Transplantace kostní dřeně

Mám kamaráda po transplantaci kostní dřeně při léčbě leukémie. Zdá se, že vše je na dobré cestě, i když kamarád má stále celou řadu různých obtíží, které se však lékařům daří úspěšně zvládat. Samotná transplantace byla úspěšná. Po celou dobu nemoci jsem s kamarádem v častém kontaktu a velmi obdivuji, v jaké dobré psychické formě tu dlouhou a velmi těžkou léčbu zvládal. Po propuštění z nemocnice domů se ale změnil, často reaguje velmi podrážděně a někdy až nepřátelsky, bývá smutný. Může to být deprese? Vím, že prodělal těžké stavy a chápu, že ho jistě trápí časté zdravotní komplikace, zřejmě ještě i nejistota a také dlouhodobá nečinnost. Mám ale obavy, co se to s ním najednou děje. Jeho občasnou nevrlost se snažím brát v klidu a potěší mě, když ho někdy zastihnu v lepší náladě. Jsou takové stavy při tak závažných onemocněních běžné? A jsou pouze dočasné? Můžeme doufat, že časem se zlepšujícím se stavem pominou? Moc mu držím palce, věřím, že se uzdraví, i když to bude asi dlouho trvat, a bude zase v pohodě na těle i na duši. Moc prosím, abyste můj dotaz nikde nezveřejňovali, a předem Vám děkuji za odpověď.

Kostní dřeň chtějí darovat lidé většinou ve chvíli, kdy ji nutně potřebuje někdo z rodiny, nebo kamarád. Je pravda, že dárce se u většiny transplantací najde v rodině. Ale pokud má pacient smůlu a s nikým blízkým si „nesedí“, musí se začít s pátráním po registrech kostní dřeně po celém světě. Jen v tom českém je bezmála padesát tisíc jmen.

Kostní dřeň chtějí darovat lidé většinou ve chvíli, kdy ji nutně potřebuje někdo z rodiny, nebo kamarád. Je pravda, že dárce se u většiny transplantací najde v rodině. Ale pokud má pacient smůlu a s nikým blízkým si „nesedí“, musí se začít s pátráním po registrech kostní dřeně po celém světě. Jen v tom českém je bezmála padesát tisíc jmen.

Kostní tkáň se i po dokončení růstu neustále obměňuje, a proto je velice důležité dodat organismu všechny stavební a funkční látky, které jsou k této obměně potřebné. Kosti obsahují 35 % minerálních látek ve formě kostních krystalů, kde je zastoupen zejména vápník a fosfor.

Mám kamaráda po transplantaci kostní dřeně při léčbě leukémie. Zdá se, že vše je na dobré cestě, i když kamarád má stále celou řadu různých obtíží, které se však lékařům daří úspěšně zvládat. Samotná transplantace byla úspěšná. Po celou dobu nemoci jsem s kamarádem v častém kontaktu a velmi obdivuji, v jaké dobré psychické formě tu dlouhou a velmi těžkou léčbu zvládal. Po propuštění z nemocnice domů se ale změnil, často reaguje velmi podrážděně a někdy až nepřátelsky, bývá smutný. Může to být deprese? Vím, že prodělal těžké stavy a chápu, že ho jistě trápí časté zdravotní komplikace, zřejmě ještě i nejistota a také dlouhodobá nečinnost. Mám ale obavy, co se to s ním najednou děje. Jeho občasnou nevrlost se snažím brát v klidu a potěší mě, když ho někdy zastihnu v lepší náladě. Jsou takové stavy při tak závažných onemocněních běžné? A jsou pouze dočasné? Můžeme doufat, že časem se zlepšujícím se stavem pominou? Moc mu držím palce, věřím, že se uzdraví, i když to bude asi dlouho trvat, a bude zase v pohodě na těle i na duši. Moc prosím, abyste můj dotaz nikde nezveřejňovali, a předem Vám děkuji za odpověď.

Kostní dřeň chtějí darovat lidé většinou ve chvíli, kdy ji nutně potřebuje někdo z rodiny, nebo kamarád. Je pravda, že dárce se u většiny transplantací najde v rodině. Ale pokud má pacient smůlu a s nikým blízkým si „nesedí“, musí se začít s pátráním po registrech kostní dřeně po celém světě. Jen v tom českém je bezmála padesát tisíc jmen.

Kostní dřeň chtějí darovat lidé většinou ve chvíli, kdy ji nutně potřebuje někdo z rodiny, nebo kamarád. Je pravda, že dárce se u většiny transplantací najde v rodině. Ale pokud má pacient smůlu a s nikým blízkým si „nesedí“, musí se začít s pátráním po registrech kostní dřeně po celém světě. Jen v tom českém je bezmála padesát tisíc jmen.