firmě a v rodině. Pořád jsem neovladatelně brečela, utápěla jsem se v nejčernějších myšlenkách, nebyla jsem schopná cokoli dělat. Skončila jsem u psychologa, který mi diagnostikoval syndrom vyhoření a řekl, že mi antidepresiva zatím nenapíše, ať se z toho zkusím dostat sama. Šla jsem od něj a najednou se mi rozsvítilo v hlavě, přeci nejsem tak pitomá, abych se takhle složila. Bylo to těžké a trvalo to nějaký čas, ale dodnes jsem tomu pánovi nesmírně vděčná za to, jak si se mnou popovídal a přesvědčil mě, že si můžu pomoct sama. Vrátila jsem se zpátky, za těch deset let jsem prožila spoustu radosti i smutku (zkrachovala nám firma, zemřelo mi pár hodně blízkých lidí). Dál to všechno prožívám tak, jak to prožívat mám, deprese zmizely, jsem plná života a optimismu. Antidepresiva jsou strašná, jakmile s tím začnete, stane se z vás řízená troska bez emocí. Raději se pořádně vybrečím u hrobu svých rodičů a manžela, ale pak přijdu domů, podívám se z okna a vidím, jak je na světě krásně ať prší, nebo svítí sluníčko, to všechno patří k životu. Všechno se musí umět doopravdy prožít a hlavně si to člověk vždycky musí srovnat v sobě a musí si věřit. Nebrat žádné prášky, ale rozdávat optimismus kolem sebe. Všechno, co děláme a prožíváme je důležité prožít se vším všudy. Jen to člověku pomůže dál překonávat všechny překážky a já se s nimi dneska už ráda poperu, protože jsem zatím vždycky vyhrála. S antidepresivy bych už nikdy nebyla tak šťastná a vyrovnaná.

Dobry den, prosim o radu, kto ma skusenosti s uzivanim Citaleci 10mg u deti. Z dovodu sebaposkodzovania...stalo sa to raz, psychiater naordinoval mojmu 15 rocnemu synovi tieto lieky, ktore uzil iba 4 dni pocas hosptalizacie. Sme doma a uvazujem tie lieky vysadit. Napiste mi prosim svoj nazor.

Mila Viki. Jsem moc rada, ze ctu v teto prehrsli v podstate "hruzostrasnych" informaci o uzivani s AD neco tak krasneho, co pisete Vy. Tez se divam, ze je to pomerne aktualni, tyden stary prispevek. Dovolte prosim muj pribeh. Nikdy jsem nebyla zadna sušinka, co se rozbreci, mivala jsem od puberty stavy uzkosti, ale v te dobe jsem nevedela (tenkrat se o tom otevrene nemluvilo a v podtstate ani nevim o tom, ze by to v te dobe se mnou nekdo probiral az na jednu navstevu lekare, kdy jsem 4 dny nespala - ten mi tehdy napsala nejaky "overeny" let a ja jsem ve stavu naproste nevedomosti sla k oknu, kde me kdosi lakal a rikal pojd ven.......) tenkrat to dopadlo dobre, v posledni chvilce jsem si uvedomila, ze to budou asi nejake vedlejsi priznaky z toho drijaku (a tenkrat to opravdu drijaky byly)..... Pak jsem mela na dlouhych 20 let klid a musim rici, ze se mi darilo jak ve studiu, cestovani a po studiich jsem potkala muze, s kt jsem zakotvila v manzelstvi z ktereho mame krasne kluky).............. samozrejme, ze zivot neni pohadka a cca po 6 letech manzelstvi se objevily prvni trhliny, to ovsem byla prochazka ruzovym sadem, kt nas teprve cekal ................ nasli jsme si stary dum, zacali ho rekonstruoval, vse sami, v podtstae bez prostredku, ale tez bez hypoteky.... nalsedovala vypoved meho muze ze zamestnani (jako postihlo ostatne mnoho lidi pred cca 4 lety)... ja jsem ukocila podnikani, kt prestalo prinaset, ale spise jen bralo............. to vse jsem nesla statecne, kdyz vsak muj drahy propadl alkoholu (nemluvim o dennim chozeni na pivo s kamarady) a prisel po par dnech domu s usmevem na rtech, ze byl s kamarady a ze si prece porebuje take odpocinout, kdyz tehdy usinal po nekolikadennich tazich prede dvermi domu a ja ho tahla za kucu, aby ho alespon deti nevidely, tak to byl moment, kt me silnou zenu tehdy zkolil............... byla bych v te dobe vdecna za jakoukoli psychologickou pomoc, tak jak se dostale pani viki, u nas to vsak probihalo jinak, manzelovi jsem oznamila ze uvazuji o rozvodu, nebot s alkoholikem uz opravdu dal zit nedokazu - načež se manzel pokusil o sebevrazdu................ uz asi ani nepamatuji jak probihal dalsi den, slislo se mi to v nevzhledne obdobi plne bolesti, pani tchyne si pro neho prijela a tyden s nim pobyvala v klastere, pak mi zavolala at si pro neho prijedu, ze ma to nejhorsi za sebou................. kdo neco vi o abstinencnich priznacich, musi se prave nyni pousmat.......... byla jsem plna obav kdyz jsem pro neho tenkrat i s detmi, kt se na tatinka tesily................. po dvou tydnech se muj manzel rozhodl, ze musi za kamarady a pribeh tentokrate bez pokusu o sebevrazdu se opakoval jeste cely rok................ ten rok ze me odchazela nadeje i sila a kdo zil nekdy s alkohoilikem vi co jsou to sliby, kt prichazeji vzdy po obdobi vystrizliveni.......... a naslednem kolobehu ............... (muj muz stale nechodil celou domu nikam do zamestnani a me sily na uziveni nas vsech rychle ubivaly)......... po roce jsem se rozhodla ho opustit, bylo to strasne, nebyla jsem presvedcena zda delam dobre, nechtela jsem kluky o tatu pripravit............. a pak se to stalo..............

