Mozková smrt umožňuje dárcovství orgánů
Dárcem jater je obvykle člověk, u kterého byla jednoznačně prokázána smrt mozku (například po úraze nebo krvácení do mozku). Koncept mozkové smrti umožnil dárcovství orgánů - dárcem se tedy může stát člověk, jehož mozek je mrtvý, tedy je zcela nevratně a těžce poškozen, i když srdce a ostatní orgány ještě fungují. Dárce musí mít stejnou krevní skupinu jako příjemce a musí být podrobně vyšetřen, aby nedošlo k přenosu žádných infekčních nebo nádorových onemocnění na příjemce.
Čekatelé na transplantaci jater jsou na listině čekatelů seřazeni podle závažnosti jejich zdravotního stavu, první na řadu přichází pacient v nejtěžším stavu, při přiřazení jater vhodnému čekateli se ovšem musí přihlížet i na velikost transplantovaných jater a jiné medicínské faktory. U menší části pacientů, kde vzniklo akutní selhání jater (například po otravě toxickou látkou), se transplantace provádí urgentně a tito pacienti (kteří by bez transplantace zemřeli do několika dnů) jsou transplantováni přednostně. Devadesát procent pacientů po transplantaci se dožívá jednoho roku, pět let po transplantaci přežívá 80 % pacientů a deset let po transplantaci přežívá 72 % pacientů.
Přidat nový komentář