vecer kdy jsem ho opustila a dorazila ke svemu tatinkovi na chatu mi lidove receno !preskocilo" dostala jsem panicky zachvat a po odvezeni sanitou mi na ambulanci oznamili, ze to neni infarkt, ale ataka z prepracovani, ci rozvodu, ze to byva obvykle..... pamatuji si, ze jsem se jeste dve hodiny na chotbe trasla zimou a oni mi rikali at jdu domu............. jenze predtsava, ze v tomto stavu budu sama na chate sveho tatinka pecovat o deti byla dost nerealna a tak jsem se enchala odvezt na psychiatrii v domeni, ze mi tak pomuzou........... pan doktor byl hodny ale evidentene na me nemel moc casu, jen mi vyjmenoval vsechny psychicke a fyzicke potize a shrnul to diagnozy panicke ataky. Rekl mi at si vemu sedativa jakysi frontin a pak si najdu psychiatra ve svem miste bydliste.......... prvni dny se sedativy a nasledne antidepresivy byly horsi nez peklo, vsechny vise zminovane priznaky, strachy, buseni strdce,klepani, stavy agrese...................... bohuzel to u me trvalo dalsich nekolik mesicu a v te dobe jsem byla opravdu "mimo sebe" jak se na to krasne hodi lidove rceni ..... sedativa jsem mela 3 x a nic horsiho jsem dosud v zivote nezazila........... abych dopovedela nas pribeh, manzel pro nas druhy den prisel pesky (v te dobe nemel ani praci, ani uz vozidlo) a to necelych 80 km ...... presto jsem si nebyla jista zda to spolu znovu zvladneme.............. vedela jsem, ze v te dobe uz jsem pacientem spise ja nez on a ze jeden rodic musi vzdy fungovat............... nebylo to hned ale cca po mesici co jsem an doporuceni dosla na psychiatrickou ambulanci a vylicila vse co nas potkalo, mi pani psychiatricka sdelila, ze diky hypertenzi, kt uz v te dobe manzel trpel a po jeho prodelanem inforkatu v jeho 31 letech mu v temtu jeho alkoholickem zivote mnoho casu nezbyva at se na to pripravim............. po tomto sezeni jsem mu doma pretlumocila vse a to do detailu.......... nevim co se v nem pohlo, strach?o sebe? o nas? nevim, ale druhy tyden sel za mou dr. a nechal se u ni lecit........................ zacalo to antabusem a pokracovalo asentrou (sertralinem), kt mu zachranili zivot .............. v kombinaci s leky na hypertenzi coz ne vsichni vi, je tato lecba velmi ucinna, hypertonik se diky ad uklidni a nema jiz potrebu pit alkohol, kt ho pomalu zabiji, byt na cas utlumi a uklidni ..... muj manzel jiz 4 roky nepije a dochazi an ambulanci, nasel si praci a musim rici, ze v jeho pripade nas antidepresiva zachranila................ v mem pripade se zjistilo, ze mam hypofunkci stitne zlazy a s tim souvisejici unavovy syndrom, kt zpusobil dlouhodoby stres .......... ale pohadky to nebyla.................. presne na dalsi rok se prihodila nasemu mladsimu synkovi nestesti, priotravil se a cestovali jsme do faklultni detske nemocnice cernopoli, popalil si jicen a zaludek, mesic byl na cevkach, po propusteni se jiz tretim rokem do Cernopoli pravidelne vracime, zakrok dilatace podstopul jiz 24 x........................ nemame jeste vyhrano, ale jsme statsni za to jak to je ...................... tesime se z kazdeho dne a spolecneho okamziku ...................... u me diagnostikovali rakovinu delozniho cipku a vzhledem k tomu, ze na tuto diagnozu zemrela jak ma maminka, tak jeji sestra jsem se rozhodla spolu s panem primarem pro hysterektomii.................. jsem 3 tydny po hysterektomii a skoncila jsem se lecit antidepresivy ............. vim, ze uz je nepotrebuji, ale abstinencni priznaky se stale obcas objevi, neni to stale, ale telo se zbavuje postupne zbytku z jater a ledvina proto ty fyzicke projevy.................... pro vsechny kt jsou v teto fazy bych rada vzkzala: Zivot neni drama, zivot je takovy jaky je a je krasny!!!! myslete na to v tezkych chvilych, kt mame obcas vsichni ................. me osobne zivot zmenil asi pred pul rokem vztah k Bohu, kt jsem dosud hledala, dnes se niceho nebojim, pt vim, ze je tu ON, kt mi pomuze a ze k nemu mohu upinam vsechny sve bolesti, ale i radosti ........... tento prozitek u me vsak neprisel ze dne na den, byla to DLOUHA a STRASTIPLNNA CESTA .............. ale co neni obtizne, nebyva opravdove ............... na zaver bych jen rada dodala, NEBOJTE SE, nikdy nejste skutecne sami a vzdy je tu nekdo kdo VAS miluje a kdo stoji po VASEM boku..................rika se, ze jsou dva druhy pacientu, jedni maji sveho psychiatra, ti druzi sveho faraře ................. :o) at tak ci onak, jedine Vy sami vite co pomaha zrovna Vam, nepropadejte panice, to Vam vzkazuje zena, kt se s nim potykala 3 roky............... neni totiz skutecna, je jen ve Vasi hlave a hlava a myslenky se daji zmenit!!!! nezapominejte na to*********** drzim palce vsem odvaznym nemocnym, vzdyt nemoc DUŠE tu byla odjakziva co je svet svetem a lide lidmi, ale nezapominejte, ze kazda nemoc at jde o nemoc duše či těla je léčitelná********** s uctou k vam ke vsem trpicim i prave vyhravajicim juvalka*

Milá Juvalko,právě zažívám velice těžké životní období,mám pocit,že už mi hůř nemůže být.Trpím úzkostnou poruchou a depresí,proć jsem onemocněla nebudu ani psát,protože to stále vstřebávám.Totální beznaděj.Začala jsem číst váš článek a až jsem se za sebe styděla.Já si nemám co zoufat,jsem nemocná,ale to se změní-vyléčím se.To co jste napsala a popsala mnou zatřáslo,nejspíš jsem to potřebovala přečíst,abych se vzpamatovala a udělala vše pro vyléčení.Prožila jste si neuvěřitelné peklo a NEVZDALA JSTE TO!To si zaslouží veliký obdiv.Kéž si váš článek přečte spousta lidí,kteří momentálě tápou ve tmě a nakopne je to jako mě!Tohle jsem si potřebovala přečíst!!!!!Přeju vám už jen klid a pohodu,milující rodinu už jen dny plné sluníčka-ZASLOUŽÍTE SI TO!!!!!HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!!!!!

ALELUJA

Správně to je - HalalYAH. Původní správné hebrejské znění.

Tak já se taky podělím o své zkušenosti. Asi 4 roky jsem brala různá antidepresiva. Argofan, Citalec, Velaxin, ze začátku i Lexaurin či Elenium. Asi po 3 letech, i míň, mi začínalo být lépe a cítila jsem se stabilizovaně. Po konzultaci s lékařem jsem mohla snížit dávku, a to na polovinu slabšího Velaxinu. Asi půl roku jsem brala tu půlku, potom asi dokonce třičtvrtě roku čtvrtku. Chtěla jsem léčbu úplně ukončit minulý rok na jaře a to tak, že jsem si jeden den čtvrtku vzala a druhý ne. Ten den, kdy jsem si lék nevzala, jsem se cítila jak popsáno výše, tj. celková slabost, omezenost, silné bolesti hlavy,hlavně v oblasti spánkové, motání hlavy, těžkosti víček. Pak jsem pocítila, že asi mi to ještě nepůjde a dala jsem přednost pohodlí a lepšímu pocitu, kt. mi antidepresiva přinášely. Už se teď tedy asi rok cítím opravdu stabilizovaně, nemám absolutně žádné deprese ani úzkosti, jen moje tělo je prostě opravdu závislé na té čtvrtce Velaxinu. Současně jsem velmi upravila stravování i poté, co jsem zjistila, jaké svinstvo mi antidepresiva přinesly do těla. Za ty 4 roky mám oslabené játra a ledviny a to je mi 22 let. Koupila jsem si doplněk stravy - Tryptofan. Začala jsem ho brát, 4 tablety denně, a po asi 4 dnech jsem snížila dávku ještě víc. Brala jsem půlku ze čtvrtky prášku, takže opravdu malý drobeček. Po pár dnech jsem zkusila nevzít, ale okolo 13.hod nastaly stejné potíže. Brala jsem tedy několik dní půlku ze čtvrtky v poledne. Jeden den nastala 13.hod a já jsem si šla zrovna lehnout, odpočinula jsem si půl hodiny. Poté co jsem se vzbudila, ten hrozný stav byl mnohem lepší. Šla jsem cvičit. Večer už jsem si prášek nevzala. Právě dnes je to 5.dnem, kdy jsem po 4 letech bez prášku. Ano, pořád cítím bolesti hlavy, motání, těžkost víček, ale rozhodně ne na takové úrovni jako předtím. Tryptofan a strava mi tedy pomáhá. Doktorka mi potvrdila, že tyto stavy jsou vyvolány i poklesem krevního tlaku, který by se měl během několika dnů upravit. Přece jenom jsem na léku byla skoro 4 roky závislá. Už si rozhodně Velaxin nechci brát. Snad vám tento podrobný postup alespoň trochu pomůže. Přeji všem hodně štěstí a úspěchu při vysazování. :)

Ahoj, před 4 dny jsem vysadila venlafaxin, bez konzultace s lékařem, protože on mě stále přesvědčuje, že mám pokračovat. Mám pocit, že mi ten lék teď už víc škodil, než pomáhal. Ale je mi po vysazení fyzicky čím dál tím hůř, točí se mí hlava, občas se mi chce zvracet, jsem děsně unavená...Jak to popisuje Monika. Trochu mám strach, aby to se mnou neseklo.

Prosím, hloupý zoufalý dotaz... Jak to Vaše odvykání dopadlo? Musela jsem vysadit Velaxin - nechci přijít o zdravotní způsobilost k práci. Jak dlouho trvalo než odezněly abstinenční příznaky? Vysadila jsem ve čtvrtek, od včera je mi strašně zle, ale snažím se vydržet. Jen potřebuji "nějaké numero"...jak dlouho ještě...kdy už to skončí...a bude mi líp. Díky za odpověď.

První týden byl opravdu nejhorší, potom jsem byla na biomagnetické rezonanci, a ta výýýýrazně pomohla. Už nemám žádné symptomy. Ale měla jsem taky strach někam vůbec jít, aby to se mnou neseklo. Zkuste brát i Tryptofan, je to jen doplněk stravy. Nebo tu biomagnetickou rezonanci, odvyká se ti např. i kouření. Hodně štěstí, vím, jak se cítite. :(

Po vysazení Wellbutrinu před 6 týdny je mi pořad hrozně, jsem strašně unavená, neustály vnitřní třes, svědění a pálení těla. Absolvovala jsem několik sezení na Biorezonančním přístroji a zatím žádný výsledek. Zatím nikdo tady nepsal, jak dlouho příznaky z vysazení trvaly.

Dva rokyužívám sertralin a a pomáhá mi velmi. Jednou jsem si omylem vzala dávku jen na půlku dovolené a ihned jsem byla unavená a chtělo se mi zvracet. Takže samovolné vysazování bych nezkoušela...

Dobrý den, Taky bych se s vámi chtěla podělit o své zkušenosti s vysazováním antidepresiv. Cca 2 Roy užívám antidepresivum Remood. Podle rady psychiatra jsem mela zkoušet vysazovat. Nejdříve jsem brala cely, po roce asi půlku a ted cca měsíc 1/4 tbl. Nyní jsem zkusila vysadit úplně, tak jak mi bylo doporučeno. Jelikož jsem byla v naprostém pořádku, ale při užívání Remoodu. Mám stálou práci, kde jsem spokojena, mám skvělého přítele, mám bydlení atd... 3 dny jsem neuzivala, ale dnes kolem 11 hodiny dopoledne jsem si tu 1/4 Remoodu musela vzít. Mela jsem mit noční, ale nevydržela bych to, tak jsem se v práci omluvila, naštěstí měli pochopení. Dostavilo se příšerné pocení, pot ze me valil proudem, i když jsem mela ledové ruce. Točení hlavy, únava, třes, mela jsem strach, abych s sebou někde neprastila, začínala jsem pociťovat bušení srdce, které me vždy vyvede z míry, rozbrecela jsem se, naprosto bezdůvodně.... Raději budu brát cely život 1/4 tbl.antidepresiv, než bych opět mela ty stavy jako na začátku, je mi 23 let. Ještě, ze tyto léky maji určitou hladinu a lze ji během par hodin, dnu rychle doplnit. Mějte se krasne :-)

Moje zkušenost je následující: deprese a úzkosti začaly poté, kdy mi v Austrálii nevyšel vztah v roce 2003. Od té doby žiji s alopatickou diagnozou: úzkostně depresivní porucha. Celou dobu jsem věřila,že se mohu vyléčit. Bohužel jsem šla cestou systemických konstelací,ale ta nebyla správná. Mám přesnou dokumentaci absolvovaných kurzů.V roce 2012 přišel zlom.Nedařilo se mi najít kvůli ekon.krizi práci,neměla jsem ani podporu partnera,velké požadavky na sebe a k sobě blbý vztah spojený se silně sebedestruktivním myšlením(původ v biologické rodině).Vysazovala jsem Zoloft bez vědomí doktorky. Roky jsem před tím říkala, že mám projevy dep a úzkostí i přes nasazené prášky./záměrně neříkám léky).Nikdy mne opravdu nevyslechla. Neléčí mne. Udržuje ve stavu živém,abych zažívala v rámci možností radost a mohla pracovat. Má své limity. Po postupném vysazení(po uvěření esoter. blábolům, že se to zvládnout dá) přišly absolutně nejhorší stavy v mém životě. Měla jsem dojem,že se mi snad rozpadne osobnost. Bylo to příšerné!!!!!!! O to horší,že po tak obrovské snaze na vyléčení přišel naprostý opak. Včas jsem zachytila rozumem,že jsem za únosnou mez a začala bojoval. Fackovala jsem se před zrcadlem,že prostě musím žít. Nyní po 2 a půl letech mám jiné jméno, jsem ochotnická herečka, modelka nad 35 let. Ale vybojovala jsem si ID 1.stupně. Ale stále věřím,že je možné se vyléčit a antidep. vysadit. Ta doba mě naučila smířit se s tím,že nebudu mít děti, trénuji každý den vděčnost, jezdím na kole, jakmile se přistihnu, že se srovnávám, ihned se přeprogramuji, buduji vztah k sobě, rozšiřuji aktivity, posílám pozornost na poziti. události. Ale s událostmi jsem se ještě nevyrovnala, žiji sama a nyní opět řeším svůj příjem. Nikdy sami nevysazujte!!!!!!!!!!!! I já stojím o seriozní příběh toho, komu se podařilo vysadit po letech. Beru antidep od roku 2006 a po 24 hod. , kdy nevezmu, následuje regres. Držte se. A

Ahoj, 2roky jsem brala Citalec. Posledni rok to bylo 3 mesice 1 denne, dalsi 3 mesice pul denne, dalsi tri mesice pul obden a pak jsem prestala uplne, pred tydnem. Prvni 4 dny mi bylo fajn, ale pak mi zacalo hucet v hlave a obcas se mi zamota hlava, ze se musim zastavit. Mate nekdo zkusenost s tim, za jak dlouho to cca prejde? Jsem v 1.trimestru, citim se skvele, ale toto me dost trapi a omezuje, jsem nervozni a podrazdena a odnasi to me okoli. Dekuji predem za rady a nazory, Alice

Ahojte lidičky, čtu si tady hodně smutných osudů a tak bych vás chtěl trošku podpořit a potěšit. Můj příběh byl podobný jako váš a dostal jsem se po pokusu o sebevraždu do blázince. Ano hned jsem musel podle všech trpět depresemi a tak jsem začal brát antidepresiva. Změnil jsem doktora a ten sám, když se dozvěděl jaký jsem měl vztah s přítelkyní, řekl: Chlape vy nemáte deprese, tohle je život a ani se vám nedivím. Začněte se zabývat tím, že tento vztah ukončíte a i když máte dítě, tohle musíte rozchodit. Stalo se dost událostí, které mě zase dostaly na dno, ale to dno bylo moje trampolína zpět do života. Přestal jsem navštěvovat psychiatra a léky neberu. Ano mám abstinenční příznaky, ale bojuji s tím a nevzdám to. Moji přítelkyni její otec zastřelil maminku. Choval se přesně stejně jako přítelkyně a jediné co na to dokázala říct bylo, že to byla svině, která si to zasloužila. To byl můj impulz, že já jsem naprosto v pořádku. Proč toto píšu? Lidičky většinou všechny problémy mají nějaký spouštěč a je třeba ho najít a odstranit. Nikdo vám nestojí za to, něco si udělat a zbytečně se trápit. Člověk by v takovém stavu údajně neměl dělat velké změny, ale moje rada je udělejte je zavčasu, nebo vás to semele. Obklopte se kamarády, rodinou, kupte si třeba psa. Najděte si nového partnera a když to s ním nepůjde? Sakra na světě je tolik lidí a já si přeci zasloužím lepší život... Proto všem držím pěsti a pamatujte ...změna je život...

Karle, chci moc poděkovat za Váš příspěvek.

Někdy ten spouštěč problému znáte a odstrant nejde, např. když máte po úrazu hlavy a je vám stále špatně. Nemůžete odstranit to, že váš organismus nefunguje tak jak má po úraze. :-( Bohužel

anebo když je to dítě s postižením,mám dospělého syna a když se narodil řekli mi že v jeho 5ti už to nedam a přesně to odhadli,začali deprese nyní po33 letech na AD které ale chci postupně vysadit protože mám pocit že nežiju,ale jak to řešit když spouštěč odstranit ze života nelze

Ahoj lidičky,prosim někoho z vás o radu.Beru teprve dva měsíce Welbutrin,který mi byl predepsan poté co jsem po 25 letech přestala kouřit.Cele dny jsem seděla a brecela a nebyla jsem schopna nic delat.Kamaradka me naložila do auta a odvezla do psychiatrické ambulance,kde me MUDr predepsal pravé Welbutrin.Beru jen pul denně,ale me stavy se výrazně nezlepsily,občas tupě ziram do stropu a rvu a rvu,Chci se toho svinstva zbavit,muzu vysadit ze dne na den když to beru takovou chvíli???Podotykam,ze nemám žádné jiné zkušenosti z antid.Diky za radu

Ahoj leky a lekari je predevsim ekonomika trpel jsem 3 roky zadna antidepresiva a podobne nesmyspi jsem nebral moje lecba byla...hodne zeleniny. Mineraly v tabletach napr jod horcik stribro a vitaminy pilule napr b c a rozdil se dostavil cca po 4 az 5 mesicich.stale uzivam vse se utlumilo o neuveritelnych80 procent doporucuji zkusit rozhodne levnejsi a bez postranich ucinku a velkych investic.

Ahoj,antidepresiva si sám o sobě nesmíte vysadit jen na doporučení psychiatra který vám je předepsal mám též skušenosti léta jsem bral Neurol,Lamictal a Rivotril a až po letech mi lékař pozvolně Neurol a Lamictal vysadil a beru jen Rivotril je to velmi nebezpečné je sám o sobě vysadit v zásadě jen při konzultaci s lékařem.

vy jste nebral žádné antidepresivum.. jen léky na uklidnění a lamictal je na epilepsii, taky zklidnuje to je zcela jina kategorie a příznaky abstinence z vysazeni AD u vas ani nastat nemohly

Ja brala od porodu sertralin vysazovat jsem zacala po 4 letech a to tak ze jsem pul roku brala pul prasku pul roku pul prasku ale jen ob den ted jsem vysadila uplne uz tyden jsem v pohode hlavni je manaia ic neuspechat snizovat pomalinku a jen ve chvili kdy se na to sami citite.nejlepe v lete. A co je nejdulezitejsi zamestnat se v zadnem pripade nemyslet na to co by se mohlo dit kdyz to neberu nebo ze to neberuvale pokud nam to prijde na mysl rychle se prevest na jinou aktivitu.sami musite citit kdy to zvladnete a kdy ne to vam ani doktor nerekne do vas nevidi je to jen na vas ja sama mam silu vule na bodu mrazu kdyz to zvladnu ja verim ze vy take

Zdravím všechny. Taky přidám svojí zkušenost. Já jsem zkoušel vysazovat Venlafaxin (Argofan) po osmi letech, denně jsem bral 75 mg. Zdálo se mi, že deprese už se stabilizovala a myslel jsem, že doktor je v mém případě moc opatrný. Koupil jsem si hořčík, zinek, tryptofan, chrom a další potravinové doplňky a věřil jsem, že to zvládnu. Copak vysazování, to zase taková hrůza nebyla (když mi bylo špatně, stačilo si vzít čtvrtku tabletky a časem to bylo OK), ale to, co přišlo teď... Byl jsem šťastný, že můžu žít bez léků, měsíc jsem nevzal nic, ale po měsíci na mě padla taková deprese jako snad ještě nikdy :-( Já blbec. A čekat teď 14 dní, než mi Argofan znovu zabere, to je nejdelších 14 dní v mém životě. Jsem někde v půlce. Každá minuta je věčnost. Neudělejte stejnou pitomost jako já, opravdu to za to nestojí :-(

Momentálně řeším stejné obtíže. Antidepresiva jsem začala užívat už v 15 letech. Brala jsem převážně fluoxetin, pak jsem přecházela i na nějaké jiné SSRI. Už si nepamatuji, čím jsem končila, ale když mi bylo 22, měla jsem najednou dost té léčby-neléčby (přičemž psychický stav se postupně jen zhoršoval) a léky jsem prostě vyhodila a ze dne na den je přestala brát. A byla jsem v pohodě! Žádný absťák. A potom jsem byla takhle v pohodě pět let. Jenže potom přišel porod, hormonální cloumák, a přišla recidiva deprese. A to už je osm let. Zhruba po roce střídám různá SSRI. Sertralin, venlafaxin, paroxetin... Protože ono to vždycky cca po tom roce jaksi přestane působit, nevím, prostě na podzim se ten stav pokaždé zhorší, a výměna antidepresiv pomůže. Letos na podzim jsem vyměnila paroxetin za fluvoxamin. Jenže fluvoxamin způsoboval, že jsem celé dny spala. A tak jsem ho po čtyřech dnech přestala brát s tím, že se raději vrátím k paroxetinu. Ale nějak jsem na to zapomněla, pár dní jsem byla úplně bez antidepresiv, přestala jsem být spavá, bylo mi dobře. Ale teď, je to asi týden, se začínají projevovat velmi nepříjemné symptomy, asi z vysazení. Točí se mi hlava, brní mě prsty, jsem plačtivá a někdy i agresivní, úzkostná... Naštěstí mám ještě Neurol, takže když je nejhůř, vezmu si půlku. Ale jak dlouho to bude trvat? Jak dlouho se organismus těch léků zbavuje? Pokud bude nejhůř, k tomu paroxetinu se vrátím, ale ráda bych to nějak vydržela a obešla se bez léků.

Musela jsem se smířit s tím, že to nepůjde ráz naráz, ale jde to. Několik dnů je to vždycky dobré, pak se začnou projevovat známé symptomy z vysazení: závrať, průjem, nervozita, bolest hlavy apod. Jeden odborník mi poradil toto: pokud budu mít obtíže od rána, mám si vzít obvyklou dávku, pokud začnu cítit symptomy v půlce dne, tak si mám vzít jen polovinu, a večer případně jen čtvrtinu. Dnes jsem si vzala (po dvou dnech zcela bez léků) půlku někdejší dávky, teď předpokládám, že bude zase pár dnů klid, a že ten interval se bude postupně prodlužovat... A já jsem odhodlaná vydržet. Bez léků se totiž cítím mnohem líp (po osmi letech!) Jenže dokud člověka nenapadne, že by mohl zkusit žít bez nich, tak se nedozví, jestli už to bez nich zvládne, nebo ne. Jak teď na sobě cítím ty změny a ty drsné symptomy z vysazení, tak si říkám, že tyto léky (jakkoliv nevinně se tváří) by člověk měl brát skutečně jen nezbytně nutnou dobu, a co nejdříve by se měl začít zkoušet obejít bez nich. Lékaři sice říkají, že to může být i léčba na celý život, ale s tímhle "verdiktem" by se člověk rozhodně neměl smiřovat. Hlavně proto, že antidepresiva nejsou žádná léčba. Jen berlička, jíž se může člověk přidržet, když je mu nejhůř. Ale stejně jako berlička nevyléčí zlomenou nohu, tak antidepresiva nevyléčí depresi. Držím palce každému, kdo se rozhodne jít dál bez nich. Alespoň to zkuste. A když to nepůjde, nic se neděje - můžete to zkusit zase za čas, nebo pomaleji. Jen si nenechte namluvit, že to nejde. ♥

Je to tak. Antidepresiva jsou jen berlička, člověk si musí vytvořit motivační prostředí a hlavně pracovat... Zaměstnat hlavu jinak než přemýšlením nad bolístkami.

velmi varuji, před antidepresivy ,prakticky nejdou vysadit ,přinašeji spoustu vedlejšich učinků,nic neřeši ,dejte si raději pivo,(ne pořad) a hlavně mějte aktivitu v čemkoli, co vas bavi,odreagujeto ,běžte raděj mezi lidi,stejnejch zajmů,ale nestěžujte si,nikdo neni na to zvědavej ,každej ma rad zabavu,ne cizi problemy ,na všem špatnym se da vždy najit něco dobryho ,prostě optimismus ,aktivitu,dobrou naladu,plany do budoucna,vše se da vyřešit, ale ne antidepresivy!!!!!!!!!!!!

Nic ve zlém, Pavle, ale pivo je stejně efektivní "řešení" jako antidepresiva :-) Někdy to člověk opravdu dokáže zvládnout sám, ale když ne, není to žádná ostuda. Někdo se sám dostane i z rakoviny, a někdo zase ne, a taky to není tím, že by byl slaboch. Tisíc lidí, tisíc druhů deprese. Těžko zobecňovat. Nezavrhujme antidepresiva plošně. Mohou zachránit život. Ale je pravda, že nemohou nahradit práci s duší, práci na sobě a na svém životě. Mně hodně pomohl jeden skvělý psychoterapeut. (Ale než jsem ho našla, musela jsem vyzkoušet několik méně dobrých, kteří mi bohužel pomoci nedokázali. No, každá zkušenost se počítá.)

Pane Pavle,vůbec nevíte, co taková opravdová deprese obnáší :-)

Přesně tak. Navic některé úzkostné poruchy přinášejí i somaticke potíže - tlaky do hlavy, třes, brnění apod. A na to bohužel nestačí nakázat si dobrou náladu. V teto diskusi jde na první pohled poznat, kdo si zažil opravdovou psychickou poruchu a kdo jen "depku" ve smyslu smutna nálada a únava..

Co když právě to že nemůžete vykonávat žádnou aktivitu způsobí že jste na antidepresivech, tak taky JEN mezi lidi? Chápu Váš názor, ale někdy je toho víc než jen deprese ta je někdy tím koncem na řetězu jiných potíží.

moje antd. to je moje hloupost,pro mě spiš tragedie ,nevěděl jsem nic ,bylo mi všechno,paleni sliznic, bolesti hlavně u srdce ad.až "pan doktor" na kožnim mě poslal na psych. (hned po revol.jeho zajimalo ,že může podnikat,ja ho nezajimal) tam se mě ochotně ujali ,tak ,že beru amitriptylin dodnes !!! nic mě nepomohl, tak jsem patral dal,asi po2letech mi objevili zl. stafylokoka +strept.b,nastala "lečba" ATB ,bohužel taky na nic,až asi před 5lety vakcina, a ja vstal "z mrtvych",ale bohužel amitr. beru dal,nešlo to vysadit,ale bolesti jakoby pod žebry, zastava močeni apod. a přečteni o antid. co mi můžou udělat, chci vysadit ,ale mam obavy že to nepřežiju ,přitom v ramci možnosti sportuju, chodim zpivat ,prostě aktivita , ale prostě se bojim ,a co teď??? pavel

Najdi svůj strach a nech ho zmizet přečti si knihu pecuj o své démony, tato kniha je návod na zbavení strachu. Psychoterapie zdarma.

vysazuju po pulce/14dnu a jsem fit(ted jsem na 1a pul,)rozhod jsem se hlavně po přečteni mudr Hnizdila :většina seniorů umira na přemiru prašků,ktere "musi brat"?! přiště si rozmyslim ,ke komu pujdu ,zdali to neni zase dealer farm. firmy ,tenkrat jsem nevěděl ani ťuk ,u mě to bylo spiš kontraproduktivni ,nikdy jsem žadny deprese neměl?! ty mi spiš dělali časem ty antid.(amitr.) aktivita ,koničky, pivo atd. to jsou ty prave prašky!!!!!vesela mysl a kolem doktoru chodit velkym obloukem !!!

Vidím to stejně😥

Ahoj lidi brala jsem citalec rok a přestala ho brát ze dne da den jsem stim skončila deprese se mi vrátila tet ho niní beru mesic a cítím se porad stejně návaly tlukot srdce nemůžu spát jsem tet ještě víc na to hůř musím k dr. Snad mi neco da jineho je to des myslím ze mi citalc nepomáhá

Beru AD Elicea teprve par mesicu a musim rict, ze necitim moc zlepseni. Casto se musim zachranovat leky na uzkost, v mem pripade oxazepamem. Pritel a jedina kamaradka jsou otraveni z meho strachovani se o sebe, nejspis se stale lituji, ale nemohu si pomoct a potrebuji o tom mluvit.. Psychiatricka se mnou nemluvi, jen se zepta, jak se mam a predepise leky. Po vsech proctenych diskuzi se leku zacinam bat, bojim se, ze se zhorsi pozornost a pamet a ja jsem jeste studentka, do toho nejsem schopna mit brigadu, tudiz nemam penize a zas tim lidi jen obtezuji, bojim se po prazdninach do skoly. Chtela bych zahajit nejakou terapii a zbavit se leku, dokud to jde. Nemam vyrizeneho praktickeho lekare, mam vzp pojistovnu, nevi nekdo, zda je mozne zdarma k nekomu na terapii dochazet, pripadne jak a kam se primo obratit? Je mi trapne, jak se stale lituji, strachuji se, ze mam rakovinu, nemocne srdce, atd.. Kdyz na me prijde ma uzkost, neni tu pro me nikdo, kdo by mi pomohl, kdo by me odvezl v nouzi na pohotovost a postaral se.. Prosim o nejakou radu, dekuji

Markéto: neni to žadná nemoc, je to asi chlamydie napadá CNS, léčba musí být jiná :-)

můžete mi na vás dát email

Ty musíš dát email :-)

Dobrý den , máte prosím nějakou zkušenost s antidepresivy a léčbou chlamydií , popř. boreliozy ? Trápí mne již 17 let a nyní mám stavy, že se bolestí zblázním. Doktorka napsala Eliceu /ráno a Trittico / noc.. Doktoři vůbec nevěří mým potížím, bagatelizují. Brala jserm Titicco 3 noci a nic horšího jsem nezažila. Vůbec jsem nespala. Hrozný panický ataky . Děkuji. [email protected]

Jak jste na to prisel?

ze zkušenosti, jestli chceš napiš email, chlamydie se nikde neléčí a neboj se, má ji každý, ale nemají potíže, zatím :-)

[email protected] Napis mi, prosim.

Ahoj, jestli potřebuješ, tak Ty napiš email a potom ho zruš :-)